.„AngolaGate“, honba za angolskou ropou a diamanty

Aneb jak angolské znesvářené politické elity /MPLA versus UNITA/ se na brutální 30leté občanské válce obohacovaly ( ročně si přicházely na dvě mld dolarů) , a spolu s nimi i jejich zahraniční partneři, kteří jim občanskou válku sponzorovali, aby mohli těžit angolskou ropu a diamanty … Např. za firmu Elf Aquitaine , která první kontrakt v Africe získala v roce 78, André Tarallo vyplácel pod stolem peníze MPLA, zatímco Alfred Sirven ze stejné firmy vyplácel peníze UNITA, čímž firma Elf válku udržovala v chodu.

V 8/92, jeden měsíc před volbami, Elf a UNITA dokonce uzavřely dohodu ,která firmě Elf  jistila v zemi „ vedoucí úlohu strany“ , kdyby Savimbiho strana volby vyhrála  …

Poté, co se Francie začala přiklánět k dos Santosovi, Savimbi  prostřednictvím svého „zástupce“ v europarlamentu obvinil Elf, že  překročila své ekonomické zájmy, a stala se politickým agentem, který financuje vládní jednotky , takže Savimbi hrozil, že vyhodí do povětří těžební zařízení firmy Elf.

Není tudíž divu, že Angola se svým nesmírným nerostným bohatstvím nadále zůstává jednou z nejchudších zemí na světě, ve které vládne chaos, hlad, nemoci a právo kalašnikova .

30.letá občanská válka, podporovaná nadnárodními firmami, zanechala statisíce mrtvých a zmrzačených od nášlapných min, od kterých venkov nikdo nevyčistil, takže počet obětí stále stoupá (angolský venkov je doposud  jednolitým minovým polem) , přičemž exSavimbiho milice ( a jiné milice nejrůznějšího obskurního druhu)  nikdy své zbraně nesložily, a venkovany terorizují dál.

Nejhůře je na tom ropná provincie Kabinda, kde boje mezi separatistickými rebely a stejně krutými vládními vojsky , které zdejší budovy zahraničních ropných firem využívají pro výslechy a mučení, pokračují od získání nezávislosti v 60.letech v neztenčené intenzitě … Angolská armáda v honbě za separatisty pravidelně překračuje hranice do sousedního Konga …

Stovky nezávislých novinářů kvůli kritice vlády přišly o život nebo hnijí ve vězení, nezávislý týdeník Angolense v 1/03 uveřejnil seznam nejbohatších Angolanů , a  přišel o licenci …

LISABONSKÉ DOHODY

Od 50.let Západ a Moskva v Angole bojovali o kontrolu nad angolskou ropou a diamanty .

S pádem SU a s odchodem kubánských „bratrských“ jednotek MPLA, založena v roce 56 jako městské gerilové hnutí Agostinem Neto ( jeho nástupcem byl v Moskvě vystudovaný ing. dos Santos)  na bojišti osiřela  …

Vrstevník Patrice Lumumby a švagr Savimbiho Holden Roberto založil v roce 56 „pseudomarxistické“ UPA, později FNLA, rolnické gerilové hnutí, sponzorováné mj. Čínou, Rumunskem, US, Izraelem, Francií) , a  Savimbi (původně člen UPA, založil v roce 66 po svém návratu z maoistické Číny UNITA,  organizaci sponzorovanou Washingtonem a Paříží, jehož bojové pozice vylepšovaly jednotky z JAR ), podepsali 31.5.91 v Lisabonu dohody (Bicesse Accords) , v nichž se zavázali vojenskou techniku již nenakupovat, a se svou „ třicetiletou“  občanskou válkou ( v roce 74 v Lisabonu padl fašistický režim ) již přestat (všichni tři byli v otevřeném vojenském konfliktu s Portugalskem od roku 61)  …

Zatímco dos Santos ovládal příjmy z ropy, Savimbi, opírající se o své etnikum , ovládal diamantové doly ( těžila v nich firma De Beers, angolské diamanty přes JAR kupovala zejména Belgie a Izrael)  …

Vůči venkovskému obyvatelstvu Savimbi paranoidně uplatňoval vyhlazovací maoistické metody boje, zatímco do Santos tajně prodával ropu do JAR, která pro svůj apartheid byla pod embargem OSN, a to prostřednictvím jediného muže – Marka Rich , jenž dos Santosovi po odchodu kubánských jednotek vypomáhal i se zprostředkováním žoldáků z jihoafrické firmy Executive Outcomes (viz zde Metamorfóza žoldnéřské profese)  …

V rámci dohod z roku 93 se dos Santos, Holden Roberto a Savimbi dohodli na přechodném období, ve kterém měli své vojáky pod dohledem OSN/mise UNAVEM II odzbrojit ( částečně odzbrojila jen MPLA, která byla v hlavním městě více na očích), a na prezidentských volbách uspořádaných do roka a do dne .

SAVIMBI ODMÍTL VÝSLEDKY VOLEB

Volby se pod záštitou OSN konaly v roce 92, v prvním kole dos Santos získal 49.57 % hlasů ( Holden Roberto jen 2.1% hlasů,), zatímco Savimbi 40.6% hlasů, takže volby prohlásil za zmanipulované (jeho námitku mezinárodní pozorovatelé odmítli), a namísto své účasti v druhém kole  dobyl 5 z 18 hlavních středisek provincií …

Občanská válka „ oficiálně“ skončila až smrtí již pro všechny strany velmi nepohodlného Savimbiho  (mír = více vytěžené ropy) v 2/ 02 , údajně byl zabit v boji s vládními jednotkami MPLA , jeho tělo prostřílené jako řešeto kulometem bylo ukázáno v TV ( ve skutečnosti Gajdamak/Falcone dodali dos Santosovi speciální komunikační technologii, která Savimbiho lokalizovala, načež jej zlikvidovala speciální jednotka vytvořená z jihoafrických a izraelských žoldnéřů)  …

