AngolaGate III : Gajdamak osvobozuje francouzské piloty

Gajdamak žil 28 let ve Francii, od mafiánského prefekta Marchianiho a jeho „pána“  Pasqua dostal k údivu mnohých policistů  14.7.96  jedno z nejvyšších francouzských vyznamenání Řád za zásluhy (za zprostředkování dohody s dos Santosem) oficiálně za to, že za války v Bosně na vládě bosenských Srbů v Pale, kterou zásoboval ruskými zbraněmi, v roce 95 (vzápětí poté, co měl první problémy s francouzskou policií)  „vyjednal“ na doporučení Pasqua poskytnuté francouzské vládě, propuštění dvou francouzských pilotů sestřelených v srbské zóně SIPA po stupidním bombardování bosenskosrbských pozic u Pale na přání US spojenců …

Za zády premiéra Alaina Juppé Pasqua navázal kontakt s Elysejským palácem (Chirakem), kterému okázalé osvobození pilotů mediálně vyhovovalo …

Francouzská stíhačka třídy Mach 2 Mirage 2000 byla v 80.letech páteří francouzského letectva a hvězdou jak ve válce o Malvíny v roce 82 na straně Argentiny, tak na straně Saddáma Husajna koncem války s Teheránem.

Třebaže se podobala Mirage III,5,50, šlo o zcela nový stroj, vyráběný v několika verzích: jednomístná stíhačka M200C,dvoumístná cvičná M2000B,dvoumístný jaderný bombardér M2000N,dvoumístná útočná stíhačka M2000D, či víceúčelový stíhač M2000-5, + několik vývozních verzí .

Bosenskými Srby 30.8.95 nad Pale sestřelená Mirage 2000D (byla nasazena v roce 91 i do války v Zálivu) byla vybavena radarem Antilope50, inertním navigačním systémem, a možná vyzbrojená systémem PDL-CT, či ATLIS2 (Automatic Tracking and Laser Integration System od Thomson).

Kapitán Frédéric Chiffot a jeho navigátor poručík José Souvignet byli bez úhony propuštěni po 104 dnech zajetí, 12.12.95.

Otec kapitána Chiffot, Jean-Louis Chiffot, v 2/97 vydal o zajetí svého syna knihu Úředně nezvěstní/Portés disparus, ve které popsal svoje zoufalství, kdy „ vláda s bosenskými Srby nechtěla vyjednávat, a  generálové předstírali, že o pilotech nic neví, ani že byli sestřeleni, kým a kde  „ …

Gajdamak v rozhovoru pro švýcarský list Le Temps z 1.6.02 tvrdí (stejně jako Marchiani pro Le Monde již 25.1.02) , že „ CIA a jisté francouzské tajné služby (DGSE + DRM) nechtěly, aby se piloti vrátili živí, potřebovaly, aby PAR byla ještě více zatažena do války proti Srbům, proto DGSE Chirakovi i médiím tvrdila, že jsou mrtví „ (po návratu rukojmích Chirak odvolal šéfa DGSE , a jmenoval jej velvyslancem v Addis Abebě ) ,…

Protože PAR Karadžičovou vládu v Pale neuznala (Karadžič+ Mladič byli v roce 96 mez. trestním tribunálem/TPI obžalován z genocidy, mj. masakr ve Srebrenici z 7/95 ), DST se obrátila na kmotry bosenských Srbů, se kterými za války v Bosně spolupracovala – tajné služby Miloševiče ( Gajdamak/Falcone ilegálně do Srbska reexportovali špičkové odposlouchávací systémy)  a tajné služby ruské …

Marchiani v doprovodu Gajdamaka odjel ve dnech 5-6.10.95 do ústředí FSB v MOW ( cestičku vyšlapal Gajdamak po svém sólo setkání s šéfem FSB generálem KGB Michailem Barsukovem), kde jim generál FSB Barsukov a šéf rozvědky Primakov pro vyjednávání propůjčili  pluk. FSB Vladimíra Kuliče, šéfa jugoslávského prostoru KGB po 25 let,  jenž s nimi, a spolu s dalšími dvěma důstojníky KGB/FSB, odjel do Bělehradu na setkání s šéfem tajných služeb Miloševiče Valentinem Ondicevem, kamarádem Kuliče, který mu sdělil, že musí vyjednávat jen a jen s Mladičem, dlouholetým srbským agentem KGB (Miloševič v té době vyjednával v Daytonu), jenž piloty zadržoval na předměstí Sarajeva nedaleko Pale  …

Gajdamak pro list Le Monde z 25.1.02 uvedl „ měl jsem v KGB/FSB mnoho známých, s šéfem FSB generálem Michailem Barsuchovem (95-6) jsem si tykal a měl jsem k němu volný přístup „  ( Barsuchov byl odvolán pro korupční skandál v době Jelcinovy druhé prezidentské kampaně, aby se Jelcin od skandálu distancoval, přítelem Barsuchova byl šéf kontrašpionáže KGB/FSB Viktor Zorin, za Gorbačova muž číslo dvě KGB, rovněž účastník „vyjednávání“ , jenž listu Paris Match potvrdil, že „Karadžič a Mladič byli „přátelé“ KGB, a zejména bratr Slobodana Miloševiče, Bronislav, dlouholetý velvyslanec  Jugoslávie v SU ) …

