Maschadov, hon na čečenského prezidenta I.

17. 03. 2010 8:34:06
Rusové vyhladili v posledních dvou válkách čtvrtinu Čečenců, věčných rebelů proti ruské dominanci, přesto se Čečenci žádného soucitu Západu nedočkali . Novináři plakali nad Rwandou, nazývali irácké salafisty a saddámisty, kteří chladnokrevně zabíjeli civilisty, „rebely“ , ale Čečence utkvěle titulovali „ teroristy“ ...

Jásir Arafat, Otec teroristické OOP, měl u Francie a EU nárok na všechny pocty, Aslana Maschadova, jenž vraždy civilistů odsuzoval, se západní politici stranili, a nechali ruská komanda , v jejichž čele stálo mnoho osob, které spáchaly válečné zločiny, aby na něj celých 5 let dělaly zátahy jako na štvanou zvěř.

Maschadov , izolovaný v horách, odsoudil všechny teroristické útoky proti civilistům – 11.9.01, Dubrovku i Beslan. Byl připraven přijít do Beslanu vyjednávat, ale nedostal od Kremlu souhlas ( co kdyby se mu to podařilo, Beslan měl Maschadova s definitivní platností zkriminalizovat ) .

Nad teroristou Arafatem západní představitelé s dojetím truchlili, s mírovými návrhy Maschadova ( odzbrojení čečenských islámistů pod mezinárodní kontrolou, přítomnost mezinárodních sil v Čečensku) se nezatěžovali ...

Za masakry civilistů v Čečensku, které trvají již 400 let, nestojí ani strategický cíl Kremlu, ani energetické motivy ruské vlády : jediným důvodem této ruské koloniální krutosti na Kavkazu je motiv pedagogický : i samotným Rusům má ukázat, že ten , kdo neposlouchá nařízení ruské vlády, bude potrestán ...

Tolstoj ve svém posledním románu Hádží Murat , vykresluje na jeho konci formou literárního a politického testamentu následující scénku : carovi na podnosu přinášejí useknutou hlavu čečenského odbojného vůdce - Aslan Maschadov byl, podle Putina a jeho FSB, zavražděn v Tolstého vesnici Tolstoj Jurt .

8.3.05 zavražděný poslední zákonně zvolený čečenský prezident Aslan Maschadov byl umírněný muslim, že by šlo o omyl Putina ?

Ani náhodou, explukovník KGB, možná budoucí car svaté Rusi (současným emblémem Kremlu je dvouhlavý orel s korunkou), se omylů tohoto druhu nedopouští řídí se jen jednou zásadou : ten, kdo je proti mně, nemá budoucnost ...

Nejbystřeji na samém počátku to pochopili ruští liberálové :

Grigorij Javlinskij, než přijal v 1/ 03 sponzorský dar od Jukosu, si nejprve vyžádal souhlas „ svého přítele „ Putina , miliardář Anatolij Čubajs, který má monopol na rozvod elektrické energie , Putinovo rozbombardování Grozného i s civilisty patolízalsky nazval „ obnovením velikosti ruské armády“ ...

Aby ne, když se ekonomické cíle Čubajse (vytvořit jednotný ruský energetický systém v zakavkazských republikách) a Putina zcela shodovaly ( Putinova diplomacie řešila vzájemné vztahy přes ropovody a plynovody – Moskva vlastní energetické podniky mj. v Bělorusku, v Arménii, v Gruzii ( smlouvu podepsal bývalý prezident Ševardnadze, opozice mu vyčetla,že tím zaprodal gruzínskou nezávislost ), v Tádžikistánu , Kirgizstánu ...

Seznam kolaborantství liberálů s Putinem zahrnoval i jejich tichý souhlas s likvidací nejvýznamnějších celostátních soukromých médií v letech 01- 02,a zbylých „ neputinovských „ oligarchů v Rusku v roce 03 ( hon na oligarchy byl předmětem Putinovy volební prezidentské kampaně i mj. v důsledku absence rozhodného úspěchu v Čečensku ) ...

Cílevědomý Putin měl jasno od samého počátku : obnovit „ vážnost „ ruského impéria : s chaosem jelcinovského divokého kapitalismu to Rusko daleko nedotáhlo, proto Putin ruským občanům povolil jen „ policejní řízenou demokracii „ .

Za Putina se po jeho zvolení v roce 00 postavila generace veteránů z Afghánistánu a z obou čečenských válek, kdy se vojáci zabijáci rozprášili do celého světa, aby posílili ruskou mafii a spolky nájemných vrahů, a ruská pravoslavná církev, kterou Putin s velkou pompou jako opium lidu rehabilitoval, když nemohl rehabilitovat Stranu ...

Jako důstojník KGB nikdy nic neponechal náhodě : tři měsíce před parlamentními volbami v roce 03 Putinovy tajné služby s penězi od vojensko-průmyslového komplexu založily ( oficiálně stranu zaregistroval Vladislav Surkov, jeden z Putinových náměstků ) ultranacionalistickou stranu, která žádala obnovu ruského ( sovětského ) impéria - stranu Rodina (Vlast), která bouřila jak proti čečenským separatistům-teroristům , tak proti ruským oligarchům ...

Účelem této strany bylo odebrat hlasy komunistům, což se podařilo .

Tato strana byla prolezlá příslušníky ruských tajných služeb s vazbami na Putina ( bolševický novinář Dimitrij Rogozin * 1963 syn prominentního bolševického vojenského vědce, jenž v roce 93 založil ministraničku Kongres ruských komunistů s tím, že, rozpad SU byl nelegální, a propagoval „Euroasijský sovětský svaz“ (v 1/08 jej Putin jmenoval velvyslancem v NATO) , Viktor Geraščenko, do 5/02, kdy jej Putin sesadil, guvernér Národní banky, generál KGB Valentin Varenikov, jeden z autorů puče ze 8/91 , Alexandr Lebeděv, do roku 92 agent KGB/FSB v Londýně, obchodní atašé, poté ruský oligarcha, s Putinem se však rozešel ve zlém, protože v roce 00 pomýšlel na úřad prezidenta , ale přes noc si to „rozmyslel“ a odstoupil, stejně jako miláček „středních armádních kruhů“ gen. Alexandr Lebedˇ, jenž v 12/96 vyjednal, za asistence Ivana Rybkina, s Aslanem Maschadovem ukončení války v Čečensku (94-96).

( Ivan Rybkin, bývalý tajemník ruské Rady národní bezpečnosti , přítel šedé eminence Jelcinova režimu Borise Berezovského/BB, jenž k oboustranné spokojenosti dodával čečenským separatistům kolem Aslana Mašadova zbraně, se účastnil nejen jednání, která vedla k ukončení první čečenské války (proti které byla ruská média i veřejnost), ale i všech tajných jednání, která se v roce 01-02 tajně vedla ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku mezi emisary prez. Maschadova a emisary Putina, v 2/02 byl na Rybkina spáchán pokus o atentát, před prez. volbami v roce 04, kdy jej BB sponzoroval proti Putinovi, byl Rybkin na pár dní bizarně unesen ) .

Na stranu Rodina se nabalili i zhrzení komunisté, jako např. komunistický ekonom Sergej Glazijev, který v roce 02 neuspěl proti oligarchům ve volbách na křeslo guvernéra Krasnojarska poté, co Putinovi „nebesa „ seslala smrt dosavadního guvernéra Krasnojarska , gen. Alexandra Lebedˇe : tento 52letý dlouholetý velitel výsadkářů (jenž v 8/91 neuposlechl příkaz pučistů a nepostavil se se svojí jednotkou proti Jelcinovi, zabarikádovanému v Dumě, v roce 96 však proti němu kandidoval ) se svým vrtulníkem v 4/02 „omylem“ vletěl do elektrických drátů (v Krasnojarsku válčil i s místními hliníkárenskými „krály“) ...

„Islámisté“ v Čečensku

Poté, co saúdskoarabské peníze a US vojenská technologie umožnily afghánským mudžáhedínům a džihádistům v roce 89 vyhnat z Afghánistánu demoralizované, na afghánských drogách závislé sovětské vojáky, US-ruské tajné služby brzy pochopily, že radikální islám je sice ohrožuje, ale že islámistického terorismu je možno využít pro jejich mocenské zájmy .

Proto v Afghánistánu ruské tajné služby sponzorovaly islámistickou Severní alianci, složenou převážně z Tádžiků,Uzbeků a Čečenců, kontakty udržovaly i s některými frakcemi talibanců, které vydržovala CIA přes pákistánskou ISI a UBL .

Islámská hnutí v postsovětských republikách nejprve financovalo s nimi kulturně spřízněné Turecko, sunnitská kolébka těchto republik . Finanční prameny z Ankary ale brzy vyschly, a převážily saúdskoarabské petrodolary, které však byly rozdávány jen s podmínkou šíření saúdskoarabského wahhábismu, krajně reakčního islámu.

Na distribuci saúdskoarabských petrodolarů do „ správných „ islámistických frakcí dohlíželi mezinárodní wahhábističtí emisaři (na distribuci Usámových peněz dohlížely tajné služby) ...

Šíitský Írán získal ve středoásijských republikách jen okrajový vliv ( pevně se však uchytil v Bosně) ...

Nejvíce wahhábisté/wahhábité se svými penězi zabodovali v zaostalém Dagestánu, nejméně v Čečensku ...

Wahhábismus ve středoásijských republikách neuspěl, bariéru tureckého islámu a mystického súfismu nepřekonal ...