Pseudomarxista Savimbi za pomoci zakázané portugalské KS vystudoval ve CH politické vědy, kam z Lisabonu údajně prchl před portugalskou tajnou policií PIDE, mluvil plynně čtyřmi západoevropskými jazyky , vojensky jej vycvičili čínští maoisté, kteří  FNLA dodávali zbraně , a jejichž brutální taktiku násilného verbování a terorizování  venkovského obyvatelstva převzal (zkonfiskoval jim úrodu, muže a chlapce odvedl, aby pro něho bojovali , holčičky a  ženy pro sexuální otroctví ) …

Ve skutečnosti „marxista“ Savimbi s portugalskou tajnou policií PIDE kolaboroval , a jeho UNITA měla bojovat proti oběma marxistickým stranám, po pádu portugalské fašistické diktatury /26-33-74/ přešel pod křídla CIA a Kissingera , v roce 86 Savimbi obdržel rozhodné finance  od  Reagana/alias Bushe Seniora …

SANTOS  HLEDÁ POMOC U FRANCOUZSKÝCH SOCIALISTU

V 4/ 93 byl dos Santos vojensky na prahu porážky, proto se obrátil se žádostí o dodávku zbraní na francouzské socialisty, konkrétně na svého přítele a experta  socialistů na státy jižní Afriky , Jean-Bernard Curiala …

V roce 76 d´Estaing se slabostí pro diamanty a v zájmu firmy ELF (dnes Total) nařídil šéfovi SDECE (pozdější DGSE) Alexandrovi de Marenches  podpořit Savimbiho  zbraněmi a 30 vojenskými instruktory ( se slavným Bobem Dénardem v čele) …

Mitterrand v roce 81 nařídil ukončit veškeré aktivity v Angole, ale ELF zaplatila tajným službám marockým a senegalským, které nad Savimbim patronát převzaly …

Mitterrand brzy svůj názor změnil, a dal akci v Angole znovu zelenou : Luanda dostala zbraně, Francie ropné licence.

Curial, jenž v té době šéfoval firmě, která oficiálně nakupovala léky a potraviny pro Angolu a Mosambik, pochyboval, že by Francie zbraně MPLA dodala, protože prezidentem byl sice churavějící středolevý Mitterrand (zemřel v roce 96), ale stát de facto vedl konzervativní středopravý premiér Balladur (z rodiny arménských katolíků) , jenž podporoval UNITA, stejně jako  sirotci  z Liberální strany po d´Estaingovi, mj.  ministr obrany Francois Léotard, či Jean-Pierre Binet, švagr Vincenta Bolloré, ale i „chirakovci“ , mj. Jacques Toubon …

Kartu dos Santose hrála počátkem 90.let jen firma ELF, jenž v té době začala podporovat obě strany, aby nakonec skončila jen u dos Santose : k jejímu „obrácení“ přispěl konžský, dočasně od koryta odstrčený marxistický diktátor Sassou Nguesso, jehož přítel Charly Feliciaggi (bratr Holdena Roberta) začal dodávat zbraně dos Santosově prezidentské gardě, a duo Falcone/Gajdamak ( vytvořené pro „letecký most“  Charlesem Pasqua pro dodávky východoevropských zbraní ), které začalo vyzbrojovat dos Santosovu armádu  (vděčný dos Santos Charlese Pasqua v roce 94 pozval do Luandy)  …

Od roku 93 tak PAR přes Falconeho potají podporovala i dos Santose, ovšem když šlo do tuhého,  vláda své stínové služebníky nemilosrdně hodila přes palubu, a ještě po nich zpětně vymáhala nezaplacené daně …

Marxistický diktátor Sassou Nguesso udržoval přátelské styky se Chirakem, proto se u svého přítele dos Santose přimluvil za firmu Elf, která tak dostala licenci k těžbě nejbohatšího ropného pole/blok 17 – Nguesso poté od firmy Elf dostával svůj podíl z této těžby, což mu umožnilo financovat jeho jednotky , které v Kongu  bojovaly za jeho návrat k moci …

V roce 99 Elf získala i licenci na těžbu ropy v ultrahlubokých vodách sektoru 32, BP-Amoco sektoru 31 a Exxon 32, všechna tři ložiska jsou na ropu pohádkově bohatá …

Firma Elf musela výnosy z těžby rozdávat i jiným zprostředkovatelům své licence : švýcarské firmě Pro-Dev syrského občana , jednoho z hlavních dodavatelů zbraní na BV, která z těžby dostávala 15% , Falconeho Oil and Gas dostávala 10% z těžby, izraelská bezpečnostní firma Levdan 5% …

Dos Santos a jeho klan byl zapojen do mezinárodní kremelské sítě, zaměřené primárně na ropu, zbraně a diamanty, např. dos Santosova firma CADA, která dodávala angolské armádě zbraně od svých záhadných partnerů v Brazílii, v Rusku, na Slovensku a ve Francii, třebaže od 11/94 se dos Santosova vláda  oficiálně věnovala jen mírové rekonstrukci země …

Vyplacením 135 miliónů dolarů Gajdamakovi Luanda začala fungovat i jako finanční „produktovod“ – Gajdamakovi pravidelně vyplácené obří sumy se přes něj přesouvaly dál směrem do obskurních ruských sektorů .

Platba byla vyplacena přes účet angolské národní ropné firmy Sonangol, který si , otevřela u Bank of New York, která kremelské síti prala špinavé peníze, a byla v rámci KremlGate vyšetřována.

PROTOKOL Z LUSAKY 94

Protokol z Lusaky, podepsaný v 10/94 v Zambii, jehož součástí je dohoda o příměří z 11/94 mezi vládními vojsky prezidenta dos Santose/MPLA, a organizací UNITA Jonase Savimbiho (v době, kdy vládní vojska ovládala 60% angolského území, zatímco ještě počátkem roku 94 UNITA ovládala 70% území ), měl ukončit občanskou válku, ale Savimbi, jenž s příměřím nesouhlasil a odmítl nabídku Santose na funkci viceprezidenta, Protokol odmítl podepsat osobně - poslal za sebe svého generála, dos Santos svého ministra zahraničí.

