Jan Masaryk, hra rozvědek, zbrojní kontrakty I

Jan Masaryk /1886-1948/ jako černá ovce rodiny v Čechách gymnázium nedokončil/jiné zdroje píší, že dokončil 1906, obchodní diplom získal až v US /1907-1913/ dálkově při práci ( jako chudý student byl i dělníkem v ocelárnách, jenž východoevropské přistěhovalce, kteří s ním pracovali, učil číst a psát, vydělával si i hrou na klavír ), kam proti vůli rodičů odjel se stodolarovkou v kapse  ...

V rakousko-uherské armádě se naučil madˇarsky, mluvil plynně AJ,F, německy a rusky, od roku 1919-1922 byl zástupcem velvyslance ve Washingtonu, členem diplomatické mise v LON, osobním tajemníkem Beneše, od roku 25 velvyslancem v LON - v této době se za ním táhla pověst sukničkáře a hazardního hráče.

Údajně byl svobodným zednářem ( jako většina Britů) ...

Poté co byl jmenován velvyslancem, jeho úřadovna a rezidence na Grosvenor Square (Mayfair) se stala dějištěm „večírků“ , na které dychtivě přijížděl celý diplomatický sbor, protože jejich organizátor JM byl uhlazeným hostitelem, skvělým vypravěčem vtipů, a po své matce talentovaným pianistou a zpěvákem , jenž jako pianista amatér doprovázel svoji přítelkyni Jarmilu Novotnou /1907-1994 NYC/, hvězdu Metropolitní Opery z let 1940-56, pokračovatelky Emmy Destinové ( před Hitlerem utekla s rodinou do US, vrátila se v roce 45, v roce 48 znovu emigrovala před komunisty, v roce 91 přijela krátce do Prahy)  …

Jako „ nejlepší pianista z diplomatického sboru „ byl představen i dvoru sv. Jiří, a před králem Jiřím VI jako jeden z mála lidí nearistokratického původu mohl vyprávět i neslušné vtipy  ...

Jeho vlastní byt byl ve Westminster Gardens, Marsham Street, za války také často pobýval u prez. Beneše v Aston Abbots u Aylesbury v Buckinghamshire …

Třebaže čas. Time Magazine ve své rubrice Milestones ze 4.8.24 oznámil popření zásnub bohaté Frances Anita Crane Leatherbee/1887-1954/ a  ministerského zplnomocněnce JM, stejný časopis ve stejné rubrice oznámil, že se oba vzali 5.1.25, JM tak vyženil její tři syny, jejichž biologický otec zemřel v 11/31.

Frances Anita Crane byla dcerou miliardářského podnikatele Charlese Crane /1858-1939/ ( sponzoroval vyhlášení ČSR), a sestrou Richarda Crane, prvního US velvyslance v Praze, v roce 31 se rozvedli.

Frances Anita Crane po celá 20.léta přispívala na charitu pro Rusko, stejně jako  její pozdější švagrová učitelka Alice Masaryková /1879-1966/, která 1915  z důvodu podpory „zrádcovských“  akcí svého otce strávila ve vídeňském vězení 8 měsíců, byla zvažována i její poprava, ale zasáhly US, v roce 1919 se stala členkou parlamentu …

JM, „optimistický pesimista“, jak se charakterizoval, na večírcích kraloval, mezi jeho přátele patřili mj. Karel Čapek, Olga Scheinpflugová, Jan Werich …

V 9/38 JM odstoupil z funkce velvyslance na protest proti Mnichovské dohodě ( předchůdce Vojtěch Mastný, nástupce Max Lobkowicz), protože ministerský předseda Neville Chamberlain zašel se svými nejapnými komentáři ve stylu „ přece nebudeme kopat zákopy a nosit plynové masky pro spor neznámé zemičky, jejíž existenci ani neregistrujeme „ , moc daleko  …

Anglosaští spojenci Benešovu exilovou vládu uznali až v 7/41 v dohodě s Kremlem, jenž se po napadení Hitlerem stal jejich  „ milým“ spojencem ...

Za plné politické uznání této vlády bojoval i JM, a když mu jeho UK přítel novinář, diplomat a agent IS Robert Bruce Lockhart/1887-1970/ zvěstoval, že vláda bude Londýnem uznaná, JM vytryskly slzy  …

Se svým smyslem pro humor se JM v LON často ptal, zda její neuznání s tím, že je zatím „ prozatímní “ znamená, zda také smrt čsl. vojáků na západní frontě je „ prozatímní “, a v dopisech svým přátelům se podepisoval Tvůj/Váš prozatímní JM“ …

Za války měl JM oddané posluchače v Protektorátu na stanici Volá Londýn, teprve za války se z baviče přeměnil v politika, třebaže podle Jiřího Ješe, na rozdíl od ministrů Stránského a Drtiny říkal jen banality ( nacisté nařídili, že z radiopřijímačů musí lidé odstranit pásmo krátkých vln) …

V exilové vládě působil jako ministr zahraničí, Churchill a manželé Rooseveltovi patřili k jeho osobním přátelům, v letech 44-45 i jako ministr obrany ( vystřídal Sergeje Ingra).

27.3.44 byla fotografie JM na titulní stránce časopisu Time Magazine ( v roce 43 byl mužem roku tohoto časopisu „ přísný, ale spravedlivý“ Stalin) ...

Po teheránské konferenci, na které si trojka rozdělila sféry vlivu, přijal FDR Beneše s tím, že by měl jet do Kremlu podepsat smlouvu o pomoci a přátelství se SU, nejlépe na věčné časy ( + dohodu o osvobození v rámci přerozdělení vlivových sfér v Teheránu ), o což se v MOW, kam jej poslal jako svého důvěrníka v dobré víře Beneš,  již od roku 41 usilovně snažil Zdeněk Fierlinger, jenž sdílel Benešovo tajemství z dob legií ( část carova pokladu odložená pro potřeby nové republiky) , které očividně Kremlu vyzradil/potvrdil …

Pragmatický JM ještě na jaře 44 za souhlasného přikyvování Eleanor Rooseveltové tleskal postupu RA „Osvoboditelky“ , třebaže jeho zápal pro RA poněkud ochladl po vypuknutí SNP v 8/44 , kdy JM žádal US a UK letectvo o pomoc SNP, ale Kreml proti této pomoci protestoval, a znemožnil ji ...

Beneš nevěřil ani anglosaským spojencům ( kteří po jeho smrti nepravdivě prohlašovali, že vetoval PL-čsl. konfederaci, kterou navrhoval gen. Sikorský, a místo toho raději proti PL podepsal 12.12.43 smlouvu o přátelství se Stalinem - ve skutečnosti spojenci zavraždili Sikorského, aby tuto smlouvu výměnou za  předání PL a ČSR Kremlu mohli sami se Stalinem podepsat + navíc Beneš smlouvu se Stalinem nepodepsal sólově, ale jeho smlouva navazovala na britsko-SU smlouvu o přátelství z roku 42, a Beneš byl do této smlouvy anglosaskými spojenci přinucen diplomatickým tlakem, stejně jako byl v roce 34 přinucen Paříží k tomu, aby diplomaticky uznal SU/Beneš byl poslední, jenž tak ještě neučinil, a v 16.5.35 uzavřel na naléhání Francie čsl.-SU smlouvu o vzájemné pomoci při napadení, kterou PAR s Kremlem uzavřela již v roce 32 ), natož Kremlu  ...

