Mořské a říční hřbitovy

Arnold Schwarzenegger chtěl zakázat používání plastových lahví a tašek v Kalifornii, zákon byl v Kalifornii přijat, ale v 8/010 jej pod nátlakem výrobců plastových tašek a lahví zamítl místní senát. Sanfranciská radnice zakázala svým zaměstnancům vnášet na radnici plastové lahve, to samé učinily některé US a západoevropské univerzity, které svým zaměstnancům a studentům doporučily pít vodu z kohoutků.

V Los Angeles každá domácnost ročně odhodí 2.000 plastových tašek, radnice  proto prodejcům od 11/010 zakázala rozdávat plastové tašky zdarma, stejně jako San Francisco či Malibu   …

Znečištění oceánů a moří „ plastovou polévkou“  bylo poprvé potvrzeno v roce 97 v Tichém oceánu kalifornskou Algalita Marine Research Foundation .

Plastů se ročně ve světě vyprodukuje na 250 mil. tun, v celkovém odpadu představují 10%, z toho 80% se nalézá v oceánech a mořích. Hromadí se v místech, které jsou stranou od mořských proudů, ve „stojatých“ vodách …

Kousky plastů se velmi často nacházejí v žaludcích uhynulých mořských ptáků Středozemního moře, které je navíc napadeno medúzami, zejména jižní pobřeží Francie, nejen proto, že teplota zdejší vody o jeden stupeň Celsia (14) stoupla, ale hlavně proto, že zmizel přirozený nepřítel medúz, tuňák a mořská želva .

TOXICKÉ Baltské moře

Baltské ryby ( zejména sledě a lososi) mají v kůži kvůli silnému znečištění Baltského moře tolik toxických látek ( zejména polychlorobifenyl/PCB), že v 7/05 byla Evropská komise pro potravinou bezpečnost/EFSA nucena evropskou veřejnost na tuto skutečnost upozornit.

Před toxicitou Baltského moře varovala EU již v 6/02.

Polouzavřené mělké Baltské moře (v průměru 55 m) je kalnou stokou, která je znečištˇována zejména průmyslovým a zemědělským odpadem, z použitých vod se v něm hromadí azot a fosfor (eutrofizace), navíc na dně moře již desítky let leží chemická munice a chemické zbraně.

BOSPOR

Z tureckých bosporských úžin ryby zcela zmizely, nejen kvůli znečištění, ale i kvůli nadměrnému výlovu.

Od podzimu, kdy z chladných vod Černého moře desítky druhů ryb hledají ochranu v teplejším Marmarském moři, je v Bosporu od úsvitu do soumraku loví stovky rybářů. Tuňáci, kteří nacházeli útočiště v zátoce Zlatého rohu, jak píše již Homér a Aristoteles, se „přestěhovali“ neznámo kam. Také ryba lüfer , která se jako delikatesa podává v istanbulských restauracích, se v bosporských vodách od roku 08 přestala vyskytovat.

Pro průmyslový lov vyhynulo již přes sto druhů ryb.

Přestože v Marmarském moři je oficiálně zakázáno lovit sítí, ilegální lov touto metodou pokračuje. Rybáři nedodržují ani povolenou velikost ryb, loví i ryby nedospělé…

Rybářský průmysl odmítá svoji část viny a veškerou vinu svaluje na znečištění bosporských úžin ( v Istanbulu žije 14 mil. lidí), zatímco turecký ministr pro rybolov prohlašuje, že o žádném „úbytku“ ryb v Bosporu neví, a že TR má tolik ryb, že jimi může nakrmit celý svět …

HYNOUCÍ KORÁLY

Jak dlouho ještě vydrží korálové útesy, tropické pralesy podmořského světa, v nichž žije jedna čtvrtina mořských živočichů, následky lidské činnosti, je otázkou.

Za posledních 40 let uhynula třetina korálů.

