Falklandy 1982,neutralita a článek 5 NATO

V roce 71 obě země podepsaly důležitou dohodu o spojení na F/M, na základě které měl LON na F/M vybudovat provizorní leteckou RWY s tím, že  letecké spojení na F/M bude 2x týdně provozovat Buenos Aires . LON však závazek postavit letiště nedodržel, takže se jej v roce 72 z vlastní iniciativy ujala, za souhlasu LON, Argentina , která ochotně zajištˇovala i letecké spojení aerolinkami argentinské armády, LADE …  

V 3/76, v době devastující hospodářské krize (140% inflace) a občanských nepokojů, se dostali k moci generálové, kteří zahájili válku proti levičákům a všem svým odpůrcům  á la Pinochet …

Přesto MOW protibritskou juntu podporovala, a  ve válce proti UK, třebaže vyhlásila „neutralitu“ ,  jí poskytovala satelitní zpravodajské informace ( od 31.3.82-15.4.82 vypustila 18 voj. družic, 9 navigačních,5 fotografické špionáže,2 pro oceánografickou špionáž, 2 elektronického odposlechu, 1 telekomunikační a 1 včasné výstrahy, viz novinář Pierre Kohler: La guerre des satellites ) …

K satelitům : rozvojové státy by rády zavedly poplatky za přelety satelitních družic, hranice kosmu sice není vymezena, ale právě rozvojové státy za ni považují linii, za níž přestává působit zemská přitažlivost (260.000 km), každý přelet družice by se tak dal považovat za porušení státní svrchovanosti ( nadzemní prostor státního území sahá až ke hranicím kosmu, tj. až tam, kde již není vzduch, vzdušný prostor tudíž představuje jen jeho část,většina států však tvrdí, že kosmický prostor začíná v nejmenší výšce oběžné dráhy družic/ perigeum, asi 100 km nad Zemí.

Juntu podporoval i Washington, který jí však v roce 78 embargem odstřihl od dodávek US zbraní …

V roce 76 junta podnikla voj. expedici na zamrzlý ostrov Southern Thule (zajímal již nacistické pohlaváry) ze skupinky South Sandwich Islands, a vybudovala si na něm základnu Corbeta Uruguay, ze které se 25.3.82  v přístavu Leith na ostrově South Georgia (3.200 km (?) od F/M, politicky závislé na F/M) vylodily argentinské jednotky .

Argentinský genštáb (tehdejší kpt. Jorge Anaya) vypracoval plán na obsazení F/M ostrovů již koncem 60.let.

Inspiroval se akcí indické vlády, která v roce 61 z důvodu územní integrity vojensky obsadila Portugalskou Indii/dnešní indický stát Goa, aniž by to ve světě vzbudilo rozruch …

Šlo o jednoduchý plán : překvapivé vylodění na ostrovech, převezení všech UK obyvatel z nich do Montevidea , a jejich nahrazení argentinskými osadníky, přesně tak, jak to udělala Británie v roce 1833 s argentinskými civilisty  …

( Viz Simon Collier: The First Falklands War, Argentine Attitudes, International Affairs, léto 83 )

V roce 77 argentinské námořnictvo prohlásilo, že se již nebude řídit zaběhlou mezinárodní zdvořilostí/comitas gentium, a nebude v pobřežních vodách F/M plout pod falklandskou vlajkou, záhy nato odřízlo Stanley od zásobovacích koridorů, pročež LON v roce 78 RWY místního letiště o trochu vylepšil …

 V roce 81 Thatcherová ve vztahu k F/M učinila tři hrubé chyby, které si junta  vyložila jako vhodnou příležitost pro uskutečnění svého plánu „dvojkontinentální Argentiny“  :  v rámci snižování počtu námořnictva mělo být z F/M ostrovů staženo všech 67 příslušníků námořní pěchoty, zatímco druhou chybou bylo, když LON v roce 81 zdejším obyvatelům odmítl poskytnout plnoprávné britské občanství (Argentina poskytuje argentinské občanství těm z F/M, kteří o to argentinské úřady požádají), kteří se v důsledku toho „neprotivili“  argentinským jednotkám, a junta to považovala za další důkaz „nedostatečného“ zájmu Londýna  o F/M  …

 V 1/82 proběhla neúspěšná formální jednání, aby bylo uspokojeno OSN .

 19.3.82 argentinský obchodník se šrotem  Constantino Davidoff  dorazil na palubě argentinské voj. nákladní lodi Bahia Buen Suceso s 39 svými „civilními“ zaměstnanci a 80 tunami „ materiálu“ do Leith na South Georgia , aby zde pro účely šrotu demontovali 3 stanice na lov velryb, nepoužívané od roku 65, které za 180.000 liber odkoupil od skotské lodˇařské firmy Christian Salvesen …

Davidoff obdržel pro tento účel povolení od britského velvyslanectví v Argentině s výhradou, že další povolení musí obdržet od UK antarktické výzkumné stanice umístěné na ostrově …

Davidoff se s Brity na ostrově nekontaktoval, zato jeden z jeho „dělníků“  v Leith provokativně vyvěsil argentinskou vlajku …

Argentinská vlajka na britské úřady spolehlivě zapůsobila jako červený hadr na býka : jakmile se UK guvernér Rex Hunt v Port Stanley o vyvěšení vlajky dozvěděl, nařídil, aby vlajka byla okamžitě stažena …

Argentinská „pracovní“ četa však vlajku odmítla stáhnout.

LON učinil třetí hrubou chybu (kterou bylo již samotné plánované stažení ze zdejších vod HMS Endurance, který byl , jako jediný, v jižním Atlantiku umístěn nastálo) :  25.3.82 posádka HMS Endurance dostala rozkaz vyplout k South Georgia, a zjistit, co se zde děje, případně argentinské „ civilisty“ ( LON tvrdil, že šlo o argentinské důstojníky) z ostrova „deportovat“ .

Britská námořní pěchota těchto 39 Argentinců zadržela (Davidoff vznesl vůči LON nárok na finanční odškodnění za zmaření kontraktu, jeho nároky potvrzuje zpráva Franksova výboru z roku 83) , což Buenos Aires označilo za „ akt agrese“, a pod záminkou jejich „vysvobození“ junta zahájila přípravu na invazi, signálem ke které pro ni bylo odplutí HMS Endurance z falklandských vod …

Patologický anglofob , šéf argentinského námořnictva admirál Jorge Anaya (zemřel v roce 08/81 v domácím vězení, ve kterém čekal na soud pro porušování lidských práv vojenskou juntou v letech 76-83 ), jenž se v 12/81 dostal do „triumvirátu“  skomírající junty, vedené třetím úřadujícím prezidentem Leopoldem Galtierim, Den D plánoval na velký národní svátek, budˇ na 25.3. (oslavy revoluce) , či na 9.6. (oslavy nezávislosti), ale celonárodní stávky a odplutí HMS Endurance juntu přiměly, aby jednala spontánně  …

26.3.82 šéf junty generál Galtieri dal souhlas k Operación Rosario/ obsazení South Georgia , pro budoucí ovládání F/M ostrovů  strategicky nezbytný krok ( bylo by komické, kdyby Buenos Aires F/M obsadila, a umožnila Britům, aby si zřídili operační základnu 200 mil od nich ),kterou provedli admirál Anaya a kpt. Alfredo Astiz .

Týden nato, co 23členné komando z HMS Endurance „zaměstnance“ Davidoffa „zadrželo“ , se v Leith vylodilo 45 argentinských vojáků . Šéf britského komanda dostal „praktický“  rozkaz : střílet jen v krajní sebeobraně a v žádném případě se nevzdát …

Britskému komandu se podařilo tak dokonale zamaskovat, že argentinský vrtulník francouzské výroby Alouette „žádný pohyb UK vojáků na ostrově nezaznamenal „ …

Kpt. Astiz, šéf argentinského komanda, rádiovou vysílačkou oznámil kapitulaci F/M, a požadoval kapitulaci na UK jednotce v Leith, a protože neobdržel žádnou odpovědˇ, pokračoval ve své mini-invazi … Argentinské vojáky po 15 mužích na břeh dopravoval vrtulník Puma. Při druhém výsadku zamaskované UK komando vrtulník sestřelilo (první „zářez“ Britů v této válce), a třemi protitankovými střelami poškodilo argentinskou pomocnou lodˇ Guerrico, po dvou hodinách bojů  se UK komando vzdalo, po válce dostali medajle .

Od 26.3.82  námořnictvo a letectvo začaly na základnách Puerto Belgrano a Comodora Rivadavia jako včeličky hromadit potřebné zásoby, l9 vylodˇovacích plavidel US výroby bylo nakládáno na vojenské lodě, a třebaže se manipulace s nimi konala v noci, zpráva o jejich nakládání proběhla argentinským tiskem …

V rámci vyhlášené bojové pohotovosti byla argentinským námořníkům zrušena dovolená .