Proto se 84letý gen. Pierre-Marie Gallois z DST, jenž se s Mladičem osobně znal, vydal 17. listopadu 95 do Bělehradu (potvrdil Gajdamak) za Mladičem (poté, co pluk. Kulič uvedl, že „ rukojmí viděl“ ) , se kterým v Bělehradě vyjednával přímo za Chiraka ( o tomto setkání Gajdamak pro Le Monde z 25.1.02  uvedl, že „ Mladič  již nic nekontroloval, takže gen. Gallois nemohl nic vyjednat – piloti byli propuštění, podle Gajdamaka, jen na naléhání ruské FSB na Karadžiče v Pale, zatímco Viktor Zorin, přímý účastník jednání, pro list Paris Match z 10.12.09 uvedl, že „ nejvíce boucháním pěstí do stolu musela FSB přesvědčovat Mladiče, jenž sice pilotům ublížit nechtěl, ale měl vůči PAR přemrštěné požadavky“ … )  …

Mladič na PAR oficiálně požadoval uznání vlády v Pale, ve skutečnosti jednal o tučném výkupném, 2 milióny franků zaplatil ze svého Gajdamak, 900.000 franků ze svých zvláštních fondů Elysejský palác  ( na otázku listu Le Monde, zda mu francouzský stát tyto dva milióny proplatil, Gajdamak uvedl :“ Nechtěl jsem je proplatit. Francouzské ministerstvo financí mi za tyto dva milióny později vystavilo složenku na dodatečné zaplacení daní z nich  „ … )

Mezi vyjednáváním DGSE Chiraka zoufale přesvědčovala, že piloti jsou již dávno mrtví, naposledy poslala Chirakovi nótu 30.10.95 oznamující, že „ piloty zabily polovojenské srbské bandy krátce po jejich sestřelení „ …

Ve stejnou dobu Marchiani/Gajdamak oznámili, že v Pale jednají s Karadžičem, a že Srbové vydají piloty, když si je osobně v Pale z rukou Karadžiče vyzvedne náčelník francouzského genštábu Jean-Philippe Douin …

Elysejský palác se však obával, že by to mohlo být považováno za uznání de facto srbské enklávy, proto Marchiani navrhl, aby byli předáni u Zvornika na mostě, který spojuje přes řeku Drinu srbskou enklávu se Srbskem  …

4.12.95 zástupci Mladiče návrh zhruba odsouhlasili, 11.12.95 Marchiani celou noc dojednával v Pale s Karadžičem podrobnosti vydání pilotů, a tento k ránu zatelefonoval Mladiči, že se výměna uskuteční na mostě u Zvornika, načež je Mladič oba překvapil prohlášením, že již dohodl s generálem Douinem předání pilotů v hotelu Belveder ve Zvorniku v Srbské republice, kde oba piloty generál Douin převzal 12.12.95 v 15.30, když se nechal, jak bylo ujednáno, nafilmovat novinářem z TF1 Bernardem Volkerem, jak si tiskne ruku s Mladičem …

Oba piloti byli poté v doprovodu generála Douina a Marchianiho na letišti ve Villacoublay předáni Chirakovi a ministru obrany Charles Millon …

Fotka Marchianiho ve společnosti Chiraka a ministra obranyMillona byla mediálním hitem, ovšem Chirak Marchianimu „zaplatil“ i místem prefekta , kterým se stal v 11.95    …

Gajdamak v rozhovoru uvádí, že „ mu DGSE úspěšné vydání pilotů , když s nimi měla jiné plány, nikdy nezapomněla „ ( DGSE + RG Gajdamaka, údajného plukovníka KGB a agenta DST, již od roku 93 obvinˇovaly z praní KGB špinavých peněz ) …

Nezapomněli mu to ani Američané – ti si na francouzské jednotky neustále písemně stěžovali v Haagu, v jedné stížnosti číslo 273 naříkají, že „ francouzská komanda měla nesčíslně mnoho příležitostí zadržet Karadžiče, Mladiče, a (jistého) Plukovníka, ale nikdy tak neučinila, protože prefekt Marchiani se Mladiči zavázal, že za propuštění obou pilotů budou tyto tři postavy pro francouzská komanda nedotknutelné „ …

List Le Figaro z 24.5.01 uvádí, že po zatčení Falconeho a spol. udělení medajle Za zásluhy Gajdamakovi ( 13.5.96 dostal Gajdamak oznámení z prezidentské kanceláře, že mu řád bude udělen 14.7.96)  bylo vyšetřujícím soudcem Philippem Courroyem považováno za přitěžující okolnost pro duo Pasqua/Marchiani s tím, že Gajdamakovi byla medajle udělena za stálý přísun financí na jejich soukromé účty, a za přitěžující okolnost i pro Gajdamaka, kterého soudce obvinil, že v rámci „kšeftování s vlivem si řád od ministra Pasqua koupil „  …

Gajdamak ve svém rozhovoru pro list France Soir ze 6.5.011  uvedl, že „ řád  nevrátí , protože jej dostal za osvobození francouzských pilotů “, a rozhořčoval se, že „soudce popřel jeho roli při vyjednávání s bosenskými Srby v Pale, protože soudce odmítl vyslechnout  přímé svědky tohoto vyjednávání, zejména Raymonda Nart, v té době muže číslo dvě DST, a místo toho“ , stěžoval si Gajdamak, „ vyslechl 94letého generála Gallois (zemřel v roce 010 ve věku 99let) , a  o rok mladšího abbé Pierra“  (abbé Pierre, francouzská „Matka Tereza“ , zemřel na zápal plic  při bystrém rozumu v 1/07 v 94 letech, v roce 95 dlel v bombardovaném Sarajevu, které bosenští Srbové obléhali od 4/92 do 2/96 )  …

„Teprve u odvolacího soudu v roce 011,“ pokračoval Gajdamak, , „ byl Nart vyslechnut, a potvrdil, že se mnou odjel jak do Srbska pro piloty, tak do Severní Osetie ( která je jednou velkou ruskou základnou) vyjednávat o osvobození 4 francouzských rukojmích ( * viz níže) . Také bývalý novinář TF1 Bernard Volker vypověděl, že piloti byli předáni v mé přítomnosti, taktéž piloti soudu poslali písemné potvrzení v tomto smyslu.