Úbytek „býložravých“ ryb v důsledku intenzivního rybolovu a znečištˇování moří odpadními vodami a průmyslovými kaly (40% světové „populace“ ryb žije do sto kilometrů od pobřeží) způsobuje, že korály jsou pokryté řasami, které korálům brání v růstu …

Oteplení vody způsobuje, že korálová  „zvířátka“ , která žijí v symbióze s mikroskopickými řasami, které jim dávají zbarvení a poskytují výživu, řasy od sebe vyženou, korál zbělá a odumře. Protože oceány pohlcují část CO2 v atmosféře, kyselost mořské vody roste, a korály nemohou tvořit své vápencové skelety.

Ani výlov kyanidem a trhavinami ve východní Africe a v jihovýchodní Asii korálům na kráse nepřidá …

Aktivně chrání své pobřežní korály Japonci (mají jich 100.000 ha) , kteří na jihu Okinavy zřídili „školky“ korálů s larvami, ze kterých embrya korálů pro jejich ochranu pobřeží, „přesazují“ kolem ostrůvků, které jsou pro Japonce z ekonomického hlediska strategicky důležité , ale které se propadají do moře …

Japonci tyto miniostrovy od roku 87 vyztužují betonovými valy, ale Úmluva OSN o mořském právu neuznává umělé ostrovy, proto je Japonci zoufale chrání korálovými bariérami( měří od nich své výlučné ekonomické pásmo) …

V potravinovém řetězci ubývá fytoplankton (řasy a mikroorganismy), kterým se živí malý zooplankton, kterým se zase živí ryby a mořští savci (fytoplankton také pohlcuje CO2 a produkuje polovinu kyslíku, který dýcháme ) …

Podle kanadského časopisu Nature z 29.7.010 se vědci neshodnou, zda důvodem je oteplování moří (pro svůj růst potřebuje nejen světlo, ale i minerální sole z hlubin, které teplé vody nepropouští na povrch) . Fytoplankton ubývá všude, nejvíce v tropech a v polárních oblastech, naopak přibývá v Indickém oceánu.

NEMILOSRDNÉ DRANCOVÁNÍ MOŘSKÝCH BŘEHU

O plážích s nádherným jemným pískem nesní jen turisté, ale i stavební podnikatelé.

Mořský písek a plážový štěrk se stal předmětem výhodného byznysu prodejců stavebních materiálů, poptávka po betonu, který mořský písek pro svoji hustou konzistenci podstatně vylepšuje, je celosvětově neukojitelná …

Některé turistické pláže s jemným pískem hlídá armáda, aby písek místní podnikatelé, organizovaní do profesionálních band,  „nekradli“  , např.  mexické pláže u Cancúnu …

Ve Vietnamu stavební podnikatelé vydrancovali deltu Mekongu, říční břehy u Hanoje jsou zcela narušené bezohledným bagrováním.

Singapur, který se díky betonu rozrůstá do moře, kupuje ilegální plážový písek do svého betonu přes soukromé zprostředkovatele od svých sousedů, a platí dobře  …

Stejnou chutˇ na mořský písek svých sousedů do svého betonu  má Hongkong, a čínská velkoměsta všeobecně, což vyvolává hněv Kambodže, Malajsie a  Indonésie, kde gangy spolčené budˇ s místními piráty nebo s úplatnými úředníky, kteří jim za pár dolarů povolení k těžbě vydají, vyplenily i souostroví Krakatoa, chráněné UNESCO, plení i Borneo a Sumatru - Indonésie má 11.000 neobydlených ostrovů, mnohé již ilegálním vybagrováním břehů a následnou erozí, která dosahuje v průměru 10 m ročně, zanikly ( čímž se zmenšují námořní hranice těchto států).