30.3.82 , navzdory tomu, že UK námořní rozvědka oznámila, že se argentinské námořnictvo po odplutí HMS Endurance výrazně přeskupuje směrem k F/M , a UK guvernér varoval, že  „tentokrát to štěnice myslí vážně“ , společný výbor britských zpravodajských služeb pro Jižní Ameriku  „usoudil“ , že žádný bezprostřední útok nehrozí …

31.3.82   projednala situaci vláda, a schválila vyslání tří ponorek do falklandských vod, které měly Buenos Aires od „případné“ akce proti britským zájmům odradit „ …

1.4.82 argentinské námořnictvo přešlo ze standardní komunikace na plnou pohotovostní komunikaci ship-to-ship, čímž celému světu vyjevilo své úmysly …

2.4.82 za rozbouřeného moře a prudkého vichru se argentinské jednotky, pro LON  „překvapivě“ , vylodily na F/M , a převzaly je pod svoji kontrolu.

55 příslušníků UK námořní pěchoty nejprve bojovalo, poté se na výzvu UK guvernéra Rex Hunta 3.4.82 vzdali ( jeden z nich Argentincům řekl, aby se zde moc nezabydlovali, že se Britové brzy vrátí) …

Když byli s rukama nahoře vyfotografováni pro světová média,  byli i s guvernérem deportováni do uruguayského Montevidea, odkud odletěli do LON. Gen. Mario Menendez byl prohlášen guvernérem ostrovů, Port Stanley byl přejmenován na Port Argentina .

Argentinští vojáci dostali rozkaz ostrovy obsadit, aniž by nějaký UK civilista přišel o život. Za zastřelení UK civilisty jim byl slíben vojenský soud … (viz Hastings + Jenkins : The Battle for the Falklands, 1983)

Jak junta správně předpokládala, protivládní demonstrace ustaly, místo toho lidé v ulicích vyjadřovali juntě v jejím národním boji masovou podporu  …

Současně argentinské námořnictvo obsadilo Sandwich Islands,  „obývané“ jen vědci …

Diplomatické styky byly přerušeny, argentinské zájmy hájila v LON diplomatická mise Peru, nejrozhodnější spojenec Argentiny, LON zastupovalo v Buenos Aires švýcarské velvyslanectví …

UK usilovalo v OSN o vyhlášení ekonomických sankcí a voj. embarga proti Argentině, RB OSN v rezoluci č. 502 z 3.4.82 požadovala na Argentině, aby se z M/F stáhla, ale neoznačila ji za agresora ( MOW, Peking , Madrid a Varšava  se zdržely hlasování), a obě strany vyzvala k jednání . Druhá rezoluce RB OSN z 5/82 , navržená Hnutím nezúčastněných zemí,  vyzývala obě strany k okamžitému zastavení bojů ( byla vetovaná LON i Washingtonem)  …

EHS uvalila na Argentinu ekonomické sankce, Francie a Německo zmrazily své voj. kontrakty s Buenos Aires, několik členů EHS mělo k britskému nároku na M/F výhrady, zatímco Dánsko a Irsko se otevřeně postavily na stranu Argentiny …

Vojenskou pomoc juntě , výměnou za know-how v oblasti jaderného výzkumu, nabídl pluk. Kaddáfí .

Jedinou latinskoamerickou zemí, která navzdory voj. embargu dodávala juntě  nejen zpravodajské informace, ale i zbraně, byla Peru .

Peru Argentině v době embarga prodala 10 kusů stíhaček Mirage M5-P, a to “ velmi výhodně“  , jen za 5 mil. dolarů, třebaže každá stíhačka měla cenu 20 mil. dolarů …

5.4.82 zatímco na svoji funkci ministra zahraničí rezignoval lord Carrington,UK expediční sbor v největší UK námořní akci od 2.sv.v., soustředěný kolem letadlových lodí HMS Invincible a HMS Hermes, s kódovým označením „Corporate“, vyrazil z přístavu Portsmouth na cestu dlouhou 8.000 mil, aby F/M pro Spojené království/UK dobyl zpět .

Ve skutečnosti UK vláda ještě nebyla rozhodnuta boj podstoupit.

Po celou dobu cesty konvoje probíhala horečná diplomatická jednání mezi ministrem zahraničí gen. Alexandrem Haigem, a šéfem diplomacie junty Nicanor Costa Mendezem .

Gen. Haig pendloval mezi Buenos Aires a LON, a vyjednával zejména o tom, jak by se na správě ostrovů mohl podílet i Washington  …

(Gen. Haig (zemřel 010), byl voj. poradcem Henryho Kissingera (69-72), šéfem Bílého domu za Nixona (73-74), a vrchním velitelem NATO (74-79). Poté, co byl obviněn, že dal Izraeli „zelenou“ k invazi do jižního Libanonu v 6/82, na svoji funkci ministra zahraničí na nátlak LON  v 7/82 rezignoval. Haig se nesnášel s viceprezidentem Bushem, jehož označil za organizátora skandálu Iran Contra, a kandidoval proti němu na republikánském sjezdu v roce 88, nakonec odstoupil a podpořil proti Bushovi senátora Bob Dole, Bush zvítězil jen o pár hlasů …) .

Thatcherová  na pendlujícího gen. Haiga neustále ječela, aby se přestal vymlouvat a vyžadoval na Argentině podřízení se rezoluci OSN č. 502, a téhož dne, kdy EHS podpořilo UK a vyhlásilo ekonomické sankce proti Buenos Aires,  Thatcherová 10.4. 82 veřejně napadla Washington, že „politicky lavíruje“ a Spojené království nedostatečně podporuje „  …

Hněv Thatcherové neznal mezí, když jí gen. Haig soukromně sdělil, že „neví, o co Británii ohledně tohoto ledově studeného kusu skály jde “ , a upozornil ji  na to, že tím, že Británie již týden před argentinskou invazí na ostrovy stáhla jad. ponorky a doprovodná plavidla z hlídek NATO, podstatně oslabila jeho severní křídlo ( v teorii jad. války právě „bezvýznamné“ střetnutí, sloužící k odvrácení pozornosti, je obecně uznávaným taktickým manévrem) …

Když jednání 19.4. ztroskotala , tj. Argentina i LON odmítly US návrh na tripartitní správu ostrovů (britskou, argentinskou, a americkou …), gen. Haig obvinil z neúspěchu amerického zprostředkování Argentinu .

US vláda se dlouho nedokázala rozhodnout, na jakou stranu se v konfliktu postavit, polovina jejích členů, vedená stálou představitelkou US v OSN, Jeane Kirkpatrickovou, trvala na podpoře junty, která svoji zemi čistila od levice . Její frakce na zamini se snažila podporu pro LON minimalizovat ( „Další válka, do které se Američané musejí zapojit, aby z ní Brity vytáhli, a sklidí za to od LON leda tak puritánskou kritiku, “  prohlašovala) …

Angloamerické líbánky(Eisenhower-Eden, JFK-Macmillan, Johnson-Wilson, Nixon-Heath, Reagan-Thatcherová, atd. ) začaly vždycky dobře, ale skončily špatně.

Seznam jejich hádek by mohl začít třeba od suezské krize (duch zrady Američanů z dob suezské krize (56) pronásleduje Downing Street dodnes) přes protileteckou balistickou střelu Douglas GAM-87AS Skybolt, vyvinutou v 50.letech, ropovodní potrubí pro Sibiř, prodej zbraní Argentině, na katalogu nářků Londýna by se našlo nekonečné množství výtek ( exteritorialita, delikátně vyjadřované námitky LON k US rozpočtovému deficitu)  …

Reagan/RR, loutka v rukou Bushe Seniora, jenž o RR rozhlašoval, že je „fňukal a slaboch“ , ve svém projevu ze 14..4.82 oficiálně v argentinsko-britském konfliktu vyhlásil neutralitu ( ti z US vlády, kteří poukazovali na již tak pošramocené vztahy s latinskoamerickými státy, podpořeni tajemníkem ministerstva zahraničí pro meziamerické záležitosti, tuto neutralitu stavěli na tajném dokumentu US ministerstva zahraničí z dob Perónovy vlády,ve kterém US svoji neutralitu ve sporu o F/M stvrdily „na věčné časy“ … ) .V projevu , v ukázce, jak vypadají anglo-americké „zvláštní“  vztahy v praxi, Reagan prohlásil :“ Pokud jde o pomoc Británii, US nepřistoupí na požadavky, které půjdou za rámec obvyklých způsobů spolupráce založené na bilaterálních dohodách …“ .

LON na jeho projev reagoval se špatně utajenou zlostí, že si Američané dovolují praktikovat „nestrannost“  ve vztahu mezi agresorem a jeho obětí …

Thatcherová vzápětí označila zprostředkovatelský tým gen. Haiga za nepřátelský vůči Londýnu, a obvinila Washington, že „zaprodává přátelství za úzkoprsé oblastní zájmy „ … ( nato si Reagan Haigovi postěžoval, že „čest Thatcherové snad bude uspokojena jednou potopenou argentinskou lodí ..“ ) .

