Šanghaj, první čínské „globální“ město

Megametropole Šanghaj (zhruba 20 mil. obyvatel) , největší čínské město a největší čínský přístav, byla prvním čínským „ globálním „ městem – sídlí v něm kolem 60 nadnárodních společností ( mj. Volkswagen, britský Pilkington, US McDonnell-Douglas a Foxboro) , 91 investičních zahraničních společností a 106 zahraničních průmyslových výzkumných středisek. Stovky dalších zahraničních společností stojí na pronájem nemovitostí v Šanghaji  ve frontě : zahraniční investice do místní infrastruktury rostou, zisky jsou přímo pohádkové.

Tato gigantická mutace roubující kapitalismus na komunismus má  ale závažné sociální důsledky.

Od roku 90 šanghajská radnice ve jménu svobody podnikání středních  vrstev  pronájmu nemovitostí domácím i zahraničním firmám obětovala desítky obytných čtvrtí – z centra města byly násilně vystěhovány tři milióny chudých obyvatel, kterým radnice byty jednoduše vyvlastnila, přestože do roku 80 městské byty za symbolické nájemné představovaly významný prvek státní politiky, a státním podnikům umožnily vyplácet nízké mzdy ( tento systém byl definitivně zrušen  až v roce 98 – samozřejmě, že  negativním aspektem tohoto výměnného systému bylo, že nikdo na údržbu těchto domů  nevydával ani halíř , takže v roce 80 většina z těchto obecních domů byla již stejně  neobyvatelná) …

Organizované bandy dnes za bílého dne terorizují majitele bytů a restaurací , kteří nechtějí své nemovitosti radnici odprodat - kdo neodprodá,tomu radnice přeruší dodávky vody a elektřiny (a naopak, kdo odprodá bez zaváhání, dostane náhradní byt blíže k centru města ) … Je-li tento „neochotný“  majitel navíc zaměstnán ve veřejném sektoru, přijde i o zaměstnání …

Město Šanghaj tudíž nemovitosti budˇnásilně vykupuje ( oficiálně za 300.000 juanů za 90m čtverečních , v praxi za 40.000 juanů, jak hořce prohlašují jejich bývalí  majitelé, tržní cena je asi 20.000 – 30.000 juanů za metr čtvereční), nebo  z nich jejich majitele násilně vystěhovává. Jestliže se jich nějaký advokát zastane, přijde většinou o licenci …

Centrum Šanghaje zahrnuje deset čtvrtí s patnácti milióny obyvatel , s příměstskými a venkovskými oblastmi má Šanghaj rozlohu kolem 6.340 km čtverečních.

Oblast kolem řeky Suzhou je přísně odstřihnuta od průmyslu, aby zámožní investoři měli zdravější životní prostředí  …

Komunistický zákon o státním tajemství dodnes funguje s neuvěřitelnou efektivitou, takže když čínský novinář odešle fax, že v té a v té továrně se objevil plakát s nápisem „ Máme hlad , chceme zvýšení mezd „ , dostane za odfaxování tři roky nepodmíněně …

Současně je do této továrničky vyslána speciální policejní jednotka města Šanghaje, která  provede grafologický rozbor plakátu a odvážlivého autora pošle za mříže ve stejné délce trestu …

Špatně také dopadl advokát, který se opovážil veřejně upozornit na nezákonné vyvlastňovací praktiky vysoce postaveného (a zámožného ) obyvatele Šanghaje soudruha Ču Čengiho, jenž je podle časopisu Forbes nejen jedenáctým nejbohatším Číňanem, ale i přítelem  člena politbyra KS  soudruha Chuang- ču, který byl do své funkce nominován bývalým gen. tajemníkem KS , jenž zastával i funkci starosty Šanghaje, soudruhem Tiang Že-min, jenž mimochodem předtím, než svoji funkci předal svému protivníku, současnému gen. tajemníku a prezidentu republiky soudruhu Hu, dosadil  do ÚV KS pět z celkem devíti členů  …