Ilegálně se ve velkém bagruje písek a štěrk i z ostrůvků v Malacké úžině či na Jamajce. V Maroku kamióny naložené pískem z turistických pláží kolem Tangeru či Casablanky denodenně svádějí zběsilé honičky s policií …

Gangy na ilegální těžbu písku si počínají velmi "profesionálně", písek „vysávají“ pumpami, které jsou nainstalované na lodi zhruba o výtlaku 15.000 tun … Zanechávají po sobě moře znečištěné nejrůznějším odpadem, takže v místě těžby obvykle vymizí ryby.

Predátorství stavebních gangů, které bagrují písek z letovisek, není ušetřena ani Evropa, např. ve Skotsku byly takto vandalsky zničeny pláže Tiree, ráje surfařů a milovníků přírody. Erozi vzniklou vybagrováním zhoršují zdejší silné a časté vichřice.

V Evropě je sice těžba písku a štěrku regulována, ale urbanizace poptávku po těchto surovinách do betonu během několika let mnohonásobně zvýší, takže kdo ví, k čemu se budou evropské betonářské firmy uchylovat …

VYSUŠENÍ MOKŘIN ŠATT-al-ARAB

Ekologickou katastrofou bylo i vysušení mokřin v povodí Šatt-al-Arab na irácko-íránském pomezí na rozloze 18.000 km čtverečních, které v roce 96 „úspěšně“ završil Saddám Husajn. Mokřiny byly „lesem hojnosti“ uprostřed ponuré irácké pouště.

Lidé do 24 hodin museli oblast opustit, bez náhrady za své domy (mnohdy zde žili i ti, kteří se chtěli ztratit z dohledu Saddámovy tajné policie ) …

Po pádu Saddámova režimu se původní obyvatelé do svých polorozpadlých domů vrátili, a lopatami, motykami, a holýma rukama hloubili díry, aby mokřiny obnovili . Dnes rákosí na některých z nich znovu vyrazilo (podle New York Times z 9.4.05 se podařilo obnovit jen třetinu) ., a do mokřin se vrátily ryby, žáby, šneci, na domech se opět objevili čápi …

DIVOCÍ KONĚ v Dunajské deltě 

V Rumunsku, kde stejně jako v Mongolsku stále platí, že chlap bez koně není chlap, se vesnice vylidňují, mladí odcházejí do měst, a vylidněné vesnice obsazují stáda divokých koní.

I v nevzhledných přístavech Tulcea a Sulina v Dunajské deltě na břehu Černého moře divocí koně hledají obživu, a je jim jedno, že v přístavu Sulina sídlí Evropská komise pro Dunaj …

Komunisté zde naštěstí ani nepostavili most přes řeku, jejíž druhou stranu s unikátní flórou se stovkou jezer, s hustými lesy a rozlehlými pláněmi, která je útočištěm tisíců druhů stěhovavých ptáků, chráněnou od roku 91 UNESCO, si přivlastnilo stádo asi 4.000 divokých koní, kteří z ní dělají fotbalový trávník  …

Místní úřady však pro přestěhování stáda nemají finance.

Za zrodem stáda stáli rolníci, kteří po pádu Ceausescovy diktatury, a následném totálním ekonomickém krachu státu neměli za co nakoupit krmivo, proto koně vypustili do lesů, ale za pár let na ně pořádali hony, aby je italským obchodníkům prodávali na maso, což jim v roce 08 překazil Státní veterinární ústav, který zjistil, že divocí koně jsou nakaženi infekční anémií …

Přiblížit se ke stádu není snadné, místní veterinář se k němu  plíží hodiny až po prsa zabořený do mokřin, a tvrdí, že tito hrdí koně raději zemřou, než aby se dali chytit …

Podobný problém má i Bukureštˇ - ta se smečkami potulných psů, které zdejší radnice pravidelně hromadně vybíjela , naposledy v roce 01 (200.000 bezprizorních psů) , ale se vstupem do EU musela od tohoto vyhlazování formálně upustit. Dnes nicméně zamýšlí vyhladit 100.000 dalších bezprizorních psů, v cestě jí stojí jen spolky pro ochranu zvířat …

Jak sdělila ruská Agentura pro ochranu životního prostředí, 11.11.07 silná bouře v úžině Kerč, spojující Azovské moře s Černým mořem,  rozlomila minitanker Volganeft-139  na dva kusy, a poslala jej ke dnu.

