Milan Rastislav Štefánik a jeho záhadná smrt

Milan Rastislav Štefánik/ 1880-1919/ pocházel ze 13 dětí chudého luteránského pastora, slovenského vlastence, odpůrce tvrdé madˇarizace Slováků, jejichž asimilace byla oficiální politikou Uherského království ( za turecké nadvlády byla Bratislava/BTS 200 let hlavním městem Uher, teprve v roce 1686 byly do Habsburky dobyté Budapešti/Budín a Peštˇ přeneseny úřady z BTS) .

Jedna větev jeho rodu pochází z českých pobělohorských exulantů, druhá z myjavských povstalců z roku 1848, takže zdědil vzdor proti bezpráví ( pro vzdor a používání slovenštiny jej vyhodili z několika madˇarských škol) …

V roce 1898 začal v Praze studovat stavební inženýrství, v roce 1900 přestoupil na Karlovu univerzitu, kde vedle filozofie ( přednášky TGM *1850)  navštěvoval i přednášky astronomie, matematiky a fyziky, v roce 1902 byl na „stáži“  na univerzitě v Curychu.

Štefánik, jehož studium financovala česká vlastenecká společnost Českoslovanská jednota a skupina Radhoštˇ, sdílel názor svého prof. TGM , že by Češi a Slováci měli spolupracovat na rozbití Rakousko-Uherské monarchie, a aktivně se na studiích v Praze angažoval ve skupině slovenských vlasteneckých intelektuálů Dětvan ( mj. lékař Vavro Šrobár 1867-1950, stoupenec TGM ) , a v jejím rámci ve skupině „hlasistů“ ( Vavro Šrobár vydával čas. Hlas ) …

Poté, co v roce 1904 obdržel doktorát z filozofie s doktorskou prací z astronomie, odjel do Paříže/PAR, vysněné mekky umělců, tak jako mnoho jiných tehdejších českých a slovenských intelektuálů ( Štefánik se zajímal nejen o astronomii , ale i o dějiny umění, jeho přáteli byli mj. T.F.Šimon a Hugo Boettinger) .

Do PAR s chatrnou znalostí francouzštiny v roce 1904 dorazil na přímluvu jednoho českého profesora , jenž jej doporučil spoluzakladateli astrofyziky prof. Pierre Janssenovi, přičemž v chudém kufříku měl jen doktorský diplom. Během čekání na profesora, jenž byl v té době v cizině, byl více hladový než sytý.

Pro prof. Janssena pracoval v letech 1905-7 v prestižní meudonské hvězdárně u Paříže, jeho prvním počinem bylo pozorování Měsíce a Marsu na Mont Blanc v 6/1905, kde rekordně vydržel 21 dní, načež se v témže roce zúčastnil oficiální francouzské expedice, kterou vedl člen Francouzské akademie věd Gaston Millochau .

Expedice pozorovala úplné zatmění Slunce ve španělském Alcossebre, a Štefánik  za svá pozorování, která francouzská Akademie věd publikovala, dostal svoji 1. cenu za astronomii ( expedice na Mont Blanc poté realizoval pravidelně, protože již od roku 1906 byl spolušéfem firmy, která hvězdářská stanoviště na Mont Blanc provozovala ) …

Profesoru Janssenovi a slavnému hvězdáři Kamilu Flammarion tak vděčil za svůj bleskový společenský vzestup v pařížské společnosti ( zatímco Štefánik byl za 1.sv.v. při tvorbě zahraničního image budoucí republiky Masarykovým rovnocenným partnerem, Eduard Beneš byl jen organizační včeličkou, která čsl. stát usilovnou papírovou prací doslova vydřela, proto Benešovo okolí pohledného Štefánika s velkýma modrýma očima, vyhlášeného sukničkáře, sarkasticky označovalo za „lva  pařížských salónů, k jehož závratné politické kariéře přispěly četné románky s prominentními pařížskými dámami, jejichž ložnicemi prošel “ … ) …

V roce 1907 Štefánik odjel na expedici do Turkestánu, na zpáteční cestě přes Rusko se zastavil u Lva Nikolajeviče Tolstého v Jasné Poljaně.

V 12/1907 prof. Janssen zemřel, a Štefánik, aby mohl ve své vášni pro astronomii pokračovat, musel změnit zaměstnavatele .