Letos při odvolacím procesu generál Jean-Philippe Douin u odvolacího soudu vypověděl, že jako tehdejší náčelník genštábu se zúčastnil zasedání Rady obrany, na kterém mi v přítomnosti Chiraka, de Villepina a Alaina Juppé byla svěřena záchranná mise, protože jsem s bosenskými Srby udržoval kontakty …

Na otázku soudce, proč tuto skutečnost nesdělil již soudu první instance, gen. Douin odpověděl, že v té době šlo o „ státní tajemství“ …

V tomto článku Gajdamak tvrdí, že „ Chirak se k procesu z důvodu nemoci nedostavil ( Stringer z 11.4.01 tvrdí, že oficiálně byl Gajdamak vyznamenán jen za „ rozjetí obchodu s masem mezi Francií a Ruskem“) , ani Dominique de Villepin pod záminkou, že figuruji jako on v kauze Clearstream, nedostavil se ani Alain Juppé, třebaže všichni o dodávkách zbraní do Angoly věděli, navzdory tomu, že Juppé pod přísahou vypověděl, že ministr zahraničí nic nevěděl „   …

B. Gajdamak osvobozuje další Francouze

4 francouzští rukojmí, zajatí údajně Čečenci : Gajdamak švýcarskému listu Le Temps z 1.6.02 „prozradil“, že „ nešlo o členy humanitární organizace Équilibre, ale o 4 špióny /důstojníky DGSE (jak tvrdil Putin), kteří byli uneseni v Dagestánu v 8/97 , jeden měsíc poté, co Putin nastoupil do čela FSB, která prohlásila, že je unesli „Čečenci“)“ …

Gajdamak uvedl, že „dělal v MOW prostředníka mezi DGSE a bývalým plukovníkem KGB Zorinem, jenž tvrdil, že „Čečenci“ chtějí za „špióny“ výkupné – vláda Lionela Jospina zaplatila za jejich „osvobození“ 25 miliónů franků, které plukovníku Zorinovi v MOW předal Raymond Nart, muž číslo dvě DST, jenž se poté s rukojmími vrátil do PAR, a já jsem za nimi přivezl jejich pasy „ …

DGSE vzápětí jeho tvrzení popřela, a také bývalý šéf kanceláře Lionela Jospina Olivier Schrameck ( Gajdamak však zdaleka nebyl první, kdo špióny DGSE prozradil, tím prvním byl zástupce šéfa DST a přítel Gajdamaka Raymond Nart , jenž 4 důstojníky DGSE odkryl v rozhovoru s listem Le Parisien ze 24.3.01 , za což jej tvrdě zkritizoval Le Canard enchainé z 28.3.01 + Le Monde z 10.4.01 , který o DST prohlásil, že je „Gajdamakem zaslepená“ …

V roce 97 oddělení proti praní špinavých pěněz TRACFIN francouzského ministerstva financí/Bercy iniciovalo  šetření vůči umělecké galérii Strojka paní Gajdamakové, a napsalo předběžnou zprávu, která se u soudu „ztratila“ ( pravicové Sdružení soudcovské unie/APM je totiž sponzorováno jak firmou Falconeho Brenco, tak finanční společností Société Générale, viz Le Monde z 31.3.01 ) …

Gajdamak dále uvedl, že „zachránil“ dalšího francouzského „špióna“ DGSE, oficiálně zaměstnance Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Vincenta Cochetela, jen byl v Severní Osetii unesen v 1/98 „vlastními obchodními partnery, Osety, kterým načerno prodával humanitární příděly“ … Gajdamak tvrdí, že vyjednal jeho osvobození v 12/98 .

C. Gajdamak se zviditelňuje v Izraeli koupí fotbalového klubu

Arkadij Alexandrovič Gajdamak (57/09) , „rusko-izraelský“ miliardář narozený v MOW/na Ukrajině , s francouzským a kanadským pasem + s diplomatickým pasem angolským, vypuštěný KGB do Izraele již při první vlně plánované „emigrace“ v roce 72 (20 let), zprostředkovával prodej ruských zbraní a praní špinavých peněz , z čehož byl francouzským soudem i obviněn ( před francouzským zatykačem se střídavě skrýval v Izraeli, v LON  a v Moskvě/MOW, má tři děti, jeho jediný syn Arkadij * 1976 byl v letech 06-09 majitelem fotbalového klubu Portsmouth FC, jakmile se to banky dozvěděly, požadovaly na klubu okamžité splacení všech dluhů ) …

Do sportovního byznysu, aby v něm vypral trochu peněz a recykloval se v něm jako miliardář Abramovič, Gajdamak vstoupil v 7/05, kdy koupil pravicový fotbalový klub Bétar Jerusalem (za 11 miliónů euro) a „dělnický“ basketbalový klub Hapoel Jerusalem, který se s elitním klubem Bétar  na smrt nesnáší, a aby toho nebylo málo, Gajdamak pro jistotu sponzoroval i arabské sportovní kluby, třebaže heslem klubu Bétar je „Smrt Arabům“ , viz Libération ze 30.8.05  …

Teprve koupě elitního fotbalového klubu (v době kdy se Gajdamak rozhodl kandidovat do Knesetu a potřeboval se zviditelnit) Gajdamaka v Izraeli, širší veřejnosti zcela neznámého, přes noc „proslavila“  ( pro média prohlásil, že klub koupil , aby podpořil  „mravní výchovu mladých lidí „) … Ve svém rozhovoru pro The Jerusalem Post z té doby Gajdamak, od 5/05 prezident (proputinovského) Kongresu židovských obcí Ruska,  prohlásil, že „ je židovským vůdcem nového typu, charismatickým a filantropickým (jistou částku věnoval etiopským Židům) , a třebaže oficiálně jen se ZDŠ vzděláním , špičkovým ekonomickým manažérem, který by dokázal vést i stát tak, aby pokladna byla stále plná“ …