Protokol byl v podstatě opsanou Alvor Agreement, kterou Portugalsko bylo nuceno v roce 75 udělit Angole nezávislost ( po které okamžitě vypukla občanská válka řízená těmi zahraničními mocnostmi, které si dodnes dělají zálusk na obrovská ložiska angolské ropy, Angola je dnes osmým dodavatelem ropy Washingtonu) …

Garanty dohody byly zimbabwský prezident Robert Mugabe a jihoafrický Nelson Mandela, jenž Savimbiho zval do JAR, ale nepřijel.

Na základě tohoto protokolu měly obě strany odzbrojit, Savimbiho generálové měli být začleněni do vládních vojsk, a vojáci do policejních jednotek rychlého nasazení, dostali luxusní vily , Savimbiho strana luxusní sídlo , 4 ministerská křesla + 7 postů ministerských náměstků, další předáci diplomatické a guvernérské posty.

Všichni žoldáci měli z Angoly odejít, ale např. žoldnéři jihoafrické firmy britského majitele Executive Outcomes, která poskytla 500 vojáků dos Santosovi,  bojovali dál až do 1/96 …

Obě strany se zavázaly, že již nebudou nakupovat zbraně v zahraničí ( zatímco v Evropě a v Rusku byly sklady po pádu SU plné ) …

Na plnění Protokolu tu a tam dohlížela komise složená z MPLA,UNITA, OSN  (to na dozor utratilo 1.5 mld dolarů) + vlády US, Ruska a Portugalska, kterou setrvání žoldáků a  nepřerušené veletoky zbraní do Angoly očividně nevyváděly z míry.

Malý kontingent lehce vyzbrojených vojáků OSN zde byl jen pro smích, a o zločiny proti lidskosti se OSN nezajímala, protože, jak řekl její zdejší představitel  Blondin Beye :

“  Kdybychom medializovali všechna zvěrstva, která obě strany napáchaly na civilistech , vypukla by nová občanská válka „ …

S podepsáním Protokolu nesouhlasil ani náčelník genštábu dos Santose gen. de Matos : armáda MPLA měla dílo dokončit, prohlásil, a nikoliv nechat armádu UNITA vyklouznout z uzavírající se smyčky jen proto, že si to velmoci přály v rámci „ rovnováhy sil“ …

V 3/95 UNITA sestřelila vrtulník OSN , do 12/95 rozsáhlé vojenské boje zasáhly celou zemi Protokol Neprotokol …

UNITA nejenže nedemobilizovala, ale nakupovala zbraně v obřím měřítku dál přes soukromníky v Albánii,, v Bulharsku , v JAR, Zambii, Kongu Kinshasa, z Toga a Horní Volty/Burkina Faso, zatímco Kremlem financovaná MPLA nakupovala zbraně přes Bělorusko, Bulharsko, Čínu, Brazílii ,JAR , …

UNITA dostávala 250 miliónů dolarů ročně od  prezidentů Reagana a Bushe seniora,  „přivydělávala si“ prodejem diamantů  přes Zaire/Kongo Kinshasa  do Evropy v hodnotě dvě miliardy dolarů ročně …

Zatímco Gajdamak z KGB dodával zbraně dos Santosovi, jeho kolega z GRU Viktor But dodával zbraně Savimbiho Unita …

PIERRE FALCONE

Curial a Jean-Christoph Mitterrand/JCHM (do roku 6/92 otcovým poradcem pro Afriku) doporučili dos Santosovi Falconeho, poradce  polovládní SOFREMI, kterou řídil ministr vnitra Charles Pasqua  …

Curial se od jejich obchodu v roce 95 zcela distancoval s tím, že Falcone/Gajdamak provozovali „ podvod století“ …

Miliardář Pierre Falcone s trojím státním občanstvím ( francouzským, kanadským, brazilským,  a čestným angolským)  se narodil v roce 54  v Alžíru francouzskému starostovi a kolumbijské matce, lodˇaři a majiteli továrny na rybí konzervy, z Alžírska se rodina nedobrovolně vrátila v roce 62.

Poté co ve Francii vystudoval právo a ekonomii, Falcone odjel do Brazílie, kde se naučil portugalsky, a kde jako majitel banánovníkových plantáží zprostředkovával za pomoci svého otce, rovněž obchodníka se zbraněmi, prodeje zbraní mezi brazilskou vládou a jejími US a kanadskými dodavateli …

V roce 85 se svým otcem založil v Paříži/PAR firmu Brenco s kapitálem 50.000 franků.

V roce 87 otec a syn založili ve fiskálním ráji na  ostrově Man firmu  Brenco Trading International Limited s pobočkami v PAR (jejím šéfem byl gen.Mouton). Montrealu a v Londýně, která se oficiálně zabývala rozvojem infrastruktury v rozvojových zemí (silnice, školy, nemocnice) …

Nejprve se s prodejem zbraní zaměřili na Jižní Ameriku, zejména na Kolumbii,  Ekvádor, Argentinu, Mexiko .

Prostřednictvím společného známého (Yann Guez, poradce Pasqua ) se Falcone Junior stal v roce 89 pověřencem vládní agentury Sofremi, která pod ministerstvem vnitra zprostředkovávala prodej francouzských zbraní, přes Falconeho konkrétně  pro Jižní Ameriku …

Falcone za pomoci Marchianiho a DST pobočky Brenco rozšířil do Afriky (Guinea) a Asie , kde jeho firmu pro čínský trh reprezentoval Thierry Imbot , syn bývalého šéfa civilní rozvědky DGSE/ 85-88/ generála René Imbota …

Otec René Imbot ze svého syna učinil agenta rezidenta DGSE,  jenž v rámci Brenco jako rezident DGSE na Tchajwanu zprostředkovával počátkem 90.letech prodej východoevropských zbraní do Barmy (navzdory embargu EU jí v roce 92 přes svoji firmu Setraco prodal 24 polských vrtulníků, viz SLORC Connection)  a Vietnamu (firma Setraco) , a ve spolupráci s firmou Bolloré, která vydělává na pochybných investicích v konfliktních oblastech Afriky, frankofonním africkým diktátorům mj. měnil CFA franky na dolary , zejména konžskému prezidentovi Sassou II ( afričtí diktátoři mají  na offshore účtech na 2.000 ml dolarů …) ,