Od roku 1908 mu tak hvězdářské expedice platily francouzské tajné služby, pro které pracoval v Maghribu, v Jižní Americe, v US a Austrálii, v Tichomoří ( oficiálně zde budoval meteorologické stanice , a současně předával informace o německých pozicích, TGM zase organizoval ekonomickou špionáž proti rakouskému mocnářství ve prospěch LON ) …

V roce 1910 během expedice do Polynésie Štefánik na Tahiti objevil vzácné dřevoryty Gauguina …

V roce 1911 obdržel svoji 2. cenu za výzkum v astronomii ( zdokonalil spektografii, je považován za předchůdce Bernarda Lyota, v roce 1911 si nechal patentovat fotoaparát na barevné fotografie)  …

V roce 1912 získal francouzské občanství, a cestoval po světě jako francouzský diplomat, jenž v zemích svého působení obratně navazoval kontakty s vlivnými podnikateli, které úspěšně vedl k tomu, aby zakládali podniky ve Francii ( Štefánikovým přítelem se tak stal nejbohatší muž Francie Joseph Vallot,  ministerský předseda Camille Chautemps, hrabě Eugéne Aymar de la Baume, princ Roland Bonaparte, architekt Gustave Eiffel, fyzik Henri Poincaré, US astronom a admirál Simon Newcomb, a US diplomat David Jayne Hill ) …

Přesto Štefánik nezpychl, nesnášel vnější okázalost, jako astronom, sledující vznik a rozpad vesmírných galaxií, se díval na malé lidské hemžení pohledem, který se mnohým zdál nepochopitelný – jeho osobnost zůstala zastřená i pro historiky, mnozí jej nechápali či zesměšňovali ( v rámci astrologické Harmonie vsázel v Evropě nejen na velké spojence, ale i na malé státy, jistý spolupracovník Beneše k tomu poznamenal :“ Je třeba jej zachovat ne jako Štefánika, ale jako mozek “ ),  spory o něj se vedly již za jeho života : někteří jej považovali za macchiavelistu, jiní jej podezírali, že je monarchista.

TGM/Beneš mu vyčítali jeho nesouhlas s Masarykovým postojem k čsl. legiím v Rusku.

Masarykova/Benešova snaha vyvést čsl. armádní sbor z obtížného postavení v bolševickém Rusku, kdy TGM nevěřil, že generálové Alexejev a Kornilov se svými kadety a esery zvítězí, a proto se s nimi odmítl spojit, neztroskotala pouze na intervenčních plánech velmocí, ale i na odporu Štefánika, jenž v 2/1918 veřejně vyjádřil svůj nesouhlas s postupem TGM ( nerozdělovat čsl. vojsko v Rusku a celé jej přesunout do Vladivostoku, třebaže LON chtěl, aby jedna jeho část dorazila do Archangelska, aby zde chránili archangelský a murmanský přístav, a  murmanskou železniční tratˇ, zatímco druhá jeho část ve Vladivostoku měla podpořit spojeneckou intervenci na Sibiři ), a prohlásil, že odjede do Ruska, aby „ vzal armádu do vlastních rukou, a otevřel druhou frontu “ (legionáři však poslechli TGM) …

Když v 4/1918 přišla do PAR zpráva o tokijském memorandu, které z Tokia , kde vyjednával, TGM rozeslal západoevropským vládám, a v němž se vyjádřil k ruské otázce ve smyslu, že jestliže západní vlády nebudou spolupracovat s bolševiky , získá je na svou stranu Německo ( což se stalo po brestlitevském míru z 3/1918), a podrobí-li si Německo Východ, podrobí si i Západ, čili Západ proti Německu/Rakousku potřebuje silné Rusko (TGM se domníval, že Západ bolševiky usměrní) , Štefánik svůj nesouhlas vyjádřil veřejně znovu …

Štefánik chtěl využít čsl. vojsko v Rusku pro výše zmíněné plány Dohody, třebaže jaro 1918 skutečně přineslo německou ofenzívu, kterou předpokládal TGM  …

Štefánik pravidelně navštěvoval svoje rodiště Košariská, naposledy zde byl na pohřbu svého otce v roce 1913.

Po leteckém výcviku létal od 5/1915 na srbské frontě, kde se Francouzům nedařilo, ale Štefánik zde organizoval dezerce Čechů a Slováků, taktéž v Rumunsku .

Francouzský letec Louis Paulhan jej na podzim 1915 jako těžce nemocného ze Srbska převezl, Štefánik prodělal operaci žaludku, ale bolestí se nikdy nezbavil, zato v 12/1915 se v PAR poprvé setkal s Benešem, jenž jej opět „spojil“ s prof. TGM.

V roce 1916 TGM, Štefánik a Beneš založili v PAR Čsl. národní radu, jejímž místopředsedou se Štefánik v roce 1917 stal .

