Japonsko-jihokorejské spory

Protijaponské nálady předvedla  i Jižní Korea, jejíž vztahy s Japonskem se prudce zhoršily za premiéra Koizumi, jenž okázale a často navštěvoval Národní památník Jasukuni … Poté, co na ostrov Dokdo (v korejštině)/Takešima (v japonštině) v souostroví Liancourt  vnikli japonští ultranacionalisté, 10.8.012  ostrov bezprecedentně návštívil jihokorejský prezident Lee Myung-bak , jenž se inspiroval v červencové návštěvě Medvěděva v Kunaširi na Kurilách, které by Tokio chtělo na Rusku vrátit.

Ostrov Dokdo jihokorejští vládní činitelé a parlamentáři navštěvují zcela pravidelně, ale návštěva skály ze strany prezidenta byla první.

Prezident Lee Myung-bak na skálu dorazil, aby zdejším policistům připomenul, že je skála prominentním opěrným bodem, delimitujícím jihokorejskou státní hranici, proto aby ji střežili jako oko v hlavě , a případně zuby nehty bránili proti jakékoliv agresi …

Ostrov Dokdo leží v bohaté rybolovné oblasti a na ložisku zemního plynu , ve stejné vzdálenosti od jihokorejského a japonského pobřeží, a pro Jižní Koreu má velký symbolický význam – jeho anexe Japonskem v roce 1905 byla předehrou k anexi Korejského poloostrova /1910-1945/, kdy se Korea se svojí tisíciletou vyspělou civilizací stala kolonií „ divošského“ Japonska ( Korea byla totiž od roku 200 př.n.l. čínskou provincií )  …

Jižní Korea si skalnaté souostrovíčko přivlastnila v roce 50, od té doby je na něm korejská policejní stanice se zanedbatelným počtem policistů, a žijí zde dva rybáři, zatímco Japonsko tyto skály od roku 1905 vede pod prefekturou Šimane.

Japonský premiér Noda prohlásil „ jihokorejskou návštěvu“ za „naprosto nepřijatelnou“ a odvolal japonského velvyslance ze Soulu s tím, že se Japonsko obrátí na mezinárodní soud, Soul odvětil, že je mu „ šuma fuk“, kam se  Japonsko obrátí , a zaútočil na Japonsko z dalšího soudku – jihokorejský prezident  Lee Myong-bak vznesl požadavek, aby se japonský císař Akihito omluvil za systém nucených prací pro Japonsko (totální nasazení), a za krutý osud 250.000 Korejek, které byly zavlečeny do japonských armádních bordelů ( Tokio marně požaduje, aby Soul zbořil sochu ženy, která před budovou japonské ambasády v Soulu japonskému velvyslanci tento zločin japonské armády připomíná )   …

Požadavek, který japonský premiér Noda prohlásil za „ zneklidňující a politováníhodný“, protože japonská vláda tyto věci považuje za „ urovnané a vyřešené “ již od normalizace vzájemných vztahů v roce 65 …

O gesto japonské vlády vůči zotročeným korejským ženám žádal Lee Myong-bak již v 12/011 – „korejské ženy“  však mají smůlu - za vzedmutého japonského nacionalismu byl v 9/012 zvolen za šéfa Liberální demokratické strany Šinzó Abe, vnuk válečného zločince Nobusuke Kiši, kterého Američané propustili po 3 letech vězení a učinili jej v letech 57-60 premiérem, aby jeho prostřednictvím vybudovali novou japonskou pravici.

Negacionistický Šinzó Abe se nechal slyšet, že japonská armáda, která se oddávala sexuálním radovánkám ve vojenských bordelech, „ nikoho do sexuálního otroctví nenutila „ …

Abe prohlásil, že bylo chybou , že se japonský císař Hirohito  omluvil za chování japonské armády ve 2.sv.v. , ale i premiér Murayama v roce 95, zatímco Abe nejen popírá japonské válečné zločiny, a ostentativně navštěvuje národní památník Jasukuni, vybudovaný na počest národních hrdinů, kteří bojovali za vlast v sebevražedných akcích, a v němž je pohřbeno 7 válečných zločinců , ale i vyzývá k revizi japonské pacifistické ústavy …

Abe jako premiér /06-07/šel ještě dále, a nařídil vydavatelům školních učebnic, aby z nich vyškrtli jakoukoli zmínku o hromadných „sebevraždách“ civilistů , páchaných z popudu armádní demagogie (japonské velení Američany líčilo jako kanibaly a zrůdy, kteří civilisty znásilní a umučí ), či na přímý příkaz armády, kdy celé vesnice musely pod hrozbami vojenských band spáchat sebevraždu/většinou mužský příbuzný pozabíjel rodinu, a poté sebe …