Thierry Imbot skončil špatně, byl vyhozen z okna v 10/00  …

Firma Bolloré se chrání svoji zástěrkovou společností založenou v roce 99  Sécurité sans Frontieres, ve které v dozorčí radě seděli, překvapení - Michel Roussin, Falcone + Gajdamak …

S firmami Falconeho spolupracovali i další agenti DGSE, např. Jean Pichon, narozený v Hanoji, představoval hlavní spojení s barmskou juntou , další muž, zapletený do ilegálního obchodu se zbraněmi, před kterým se třásli francouzští prezidenti, byl Michel Roussin (svého času zradil Chiraka a podpořil Balladura, Chirak mu však pro jistotu odpustil a svěřil mu významnou funkci) …

V roce 90 se Falcone na zbrojním veletrhu v Athénách seznámil přes Leandriho (na oběžné dráze kolem exGestapáka Leandriho se pohybovali všichni, Pasqua, jehož bankéřem Leandri byl, byl s Leandrim vyšetřován v korupčních aférách  Elf, Thomson CSF, Dumez, v roce 94 kauza Alsthom II, kdy mu Pasqua vyplatil 800.000 euro),  s Christianem Jallabertem z firmy Thomson ( pozdějším prezidentem Francouzsko-thajské obchodní komory), se kterým byl Falcone vyšetřován v korupční kauze Elf z roku 94 , taktéž Charles Pasqua a Leandri .

Jallabert jej seznámil s bývalým plukovníkem DGSE Pierrem Lethierem ( v kauze Elf dostal v 11/03 za rozdávání úplatků 15 měsíců ), a v roce 90 se firma Brenco stala hlavním partnerem firmy Sofremi ( 35% vlastnil stát, zbytek firmy Thomson (Bernard Poussier + Bernard Dubois,bývalí šéfové Thomson, Alsthom, + Aérospatiale) …

Falcone byl rovněž prostředníkem firmy CS/Communication et Systemes (ex Compagnie des Signaux), pro kterou spolu s Gajdamakem zorganizoval nelegální vývoz špičkových monitorovacích systémů zaměřených na elektronickou komunikaci a odposlech do Angoly, třebaže většina z nich byla dodána koncem roku 99 do Srbska, spojence DST i klanu Pasqua (společný advokát Narta a Gajdamaka Gilles William Goldnadel v 12/00 v NS prohlásil, že v Kosovu bylo nalezeno „10.000 hrobů Srbů“ ,stejný advokát byl v 12/98 součástí 13členné pozorovací mise „znovuzvolení“ Omara Bonga v Togu, mise, která po příletu na Roissy způsobila skandál, když si v kufřících od Bonga přivezli značnou hotovost) ,  ,,francouzský soudce Marc Brisset-Faucault zahájil vyšetřování v této kauze, v níž byly rozdány okultní provize v částce 7 miliónů dolarů, počátkem roku 00 …

Ve firmě CS, vedené v té době Jazidem Sabeg z firmy Bolloré,  se „zamechovali“ bývalí vysocí důstojníci DST jako Raymond Nart, bývalý muž číslo 2 DST, a jeho náměstek Debain, či divizní gen. Claude Mouton z ministerstva obrany, jenž se v 7/00 stal šéfem Brenco France …

Jeviště mezinárodního obchodu se zbraněmi, který probíhá pod drobnohledem tajných služeb, je velmi malé, všichni se navzájem dobře znají, proto si Falcone tykal se všemi obchodníky se zbraněmi, např. se Sarkisem Soghanalian, jenž na žádost CIA začal dodávat zbraně křestˇanským milicím v Libanonu již v 60.letech, čímž svoji kariéru úspěšně odstartoval …

Oba pánové měli kancelář na Champs-Elysées, kde se často potkávali, a svého času měli společného i jednoho významného klienta – zairského diktátora Mobutu Sese Seko , jenž jim za zbraně platil krvavými diamanty …

Mobutovi, pod záštitou CIA, prodával zbraně i další jejich společný známý, bývalý důstojník US námořnictva  Stephen „Satch“ Baumgart se sídlem v Reston, Virginia, jehož zákazníkem byl na pokyn CIA i filipínský vládce Ferdinand Marcos …

V 80.letech Baumgart prodával zbraně Saddámovi Husajnovi, kterého CIA tehdy nazývala  „hrází“ proti šíitskému nebezpečí  (viz In These Times z 22.12.01 /The Arms Dealer Next Door) …

Jako člen mezinárodní sítě obchodu se zbraněmi, a jako majitel firmy Falcon Oil and Gas, registrované v Panamě  ( s významným podílem na těžbě angolské ropy, vedle TotalFinaElf + anglosaských firem), Falcone udržoval významné politické kontakty  v Číně, US  a v Kanadě ( AFP ze 26.10.06  citovala  soudní výpovědˇ režiséra Yves Boisset, že zbraně do Angoly dovážela i Kanada) …

Rodina Falconeho byla úzce „spřízněna“  nejen s kolaborantem Leandrim, ale také s klanem Bushe Seniora, se kterým Leandri vedl „obchody“ ještě když Bush Senior krátce šéfoval CIA /76-77/, Bush Junior ve funkci guvernéra Texasu často trávil víkendy na honosném ranči manželů Falcone v arizonském Scottsdale, jeho manželce učarovala Soňa Falcone – jak by ne, Falcone byl zástupcem firmy Halliburton Dicka Cheney v Angole …

Falconeho manželka (bolivijská „Miss International 88“ Soňa Montero , se kterou se seznámil v roce 90 v US  na  automobilových závodech Formule I, a oženil se s ní v roce 94/tři děti a k nim celou armádu chův a vychovatelek, na každém prstě má Soňa jeden diamant z Konga, její šatník zabírá rozlohu jednoho „hektaru“ )  se mu stará o gigantické sídlo/ranč v Paradise Valley v Arizoně, které zakoupil v 80.letech …