Washington, ač byl vojenskou smlouvou svázán s oběma státy, vyhlásil neutralitu v absolutní pohodě, protože ani pakt z Rio , ani smlouva NATO , Washingtonem chytře formulovaná, Washington nezavazuje  k tomu, aby vojensky pomohl Argentině či UK ( viz Emancipace Evropy a její realita , aneb jak válka o M/F výstižně předvedla aplikaci článku 5 NATO o tom, jak nám NATO přijde na pomoc, bude-li nás chtít Rusko znovu obsadit) …

Kongres  „opožděně „ , až 30.4.82 , odhlasoval sankce proti Argentině,  a o pár dní později , když US Rada národní bezpečnosti se 1.5.82 konečně rozhodla přiklonit se na stranu Británie, schválil pomoc UK …

Ačkoliv US svoji „přísnou“ neutralitu stavěly na odiv, tajná US pomoc nezačala poté, co zkrachovala Haigova zprostředkovatelská mise, ale začala ještě předtím, než se první sled UK válečného námořnictva vydal na svoji plavbu k ostrovu Ascension při tajných jednáních (byly tajené zejména před členy US vlády) mezi představiteli britského  a US námořnictva …

Tato tajná jednání stála na osobní angažovanosti ministra obrany Caspara Weinbergera, plamenného anglofila, bezmezného stoupence Winstona Churchilla, a vášnivého odpůrce gen. Haiga, jehož politiku „přísné“ neutrality tato jednání porušovala … 

Pomoc Britům , americkým spojencům v nouzi, tak přišla jen jako soukromá záležitost Pentagonu a amerického námořnictva … (Reagan, kterému jedinému se Weinberger se svojí „soukromou zahraniční politikou „ svěřil, a Weinberger, byli po válce královnou jmenováni „čestnými rytíři“ UK) .

Aby neutrpěla pověst NATO a Washingtonu, podpora Britů ze strany US námořnictva byla nevyhnutelná , protože jak Pentagon, tak velení UK námořnictva měly vážné pochybnosti o UK schopnosti dobýt F/M zpět  …

UK námořnictvo považovalo znovudobytí ostrovů za „Mission Impossible“ , mj. 34  stíhacích letounů Sea Harrier s kolmým startem a přistáním /VSTOL UK námořnictva mělo čelit mj. 220 stíhačkám Mirage III Argentiny …  Stratégové UK námořnictva počítali maximálně s ochranou konvojů v rámci NATO, na  obojživelnou sólo akci vůbec nebyli připraveni. Proto si nepořídili žádný letecký systém včasné výstrahy...

Nejpozoruhodnějším Weinbergerovým rozhodnutím  bylo zaplnit US letadlovou lodí jakoukoliv mezeru, která by vznikla, kdyby  „Argies“ nedopatřením potopili  jednu z UK letadlových lodí, Hermes či Invincible  … Proto nařídil, aby bylo Britům přiděleno US obojživelné útočné plavidlo USS Guam, které na své palubě mohlo přijímat UK stíhačky Sea Harrier. Lodˇ však musela obsluhovat jen UK posádka (Pentagon se neodvážil na lodi nechat ani jednoho US palubního mechanika), která lodˇ USS Guam viděla maximálně z dálky, takže to byl riskantní krok …

7.4. LON kolem F/M ostrovů do 320 km vyhlásil výlučnou vojenskou zónu s účinností od 12.4., a prohlásil, že uvnitř této zóny bude považovat veškeré argentinské lodě za nepřátelská plavidla, která potopí …

Vyhlášení této zóny pro britskou „legitimní obranu“  napadla MOW jako nelegální, a Buenos Aires ji označilo za akt agrese, který spadá pod rezoluci OSN 3314 …

Ve válce značně  „improvizovaly“ obě strany …

Argentinské letectvo k leteckému průzkumu používalo nejen C-130 Hercules, ale i B-707, Lear Jets, Fokker F-27, P-2 Neptune, letouny, které se k průzkumu „vyloženě“  nehodily, třebaže Argentinci měli letouny S-2, měly však nespolehlivý radar.

Naštěstí pro Brity těžké argentinské letouny musely vzlétat ze svých domácích základen, protože letiště ve Stanley bylo pro těžké tryskové letouny zcela nevhodné, RWY nebyla dostatečně dlouhá. Argentinci zamýšleli RWY nastavit přenosnými kovovými pláty, ale poté od toho upustili zejména proto, že další k tomu nutné úpravy dráhy by zabraly spoustu času, který neměli (neměli ani čas si zde vybudovat sklady pro letecký benzín).

Také se obávali, že kdyby zde své letouny nechávali, nedokázali by je ubránit před UK Vulkány či Harriery.

15.4. 82 UK konvoj, chráněný bombardéry Vulcan B-2, dorazil spolu s tankovacími letouny Hadley Page „Victor“ , na UK zámořské teritorium uprostřed Atlantiku Ascension (spadá pod UK Svatou Helenu), ze kterého si Britové udělali „stacionární letadlovou lodˇ“ , na US základně Wideawake si rozbila stan RAF (LON původně zamýšlel vyslat invazní flotu z Gibraltaru přímo/nonstop, ale nakonec dal na radu US námořnictva, a vytvořil si předsunutou základnu z ostrova Ascension) .

I když si UK v nájemní smlouvě s US vyhradilo právo používat US leteckou základnu Wideawake v případě nouze, v tomto případě LON potřeboval daleko víc, než jen „používat“ …

Protože největší část pomoci Weinberger zasílal přímo na Ascension, musel být ostrov uzavřen neprodyšnou bezpečnostní sítí. Novináři, kteří konvoj doprovázeli, se domnívali, že tomu tak je proto, aby se zabránilo unikání voj. informací , ve skutečnosti se svět, a hlavně US ministerstvo zahraničí, neměly dozvědět o Weinbergerově rozsáhlé pomoci Londýnu …

Již od prvního dne, kdy UK flota vyplula, byl Pentagon zasypán od UK vojenské mise na Massachusetts Avenue žádostmi všeho druhu, od raket až k leteckému palivu. Britové z hlavního štábu UK voj. námořnictva v Northwood telefonicky volali svým známým v US voj. námořnictvu, takže zatímco gen. Haig oslňoval svojí „přísnou“ neutralitou,  obě námořnictva pracovala jako jedna duše …

Weinberger v Pentagonu vytvořil „ řídící štáb“  s přímým spojením na jeho kancelář, desítky svazků se spisy byly z jeho rozkazu vyňaty z běžných schvalovacích procedur.Odvoz voj. spisů ke skartaci (kterých se US námořnictvo chtělo zbavit) byl uskutečňován do 24 hodin místo obvyklých dvou dnů.

Weinbergerova pomoc Britům se dělila na tři kategorie:

a)      úpravu samotného Ascension a dodávky paliva (letecký most s palivem)

Musely být zřízeny dodatečné ubytovací prostory, upraveny silnice, a vybudována nákladná palivová potrubí – ohromující množství leteckého paliva, 12.5 mil. galonů, bylo převedeno ze zásob US protivzdušné obrany pro potřeby Britů , což značně překračovalo vlastní strategickou zásobu pohonných hmot Američanů, kterou na Ascension měli …

Britové dokonce požadovali, aby nad středním Atlantikem jim byl neustále k dizpozici jeden US cisternový letoun …

US leteckým benzínem se plnily nádrže (jedna plnící hubice pro doplňování paliva musela být dokonce vyzvednuta  z US voj. muzea ) dálkových cisternových letounů Victor, průzkumných letounů Nimrod, dálkových bombardérů Vulcan a letounů C130 Hercules, které shazovaly zásoby paliva UK jednotkám, když se vylodily  na břehu – pro tento účel Američané poskytli 18 shazovatelných palivových nádrží typu CTU2A.

b)      dodávky zbraní

Britové neměli protiletecké rakety, které by jejich stíhačkám Harrier daly dostatečnou údernou sílu, aby vybojovaly vítězství s argentinskými Super-Étendard a Mirage, které se již skvěle osvědčily v irácko-íránské válce, kdy je používal Saddám Husajn.

Američané proto Britům poskytli „čerstvě“ vyvinutou protileteckou střelu Sidewinder AIM9L, která v této válce byla rozhodující .

Strach z ní donutil argentinské piloty létat v nízkých výškách a bombardovat pod nízkým úhlem, což omezilo jejich akční rádius a taktiku palby.

UK protiletecké střely vyhledávající cíl  pomocí tepelných čidel byly účinné pouze zezadu, zatímco US rakety Sidewinder  UK stíhací Sea Harriery mohly odpalovat ze strany,  i zepředu … Britové, přímo z US voj skladištˇ, dostali i jejich závěsná zařízení, aby je šlo na Harriery instalovat .

Britové dostali od Američanů  i další protiletecké střely , a to protiradarové Shrike, naváděné paprsky nepřátelského radaru, a protilodní střely Harpoon .

Jednotky SAS dostaly protiletecké střely Stinger (žárliví UK voj. cenzoři však o nich nepropustili ani jednu zmínku) …

Letiště Wideawake se stalo nejrušnějším letištěm světa.

US dodaly 4.700 tun kovových desek pro provizorní dráhu letounů Harrier, zařízení pro detekci ponorek, jeden těžký vrtulník typu Chinook CH47, blahosklonně pronajatý za 157.000 dolarů …

Zaslali tisíce nábojů do minometů, aby vyvážili nedostatek granátů u pozemních sil, signalizační náboje pro pěchotu a další munici, přísavné miny a systémy pro noční vidění .