Do moře se vylilo přinejmenším  1.500 tun těžké topné nafty ze 4.000 tun, kterými byl tanker naložen.

Tanker, určený jen pro říční přepravu a sloužící již od roku 78, plul z ruského přístavu Azov v rostovské oblasti  do východokrymského přístavu Kerč. Bouře v onu noc potopila další 4 lodě, z toho dvě nákladní, které převážely síru.

JADRAN

Polouzavřené a velmi slané slovinsky Jadranské moře, italsky Mare Adriatico, velkoměsty znečištˇované o to více, že je velmi mělké, je rovněž vystaveno následkům eutrofizace, zejména Itálie , kvůli mořským proudům, se má čeho obávat .

Ropné terminály Jadranu dodají poslední ránu, pokud jej dříve nezabije masívní predátorský turismus …

Zatímco ve středověku se v něm střetávalo turecké a benátské lod´stvo, a řádili v něm jak křestˇanští dalmatští piráti (uskokové), tak muslimští osmanští piráti z černohorského Ulcinj, později se Jadran stal významnou „demarkační“ linií mezi Západem a „atypickými“ socialistickými státy (Jugoslávie, Albánie), zatímco dnes je hřbitovem tisíců adeptů na ilegální přistěhovalectví .

Nápor uprchlíků hlavně z Libye a Albánie zažívá především Itálie .

Uprchlíci budˇ rovnou v bárkách doplují až na Sicilii, anebo se do přístavů Bari a Brindisi dostávají v tureckých kamiónech nacpaní v kontejnerech - albánskou menšinu má Itálie v Kalábrii a na Sicilii, kam Albánci koncem 15.stol. prchli před Turky, právě do jejich vesnic, které se během krize v Kosovu v roce 99 horlivě angažovaly ve prospěch albánských „obětí“, albánští ilegálové často míří …   

První detenční středisko pro ilegály zřídila vláda na jihu Itálie (u San Foca, Lecce) v roce 97, všechna jsou obehnaná ostnatým drátem, během 60 dnů mají jejich domovské státy potvrdit identitu ilegálů , načež jsou ilegálové vyhoštěni.

Jde především o albánské rybáře, protože rybolov pro Albánce, třebaže ryb je v této oblasti hojně, je jen dávnou vzpomínkou, podniky na zpracování ryb totiž  skoupily italské firmy, které si najímají nádeníky jen na jeden den za mzdu tří eur …

Nechvalně proslulý je albánský přístav Vlora, překladiště drog a středisko obchodování s lidmi s dlouholetou tradicí.

Diktátor Enver Hodža Albánii neprodyšně uzavřel až na přístav Vlora, ze kterého albánský stát výnosně pašoval US cigarety do Itálie. Tisíce branců trávily svoji povinnou základní vojenskou službu tím, že velehory US cigaret „ přesouvaly“  …

V roce 97 byl přístav Vlora baštou „povstalců“ , ve skutečnosti se stal základnou nejrůznějších gangů podsvětí, které expedovaly do Itálie drogy, cigarety a ilegály. Jistý  „pořádek“ zavedla vláda socialisty Fatose Nano, jenž na podsvětí dobyl zpět hlavní silniční osy , a ve spolupráci s Italy zřídil společnou albánsko-italskou hlídku na strategickém ostrůvku Sazan, který kdysi patřil městskému státu Benátky, jako celé zdejší pobřeží.

Přístav Vlore se dnes stal výlohou nové albánské politické orientace – Tirana se z Řecka přeorientovala na Itálii .