V Paradise Valley sídlí jedna z nejbohatších komunit na světě ( v tomto státě se nevybírá žádná daň z příjmů, skromná vilka zde stojí od 10 miliónů dolarů výše, místní hotel pro psy, které zde boháči nechávají, když někam cestují, zahrnuje psí pokoje nejen s luxusní postelí, ale i s kabelovou TV, každá vila má svoje dětské hřiště minimálně ve výměře jednoho hektaru, na každém rohu jsou zde salóny krásy a plastické chirurgie , společenskou nutností je charita) …

Již v době, kdy byl Bush guvernérem Texasu, jej Falcone v rámci rozvoje vztahů s ropnými magnáty podporoval , kromě toho měl s Bushem Seniorem společného klienta – Saddáma Husajna ( roce 88 Falcone ve spolupráci s přítelem Auchi zprostředkoval dodávku bojového nervového plynu Saddámovi proti kurdským vesnicím )  …

Falcone sponzoroval Bushova blízkého přítele republikánského senátora Scotta Bundgaarda, jenž Bushe podpořil proti John McCainovi,  mejdanu, na kterém se na jeho kandidaturu do senátu vybírali peníze, se zúčastnil  i Jean-Christophe Mitterrand …

Někteří analytici se domnívají, že Falcone sponzoroval Bushe na přání prezidenta dos Santose, aby Bush Senior přestal financovat Savimbiho UNITA, zatímco Clinton, za jehož vlády byly US v Angole největším zahraničním investorem, sponzoroval dos Santose ( v 2/00, pár týdnů po Bushově inauguraci, dvě význámné lobbistické firmy ve Washingtonu, Patton Boggs a Daniel J.Edelman, podepsaly s dos Santosem kontrakt „ na zlepšení vztahů mezi vládou Bushe a dos Santose“ )  …

Také manželka Soňa Falcone, od 4/94 majitelka společnosti Essante/ „Za větší krásu žen“ , nelenila, a na prezidentskou kampaň Bushe Juniora věnovala v 5/99 (20.000 dolarů)  + v 11/99  80.000 dolarů - na oplátku se mohla nechat vyfotografovat s Bushem a jeho manželkou (po manželově zatčení v 12/00 ve Francii Republikánská strana těchto 100.000 dolarů pro jistotu vrátila, třebaže Soňa ujištˇovala, že pocházejí jen z její firmy – spoluzakladatelem firmy však byl její manžel, jenž v té době byl i jedním ze dvou výkonných ředitelů, zatímco Soňa byla prezidentka, hlavním účetním firmy byl účetní londýnské pobočky firmy Brenco International , navíc firma Essante ani 100.000 dolarů Bushovi nemohla věnovat, protože až do zatčení Falconeho žádnou obchodní činnost nevyvíjela)  …

Po zatčení manžela Soňa Falcone zintenzívnila svoje politické angažmá na republikánském jevišti v Arizoně, a po boku senátora Bundgaarda sponzorovala kampaň za zvolení do Kongresu Matta Salmona …

V roce 93 se Charles Pasqua na dva roky vrátil na ministerstvo vnitra, a pro Falconeho nastaly zlaté časy .

Léandri pro zorganizování  „leteckého „ mostu do Angoly pro přepravu východoevropských zbraní musel nejprve provést personální „úpravy“ ve vedení Sofremi, proto Pasqua na jeho doporušení jmenoval do vedení Sofremi s Leandrem spolčené lidi – dvě bývalé „figurky“ z firmy Thomson, Bernarda Poussiera, po matce Korsičana, pocházejícího ze stejné vesnice jako Pasqua (stal se obchodním ředitelem Sofremi), a Bernarda Dubois  …

Předválečný korsický mafián ETIENNE LÉANDRI /1915-95/, za Vichy člen Gestapa, jehož uniformu nosil, byl obchodním partnerem US farmaceutického a voňavkářského magnáta E.Virgila Neal ( kosmetický krém Tokalon), jehož francouzské pobočce v roce 44 šéfoval .

Po osvobození, kdy prchl  nejprve do BER a po jeho pádu do Milána, byl pod ochranou Allena Dullese, pro kterého sloužil jako mafián poválečný  : mj. pašoval cigarety, falešné peníze, a opium ze své rodné Korsiky ( heroin z Korsiky pašoval již před Vichy), a dělal „slavnému“ mafiánovi Lucky Luciano spojku s Dullesovou CIA ( roli Léandriho objasňuje kniha Žraloci z roku 99 od Juliena Caumera)  …

V Itálii byl Léandri členem CIA sítě kolem průmyslníka Richarda Ginore s vazbami na vatikánské bankéře a socialisty Bettina Craxi, budoucího premiéra Itálie, jenž byl v roce 92 odsouzen k 27 letům vězení za úplatkářské skandály, takže dožil v Tunisku …

Na oplátku CIA v roce 57 zařídila zrušení Léandriho odsouzení na 20 let nucených prací za kolaboraci s nacisty, takže se ve svém vozu Bentley se šoférem jako vlastník luxusní rezidence v Marbella, stojící hned vedle rezidence saúdskoarabského krále, pro kterého vykonával různé služby, vrátil do Francie, kde se stal bankéřem svého krajana z Korsiky Pasqua, v jehož prezidentskou budoucnost pevně věřil …  

Mezitím Leandri do milánské opery La Scala, v níž uzavíral obchody s milánskými milionáři, doprovázel Marlene Dietrichovou …

Miliardář Léandri zbohatl na prodeji zbraní  a na obchodu s nemovitostmi, přičemž, když v LON zastupoval zájmy tří francouzských nejzkorumpovanějších firem Elf, Dumez a Thomson, byl nerozlučným partnerem dalšího prodejce zbraní - britského miliardáře iráckého původu Nadhmi Auchi …

NADHMI AUCHI

poté co přes svoji firmu Tradinco ( přejmenovanou na Concepts in Communication) vydělal miliardy na dodávkách zbraní Saddámovi v letech 80-88 v jeho válce s Íránem (třebaže mu Saddám zavraždil bratra), vydělal další miliardy na výstavbě ropovodů v Iráku pro firmu Elf, jejímž pátým největším akcionářem se stal …