Čečensko-ruský konflikt diplomaticky začal 1.11.91, kdy Čečensko vyhlásilo nezávislost na Ruské federaci .

To by Čečensku prošlo, protože Kremlu ani nešlo o secesi Čečenska od Ruské federace – bývalý sov. plukovník dělostřelecké jednotky Aslan Maschadov, od 11/91 náčelník gen.štábu Čečenské republiky Ičkérie, a bývalý sov. generál letectva a první čečenský prezident Džochar Dudajev, se původně od Ruska ani odtrhnout nechtěli , požadovali jen úplnou vnitřní nezávislost a jisté nezávislé aspekty na mezinárodní scéně v rámci ruských hranic ( formu konfederace) ...

Kremlu však bytostně nevyhovovala „umírněná“ linie, potřeboval třenice a nestabilitu, aby se mohl realizovat : z politické nestability na jihu Ruska profituje ruská oligarchie, která si ze štˇavnatého armádního rozpočtového koláče může uždibovat, proto se s umírněnými čečenskými vůdci Kreml odmítal dohodnout, o to více, že umírněné muslimy kolem Maschadova podporovala EU , zatímco ruské tajné služby měly blíže k čečenským radikálům, které měly „zmapované“ ze sponzorování islámistických radikálů ze Severní aliance : podporovaly je proti umírněnému Maschadovi (narozený v roce 52 v Kazachstánu, kam jeho rodiče, stejně jako všichni Čečenci, byli deportováni v dobytčích vagónech v roce 44 na příkaz Stalina), a rozněcovaly konflikty mezi jednotlivými islámistickými frakcemi podle diktátorského hesla „ divide et impera“ ...

Hranice kavkazských států byly stanoveny voluntaristickou politikou Stalina tak, jak ho svévolně napadlo, aby rozsévaly nenávist mezi jednotlivými etniky , aby je stavěly proti sobě, a byli nuceni se obracet se svými spory k „ tatíčkovi “ Stalinovi , který je poté rozšafně urovnával – opět jak jej potměšile napadlo : jedny národy trestal , druhé odměňoval , např . Severní Osetii připojil 1920 k Ruské federaci, zatímco Jižní Osetii daroval Gruzii.

I Putin vsadil na vojenské řešení , a na spolehlivou metodu destabilizace , rozdmýchávání vzájemných nesvárů a konfliktů , díky nimž si Moskva/MOW udržuje v zakavkazské oblasti nadhled - FSB např. vyživuje spory mezi pravoslavně ortodoxní Severní Osetií a jejím muslimským ingušským sousedem ( tuto metodu Putinovi v roce 04 narušil nástupce Ševardnadzeho v Gruzii Michail Sakašvili, kterého Putin posměšně nazývá „ zakavkazským Che Guevarou „ ) ...

Šamil Basajev svoji dráhu „teroristy“ zahájil jako příslušník elitní výsadkové jednotky KGB v Abcházii na straně proruských separatistů v boji proti Gruzii ...

Když Jelcin 11.12.94 zahájil válku proti čečenským separatistům, Šamil Basajev se v rámci své výsadkové jednotky KGB přesunul do Čečenska, a přesně podle scénáře alžírského „bin Ládina“ počátkem roku 95 přeběhl na stranu Čečenců, a to přímo do tábora islámistických radikálů, kteří bojovali proti vládnímu táboru umírněných, a postrádali šéfa s elitním voj. výcvikem ( oficiálně byl jedním z polních velitelů náčelníka čečenského genštábu Maschadova ) ...

Obrat v první čečenské válce, ve které ruská armáda nic nepředvedla ( zato mrtvých bylo přes 100.000 ), přinesla až překvapivá teroristická akce čečenského komanda, které v 6/95 pod vedením Šamila Basajeva před zraky ruské armády obsadilo nemocnici v Buděnovsku (asi 1.700 rukojmí) .

Protiakce ruských sil nejprve zapříčinila obrovská jatka (150 mrtvých), a teprve poté Rusové s čečenskými teroristy začali vyjednávat, a „přemluvili „ Basajeva, aby se se svými jednotkami stáhl do hor ...

Touto svoji první akcí Šamil Basajev prokázal své velitelské kvality, a potvrdil čečenským radikálům svoji věrohodnost „ přeběhlíka “ .

V 12/95 čečenská armáda na několik týdnů dobyla 2. největší čečenské město Gudermes.

Krátce poté se Šamil Basajev postaral o teroristickou akci v Prvomajsku 95 (v 1/96 totéž předvedl Salman Radujev v Kizljaru), a v 8/96 měl hlavní podíl na bleskovém znovudobytí Grozného, kdy se ruské jednotky v Grozném dostaly do totálního obklíčení, a jejich zničení zabránila jen osobní iniciativa generála KGB Alexandra Lebedˇe ...

Gen. Lebedˇ , tehdejší šéf ruské Rady národní bezpečnosti, pod silným tlakem ruského veřejného mínění, v němž hlavní roli sehráli bývalí disidentští intelektuálové, v čele ruské delegace 31.8.96 podepsal v dagestánské vesnici Chasávi Jurt s Maschadovem formální dohodu o odchodu ruských jednotek do 12/96 (Putin Lebedě nazval slabochem, a z téhož důvodu nazval Basajev slabochem Maschadova) . Kreml tak fakticky, třebaže ne de iure, uznal Čečensko za subjekt mez. práva, tj. uznal nezávislost Čečenska.

Vztahy mezi umírněným Maschadovem a údajným „wahhábistou“ Basajevem se po vyjednání míru a odchodu ruských jednotek prudce zhoršily ...

Maschadov, na rozdíl od Basajeva, nechtěl kandidovat na úřad prezidenta ( Dudajeva Rusové zavraždili řízenou střelou, naváděnou Dudájevovým satelitním telefonem, v 4/96, úřadujícím prez. byl Zelimchan Jandarbijev ) – kandidaturu proti Basajevovi vzal, když pochopil, že uzavřením smlouvy s Rusy válka nekončí, protože začíná válka občanská.

Pod mez. dohledem KBSE, se kterým Jelcin souhlasil, se poté v Čečensku 27.1.97 konaly první a poslední svobodné volby, ve kterých k nelibosti Putinových tajných služeb nevyhrál kandidát radikálů Šamil Basajev ( získal 23% hlasů), ale umírněný Maschdov (64% hlasů) ...

Maschadov hravě zvítězil, protože po první čečenské válce se zcela zničenou infrastrukturou , při které 90% obyvatel bylo nezaměstnaných, prosazoval ne válku, ale mír ( proslul tím, že ruské válečné zajatce předal osobně jejich matkám , aby je odvedly z Čečenska) .

Jeho stoupenci se domnívali, že udrží nejen mír s Rusy, ale že udrží na uzdě i radikály, což nedokázal pro nejednotu ve vlastních řadách : po vyhrané válce s Rusy musel neustále taktizovat mezi vlastními rozhádanými lidmi , zabývajícími se žabomyšími válkami . Všechny jeho kompromisy a ústupky vůči radikálům pramenily ze snahy zabránit občanské válce mezi Čečenci .

Na svoji inauguraci v 1/97 pozval některé své bývalé ruské kolegy, proti kterým 94-96 bojoval, např. generála Viktora Kazanceva ...

První Maschdova tragédie spočívala v tom, že věřil EU, že jej podpoří, když byl zvolen demokratickým způsobem za účasti KBSE - všechny jeho apely k mírovému vyřešení Putinova tažení do Čečenska však EU ignorovala – dala přednost poklonkování před Putinem .

Druhou Maschadovou tragédií byl jeho místopředseda vlády Šamil Basajev, jehož všechny akce směřovaly k tomu, aby , v souladu s Putinovou linií, Maschadova kompromitoval v zahraničí , třebaže Maschadov prohlásil, že „ braní rukojmích nemůže ospravedlnit ani pošlapaná nezávislost „ ...

Putinův fenomén „ čečenského terorismu“ se objevil až poté, co se Putin v 7/98 ujal funkce šéfa FSB ...

Do té doby šlo o únosy Rusů , organizované většinou FSB, aby tehdejší zástupce tajemníka Rady národní bezpečnosti Boris Berezovskij je mohl zpětně vykupovat, a placením výkupného financovat separatisty, kterým výhodně prodával zbraně .

Z vraždy šesti lékařů Červeného kříže z roku 96 byl obviněn proruský podnikatel a politik Adam Denijev, agent/pluk. FSB, kterého se FSB jako nepohodlného svědka zbavila 13.4. 01, kdy jej zabil výbuch bomby v TV studiu v oblasti kontrolované Rusy ... Putinovi Adam Denijev posloužil 26.1.00 40denním únosem novináře ruské redakce Radio Free Europe Andreje Babického , jenž Putinovo tažení do Čečenska a mučení čečenských civilistů ve sběrných táborech tvrdě kritizoval ... Babickij ze svého únosu obvinil FSB .

V 5/98 byl unesen emisar ruského prezidenta Valentin Vlasov, v 12/98 kolaborant a agent FSB Arbi Barajev unesl a údajně osobně dekapitoval čtyři Brity a jednoho Novozélandˇana . V 3/99 byl unesen gen. Gennadij Špigun .

Je veřejným tajemstvím, že ruské tajné služby od nepaměti, a zejména po kolapsu SU , vysílaly do odbojných republik, či tam, kde ruským zájmům vyhovoval chaos a anarchie, své důstojníky, kteří vystupovali jako „opozice“ vůči nepohodlným politickým osobám ...