Abe byl nejmladším japonským premiérem, ale musel v roce 07 rezignovat, protože ostentativně provokoval se svým protiamerickým smýšlením, které předvedl i po zvolení Obamy ( mj. skandál s vyšetřovací komisí, kterou ustavil k vyšetření toho, že US přiměly japonské vlády, aby jim tajně umožnily skladovat na japonském území jaderné zbraně ) …

V 6/012 China Daily a nevládní japonská skupina Genron NPO provedly průzkum veřejného mínění, co si oba národy o sobě myslí – zatímco Japonci Číňany hodnotí výlučně podle současného chování jako „ primitivní arogantní naboby s donebevolajícím egoismem, pošlapávajícím jakákoliv ekologická minima, Číňani Japonce hodnotí výlučně na základě chování za 2.sv.v. války ( nankingský masakr z roku 37, a další japonské válečné zločiny) jako bezcitné zrůdy.

Ve dnech 21-22.6.012 Obama dotlačil oba státy, aby uskutečnily společné námořní manévry na širém moři před sopečným ostrovem Jeju, na kterém Soul staví obří námořní základnu, ze které bude mít Soul „pěkný výhled“ na Čínské moře …

Prezident Lee Myung-bak byl považován za projaponského, protože podporoval lepší vztahy s Japonskem , než byly za předchozího prezidenta  Roh Moo-hyunga.

Japonský premiér Naoto Kan se v roce 010 omluvil za utrpení, které Koreji japonská okupace v letech 1910 -1945 způsobila, a vyslovil se ve prospěch navrácení starokorejské sbírky královských státních knih/královských protokolů Uigwe ( zhruba 3.900 kusů), která byla v roce 07 zapsána do seznamu chráněných památek UNESCO ( starokorejské knihovny vyplenil již v roce 1866 francouzský expediční sbor, jistý korejský akademik zapomenuté knihy v roce 1975 objevil ve francouzské Národní knihovně , kde byly mezitím prohlášeny za „ národní“ památku – v roce 93 Mitterrand Soulu vrátil jednu knihu, aby Soul koupil francouzskou vysokorychlostní vlakovou soupravu s tím, že poté knihy budou navráceny, ale když je Soul chtěl v roce 010 vrátit, francouzský soud rozhodl, že zůstanou francouzskou „národní“ památkou – Soul se je snaží dostat alespoň jejich trvalým pronájmem, zatím neuspěl, PAR v roce 011 vrátila jen 297 knih.

Japonský premiér Noda během návštěvy Soulu v 10/011 vrátil 5 knih, v 12/011 Tokio vrátilo 1.200 knih  …

Třebaže turistický ruch mezi oběma státy již nemůže být lepší, být  „projaponský“ je nejhorší „nadávka“, kterou může být jihokorejský politik otitulován, image si prezident Lee Myung-bak vylepšil 6 měsíců před volbami, když na poslední chvíli 28.6.012, odmítl, navzdory naléhání Washingtonu, podepsat první smlouvu o vojenské spolupráci s Japonskem (namířenou proti Severní Koreji a Číně, včetně výměny informací z vojenského zpravodajství )  s tím, že  si ji veřejné mínění nepřeje …

O to spíše, že 20.6.012  Tokio vložilo do svého rámcového zákona o jaderné energii dodatek, podle kterého „ jaderná energie přispívá k národní bezpečnosti“ , takže okolní země, zejména Korea, se obávají, že se Japonsko brzy vybaví jadernými zbraněmi (či je jednoduše vytáhne z pod pultu na světlo boží, protože vlastní hromady štěpného materiálu i technologii k jejich výrobě  ) …

Zatímco vláda tvrdí, že tři nejaderné principy ( nevyrábět, nevlastnit, neskladovat jaderné zbraně)  jsou pro ni stále svaté ( pravicoví politici však provolávají, že Japonsko jaderné zbraně potřebuje proti čínské a severokorejské hrozbě , viz můj článek Zbraně hromadného ničení na Militaria.cz , pod čarou „ Severokorejské návraty US diplomacie“, aneb Kdo by se sjednocené Koreje bál )  Soul tvrdí, že tento dodatek Japonsku otevírá cestu k nové jaderné politice .

Smlouvu s Japonskem v táboře konzervativců nechtěla ani Park Guen Hye, dcera gen. Park Chung  Hye, jenž nejprve, za japonské okupace sloužil od roku 40 jako plukovník  v japonské „mandžuské“ armádě , poté jako diktátor vládl Jižní Koreji v letech 61-79 .