Gajdamak se v 11/05 pokoušel věnovat 50 miliónů dolarů Židovské agentuře, ale izraelské tajné služby Agenturu varovaly, aby dar nepřijala, o pár dní později byl Gajdamak vyslýchán izraelskou policií pro praní špinavých peněz, přiznal, že vůbec neví, co to špinavé peníze jsou, načež aby je pral …

(V 11/04 poté, co byl v Izraeli poprvé vyslýchán v souvislosti s praním špinavých peněz přes telavivskou  banku Hapoalim, ze které pár hodin před  výslechem „vybral“ 50 miliónů šekelů/ byly převedeny na jeho účet u její pobočky Yarkon, jejichž zdroj byl hlavním tématem výslechu,  byl propuštěn na kauci 1 miliónu šekelů)  ….

D. Jak Gajdamak pomohl Putinovi v Rusku zlikvidovat nezávislý tisk, a vybudoval si mediální impérium :

Třebaže byl od 12/00  „důsledně“  hledán Interpolem , Gajdamak se listu Le Monde v 1/02 chlubil, že  „ v Tel Avivu s vystaveným zatykačem večeřel společně s Arielem Šaronem a Bill Clintonem,  a  v Jeruzalémě  povečeřel s exstarostou NYC Rudolphem Giulianim, protože Gajdamak věnoval  na pomoc obětem 9/11 významnou částku „ …

Izrael jej v roce 01 jako svého občana nevydal, ale musel začít vyšetřovat jeho aktivity sám, kvůli Gajdamakovi svůj zákon o extradici pozměnil, takže dnes by jej již vydat mohl …

Gajdamak v roce 04 koupil Moskovskoe Novosti, z nichž vyhodil novináře kritizující Putina, zatímco  šéfredaktorem učinil nejzavilejšího Putinova pochlebníka …

V roce 06 koupil další Putinovi nepříjemný list Moscow News (šéfem listu poté učinil svého obchodního partnera Alexeje Linckij), následně vydávání listu  Gajdamak pro „ malý zisk“ ukončil k 31.12.07  …

Gajdamak v Rusku vlastní mediální holding United Media, které zahrnuje rozhlasové stanice, např.moskevské Cinema FM a populární Business FM , a list Business and Financial Markets.

14.3. 06 Gajdamak oznámil, že koupil deník France Soir se 75 novináři a s dluhem 13 miliónů euro (od 10/05 v konkurzu) , od majitele holdingu Montaigne Press Raymonda Lakah ( v 5/06 obžalován z defraudace veřejných financí ), obchodníka francouzsko-agyptského původu, třebaže  žádný kontrolní balík akcií Gajdamak ještě nepřevzal  …

12.4.06, kdy soudce navzdory výskání zaměstnanců, že chtějí ruského oligarchu,  rozhodl, že list ,který v roce 44 založil Pierre Lazareff, ruskému miliardáři nepředá, a vyjádřil pochybnosti o původu kapitálu, který Gajdamak hodlal do večerníku investovat prostřednictvím Moscow News s tím, že navíc francouzskému daňovému úřadu dluží 75 miliónů euro .

118 zaměstnanců deníku stávkovalo, protože Gajdamak jim slíbil nejen zvýšení platů, ale hlavně  „větší svobodu tisku „ …

V Izraeli v 7/07, kdy vyhlásil, že kandiduje na starostu Jeruzaléma, založil („protože mu tak židovské vědomí přikazovalo“) lidumilnou Stranu spravedlivých (resp. tuto svoji charitu z roku 06 zaregistroval jako politickou stranu) , která izraelské děti posílala na léčebné pobyty, a která za izraelsko-libanonské války v roce 06 budovala pro  izraelské uprchlíky z bombardovaného severu stanová městečka, přičemž 3.000 z nich poslal do luxusních hotelů na pláži, aby jej  „jím hýčkaný izraelský lid“  volil do politických funkcí ( k tomuto účelu teatrálně předváděl vzájemné „plivací“ zápasy s „nelidumilným“ premiérem Ehudem Olmertem - vzápětí co Gajdamak koupil 52% akcií společnosti Global Brand, která provozuje picérie ve CH, FL a L, vypukl ve CH skandál, protože zaměstnancům nevyplácel ani minimální mzdu (3.400 franků), neplatil přesčasy ani dovolenou)  …

Politickou scénu v Izraeli Gajdamakova strana  pro Kreml neovládla, do vytouženého Knesetu se Gajdamak nedostal, třebaže v 10/08 okázale pod mezinárodním zatykačem kandidoval na funkci starosty Jeruzaléma, ačkoliv neumí hebrejsky s tím, že „ i Mojžíš byl kritizován“ …

Přestože v médiích tvrdil, že funkci hravě dostane, protože je „nejoblíbenějším mužem v Izraeli“ ( pořádal pro „ lid „ gigantické předvolební mejdany/„ chléb a hry“ ), získal  ku svému překvapení jen něco přes 3% hlasů ( Gajdamak si zajistil i palestinské hlasy Východního Jeruzaléma, když  přetáhl na svoji stranu východojeruzalémské palestinské politiky, a velkého muftího Jeruzaléma Mohameda Ahmeda Husajna …) …

