Čínsko-japonské hrátky, aneb Třetí bitva o Okinawu ?

Zatímco ještě za Bushe II Japonsko 13.3.07 podepsalo s Washingtonem a Austrálií bezpečnostní pakt namířený proti Číně,  Obamovi se žádná další spolupráce s Japonskem nepodařila, naopak, viz můj článek Japonsko/Jižní Korea chtějí diverzifikovat svoji obranu  … Přijdou Američané v rámci rivalství mezi Čínou a Japonskem o Okinawu, tak jak přišli o Egypt ?

Zakleté souostroví Senkaku/Diaoyu pěti pustých skal ve Východočínském moři, jejichž rozloha nepřesahuje 7 km2,  které leží 400 km západně od japonského ostrova Okinawa (japonský jih), a 200 km severovýchodně od Tchajwanu, kolem nichž krouží první čínská letadlová lodˇ a další čínská plavidla , stejně jako plavidla tchajwanská ( Tchajwan na  „ ostrovy“ rovněž vznáší nárok) a japonská, o rybářských lodích všech těchto států, včetně jihokorejských, ani nemluvě …

Od roku 1895 se skály po čínsko-japonské válce ocitly pod de facto kontrolou vítězných Japonců, přičemž dnes obě strany tvrdí, že skály byly před rokem 1895 pod jejich suverenitou, faktem je, že je objevili Číňané.

Po podepsání „mírové“ smlouvy s Japonskem v San Francisku v roce 51, ve které se Japonci zřekli nároků především na Tchajwan, se stal Washington podle této smlouvy správcem celé řady ostrovů (včetně Okinawy) , i neobydlených  „ostrůvků“  ( Diaoyu/Senkaku), kterážto práva Washington v roce 72 opět převedl na Japonsko, tj. japonskou správu nad těmito ostrovy Washington „legalizoval“ (znění „mírové“ smlouvy je však nejednoznačné) …

Ani Čína ani Tchajwan nebyly do San Franciska pozvány, nejsou tudíž její signatáři, Peking uzavřel mírovou smlouvu s Japonskem separátně v roce 52, ale oba dva si Japonci spravované souostroví nárokují, Čína tvrdí, že jí skály patřily „ od nepaměti „, a cituje jedno čínské dílo z roku 1403, které se o nich zmiňuje .

Když Čína a Japonsko v roce 72 obnovily diplomatické styky, Teng Siao-pching navrhl, aby rozhodnutí o „ostrovech“ učinila až další generace .

Tato džentlmenská dohoda byla tacitně dodržována až do 4/012, kdy tokijský nacionalistický guvernér Šintaro Išihara zorganizoval veřejnou sbírku, která měla umožnit městu Tokiu odkoupení /“nacionalizaci“ 4 z pěti těchto ostrůvků ( pátý ostrov patří státu), ležících 1.800 km od Tokia, od jejich soukromých majitelů, bohaté rodiny Kurihara, která je získala v roce 32, a do roku 40 na nich podnikala ( „Nebudeme zloději jako Čína, prohlásil Išihara ), …

Od roku 02 si tři z nich pronajímá japonské ministerstvo pro veřejnou správu, které je propůjčuje pro výcvik US vojáků, nájemní smlouva vyprší v roce 013 .

5.9.012 japonský tisk oznámil, že i japonská vláda hodlá 3 tyto skály koupit za částku 2.05 mld jenů, především ostrůvek Uoturi, s tím, že s dotyčnou rodinou již vede jednání „kancléř“ Nagahama (Hiroyuki Kurihara v 7/012 prohlásil, že dá přednost městu Tokiu, které si již na ostrovy zaplatilo reklamní dvojstránku ve Wall Street Journal ze 27.7.012) …

Išihara tak odstartoval protijaponské nepokoje nejen v Číně (1.9.012 čínský rozhlas oznámil, že jeden čínský občan z Haikou si za 36.000 euro koupil billboard s nápisem „ Diaoyu jsou čínské“ ), ale i na Filipínách, jejichž pobřežní hlídky zadržely čínské rybářské lodě v blízkosti Scarborough Shoal …