7.3.45 JM odjel s prez. Benešem z LON na útrpnou cestu do MOW ( 20.1.45 byly osvobozeny Košice, 4.4.45 Bratislava, doba nesvobody podle rozhodnutí vlády skončila 4.5.45, 30.4.45 padl BER)  kde jim Stalin „ představil“ novou čsl. vládu, vedenou SU velvyslancem v MOW Fierlingerem/ Stalinem doporučené lidi do prominentních funkcí poválečné vlády , ministerstvo zahraničí Fierlinger nabídl JM  ( od 5.4.45, kdy se konalo 1.zasedání prozatímní vlády v Košicích, se tak stal tajemníkem JM „stínový ministr zahraničí“ Vlado Clementis ) …

Třebaže JM Gottwalda bytostně nesnášel, hýřil v roce 45 i poté, co bylo gen. Pattonovi zakázáno osvobodit Prahu, optimismem ohledně zdravého rozumu národa, který si bude komunisty držet od těla s tím, že ČSR bude maximálně mostem mezi MOW a Západem/ jeho představa  „socialismu  pro všechny a se všemi „ /pluralitního socialismu.

„Lidovost“ JM se projevila ve známé přestřelce s Benešem, kdy si Beneš v LON trpce povzdychl, že „ čeští dělníci stojí za Heydrichem kvůli jednomu páru bot „ ( Heydrich poskytl českým dělníkům stejné postavení jako německým- dostávali stejnou mzdu, placenou dovolenou, a 1 pár bot ročně, aby pro Třetí říši dobře pracovali), na což JM odvětil, že „ je to přirozené, když za českých pánů by na boty neměli „ …

JM se považoval za přítele Eleanor Rooseveltové, z toho pramení jeho počáteční optimismus vůči RA Osvoboditelce ( Eleanor odmítla kandidovat jako viceprezidentka Trumana, protože Trumana považovala za nezvolitelného, proto  tři z jejích  synů podpořili Eisenhowera (jenž nakonec nekandidoval), a sama Eleanor, třebaže Trumanovi přísahala, že je neutrální, nasadila všechny politické páky, aby Truman nebyl zvolen.

Mj. se obávala, že by za Trumana vládl Churchill, pod jehož silným vlivem, jak tvrdila, Truman byl, a Eleanor R. si nepřála anglosaskou koalici proti SU ...

Poté Trumanovi svými denodenními dopisy radila, jak má vládnout, a Truman jí za rady s poklonkami děkoval, protože se jí bál ...

Po smrti JM Eleanor R. napsala 13.3.48 dopis George Marshallovi, ministru zahraničí 47-49, že po vraždě JM ( umučen a zavražděn/pro zlepšení nálady viz  Zdeněk Nejedlý „Komunisté, dědici velkých národních tradic českého lidu „ ) by napětí ve vzájemných vztazích pomohlo vyřešit vzájemné setkání anglosaských a SU vůdců.

Stále zastávala Stalinův názor, (který od ní převzal FDR), že je nutno z Německa učinit zemědělský stát, a že Stalin má oprávněné obavy, že anglosaští spojenci chtějí německý průmysl znovu postavit na nohy …

17.3.48 Truman před Kongresem proti bolševické hrozbě žádal znovuzavedení všeobecné branné povinnosti, a základní vojenský výcvik pro všechny US občany, na což Eleanor R. prohlásila, že se Truman zbláznil, a SU hrozbu přeceňuje …

Rooseveltová v této souvislosti napadla tři veterány vlády FDR, ministra obrany James V. Forrestal (vyhozen z okna), náměstka ministra zahraničí Roberta A. Lovetta, a zahraničněpolitického poradce W.Averell Harrimana.

V roce 57  Eleanor R. odcestovala za Chruščevem do Kremlu, aby si s ním popovídala o „ duchovnu“ …

Eleanor R. poté ovlivňovala i JFK, jenž jí požádal o přímou pomoc při jednání s Kubou po fiasku v Zátoce sviní …

V roce 61 Eleanor R. pateticky prohlásila, že US prohrávají studenou válku, protože ztratily vizi, a pateticky se ptala :“ Co se stalo s US snem ?“

V 6/45 JM podepsal v San Francisku za ČSR Chartu OSN jako ministr zahraničí poválečné vlády NF, v níž po volbách z 5/46 dominovali komunisté (na Slovensku však vyhrála Demokratická strana) ...

JM stále působil ve službách OSN, do ČSR se vrátil až v roce 47 opětovně převzít funkci ministra zahraničí, kterou mi, stejně jako Fierlinger po vítězných volbách z roku 46 ( 38% hlasů), nabídl premiér Gottwald ( KSČ si v rámci přípravy na puč od „osvobození“ RA v 9/45 monopolizovala bezpečnostní složky) …

Po válce JM představoval pro národ symbol národní svobody, po únorovém puči byl pro národ jediným mluvčím této národní svobody, proto se jej, jako i jiné politiky, NKVD prostřednictvím čsl. přisluhovačů snažila různými pomluvami zdiskreditovat ( přestože JM v roce 46 napsal na Stalina ironickou oslavnou ódu ) …

V 2/46  12členné US komando z 1246. praporu na tajné misi proniklo hluboko do týlu ČSR, aby získalo několik beden dokumentů z dob Protektorátu.

Bedny byly ukryté v zalesněné rokli u vesnice 25.6 km jižně od Prahy, kam komando dovedl bývalý důstojník SS.

Komando úspěšně získalo přes 30 beden protektorátních dokumentů, včetně některých Benešových spisů, ale na zpáteční cestě byli 3 US vojáci zadrženi hlídkou jednotky čsl. ministerstva vnitra, které je 21 dní vyslýchalo ...

JM tento incident řešil přes list NYC Times, US státy se omluvily, a vydaly čsl. vládě většinu z beden.

V roce 47 bylo anglosaské spojenectví se Stalinem v troskách, Stalin, třebaže původně souhlasil s rozdělením Berlína, začal spojencům nejrůznějšími omezeními zabraňovat v přístupu do jejich okupačních zón, komunisté  bodovali i v italských a francouzských volbách, Kreml dokončoval kolonializaci východní Evropy, a podporoval řecké komunisty v občanské válce.

V 7/47 přijala čsl. vláda, aniž by se ptala na povolení Kremlu, pozvání na pařížskou konferenci o pomoci z Marshallova plánu ( třebaže jeho podmínky stanovily, že není pro státy, které mají ve vládě komunisty), ze které Molotov s velkým křikem odešel ...

O 2 dny později si tříčlenná delegace /JM, Gottwald a ministr spravedlnosti Judr Prokop Drtina/ vyslechla hromy a blesky od Stalina s tím, že svojí přítomností v PAR čsl. vláda hrubě porušila vzájemnou spojeneckou smlouvu, načež JM po návratu jadrně ( podle I.Herbena) prohlásil  :“ Jel jsem do MOW jako ministr, vrátil jsem se jako Stalinův pacholek“ , nicméně v MOW Stalinovi nijak neodporoval …

10.7.47 Národní fronta, aniž by konzultovala národ, ustoupila vydírání Stalina, a nepřijala Marshallův plán.

Stalin se snažil začlenit čsl. ekonomický potenciál do SU hospodářství SU úvěry a půjčkami ...

Puč z 2/48 měl zabránit volebnímu zvratu, ke kterému by mohlo dojít po květnových volbách, protože preference Benešovy Československé strany národně socialistické prudce rostly, zatímco KSČ podporu ztrácela …

Pár měsíců před únorem, v době, kdy šéf odborů Zápotocký volal po dalším znárodňování, pronesl JM  překvapivý projev na Masarykově univerzitě v Brně, ve kterém řekl, že „ nesdílí optimismus lidu“  vyřešit poválečné problémy rychlým přesunem k lidové demokracii, ale že „ spojenectví se SU musí být věcí nejen rozumu, ale i srdce. SU musí být nejen náš přítel, ale i ochránce „ (proti Německu) …

V 9/47 na něj Gottwaldův zetˇ Alexej Čepička, agent NKVD a konfident Gestapa, jenž v roce 50 vystřídal Ludvíka Svobodu ve funkci ministra obrany (odvolán při destalinizaci v roce 56), zorganizoval amatérský atentát s dynamitem v dřevěné krabici označené jako „ doutníky“, stejné bomby dostali Prokop Drtina /1900-1980/, předválečný tajemník prez. Beneše, a ministr Petr Zenkl, primátor Prahy /1884-1975 US/  …

Provedeným rozborem písma a laku na krabicích bylo zjištěno, že krabice do PRG dovezl a odeslal strojvůdce Štěpánek, člen KSČ, a bombu vyrobil komunistický poslanec Sosnar na příkaz Alexeje Čepičky ( v nacistickém koncentráku byl Čepička kápem, své bývalé spoluvězně, armádní důstojníky, v roce 49 obeslal, aby se dostavili na kádrové oddělení MO, obvinil je ze špionáže, a týž den je nechal popravit, když si předtím vykopali vlastní hrob/imitoval metody Gestapa, jak píše Ota Ulč „ fascinující propletenec Gestapo-SD-KSČ-STB-NKVD-KGB „  ...