Mašadova zradila i vlastní armáda, kterou po volbách vedl a zradikalizoval Šamil Basajev , přestože právě Mašadovi vděčila za to, že po válce odmítl, aby její početní stavy byly zredukovány .

Vztahy vyrovnaného a zásadového Mašadova bez vztahu k náboženství s o 14 let mladším prudkým Basajevem, jenž místo pevného charakteru měl pouze svoji krutost, byly od samého počátku konfliktní, spolupracovali spolu jen když to bylo nevyhnutelné. Mašadov zásadně odmítal terorismus, pro který horoval Kremlem placený Basajev a jeho „záhadný“ jordánský přítel Chatáb, projevující se jako zuřivý salafista, jenž v Dagestánu a v Čečensku od počátku 90.let budoval wahhábitskou sítˇ ...

Mírovou smlouvu, kterou podepsal v Moskvě 12.5.97, která ukončovala 400 leté nepřátelství mezi oběma stranami, Mašadov považoval za velké vítězství své zahraniční politiky. Krátce poté na něho čečenští radikálové Šamila Basajeva spáchali první pokus o atentát, který jej zranil (údajně atentáty na sebe osnovali vzájemně) ...

Poté, co se Putin stal v 7/98 šéfem FSB, byl Basajev ruskými tajnými službami pozván do Afghánistánu k prodiskutování Putinovy strategie .

Basajev a Chatáb se koncem roku 98 vrátili z Afghánistánu s plnými měšci peněz, tvrdili, že je dostali od UBL ...

Když se ruským tajným službám „tah“ nepodařil, a Basajev se nestal prezidentem, a nevyšel ani atentát islámistických radikálů na prez. Mašadova, byl Basajev zaúkolován, aby s těmito měšci peněz terorismem šířil „wahhábismus“ v Čečensku, a dostal Čečensko do občanské války ...

Za spolupráce Basajeva-Chatába se Čečensko do chaosu občanské války řítilo velmi úspěšně a nezvratně. Mašadov se svými rozhádanými spolupracovníky radikálům ustupovali, či jen přihlíželi .

Proti kriminální dvojici Basajev-Chatáb prez. Maschadov zakročil až v létě 98, kdy poté, co se mu Basajev se svými oddíly odmítl vojensky podřídit, dal rozkaz k nedůsledné ofenzívě proti jednotkám Basajeva /Chatába, kteří si v Čečensku na území, které kontrolovali, budovali stát ve státě ...

Právě dvojice Basajev–Chatáb v 8/99 vtrhla do Dagestánu, aby neznámý premiér Putin mohl polovinu Rijádem sponzorovaného Dagestánu rozbombardovat ... V odvetu Šamil Basajev vyhlásil Rusku svatou válku , čímž jeho věrohodnost stoupla, a příděly do rozpočtu Basajeva ze strany jeho saúdskoarabských sponzorů vzrostly .

Na čečenském „terorismu“ Putin mediálně vykvetl.

9 měsíců poté, co Putin nastoupil k Borodinovi do Kremlu jako jeho zástupce ( poté, co se Putinovi v roce 96 na zakázku Borodina podařilo nejen zkompromitovat populárního petrohradského starostu Sobčakova, jenž zamýšlel kandidovat v prez. volbách v roce 00 po Jelcinovi), krachla ruská burza v 6/98, pyramida ruského finančnictví zkolabovala, o měsíc později byl záhadně zastřelen nepřítel vojenskoprůmyslového komplexu gen. Rochlin, šéf bezpečnostního výboru Dumy, načež o pár dní později , 25.7.98 , Jelcin jmenoval Putina šéfem FSB.

Protijelcinovská koalice premiéra Jevgenije Primakova , starosty Moskvy Lužkova, a tiskového magnáta Gusinského, zahájila proti Jelcinovu klanu frontální útok , když na její pokyn gen. prokurátor Skuratov v 10/98 zahájil vyšetřování zpronevěry státních peněz, manipulace s peněžním trhem, a praní špinavých peněz, kterých se ve prospěch prezidentských bankovních kont ve Švýcarsku dopustil tehdejší kremelský „pokladník“ Pavel Borodin .

Jurij Skuratov (95-99, nar. 1952) zahájil vyšetřování 800 osob, mj. Anatolije Čubajse, místopředsedy vlády Serova, bývalého ministra zahraničí Kozyreva, úřadujícího ministra financí Vavilova, Jelcina a jeho dcer, ale také Borise Berezovského/BB a jeho „učně“ Romana Abramoviče, jehož si BB najal, aby pro něj zřizoval zástěrkové firmy, které skupovaly státní majetek, ...

Podplukovník Vladimír Putin, jako šéf FSB ,toto vyšetřování, které Primakov, i s důkazy švýcarské prokuratury, vrátil s bouchnutím na stůl v 2/99, odvrátil za asistence dvou mužů BB, Alexandra Vološina, šéfa prez. kanceláře, a Ivana Rybkina ...

Vyšetřování zmařil tím, že se postaral o to, aby všechny významné TV kanály odvysílaly 17.3. 99 (0 12 dní později byl Putin jmenován tajemníkem Rady národní bezpečnosti) nekvalitní videonahrávku, na které byl člověk podobný Skuratovovi v choulostivé situaci s nahými dívkami , ale odvolání Skuratova, který videonahrávku označil za podvrh, Duma zamítla, zatímco doposud anonymní šéf FSB Putin v dubnové TV debatě s ministrem vnitra Stěpašinem, tvrdil, že FSB prokázala, že je pravá ( The Times z 15.6.00 zveřejnily informace španělské policie, že se Putin během prvního pololetí roku 99 celkem 5x sešel s BB v oligarchově španělské vile ...) .

Putin nechal kancelář Skuratova zapečetit, takže Skuratov nemohl vyšetřování vést (Skuratov v 1/00 rozsáhle informoval, jak Putin mařil vyšetřování , list Moskovskoe Novosti , v 3/00 kandidoval na prezidenta, skončil na předposledním místě, v 4/00 jej Putin, Dumu již ovládající, nechal odvolat, v roce 06 byl Skuratov prezidentem jednoho finančního fondu ) .

Mezitím , aby se odvrátila pozornost zahraničních médií od naléhání švýcarské prokuratury na pokračování ve vyšetřování finančního skandálu Kremlu , 7.8.99 Basajev s Chatábem demonstrativně a nesmyslně na několik hodin vtrhli ze svého čečenského zázemí do Dagestánu, a 9.8.99 (české zdroje uvádějí 8.8.) byl Putin Jelcinem jmenován dopoledne náměstkem premiéra, odpoledne byl premiér odvolán, a Jelcin mohl jmenovat náměstka Putina premiérem, a jedním dechem svým nástupcem, což Putin, po úvaze, k večeru blahosklonně přijal ....

25.8.99 Putin silácky nařídil rozsáhlý letecký a dělostřelecký útok jak proti Rijádem sponzorovanému Dagestánu, tak proti Čečensku, třebaže svědci uvedli, že se Basajevovy jednotky z Dagestánu okamžitě stáhly, takže ruská armáda rozbombardovala polovinu Dagestánu ostřelováním jen civilních cílů ...

26.8.99 byl Putin nucen přiznat „ nepříjemné“ důsledky bombardování pro civilisty (stovky mrtvých, desetitisíce bez střechy nad hlavou) , Putin se dělostřeleckým bombardováním zviditelnil, ale akci kritizovala jak ruská, tak zahraniční média .

Basajevova několikahodinová akce očividně pro předvolební militarizaci veřejného mínění nestačila .

Teprve v 8/+ 9/99 „čečenští teroristé“ odvedli profesionální práci, a Šamil Basajev přihrál Putinovi druhý předvolební trumf – zářijové útoky na paneláky v Moskvě ,Bujnaksku a Volgodonsku ...

( „Třebaže to veřejně nikdo nepřiznal, diplomatická komunita v Moskvě nepochybovala ani v nejmenším o tom, že za útoky proti panelákům stály ruské tajné služby ,” uvedl jeden US diplomat v roce 02 ...) .

Aktivity ruských tajných služeb v kauze paneláků byly více než podezřelé, žádný Čečenec nebyl kvůli těmto atentátům postaven před soud, zato poslanci a členové neformální Kovalevovy vyšetřovací komise těchto atentátů byli do jednoho vyvražděni, 17.4. 03 byl v MOW zastřelen člen komise, Sergej Jušenkov, spolupředseda Liberální strany, tisková zpráva byla stručná : zastřelen neznámými útočníky , v 7/04 byl thaliem otráven druh novinářky Anny Politkovské , a její kolega z redakce, Jurij Čekočičin, jenž v 6/04 kontaktoval FBI, a domluvil si schůzku v US, kde chtěl referovat o svém šetření kauzy Jevgenije Adamova, vědce a bývalého ruského ministra pro jadernou energetiku, zatčeného ve CH, což byla delikátní kauza, ze které Putin osobně učinil tabu .

Čekočičin dostal US víza, ale do US nedorazil, protože 3.7.04 náhle zemřel na otravu KGB oblíbeným thaliem (pitvu ruské úřady nedovolily, ale příbuzným se podařilo poslat kousek jeho tkáně do LON, který otravu thaliem potvrdil ) ...