Hned poté, co ve volbách markantně propadl, odjel do MOW …

V 10/09 Gajdamaka v nepřítomnosti obžalovala i izraelská justice pro vyprání 650 miliónů šekelů ( když byly peníze proprány na legitimním účtě, byly převedeny na evropské pobočky banky ) .proces se měl konat v 2/010, ale Gajdamak z Ruska požádal o jeho odložení ze zdravotních důvodů – doktor mu prý zakázal „ cestovat letadlem“  (když jeho dvě dcery maturovaly v PAR, ujištˇoval francouzské úřady, že se k soudu dostaví , jakmile s maturitou v kapse odcestovaly, úřadům se vysmál)  …

Také se odvolal proti rozhodnutí soudu nezrušit kauci ve výši 3 miliónů dolarů, aby byla jistota, že se k soudu dostaví. V odvolání uvedl, že je „ nesolventní“, ale potvrzení o nesolventnosti nepředložil …

E. Gajdamakův životopis

Arkadij Gajdamak *1952 , poté, co byl v roce 72  mimořádně komicky KGB vypuštěn do Izraele s údajným nejvyšším vzděláním ZDŠ ( navzdory tomu při svém příjezdu do Izraele mluvil plynně  anglicky a francouzsky, jak zaznamenala DST), protože se „ rozhodl“, že tam emigruje, o čemž se miliónům sovětských Židů mohlo jen zdát, po efemérním pobytu v kibuci a po nádenických pracích v docích přístavu Haifa Gajdamak po několika měsících emigroval z izraelské lodě , na které pracoval, v 11/72 do Francie, ze které byl nejprve jako ilegál bez papírů vyhoštěn.

Zde se k němu „zcela náhodou“ přidala jeho budoucí manželka, ruská studentka medicíny Irina Cirulnikova, která se  „rozhodla“, že bude studovat na Západě , odjeli spolu na nějaký čas do Říma, aby se opět vrátili do Francie, kde Gajdamak s manželkou poté „štˇastně“  žil po 28 let s pravidelnými výlety do sovětské vlasti …

Ve Francii se živil pár měsíců jako noční hlídač, zedník, malíř pokojů a zahradník, a již si jej v roce 73 „všiml“ ředitel francouzské policie Robert Pandraud , přítel Pasqua,, který mu pobyt ve Francii již v roce 73 zlegalizoval, a za jeho „protislužby“ jej již v roce 75 vybavil francouzským občanstvím,  načež se Gajdamak jako agent KGB a DST stal přes noc oblíbencem nejen muže číslo dvě DST Raymonda Narta, ale i syna Serge Dassaulta Oliviera, se kterým již v roce 75 založil společnou firmu Sotradoc, koupil si luxusní byt na Avenue Foch, a na Champs-Elysées v témže roce si při sovětské ambasádě založil zázračně prosperující překladatelskou agenturu Gaydamak Translations, která ve spolupráci s Olivierem Dassaultem poskytovala služby sovětským „obchodním“ delegacím na nejvyšší úrovni …

V roce 82 si Gaydamak, jenž již v této době po smrti Brežněva  „předpověděl přechod Ruska na kapitalismus“  ,otevřel pobočku své překladatelské agentury v Kanadě, a  navíc ještě další firmu pro dovoz a  vývoz sovětského zboží/zbraní či surovin, zejména ropy z Kazachstánu, a do roka do dne desítky jejích poboček napříč Evropou …

Ve Francii posléze založil několik desítek firem, mj. CITI pro vývoz/dovoz špičkové technologie/vojenské,  pro diskrétní obchody v londýnské City firmu EDSACO, v diskrétním Lucembursku měl firmy ExtraInvest + LuxStreet, další řetězce firem měl v Nizozemí …

V rozhovoru pro Nouvel Observateur z 10/94 poznamenal, že „ lituje ty, kteří musejí létat aerolinkami, protože nemají na soukromé tryskové letadlo“ …

S pádem bolševismu padl i právní řád, bolševici se přes noc recyklovali na postkomunistické mafiány  s cílem nakrást si co nejvíce z národního majetku, který jim zůstal pod rukami, a to nejen suroviny, ale především obrovské sklady nevyužité vojenské techniky …

V Rusku Gajdamak již za pěrestrojky založil společnost MOKBA, která přes Petrohrad vyvážela zbraně ze skladů ruské armády, zatímco firma Vantana vyvážela uhlí z Kuzbasu … Ve svém rozhovoru s Nouvel Observateur se chlubí, že jako první na světě dostal vývozní licence na vývoz ruských surovin, že vyváží především neželezné kovy, mj. hliník,  a že je největším vlastníkem nemovitostí a dopravních firem v MOW …

Za Jelcina si koupil nejen moskevského starostu Jurije Lužkina, ale především skoupil moskevské penzijní fondy vysokých důstojníků ruské armády, malou moskevskou obchodní banku Moskva Bank, která spekulativními transakcemi ovládla trh s devizami … K tomu Gajdamak v 10/94 uvedl :“ Abyste zbohatli, stačilo trochu spekulovat - nakoupit dolary v pondělí a se ziskem je prodat v úterý“ …

O morálce Gajdamak nehovořil, ale v roce 94 založil důchodový fond Dobriedělo, který důvěřivým lidem nabízel  17% úrok – za den …

AtˇMMF Rusku pomáhal sebevíce, kurz rublu padal, a Jelcinova státní kasa zela prázdnotou, zato ruským postkomunistickým mafiánům se na jejich bankovní účty valily milióny nakradených dolarů , celkem se bance Menatep podařilo do zahraničí na tajné účty významných exkomunistických bossů vyvést 500 mld dolarů … Vedení banky Menatep za tichého souhlasu Kremlu nepustilo žilou jen Rusku, zpronevěřilo i půjčku ve výši 10 mld dolarů, kterou Rusku poskytl MMF, a bez potíží v roce 99 infiltrovali nejstarší US banku , ve které své nakradené miliardy“ recyklovali“.

