Japonsko/Jižní Korea chtějí "diverzifikovat" svoji obranu

O japonské „neposlušnosti“ vůči Washingtonu, o skladování amerických jaderných zbraní na Okinawě, a o americkém radaru chránícím „japonské území“ ,   viz Integrace americké a japonské armády dokončena + Druhá bitva o Okinawu, Militaria.cz ).  

V souvislosti s kauzou jaderné „nehody“ ze 9/99, která byla nejvážnějším incidentem tohoto druhu v Japonsku, byl 3.3.03 vynesen rozsudek nad šesti bývalými vedoucími pracovníky JCO Co., společnosti na zpracování jaderného paliva, kteří přiznali, že navzdory bezpečnostním předpisům povolili dvěma dělníkům v pobočce Tokai u Tokaimura  , aby v kontejnerech místo patřičným zařízením míchali uran ručně , přičemž navíc kontejnery uranem přeplnili, takže došlo k nekontrolované štěpné reakci, při které oba dělníci zemřeli, a 439 dalších lidí bylo ozářeno …

Dostali podmíněné tresty do pěti let pro „nedbalost“ , firmě byla odebrána licence, a dostala vysokou pokutu.

21.3.03 na protest proti US intervenci v Iráku se v Japonsku konala největší protiválečná demonstrace od 80.let , které se zúčastnilo na 40.000 lidí.

Premiér Koizumi/01-06/ poslal do Arabského moře na pomoc US armádě nejen tři pomocné lodě s palivem (v 3/03), ale také poprvé od roku 45 rozmístil japonské obranné jednotky v zahraničí (v 6/06 v Iráku, třebaže ne k bojovým misím), a obešel tak ústavu, nicméně 26.3.03 za stále trvajících demonstrací Koizumi odmítl žádost Washingtonu, aby vypověděl všechny irácké diplomaty z Tokia a uzavřel irácké velvyslanectví …

28.3.03 Tokio vypustilo svoje první dva zpravodajské satelity (z plánovaných 4) z kosmodromu Tanegašima, 1.100 km  jihozápadně od Tokia.

O jejich vypuštění bylo údajně rozhodnuto v 12/98 poté, co Severní Korea 31.8.98 otestovala své balistické raketyTaepo-dong, které předtím, než spadly do Pacifiku, přeletěly „nic netušící“ Japonsko.

V té době byly japonsko-severokorejské vztahy rozjitřené „odhalením“ severokorejského jaderného programu a medializací severokorejského programu na únos japonských občanů, po jehož zveřejnění Japonsko „udeřilo“ na SeveroKorejce, pracující v Japonsku, kteří ročně posílají do Severní Koreje nejen milióny dolarů, ale také nejmodernější technologii, např. PC hardware. V 4/02 Tokio několika japonským bankám, přes které jsou peníze do Severní Koreje posílány, „nařídilo“ , aby tyto peněžní převody zastavily …

Za svérázného premiéra Koizumi, jehož otec byl generálním ředitelem Japonské „obranné agentury“, vztahy Tokia citelně ochladly i s Jižní Koreou a s Čínou, protože premiér velmi často a okázale navštěvoval národní hřbitov padlých bojovníků Jasukuni, kam na sklonku svého života , údajně, podle jednoho z jeho vrchních komorníků, přestal chodit i císař Hirohito ( zemřel v roce 89) s tím, že „ na posvátném hřbitově jsou pohřbeni i váleční zločinci“, kteří byli na seznam zdejších pochovaných připsáni v roce 78 …

Premiér Šinzó Abe /06-07/ se zase nechal slyšet, že japonská armáda, která se oddávala sexuálním radovánkám ve vojenských bordelech, „nikoho do sexuálního otroctví nenutila“ …

Premiér Abe šel ještě dále, a nařídil vydavatelům školních učebnic, aby z nich vyškrtli jakoukoliv zmínku o hromadných sebevraždách civilistů,  páchaných z popudu armádní demagogie v měsících 3-6/45  během bitvy o Okinawu , nejkrvavější pozemní bitvy války v Tichomoří, s mottem  „lepší smrt než zajetí“ (japonské velení Američany líčilo jako „zvěř, která bude civilisty krutě mučit“ , Okinawa Times ze 4.4.07)  …

Nejdříve zabili své děti, pak sebe , většinou jim byla kolektivní sebevražda armádou nařízena, japonští historici píší, že k ní byli „donuceni“, a že vojáci rodinám rozdali granáty, kterými se na jejich povel vyhodily do povětří ,a  poté se zabili i samotní vojáci, protože leitmotivem císařské armády bylo „žádní zajatci“ …

Za premiéra Koizumi byl v roce 05 za své tvrzení v knize Zápisky z Okinawy z roku 70, že „jap. armáda nařídila kolektivní sebevraždu 600 obyvatel jedné odlehlé vesnice „ , dokonce postaven před japonský soud nositel Nobelovy ceny za literaturu Kenzaburo Óe *1935, očitý svědek  …

Ostrov Okinawa, 2.000 km jižně od Tokia, byl do pol. 19.stol. nezávislým královstvím, než byl císařskou armádou brutálně zotročen.