FSB 22.10.03 zatkla Michaila Trepaškina, advokáta Kovalevovy komise a některých obětí výbuchů v panelácích, protože jako advokát Kovalevovy komise znal nitky, vedoucí k FSB . Zatkla jej z důvodu nedovoleného držení podstrčeného revolveru , přičemž soud jej nakonec bizarně odsoudil na 4 roky do vězení, kde málem přišel o rozum, za údajnou špionáž ... (25.10.03 zatkla Chodorkovského , mj. v době, kdy Putinovy volební preference prudce klesaly,,a Chodorkovského stoupaly) .

Ruské tajné služby se údajně snažily zlikvidovat i ruského oligarchu Borise Berezovského/BB , od 03 v londýnském exilu .

BB, mj., obchodoval s umírněnými islámisty v Čečensku, proti kterým bojoval Putin, ale poskytl mnohamiliónovou částku i čečenským islámistickým radikálům, financovaných, podle Putina, UBL + saúdskoarabskou tajnou službou, např. skupině Movladiho Udugova, či Šamila Basajeva, ale je veřejným tajemstvím, že ruské tajné služby spolupracovaly na bázi byznysu nejen s promoskevskými „ čečenskými „ teroristy ( s eskadrami smrti Putinem dosazeného prezidenta Kadyrova seniora i juniora, které provozují únosy rodinných příslušníků svých obětí, mučení a vraždy ) , ale i s jistými politickými a vojenskými frakcemi čečenských protimoskevských „teroristů „, konkrétně Šamila Basajeva ...

Za vzedmuté vlny protičečenského rasismu po útocích na paneláky v 9/99 (Dimitrij Rogozin v Dumě prohlásil, že jde o „ kriminální etnikum, které podporuje čečenské teroristy, vlastní v Moskvě nemovitosti, a mafiánsky se snaží prosadit na úřadech „ ) si Putin zajistil 90% podpory pro říjnové tažení do Čečenska (ruská vojska překročila hranice 1.10.) , když prezidenta Mašadova a jeho vládu prohlásil za nezákonnou ...

(Michal Kasjanov, muž BB, a budoucí premiér v 1/00 přiznal, že tažení do Čečenska „zatím“ Rusko stálo pět mld rublů , jako poslední muž BB byl odstraněn z funkce premiéra v 2/04 ).

Armáda bleskově dobyla nížiny, a 23.12. 99 velitel rus. vojsk gen. Kazancev prohlásil, že „ prozatím rus. armáda boje končí, protože do hor se vypraví až na jaře, mezitím nechá obklíčený Gorkij vyhladovět ... „

Jelikož však Putin zaznamenal mírný pokles volebních preferencí, třebaže v prosincových parlamentních volbách zařídil , aby koalice Primakov-Lužkov-Gusinskij prohrála, nařídil armádě, aby Groznyj dobyla „ihned“ : boje však již nepokračovaly tak hladce, a třebaže ruské dělostřelectvo Groznyj (již podruhé) srovnalo se zemí, ruská armáda v 1/00 musela za velkých ztrát (polooficiální odhady 3.000 ruských vojáků, padl bratr Basajeva, a Basajev sám při útěku do hor přišel o nohu, chirurg, jenž mu ji amputoval, později v US exilu napsal knihu o Čečensku Přísaha ) znovu dobývat pozice, o které při útoku na Groznyj přišla (Putin se 31.12 po svém jmenování úřadujícím prezidentem téhož dne v maskáčích vypravil do čečenského terénu k ruským jednotkám ) ...

Volební preference Putina v 1 /00 a v 2/ 00 opět klesly, jeho image začínalo mít trhliny ( fóra v Davosu se neúčastnil, mj. i proto, že probíralo korupci Kremlu , tudíž pro jistotu „ aby jej švýcarské úřady , nezatkly“, tak jako FBI zatkla v NYC na inauguraci Bushe Borodina, a vydali jej Švýcarsku, odkud jej Putin musel za mnohamilionovou částku v dolarech vykoupit, CH zatklo za zpronevěru 9 milionů dolarů US pomoci i jaderného vědce Jevgenije Adamova ) .

Naštěstí „pro armádu“ ruská vlajka zavlála nad Groznym za cenu těžkých lidských ztrát ještě před 26.3.00, dnem voleb ...,

Od té doby začali „umírat“ novináři, kteří pravdivě informovali o tom, co se dělo v Čečensku, které Putin začal „normalizovat“ ( jen od 4/00 do 12/00 bylo ve svých ruských bytech zavražděno pět významných ruských novinářů) ...

Chirurg, jenž Basajevovi amputoval nohu, a s nasazením života ošetřoval i ruské vojáky, třebaže obě strany jej chtěly za jeho lékařskou přísahu zastřelit, ve své knize píše, že přežít 1. čečenskou válku bylo pro něj obtížné, za Putinova tažení zhola nemožné, protože za Putina ruské jednotky jezdily s předem připraveným seznamem lidí, kteří měli být přinejlepším zatčeni, v ruce od domu k domu ,takže jej známí museli převést přes hranice ...

Ruská armáda si pod záminkou udržování ústavního pořádku učinila z Čečenska finanční koryto – armádní rozpočet byl poprvé po deseti letech z federálního rozpočtu financován na 100% - a nejen na 100% , armáda v roce 00 dostala 60 mld rublů navíc, protože se válka „ protáhla „ ... Proto armádě protahování válečného tažení nevadilo, naopak, umožnilo jí , aby v Čečensku převzala do svých rukou ilegální obchod s čečenskou ropou, se vzácným dřevem, s narkotiky a se zbraněmi (Kavkaz je zbrojnicí Ruska) , a obchodně se tak realizovala ...

Ruská armáda si čečenský konflikt „privatizovala „ ...

V předvečer vpádu do Čečenska v 10/99 gen. Alexandr Michailov, bývalý mluvčí efemérního ruského premiéra Sergeje Stěpašina, imperiálně prohlásil :“ Převálcujeme Čečensko za jeden měsíc , Západ si toho ani nevšimne !“ Bylo to pravdivé, až na jeden bod : ruským jednotkám trvalo tři roky, než Čečensko převálcovaly ...

Obrovská ruská základna v Grozném 46.brigády jednotek ministerstva vnitra pro 10.000 vojáků je nedobytnou pevností – chrání ji minová pole,příkopy, betonové bloky s ostnatým drátem, strážní věže - celé Čečensko je ruskou vojenskou pevností s hustě protkanou sítí opevněných ruských základen - ruští vojáci dostávají za službu v Čečensku mimořádně atraktivní platy, proto v jednotkách slouží dobrovolníci z celého Ruska ...

Do vysokého platového rámce ruských vojáků v Čečensku patřilo, paralelně s proruskými milicemi Kadyrova, i beztrestně unášet, mučit,vraždit a znásilňovat místní obyvatelstvo ...

Stupeň uzavřenosti Čečenska jak pro novináře , tak pro charitativní organizace ( Putin napadl jak mezinárodní francouzsko-švýcarskou organizaci Lékaři bez hranic , tak českou Lidé v tísni) se rovnal čínské politice v Tibetu .

V 2/04 Moskva zrušila funkci prezidenta Putina jako „ ochránce lidských práv v Čečensku „ a předala ji Ahmadu Kadyrovi, jehož komanda smrti Čečensko terorizovala ...

Když v roce 04 FSB do sebevražedných akcí zapojila i ženy, tzv. černé vdovy, násilí ruských vojáků vůči čečenským ženám se vystupňovalo, většinou šlo o znásilnění, které pro rodinu znamená takovou potupu, že je tabu a úřadům se neoznamuje .

Mrtvá těla žen v pytlích byla nalézána podél silnic, všechny měly zezadu prostřelenou lebku přidaným „kontrolním“ výstřelem ...

Rusko se stalo terčem ostré mezinárodní kritiky ze strany EU, 17.11.99 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě , která se sešla v „ rozčileném „ Istanbulu,, vyzvala ruské vedení, aby svoje „nezákonné vojenské tažení „ okamžitě ukončilo ...

V 4/00 Putin velkomyslně Západu oznámil, že Rusko ukončuje své vojenské operace v Čečensku ...

V 6/00 Putin postavil Čečensko pod přímou prezidentskou správu, třebaže Čečensko mělo svoji zákonnou vládu ...

Od léta 00 byl čečenský protiruský odboj v podstatě na mizině, prořídlý, protože Putinovy jednotky tento odboj rozprášily na izolované nejednotné skupiny, a hlavně zpřetrhaly jejich zásobovací sítě .

Válkou unavené obyvatelstvo se již nebránilo opětovnému zavedení ruské „fasády“, jen když skončí boje, a přestalo být snadné rekrutovat z jeho řad nové protiruské dobrovolníky .

Ruská okupace čečenskou politickou scénu spojila jen čistě formálně, a na úkor vlivu prez. Maschadova, jenž stále prosazoval jednání s Kremlem ...

Třetí Maschadovou tragédií bylo, že na počátku druhého vpádu ruských tanků do Čečenska věřil, že je Putin slušný člověk, který pouze nepochopil situaci, a že po vzájemných jednáních budou sporné věci vyřešeny – mýlil se, Putin jej vždy považoval jen za pária, kterému se ruka nepodává.