V 4/03 albánská vláda udělila licenci na stavbu ropného terminálu v přístavu Vlora a k jeho využívání italské firmě La Petrolifera Italo Rumena, za výstavbu přístavní infrastruktury italská firma navíc na dobu 30 let obdržela daňové úlevy …

Jižní albánské pobřeží od Vlora k Sarande u řeckých hranic si začíná zvykat na první turisty, kteří si pochvalují zdejší opuštěné pláže s jemným pískem, vylidněné vesnice a starobylá městečka.

Na jižním albánském pobřeží si své  paláce v opuštěných zátokách postavili albánští milionáři, o tuto plážovou oblast se intenzívně mnoho let zajímá i Silvio Berlusconi, jenž sem jezdí ve společnosti architekta specializujícího se na výstavbu luxusních turistických komplexů …

Silnice ,která spojuje jihoalbánská města Himara a Sarande je plná výmolů, občasné asfaltové pruhy upomínají na dřívější „rozvojové“ projekty, v obou městech se však staví jeden turistický komplex za druhým  …

Pláže jižní Albánie, své „ matky vlasti“, objevili zejména bohatí občané Kosova.

Jižní Albánie má významnou řeckou menšinu, pobřežní vesnice byly obývané jen albánskými Řeky či ortodoxními Albánci, nicméně jsou liduprázdné, poněvadž přetrvávajícím cílem albánských Řeků i ortodoxních Albánců je Řecko, se kterým je Albánie paradoxně od roku 45 stále ve „válečném“ stavu …

V roce 45 Athény vyhostily svoji albánskou menšinu z Chamérie (chamerijské Albánce, "Chamy") jako pátou kolonu kolaborující s italskými fašisty i s německými nacisty.

Chamérie je oblast rozkládající se zhruba od jihoalbánských měst Markat + Konispol přes severozápadní řecké Igoumenitsa až po Preveza, zahrnující i ostrov Korfu .

Rumunskou smlouvou z roku 1913 byla přiklepnuta Albánii, Pařížskou mírovou konferencí z roku 1919 Řecku .

Albánský parlament se v 4/04 neodvážil ze strachu z odvetných opatření (vyhoštění v Řecku pracujících Albánců, třebaže bez mnohých albánských ilegálů  se řecké zemědělství a stavebnictví neobejde, také olympijskou infrastrukturu budovali albánští ilegálové) odhlasovat rezoluci požadující restituci majetku, který byl v roce 45 chamerijským Albáncům zkonfiskován .

Zatímco se jih Albánie na turistickou ofenzívu teprve připravuje, černohorské pobřeží se starobylým letoviskem a pevností Budva nápor turistů již zažívá, v drtivé většině jde o  „chudší“ turisty ze Srbska a Kosova, ale také o novozbohatlíky z Ruska a Ukrajiny.

Ústava Černé Hory z počátku 90.let Černou Horu prohlašuje za „ekologický „ stát, který na svém pobřeží bude mít ekologickou, nikoliv betonovou infrastrukturu …

Přesto v 7/03 vypukl v Černé Hoře mezinárodní ekologický skandál, kdy si Černá Hora musela od Světové banky vypůjčit 1.3 miliónu dolarů na odklizení gigantické ilegální skládky Lovanja, asi 100 metrů od místního letiště v unikátní Boce kotorské, nejjižnějším evropském fordu, chráněné programem UNESCO ( je zde mj. námořní akademie)  …

Na tuto skládku v Boce kotorské v pohodě svážela odpad tři města - Kotor, Tivat a Budva, dokud v 7/03 místní občané na problém neupozornili tím, že přístup ke skládce z iniciativy zdejšího katolického biskupství na několik dní zablokovali .