13.3.07 dva hlavní US spojenci v Tichomoří, Japonsko a Austrálie,  podepsali na přání Washingtonu během návštěvy australského premiéra v Tokiu , za velké  nevole Pekingu,  „bezpečnostní pakt“ , ve kterém se zavázali „ zintenzívnit vzájemnou vojenskou spolupráci, mj. výcvik jednotek, ochrana námořních tras před terorismem, spolupráce při  misích v zahraničí (600 jap. vojáků v jižním Iráku bylo pod australským velením)  „ …

Je to druhý vojenský pakt, který Japonsko od roku 51 podepsalo, kdy se US armáda stala garantem neporušitelnosti jeho hranic , a který zůstává ve své revidované podobě páteří jeho zahraniční politiky ( nicméně jak Japonsko, tak Jižní Korea by rádi svoji jednoznačnou závislost na US armádě, na jejich půdě tábořící, setřásli, třebaže se obávají jak Severní Koreje, tak rostoucího vojenského rozpočtu Číny, poprvé, kdy se japonský „ministr obrany“ odvážil veřejně nesouhlasit s tvrzením Washingtonu bylo v 9/83, viz KAL007, vojenská rošáda nad Sachalinem ) …

O týden později francouzská ministryně obrany Michele Alliot-Marie na svém turné po Číně, Jižní Koreji a Japonsku vyzývala k vytvoření „ euroasijského obranného paktu“  …

Michele Alliot-Marie Tokio ujistila, že Paříž podporuje  jeho toužebné přání stát se stálým členem RB OSN …

Japonsko, které od roku 05 vede rozhovory s EU o jakémsi druhu „strategického partnerství“, projevilo zájem o francouzskou nabídku, aby se jeho obranné síly zúčastňovaly mezinárodních „mírových“  misí v Africe ( taktéž o nabídku dopravních vrtulníků NH90 francouzského námořnictva) …

Tokio však velmi špatně neslo francouzsko-německý požadavek, aby EU zrušila své embargo na dovoz voj. technologie do Číny, vyhlášené po brutálním potlačení studentských demonstrací v 6/89  …

Jižní Korea se na rozdíl od Japonska neúčastní Američany iniciované  „ Bezpečnostní iniciativy proti proliferaci“ , ani neusiluje o sblížení s NATO.

Od roku 2012 přejde velení nad jihokorejskou armádou v případě ohrožení země z amerického velení na jihokorejské, takže se uvidí, jak se US-jihokorejské vztahy budou vyvíjet …

Jižní Korea sice netouží po sbližování s NATO, ale chtěla by navázat užší vztahy s EU, zejména s Francií, od níž převzala reorganizační model pro restrukturalizaci a zeštíhlení své armády ( v roce 2015 by místo 670.000 vojáků měla mít 500.000, a ze „statického“ modelu „stání“ na hranicích by měla přejít k „akčnějšímu“ mobilnějšímu schématu  ) …

Jižní Korea spolupracuje s Francií i na vývoji nového typu vrtulníku a ponorky.

V 12/07 se Tokiu podařilo cvičně zničit  „nepřátelskou“ balistickou raketu ve výšce 160 km, a otestovat tak věrohodnost svého protiraketového systému, kterou vystřelilo US námořnictvo z havajského Kauai, zatímco japonské námořnictvo použilo US raketu SM-3 instalovanou na bitevní lodˇtřídy Kongo. Bitevní lodě této třídy jsou vybaveny systémem AEGIS, který rakety odhalí a zničí .

Tímto systémem je mimo US a Japonska vybavena i Jižní Korea, Austrálie a Norsko …

Japonsko má dvou-liniovou obranu , selžou-li jeho čtyři bitevní lodě třídy Konga s raketami SM-3, má na leteckých základnách Narašino a Iruma ještě US rakety krátkého doletu Patriot PAC-3 …

Japonsko-americké vztahy jsou jen vzdušné zámky na křehkém písku.

V 12/07 se mj. zhoršily ještě tím, že v japonském parlamentu neprošlo prodloužení mise jap. námořnictva, které v Indickém oceánu sloužilo US armádě a mezinárodní koalici v Afghánistánu jako logistický pilíř, zatímco US Kongres opět nepovolil prodat Japonsku US stíhačky poslední generace  s technologií kradmého letounu F-22 Raptor, které dokáží nepřátelské rakety zlikvidovat ještě před jejich odpálením , třebaže po nich japonské „obranné síly“ velmi prahnou (krátce před hlasováním Kongresu byl 13.12.07 zatčen japonský námořní důstojník a obviněn z prozrazení tajných informací o systému AEGIS „ třetí mocnosti“,  údajná záminka pro hlasování US Kongresu )  …