Vnitrostátně i mezinárodně izolovaný Maschadov musel začít od léta 00 s Basajevem spolupracovat, shodli se na „ společné „ frontě proti Rusům , a Maschadov poté jmenoval jednotné čečenské velení nezávislých čečenských ozbrojených sil, do jejichž čela postavil Basajeva , a za tímto účelem musel rehabilitovat i islámistické čečenské velitele ( wahhábisty ), zejména islámisty Movladije Udugova a Zelimchána Jandarbijeva , protože jinak by připravil čečenský odboj o jediný zdroj financí, který přicházel ze zahraničí od islámistických sítí, třebaže i tento zdroj již vysychal.

Proto začal od léta 00 vystupovat s jistým islámským dekorem, třebaže nebyl nábožensky založený ( Putin poté cynicky tvrdil, že s umírněným Maschadovem nebude jednat, protože je jen loutkou v rukou islámistů, nemá žádný vliv a nikoho nekontroluje, maximálně svoji osobní stráž ...) ...

V praxi však spolupráce vypadala tak, že Maschadov, vyčítající Basajevovi teroristické akce, kterými Basajev Maschadova systematicky kompromitoval a nahrával jimi Rusům, neustále přebíhal od spojenectví k nepřátelství a naopak .

Zatímco Basajev nešetřil na mezinárodní scéně siláckými islámistickými projevy, které mu vynesly obdiv salafistů, Maschadov neustále prohlašoval , že vyznává demokratické hodnoty a pravidla mezinárodního společenství , takže brzy ztratil u islámistických kruhů jakoukoliv podporu ...

Bytostně mu vadily Basajevovy teroristické metody, o kterých prohlásil :“ Nebojujeme proti ženám a dětem, Basajev bude po válce postaven před vojenský tribunál!“

7.4. 01 se uskutečnilo neúspěšné jednání emisarů Putina s prezidentem Maschadovem, který požadoval, aby Čečensko přešlo pod přechodnou mezinárodní správu (Maschadův plán) , který podpořila i EU , a znovu odmítl požadavek Putina, aby okamžitě rezignoval na svoji funkci prezidenta ...

Zajímavé je, jak skončili ruští přívrženci Mašadova mírového plánu aneb protagonisté jednání s Čečenci . Byla jich jen hrstka, a všichni byli z nevládní organizace Andreje Sacharova Memorial , která jako jediná ruská organizace monitorovala porušování lidských práv v Čečensku ze strany Rusů i za Putina

Organizace Memorial tvrdila, že Putinova čečenská válka zlikvidovala v Rusku i poslední náznaky právního státu,takže beztrestnost ruských vojáků se pojí s beztrestností dalších kriminálních živlů , stojí-li na správné straně.

Výstižným příkladem byl případ Andreje Mironova ( 49/04),který byl uvězněn v roce 85 za Gorbačova pro trestný čin šíření protisovětské pomluvy, jako člen Sacharova Memorial se v letech 01-02 účastnil tajných jednání ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku mezi ruskými vládními zmocněnci (Ivan Rybkin) a čečenskými emisary Aslana Maschadova ( po pádu Grozného v 1/00 se Mašadov skrýval v horách na jihu Čečenska ) . Jednalo se hlavně o tom, aby dle instrukcí Putina Maschadov z funkce prezidenta odstoupil ...

Mironov byl ve svém moskevském bytě přepaden a zmlácen do bezvědomí mužem, kterého identifikoval jako bývalého čečenského veterána, příslušníka speciálních jednotek ruského ministerstva vnitra OMON – moskevský prokurátor se však jeho případem odmítl zabývat, že šlo jen o „ lehká poranění „, třebaže předložil zprávu německé kliniky, kde se léčil, že utrpěl vážné zranění hlavy a mozkový otřes třetího stupně , navíc jej tento prokurátor slovně napadl, že zatímco on prokurátor bojoval za Rusko v Čečensku na palubě bombardéru, Mironov zájmům Ruska škodí ...

Kauzy Mironov se nakonec ujala mezinárodní asociace Frontline Defenders z Dublinu, která se specializuje na obranu protiválečných aktivistů .

Další protagonista jednání s Čečenci byl zmlácen neznámým pachatelem tak, že je dnes upoután na invalidní vozík. Tři členové Společnosti rusko-čečenského přátelství byli zavražděni a čtvrtý unesen .

Putin se rozčiloval, „ jak jsou tajné služby a armáda neschopné, když nedokáží najít „teroristu“ Mašadova, kterého novináři najdou vždycky“ .

Lidé z Maschadova okolí podstupovali obrovské riziko , novináře nejprve vezli autem, poté s ním šplhali pěšky do hor, v poslední fázi jeli na koni .

23.8.01 byl Maschadov při vojenském útoku proti jeho rodné vesnici Alleroi, těžce zraněn , jeho bratr zde padl . Maschadovi s ochrankou se podařilo z obklíčení probojovat , ale po této zkušenosti Maschadov radikálně omezil svoje přemístˇování , taktéž komunikaci přes rádiovou vysílačku a přes satelitní telefony , od té doby komunikoval s lidmi v Rusku i v zahraničí jen prostřednictvím audionahrávek ...

Kreml potřeboval prez. Maschadova zkriminalizovat, aby mohl prohlásit, že s teroristou jednat nebude , což poskytlo ruské „jedenácté září“ z 23.10. 02 – obsazení divadla Dubrovka, kde přes tisíc rukojmí drželi „čečenští teroristé“ (viz na tomto blogu Dubrovka) .

Opět všichni teroristé do jednoho „zahynuli“ , aby před soud nemohl být postaven ani jeden živý Čečenec, který se na obsazení divadla podílel, a to třeba jen nepřímo napomáháním ... Soudní řízení bylo tak bezpečně zahájeno jen proti pěti mrtvým Čečencům , od kterých nehrozilo, že by někoho navedli na správnou stopu ... O to se postarala novinářka Anna Politkovskaja, která 28.4. 03 v ruském týdeníku Novaja Gazeta ( paradoxně jej vlastnil Alexandr Lebeděv) odhalila, že jeden údajně mrtvý člen čečenského komanda z Dubrovky „ přežil“, a nyní pracuje pod jinou identitou v Putinově tiskovém oddělení ( šlo o bývalého představitele čečenské vlády v Jordánsku ) ...

K Dubrovce se oficiálně přihlásil PřítelNepřítel Putina Šamil Basajev ( za ideologa akce Putin označil Zelimchána Jandarbijeva), ale ruské úřady dodnes nevysvětlily, jak 40 po zuby ozbrojených čečenských teroristů, v autobusu naloženým výbušninami, mohlo tento útok úspěšně v centru Moskvy provést ...

13.2.04 byl v hlavním městě Kataru v Doze zavražděn i se svým 15letým synem při výbuchu automobilu bývalý čečenský prozatímní prezident Zelimchán Jandarbijev .

Jandarbijev byl v Kataru od léta 00, protože v 12/99 obdržel od afghánské talibanské vlády nejvyšší státní vyznamenání, za což byl prezidentem Aslanem Maschadovem tvrdě odsouzen a vyobcován z jeho užšího poradního týmu .

Jandarbijev odjel do exilu v Kataru, protože byl Basajevem pověřen nashromáždit od států Zálivu peníze na čečenský „odboj“, ale Jandarbijev pravděpodobně přišel na to, že Basajeva „ řídí „ ruské tajné služby, protože po obsazení Dubrovky přerušil s Basajevovými radikály v 11/02 veškeré styky, podle ruské verze údajně proto, že byli „ příliš umírnění „ , a vymkl se tak ruským tajným službám z kontroly ....

Moskva tři roky marně žádala Katar o jeho vydání ( v Kataru ze stejného důvodu dlí i nejvyhlášenější alžírský islámský terorista Ahmad Chálib Thání – přesto s Washingtonem nemá Katar problémy, naopak, při intervenci v Iráku byl Katar místem hlavního amerického velení, základna Udejd ) , protože jej oprávněně považovala za hlavního ideologa a bankéře Moskvou „ neřízeného „ čečenského islámistického odboje ....

Moskva s Katarem, který jako jediný uznává „ čečenský odboj „ zmrazila veškeré vztahy, na rozdíl od čilých vztahů, které udržuje se Saúdskou Arábií ...

Nikdo se k atentátu nepřihlásil, ale čečenští představitelé kolem Mašadova z atentátu obvinili Kreml – ruská rozvědka (SVR) popřela jakoukoliv souvislost s atentátem v moskevském metru, a atentát přičetla na vrub „ vyřizování si účtů mezi Čečenci samými „ .

Katarská vláda měla však jiný názor, a třetí den po atentátu katarská policie zadržela tři ruské agenty pověřené bojem proti „ mezinárodnímu terorismu „ při ruské ambasádě v Doze. Jednoho z nich, držitele diplomatického pasu, poté na naléhání ruského velvyslance propustila.

Moskva jako odvetné opatření zatkla dva katarské sportovce, kteří přes Moskvu letěli na soutěž do Srbska ...

Putin urputně celých 5 let budoval Maschadovo image jako mezinárodního teroristy, proto z režie řepadení divadla obvinil mezinárodně nepohodlného Mašadova, tentokrát však Bush Junior Putinovi zatleskal , a EU , ve vleku Bushovy/Putinovy války proti terorismu začala ze svých čečenských pozic ustupovat .

Putin nenapadl US verzi 9/11, protože 9/11 a obsazením Dubrovky Putin dostal přesně to, co potřeboval – prezident Maschadov a jeho exilová vláda byli označeni za souvěrce mezinárodní sítě Usámy bin Ládina .. „ Zasednout k jednacímu stolu s Maschadovem by bylo to samé jako vést dialog s bin Ládinem , „ samolibě prohlásil Putin.