Park Chung Hye, v roce 48 člen Jihokorejské dělnické strany,  se vlády zmocnil voj. pučem (CIA) v roce 61.

Vládl tvrdou rukou, již v roce 61 byla v Soulu založena KCIA , v roce 65  na přání Washingtonu obnovil diplomatické vztahy s Japonskem, za vietnamské války Park vyslal do Vietnamu na pomoc Američanům stejný počet jednotek jako měly US , třebaže ze zištných důvodů – jihokorejské jednotky byly placeny přímo US federální vládou (Johnsona + Nixona)  , peníze byly zasílané na účet jihokorejské vlády ,která měla tudíž zájem na jejím „ věčném“ trvání , protože za svoji vojenskou účast ve Vietnamu Soul obdržel desítky miliard US dolarů pomoci, půjček, moderní vojenskou technologii, preferenční obchodní doložky, a další výhody, a ve stejném množství toto vše proudilo do Soulu i od japonské vlády ( anebo výlučně od japonské vlády v rámci vyrovnání válečného dluhu ) …

Vietnamská válka tak jihokorejskou ekonomiku vynesla do nebeských výšin.

V 1/68 byl na něj spáchán pokus o atentát ze strany severokorejské jednotky 124 , Park poté založil nechvalně proslulou jednotku 684, která měla zavraždit severokorejského diktátora, byla rozpuštěna v roce 71 …

V roce 74 byla zavražděna Parkova manželka v divadle při druhém pokusu o zastřelení Parka ( zatímco jeho umírající ženu odnášeli, Park nevzrušeně pokračoval ve svém projevu) - v roce 79 byl Park nakonec zavražděn šéfem KCIA  jako překážka pro údajnou demokratizaci - přesto Parka čas. Time označil za 10 nejvýznamnějších asijských politiků …

Svobodná 60letá dcera diktátora Parka /1917-1979/, která byla již První dámou Jižní Koreji po zavraždění své matky v roce 74, oznámila svoji druhou prezidentskou kandidaturu 19.12.011 ( Lee Myung ji o prezidentský úřad v roce 07 připravil jen o „ pár hlasů“) , a v zemi, kde nerovnoprávnost mezi muži a ženami je více než silná, má pozoruhodnou šanci na úspěch, zejména mezi voliči nad 50 let (populisticky slibuje zaměstnání pro všechny a sociální systém dávek „pokorejsku“,  „demokratizaci“/liberalizaci ekonomiky, což však nezaručuje její hlavní poradce Hyun Myung-kwan, jenž dlouhá léta „radil“ firmě Samsung ) …

Miliardářka Park Geun-hye rovněž slibuje „ s definitivní platností“ vyřešit „korejskou otázku“ , a nastolit na Korejském poloostrově „trvalou vzájemnou důvěru a přátelství“ …

Svoji Velkou národní stranu založila v roce 98, v 11/011 ji přejmenovala na Nové hranice …

Velká národní strana miliardářky Park Geun za prezidentské krize v 3/04 napomohla sesazení prezidenta Roh, kdy prezidentské funkce ze strany většinové parlamentní opozice zpochybňovaného prezidenta musel převzít premiér , než o osudu prezidenta , zda bude odvolán či ne, rozhodl Ústavní soud.

Opozice prezidenta obvinila z nekompetentnosti - poškodil jej nejen skandál kolem lidí, které si přivedl s sebou, včetně svého bratra, ale poškodila jej i strana, za kterou kandidoval -  Demokratická strana  Milénium (PDM), která se po vnitrostranických sporech rozštěpila, kdy rebelové založili na podporu Roha novou stranu URI, zatímco PDM přešla k opozici, a spolu s pravicovou konzervativní Velkou národní stranou hlasovala v parlamentu za jeho sesazení …

Zvolení Roha (57) za jihokorejského prezidenta v 12/03 odhalilo hluboké přeměny, kterými jihokorejská společnost po desetiletích vojenských diktatur prochází, mimo jiné generační krizi : Roh byl zvolen mladší generací, a rostoucím vlivem občanských sdružení, která vznikají jako houby po dešti díky internetu . Právě jejich mobilizace umožnila zvolení  Roha, rolnického synka, který se stal advokátem a obhájcem lidských práv …

Roh za sebou neměl žádné politické ani ekonomické klany, a jihokorejská elita jej nikdy mezi sebe nepřijala …

Starší generace politiků, včetně Parkerové, předhazovala jeho politickou naivitu ( chtěl pokračovat ve sbližování s KLDR ), a odsuzovali jeho “antiamerikanismus” ( chtěl být svobodnější v rozhodování ) .