Viz kniha We will bury you/Pohřbíme vás od generála Šejny, přítele Raúla Castra, jenž často citoval Chruščovova slova :“ Vezmeme USA kamarádsky kolem ramen, a odvedeme je do hrobu“ ...( Šejna tvrdil, že Brežněv udržoval poměr s manželkou uvězněného Rudolfa Baráka ) ...

Šejna píše, že v Čepičkově trezoru byly stovky žádostí o milost osob v celách smrti, které přísahaly, že jsou nevinní – Čepička na každý dopis vlastnoručně napsal „ Popravit!“ , mj. v kauze pluk. Vaška z genštábu z roku 49, obviněn ze špionáže, umlácen k smrti, načež jeho vrazi navštívili jeho ženu, a řekli jí, že se svoji sekretářkou emigroval – 18 hodin po své smrti byl odsouzen za vlastizradu ...

Poté, co „živý“ dorazil na zasedání OSN do NYC, přátelé a zpravodajské služby mu doporučovali, aby se již nevracel, ale JM odpověděl :“ Vím, že mne zabijí, ale vrátit se musím“ …

Čsl. velvyslanec v US dr. Juraj Slávik/1890-1969 US/ uvedl, že JM prohlásil, že „ je Stalinovým vězněm“ …

Do Německa v roce 47 emigroval Jiří Machura, spolupracovník JM, v NSR úspěšně podnikal, v 12/89 byl poprvé v CS, údajně se setkal s Dienstbierem Seniorem.

Ernst Kolowrat v článku Vzpomínka na Toníka píše, že vánoce 47 „ po posledním nezdařeném úsilí získat v 10/47 podporu u US ministra zahraničí Lovetta, pro svou diplomacii „ JM trávil ve svém londýnském bytě, kde jej navštívil můj otec“ ...

JM tehdy svému britskému/UK příteli řekl :“ Gottwald porušil všechny sliby, které dal, ale ještě ty komunistické bastardy porazíme!“ ( viz Zbynek Zeman The Masaryks 1976, Claire Sterling The Masaryk Case 1982) ...

Koncem 1/48 ministr Prokop Drtina zveřejnil v parlamentu výsledky šetření, které bylo pro ÚV KSČ velmi nelichotivé.

Vládní krize začala 13.2.48, když ministr vnitra Václav Nosek/1892-1955/ v rámci přípravy puče odstranil z funkcí 8 zbývajících nekomunistických policejních komisařů z pražského regionu, a na jejich místa dosadil komunisty.

Nekomunističtí ministři 17.2.48 požadovali okamžité nastolení předchozího stavu, hlasovali pro odstavení Noska z funkce ministra vnitra ...

19.2.48 KSČ vyzvala své stoupence, včetně odborů,  k „ mobilizaci“, a ministr vnitra Nosek nařídil několika policejním plukům pochod na Prahu ...

Nosek, člen ÚV KSČ od Gottwaldova převratu v roce 29, jenž válku strávil jako Gottwaldovo tykadlo v LON, během puče rozehnal policejními jednotkami (+ kolem Prahy číhalo 15.000 ozbrojených příslušníků Lidových milic ) demonstrace na podporu Beneše, a třebaže v letech 45-48 učinil z STB výlučnou bolševickou instituci, zůstal ministrem vnitra jen do smrti Stalina a Gottwalda do 3/53)  ...

Odbory pořádaly mimořádný „zastrašovací“ sjezd v Praze, zatímco ministr obrany Ludvík Svoboda podepsal příkazy k zatčení, které mu byly předloženy, stovek nekomunistických důstojníků -  mj. z genštábu muselo odejít 15 nekomunistických generálů ( jako jeden z prvých byl zatčen gen. Heliodor Píka, zástupce náčelníka genštábu, bývalý šéf čsl. vojenské mise v MOW, v justiční vraždě popraven v roce 49 ), ostatní nekomunističtí důstojníci byli přeřazeni do nedůležitých a odlehlých vojenských jednotek na Slovensku  ...

Jediným významným vysokým nekomunistickým důstojníkem zůstal jen vojenský poradce prez. Beneše ...

Ve stejné době ostentativně „ na obchodní jednání“ dorazil do Prahy náměstek SU ministra zahraničních věcí /SU velvyslanec Valerián Zorin, jenž chaos začal svými příkazy organizovat do puče.

Zároveň RA prováděla demonstrativní přesuny svých vojsk ( až 100.000 vojáků během jednoho přesunu )  přes čsl. území do Rakouska, jeden z největších se konal během voleb v roce 46 (!) ( US + SU armáda se z ČSR stáhla k prvnímu týdnu v 12/45, SU se sice vojensky stáhl, ale jeho poradci řídili čsl. ministerstva obrany a vnitra )...

Valerián Zorin hrozil Benešovi, že jestliže demisi nepřijme, RA spolu s vyzbrojenými Lidovými milicemi KSČ si palácovou revoluci vynutí sama - statisíce SU vojáků stály připraveni na třech stranách hranic ( severní, východní a jižní) ...

Na druhou stranu, paradoxně, by čsl. armáda v boji proti bolševikům mohla spoléhat na Ukrajinskou povstaleckou armádu UPA, která od léta do konce roku 47 tajně přecházela čsl. hranice do Německa , protože od léta 47 spojené PL-SU síly nabyly nad příslušníky UPA vrch / asi 10.000 mužů, kteří se probíjeli na Západ  do US okupační zóny v Německu ve skupinkách po 8-10 přes čsl. hranice, většinou byli Američany pochytáni, a vydáni bolševikům. První skupina byla zadržena 11.8.47 poté, co během jednoho měsíce urazila 1.500 km, a vybojovala mnohé menší bitvy.

Pod dozorem Valeriána Zorina Nosek zahájil rozsáhlé zatýkání komunistům nepohodlných lidí ( zatčen byl např. Pavel Tigrid), a bezprostředně po puči začaly komunistické akční výbory likvidovat demokraty ve všech sférách veřejného života, včetně učitelů a studentů na školách ...

Na protest proti puči a proti Benešovi, jenž slib nedodržel, a demisi pod tlakem diktátu Gottwalda, Zorina, STB,SNB,Lidových milic, a Svobodovy armády přijal,  Prokop Drtina demonstrativně vyskočil z okna, přišla jej navštívit Milada Horáková, z nemocnice byl odvezen rovnou do vazby.

Drtina ve svých Pamětech popisuje schůzku u JM, k němuž přišel spolu se Stránským a Zenklem počátkem února 48 s tím, že se chystá demise, která vyžaduje jednotný postup demokratů, na což JM řekl, že s demisí nesouhlasí, protože nahraje komunistickému puči ...

Drtina píše, že JM údajně prohlásil, že by měl zájem, aby jméno Masaryk bylo opět na Pražském hradě ( to, že se stane nástupcem churavějícího Beneše očekával celý národ, ale Beneš na fotce ze 27.1.48 v knihovně po pravici s gen.tajemníkem OSN Trygve Lie, po levici s JM, nevypadá na zchátralou trosku, naopak )  …

Když 12 nekomunistických ministrů 20.2. podalo demisi, aby si vynutili nové volby ( a doufali, že se k nim přidají i sociáldemokraté, kteří se však nepřidali, a vzápětí na to se jim bolševici odvděčili zatčením Laušmana, a posléze zatýkáním všech nekomunistických politiků bez rozlišení ), nestraník JM neodstoupil, údajně proto, aby zamini nepřevzali komunisté .