Dubrovka se projevila nejen stvrzením (22.11.02) protiteroristické spolupráce Washingtonu a Moskvy , ale i sklapnutím podpatků ze strany EU – Dubrovka totiž proběhla pár týdnů před summitem EU-Putin , který se na přání Putina konal v Bruselu a nikoliv v Dánsku , protože v Dánsku právě probíhal sjezd “ Čečenského kongresu “ ...

Jakýkoliv mezinárodní tlak na politické jednání s Mašadovem tedˇmohl být beztrestně Moskvou ignorován, cesta k vyřešení čečenské otázky bez zákonně zvolené čečenské vlády prostřednictvím loutkového referenda byla otevřena ...

Putin, který nikdy žádný kompromis s čečenskými separatisty neplánoval, zorganizoval za tichého souhlasu Washingtonu 23.3.03 v Čečensku „ ústavní referendum „ ( jediný způsob, jak dosáhnout přijatelné dohody pro mezinárodní veřejnost bez jakéhokoliv jednání s čečenskou separatistickou opozicí ) , kterého se imaginárně zúčastnilo 85% Čečenců ( nezávislé mezinárodní organizace udávaly 30% ... Putin se následující den nestyděl prohlásit, že je potěšen „ vysokou účastí „ v referendu ), a 96% z nich se samozřejmě vyslovilo pro setrvání v Ruské federaci , ale atmosféra v terénu hluboce kontrastovala se zpravodajstvím ruských médií – skutečně nešlo o svobodné vyjádření názoru ...

Hlasovalo se i o nové čečenské ústavě, jejíž první článek vyhlašuje, že „Čečensko je integrální součástí Ruské federace „ a o konání parlamentních a prezidentských voleb na konci roku 2003 .

Zároveň, a to je nejdůležitější na ruské propagandě , „ Čečenci prý tak jednohlasně ukončili mandát jediného zákonně zvoleného prezidenta Maschadova“ , který tak bojuje za falešné ideje proti vůli svého lidu ... Putin tak cynicky naaranžovaným referendem udělal z exilové vlády Mašadova jen „ kriminální živel „ .

V 5/03 na summitu EU-Putin v Petrohradu EU vyjádřila naději, že “právě zahájený politický proces dovede Čečensko až k obnově právního státu “ , ale již o čtyři měsíce později Rada Evropy a KBSE odmítly vyslat do Čečenska pozorovatele, aby dohlédli na regulérnost “ prezidentských voleb “ naplánovaných na 5.10.03 ...

„Protiteroristickou „ alianci Bush-Putin z 22.11.02 závažně narušilo zatčení Michaila Chodorkovkého v 10/03, jenž mj. usiloval o vybudování ropného terminálu v Murmansku , odkud by sibiřská ropa prýštila do US, a v roce 04 zamýšlel kandidovat proti Putinovi. Jeho zatčením Putin potvrdil obavy západních investorů, že v případech, kdy se mu to bude hodit, ruský stát nebude respektovat soukromé vlastnictví .

Proto si Washington dovolil zkritizovat Paříží a Berlínem hýčkaného Putina, a o jeho znovuzvolení v roce 04 utrousil, že „ 71% hlasů je obvykle volen prezident Turkmenistánu „ ...

Ve svém projevu k národu 16. 5. 03 Putin znovu potvrdil ruské cíle v Čečensku : převést pravomoce spojené s udržováním pořádku na místní čečenské milice z kolaborujících občanů ( „ čečenizace „ konfliktu „ , Čečensko v rámci normalizace přešlo pod vedení rezortu ministerstva vnitra , třebaže armáda zůstala šedou eminencí , kdežto „ normalizaci „ vzali do rukou milicionáři z Kadyrových eskader smrti ... ) , volba čečenského prezidenta a parlamentu , aby Rusko mohlo uzavřít s Čečenskem novou smlouvu o delimitaci pravomocí mezi Ruskou federací a kavkazskou Čečenskou autonomní republikou ...

Zatímco v zahraničí Putin urputně tvrdil, že z Čečenska ruské jednotky stahuje, opak byl pravdou : v Čečensku Rusko nepřetržitě zvyšovalo početní stav své armády ( na 600.000 místních obyvatel připadá 100.000 ruských vojáků ) ...

Na důkaz toho, že má Putin celé Čečensko pod kontrolou , ruské úřady v rámci Putinovy druhé prezidentské volební kampaně oznámily, že se zahraniční novináři mohou volně pohybovat po celém území Čečenska ...

Mediální lež jako věž, protože mj. nikdo nesměl nejen do četných přísně střežených zón, v nichž Rusové provozovali koncentrační tábory, ale ani mimo voj. zóny se v Čečensku cizinci vůbec nesměli pohybovat, jako za tatíčka Stalina ...

Navzdory tvrzení ruských úřadů , že se po Čečensku mohou zahraniční novináři volně pohybovat, Čečensko, tři hodiny letu z Moskvy, bylo nadále vojenskou pevností zahraničním novinářům a zahraničním humanitárním organizacím přísně zapovězenou , a to podle ruského dekretu č.1055 z roku 94 ( novelizovaném v roce 99 a 2000) .

Ruské úřady navenek jakoby povolovaly zahraničním novinářům vstup do Čečenska, a akreditace pro zahraniční novináře pro Čečensko byly v Moskvě vydávané – měly však jeden háček, na který úřady neupozorňovaly : tyto akreditace neměly u kontrolních stanovištˇ ruských speciálních jednotek žádný právní význam ...

Sami se po Čečensku kvůli výše zmíněným kontrolám u vojenských stanovištˇpohybovat nemohli ( neposlušní novináři riskují , že v lepším případě přijdou nejen o akreditaci , ale i o ruské vízum ), jedinou možností jsou oficiálně organizované okružní jízdy autobusem, pořádané ruskými tajnými službami .Každému výjezdu konvoje s novináři předchází výjezd ženistů, kteří po trase hledají nakladené miny ...

Sousední muslimské Ingušsko a Dagestán byly posety čečenskými uprchlickými tábory . Veškerý přísun Moskvou nechtěné mezinárodní pomoci kontrolovali příslušníci ruských speciálních jednotek , které uprchlické tábory neprodyšně uzavřeli (na víkend však ti, co prokazatelně někoho měli, museli z tábora pryč, takže přes víkendy byly tábory liduprázdné) , zatímco uprchlíci v táborech rušně s mezinárodní pomocí kšeftovali ...

Ruské úřady chtěly všechny uprchlické tábory uzavřít, protože tábory přitahovaly zájem zahraničních médií, ale potíž byla v tom, že se čečenští uprchlíci do Čečenska vrátit nechtěli ... Ruské úřady jim střídavě hrozily přerušením dodávek elektrické energie a plynu, naslibovaly jim fantastické finanční odměny, ale marně . Když je z tábora vyhnaly, uprchlíci nahromaděnou mouku od humanitární organizace Islamic Relief na trhu prodali, a za získané peníze se v Ingušsku ukryli ...

Mezinárodní společenství politicky a diplomaticky mlčelo – západní státy se kvůli Čečensku nesešly, nesnažily se o zprostředkování jednání mezi oběma stranami. Západní politici na konflikt hleděli z hlediska vlastních zájmů, které se nepřekrývaly s univerzálními humanistickými hodnotami : Chirac Bushovu invazi do Iráku teatrálně odsoudil, Putinově brutální „ normalizaci „ Čečenska srdceryvně zatleskal ( v předvečer Putinovy referendové taškařice v Čečensku v 3/03 Chirac a Schroeder přiletěli Putinovi poblahopřát dokonce až do Soči ... ) ...

EU hlasem Chiraka a Schroedera dala jednoznačně najevo, že spolupráce s Putinem je pro EU prioritní , a válečné zločiny páchané Moskvou na severním Kavkaze ignorovala výměnou za ruský plyn a vyřešení otázky Kaliningradu .

Washington zase usiloval o vojenské základny ve střední Asii ...

Komise OSN pro lidská práva je již celá desetiletí jen parodií, a Parlamentní shromáždění Rady Evropy Rusko jen několikrát zdvořile napomenulo ( od 4/00 do 1/01 v něm bylo Rusko zbaveno hlasovacího práva ), poté dva roky mlčelo , a v roce 04 přijalo rezoluci, která požadovala vytvořit Mezinárodní trestní tribunál pro zločiny spáchané v Čečensku , gesto pouze symbolické, protože takový tribunál by musel být schválen RB OSN , v níž má Rusko právo veta . Návrhy některých poslanců na ustavení nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise patřily rovněž jen do kategorie zbožných přání ...

Poslední mezinárodní organizace odešla z rozbombardovaného a vyhořelého Grozného na výzvu Moskvy v 3/ 03 ještě před uspořádáním referenda ...

Nerozčilovat Putina Čečenskem bylo definitivně stvrzeno během diplomatické bitvy v OSN o Irák v roce 03 : Washington i EU v klasifikaci čečenského konfliktu, který vyvstal ze separatismu a nikoli z džihádu , rétoricky sklouzly do “boje proti mezinárodnímu terorismu” ...