Ve městě Budva bylo na skládku nejvhodnější místo, ale zdejší prosrbští občané jakmile se o skládce u jejich města začalo uvažovat, jednoduše vytáhli svoje uschované zbraně, a bylo po projektu. Skládku odneslo nakonec město Tivat, v němž žije početná chorvatská menšina ( město Herceg Novi zase  „zabrali“ srbští uprchlíci z Chorvatska a Bosny-Hercegoviny) …

Katolické biskupství k tomu dodává :“ Je neuvěřitelné, že takový monstrózní projekt podpořila Světová banka. Černohorská vláda skládku přenesla do města Tivat tak, že uplatila majitele soukromých pozemků , i bývalá komunistická vláda měla více důstojnosti než ta dnešní …“ .

Za časů Jugoslávie byl osud Boky kotorské zpečetěn , když mezinárodní společenství vyhlásilo v roce 91  sankce proti Jugoslávii, takže lodě místní společnosti Jugooceánija  místo aby vydělávaly, musely tlít v přístavu, společnost se nenávratně zadlužila, takže dnes si kotorská lodní společnost najímá jen ty, kteří jsou ochotni pracovat polozadarmo, tj. čínské a filipínské námořníky, jen důstojníci jsou z Černé Hory.

Turistické komplexy v Černé hoře staví západní firmy, např. zakázku na hotel Avala v Budva „vyhrála“ britská firma, jejímž zástupcem v Černé Hoře je, jaké překvapení, Ana Kolarevičová, sestra černohorského premiéra Milo Djukanoviče (premiérem byl do 12/010) …

Ani Chorvatsko není ušetřeno korupčních skandálů kolem turistických komplexů, např. po dlouhých privatizačních peripetiích se společností Suncani Hvar, která vlastní hotely na ostrově Hvar, společnost nakonec spadla pod investiční fond Quaestus, nepokrytě propojený se stranou HDZ/Chorvatský demokratický svaz, který  v 11/03 vyhrál volby.

Chorvatští nezaměstnaní „přežívají“  kombinací sociální podpory a  letního pronájmu svého lůžka/svých lůžek (aniž by z pronájmu museli platit daně, o což se vláda marně snaží), kdy jim letní turisté zaplatí životní náklady na celý rok.

Chorvatsko vede se Slovinskem spor o Piranský záliv (slovinské město Piran, hranice s Chorvatskem určuje řeka Dragoni, vlévající se do Piranského zálivu ) , protože 37 km slovinského pobřeží je neštˇastně  vklíněno do Tertského zálivu, takže jediná přístupová cesta do mezinárodních vod vede přes chorvatské pobřežní vody ( dvě námořní míle ), jejichž část, přístupový koridor do mezinárodních vod, si Slovinsko nárokuje .

V roce 01 podepsali premiéři vlád obou států dohodu, která  spor řešila ve prospěch Slovinska, kterou však neratifikoval chorvatský parlament, takže Záhřeb, na rozdíl od Ljubljany, ji považuje za neplatnou, a Ljubljana od té doby blokuje vstup Chorvatska do EU, o který požádalo v roce 04  …

Chorvatsko se mezitím v 10/03 vybavilo výlučnou ochrannou „ekologickou“ a rybolovnou zónou, která přesahuje jeho pobřežní vody, jak mu námořní právo umožňuje (výlučná ekonomická zóna) .

Pokud jde o jeho „ekologickou“ zónu, Záhřeb svými pravomocemi v ní chce kontrolovat případný ropovod Družba-Adria, který by ruskou ropu přiváděl ze Samary do terminálu Omišalj na chorvatském ostrově Krk, a disponovat právními prostředky, "aby nedošlo k ekologické katastrofě" , tvrdí..

Pokud jde o ekologickou katastrofu na Jadranu, tikající bombou je albánský přístav Porto Romano pod Tiranou, v němž je od roku 90 odstavena stará chemička na pesticidy, plná toxických látek, ze které si svoji ubytovnu učinily tisíce bezdomovců , které Program OSN pro životní prostředí a Světová banka z továrny nedokáží vystrnadit – jsou ochotni chemičku opustit jen výměnou za „solidní“ náhradní bydlení …