Dlouholetý akcionář banky Paribas Nadhmi Auchi byl finančním akrobatickým esem, jenž přes Lucemburskou kontinentální banku/LCB vynalezl „průmyslové“ praní špinavých peněz a daňové ráje …

Auchi se stal „nástupcem“ německého Žida Henryho J.LEIR, později Američana lucemburského původu, kam se v roce 33 po Hitlerově nástupu k moci přestěhoval, založil zde firmu „pro těžbu nerostů“ v rozvojových zemích, a stal se finančním poradcem lucemburského velkovédy - do roku 39 , kdy musel před Hitlerem utéci do US, kde okamžitě dostal US pas, založil novou firmu „pro těžbu nerostů“ v rozvojových zemích, kamarádil se s prezidentem FDR, a úspěšně  lákal US firmy k podnikání do Lucemburského vévodství …

Leirovu  největší firmu v roce 63 po vzájemné dohodě  převzala firma Occidental Petroleum Armanda Hammera (o Leirovi se 60.letech vyjádřil velmi nepěkně),  jehož otec, chudý lékař, se  do US přistěhoval jako Žid z Oděsy v roce 1875, Armandova první žena byla dcera carského generála barona von Root, se kterou měl jediného  syna . Hammer byl vášnivým sběratelem obrazů impresionistů a post-impresionistů, také se zajímal o poklad Romanovců.  Celý život udržoval styky s bolševickým Ruskem, kterému v roce 21, kdy Rusko trpělo hladem, dodal pšenici, a aby měl v Rusku otevřené dveře, podporoval US KS , ale také celý život významně financoval US Republikánskou stranu … Zemřel v roce 90 (92 let) .

Leir byl v 50.letech s podporou CIA nejen ilegálním prodejcem zbraní číslo jedna ( jako většina miliardářů i on zakládal filantropické nadace, které v jeho případě sponzorovaly US univerzity) , ale především jako „utopický globalista“  byl inspirátorem obou elitářských klubů, které pod dohledem tajných služeb kšeftují s globálním vlivem (proti těmto klubům a jejich globalismu až do své smrti bojovalo slavné zpravodajské eso z 2.sv.v. US letec Hilaire du Berrier, viz zde KAL007), Bilderbergské skupiny (1957, v rámci NATO se scházejí 1x do roka vojáci, politici, průmyslníci, finančníci) a pověstné soukromé Trilaterální komise, která byla v roce 73 k podpoře „spolupráce mezi US, EU a Japonskem“ založena z iniciativy Zbygniewa Brzezinského, poradce Davida Rockefellera, jenž ji financoval  …

Leir zemřel v roce 98 ve věku 98 let, v roce 01 vyšla kniha investigativního novináře Denise Roberta a bývalého vysoce postaveného zaměstnance lucemburské zúčtovací banky Clearstream  Ernesta Backes, ve které obnažili Leirovo hlavní obchodní podnikání jako největšího prodejce zbraní na světě, jenž se osobně znal s dalšími CIA prodejci -Adnanem Khashoggi, saúdskoarabským občanem ( účastníkem mj. skandálu Iran-Contra, zapleten do 9/11, těsně před invazí do Iráku se setkal s Richardem Perlem ), byl mj. obchodním společníkem filipínského diktátora Ferdinanda Marcose, dnes poklidně žije v Monaku.

Leir obchodoval i s Bernardem Cornfeldem (zemřel v roce 95)  z rodiny rumunských Židů, jenž v US pořádal mejdany pro vyšší kruhy, včetně evropské aristokracie.

Henry Leir a Auchi byli klíčovými postavami lucemburské banky Clearstream, která vedla dvojí účetnictví, veřejné a neveřejné , a dvojí účty, veřejné a tajné, milovala fiskální ráje a obchodovala s mafiánskými bankami, které pro tajné služby praly špinavé peníze a podporovaly jim zpřátelené diktátory jako CIA banku Banco Ambrosiano (jejím hlavním akcionářem byla Vatikánská banka), která přes ní financovala  např. polské odborové a odbojné hnutí Solidárnost či nikaragujské contras ( banka Ambrosiano zkrachovala v roce 82, kdy byl zavražděn její šéf Roberto Calvi, člen ilegální zednářské lóže P2/Propaganda Due ( z jeho vraždy byl obviněn šéf lóže Licio Gelli, někteří tvrdí, že i papež Jan Pavel I zemřel v roce 78 v souvislosti s aférou bankyAmbrosiano, a spolu s ním další protagonisté reformy vatikánských financí),  CIA islámistickou BCCI ( založena  CIA v roce 72 pro podporu „renesance“ islámu) , či s bankou KGB Menatep …

V roce 03 byl Auchi, podnikající mj. v Kongu s Viktorem Butem za souhlasného přihlížení belgických tajných služeb (za genocidy z roku 94 měl Auchi finanční zájmy i ve Rwandě) ve Francii odsouzený v největším evropském úplatkářském skandálu Elf Acquitaine - Auchi se poté , na oplátku, u UK soudů soudil s firmou Total …

Auchi je finančním přítelem Obamy, novináři v Chicagu věří, že Obamovi mj. v roce 05 financoval nákup jeho zdejší rezidence, a v 7/ 07  významně přispěl na jeho prezidentskou volební kampaň, kdy Obamův tým  zaznamenal historický rekord, když ve druhém čtvrtletí sehnal 32.5 miliónů dolarů, o 10 miliónů více než Hillary Clintonová, zatímco Sarkozyho politická kariéra byla nastartována korsickými kmotry, zejména Charlesem Pasqua, jenž byl Sarkozyho mentorem od roku 83, kdy byl Sarkozy poprvé „zvolen“ starostou Neulily-sur-Seine, a byl jím až do roku 02 . Pasqua Sarkozyho protlačil i za svého nástupce do funkce prezidenta generální rady Hauts-de-Seine 02-04, proto se Sarkozy na smrt nenávidí s Chirakem   …

Když francouzská vláda v roce 93 zreprivatizovala  největší francouzskou banku BNP/Banque de Paris (původně Bischoffsheim-Goldschmidtova z roku 1820) , Auchi získal nemalý podíl přes svoji lucemburskou banku, a významně přispěl k její fúzi s bankou Paribas v roce 00 …

Spolu se svým korsickým krajanem Pasqua ( o to pikantnější, že otec, korsický horal, a strýc Charlese Pasqua byli za německé okupace příslušníky odboje, a on sám jako 15letý jim dělal spojku ) byl  CIA recyklovaný Léandri členem ultragaullistických milic SAC/Service d´Action Civique, které  byly založené v roce 58 za války v Alžírsku de Gaullovým poradcem pro Afriku Jacques Foccartem pro nelegální operace .