Peking nedocenil ani japonský smysl pro humor – 5.7.012 se v tokijském ZOO Ueno poprvé po 80 letech narodilo miminko pandy páru, který má ZOO od roku 011  „ pronajatý“  - ještě před jeho narozením tokijský guvernér Išihara 28.6.navrhl, aby se jmenovalo Sen Sen nebo Kaku Kaku , načež náměstek čínského ministra zahraničí Išiharův návrh označil za hrubou urážku Pekingu, který podkopává čínsko-japonské vztahy, avšak po narození mláděte Peking tón zmírnil, a prohlásil, že  doufá, že „ narození mláděte pandy utuží vzájemné „ přátelské“   vztahy „ …

Japonská Bílá kniha obrany z 31.7.012 zabývající se čínskou hrozbou ( čínské výdaje na zbrojení za posledních 20 let vzrostly o 30% ) , poukazuje na neprůhlednost jak čínské armády, tak čínských bezpečnostních složek, na druhou stranu s tím, jak se čínská armáda profesionalizuje, její vztahy se Stranou se komplikují …

Každopádně Bílá kniha obrany trvá na obraně jihozápadních ostrůvků Nansei v souostroví Senkaku. Proto 26.8.012 japonské obranné síly v prefektuře Šizuoka uskutečnily manévry, které byly poprvé zaměřeny na vyhnání útočníka, který by chtěl obsadit některý japonský ostrov, přičemž japonský ministr obrany prohlásil, že Japonsko k ochraně těchto ostrovů nakoupí moderní vylodˇovací plavidla …

18.9. je čínskými úřady ostře sledovaný den, úředně se nazývá „Den národního ponížení“, kdy incident v Mukden v roce 31 posloužil Japonsku jako záminka pro vpád do Mandžuska ( viz kniha Bruno Birolli „ Išiwara, muž, jenž rozpoutal válku“ ( japonský důstojník, který zorganizoval sabotáž na železnici v Mukdenu, ze které poté Japonsko obvinilo Peking) - 18.9.012 se na jednom z ostrovů Diaoyu vylodili 2 japonští aktivisté, v Chengdu/Sičuan probíhaly demonstrace mladých lidí pod policejním dohledem, zatímco v Pekingu demonstrace probíhaly pod oknem japonské ambasády …

Třebaže demonstranté ve dnech 15-16.9.012 ničili japonské obchody, takže japonští obchodníci pozastavili svoji činnost v Číně, daleko větší protijaponské bouře proběhly v 80.letech, kdy podkopaly postavení reformistického gen. tajemníka Strany, jenž v roce 87 musel odstoupit.

Letos byly protijaponské demonstrace okořeněné portréty Velkého kormidelníka Maa, vyvěšené jak na domech, tak kolující po internetu, maoistická ultralevice však od aféry Bo Xilai našlapuje na politické scéně jen polehoučku …

Zato když pár demonstrantů vytáhlo transparent požadující dodržování lidských práv, byli hned zatčeni tajnou policií v civilu …

18.9.012 přijel do Pekingu US ministr obrany Leon Panetta, aby Peking „ujistil“, že projekt dalšího US protiraketového radarového systému v Japonsku není namířen proti Pekingu , ale proti Severní Koreji, čemuž Peking nevěří …

Panetta se měl setkat i s viceprezidentem Xi Jingping, jenž se po třech týdnech náhlého zmizení znovu objevil na veřejnosti …

Zatímco čínskému námořnictvu byla 25.9.012 okázale předána jeho první letadlová lodˇ Liaoning, alias sovětská Varjag, zakoupená v roce 98 od Ukrajiny,  a  přestavěná v loděnicích Dalian v provincii Liaoning, která  na svoji první zkušební plavbu vyplula v 8/011 , japonská pobřežní stráž téhož dne zaháněla vodními děly od ostrovů Senkaku/Diaoyu lodě tchajwanských rybářů, které doprovázelo 8 lodí tchajwanské pobřežní stráže (podle japonského tisku bylo v okolí skal zhruba 100 tchajwanských lodí), zatímco náměstek japonského ministra zahraničí Čikao Kawai odjel s protestem do Pekingu, kde si stěžoval na ničení japonských obchodů .

