Lidstvo u konce s dechem

Člověk ani nemusí věřit předpovědím Mayského kalendáře, který předpovídá konec světa na 21.12.2012, či magickému datu 12.12.2012, aby se cítil jako morous. Lidstvu jeho arogantní a bezcitné chování beztak neprojde. Jedinou útěchou je, že se žádné předpovědi neshodnou na druhu katastrofy, která lidstvo vyhubí. Filmová díla nabízejí dopady meteoritů, pandemie, genetickou „intoxikaci“, vyhlazení ze strany robotických Kyklopů/příliš chytrých programátorů …  

Že lidstvu zvoní hrana avizovaly již filmové sci-fi snímky z 50. let , mj. Flying Saucer 1950, The Day the Earth Stood  Still 1951, When Worlds Collide 1951, Radar Men from the Moon 1952, Invaders from Mars 1953, It Came from Outer Space 1953, a desítky dalších ( mj.  kultovní Close Encounters of the Third Kind Steven Spielberg 1977 ) …

Lidstvo v nich bojovalo především s krajně odpudivými mimozemštˇany, naprosto „infrahumánními“  ( třebaže nebyli přímo natřeni narudo, a nemusí jít o mimozemštˇany, viz britský/UK film „1984“  Michaela Ratforda z roku 56 podle románu Orwella) …

Od té doby kolektivní trest či Boží metla, ze které má lidstvo v důsledku náboženského dědictví kolektivní strach, vyživuje hollywoodskou apokalyptickou lukrativní mašinérii –  Blade Runner Ridley Scott 1982,  Terminátor James Cameron 1984, Armáda 12 opic  Terry Gilliam 1995, Matrix ,Andy + Larry Wachowski 1999 - „ Lidské bytosti jsou morem a rakovinou této planety, jste metlou a my jsme lékem „ konstatuje agent Smith, zástupce strojů …

Literatura a filmy tohoto druhu tak stimulují zděděné kolektivní podvědomí strachu – naše oblíbené hrůzostrašné představy, které mohou mít i politické dopady, jako návrat ke starým pořádkům, ale přidávají do něho i klíčovou otázku : co/kdo může lidstvu škodit ?

Martin Heidegger v rozhovoru pro Der Spiegel v roce 66 řekl : „ Nepotřebujeme atomovku, abychom zničili sami sebe  „ …

Z tohoto pohledu je zajímavá sci-fi kniha The Windup Girl/Dívka na klíč od US autora Paola Bacigalupi, ve které v bizarním světě 23.stol., kdy se zvýšila hladina oceánů, a nejsou  energetické zdroje, vládnou výrobci geneticky upravených potravin - vzniká nový zmutovaný hmyz a nové pandemické nemoci …

Velmi poučné jsou sci-fi knihy francouzského psychologa Jean-Michel Truonga, které nepopisují zničení lidstva, ale jeho nahrazení „vyšší inteligencí“ / technologií, která člověka nakonec předběhne a pokoří.

V knize  Reprodukce zakázána z roku 88 se zabývá klonováním, v knize Totálně nelidský z roku 01  se zabývá „umělou inteligencí“, odhaduje, kde umělá inteligence začíná , a kde končí lidská …

Ve světě Nástupce (lidí) z roku 99 žije každý člověk z údajného důvodu vlastního bezpečí  izolovaně , s ostatními lidmi komunikuje jen přes webovou sítˇ, ale nikdo neví, s kým vlastně komunikuje, jejich údajní přátelé svoji identitu schovávají za avatary .

Na rozdíl od banálních filmů německého režiséra Rolanda Emmericha Den nezávislosti z roku 96 +  „2012“ z roku 09, (planeta) Melancholia dánského /DK režiséra Larse Triera z roku 011, založená na tradicích evropského nihilismu  Lorda Byrona (Darkness), Charlese Baudelaira , Arthura Schopenhauera, a Friedricha Nietzsche, servíruje originální „romantickou“ apokalypsu - nepředvádí biologické či fyzické vyhlazení druhu, ale implozi psychické úzkosti, a následné psychické rozložení dvou pozemštˇanek, a s ním propojené otázky „vesmír, jednotlivec, smrt“ , kdy se člověk se smrtí, která v něm dříme, v podvědomí smiřuje  „světlem" excentriků  ….

Sci-fi literatura a filmy nutí mozek uvažovat o tom, zda má budoucnost budoucnost, jak vyjádřil Immanuel Kant v Konci všech věcí z roku 1794  : „ Náznaky blížícího se konce jsou nejrůznější povahy. Někteří je vidí v triumfálním vítězství všude panující  nespravedlnosti, včetně útlaku chudých, jiní je vidí v nezvyklém chování přírody, v zemětřesení, záplavách, meteoritech a kometách „ …