„ Během bojů neměl admirál Woodward radost vůbec z ničeho – most jeho týlového zásobování byl natažen až k prasknutí, pro vylodění obojživelných plavidel se mu nedostávalo převahy ve vzduchu, a zásoby, zejména letecké palivo a munice,  byly vždycky v kritickém množství … Koncem bojů  byly jeho pozemní síly bez granátů ráže 105 mm … „ ( Sir Nicholas Henderson, UK velvyslanec ve Washingtonu) .

Američané dodali i protiraketový systém Vulcan Phalanx v ceně 16 mil. dolarů, aby jím mohlo být vybaveno vylodˇovací plavidlo HMS Illustrious, radili, jak zneškodňovat nevybuchlé miny US výroby, které dopadaly na UK lodě.

Tam, kde voj. technika přicházela nikoliv přímo z voj. skladů, ale od dodavatelů, byl přes noc vystaven zvláštní úvěr …

Konečný účet za pomoc ,který Pentagon vystavil Britům, činil 60 mil. dolarů, a to bez střel Sidewinder a bez leteckého paliva …

 c)      nejdůležitější pomoc byla pomoc zpravodajská

UK družicové spojení nebylo kvalitní, jejich voj. družice nebyly na vhodné oběžné dráze, informace , které z nich dostávaly, proto nebyly aktuální.

Weinberger poskytoval Britům informace z US družic a dal jim k dizpozici US komunikační satelity.

US špionážní letoun AWACS Weinberger nemohl poskytnout, protože by znamenal přímé zapojení US vojáků do bojů, avšak na konci války Thatcherová Američany přiměla, aby přemístili svoji voj. družici, která sledovala sovětský prostor, na trajektorii, z níž mohla pokrývat i oblast F/M.

Její přemístění si vyžádalo spálení vzácného paliva, čímž se zkrátila její životnost …

Britové dále využívali rádiový odposlech, který prováděly US stanice radioelektronické služby kolem jižního Atlantiku. Má se za to, že Američané rozluštili argentinské voj. kódy, a podstatně přispívali ke zprávám, které shromaždˇoval i UK ledoborec  HMS Endurance …

Američané dnes tvrdí, že 98% zpravodajských informací pocházelo od nich, Britové se k tomu odmítají vyjadřovat …

Pentagon přiřadil UK flotě některé své satelitní komunikační kanály, takže UK si k tomu muselo zakoupit speciální výbavu a kódovací zařízení za částku 4 mil. dolarů … Přes US satelit komunikoval admirál Woodward s hlavním štábem námořnictva v Northwood , a přes satelitní spojení mluvil i s veliteli svých ponorek .

Také příkaz k potopení křižníku Belgrano byl britské jad. ponorce HMS Conqueror sdělen přes US satelit …

Britové se domnívali, že bombardéry Vulcan (mise Black Buck) snadno rozbombardují  přistávací a vzletovou dráhu /RWY letiště v Port Stanley, mj. aby z něho proti Vulkánům nemohly vzlétat argentinské Mirage III a Super-Étendard (Argentinci velmi efektivně zvyšovali svoji voj. přítomnost a své vybavení na ostrovech, letouny, převážně C-130, na letišti ve Stanley sedaly každé dvě hodiny , a do 30 minut byly opět ve vzduchu )  …

Stanley bylo od ostrova Ascension vzdálené 3.800 mil, takže několikeré tankování za letu bylo nutné, poslední se konalo 300 mil od F/M, aby  bombardér mohl uletět podstatnou část zpáteční cesty bez tankování ( na které tankoval 4x), v případě problémů by musel přistát v neutrální (Argentinu nemilující) Brazílii . K jednomu letu do Stanley bylo zapotřebí 10 tankovacích letounů , které si přečerpávaly palivo mezi sebou navzájem, aby mohly doletět nejen na své setkání s Vulkánem, ale aby měly palivo i na svůj vlastní návrat …

Britové však tyto letouny naposledy tankovali za letu v roce 67, takže piloti nevěděli, jak se tankují, a také jejich tankovací  „hardware“  od té doby dost zastaral …

Pět z deseti vybraných a „slepených“ bombardérů (náhradní díly nebyly, proto se uchylovali ke „kanibalismu“ a vytrhávali je z letounů Vulcan, které měly technické problémy, a dokonce i z muzejních kousků) bylo narychlo vybaveno inertním navigačním systémem zakoupeným od British Airways , a byly upraveny, aby do nich mohla být instalována elektronika k rušení argentinských radarů protileteckého dělostřelectva . Během pěti dnů byli „polovycvičeni“ piloti k jejich ovládání, včetně k tankování za letu …

Při první misi Vulkánů (Black Buck) ze dvou připravených strojů hlavní selhal, takže misi podstoupil záložní – nejprve letěl ve výšce 25.000 stop, poté, k oklamání argentinského radaru, jen ve výšce 250 stop,  poté ve výšce 10.000 stop, ve které musel svrhnout bomby . 1.5. ve 4.00 ráno shodil na RWY letiště ve Stanley 21 železných bomb, ale pouze jedna zasáhla svůj cíl, na kterém vytvořila nehezký kráter …

Druhý nálet ze 4.5. svůj cíl vůbec nezasáhl, a třetí byl zrušen kvůli počasí.

Britové se poté soustředili na vyřazení argentinského radaru na Falklandech , a upravili k tomu dva letouny, aby mohly nést nejprve protiradarovou střelu MartelAS.37  , a poté, když byla zpochybněna schopnost střely Martel fungovat po osmihodinovém letu ve výšce 25.000 stop, střelu AGM-45A Shrike, která se „osvědčila“  za vietnamské války …

Útoky na argentinské radary se měly konat 28.5 (mise Black Buck 4 byla zrušena pro poškození tankovací schopnosti bombardéru), 31.5 (mise Black Buck 5 úspěšně vystřelila střely Shrike, ale Argentinci úspěšně použili taktiku severoVietnamců – po odhalení přilétávajícího letounu radary prostě vypnuli, takže žádné protiradarové střely Britům neposloužily) ,  2.6. ( mise zrušena, poškozený Vulcan musel přistát v Brazilii, která jeho rakety Shrike zkonfiskovala …), a 11.6. (mise nepřinesla žádný výsledek) …

US časopis Naval Review shrnuje : britské nasazení Vulkánů bylo zcela zbytečné, jediný kráter vyhloubený bombou  na RWY ve Stanley Argentincům nezabránil v tom, aby RWY non-stop nepoužívali až do konce války …

Argentina se obávala leteckého útoku bombardérů Vulcan proti své pevnině, takže si stíhačky Mirage III a střely Roland nechala k její obraně , ale poté, co UK ministr obrany prohlásil, že UK bombardéry na argentinskou pevninu nezaútočí (mez. veřejné mínění) , Argentinci tuto zálohu rozmístili kolem letiště ve Stanley ( jednu stíhačku Mirage III si Argentinci sestřelili sami, když se pokoušela na letišti ve Stanley nouzově přistát )  …

Letecká ochrana UK floty dělala Britům největší starosti, protože škrty v rozpočtu námořnictva vyřadily velké letadlové lodě, z nichž by stíhací letouny a letouny včasné výstrahy mohly startovat, takže Harriery by argentinské letouny mohly zlikvidovat s předstihem, aniž by UK flota byla v ohrožení. Vyškrtány byly i z hlediska strategických konceptů – LON žil v představě, že své námořnictvo použije maximálně v rámci nějaké mise NATO, v protiponorkové válce proti MOW, se spojenci, kteří mu budou krýt záda, s žádnou sólovou akcí svého námořnictva nepočítal …

Ochrana konvoje zůstala jen na Sea Harrier GR-3, které však pro tuto roli absolutně nebyly vybaveny. Jejich radar dokázal ve výšce 5.000 stop a výše odhalit ruského „medvěda „ , ale jen  s vypětím sil dokázal odhalit nad hladinou nízko letící letadlo … Nad pevninou byl pak jejich radar (překážky terénu, kopce apod.,skrze které radar nevidí, ground clutter  ) zcela k ničemu .

Pro zaměření cíle potřebovaly stopu od dodatečného zdroje, systému včasného varování, který Britové neměli, takže cíl zaměřovali jen vizuálně, bez radaru …

Na Harrierech musel být instalován hardware, aby na vnějších pylonech mohly nést střely Sidewinder, jiné zbraňové systémy však již nemohly mít (kolik letounů bylo takto upraveno, LON nikdy nezveřejnil)  …

Také jejich inerční navigační systém byl pro manévrování na palubě lodi k ničemu, proto Ferranti, výrobce jejich originálního navigačního systému, přes noc přišel s inovační pomůckou FINRAE, která jim vzlety a přistávání na palubě usnadňovala, ale navigačních problémů je nezbavila (stále se musely spoléhat jen na kompas, kontroly času a vzdálenosti )  …

Argentina měla na svém jižním pobřeží dostatečný počet voj. letištˇ ( mj. Santa Cruz, Rio Gallegos, San Julian, Rio Grande, Ushuaia, Comodora Rivadivia) , avšak měla jen dva tankovací letouny (KC-130), a navíc tři typy jejích letounů nemohly tankovat za letu (Canberra, Mirage III a Mirage V), a přídavné nálože mohly nést za předpokladu,že ponesou méně výzbroje .