Zainteresované státy by si od těchto skal mohly rozšířit svoji výlučnou ekonomickou zónu v oblasti, kde je ropa a zemní plyn, průzkumné vrty v této oblasti provádí na základě dohody z roku 08 Japonsko i Čína .

Ani jeden z nich doposud nepostoupil spor mezinárodní justici, že prý stačí bilaterální urovnání po vzoru Ruska, které bilaterální ekonomické a obranné vyděračské smlouvy prosazuje se státy EU ( podle čínsko-japonské smlouvy o přátelství z roku 78 mají spor o Senkaku řešit vzájemnou dohodou ), 13.9.012 však Čína poprvé oficiálně požádala OSN o uznání čínské suverenity nad těmito ostrovy  …

Pekingu by válka s Japonskem o tyto ostrovy neprospěla.

Japonsko je jejím strategickým obchodním partnerem ( Čína vyváží do Japonska zboží za 91.3 mld dolarů, Japonsko do Číny za 73.7 mld dolarů, Japonsko je největším investorem v Číně, kde má lacinou pracovní sílu  - Toyota, Mazda, Nissan, Panasonic, Canon, Sanyo a Toshiba vzápětí omezily svoje obchodní aktivity v Číně , což znamená, že snížily počet pracovních míst pro Číňany ( zaměstnávají  nekvalifikované Číňany ), což Peking nenadchlo .

Čínskou komunistickou Stranu navíc neudržují u moci skály ve Východočínském moři, ale sociální klid, proto i srpnové protijaponské demonstrace Strana pečlivě v rámci svého „racionálního vlastenectví“ řídila , aby rozbíjení japonských obchodů , včetně mlácení řidičů, kteří jezdili v japonských autech, nepřekročilo meze, a Japonsko neúměrně nerozčílily, a hlavně, aby se  neobrátily proti Straně …

Z tohoto strachu čínské úřady dokonce zveřejnily fotky údajných iniciátorů nepokojů ( v rámci strategie dvě mouchy jednou ranou pravděpodobně lidí nepohodlných režimu), aby usnadnily jejich zatčení …

Pro „ ochlazení“ rozhorlení Japonska měl Peking , podle singapurského listu Straits Times , připravenou vysvětlující verzi, proč k vyhrocení situace o ostrovy došlo – chybu prý udělali překladatelé, kteří špatně překládali slovo  „ nacionalizace“ , které má jiný význam v japonštině a jiný v čínštině .

Faktem je, že se čínské vedení  „ nákupu“ / „ nacionalizace“  ostrovů chopilo jen jako záminky, poněvadž japonská vláda je chce „odkoupit „ mj. i z důvodu, aby je soukromí vlastníci neprodali japonským ultranacionalistům z „ klanu Išihara“, kteří by na skalách okamžitě vybudovali  „přístav k ochraně rybářů“ , jak Išihara uvedl …

Čínská vnitropolitická scéna před výměnou celého čínského vedení na 18.sjezdu Strany představuje vnitropolitický nitroglycerín, je tudíž možné, že Peking protijaponskou kampaň vyvolal z důvodu úlitby ultranacionalistickému proudu ve vedení Strany.