Někteří vyvlastnění zoufalci si marně stěžují až v Pekingu, a někteří z nich neváhali a učinili ze sebe hořící pochodně na šanghajském náměstí Lidu, čímž těžce poškodili image pekingského režimu – možná, že si to prezident Hu uvědomil, přinejmenším v 12/03 odvolací soud průkopnicky zrušil rozsudek trestu odnětí svobody nad dotyčným statečným advokátem ( nebo tím soudruh prezident Hu chtěl jen podkopat autoritu svého letitého rivala Tiang Že-mina, předsedy Ústřední vojenské komise ) …

Anebo jde skutečně o umravnění šanghajských úřadů, protože v 12/03 vedení strany po 25 letech navrhlo první ústavní dodatek, kterým bylo do ústavy  zabudováno respektování soukromého vlastnictví/ „ legálně nabyté soukromé vlastnictví nesmí být porušeno/ani exekutorem “  …

Ani KS nemůže ignorovat hlavní kola tržní ekonomiky – soukromé vlastnictví, a ty, které s koly tržní ekonomiky točí  pro blaho strany : milióny malých soukromých podnikatelů,  kteří byli 16.sjezdem KS v 11/02 pasováni z kontrarevolucionářů na rytíře.

Vlastníkem všech těchto nemovitostí je od roku 49 jen a jen čínský stát, který však může postupovat na další subjekty právo na využívání pozemku -  v roce 87 tak stát převedl možnost disponovat s pozemky smlouvami o pronájmu  na dobu v rozmezí 30 - 90 let  na města …

V Šanghaji se v roce 21 konal první sjezd Komunistické strany Číny ,první dělnické odbory v Šanghaji byly založeny v roce 24 , a byly to odbory dělníků textilního průmyslu – byly však brutálně rozehnány Čankajškem , jehož podporoval ultrapravicový gang Zelené ruky, financovaný šanghajskými velkopodnikateli (mimochodem, komunistická Čína  v letech 49 – 71 nebyla členem Mezinárodní organizace práce – místo ní zde seděl delegát Tchajwanu. Vrátila se do ní až v roce 83 za Tenga poté, co souhlasila, že zaplatí výši svého příspěvku za 34 let ,který činil 36,5 mil. dolarů  ) …

Šanghajská mládež byla ze Šanghaje  za kulturní revoluce vysídlena a poslána pracovat do venkovských oblastí – až v 2/79 dostali někteří z nich povolení svůj původní domov nakrátko navštívit – jejich návštěva  skončila rozsáhlými demonstracemi, aby směli v Šanghaji zůstat .

Od počátku 70.let. kdy se Maovo zdraví prudce zhoršilo, docházelo ve vedení KS k boji o moc . V roce 75 ,rok před Maovou smrtí, začaly rehabilitace osob, které byly za kulturní revoluce zbaveny politických funkcí  …

V roce 76 zemřel rolnický ultrarevolucionář Mao ce-tung ( 83 let), jenž zemi svojí  „ velkou proletářskou kulturní revolucí „ ,vyhlášenou v roce 66 ( bylo mu 73 let)  jako odpovědˇ proti sovětskému revizionismu, zahájenému  po XX.sjezdu  KSSS  v roce 56 jím nenáviděným Chruščovem (Mao jako Stalin vládl autokraticky, a XX.sjezd KSSS ústy Chruščova kult osobnosti odsoudil, totéž učinilo vedení KS Číny na VIII.sjezdu konaném v témže roce), přivedl do doby temna a hluboké mezinárodní izolace.

Tento „revizionistický“ sjezd KS Číny upozornil na nutnost udržovat kolektivní vedení strany, kdy Mao ce-tungův kult osobnosti měl být nahrazen „ moudrostí“ marxismu-leninismu …

Když si Mao a jeho stoupenci uvědomili, že ve straně , a tím i ve státě, ztrácejí vliv, a že nad nimi boduje druhý nejmocnější muž po Maovi charismatický  Liu Šao-čchi, jenž vždycky byl jeho nejobávanějším protivníkem,  přešli do protiútoku – nejprve avanturistickou politikou tzv. velkého skoku, kterou vyhlásili v roce 58.

Liu Maovu politiku velkého skoku ostře odsoudil a nadále ohrožoval Maovo osobní mocenské postavení – byl proto Maem  na začátku kulturní revoluce, kterou po krachu své politiky velkého skoku v hospodářství  vyhlásil 25.10.66, označen za veřejného nepřítele číslo jedna a okamžitě zavražděn .