Duo Pasqua-Leandri celá léta vedli paralelní soukromou diplomacii vedle oficiální linie Quai d´Orsay, a spolu s britským občanem iráckého původu Auchim tvořili nerozlučné prodejní trio ( Pasqua ve Francii vystupoval jako obelisk antiamerikanismu, ale po jeho obžalování v PAR se jej zastávaly stovky poslanců UK parlamentu, kteří mu chtěli poskytnout politický azyl )   …

Kolaborant Léandri, „obchodní zástupce“ firem Elf,Thomson + Dumez, most mezi tajnými službami a obchodníky se zbraněmi, do prodeje zbraní přes Sofremi zasvětil i jeho syna Pierre-Philippe Pasqua *1948,  se kterým podnikal v Jižní Koreji .

Léandri byl až do své smrti v roce 95 (80) ústřední postavou všech francouzských skandálů, zbrojních ( mj.prodej fregat na Tchajwan ) i úplatkářských ( skandál Alsthom 93-95, kdy byl Pasqua ministrem vnitra – v 5/94  firma Alsthom za dohodu ve svůj prospěch vyplatila zprostředkovateli Léandrimu 5.2 miliónů franků, Pasqua Junior byl v této kauze v nepřítomnosti /žil v Tunisu odsouzen ke 12 měsícům nepodmíněně, v AngolaGate byl odsouzen k dalším 12 měsícům nepodmíněně za úplatek ve výši 10 miliónů franků, stejně jako jeho otec, jenž byl souzen i v kauze Elf).

ARKADIJ GAJDAMAK a slovenská firma z Martina

Gajdamak má izraelské, francouzské a kanadské občanství, v roce 08 si požádal i o ruské, čestné angolské.

Kolaborant Léandri, přítel Falconeho Seniora, seznámil Falconeho Juniora s údajným explukovníkem KGB Arkadijem Gajdamakem s úzkými vazbami na ruský vojensko-průmyslový komplex , se kterým se Falcone Junior stal hlavním aktérem nelegálních dodávek východoevropských zbraní do Angoly, dohodu o nich z pověření Pasqua v 3/93 vyjednali v Luandě „prefekt“ Marchiani (ve vazbě pro podezření z praní špinavých peněz byl již v roce 84 ) a Falcone …

V dohodě mj. stálo, že zbraně nebudou exportovány přes francouzské území, a že ve Francii nebude mít sídlo ani jedna společnost zbraně pašující  (dohoda  povolovala velmi pružné marže na vyřazené či použité zboží, čehož Falcone šikovně využil, nakoupil v Itálii vyřazenou komunikační techniku, kterou obratem prodal angolským jednotkám za trojnásobek + 50% provizi, zbraně do zemí pod embargem jsou všeobecně prodávány přinejmenším za čtyřnásobnou cenu, třebaže jde většinou o zbraně použité či vyřazené, mnohdy defektní, které však pro vyhlazování vesnic „stačí“  ) …

Současně zprostředkovali dohodu o vojenském vybavení angolských bezpečnostních sil a angolské policie .

Falcone poté ve spolupráci s Gajdamakem a s ruskými tajnými službami dos Santosovi v 11/93 zprostředkoval první dodávku zbraní v hodnotě 50 miliónů dolarů, mj. 30 tanků T-62 v ceně 280.000 dolarů za kus , 40 bojových vozidel pěchoty  BMP-2  v ceně 350.000 dolarů za kus, stíhačky MIG , 6.300 útočných pušek AK-47, 24 samohybných děl ráže 122 mm, 6 děl ráže 130 mm, 150.000 houfnic, protiletecké kulomety, raketové plamenomety, automatické a ruční útočné granáty, 16.000 tříštivých granátů, 170.000 nášlapných min  …

16.3. + 28.3. + 31.3.94 se uskutečnil další dodávky, mj. 50 kusů tanků ,300 útočných vozidel pěchoty, 50 obrněných transportérů ,útočných lodí a 12 bitevních vrtulníků, 1.300 kamiónů v částce 563 miliónů dolarů …

( Stejné „menu“ firma Brenco poskytovala barmské juntě ) …

Dodavatelem byl vždy jejich společný podnik, slovenská firma ZTS-OSOS/OZOS/OTZOS  Rudka, akciovka z Martina, zástěrková firma firmy Brenco mj. s účtem v bance Paribas …

Do této slovenské zástěrkové firmy, u které se skladovaly zbraně ruské, ukrajinské, slovenské ( viz RFI ze 14.3.06)  a bulharské provenience , ruská FSB (která využila své zdejší kontakty z dob KGB)  investovala 68% kapitálu …

( Proč Leandri seznámil Falconeho právě s Gajdamakem :   Gajdamak (spolu s Viktorem Butem a Mitterrandovým synem JCHM)  dodával ruské a československé zbraně do Angoly již za perestrojky, tvrdí hlavní list ruské židovské komunity v Izraeli Jewish Russian Telegraph z 7/05 + Stringer Magazine  z 11.4.01 , československé zbraně byly i v dodávkách z roku 93+94 podle faxu z 2/94 probíraného u pařížského soudu, v němž se uvádí, že Falcone připravuje dokumentaci, mj. raketomety POM35+75+14, ruské vrtulníky MI17, které jsou protějškem francouzských SuperPuma, stojí 14 miliónů dolarů, 20raketometů FPG9 + 100RPG7 ) … 

Významný list Évenement du Jeudi z 5.12.96 zveřejnil jednu fakturu podepsanou Falconem za ZTS-Osos ve výši 47 miliónů dolarů …