Právě Štefánik seznámil TGM a Beneše s nejvlivnějšími francouzskými politiky, mj. dohodl TGM  zásadní schůzku s francouzským ministrem zahraničí Aristidem Bertrandem …

Jako budoucí ministr obrany ČSR Štefánik koncem roku 1916 odjel s francouzským generálem Janinem do Ruska ( Janin zde velel spojeneckým vojskům), aby zkoordinoval zdejší čsl. jednotky, a v 2/1917 odjel do US, aby se pokusil vytvořit legie z krajanů i zde, což se mu nepovedlo, proto odjel zakládat legie do Francie a Itálie.

V 10/1917 se stal francouzským generálem a rytířem Řádu čestné legie.

Po brestlitevském míru z 3/1918 , kdy bolševici přešli na stranu Němců, Štefánik v 5/1918 odjel na Sibiř ještě jednou, aby v zájmu spojenců přiměl čsl. vojska, která neuposlechla příkaz Kremlu, aby složila zbraně a přidala se na stranu RA,  obnovit na východě druhou frontu …

Spojenci v létě 1918 uznali pařížskou Čsl. národní radu jako de facto čsl. vládu, a čsl. zahraniční vojska za vojska spojenecká zejména pro diplomatickou obratnost Štefánika, a pro jeho politické kontakty na nejvyšších místech v PAR …

Bylo veřejným tajemstvím, že ohledně postavení Slovenska v budoucí ČSR TGM, a především Beneš, vedl se Štefánikem, jenž se účastnil diplomatického jednání ve Versailles, ostré spory .

V 1/1919 Štefánik z Ruska odjel, aby organizoval odjezd čsl. vojska ze Sibiře z PAR, ale také aby urovnal spory mezi francouzskou a italskou vojenskou misí v ČSR …

V 4/1919 odjel z PAR do Říma, aby vyjednával na italském ministerstvu obrany, v Římě se také naposledy viděl se svojí snoubenkou markýzou Giuliana Benzoni.

Poté na hlavní italské základně v Padově s italským gen. Armando Diaz dohodl rozpuštění italské vojenské mise v Praze, a ze základny Campoformido u Udine 4.5.1919 odletěl italským čtyřmístným vojenským letounem Caproni 450 se třemi Italy na palubě navštívit svoji rodinu na Slovensko.

V 11.00 dopoledne se Štefánikovo letadlo pokoušelo přistát u BTS, načež se zřítilo u bratislavského letiště Ivanka.

Pohřeb se konal 10.5.1919 v BTS.

Oficiální „vysvětlení“ znělo, že letadlo spadlo kvůli nepříznivému počasí, ale ve stejný slunečný den Šrobár s celou svoji vládou odjel z BTS do města Skalica sázet stromky na počest vytvoření První republiky ( nešel tudíž vítat „ národního hrdinu“ , slovenská vláda měla všechny klíčové funkce obsazené, kdyby Štefánik nebyl ministrem obrany ČSR, musel by se na Slovensku vrátit k profesi astronoma ) .

Stejně nepravděpodobné je tvrzení, že letadlo sestřelili madˇarští bolševici, kteří stáli uprostřed mostu Franze Josefa v BTS (bratislavská oblast byla v té době konfliktní pohraniční zónou mezi ČSR a  bolševickou madˇarskou republikou rad , která obsadila jižní části Slovenska vzápětí po vyhlášení ČSR, prostředníka mezi ČSR a Madˇarskem dělala Itálie) …

Další verze tvrdila, že jej omylem sestřelila čsl. armáda, která si italské barevné identifikační znaky spletla s podobnými identifikačními znaky Madˇarska, jiná, že byl zastřelen důstojníky/důstojníkem, kteří s ním letěli ( dva ze třech Italů byli prominentní důstojníci), a kteří při potyčce ztratili nad letounem kontrolu.

Václav Havel svého času předal slovenskému prezidentu Rudolfu Schusterovi svazek tajných dokumentů, včetně záznamu o pitvě Štefánika a jeho tříčlenného doprovodu, která tvrdila, že ani v jednom těle nebyla kulka.

Navzdory všem neshodám, které Štefánik s Benešem měl, politické vraždy nebyly stylem ani TGM, ani Beneše …

Štefánikova smrt však zůstává nevyjasněná ( viz Kautský Kauza Štefánik, legendy,fakty a otazníky, Matice slovenská 2004 ) …

Štefánik má pomník v Clevelandu, Ohio, postavili mu ho z vlastních peněz zdejší krajané, sochu ve francouzském Paulhan /francouzský letec z 1.sv.v., a identické sochy na Petříně a v Bratislavě, v Košicích má pomník spolu s TGM , mohylu má na kopci Bradlo v Brezové pod Bradlom.

Až 20.7.90 bylo na Slovensku otevřeno Muzeum Milana Rastislava Štefánika, které mělo být otevřeno již v roce 68, ale KSČ to nedovolila.