Z těchto důvodů musely argentinské letouny létat velmi úsporně, jen po přesně vymezené trase, kterou nepřítel lehce odhadl, na které  na ně v příhodných bodech čekaly Harriery …

Nejúspěšnější argentinské útoky provedly bombardéry A-4 Skyhawks (železné bomby, stejně Mirage V a Canberra) a Super-Étendads (rakety Exocet), třebaže nejvíce používané A-4 Skyhawks, naložené bombami a palivem, byly pro UK rakety snadným cílem …

Od používání stíhaček Mirage III jako jejich doprovod (zejm. pro Mirage V) Argentinci upustili,  protože ve výškách pod 10.000 stop byly pro Harriery snadnou kořistí . Piloti Mirage III museli zvládat technický problém na letišti v Rio Grande, potřebovali RWY dlouhou 2.500 m, v Rio Grande byla dlouhá pouze 2.000 m …

Argentinský letecký útok z 1.5. (Mirage III doprovázely Mirage V + bombardéry Canberra) měl být odvetou za bombardování letiště ve Stanley a RWY v Goose Green, kterou využívaly jejich Pucara letouny.

Střely Matra R.530 však cíle minuly, údajně proto, že byly jen poloaktivní, po svém vystřelení musely být na cíl naváděné vystřelujícím zdrojem, většinou radarem kontrolujícím vystřelení, zatímco argentinští piloti se po vystřelení hned vzdálili, místo aby jejich cíl až do dopadu střel osvětlovali …

Poté, co střely Matra minuly, argentinští piloti shodili bomby, a urychleně se vzdálili, do bojů s Harriery se nepustili. Zpáteční let jim stěžoval vítr o síle 110 uzlů .

Argentinci pak učinili rozhodnutí, které přispělo k britskému vítězství : oslabili svojí útočnou sílu tím, že Mirage III poté používali jen k ochraně své pevniny a svých leteckých základen, což bylo po britském prohlášení, že na argentinskou pevninu nezaútočí, zcela zbytečné, a letouny Canberra, které při útoku z 1.5. zjistily, že boj s Harriery je nad jejich síly, poté létaly jen v noci …

Britům tak spadl kámen se srdce, protože spojeného útoku bombardéru a jeho doprovodu se báli ze všeho nejvíce …

Po argentinském neúspěšném útoku z 1.5. veškerou práci ve vzduchu na argentinské straně poté „ odřely“ jen A-4 Skyhawks, a SuperÉtendards …

Letouny Étendards  mohly rakety Exocet odpalovat i z pozice stand-off, využívaly tankování za letu, a identifikaci cíle z P2-Neptune, po které na cíl překvapivě z malé výšky zaútočily ze vzdálenosti asi 20 mil.

A-4 Skyhawks a Étendards se staly postrachem UK námořnictva , třebaže uvést letku Étendards do operačního stavu nebylo pro argentinského velitele snadné, protože PAR po vyhlášení sankcí proti Argentině ze strany EHS ukončila nejen prodej letounů Argentině, ale i veškerou asistenční pomoc, takže francouzští technici v Argentině již nesměli argentinským pilotům radit, takže co nebylo v manuálech, to věděl jen Bůh .

Argentinské piloty vycvičili francouzští instruktoři v období 11/80-8/81, a třebaže Argentinci ve Francii na strojích létali, nikdy neobsluhovali  jejich útočný systém …

Argentinští piloti byli připraveni maximálně pro střetnutí se stejně nezkušenými piloty Chile, britští piloti sice také nebyli žádnými veterány, ale alespoň  mohli čerpat z historické zkušenosti z leteckých bitev svého národa.

Aby se vyhnuli husté koncentraci protiletecké obrany UK floty (protiletecká děla, protiletecké střely AIM 9L a Harriery) , argentinští piloti, kteří měli jen 50% šanci na návrat, shazovali své bomby (které Buenos Aires nakoupilo pár let předtím od Britů) z velmi nízkých výšek, pod 50 stop, takže za prvé nemohli mít doprovod, slabiny, které Britové využívali, a za druhé s touto taktikou se pojil problém nevybuchlých bomb.

Jejich aktivace zabere čas, kterou bomba shozená z nízké výšky nemá, takže tyto se nestačily aktivizovat a nevybuchly, poté, co jim BBC poradila, jak na to ( poté, co letěli v nízké výšce pod úrovní Sea Dart deštníku, mohli pro shození bomb vystoupit do vyšší výšky , což by jejich šance na přežití podle Britů vůbec nesnížilo, naopak, možná i zvýšilo . A co by ztratili na přesnosti, mohli získat na efektivnosti) , začaly od 8.6. vybuchovat ( BBC obvinil ve své knize z roku 03 One Hundred Days admiral Woodward) …

Argentinci to údajně věděli, ale přesto neflexibilně pokračovali ve své neefektivní metodě nadílky bomb. Aby přežili, létali nejen nízko, ale i velmi rychle, což přesnosti bombardování také neprospělo …

Ve výšce 50 stop měli argentinští piloti průzor děl zablokovaný popraškem soli, takže si na čelním skle narýsovali dvě linie, mezi které nepřátelskou lodˇ „uzavřeli“ , a poté pálili .

Argentinci proti vyspělé technice UK námořnictva úspěšně použili taktiku z 2.sv.v. . Spočívala v tom, že svými letouny z 50. let  přehltily její počítačové systémy, které pak nebyly schopny nabídnout pro útok žádnou variantu …

Obě strany pro mediální pokrývání konfliktu vybírali jen prokádrované válečné zpravodaje , kteří vychvalovali chrabrost „svého“ vojska, jejichž „poradci“ byli zpravodajští důstojníci, kteří přes tyto novináře  „ k matení“ nepřítele vypouštěli do médií dezinformace . Dva novináři z 23 na Invincible měli za úkol pokrývat jen činy prince Andrew, jenž na lodi sloužil jako pilot vrtulníku, tři UK reportéři, kteří se vypravili pokrývat konflikt do Argentiny , strávili válku v místním žaláři , argentinská média karikaturovala Thatcherovou jako pirátku s jedním okem   …

19.4.82 ministr zahraničí Mendez oficiálně požádal Organizaci amerických států, aby přikročila k uplatnění Meziamerické smlouvy o vzájemné pomoci …

21.4.82 se nezdařil UK průzkum před operací Paraquat na South Georgia : dva letouny Wessex HU.5 vysadily komanda SAS na Fortuna Glacier, pro nepříznivé počasí musela být komanda druhý den z ostrova evakuována.

Britové přišli o své první letouny, když oba stroje Wessex v bouřlivém počasí (vichr o síle 100 mil/hodinu) nezvládly start z HMS Antrim.

Evakuaci provedl až třetí Wessex, přezdívaný Humphrey, který 25.4. převážel UK jednotky na South Georgia – skončil však špatně : shořel jako ohnivá koule poté, co Antrim byla zasažena řízenou střelou ze A-4 Skyhawk .

25.4.82 v operaci Paraquat britská komanda SAS dobyla ostrov South Georgia, velitel Alfredo Astitz podepsal kapitulaci a stal se válečným zajatcem …

LON se k němu zachoval „šlechetně“ , a s odvoláním na ženevskou konvenci o postavení válečných zajatců/POW jej nevydal ani PAR ( žádaný pro „zmizení“ dvou francouzských jeptišek) , ani Stockholmu („zmizení“ jedné švédské občanky)  …

Argentinská posádka opustila svoji ponorku Santa Fe poté, co byla napadena UK vrtulníkem …

28.4. Argentinská letadlová lodˇ vyplula ze svého přístavu, aby se postavila blížící se UK flotě, a ve stejný den 28.4. OAS odhlasovala rezoluci,ve které označila M/F za argentinské a za agresora UK, a vyzvala obě strany k okamžitému uzavření příměří …

Třebaže 30.4. Kongres odhlasoval sankce proti Argentině, Washington nepřestal v zákulisí vyjednávat . Jean Kirkpatricková, US velvyslankyně u OSN, podstrčila  peruánskému prezidentu Fernandovi Belaúnde Terry další US návrh, který argentinský ministr zahraničí Mendez neodmítl s tím, že ještě musí přesvědčit tři generály junty (Galtieri, Lami a Anaya) , ani Thatcherová jej otevřeně neodmítla …

2.5.82 však bylo diplomatické jednání z argentinské strany definitivně ukončeno poté, co jaderná ponorka HMS Conqueror potopila mimo označenou válečnou zónu (mezinárodní právo válečné umožňuje potopit nepřátelskou lodˇ i v mezinárodních vodách, navíc 23.4.  LON upozornil Buenos Aires, že „ bude útočit nejen ve voj. zóně“ …) argentinský lehký křižník General Belgrano  ( klesl ke dnu 2.5. s 323 muži na palubě, polovina celkových argentinských ztrát, 700 z nich bylo z ledové vody vytaženo) …

Argentinský ministr zahraničí na tiskovce prohlásil, že  M/F se pro UK stanou americkým Vietnamem, US ministr zahraničí gen. Haig u Thatcherové ostře „protestoval“ ( viz The Independent z 28.12.03, stařičký křižník se od voj. zóny vzdaloval, ale v roce 03 UK odtajnilo dokumenty, které potvrzovaly tehdejší prohlášení Thatcherové, že „křižník byl hrozbou“ , protože den před svým potopením dostal rozkaz zaútočit na UK flotu, a kapitán křižníku v roce 03 v důsledku Londýnem odtajněných odposlechů přiznal, že „ vzdalování se od voj. zóny bylo jen úhybným manévrem“   ) …

2.5. LON rozšířil výlučnou vojenskou zónu kolem F/M  na Total Exclusion Zone /TEZ , jak pro lodě, tak pro letadla. Důvod byl jasný: Argentinci bez problémů  logisticky zásobovali svoje jednotky na F/M. Ale i poté argentinské letouny C-130 zónou TEZ v noci pronikaly, protože těch několik Sea Harriers, které UK flota měla, nemohlo tento prostor střežit 24 hodin.