Podle svého tvrzení zůstal ve vládě na přání prez. Beneše, navíc otci v roce 37 slíbil, že prez. Beneše neopustí  …

Jiří Ješ v rozhovoru s Bohumilem Pečinkou cituje z Drtinových Pamětí, kdy 24.2.48, den před podáním demise, přišel JM za Benešem s tím, že mu volal Gottwald, aby ve vládě zůstal, co mu Beneše doporučuje – Beneš mu odpověděl, že se musí rozhodnout sám, načež před kancléřem Smutným a před manželkou Hanou prohlásil :“ Kdybych mu řekl, zůstaňte ve vládě, vymlouval by se, že chtěl odstoupit, ale zůstal proto, že jsem to chtěl já, a kdybych mu řekl, atˇ tu funkci nepřijme, řekl by Gottwaldovi, že to Beneš nechce „  …

US spisovatelka Marcia Davenportová tvrdila, že JM zůstal v bolševické vládě, která po demokratických principech jeho otce šlapala jako slon v porcelánu, jen aby se jako ministr dostal lépe do LON.

JM a Clementis

23.2.48 přijel za Benešem, JM, a Ripkou  Mihály Karolyi, jenž ve svých Pamětech píše : „ Přijel jsem vyjednávat o postavení madˇarské menšiny na Slovensku,Beneš byl krátce po infarktu, JM měl levou ruku v obvaze, upevněnou šátkem přes krk, již 2x jej operovali na dlani, a rána jej viditelně bolela, rakovinu prý neměl, ale stěžoval si, že již nemůže hrát na klavír ( operovali jej v 2/47 + v 7/47 si vykloubil levé rameno, když uklouzl při nastupování do auta )…

Clementis náš rozhovor, třebaže jej nikdo nezavolal, několikrát přerušil svým příchodem .

JM přítomnost Clementise viditelně znervózňovala, měl jsem dojem, že se ho bojí – „Jsem pod kontrolou tohoto člověka,“ řekl mi JM, když Clementis místnost opustil „ …

Komunisté si vynutili zřízení na zamini funkce státního tajemníka/Clementise, a navíc vznikl i gen. sekretariát v čele s Arnoštem Heidrichem.

Clementis výměnou za funkci ministra měl přeměnit zamini na rezidenturu SU zpravodajské služby, zbavit se JM, se kterým tato přeměna nebyla myslitelná, a celého prozápadního osazenstva ministerstva, což zdárně vykonal.

Po 25.2.48 se JM stal pouhým mechanickým podpisovačem toho, co mu Clementis předložil ... 

26.2.48 US,UK + Francie puč ve společném prohlášení odsoudily, ale nepřijaly nic z toho, co doporučoval US velvyslanec v Praze Laurence Steinhardt, mj. požadoval zastavit veškerou nákladní dopravu v US okupačních zónách v Německu a v Rakousku, směřující do ČSR ...

Beneš tlaku Gottwalda a Zorina, jenž hrozil odvetou, tudíž podlehl, a pověřil Gottwalda sestavením nové vlády, kterou měl Gottwald představit 10.3.48, ve které Stalin s JM při bolševizaci zamini nemohl počítat ( avšak když Gottwald předložil JM seznam lidí, jeho spolupracovníků a přátel, které má ze zamini propustit, JM nejprve rázně odmítl, ale poté podepsal, když dostal formální ujištění, že bude dodržena dvouměsíční výpovědní lhůta )  …

JM se Fischlovi svěřil :“ Za války jsem lidem doporučoval, aby hráli Švejka a uchýlili se do svého nitra, dnes se mi zdá, že je mi určena role pouhé Švejkovy schránky“ ...

Zprávy zamini o komunistickém puči poslal do OSN novinář a odbojář Josef Jošten/1913-1985/, tzv. Joštenovy Spisy …

US ministr zahraničí George Marshall bezprostředně po puči 25.2.48 Gottwaldovu vládu označil za  „ teroristickou „ s tím, že tzv. Masarykova sebevražda dokazuje, co se v ČSR  skutečně děje …

Zajímavé bylo složení uprchlíků po bolševickém puči, kteří přecházeli hranice do Německa a Rakouska - v únoru byl na hranicích sníh, což mnohé odradilo, ale již v 3/48 US vojáci zadrželi zhruba 2.000 českých uprchlíků, mezi nimi i gen.Bruno Sklenovského/1893-1957 Toronto/, za války bývalého náčelníka genštábu čsl. vojsk na Západě, po válce Benešova vojenského poradce ...

Od jara do podzimu 48 počet uprchlíků prudce vzrostl, ale od 5/48 se podstatně změnilo složení uprchlíků – bolševici útěky pojali jako příležitost, jak se zbavit dalších sudetských Němců, zatímco pro Čechy bolševici zavedli tři pohraniční pásma se zátarasy a kontrolními stanovištˇmi , v zóně tři km od hranic vládla jen armáda, která odtud vystěhovala civilní obyvatelstvo, v ostatních polovojenská politická SNB.

Jak armáda tak SNB měly rozkaz střílet každého, kdo by chtěl nelegálně překročit hranice, což měli dovoleno jen sudetští Němci ...

Tito sudetští Němci, kterých se bolševici zbavovali, představovali pro US armádu velký problém, neměli je kde ubytovat, nakonec se jich ujala, když Německo nejevilo zájem, Itálie ...

US předaly pohraniční kontrolu Německu 5.8.48.

Únorový puč znamenal kolonializaci ČSR ( zamini převzala NKVD/KGB jako svoji rezidenturu, brutální sovětizace vnitřních poměrů, včetně vyvěšování SU vlajek a hraní SU hymny, až po sovětizaci ministerstev).

Podle šéfa čsl. rozvědky Oskara Valeše, jenž zamini dostal pod svůj povel, se zamini již nemělo soustředˇovat na diplomacii, ale na špionáž ve prospěch Kremlu, proto podle jeho pokynů 80% zaměstnanců zamini měli tvořit Valešovi rozvědčíci, závislí na SU rozvědce, která projednávala čsl. záležitosti v moskevské centrále, a rozhodovala o nich ( historik Karel Kaplan)  ...

Třebaže JM krátce po Únoru pronesl pár provládních prohlášení, 25.2.48 pronesl zakódovaný projev k armádě „ Bratři, jsem s vámi!“  …

Jeho tajemník Lumír Soukup uvedl, že se JM cítil rozladěný, že 6.3.48 musel shlédnout přehlídku milic a policie na Staroměstském náměstí, a že bolševici zneužívají ve svých projevech jeho jméno ...

Soukup jej poté požádal, zda jej 7.3.48 může doprovodit do Lán, a JM souhlasil ...

7.3.48 se zúčastnil přehlídky Sokolů na Staroměstském nám.,a poté zajel na hrob svého otce do Lán.

8.3.48 byl na vzpomínkovém večeru ND, a 9.3 byl přítomen při audienci nového PL velvyslance v Benešově vile v Sezimově Ústí ...

STB věděla, že se JM chystá do emigrace, bylo to veřejným tajemstvím, které se probíralo v každé rodině a v každé hospodě  ...