Navzdory mediálnímu skandálu s Bank of NYC a zpronevěrou 10 mld dolarů od MMF, FBI MMF odradila od vyšetřování skandálu zpronevěry ( proto FMI skandál ututlal provedením pseudoauditu) : Chodorkovský se totiž za své služby stal šéfem Jukosu, jedné ze dvou ruských nadnárodních ropných firem, do kterého masívně investovala francouzská firma Elf …

Chodorkovský se stal pohádkově bohatým a vytvořil Nadaci pro otevřené Rusko, která „kooptovala“  Henriho Kissingera a lorda Rotschilda …

US ropné lobby v čele s klanem Bushe spřízněné se zbrojním klanem Gajdamaka, muže KGB/FSB,DST a Mossadu, přes Falconeho i s CIA, jenž sponzoroval kandidaturu Bushe (když dva US novináři začali v roce 00 prověřovat spojení Bush-Falcone, byli od další investigativní činnosti zastrašováni) , stejně jako firma Enron (Falcone pracoval i pro brazilské a portugalské tajné služby) , měli jednu společnou vášeň – angolskou ropu, ze které si již firma Falcone Oil významně uždibovala  (licence ne těžbu ropy dos Santos poskytl i firmám, které mu poskytovaly proti Savimbimu žoldnéře, o jeho přízeň usilovali i Britové a JAR) …

.Navzdory protiamerické litanii daleko od sebe neměly ani francouzská ropná firma Elf a US Chevron …

Novinářku z Nouvel Observateur Gajdamak v 10/94 zavezl na svoji dáču na kraji Moskvy/MOW, kde při slavnostní večeři povečeřela s Gajdamakovým učedníkem , ani ne třicetiletým bankéřem z Menatepu, oficiálně mužem číslo jedna banky Menatep, s Michailem Chodorkovským …

Banku moskevské nomenklatury MENATEP, Gajdamak s Michailem Chodorkovským, Konstantinem Kagalovským (v roce 92-95 ruský zástupce v MMF, v roce 94 muž číslo dvě banky Menatep)  a Golubovičem založil v roce 89 s jediným cílem – aby z ní mohli čerpat/vytunelovat miliónové úvěry pro svoje podnikatelské aktivity .

Banka Menatep milióny dolarů podpořila Chodorkovského (mj. v roce 95 při koupi Jukosu, jehož akcionářem byl i Kagalovský) ,  i Gajdamakovy obchody, jenž bance 5 let milióny dolarů dlužil .

Konstantin Kagalovský s Chodorkovským až do jeho zatčení čile obchodoval ( v 7/04 Kremlu z UK nabídl zaplatit Chodorkovského dluhy vůči státu a „vykoupit“  Chodorkovského, ale Putin na jeho nabídku nereagoval ) .

Bohatý obchodník Kagalovský se počátkem 90.let oženil s jistou šarmantní Natašou*1954, která do US „emigrovala“ v roce 79, a jako zaměstnankyně východoevropské divize Bank of New York jezdila často do Ruska. Nataša ve východoevropské divizi pracovala s další Ruskou z Petrohradu Lucy Edwards, jež se do US provdala v 80.letech, aby se rozvedla a vzala si ruského obchodníka  Petera Berlina, majitele firmy Benex Worldwide, kterému stálý příjem na účty firmy zajištˇoval Konstantin Kagalovský, který se stal  v roce 92 ruským zástupcem u MMF, takže Bank of NYC jeho manželku povýšila na šéfku výhodoevropské divize (3.500 stran FBI z roku 98 ) .

V roce 97 UK policie vyšetřovala praní špinavých peněz firmy YBM Magnex ukrajinsko-ruského mafiána s izraelským pasem Semjona Mogileviče, což jí dovedlo k firmě Petera Berlina, jenž měl účet u Bank of NYC, čímž se aféra její východoevropské divize provalila …

Skandál byl završen v 8/99, kdy nejen ve CH vypukla aféra Kremlgate, načež bezradný Jelcin jmenoval Putina premiérem, a když se Jelcin vzdal prezidentské funkce, Putin zařídil, aby ruská prokuratura vyšetřování KremlGate v 12/00 ukončila …

Všechny účty, kterých se skandál KremlGate týkal, byly otevřeny u pět newyorských bank jedinou firmou : BenexWorldwide Ltd …

Podle FBI většina transakcí s praním špinavých peněz vycházela z banky Menatep, která těsně před svým krachem po pádu ruské burzy v 6/98 převedla většinu svých podezřelých fondů do svých offshore firem zejména na Panenských ostrovech, kde má sídlo i dos Santosova společnost CADA, nicméně  vyšetřování jejího vytunelování odstartovalo aféru KremlGate …

Chodorkovský a Kagalovský se poté z bankovnictví přeorientovali na ropu, a záhadně skoupili a vytvořili první ruskou soukromou ropnou firmu Jukos, v níž francouzská firma Elf v 3/98 získala 5% akcií , přičemž in cash vysázela 528 miliónů dolarů … 

Firma Jukos měla velký zájem na angolské ropě, její představitelé na jaře 99 k jednáním do Luandy spolu se svým lobbistou Gajdamakem i dorazili …

Po všech těchto skandálech bylo Rusko uvrženo na černý seznam fiskálních rájů GAFI/Finanční akční skupina pro boj proti legalizaci příjmů z trestné činnosti, vytvořené G7, hned vedle Izraele, Lichtenštejnska a Baham, zemí, které odmítají jakoukoliv mezinárodní spolupráci při odhalování stovek miliard dolarů vypraných ročně z trestné činnosti …

Gajdamak a ruská KGB mafie

V bance Menatep měli svá aktiva i tři bratři Černojové, které KGB vypustila do Izraele v první vlně „ plánované emigrace“ v roce 72 spolu s Gajdamakem  …