4.5. francouzská raketa Exocet argentinského letectva zasáhla na vzdálenost 30-50 km britský torpédoborec HMS Sheffield, který oblast radarově pokrýval – torpédoborec během svého vlečení na South Georgia hořel celých 6 dní, než klesl ke dnu (zahynulo 20 námořníků + 24 těžce zraněných) …

Přesto hlavice rakety Exocet nevybuchla, podle tvrzení Britů požár na torpédoborci způsobil vyteklý zbytek paliva z motoru rakety …

Satelitní komunikační systém Sheffield chránil před systémy, které cíle vyhledávaly podle rádiového vysílání, Sheffield měl však přechodně vypnutý varovný systém, který neaktivoval systém k rušení radiolokačních signálů …

Elektronické vysílání Sheffieldu zachytil argentinský průzkumný letoun Neptune P2V ASW  100 mil jižně od Port Stanley, 380 mil východně od námořní základny Rio Grande.

Dva argentinské Super-Étendard , které tankovaly za letu po 15 minutách od startu, letěly na cíl přímou trasou v nízké výšce za velmi špatné viditelnosti ( jen 300 stop), ve 45 minutě letu je Neptune na cíl navedl přesněji,  zaútočily oba, a každý svoji plně samonaváděcí raketu Exocet vypálil.

LON tvrdil, že druhá raketa „ zavadila“ o torpédoborec HMS Yarmouth, na kterém vypukl požár, ale stíhací pilot Jean-Pierre Otelli  uvedl, že „ z HMS Hermes nevzlétl žádný letoun, pár hodin po útoku byla letadlová lodˇ HMS Hermes spěšně a plnou rychlostí z voj. zóny evakuována, a její letouny byly druhý den přemístěny na HMS Invincible …“ .

Na HMS Yarmouth zaútočila argentinská ponorka třídy Guppy, která proti němu vystřelila 9 západoněmeckých torpéd Telefunken, ale ani jedno torpédo nevybuchlo, což bylo po skončení války předmětem soudního sporu mezi Argentinou a NSR …

Torpédoborce byly staženy z bojové zóny, a hlavní formace tak měla menší ochranu.

Téhož dne UK přišlo o svůj první Harrier, který byl sestřelen při útoku na Goose Green.

7.5. UK oznámilo, že zaútočí na všechna argentinská plavidla, plující od argentinských břehů ve vzdálenosti přesahující 12 námořních mil od břehu …

12.5. , poté, co jim v předchozích dnech Harriery potopily průzkumnou a nákladní lodˇ, Argentinci zaútočili ve dvou vlnách po čtyřech letounech A-4 Skyhawk na UK torpédoborce Brilliant (protiletecké střely Sea Dart s doletem 40 mil)  a Glasgow (protiletecké střely Sea Wolf pokrývající nízko letící letouny, které Sea Dart nepokrývaly) v okamžiku, kdy tyto bombardovaly falklandské pobřeží .

Střely Sea Wolf ve mžiku sestřelily dva letouny Skyhawk, třetí se nevysvětlitelně zřítil sám, načež čtvrtý raději zmizel …

Britové jásali, ale o hodinu později zaútočila druhá vlna čtyř A-4 Skyhawk, které opět byly pod ochranným deštníkem Sea Dart , ale tentokrát odpalovací systém raket Sea Wolf selhal, a protiletecký kulomet se zasekl.

UK vojenští experti uvedli, že počítačový systém raket Sea Wolf dobře fungoval proti jednotlivým cílům, ale při více útočících cílech se z přetížení zablokoval …

Tři bomby ze Skyhawk poskakovaly po palubě Brilliant, a zázrakem sklouzly do vody. Čtvrtá bomba, aniž vybuchla, prolétla trupem torpédoborce Glasgow, který začal nabírat vodu, a musel odplout, aby mohl být opraven .

21.5. Britové  pod silnou palbou argentinských letounů zaútočili na pevninu M/F v zátoce San Carlos , nejprve přišli o torpédoborec Antrim . Bojovou pozici po Antrim zaujal torpédoborec Argonaut, z jehož paluby 10 ze 12 bomb sklouzlo do vody,dvě další jím prolétly, aniž by vybuchly, a těžce jej poškodily. Po setmění musel být odtažen.

Toho dne argentinské námořnictvo/Armada poprvé použilo letouny A-4Q, kteří létaly do 100 mil od F/M ve výšce 27.000 stop, poté klesly na 100 stop, Cape Belgrano a Soledad Island využívaly jako navigační kontrolní body, od kterých letěly dál na severovýchod k San Carlos Bay , kde potopily fregatu Ardent.

Britové vysílali VSTOL Harriery každých 20 minut, ale měli jich jen omezený počet …

Počet sestřelených argentinských letounů z 21.5. se udává na 14-16 strojů.

23.5. Argentinci za velmi špatného počasí ve druhé vlně útoku dvěma bombami zasáhli letouny A-4 fregatu HMS Antelope, které sice nevybuchly, ale vážně ji poškodily. Fregata se potopila, když se posádka pokoušela tyto bomby na palubě zneškodnit . Těžce poškozena byla i fregata Brilliant.

24.5. Skyhawks zasáhly dvě obojživelné logistické lodě, Sir Galahad a Sir Lancelot, když vykládaly zásoby v zátoce San Carlos, které však nevybuchly.

Na UK straně zabodovaly protiletecké střely Rapier a protiletadlové kanóny Bofors.

25.5. o národním svátku Argentiny se argentinské bombardéry snažily ještě více než obvykle ( a také přišly o více strojů než obvykle) .

Jejich prvním cílem byla dvojice torpédoborců typu 42 a 22, spárovaných na vnějším obranném okruhu jako „ protiraketová past na Argies “, které téhož dne ráno sestřelily tři argentinské letouny, z toho dva stíhače Dagger …

Torpédoborec Coventry poslaly ke dnu tři 500kg bomby, které  jej zasáhly, když  manévroval před lodí HMS Broadsword tak nešikovně, že zablokoval jeho zaměřovací systém raket Sea Wolf, který měl Coventry chránit. Těžce poškozen byl i samotný Broadsword .

Vyplynula z toho další slabost počítačového systému Sea Wolf , který se zaměřuje na cíl automaticky, a tudíž musí být v poloze mezi útočícím letounem a lodí, kterou má chránit …

Argentinské námořnictvo se 25.5. , na národní svátek, pokusilo raketou Exocet ( Francouzi jim dodali jen pět kusů, takže jejich cíle Argentinci pečlivě vybírali) zasáhnout letadlovou lodˇ Invincible, neúspěšně, třebaže na ní zaútočili z východu, kde měla slabší ochranu , ale fregata Ambuscade je včas odhalila …

Hermes a Invincible operovaly 200 mil východně od F/M na okraji výlučné vojenské zóny, takže nebylo snadné je lokalizovat a dosáhnout, třebaže nepřetržité střídání letounů nechávalo díry v jejich ochraně.

Někteří velitelé navrhovali, aby se přesunuly více ke břehu, což by Harrierům poskytlo více oddechu, ale šéf UK floty, admirál John „Sandy“ Woodward, tento návrh zamítl.

25.5. byl zlomem v letecké válce, ztráty Argentince přiměly, aby si dali pauzu, a své letecké formace „přeskupili“  .

Kdyby však ve svém leteckém úsilí pokračovali jako to učinili 8.6. ( a kdyby neházely bomby na paluby jako poskakující míče sklouzávající do moře) , možná, že by s nimi Britové museli konec války vyjednat, protože UK flota již byla značně demoralizovaná …

27.5. britští výsadkáři dobyli Darwin, 28.5. v urputné a nejdelší bitvě konfliktu, ve které argentinské letectvo použilo i napalm, dobyli Goose Green ( o život v ní přišlo 17 Britů, 200 Argentinců , 1.400 Argentinců bylo zajato, třebaže poměr sil byl 3:1 pro Argentinu … ) .

30.5. se  „Argies“ svojí poslední raketou Exocet pokusili o zásah Invincible podruhé s „nepotvrzeným“ výsledkem. Argentinský tisk tvrdil, že byla zasažena, UK tvrdilo , že  z 15-30 km odpálená raketa Exocet potopila jen MV Atlantic Conveyor, nákladní lodˇ, která převážela poškozené Harriery + vrtulníky Chinook, Lynx a Wessex.