Žaloba uváděla, že  Falcone „ východoevropské zbraně dovážel přes slovenskou pobočku své firmy Brenco, která měla mj. účet v pařížské bance Paribas, ke kterému měl dizpozitivní právo Falcone , a že jeho dohoda s dos Santosem zněla, že „bude angolské vládě dodávat zbraně ze Slovenska od slovenské firmy ZTS-OSOS  „ …

Dodávky z ruských aj. východoevropských skladů přes tuto firmu ze Slovenska pokračovaly až do 6/00, kdy 4 dny před  příkazem francouzského soudce zahájit soudní vyšetřování této firmy, ji přes noc nahradila jiná firma, a to Vast Impex  …

Paribas aktivity Falconeho-Gajdamaka v Angole financovala od 12.12.94, kdy jejich slovenská zástěrková firma ZTS OSOS získala od francouzské banky Paribas ( 7.1% akcií v ní vlastnil velkoobchodník se zbraněmi Nadhmi Auchi) úvěr ve výši 30 miliónů dolarů - banka Paribas, konkrétně Alain Bernard  ( náhle zemřel v roce 97 po posledním úvěru ve prospěch slovenské firmy ) + jeho zástupce Jean-Didier Maille, tuto slovenskou firmu financovala až do roku 97 v celkové částce 573 miliónů dolarů ( Falcone–Gajdamak/FG byli podporováni většinovou frakcí DST, přesto DST 12.12.96 vyslala stovky policistů do soukromých rezidencí F/G + do banky Paribas, kde nahlédla do účtů slovenské firmy ZTS OSOS kontrolované ruskými tajnými službami, ale především zabavila dokumenty, které kompromitovaly jisté francouzské politiky, a to v reakci na to, že 5.12.96 list L´Évenement du Jeudi/EDJ č.622 zveřejnil fotokopii kontraktu na dodání ruských zbraní dos Santosovi v částce 47.151 500 dolarů, podepsaný Falconem a ruskou /slovenskou zástěrkovou firmou ZTS OSOS v době, kdy dos Santos podle protokolů z Lusaky „přísně“ demobilizoval ) …

Falcone-Gajdamak prohlásili, že jde o padělek, protože oba dva obchod se zbraněmi „odpuzuje“ …

Naturalizovaný francouzský občan Gajdamak však přiznal, že „ čistě z dobročinných důvodů a zadarmo dos Santose seznámil s jistými vlivnými kruhy v MOW  „  …

23.12.98 list Le Canard enchainé informoval, že „ Falcone již není pro DST nedotknutelný, když mu Nejvyšší celní úřad vyměřil pokutu ve výši 1.5 mld franků za dovoz zbraní v rámci angolského účtu ze Slovenské republiky „ …

Když byl 1.12.00 Falcone zatčen a Gajdamak prchl, list Le Figaro napsal :“ Dlouho jsme se ptali, z čeho pramenila vzájemná láska mezi prezidentem Mitterrandem a Pasqua, dnes jsme dostali odpovědˇ“ …

 Finanční inženýrství

Švýcarská společnost Marka Rich GLENCORE (bývalý šéf banky Paribas pro Afriku Jean-Didier Maille se stal finančním ředitelem Glencore) a francouzská banka PARIBAS (od roku 00 BNP Paribas) ovládající desítky dalších bank, mj. BNP, Worms, Lidovou banku, byla osou vesmíru dua Falcone/Gajdamak.

Firma Glencore , jejíž sídlo ve CH sídlí hned vedle sídel zde registrovaných ruských firem ( v Baar, 10 minut autem z Curychu), vydělala po pádu berlínské zdi /89 ve spolupráci s tunelujícími pohrobky bolševické nomenklatury miliardy švýcarských franků na prodeji ruské ropy ve spolupráci s bankou Menatep Gajdamaka/Chodorkovského ( a přispěla tak k finančnímu krachu Ruska v roce 98),  a ve spolupráci s ruskými tajnými službami na prodeji zbraní ze skladů Rudé armády, na ruských strategických zásobách hliníku, a stala se hlavním aktérem skandálu KremlinGate …

Pohrobci bolševické nomenklatury bez jakýchkoliv morálních zábran rozkradli z bývalých bolševických skladů všechno, co se dalo, dokonce i zásoby hnojiva a krmiva pro dobytek , úvěry a mezinárodní pomoc od MMF …

Ještě na jaře 00 Glencore vydělala 3 mld dolarů na půjčkách, poskytnutých Angole bankou Paribas, Société générale, Dresdner Bank Luxembourg aj. ( Marc Rich, agent CIA,byl v US odsouzený za daňové podvody, Clinton mu však dal milost) …

Klíčovou postavou v Glencore byl i multimiliardář Ivan Glasenberg, narozený 1957 v JAR (mj. firma Xstrata), jenž byl Markem Richem do  Glencore přiveden v roce 84 jako jihoafrický obchodník s uhlím, a v roce 02 se stal jejím generálním ředitelem s heslem „Kill or Die“ ( viz také  jeho doposud jediný rozhovor, který poskytl listu Sunday Telegraph z 25.4.011) …

Hybridní Glencore , mj. hlavní akcionář MetalEurop + hlavní obchodník s ruským obilím ( v době sucha Glasenberg poradil Kremlu, aby uvalil embargo na jeho vývoz, takže ceny obilí v roce 010 během dvou dnů závratně vzrostly), pod  vedením  Glasenberga teatrálně vstoupila na londýnskou a hogkongskou burzu  24.5.011 s tím, že v jejích letácích již není žádné slovo znějící jako Mark Rich …, Glencore mj. podniká v Kolumbii, Kazachstánu, a  samozřejmě v Kongu Kinshasa, které důkladně plení , mezinárodní nevládní organizace , včetně švýcarských, ji označují za jednu z nejnebezpečnějších nadnárodních firem na světě ohrožující ekonomický  rozvoj hospodářsky zaostalých zemí  …

Jediné, co se Glasenbergovi nelíbí je US zákon z roku 010/Dodd-Frank, podle kterého ropné a těžební firmy musí zveřejňovat příjemce plateb, které posílají ropným zemím ,které jim poskytly licence …