Gajdamak byl i jedním ze šéfů banky Rusijskij Kredit …

Gajdamak figuroval v kauze „Avíza“ z počátku 90.let vedle bratří Černojových (viz novinář  Vladimir Ivanidze a jeho rozhovor s mafiánem Džarkolem  Chaidarovem) z oligarchickomafiánské rodiny, kterým „avíza“ umožnila vytunelovat milióny dolarů z Ruské ústřední banky , načež se uchýlili do Izraele …

S bratry Černojovými, kteří byli klienty mnohých Gajdamakových firem,  Gajdamaka spojovala nejen banka Menatep, ale i Rusijskij Kredit a hliníkárenská skupina Rusal ( Gajdamak i bratři Černojové obchodovali s hliníkem, taktéž Boris Berezovský, se kterým Gajdamaka spojovala hliníkárenská firma Trans World Metal USA Ltd)  ...

Poradcem Gajdamakovy francouzské firmy CITI byl uzbecký mafián  Alimjan  Tochtachunov, alias „Tchajwanec“, západoevropský emisar hlavního šéfa ruských mafiánů Vjačeslava Ivankova „Japončíka“ v letech 95-04 uvězněného v US  (Ivankov mj. šéfoval společnosti Africa-Israel, kterou pro něho založil Gajdamak ), pro kterého Gajdamak v roce 94 otevřel nejen několik finančních účtů u pařížské pobočky Barclays Bank, ale na vlastní náklady mu v PAR zakoupil i luxusní byt, tvrdí ruský novinář Vladimir Ivanidze   ( v US věznici s ním seděl mafián Balagula z Oděsy, jenž v pol. 80.let v US zorganizoval podvod s benzínem , všichni byli vypuštěni v KGB  „plánované“ vlně emigrace, na Ivankova byl spáchán atentát v 7/09 v MOW, atentátník v dodávce ujel )  …

Gajdamak byl osobně i obchodně napojen i na dalšího ruského prominentního mafiána – Rusa Gorškova.

Údajně má Gajdamak menší podíl i v Gazpromu …

V PAR Gajdamak pořádal bankety pro ruské diplomaty, poslance dumy a ruské obchodníky, kterých se zúčastňoval mj. i Jacques Attali  …

Jelcinova rodina se přes Borise Berezovského a „pokladníka“ Pavla Borodina na rozkrádání národního majetku podílela ve velkém (15 mld dolarů), nicméně nebyla sama : Borodinovi v rozkrádání pomáhal jeho obchodní partner z doby jeho starostování v Jakutsku, kosovský Albánec mj. se švýcarským pasem, Beghjet Pacolli ( v roce 011 prezident Kosova po dobu jednoho měsíce), dnes nejbohatší Albánec na světě, ruský národní majetek rozkrádal prostřednictvím své švýcarské „stavební“ firmy Mabetex z Lugana, založené v roce 90, která od Borodina, správce kremelských nemovitostí, dostala kontrakty na rekonstrukci Kremlu, Dumy,Opery aj. (mj. viz USA Today z 26.8.99)  …

Ve svém oficiálním životopise Gajdamak vypráví, jak se ze zedníka a zahradníka ve Francii vypracoval k miliardářskému majetku v Rusku : „ Koupil jsem v Rusku cirkus, a abych mohl zajistit jeho turné, musel jsem koupit i dopravní firmu, tak jsem se dostal k majetku v Petrohradských loděnicích …

Poté jsem musel svému cirkusu zajistit bezpečnost, tak jsem založil i elitní bezpečnostní agenturu s desítkami poboček po celém Rusku s agenty s odstřelovačskými puškami …

Tak jsem přišel ke svému majetku v Rusku „ …

Od roku 90 zpravodajské služby francouzské policie/RG na Gajdamaka vedly složku s nadpisem „ Neprůhledné investice do nemovitostí Arkadije Gajdamaka“, ve kterém mj, uvádí, že „ v Rusku skoupil desítky luxusních nemovitostí a několik luxusních hotelů v MOW, taktéž ve Francii, kde již od počátku 80.let, kupoval vily za desítky miliónů franků,  v roce 95 koupil v PAR dům za 32 miliónů franků … Na Antibách koupil rezidenci za 60 miliónů franků , v Izraeli vlastní mj. luxusní sídlo u moře mezi Tel Avivem a Haifou, a další dvě rozsáhlé nemovitosti  „  …

Jak shrnul jeden z jeho obhájců na pařížském procesu AngolaGate :“ Rozumím-li dobře, vyčítáte mému klientovi, že je nesmírně bohatý - v tomto bodě se opravdu nemýlíte „  ( oficiálně vlastní tři miliardy dolarů , ve skutečnosti se jeho aktiva, poschovávaná v exotických fiskálních rájích odhadují na trojnásobek ) …

Z Francie do Izraele Gajdamak uprchl v 12/00, když byl  2.12.00 zatčen Falcone . Z Izraele podnikal časté výlety do MOW a US , od své neúspěšné kandidatury na starostu Jeruzaléma v 11/08, kdy se vzápětí stal v Izraeli ústřední postavou  aféry „ praní špinavých peněz a vytunelování  hlavní jeruzalémské banky Hapoalim“  , tak jako Francii definitivně a navždy opustil v 12/08  i Izrael ( poté, co za svůj odchod ze země izraelské justici zaplatil  dva milióny šekelů) , kde údajně veškerý svůj majetek již prodal  ( proces „Hapoalim“ s vedením banky začal v 10/09).