JM byl sledovaný, stejně jako dr. Hubert Ripka /1895-1958 LON/( historik Ripka z Čsl.strany národně socialistické, dlouholetý poradce Beneše, strávil válku v UK, byl poválečným ministrem zahraničního obchodu, brzy po puči emigroval) 24 hodin denně  …

Petr Zajíček pro krajanský čas. Hospodář/Ohio v 3/04 napsal :

„ Již v 1/48 přišli do Černínského paláce vyměňovat elektrické vedení, jeden z údržbářů pán Klán poté neštˇastně vykřikoval: „Neměl jsem to dělat“, správce domácnosti JM Václav Topinka prohlásil, že JM věděl, že jej bolševici odposlouchávají, a 24 hodin sledují, protože Topinka na odposlouchávání přišel :

“ Jednou jsem dotelefonoval, zvednu sluchátko, a ještě tam běžel můj nahraný hovor „ ...

2 dny před svojí vraždou JM mluvil s Valeriánem Zorinem, a podle svědků byl po rozhovoru rozrušený, poté podle Herberty Masarykové navštívil v doprovodu tajemníka Soukupa hrob svého otce v Lánech, před kterým podle Soukupa prohodil „ Konec přetvářky“   …

Že si JM naplánoval emigraci, dosvědčil tehdejší UK velvyslanec v Praze, jenž jej k emigraci ponoukal, a také Sir Robert Bruce Lockhart ( v roce 1920 člen UK ambasády v Praze, kdy se s JM seznámil), věrný přítel JM, kterému JM poslal zprávu přes osobu, kterou Sir RBL nikdy z bezpečnostních důvodů nejmenoval, a stejnou zprávu od JM mu 7.3.48 doručila US spisovatelka Marcia Davenport /1903-1996/, která JM, se kterým se seznámila v OSN, sentimentálně milovala/slíbil, že jí při nejbližší příležitosti v LON vyhledá  ...

Tutéž informaci, že chce emigrovat, poslal JM Orme Sargentovi z UK zamini .

7.3.48 Davenportová dorazila z Prahy do LON soukromým letadlem US velvyslance ( proti tvrzení Davenportové + Oskara Klingera stojí tvrzení US historičky Silvie E.Crane, exšvagrové JM, která v rozhovoru pro Právo ze 7.11.91 prohlásila :“ Výslovně nám řekl, že neuvažuje o dalším exilu, v němž by se stal loutkou v rukou jiných“ /zda její slova překroutilo Právo, či sama Crane převrátila slova Davenportové , není známo, ale byla to Davenportová, která pronesla, že „ JM chce emigrovat, protože již nechce být loutkou v rukou jiných“) …

Dr. Oskar Klinger, osobní lékař Beneše i JM, jakmile v roce 48 přiletěl do NYC, uvedl pro NYC list Herald Journal, že  „ je přesvědčený, že JM sebevraždu nespáchal, že měl s JM odletět v den vraždy do Británie, a že 3 dny před svojí vraždou vyslal do LON svoji US přítelkyni, se kterou se chtěl oženit ( Sylvia Crane tvrdila, že se s ní oženit nechtěl) se zprávou pro svého přítele, že brzy dorazí“ / v LON měl vlastní byt  „ …

Klinger sloužil jako „spojka“ mezi Benešem a JM, záminkou k denním návštěvám byly  „ injekce“ proti bolesti ( podle tajemníka Antonína Suma si stěžoval na špatné spaní, proto bylo dohodnuto, že na doporučení dr. Klingera 10.3.48 po představení nové poúnorové vlády v parlamentu odjede na 14 dní na léčebnou kúru do lázní, každý však věděl, že přijmutím funkce ministra v Gottwaldově vládě by JM pošpinil své jméno, a zkompromitoval Západ, za ministra zahraničí jej nechtěl ani Kreml) ...

Pro teorii Jiřího Řezníka o dvojníkovi „injekce“/pitevní zpráva hrají důležitou roli, podivuje se, že přestože vyšetřovatel Jan Havel ve své knize Smrt JM z pohledu vyšetřovatele z roku 98, ve které popisuje zavádějící vyšetřování z let 93-95, jehož se sám účastnil, uvádí, že “ v české relaci vysílače NYC zazněla informace, kdy novinář Brandon s odvoláním na dr. Klingera sdělil posluchačům, že 8.3.48 přišel dr. Klinger k JM jako obvykle dát mu injekci“ , „ se dr. Klinger ve své výpovědi z roku 48 jakékoliv zmínce o injekcích vyhýbá, pouze říká, že byl s JM domluven na útěku, kdy mu JM, píše Jiří Řezník, řekl, že má pozvat Dixona a Steinhardta, a definitivně to domluvit.

 „ Sbal si to nejnutnější, když tě ráno zavolám o sedmé hodině, abys mně přišel dát injekci, jedˇihned do Panenských Břežan (exHeydrichovy vily), tam budou křídla připravena, a poletíme. Když nebudu ráno volat, selhalo to, a přijdˇjako obvykle po deváté hodině „ …

V souvislosti s bizarním „sametovým“ vyšetřováním z let 93-95 Václav Pokorný 19.12.94 na ÚDV změnil svoji výpovědˇz roku 68, ve které potvrdil přítomnost Schramma v Panenských Břežanech v noci z 9/10.3.48 ( 10.3.48 se konala inaugurace Gottwaldovy vlády)  …

Dr. Klinger US dopisovateli londýnských Sunday Times z 19.4.68 sdělil, že „ JM mu ráno 9.3.48 řekl, že „ vše je připraveno k odjezdu, jsi ty připraven?“ , a že mu zavolá ráno 10.3.48, a požádá ho o injekci na znamení, že jde vše podle plánu, a také, aby jej od této chvíle již nekontaktoval, ani přes telefon „ …

Petr Zajíček pro čas. Hospodář napsal, že JM měl v noci 10.3.48 odletět do LON spolu se svým lékařem Oskarem Klingerem, což  sdělil Benešovi 9.3.48 při odpolední procházce „ ve dvou“  na zahradě (kvůli odposlechu) v jeho vile v Sezimově Ústí( ve skutečnosti nikdo neví, co mu sdělil), u kterého spolu s dr. Oskarem Klingerem poobědval.

Podle svědků byl JM po rozhovoru v dobré náladě, Beneš nikoliv ...

V tento den JM mluvil i s Benešovým kancléřem Jaromírem Smutným /1892-1964, Benešův kancléř od roku 37, zorganizoval jeho odlet do LON, byl u něho , když Beneš umíral, zemřel 5.10.48. Smutný byl přítomen, když prez. Beneš poté, co Gottwaldovi v 5/48 nepodepsal novou bolševickou ústavu, odstoupil 7.6.48 z funkce, načež se Smutný jako nejen Benešovo tykadlo stal kancléřem Gottwalda – 21.7.49 ( 12.5.49 rozsáhlé zatýkání v souvislosti s nezdařeným pokusem o protibolševický puč) západní média informovala, že se Smutnému podařilo uprchnout do US okupační zóny v Německu.

Kancléř Jaromír Smutný vypověděl, že JM byl nabitý energií, a přijal pozvání jeho manželky na oběd, který se měl konat o pár dní později …

Jiným se JM zdál být naopak „ nervově vyčerpaným, sledovaným na každém kroku a odposlouchávaným „ , a to Benešovi, jenž po rozhovoru s ním uvedl, že „ JM ztratil nervy“ , a Fischl, jeden z Masarykových nejbližších spolupracovníků uvedl, že „ JM byl nervově a fyzicky zcela vyčerpaný“, a stejně jej 4.3.48  popsal francouzský velvyslanec jako „ neuvěřitelně pesimistického člověka, jenž věřil na 3.světovou válku mezi SU a US “ …

JM tudíž navzdory tvrzení svého tajemníka Antonína Suma (jenž byl jeho tajemníkem velmi krátce), nebyl posedlý sebevraždou, od 18.2.48 byl nachlazený, zamýšlel emigrovat, již z republiky převáděl své peníze ( Marcia Davenport ), a před plánovanou emigrací navštívil hrob svého otce, na kterém v rozjímání setrval jako před ním Hamlet, viz Eduard Táborský /1910-1996/ : JM, jak jsem ho znal, 1958  …

Rekonstrukce osudného dne  9.3.48

9.3.48 se musel ze svého služebního bytu vystěhovat správce budovy Černínského paláce pan Štorkán, jenž ve své pečlivosti kontroloval i v noci, zda je všechno v pořádku …

Komorník Bohumil Příhoda, jenž Masarykově rodině sloužil již 28 let, podal následující svědectví o tom, jak probíhalo ráno 9.3.48 :

„ V 8.00 jsem panu ministrovi přinesl snídani, o půl hodiny dříve než obvykle, protože očekával návštěvu. Po snídani jsem jej oholil, a zeptal se, co si chce obléci, protože jsem věděl, že musí na inauguraci nového PL velvyslance.