( O nálepku Čečenců jako mezinárodních teroristů financovaných al-Kajdou z pohádkové říše divů se postarala i afghánská Severní aliance s velitelem Masúdem v čele, kterou finančně podporovala Moskva poté, co se její jednotky jako poražené musely z Afghánistánu stáhnout : zatímco v Severní alianci bylo hodně Tádžiků, na straně talibanců bojovala v roce 01 „čečenská“ komanda , protože tak nazývala Severní aliance všechny muslimské dobrovolníky, kteří se na pomoc talibancům stáhli z bývalého SU – poté za US intervence do Iráku Tony Blair paušálně prohlásil, že “ čečenská komanda jsou již na irácké scéně ... ) .

V Grozném, v sutinách na pozadí kavkazských hor, živořilo několik desítek tisíc osob, které čekaly na odškodnění od Moskvy, které přislíbila za byty vybombardované během nepřetržitého čtyřměsíčního dělostřeleckého ostřelování a leteckých útoků . Čečenská otázka tak nepřestala vhánět stud do tváří západních politiků .

Masakry čečenských civilistů byly jasně zdokumentované - Slobodan Miloševič byl v Haagu mj. proto, že srbské milice povraždily 11.000 Kosovanů – ruské jednotky povraždily kolem 100.000 Čečenců, což je na národ jednoho miliónů obyvatel značný počet, přesto nikdo nenavrhl sankce či soud proti Putinovi ....

Na ulicích v Čečensku bloudili rodinní příslušníci unesených /nezvěstných lidí s fotografiemi v rukách .... Podle očitých svědků byla 16.12. 02 unesena ruskými vojáky i známá čečenská obránkyně lidských práv Chava Magomedová, byla naložena do vozu VAZ 469 , a slehla se po ní zem.

Fotokopie pohřešovaných visely všude , jeden proruský čečenský milicionář v tisku anonymně vyprávěl o “ klecích 15. sovchozu severozápadně od Grozného , které by zabraly tři ulice “ , v nichž katani obou Kadyrovů drželi své vězně , Přesto Javier Solana před summitem EU-Putin na novináře hromoval : “ Nevytvářejte nám problém s Čečenskem !” Další vysoký diplomat EU v soukromí prohlásil, že “ Čečensko je jen zhnisanou bradavicí na jižních bocích Ruska ... “

Po zinscenovaném březnovém ústavním referendu , ve kterém Čečenci jakoby odmítli vládu legálně zvoleného prezidenta Aslana Mašadova, a které Putin v zahraničí prezentoval jako „ ukončení války a zahájení politického jednání„ , prudce stoupl počet sebevražedných útoků ...

Proto Výbor pro mír v Čečensku, jediná pročečenská instituce v Rusku, brutálně ruskou FSB zastrašovaná, vedená manželkou zesnulého vědce Sacharova Elenor Bonner, Sergejem Kovalevem a Olegem Orlovem , požadovala jednání s prezidentem Aslanem Maschadovem, který sebevražedné útoky odsoudil.

Moskevská duma přijala v roce 03 velmi cynický zákon o amnestii v Čečensku : amnestováni byli ti „ čečenští teroristé „, kteří před 1.9.03 přišli na úřady odevzdat zbraně – amnestie se však netýkala těch „ teroristů „ , kteří zabili či zranili příslušníka ruských pořádkových sil, zato se však týkala všech příslušníků ruských pořádkových sil a čečenských proruských milic , kteří spáchali na území Čečenska válečný zločin či zločin proti lidskosti ( amnestie těchto zločinů je z mezinárodněprávního hlediska neplatná ) či se dopustili zpronevěry veřejných fondů ...

Na území Ruska působí 15 oficiálně zakázaných islámistických organizací, jejichž příslušníci pocházejí ze středoasijských republik – za záminku k zákazu vždy posloužila údajně nalezená výbušnina na těle nějakého jejího příslušníka . Největší z těchto 15 zakázaných je Strana islámského osvobození (Hezbé Tahrír), jejíž sebevražedná komanda podle FSB údajně vede Kirgiz Ališer Musajev a Tádžik Akram Džalolov .

Podle západních diplomatů však jde spíše o organizace propagandistické než teroristické ...

Také druhé Putinovy prezidentské volby zpestřila, a v jeho prospěch úžasně rozpálila netečnou předvolební atmosféru , celá řada „čečenských „ teroristických útoků v Moskvě – např. atentát dvou Čečenek sebevražednic na rockovém koncertu 5.7.03, či těsně před volbami atentát „ čečenských“ teroristů v moskevském metru ze 6.2.04 ( 41 mrtvých kvůli obyčejné tašce pohozené na zemi s bombou o síle 5 kg TNT )– asi těžko by samotní Čečenci takto úmyslně Putinovi přihrávali volební hlasy ...

Atentáty Putin jako obvykle „přisoudil“ Mašadovovi a opět žádný Čečenec nestanul před ruským soudem ... O pár dní později se zřítila střecha akvaparku : 27 mrtvých si Putin stoicky přidal jako eso do volebních karet, a rozhořčení lidu využil k vyhlášení nekompromisního boje proti čečenským „teroristům“ ...

Putinovo druhé zvolení zpestřila ještě jedna událost : zavraždění Kadyrova staršího, Putinem dosazeného čečenského „prezidenta „ ...

Ahmad Kadyrov, bývalý nejvyšší sovětsko-čečenský náboženský vůdce ( muftí ) spolu se svým synem, amatérským boxerem, provozoval soukromá komanda smrti , která unášela, mučila a vraždila jejich politické odpůrce .Oficiálně byly jejich soukromé milice začleněné do čečenských policejních složek jako polovojenské milice ORB 2, kterým šéfoval jeho syn Ramzan, provozující vlastní mučírnu v bývalé drůbežárně ve vesnic Deldagan (největší mučící a detenční střediskoi Ahmada Kadyrova bylo v jeho rodišti na východ od Grozného v Centoroi ), jak uvádí zpráva z roku 03 Výboru proti mučení Evropské komise ...

V 2/04 MOW zrušila funkci prezidenta Putina jako „ ochránce lidských práv v Čečensku „ a předala ji Ahmadu Kadyrovi, miliardáři, jenž se obohatil kšeftováním s čečenskou ropou, kterou prodával ruské armádě, která si na ní podstatně vylepšovala rozpočet (třebaže čečenská ropa je formálně pod kontrolou ruské státní společnosti Rosneft ) ...

Vzápětí jej Putin vyslal na oficiální návštěvu do Saúdské Arábie, aby zde vybral peníze na „ rekonstrukci muslimských škol „ ...

Bývalý agent KGB Ahmad Kadyrov vystudoval na přání KGB islám ve spřáteleném Damašku ( na islámské univerzitě v Buchaře a v Damašku si KGB vyškolovala „ své islámisty „ ) .

Putin si jej vybral za prezidentského kandidáta pro jeho bezohlednost neznající hranic ( i jeho stoupenci přiznali, že jej Čečenci nenáviděli více než Putina ). Ahmad Kadyrov byl pro Putina lákavý i z dalších důvodů :

a) byl velkým muftím z největšího čečenského klanu Benoi, a byl členem hlavního čečenského muslimského bratrstva Kounta Hádží, sufistického řádu Kadiri vzniklého v 19.stol.

Velkým muftím byl jmenován v roce 95 v době, kdy oportunisticky podporoval separatismus, čečenskou nezávislost a džihád proti všemu ruskému ...

Když byl však Aslan Mašadov v 1/97 zvolen prezidentem, vztahy Kadyrova a Maschadova se prudce zhoršily. Kadyrov vyčítal Mašadovi, že si nechává islámisty přerůstat přes hlavu , a ještě více se Kadyrov nesnesl se Šamilem Basajevem a jeho jordánským přítelem údajným wahhábitou Chatábem , takže v roce 99 poté, co Putin rozpoutal druhou čečenskou válku, Kadyrov de facto požádal ruská vojska o ochranu před čečenskými „wahhábisty“ Basájeva, protože Kadyrov „ soukromě osvobodil “ dvě čečenské oblasti od wahhábitů (Gudermes a Kurtčaloj ), a vyhlásil zde “ svobodné zóny” ...

b) Dalším jeho pozitivem pro Putina bylo, že Ahmad Kadyrov, jenž na hlavě nosil tradiční čepici papášu z jehnětiny, byl zásadní odpůrce saúdskoarabského wahhábismu, který vyznávala malá skupinka čečenských radikálů ...

Tím, že Putin v 6/00 jmenoval Kadyrova administrátorem Čečenska , a poté prezidentem , dosáhl hlubší “ čečenizace “ konfliktu , a Čečence ještě více rozdělil ...(Moskva se pokusila „čečenizovat „ čečenskou válku již v roce 95, kdy se poprvé pokusila o zinscenování volební frašky )...

Ruská federální armáda se měla stáhnout do svých opevněných základen a dohlížet, jak se Čečenci vyvraždˇují ( Kadyrovci rebely svými informátory vystopovali a Rusové je pak letecky z vrtulníků postříleli ) . V Kremlu však brzy pochopili, že Kadyrov senior je ambiciózní vykuk, který neustále požadoval , aby Kreml rozšiřoval jak jeho pravomoce , tak jeho finanční rozpočet ( peníze, které mu Kreml věnoval na rekonstrukci země, zpronevěřil na své vlastní obohacení) ..

Den před příjezdem generálního tajemníka NATO Georga Robertsona do Moskvy Putinovi opět významně posloužil islámistický atentát , který znovu zablokoval „jemné“ snahy Západu, zejména kancléře Schroedera, a části moskevské pravice ( kruhy kolem Borise Němcova ze Svazu pravicových sil) , donutit Putina, aby politicky vyjednával s prezidentem Maschadovem ...