Údajný plukovník KGB tak po 40 letech svého pobytu na Západě skončil tam, odkud přišel – před mezinárodním zatykačem a šestiletým vězením ve Francii se ukrývá  v Putinově MOW, přičemž žije „ v luxusním bytě naproti Kremlu, kdy ze svého okna vidí do okna kanceláře přítele Putina, jestli svítí či nesvítí“ , jak uvedl v rozhovoru pro list Paris Match 10.12.09  ( Putinovým přítelem je i Viktor But) …

Již tak moc necestuje, zejména Francii, kde na daních dluží 500 miliónů franků,  se již 11 let pečlivě vyhýbá – alespoň oficiálně, policejní zdroje z RG tvrdí, že  se ve Francii několikrát incognito objevil, což potvrzuje i Gajdamak s tím, že „ si do Francie jezdí, kdy se mu zlíbí“  …

Falcone i Gajdamak byli francouzským soudem obviněni z ilegálního prodeje zbraní z přetékajícího východoevropského tržiště ( mj. ruské vojenské techniky odsunuté z území NDR)  angolské vládě dos Santose v letech 93-00 ( v částce zhruba jedné miliardy dolarů), čímž porušovali  dohody z roku 93, embargo OSN z roku 93, a  Protokol z Lusaky z roku 94 ( totéž v Angole činil ruský miliardář a obchodník se zbraněmi/mraženými kuřaty Viktor But a jeho kolega z GRU Igor Sečin, agent rezident z Mosambiku, mluví plynně portugalsky, španělsky a francouzsky, zprostředkovatel dodávek ruských zbraní do Jižní Ameriky a  Putinův stín, který jej jako stín doprovází od roku 91/angažmá na petrohradské radnici, dnes hlavně šéf Rosneft, který spolkl Jukos, a šéf petrohradské Sjednocené lodˇařské korporace, pro kterou si přihrál stavbu dvou lodí Mistral …

Prezident dos Santos platil ropou , kterou  jako člen OPEC považuje za svoje osobní vlastnictví (vykrádáním státní pokladny se stal padesátým nejbohatším mužem na světě) …

Angolskou ropu Falcone a Gajdamak prodávali prostřednictvím „proslulé“ firmy založené ve Švýcarsku Glencore International AG , kterou vlastnil Mark Rich*1934 , jenž v 1/01 dostal od Clintona, v den jeho odchodu z Bílého domu, na žádost izraelského premiéra Ehuda Baraka , milost pro své ilegální ropné obchody s arabskými zeměmi v letech 73-74, kdy na ně US uvalily embargo, s Íránem v době  aféry s US rukojmími v Teheránu, kdy ajatolláhům pod embargem prodával ropu po celých 15 let  ( kupoval ji pod cenou a za dvojnásobek ji prodával US firmám)  …

Mark Rich , agent CIA a Mossadu,  byl pro tento ropný obchod obžalován v roce 83 tehdejším státním žalobcem Rudolphem Giulianim (budoucím starostou NYC), a od té doby nevkročil do US, ani po Clintonově milosti .

Svého US občanství se marně od té doby snažil zbavit (musel by přijít na konzulát), má ještě občanství izraelské a španělské, žije ve CH obklopený obrazy Moneta, Renoira a Picassa …

US právníkem Marka Rich v letech  85-00 byl Lewis „Scooter“ Libby, rovněž židovského původu, dokud se Libby nestal poradcem viceprezidenta Dicka Cheney (01-05) …

Libby byl v 3/07 odsouzen na 30 měsíců nepodmíněně za maření vyšetřování a lhaní v aféře PlameGate , a to jako obětní beránek za Dicka Cheney, Richarda Armitage a Karl Rove ( když manžel Valérie Plame bývalý US velvyslanec v Iráku Joe Wilson, ostře zkritizoval  Bushovu vládu za  intervenci v Iráku a lhaní kolem Iráku 6.7.03 v New York Times ve smyslu „ vždytˇjsem Bushovi a Cheney již v 2/02 předal důkazy o tom , že Saddám uran nekupoval“, Washington Post v článku Roberta Novaka odhalil CIA profesi jeho manželky,  za což Wilson obvinil Dicka Cheney a spol., a žaloval je , protože Armitage totéž sdělil jako první již v 10/02  NYC Times a Rove časopisu Time 2.7.03,  aniž by to však tato média zveřejnila - viz zde Irácká groteska v Praze)  …

Bush mu trest změnil na podmíněný   …

Nitky Marka Rich vedou do hlavní banky událostí ve stylu 9/11  Bank of Credit and Commerce International/BCCI, založené  pro financování nelegálních operací CIA a Mossadu v roce 72 jistým pákistánským bankéřem s převažujícím kapitálem Rijádu ( Khalid bin Mahfouz byl jejím ředitelem v letech 86-90, viz zde Mahfouz sponzoruje žalobami Unicef) ,  a emíra Abu Dhabi …

CIA přes svoje ilegální účty v ní financovala mj. Iran-Contra, afghánské mudžáhedíny, Manuela Noriegu v Panamě, či svržení prezidenta Tolberta v Libérii kapitánem Samuelem Doe v roce 80 ( přesněji řečeno Doe byl jen dekorativně v čele komanda bílých žoldnéřů, kteří Tolbertovi ve spánku rozpárali břicho – Doe skončil podobně v roce 90, pučisté v žoldu Charlese Taylora  jej umučili k smrti a videozáznam o jeho mučení obletěl svět ) …

Účty v bance CIA/Mossadu  BCCI měl i medellínský drogový kartel či palestinský terorista abú Nidál …

BCCI se v roce 82 snažila koupit washingtonskou  Financial General Bankshares/dnes First American Bank, v roce 92 byla na nátlak Washingtonu a LON zavřena .

Podle listu The Prague Post z 28.2.01 firma Mark Rich Real Estate GmbH „realizuje rozsáhlé developerské projekty v Praze“  …