JM odpověděl, abych vytáhl jen černý společenský oděv, nic formálního, když jsme tedˇproletáři „ ..

V 9.15 1. tajemník dr. Špaček ( dr. Sum byl onen den nemocný) přivedl Pavla Kavana, prvního tajemníka čsl. ambasády v LON, zdržel se asi půl hodiny, a podle vlastních slov „ přišel informovat JM o odezvě UK tisku na to, že zůstal v bolševické vládě „ . ( JM přicházely dopisy zejména  z čsl. exilových kruhů, které jej označovaly za zrádce, tajemník Sum tvrdil, že mu tyto dopisy se Soukupem zamlčovali) …

Zatímco dr. Sum, jenž u setkání s Kavanem nebyl, tvrdil, že Kavan JM reakcí Londýna potěšil, Kavan vypověděl :“ Řekl jsem mu, že kruhy blízké Labour Party spatřují v jeho setrvání v Gottwaldově vládě záruku jistého způsobu demokracie, načež JM ironicky opakoval „ jistého způsobu“ „ …

„V 10.00“, vypověděl komorník Příhoda, „ pan ministr ve svém černém obleku odjel do Sezimova Ústí „ , do soukromé vily prezidenta Beneše, kde se měl setkat s novým PL velvyslancem.

Poté, co PL velvyslanec odjel, se JM dlouze procházel s Benešem, a o něčem s ním diskutoval.

Po procházce se s manželi Benešovými rozloučil, a vydal se zpět do Prahy …

Jeho osobní strážce vrchní policejní inspektor Vilém Vyšín vypověděl, že když JM ve 14.30 doprovodil ke dveřím služebního bytu, tento mu údajně řekl, že již jeho pomoc potřebovat nebude, že bude jen ležet v posteli, atˇjde domů, a přijde ráno kolem deváté …

Podle praporčíka SNB Klapky prošel JM branou v 19.00, vrátný Líman JM vůbec neviděl.

Jeden z Masarykových osobních tajemníků dr. Josef Kubín vypověděl :

 „ Byl jsem v 15.15 u ministra, zdržel jsem se 45 minut. Ležel v posteli , a očividně před mým příchodem spal. Přinesl jsem mu poštu a výstřižky z anglosaského tisku, které komentovaly jeho setrvání ve vládě. Zběžně je přehlédl, nekomentoval je, jen mi řekl :

“ V 17.00 přijde Kavan, chci mu dát dopis pro Kratochvíla (čsl. velvyslanec v LON), ale raději bych mu psát neměl. V dnešní době je nejlépe nic nepsat.“  ( Kavan vypověděl, že mu ministr žádný dopis pro UK velvyslance nedal, jen mu popřál štˇastnou cestu, řekl mu, aby ho i nadále informoval, a že se mu JM zdál být zcela v pořádku a v dobré náladě ) …

Tajemník Kubín uvedl, že poté JM dodal :“ Potřebuji Kavana vypoklonkovat co nejdříve, musím si ještě napsat projev pro Poláky, jinak bych jej musel vymýšlet na zítřejší inauguraci vlády, a poté přepisovat na stroji „ …

Tajemník Kubín :“ Ministr se poté začal smát, očividně se dobře bavil, podíval se na mne, a řekl :“ Josefe, neměl bych na zítřejší inauguraci vlády přijít v modrých montérkách ? Byl by to rozumný oblek „ …

Tajemník Kubín :“ Ministr vypadal unaveně, zjevně se z nachlazení ještě nevyléčil, ale byl v dobré náladě. Nevypozoroval jsem u něj žádný náznak deprese či něco neobvyklého „ ( že byl v dobré náladě vypověděl i jeho komorník Příhoda )  …

České zdroje uvádějí : „ Když se JM se vrátil z návštěvy u prez. Beneše, zastavil se u svého tajemníka, a odešel do svého bytu, kde ještě přijal několik návštěv, posledním, kterého v 17.00 1. tajemník dr. Jiří Špaček ( Josefa Kubína citují německé a italské prameny, o Josefu Kubínovi se zmiňuje i Hutchinson News Herald ze 7.7.47 v souvislosti s pařížskou konferencí ) přivedl,  byl Pavel Kavan „  …

Josef Kubín : “  Ministr mne poté požádal, abych na US ambasádě zjistil vhodné datum pro oběd, které by se US velvyslanci Lawrence Steinhardtovi (jediný US velvyslanec, jenž zemřel ve funkci při „ leteckém neštěstí“ ) a jeho ženě hodilo, protože si ministr přál pro ně oběd uspořádat „ …

K ministrovi jsem ještě zašel v 18.30, pracoval na svém projevu pro Společnost čsl.-PL přátelství, a potvrdil mi program na příští den, který jsem mu připravil.

Popřál mi dobrou noc s tím, abych za ním přišel v 10.00 ráno, kdyby snad ještě něco potřeboval pro zasedání vlády.“

Bohumil Příhoda, komorník:“ Kolem 17.00 jsem ministrovi přinesl čaj, byl dobře naladěn, a večeři chtěl přinést ve 20.00. Krátce předtím, než jsem vyšel z pokoje , přišel k ministrovi dr. Kavan z našeho londýnského velvyslanectví“  ( tiskový tajemník, poté chargé d´affaires) …

Diplomat Pavel Kavan ( za války důstojník čsl. exilové armády, manželka Britka) byl jedním z organizátorů komunistického puče ( viz dokument zamini), a byl poté s Clementisem odstraněn v rámci likvidace „likvidátorů +  svědků “ – v 11/50 byl náhle z LON odvolán, zatčen, a v procesu se Slánským odsouzen k 25 letům vězení, propuštěn v roce 56 s podlomeným zdravím, asi za tři týdny po propuštění zemřel ve věku 46 let ( manželka Rosemary a syn Jan Kavan se poté aktivně angažovali v roce 68 ve studentském hnutí, oba krátce před zatčením v roce 69 emigrovali do LON) …

Krátce před osmou mu komorník Příhoda přinesl večeři, která ministrovi chutnala, přinesl jako obvykle i láhev s pivem , dvě lahve minerálky, a dva prášky na spaní . Ministr mu řekl :“ Díky, Příhodo, myslím, že vás dnes již nebudu potřebovat. Zítra přijdˇte v 8.30, mám schůzku s novou vládou „ …

Příhoda :“  Odešel jsem z jeho pokoje kolem 21.00, ministr se choval a vypadal zcela normálně, ničeho neobvyklého jsem si nevšiml „ …

Podle oficiální verze Příhoda ještě otevřel velké, vysoké okno v ložnici, které podle oficiální verze zůstalo otevřeno do rána ( Straka tvrdil, že obě okna byla zavřená) …

Podle svědectví komorníka Příhody poslední objednaná návštěva nepřišla ( doposud nikdo nezveřejnil jméno), od 21.00 byl JM sám, a podle oficiální verze „ se podle svědectví v jeho oknech svítilo ještě o půlnoci“  ( vrchní strážmistr Václav Staněk v roce 48 do výpovědi uvedl, že „ když vykonal obchůzku v 1.00 v noci, ve všech oknech byla tma, a mrtvé tělo tam ještě nebylo „ )  …

10.3.48 se měl nejen zúčastnit inaugurace Gottwaldovy bolševické vlády, ale měl naplánovaný i projev v budově Společnosti pro českoslovenko-polské přátelství .