Washington se pohyboval po velmi kluzkém ledě :

29.5.82 OAS odhlasovala druhou rezoluci, která se již neodvolává na rezoluci OSN č. 502 , a to nejenom proti UK, ale i proti Washingtonu s tím, že „ ozbrojená agrese UK vůči Argentině, kterou podporuje Washington,  ohrožuje bezpečnost celé Latinské Ameriky „ …  Rezoluce vyzývá Washington, aby s okamžitou platností přestal Londýnu vojensky asistovat …

31.5. Britové dorazili k Mont Kent, 20 km od Stanley.

RAF plánovalo výsadek dvou komand SAS, která měly zničit na argentinské základně Rio Grande pět „smrtonosných“ letounů Super Étendard, řízené střely Exocet a piloty na ubytovnách . K výsadku nikdy nedošlo, mj. protože příslušníci SAS nabízené varianty mise považovali za přímou sebevraždu ( měli ve dvou letounech C-130 Hercules přistát přímo na RWY základny (základnu navíc bránila námořní pěchota, jejíž důstojníci byli vycvičeni v UK)  …

Po válce argentinští důstojníci uvedli, že výsadek SAS očekávali, ale že by přistál přímo na RWY základny by je ani v duchu nenapadlo, a dodali, že měli rozkaz případné útočníky pronásledovat třeba až na chilské území …

Jedna mise SAS se přece jen konala, ale kvůli špatnému počasí muselo komando jehož  vrtulník vzlétl z HMS Invincible 17.5., přistát 80 km od svého cíle v Chile , pilot vrtulník zapálil a vzdal se chilským úřadům …

1.6. dorazili Britům posily o počtu 5.000 mužů .

8.6. zoufalí Argentinci začali znovu nesmyslně používat Mirage III jako doprovod pro své bombardéry, které byly sestřelovány číhajícími Harriery.

Počasí toho dne se nelišilo od předešlých – hustě pršelo, viditelnost byla nulová, přesto se odehrály poslední velké letecké souboje.

Argentinci, pod těžkou palbou, 5x zasáhli fregatu HMS Plymouth , zasáhli i vylodˇovací plavidlo z Fearless.

Daleko hůře dopadly dvě nechráněné pomocné lodě Sir Galahad a Sir Tristan, které kotvily v přístavu Port Pleasant u Fitzroy. Bomba ze Skyhawk z lodě Sir Galahad učinila  obrovskou ohnivou kouli, na níž zahynulo přes 40 mužů, celá jednotka s Walesu, která čekala na vylodění ( pro Brity nejvyšší počet padlých z jedné lodě) .

Sir Tristan byl také zasažen, dva mrtví, ale lodˇ nálet přežila.

Kauza Sir Galahad způsobila vření na britském velitelství, kdo zavinil, že nejen plula bez doprovodu ze San Carlos do Port Pleasant (letecká válka se odehrávala mezi Pebble Island a východním břehem Východních F/M, takže Britové střežili oblast o rozloze 90 mil x 100 mil, a ochranu některým svým lodím nezvládali zajištˇovat ) , ale navíc jí bylo dovoleno, aby v přístavu za bílého dne několik hodin kotvila, a bezstarostně vykládala náklad, přičemž výzbroji dala přednost před mužstvem, které na vysoce ohroženém plavidle riskantně čekalo …

Major Ewen Southby-Tailyour (do důchodu odešel jako podpluk. a voj. historik) , který měl vylodˇo vání na starosti,  vypověděl, že byl „ zděšen při pohledu, jak vojáci na lodi celé hodiny netrpělivě přešlapovali …“ .

K bezstarostnosti nebyly důvody, protože ráno nad  přístavem Port Pleasant Argentinci sestřelili UK vrtulník Gazelle, letící ze San Carlos do Bluff Cove, kam měla být přemístěna i welšská jednotka.

Ačkoliv nebe ovládaly letouny Skyhawks, Étendard a Sea Harrier, příležitost dostávaly i jiné, např. Harrier GR-3 s bombami naváděnými laserem,které vzlétly 150x proti pozemním cílům, těžkému dělostřelectvu a protileteckým bateriím .

Tři z nich sestřelily protiletadlové kanóny či rakety SAM.

Sea Harrier vzlétaly častěji, ale za méně hazardních podmínek.

„Argies“  mistrovsky využívali četná falklandská travnatá polní letiště pro letouny Pucara argentinské výroby,  pro T-34 Mentors a cvičné MB339, všechny vybavené kulomety a střelami k sestřelování UK vrtulníků, při jedné akci shodili na Brity údajně i napalm. .

Obávané „nezničitelné“ letouny Pucara, které Britové mohli prostřílet skrz naskrz, a přesto ještě doletěly na základnu, kde byly opět opraveny, byly hlavním cílem komand SAS, údajně komanda SAS zlikvidovaly v hangárech 15 těchto strojů.

UK úspěšně používali vrtulníky Lynx vybavené protilodními střelami s krátkým doletem Sea Skua, které tehdy ještě neprošly všemi operačními testy, ale vedly si dobře (potopily dvě lodě, jednu těžce poškodily). Lynxy se k cíli přiblížovaly v malé výšce s vypnutými radary, poté vystoupily do větší výšky se zapnutými radary, radarově zaměřily,vystřelily a zmizely …

Vrtulníky Wessex, ASW a Puma používali pro přepravu, Chinook pro těžké náklady, a Wasp pro nejrozličnější účely, všeobecně byly vrtulníky jediným stmelujícím prvkem mezi operacemi námořnictva a letectva .

Nekonvenčně byly použity Westland Scouts, když převážely oddíl Gurků, a spontánně zaútočily na nepřátelské pozorovací stanoviště.

Další spontánní akce přicházely s tím, co den přinesl.

Hýčkanými stroji byl „Humprey“(skončil špatně)  a  „Flying Angel“ , Chinook, který jako jediný přežil potopení Atlantic Conveyor.

UK vrtulníky musely kvůli letounům Pucara létat v nízkých výškách a schovávat se za kopečky.

Argentinci používali Alouette,Puma,Chinook, Lynx,Sea King a Huey.

13.6. Britové neprodyšně Stanley obklíčili, 14.6. velitel přístavu Stanley Mario Menendez nabídl Britům kapitulaci (10.254 mužů) , po které  se k moci dostali noví generálové Cristino Nicolaides, Ruben Franco a Augusto Hughes, kteří zdráhavě umožnili návrat k civilní vládě, zatímco britským konzervativcům argentinská kapitulace dopomohla v roce 83 k volebnímu vítězství  …

Argentinci neměli jednotné velení, nejednotná junta se rozpadla na několik skupinek generálů, kteří proti sobě kuli pikle.

Navíc argentinská junta musela být neustále ve střehu před svým nebezpečným sousedem - chilskou juntou, vydržovanou CIA, takže Pinochet vyhlásil jednoznačnou podporu Británii …

Část letectva si proto Argentinci museli odložit – proti případné akci generála Pinocheta.

Po kapitulaci argentinských jednotek dvě UK lodě vyrazily k South Sandwich Islands, a vyhnaly Argentince i ze základny Thule.

Po konfliktu Britové na M/F pro své  stíhačky vystavěli novou RWY a novou leteckou základnu RAF Mount Pleasant, 30 mil od Stanley, zprovozněnou v roce 84. Vojenskou posádkou vybavili i ostrov South Georgia.

Aby se v budoucnu obyvatelé M/F již nestavěli za Argentinu, UK v roce 83 přijalo nový zákon o státním občanství/British Nationality Act, který učinil ze zdejších „domorodců“ plnoprávné Brity , a aby se necítili ze strany LON opomíjeni, začali na oficiální návštěvy na ostrovy pravidelně přijíždět vysocí britští představitelé, včetně Thatcherové, nástupníka trůnu či princezny Alexandry (mezinárodní letiště bylo otevřeno v roce 85) .

V roce 87 M/F  vyhlásily kolem ostrovů výlučné ekonomické pásmo, ve kterém lze rybařit jen s povolením úřadů ve Stanley …

Materiály ke konfliktu pocházejí bohužel jenom z anglosaské strany, Buenos Aires neodtajnila žádné materiály.

Knihy a analýzy UK novinářů, třebaže očitých svědků, se v pohledu na stejné události různí, vojenské časopisy poskytly mnoho technických informací o zbraňových systémech, které ve válce „zabodovaly“ , ale je nutné mít na paměti, že výrobci těchto systémů jsou v těchto časopisech inzerenty …

V jednom se však vojenští komentátoři shodnou : špičkové zbrojní systémy poskytují armádě výhodu jen tehdy, jsou-li použity proti technologii, proti které jsou určeny - obranné systémy UK námořnictva byly určeny k boji proti sofistikované ruské hrozbě (jakou představoval strategický bombardér TU-22M/  Backfire + dálkový bombardér TU-16/Badger), ale za situace, kdy argentinské letectvo použilo bombardovací taktiku ze 2.sv.v., nebyly v podstatě k ničemu ….

Britové vyhráli, ale válka proběhla zcela proti jejich představám.