12. 5. 03 údajně čečenské komando najelo s kamiónem napěchovaným výbušninami do ústředí FSB v jinak velmi poklidném severočečenském Znamenskoje u ingušských hranic (62 mrtvých,nejen příslušníků FSB, ale i čečenských civilistů, kteří stáli před budovou, 300 zraněných).

Exploze nákladního automobilu, který stál pár metrů před administrativním komplexem ruských tajných služeb FSB , vyhloubil kráter o průměru 15 m a hloubce 4 metry .

Scénář byl stejný jako byl útok kamiónu naloženého výbušninami z 27.12.02 proti sídlu proruské vlády v Grozném ( přes 80 mrtvých , ke kterému se přihlásil Šamil Basajev, tento se však nepřihlásil k atentátu ve Znamenskoje ) ....

Putin hned druhý den generálnímu tajemníku NATO zdůrazňoval, že jde o útok čečenské buňky al-Kajdy, a že nese všechny znaky atentátu al-Kajdy v Rijádu , aby proti čečenským povstalcům reprezentovaným Mašadovem, získal další mezinárodní pomoc v boji proti „islámistickému“ terorismu ....

Jednání se separatisty se tak opět zablokovala, třebaže mluvčí Maschadova v Moskvě Salambek Majgov připomenul odmítavý postoj Mašadova k teroristickým útokům , a sám Maschadov prohlásil , že s tímto atentátem nemají Svobodné čečenské síly nic společného .

Kolem atentátu panoval v ruských oficiálních médiích dlouhou dobu informační zmatek . Izvěstija, list blízký Putinovi, podstrčil verzi o „ vyřizování si ekonomických účtů „ ( kšeftování s čečenskou ropou pod záštitou ruské armády ... ) .

Ahmad Kadyrov, ,čečenský Saddám Husajn , který tu a tam kritizoval ruskou federální armádu, aby si vylepšil pozice jak u FSB, tak u Čečenců , si tehdy dovolil hodně, když pro tisk prohlásil :“ Nechápu, ani jak tento pojízdný sklad výbušnin mohl bez problému projet všemi kontrolními stanovišti ruské armády, ani jak se mohl dostat tak blízko k hlavnímu ústředí FSB ...“

Kadyrovi nenakloněné kruhy v Kremlu naznačovaly, že se Kadyrov stal „nekontrolovatelným “ ...

O dva dny později se ve všeobecném zmatku kolem Znamenskoje dvě ženy , opásané výbušninami , pokusily o muslimském svátku Ahmada Kadyrova zabít – zabily 16 lidí .

5. 6. 03 se mladá žena s křikem Allah Akbar (Sláva Alláhu) pokusila nastoupit do autobusu, který převážel ruské piloty a ruské zaměstnance z ruské vojenské základny Mozdok v Severní Osetii u čečensko-ingušských hranic – vzápětí explodovala a zabila 21 lidí.

Po těchto atentátech Rada Evropy a KBSE odmítly vyslat do Čečenska své pozorovatele, aby dohlédly na regulérnost prezidentských voleb, které Putin naplánoval na říjen 03 s tím, že současná bezpečnostní situace žádné demokratické volby neumožňuje (opozice byla vyloučena, voliči zastrašováni ) , ale i zcela dekorativní kandidáti, kteří byli jen do počtu proti Kadyrovi, byli zastrašováni tak dlouho, dokud neodstoupili , např. bývalý profesor historie na univerzitě v Grozném Abduláh Bugajev – “chtěli po mně, abych ve druhém kole veřejně podpořil Kadyrova, dostatečně krutého na to, aby vedl za Putina “ špinavou válku “ ...

V 8/03, když již bylo definitivně jasné, že mezinárodní pozorovatelé loutkové prezidentské volby nepotvrdí ( Moskva z nich vyloučila stoupence Aslana Maschadova ), Putin odhodil masku „nestrannosti“ , a pozval si Kadyrova na „ pracovní návštěvu “ do Moskvy , kterou slavnostně vysílala TV.

Jenže kandidát civilních tajných služeb (FSB) se nepřekrýval s kandidátem tajných služeb generálního štábu armády (GRU) , který podporoval Husajna Džabrajlova, jehož rodině patří polovina hotelové sítě v Rusku, kterého podporoval i bývalý předseda ruské dumy Ruslan Chazbulatov a prominentní Čečenec Bislan Gantamirov , jenž byl amnestován v kauze finančního podvodu, aby se mohl stát ministrem informací Kadyrova ...

Poté, co Gantamirov, jenž sám kandidoval, zveřejnil svoji podporu Džabrajlovi, proruské čečenské jednotky, řízené FSB, obklíčily jeho ministerstvo, takže o pár hodin později se Džabrajlov veřejně zřekl své kandidatury ve prospěch Kadyrova ...

Jediný poslanec Čečenska v Dumě Aslanbek Aslachanov podporoval posledního rivala Kadyrova – miliardáře Málika Sajdullájeva s majetkem v Paříži a v Londýně, a veřejně vyzval, aby jej lidé podpořili . Málik Sajdullájev byl jediný z kandidátů, o kterém lidé z okolí Mašadova prohlásili, že by byli ochotni s ním jednat ...

O šest hodin později Málik Sajdullájev oznámil, že „ Nejvyšší soud Čečenska „ zrušil jeho kandidaturu, navzdory tomu, že za svoji kandidaturu Kremlu zaplatil vysokou částku , a přes svoji finanční štědrost vůči Kremlu jej o odstoupení z volebního kolbiště požádal šéf informačního odboru Putinovy prezidentské kanceláře Sergej Jastrjembskij ,a Putinův poradce Vladislav Surkov ... Sajdullájev sice prohlásil, že se odvolá k Nejvyššímu soudu Ruska, ale neučinil tak poté, co vzápětí byl zavražděn šéf jeho volební kampaně v Grozném , bylo uneseno několik jeho významných stoupenců, a byly vyhozeny do povětří všechny tři TV vysílače TV stanic, které byly podezřelé , že „ mu nadržovaly „ ....

Putin měl vůči umírněným separatistům vychytralou taktiku : pokaždé, když ruské tajné služby mezi umírněnými válečnými lordy objevily někoho, kdo uvěřil, že s ním bude Kreml vyjednávat, FSB tuto umírněnou frakci do posledního velitele zlikvidovala ...

Předvolebními cíly útoků se staly i uprchlické tábory s desetitisíci čečenských uprchlíků v sousedním Ingušsku – lidé z nich byli unášeni „ neznámými maskovanými muži „, nepochybně proruskými eskadrami smrti Kadyrova.

Putinovi samozřejmě s tradiční předvolební vlnou terorismu pomohl i Šamil Basajev : jeho muži najeli kamiónem naplněným výbušninami do sídla FSB ve městě Magas v Ingušsku .

1.8.03 vybuchla bomba v ruské vojenské nemocnici v Mozdoku ( 50 mrtvých) . 21.8. 03 ozbrojené maskované komando si prostřílelo cestu do polikliniky ve Sleptsovsku, odkud odvedli pět mladých Čečenců, dva vážně nemocné, a tři jejich návštěvníky, z nichž jednoho postřelili.

Protože se to stalo za bílého dne a před svědky , „ muselo „ být zahájeno vyšetřování , které prokázalo, že příkaz k zatčení těchto mladých lidí dala ingušská FSB ...

Tímto způsobem tajné služby udusily sebemenší snahu místních lidí o komunikaci s nezávislými protiruskými separatisty ... Tajnou policií unešení mladí Čečenci byli synovci Vagapa Tutakova, čečenského představitele u Rady Evropy a nezávislého poslance čečenského parlamentu zvoleného v demokratických volbách v roce 97 pod záštitou KBSE ...

Tomuto únosu předcházela ojedinělá demarše svého druhu – Putinův ruský konzul ve Štrásburku přes osobu generálního tajemníka Rady Evropy předal Vagapu Tutakovi úskočné pozvání k desetidenní návštěvě Čečenska, aby navázal kontakty se zdejšími zástupci nezávislých, tj. členy bývalého nezávislého parlamentu, a projednal s nimi možnosti pokojného vyřešení čečenského problému s Moskvou - Vagap Tutakov bezelstně do Ingušska 20.8.03 přijel - den po jeho příjezdu uneslo komando FSB jeho tři synovce. To není všechno – Vagap Tutakov se poté vypravil k jednání do Čečenska - v noci z 1. na 2. září 03 přepadli dům jeho blízkého příbuzného Umara Muchtarova, u kterého přenocoval, maskovaní muži, a Muchtarova před jeho zraky zastřelili ...

Záruka ze strany Rady Evropy Tutakovi jen tak tak umožnila, aby se mohl vrátit zpět do Paříže, třebaže mu Kreml do poslední chvíle vyhrožoval, že jej z Moskvy nepustí ...

Všichni jeho bývalí kolegové - poslanci z parlamentu z roku 97, pokud ještě nebyli zavražděni , byli vystaveni spolu se svými rodinami těmto násilnostem denodenně – není divu, že někteří z nich tlaku násilí podlehli a prohlásili pro moskevský tisk, že „ prezidenta Maschadova sesadili a parlament z roku 97 rozpustili „ ( neplatně pro malý počet hlasů , nedosáhli kvórum) ...

Autor: Andrea Kostlánová | středa 17.3.2010 8:34 | karma článku: 24.12 | přečteno: 2882x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 480 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 480 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.49 | Přečteno: 547 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...