Vstup do služebního bytu JM ve druhém patře byl možný pouze z výtahu. Dveře ke schodišti v přízemí ,v 1. a ve 2. patře byly zamčené, a odemykaly se pouze pro objednané návštěvníky.

Nález těla

V 4/68 se jako svědek přihlásil i taxikář B.J., jenž do roku 49 pracoval jako řidič STB, a poté byl „ pro výstrahu“ na dva roky uvězněn, „ aby mlčel“ .

Taxikář J.B. vypověděl, že mu 10.3.48 kolem 4.00 ráno tři muži z STB nařídili, aby je odvezl do Černínského paláce.

Když do Černínského paláce dorazili, mrtvé tělo JM leželo na dlažbě pod dekou v modrém pruhovaném pyžamu .

Na dlažbě nebyla žádná krev, ale měl roztříštěná chodidla, úlomky kostí ležely všude, neležel přímo pod oknem, ale 370 cm ode zdi a 61 cm od okraje parapetu okna koupelny.

Taxikář JB vypověděl, že již v tuto brzkou ranní dobu zde byl Judr Zdeněk Borkovec, jenž k nevoli STB projevoval příliš mnoho profesionálního elánu …

Podle oficiální verze v 6.25 –6.30 ráno tělo JM, bosého a v pyžamu obráceném naruby, našli topič Karel Maxbauer a jeho švagr instalatér Jan Pomezný na dlažbě Černínského paláce ( za války zde mělo sídlo pražské vedení NSDAP)  ...

Podle oficiální verze v 6.30 přiběhl Maxbauer do vrátnice ke strážmistru Jindráčkovi a praporčíku Klapkovi ( vrátný Líman trval na tom, že přiběhli před šestou). Jindráček JM položil ruku na srdce a tepny, a poznal, že tělo je již chladné, ale ne ztuhlé, protože bez námahy zvedl paži mrtvého …

Pomezný na jeho příkaz  přinesl pokrývku, a tělo zakryl.

Zatímco Pomezný podle oficiální verze tvrdil, že šli sejmout PL vlajku až v 6.30, strážmistr Jindráček podle oficiální verze trval na tom, že k pádu z okna mohlo dojít jen mezi odchodem topičů na půdu a jejich návratem v době mezi 6.15-6.30 ( tento údaj, že tělo na dlažbě nebylo před 6.15, kdy si oba ve vrátnici vyzvedli klíče od půdy, kam šli sejmout prapory, neodpovídá tvrzení oficiální verze, že JM ještě vdechl krev do plic, tudíž nepadal mrtvý, maximálně omámený, během 15 min. nemohl vychladnout, oficiální verze tudíž vyvrací sama sebe ) …

Podle Der Spiegel ze 7.4.65 Karel Maxbauer vypověděl :

“ V 5.00 ráno jsem si vzal klíče od výtahu od strážného ve vrátnici, a jeli jsem se švagrem Pomezným do 4.patra. Paní Příhodová, která zde bydlí se svým mužem, nám dala klíče od půdy ( manželé Příhodovi brzy zemřeli, Příhoda ještě vypověděl, že si z nádvoří všiml, že od okna k římse vedou po zdi dvě zřetelné šmouhy, zatímco vrátný Komárek a pradlena Hniličková viděli opadanou omítku na zdi pod oknem). Stáhli jsme polskou vlajku, jeli jsme dolů, a v 5.20 jsme klíč odevzdali strážnému „ …

Karel Maxbauer :“ Když jsme šli chodbou,viděl jsem přes okno ležet dole na dvoře tělo v modrém pruhovaném pyžamu - na první pohled jsem poznal, že je to ministr Masaryk. Běželi jsem s Pomezným na strážnici, a nahlásili, co jsme viděli.

Policejní komisař Klapka se vrhl ke dveřím, a běžel na dvůr, ale konstatoval, že je Masaryk mrtvý. Nařídil nám, abychom mrtvolu přikryli dekou, a telefonoval nadřízeným. O půl hodiny později dorazili funkcionáři a lékaři „ …

Praporčík Josef Klapka z SNB vypověděl :“ Měl jsem službu v budově ministerstva  spolu s mým zástupcem strážmistrem Emanuelem Jindráčkem, strážmistrem Filipovským, a strážnými Staňkem a Sedm. Protože si strážmistr Sedm kolem půlnoci stěžoval na bolest zubů, nechal jsem jej odejít domů.

Zkontrolovali jsme dvůr i přízemí, nic podezřelého jsme nenašli „ ( Brzy  všichni policisté, kteří byli přítomni v Černínském paláci, různě zemřeli ) …

Klapka :“ Maxbauer ke mne přiběhl v 5.27 s tím, že Masaryk leží na dvoře.

Vyběhl jsem na dvůr, a otevřel jsem si dveře klíčem ze strážnice . Ministr Masaryk byl beze všech pochyb mrtvý. Okamžitě jsem běžel telefonovat, a Jindráčkovi na dvoře jsem nařídil, aby s tělem nikdo bez mého svolení nehýbal – pak jsem viděl Pomezného, jak přes mrtvolu, aniž by se jí dotkl, přehazuje deku  „ …

Strážmistr Filipovský vypověděl, že 30 minut po půlnoci se v Masarykově bytě  ještě svítilo, ale když v 1.30 skončil svoji pochůzku, bylo již v Masarykově bytě zhasnuto.

Vrátný ministerstva Václav Líman vypověděl, že od výtahu nechal udělat 14 klíčů, JM měl dva , příslušníci jeho rodiny tři, po jednom měl Příhoda a jeho žena, elektrikář Kalousek, a uklízečka. Zbytek klíčů visel ve vrátnici „ …

V 6.35 bylo hlídkou SNB v Černínském paláci/vrchním strážmistrem Emanuelem Jindráčkem telefonicky oznámeno, že zhruba v 6.25 byl topičem Maxbauerem a Pomezným nalezen pod okny na dvoře paláce JM, v pyžamu a bez známek života.

Na dlažbě nebyla žádná krev, jen roztříštěné kosti, ministr ležel na zádech, obličejem vzhůru, levá ruka na prsou, pravá kolmo k tělu – vrátný Líman však tvrdil, že JM ležel na levém boku, hlavou od zdi, obličejem vzhůru, a krvácel z pravého ucha, jeho popis polohy těla tak neodpovídal fotografii, kterou pořídila STB ..

Se záchrankou, kterou zavolal praporčík Klapka, přijel dr. Karel Horák, jenž prohlížel hlavu JM, a divil se, že vůbec nekrvácel, také Vilibald Hofman, do roku 49 příslušník STB, neviděl žádnou krev, dr. Vavro Šrobár byl udiven, že kolem těla nebyla žádná krev, a rovněž Zdeněk Bohdanecký, jenž do 1/50 pracoval jako kriminalista, se divil, že neviděl krev, Václav Kresl, šofér Clementise, uvedl, že na dlažbě nebyla žádná krev – na oficiálních fotografiích krev není, původní fotografie byly STB zabaveny ...

Na slova prap. Klapky, že k nehodě došlo asi v 6.25 dr. Karel Horák odpověděl :

“ To muselo být mnohem dříve“ ...

Prvním člověkem z STB ( nad ránem se v Černínském paláci pohybovaly i pracovníci telefonní ústředny, kteří prošli do střeženého objektu zcela nepozorovaně), jenž tělo podle oficiální verze spatřil, byl řidič z Ústředny STB Zdeněk Starec, kterému „kolem šesté ráno“ volal dr. Jan Hora/přednosta STB na vnitru, aby dojel do Černínského paláce, a zjistil, „ co je na tom pravdy, že JM spáchal sebevraždu “, což se Judr Jan Hora dozvěděl v 5.40  ( dr. Hora se v roce 49 svěřil své sekretářce Libuši Vařečkové, že se bojí o svůj život, protože svědci z kauzy JM záhadně umírají )  ...