Již na jejím začátku stratégové UK námořnictva „upřímně“ prohlásili, že „ námořnictvo nezvládne obojživelné vylodění pod palbou argentinských jednotek“ … Velení námořnictva proto počítalo s tím, že argentinské jednotky budou nejprve zničeny, a poté dojde k opatrnému vylodění UK jednotek.

Ke zničení argentinských jednotek na F/M však nedošlo ze dvou důvodů :

a)      důkladně se „zakopaly a zamaskovaly“ tak, že je předsunutí britští pátrači nikdy nenašli …

b)      houževnaté nálety argentinského letectva na UK lodě dohnaly leteckou ochranu UK floty k hranicím naprostého vyčerpání, takže na zničení argentinských jednotek na falklandské pevnině již neměla síly

Britové se nakonec vylodili jen díky kvalitní práci svých jednotek SAS a SBS/Special Boat Service, které pilně jako včeličky sbírali informace přímo v nepřátelském terénu …

UK flota sice měla informace z US zpravodajských družic, stejně jako Argentinci ze sovětských, ale informace přímo z nepřátelského týla jsou nenahraditelné, a takový zdroj zpravodajství Argentinci neměli.

Argentinské velení zajímaly jen informace o pohybu UK floty, ale schopnost Argentinců sbírat informace o UK flotě byla naprosto nedostatečná, jejich letouny pro takovou špionáž nebyly vybaveny ( o  UK lodích v zálivu San Carlos se Argentinci dozvěděli, až když tam UK lodě dorazily …)  .

A když již nějaké informace své životy riskující piloti nasbírali, klany argentinských velitelů, loajální tomu či onomu členu junty, je většinou  nepředali dál, zejména se projevila absolutní nekomunikace mezi námořnictvem a pozemní armádou na jedné straně, a letectvem na straně druhé : když 21.4. Britové zaútočili na falklandskou pevninu, námořnictvo a pozemní armáda tuto informaci „laskavě“ předali letectvu až po dvou hodinách slovy „ Britové tam něco podnikají „ …

Tato nekomunikace pramenila z toho, že Galtieri(pozemní armáda) a admirál Anaya o invazi na F/M rozhodli sami, aniž by se šéfa letectva Basilio Lamidoza optali na jeho názor … Je ironické, že třebaže brigádní gen. Lamidozo po celou dobu konfliktu patřil k nejváhavějším členům junty, jeho letectvo odvedlo největší kus práce , přestože právě letectvo jako celek postrádalo jakoukoliv koordinaci i mezi sebou navzájem ( taktickým leteckým operacím velelo Letectvo,  letounům A4 a Étendard velelo Námořnictvo v Rio Grande , spojení mezi těmito dvěma velícími útvary letectva nebylo žádné, námořnictvo o použití raket Exocet informovalo Letectvo až po jejich vystřelení) …

Junta sice pro koordinaci jmenovala „vrchního“ velitele všech sil admirála Juan Jose Lombardo, ale jakmile se situace na bitevním poli začala pro Argentinu vyvíjet špatně, generálové junty jej odstrčili od válu, a začínali vydávat rozkazy, které považovali za nutné oni sami, mnohdy protiřečící si .

Junta se chovala jako koaliční vláda, přikloňující se k té či oné frakci, národní jednota jí nic neříkala, tu nechala na pilotech, aby za ní umírali …

Britové měli komunikační potíže jiného rázu : jakmile se jejich pozemní jednotky ocitly na břehu, zjistily, že jim nefungují HF komunikační systémy, a když náhodou  v příšerném počasí fungovaly, nefungovaly svižně – zpočátku se vůbec nedokázaly zkontaktovat s velitelskou lodí Hermes, která byla „na druhém konci světa“  od nich. Nemohly se ani spojit přes satelit s LON, který by se spojil s Hermes, protože pozemní armáda žádný přístup k satelitnímu spojení nevlastnila . Důsledkem bylo, že vyloděné pozemní jednotky byly bez přesné letecké podpory, zatímco námořní pěchota, s námořnictvem zkoordinovaná, potíže s komunikačními systémy neměla …

UK velení bylo jednotné : admirál Sir John Fieldhouse z LON zajištˇoval povšechné spojené velení, kontakt s vládou udržoval admirál Terence Lewin.

Oba pánové měli jasno – držet vládu co nejdále od vojenských záležitostí, aby se do nich nepletla, a „polní“ velitel admirál Woodward měl maximální operační flexibilitu, a mohl co nejvhodněji reagovat na nepředvídatelné situace, což bylo velmi obezřetné .

Některá britská rozhodnutí byla také podivná – tlačil na ně čas, museli válku ukončit ještě před nástupem zdejší antarktické zimy, ve které by letouny za zdejších již podzimních bouří nemohly vzlétat, a na kterou nebyly zvyklé ani UK jednotky …

(Viz  Milton: Too Many Pieces Missing , Air Force Magazine z 12/82)

Diplomatické styky mezi oběmi zeměmi byly obnoveny krátce po zvolení senátora Carlose Menema syrského původu prezidentem (89-99) v roce 89, kterého (a jeho styky na BV) Washington potřeboval pro válku v Bosně,  s tím, že  „kauza M/F zůstane stranou“  (umbrella formula)  …

V 12/92 oba státy podepsaly mezivládní dohodu o „rybaření“ kolem M/F , zatímco geologický průzkum z roku 93 potvrdil obrovské zásoby ropy ve zdejších vodách (zatímco zpráva Lorda Shackletona z roku 75 tvrdila, že zde žádná ropa není, a i kdyby byla, náklady na její těžbu by se nevyplatily)  …

V roce 94 Buenos Aires nárok na M/F vložilo přímo do argentinské ústavy s tím, že „boj o dosažení svrchovanosti nad nimi bude veden v souladu s mezinárodním právem … „ , současně Carlos Menem začal (jako později Putin v Jižní Osetii a Abcházii)  nabízet nejrůznější výhody a finanční obnosy těm obyvatelům ostrova, kteří by souhlasili s nějakou formou argentinské svrchovanosti nad ostrovy …

V 9/95 oba státy podepsaly dohodu o společné těžbě ropy v Jižním Atlantiku …

Argentinský Syřan Carlos Menem si velmi notoval s Billem Clintonem (93-01), v roce 94 přijel za Clintonem do Washingtonu prodiskutovat společný zájem : dodávky zbraní balkánským muslimům a Chorvatsku (organizátorem v terénu byl US velvyslanec v Záhřebu) v jejich boji proti Miloševiči, jenž bezuzdně porušoval voj. embargo vyhlášené proti Saddámovi Husajnovi (Chorvatsku dodávalo zbraně i Německo a Madˇarsko) ... Strůjcem této politiky byl odpůrce Kissingera „levičák“ Anthony Lake, zahraničněpolitický poradce Clintona a jeho šéf Rady národní bezpečnosti(93-97), jenž (bez souhlasu Kongresu) nezplnomocnil jen Menema k dodávání zbraní do Chorvatska a Uruguaye, ale taktéž Teherán , který v BH stále hraje důležitou roli.

Spolupráce „Syřana“ Menema s Teheránem probíhala i na jiném bitevním poli – když v letech 92 + 94 íránská tajná služba zorganizovala atentáty proti izraelským zájmům v Buenos Aires (bombové útoky proti iz. velvyslanectví + středisku židovské komunity AMIA), povrchní vyšetřování argentinského týmu mělo jen jeden zájem : zamést stopy po Teheránu …

Nic z tohoto Menem neprováděl zadarmo, takže milióny dolarů se na jeho účtech ve CH bankách hromadily – v 6/01 byl nakonec kvůli této své zprostředkovatelské činnosti zatčen , a jen tak tak uprchl do Chile …

V roce 95 dorazila do Argentiny princezna Diana (zabita v 8/97), v roce 98 Carlos Menem dorazil do LON, kde se při stisku ruky s královnou Alžbětou již tak neřehtal a neržál jako na fotografiích s Clintonem …

Situace pro LON se v roce 98 zkomplikovala poté, co byl v LON zatčen gen. Augusto Pinochet, jenž UK ve válce proti Argentině podstatně pomohl zpřístupněním spojení na M/F z chilských ostrovů a z Punta Arenas …

Chile v odvetu lety z Punta Arenas do Stanley zakázala, a odřízla tak M/F od světa . LON následně požádal Brazilii a Uruguay, ale i tyto země odmítly umožnit lety do Stanley ze svého území …

„Vláda“ ve Stanley tak byla donucena vyjednávat s Buenos Aires, které lety povolilo pod podmínkou, že ostrovy budou volně zpřístupněny i pro argentinské občany …

Chilské LAN Airlines tak jednou do měsíce provozují lety na M/F z argentinského Rio Gallegos , hlavního města patagonské provincie Santa Cruz.

V roce 2000 evropský Soud pro lidská práva odmítl žádost rodin argentinských vojáků, kteří přišli o život na křižníku General Belgrano, kteří obvinily UK, že křižník záměrně potopilo, aby zablokovalo diplomatická jednání.

Sérii „přátelských“ návštěv zakončil v roce 01 Tony Blair …

V roce 01 se právní postavení M/F změnilo z „kolonie Koruny „ na „ britské závislé území“, a v roce 02 byl název ještě zmírněn na „ britské zámořské území“ …