Tokio by přerušením diplomatických styků bylo poškozeno ještě více než Čína ( je na Číně závislé dovozem vzácných zemin pro svůj elektronický průmysl, tuto hrozbu naznačil čínský Deník Lidu, navíc Čína je největším japonským věřitelem a majitelem japonských dluhopisů  ve výši přes 200 mld dolarů ) …

Proto po „svalové“ řeči v 9/010, kdy Japonci zatkli čínského kapitána rybářské lodi poté, co se dostal před spornými ostrovy do konfliktu s jedním členem japonské pobřežní stráže, se  Tokio v gestech umírnilo, a  14 čínských občanů z Hongkongu, kteří se na jedné skále souostroví Senkaku 15.8.012 vylodili, jen obratem poslalo zpátky, a znovu vyslalo své velvyslance do Soulu a Pekingu.

Vylodění se událo v den výročí kapitulace Japonska ( pro okolní státy je to státní svátek „národního osvobození“ ) , kdy někteří ministři vlády Demokratů, konkrétně ministr národní bezpečnosti Jin Matsubara a ministr dopravy Yuichiro Hata, navštívili Národní památník hrdinů Jasukuni, kde je pohřbeno na 2.5 mil. japonských vojáků padlých za vlast od občanské války z roku 1869, který byl do roku 45 fetišem pro národní mobilizaci - japonští kamikaze před svojí misí provolávali :“Sejdeme se na Jasukuni!“ …

V roce 78 bylo na zdejší seznam pohřbených připsáno i 7 japonských prominentních válečných zločinců v čele s válečným premiérem Hideki Tojo.

Sousední země Památník považují za symbol japonského militarismu, a jeho návštěvy za urážku jeho obětí , kam na sklonku svého života, údajně podle svého komorníka, přestal chodit i císař Hirohito .

Ministři vlády Demokratů tak zamlžili oficiální vzpomínku na konec války, kdy premiér Nodo obětem japonského militarismu vyjádřil svoji „ lítost“ , taktéž císař Akihito slovy, že „ doufá, že bolest ze 2.sv.v. se již nikdy nebude opakovat“ …

24.8.012 guvernér Tokia Išihara prohlásil, že osobně v 10/012 navštíví ostrovy, zatímco japonský parlament ve stejný den přijal rezoluci potvrzující, že skalnaté souostroví Senkaku patří Japonsku, zatímco mluvčí čínského zamini nazval rezoluci „ nezákonnou a  na čínském vlastnictví nic neměnící“ …

Okinawa , geostrategická vojenská základna

Okinawa, která leží ve stejné vzálenosti jak od asijského pobřeží, tak od Japonska,  je strategická nejen pro US roli ve východním Tichomoří ( zablokováním jejích úžin lze Pekingu zabránit v přístupu k Tichému oceánu)  , ale zejména pro japonskou obranu, a taktéž v boji o skály Senkaku/Diayou, které administrativně patří pod správu Išigaki, jednoho z ostrovů prefektury Okinawa.

A v tom je problém – kdysi malé a nezávislé království, subtropické souostroví Rjúkjú, jehož je Okinawa největším ostrovem, platilo vazalské daně jak Japonsku, tak Číně, avšak po vítězných válkách nad Čínou Tokio království v roce 1879 připojilo k Japonsku jako prefekturu Okinawa – což znamená, že na zahořklost zdejších obyvatel kulturně spřízněných s Čínou, protičínské nálady a sinofobie japonských nacionalistů nezabírají, proto se guvernér Okinawy ke sporu o souostroví Senkaku veřejně nevyjádřil  …

V 7/012 čínský komunistický list Global Times navrhl spojit otázku, komu patří souostroví Senkaku/Diayou , s otázkou právního nabytí japonské suverenity nad Okinawou (zhruba 1.5 mil. obyvatel) …

Japonsko zavleklo ostrov Okinawa do všech svých válek - 1895 proti Číně, 1905 proti Rusku, ve 40.letech proti US - v 6/45  za vylodění US vojsk v krvavé bitvě o Okinawu japonská armáda donutila zdejší obyvatele, aby každou pídˇzemě bránili do posledního dechu ( padlo jich 142.000) , a poté celé vesnice nutila  k hromadným sebevraždám - když otec nechtěl svoji rodinu zavraždit, postříleli ji japonští vojáci …