Jeho „kulturní revoluce“  byla genocidou vlastního národa (kterou vzápětí po jeho smrti zopakoval v Kambodži Pol Pot, vystudovaný na Sorbonně – v pracovních táborech zavraždil 2 milióny lidí  ) .

Maova věrná armáda  (Lin Piao) a mládežnické „ rudé gardy „ negramotných mladistvých zahájily boj proti  „zburžoaznění „ čínské městské společnosti -  mladiství fanatici přednostně vyhlazovali ty,  které považovali  za gramotné, např. všechny,kteří nosili brýle, o kterých se domnívali, že „umí číst revizionistické knihy „, celkem Mao povraždil na 100 miliónů lidí, a vzorně okopíroval  svůj vzor – Stalina, který byl o 14 let starší …

Za první čínské občanské války (24-27) Mao vynikl jako čiperný organizátor rolnického hnutí (vytvářel  na čínském venkově zemědělské komuny, do kterých později za velké kulturní proletářské revoluce zahnal městské obyvatelstvo) …

Za druhé čínské občanské války (28-36 ) byl již významným členem KS Číny  a představitelem jejího stalinského proudu  …

Za Velkého pochodu provedl v 1/35  stranický puč (využil situace, kdy se většina delegátů sjezdu nezúčastnila , jen jeho přívrženci), a zmocnil se funkce  předsedy UV KS, kterou zastával až do své smrti . Stejně jako Stalin okamžitě zahájil  čistky ve straně ,ve kterých se zbavil svých odpůrců.

Ve třetí občanské válce 46-49  Mao a jeho KS zvítězili, čímž vznikla ČLR , vojensko-byrokratická diktatura s ústavně zakotvenou vedoucí rolí KS (v roce 80 měla KS 36 mil. členů, polovina z nich do ní vstoupila pod hrozbou násilí za kulturní revoluce) .

Mao ce-tung zemřel v pravý čas - Čína stála na pokraji hospodářského úpadku . Mao vydával 50% ze státního rozpočtu na armádu, zatímco na zemědělství svých milovaných rolníků jen 5,6% - každý čtvrtý Číňan byl nezaměstnaný .

Pro negativistický přístup ke vzdělání Velkého Kormidelníka Čína neměla kvalifikované odborníky ( „nejbystřejším“ postřehem Maa na poli ekonomiky byla jeho poznámka k sovětské učebnici Politické ekonomie, o tom že  „  v politické ekonomii se pohybujeme v říši neznáma „ - proto byly ekonomické teze ekonomů, kteří přežili kulturní revoluci, zredukovány na absurditu hesla  o „ prioritě  politiky „ … ) .

Krátce po Maově smrti v 9/76 měla jistý vliv Maova vdova, bývalá špiónka, která však byla odsouzena v kampani z roku 78 proti bandě čtyř (Maových nejvěrnějších), po které následovaly procesy,  a v 1/79  i popravy hlavních 26 protagonistů teroru za kulturní revoluce .

V boji o Mao ce-tungovo dědictví ze dvou frakcí KS zvítězil  náčelník generálního štábu čínské armády, v roce 75 rehabilitovaný voják Teng Siao-pching , jehož vedoucí pozici potvrdil XI.sjezd KS v roce 77, a to proti předsedovi ÚV a předsedovi vlády , pohrobku Maa, Chua Kuo-fenga, který se stal premiérem ještě za Maa v 4/76.

Teng poté bezproblémově ( až na studentské bouře v 6/89, které požadovaly i politické reformy,tj. zpochybňily vedoucí úlohu KS ) dostal Čínu z kolejí Maovy zaostalosti na koleje světovosti.

Od roku 78 Čína navazovala diplomatické styky s kapitalistickými státy, v 1/79 navázala diplomatické styky s US , kdy Teng navštívil Washington .

V 1/79 Peking zahájil krátkou válku v pohraničním pásmu s Vietnamem, když  již v 1/74 Čína obsadila  ostrov Hoang-sa,  jeden z Paracelských ostrovů v Jihočínském moři s ropnými nalezišti, na které vznáší nárok i Vietnam  …

V 4/79 Čína jednostranně vypověděla, rok před uplynutím její platnosti,  sovětsko-čínskou smlouvu o přátelství a spolupráci …

Teng Siao–pching v roce 78 vyhlásil novou ekonomickou politiku  založenou na otevření se kapitalistickým zemím a kapitalistickým institucím (MMF, Světová banka ) , tzv. program čtyř modernizací ( v jejím rámci byli odškodněni i drobní podnikatelé a majetní rolníci, kteří za kulturní revoluce skončili v pracovních lágrech jako kontrarevolucionáři ).

V praxi se s její realizací aneb s všestranným průlomem do světa  začalo v roce 80 , kdy byla podél  hospodářsky nejrozvinutějšího jihovýchodního čínského pobřeží vytvořena čtyři zvláštní hospodářská pásma, ve kterých měli zahraniční investoři příznivější podmínky pro placení daní, úvěry, vývoz zisku a obstarávání surovin : Šen-čen, Ču-chaj a Šan-ču v provincii Kuang-tung , a Sia-men v provincii Fu-tien ( stejná privilegia měly ale i čínské podniky mimo tyto zvýhodněné zóny, pokud jejich produkce byla určena pro vývoz ).

V roce 83 byl pro zahraniční investice otevřen  druhý největší čínský ostrov po Tchaj-wanu, Chaj-nan.  V roce 84 získalo podobný statut 14 měst podél celého pobřeží od Ta-lienu na severu až po Pej-chaj na jihu ( všechna tato města jsou námořní přístavy) .

V roce 85 šla čínská vláda ještě dále a otevřela zahraničním investicím tři říční delty,které jsou známé jako hlavní dodavatelé čínské rýže a ryb. Byla to delta řeky Jang-c´s městy  Šanghaj,Chang-čou a Nan-king, delta Perlové řeky se střediskem v Kantonu a delta vymezená městy Sia-men,Čchang-čou a Čchiou-an-čou v provincii Fu-tien. Poté byl tento statut poskytnut celému Šantungskému poloostrovu (Co takhle otevřít zahraničním investicím Tibet, který je  pro cizince stále zakázanou zónou …).

Čína takto „rekonstruovala“ své zastaralé podniky a infrastrukturu ze zahraničí dovezenou technologií , nejvýstižněji úlohu zvláštních hospodářských pásem definoval Teng : „ Tyto oblasti jsou naším oknem do světa moderní technologie ,vědy a řízení „ .

Příliv zahraničních investic a technologií probudil dřímající čínská  města a městečka,  a vytvořil z nich živé aglomerace kypící činností. Zahraniční účast se vztahovala i na podmořská naleziště ropy při pobřeží – Čína brzy začala ropu vyvážet , zejména do Japonska.

Čína začala vytvářet  nejen domácí společné podniky „ joint ventures“ se zahraničními kapitalisty , ale sama začala ve světě  masívně investovat – počínaje Mongolskem …

Zakrátko se pozornost Pekingu  soustředila na to, jak zahraničním investicím  „ odemknout „  i vnitrozemské západní provincie  - proto se o sto šest stavěly nové železniční tratě a silnice ( dokonce i do Tibetu )  …

V zemědělství Teng výslovně politiku lidových komun odsoudil, a zahájil elektrifikaci a osvětu venkova za větší gramotnost ( tato „ osvěta“  bohužel nejmarkantněji vyústila v prudkém nárůstu používání chemických hnojiv – čínská příroda se stala předmětem nelítostného obchodního drancování, a dnes je na tom stejně jako amazonské deštné pralesy) …

V roce 84 Teng v ÚV prosadil i zrušení regulace cen  za služby a zboží.

KS však učinila preventivní opatření a zavedla přísné tresty pro ty obchodníky, kteří by svévolně zvýšili ceny a využili  by tak programu reforem k získání neoprávněného prospěchu – žádné bouře kvůli růstu cen se tak nekonaly ( zato se  okamžitě rozbujel černý trh s valutovými poukázkami – cizinci v Číně totiž nenakupovali za čínskou měnu, ale za poukázky, které jim byly vydávány za valuty …  Za tyto poukázky mohli nakupovat ve zvláštních obchodech pro cizince a privilegované Číňany, které měly všechny běžné věci, které normální Číňan v běžných obchodech nesehnal ) …