US vojáci Okinawu okupovali do roku 72, a rovněž ji využívali pro své války v Koreji a ve Vietnamu, v nedávné době pro intervenci v Afghánistánu …

Okinawa „ hostí“ dvě třetiny US základen v Japonsku ( 40.000 vojáků) , které zabírají 20% území Okinawy ( zejména rušení hlukem a výtržnosti US vojáků by byly ve středním Japonsku nepřípustné)    …

Dohoda z roku 06 o přemístění letecké základny Futenma , která je přímo ve středu města v blízkosti školy a hřiště,  do odlehlejšího okinawského Henoko, dodnes zůstává jen na papíru ( viz můj článek Integrace US a japonské armády dokončena I + II, Militaria.cz) …

Proto desetitisíce Japonců z Okinawy protestovaly proti rozmístění US letounů VTOL Bell Boeing V-22 Osprey na zdejší US základně Futenma, které jsou již na základně, ale 19.9.012 dostaly poprvé povolení k letu ( často padají, v roce 01 byl vyhozen podpluk. Odin Liberman, jenž svým podřízeným nařídil, aby falšovali technické záznamy, aby letouny vypadaly spolehlivěji , čas. Time v 10/07 o nich uvedl to samé : jsou „ předražené a nespolehlivé“ ) …

Washington, který neudržuje s Demokratickou stranou Japonska vřelé vztahy, se k japonsko-čínskému sporu veřejně nechce vyjadřovat, potvrdila Clintonová, která si nářky Pekingu vyslechla za své návštěvy ve dnech 4. a 5.9.012, nicméně mluvčí US zamini Victoria Nuland 28.8.012 uvedla, že „ Senkaku/Diaoyu spadají pod článek 5 japonsko-americké bezpečnostní smlouvy z roku 60 „ , což znamená, že by Washington měl Japonsku pomoci skály bránit …

US postoj je dvojznačný a odporující si – pokud bezpečnostní smlouva podle US zamini obranu souostroví pokrývá, Clintonová by se měla jednoznačně postavit na stranu Japonska, protože prohlášení Viktorie Nuland také znamená, že souostroví je (podle US) japonské ( jeden z ostrovů Senkaku US armáda dlouhá léta využívala jako střelnici) …

2.6.012 Leon Panetta ve svém projevu v Singapuru v rámci 11. kola mezinárodní bezpečnostní konference  „Šangrila“ , která se konala pod záštitou Institutu pro strategická studia, potvrdil, že  „ Washington převedl svoji pozornost z BV na tichomořskou oblast, kam do roku 020 US námořnictvo přeskupí své síly, které jsou dnes rozvrženy v poměru 50 ku 50 mezi Atlantikem a Tichomořím, do poměru 40 ku 60 „  …

Panetta uvedl, že toto přeskupení se chystá již od nástupu Obamy do Bílého domu, jenž jej oficiálně vyhlásil za US vojenskou prioritu 21.stol.  až v 1/012 …

Důvodem této priority je , podle Panetty, schopnost Číny jako tichomořské velmoci škodit ve zdejší oblasti Washingtonu a jeho spojencům ( Panetta však jedním dechem tvrdí, že se „ US námořní síly nezúčastní žádného regionálního konfliktu, přesto po dubnovém slovním střetu čínského a filipínského námořnictva  po incidentu s čínskými rybářskými loděmi ve Scarborough Shoal, Washington na Filipíny vyslal svoji ponorku North Carolina)  …

Na tichomořský ostrov Guam již byla přesunuta část US sil z Okinawy …

US tichomořské velení má dnes k dizpozici 180 lodí, 2000 letounů, a 140.000 mužů – US tichomořská „ armáda“ bude posílena především o dva nové podpůrné body – námořní jednotku rychlého nasazení v Austrálii (Darwin), a o přítomnost US bitevních lodí před pobřežím Singapuru …