Existuje i teorie, že se STB o tomto činu od NKVD dozvěděla až post factum …

„Poodkryl jsem tělo, a dotekem hřbetu ruky na čelo jsem zjistil, že musí být mrtev již delší dobu „ …

V 6.45  dorazil k tělu policejní rada Vilibald Hofmann, jeden z šéfů STB.

Vilibald Hofmann vypověděl :

“Do ložnice jsem vešel v 7.04. Pokoj byl vzhůru nohama. Prostěradla byla roztržená vejpůl, na posteli nebyly žádné polštáře, u převráceného nočního stolku na zemi byly tři prázdné lahve, ze skříní byly vytahané zásuvky, převrácené židle, jedna rozlámaná, na podlaze střepy po nádobí.

U dveří do koupelny ležela rozbitá křištˇálová váza.

V koupelně panoval ještě větší chaos, všechny toaletní potřeby ležely rozbité na zemi, lékárnička byla zcela vybraná ( jeden zavražděný svědek, pracovník zamini, tvrdil, že se JM bránil střelbou, která nezůstala bez následků ), ručníky vytahané z police, povalovaly se tu tři polštáře z ložnice, jeden pod umyvadlem, druhý ve vaně, jeden z nich byl poslintaný, sedadlo pod oknem převrácené, okno bylo dokořán otevřené, kolem okna bylo plno otisků .

Aniž bych měl v ruce nějaké laboratorní výsledky, bylo jasné, že se tady odehrál boj .

Na radu dr. Borkovce jsem změřil vzdálenost od podlahy k okennímu parapetu, 60 cm v ložnici, 130 cm v koupelně .

Na nočním stolku ležela Bible, a ve třech popelnících jsem napočítal 14 nedopalků různých značek „ …

V roce 49 musel Hofmann od STB odejít  ( zajímavé je, že Hofmann referoval svým nadřízeným, že JM „ vypadl z okna ložnice“ , když podle oficiální verze bylo jeho tělo shozeno z okna koupelny)  …

Komorník Příhoda, jenž do bytu vstoupil spolu s Clementisem v 7.10, se nejvíce divil polštářům pohozeným v koupelně .

Stejně nepořádek popsal Václav Topinka, potvrdil jej i Jaroslav Baloun, jenž byl v bytě s Teplým, a s druhým kriminálním lékařem.

V bytě pořádkumilovného JM vládl nejen chaos a nepořádek dokazující, že zde došlo k boji, ale v popelnících se našly i nedopalky i sovětských/SU cigaret, třebaže JM kouřil jen dva druhy českých cigaret ( v průběhu vyšetřování v rámci zahlazování stop se sovětské, které nenesly známky rtů JM, což potvrdil prof. Emil Švagr, a jeho neteř Emilie Štursová s tím, že jí o SU cigaretách strýc řekl, ztratily ) …

Prof. Emil Švagr, jenž zkoumal i prostěradlo znečištěné fekáliemi, prohlásil, že JM byl nejprve zavražděn, a poté vyhozen z okna, třebaže i verze, že byl vyhozen z okna nevysvětluje polohu těla ...

Jedna teorie vysvětluje neuklizení stop tím, že vrazi chtěli vést vyšetřovatele/veřejné mínění nesprávným směrem – do Kremlu, zatímco JM v Gottwaldově vládě si nepřál ani Západ ...

V 6.55 podle oficiální verze přijela pražská kriminálka s jejím šéfem dr.Zdeňkem Borkovcem, známým kriminalistou (Dr. Jan Hora/STB uvedl, že vyzvednul dr. Borkovce před jeho domem, a společně dojeli na zamini), od kriminálky musel Borkovec posléze odejít, s pplk. Jiří Počepickým, a s vrchním kriminálním lékařem dr. Josefem CSMagazín / Jaromírem/Jaroslavem Teplým, daktyloskopem Gustavem Panenkou, jenž prohlédl byt, zatímco fotograf Jaroslav Holoubek pořídil fotodokumentaci rozházeného pokoje a nepořádku v koupelně .

Zdeněk Borkovec vypověděl :“Na zamini jsem přijel společně s dr. Horou, poté dorazil dr.Teplý, jenž mrtvolu prohlédl v přítomnosti mé, dr. Hory, a v přítomnosti 4 či 5 dalších příslušníků SNB. Byl jsem přítomen i prohlídce Masarykova bytu „ .

Dr. Teplý podle oficiální verze vypověděl :“ Dorazil jsem na zamini několik minut po sedmé. Ministr ležel na zádech, v natrhlém pyžamu, a bos. Po zběžné prohlídce jsem konstatoval rány na horní části žaludku. Ušpiněné ruce a předloktí byly tuhé. Na zádech a pyžamu byly skvrny po výkalech. Obě nohy byly zlomené, kosti roztříštěné, pánev zlomená, musel zemřít okamžitě po dopadu  „  ( přičemž pád z 2.patra mohl i přežít) …

Praporčík SNB Josef Klapka si do zápisníku poznamenal, že podle slov policejního šéflékaře Teplého JM zemřel mezi druhou a třetí hodinou ráno, zatímco v protokolu o výslechu Teplého stojí „ zemřel zhruba v 5.30 „ …

Dr. Teplý rovněž vypověděl, že se s přítomnými policisty  účastnil prohlídky bytu, a že v ložnici a v koupelně byl hrozivý nepořádek, okno v koupelně bylo otevřené dokořán, a na parapetu byly další skvrny od výkalů“ …

Podle dr. Teplého, jenž ohledával tělo na nádvoří, a pak i v bytě, kam bylo na jeho návrh přeneseno, ministr Nosek vykázal všechny z ložnice, a ke dveřím postavil strážného s rozkazem, aby nikoho nevpouštěl, načež se do bytu dostavil rusky mluvící muž v civilu, jenž byl na příkaz Noska a Clementise vpuštěn dovnitř ...

Po půl hodině tento Rus vyšel ven, a nesl nabitou aktovku ( v roce 55 agent UK IS E.H.Cooridge jej identifikoval jako agenta NKVD Otto Katze, jenž byl v 50.letech oběšen po procesu se Slánským pod jménem André Simone) .

Brzy byl od případu odstaven i dr. Teplý, a nahrazen komunistou Mudr Josefem Sommerem, jenž by vzápětí povýšen na šéflékaře ruzyňské věznice, v níž zabil několik vězňů ...

Komorník Příhoda vypověděl :

“ Žena mne vzbudila v 5.30, že ministr leží mrtvý na dvoře.Oblékl jsem se, a šel dolů, ale policie mne nedovolila přiblížit se k tělu.

Později jsem byl s policisty v Masarykově bytě, ložnice byla převrácena naruby, a chyběly v ní polštáře.Taktéž v koupelně panoval velký nepořádek.

Okno v koupelně, které se nikdy neotevíralo, bylo dokořán .

Ministrovy toaletní potřeby se válely po zemi a bylo rozbito několik sklenic.

Také zrcadlo na holení leželo rozbité na podlaze.

Jak se dostaly polštáře do koupelny, to si nedovedu vysvětlit, ještě nikdy se to nestalo.

Ještě jednou zdůrazňuji, že pan ministr byl večer v dobré náladě .

Sklenice od piva i obě malé lahve od minerálek byly vypité, a jako obvykle ležely u nočního stolku. Prášky na spaní tam také nebyly“ …

Dr. Klinger vypověděl :“ Od roku 40 jsem osobním lékařem prezidenta Beneše, od roku 41 také JM.navštěvoval jsem ministra každé dva dny, někdy denně. Na svůj věk měl výborné zdraví. Od roku 40, kdy během 6 měsíců přišel o oba synovce, trpěl občas depresemi ( synové Olgy Masarykové, mladší sestry JM, bratři Revilliod, měli švýcarské občanství,  piloti RAF) …

Naposledy jsem ministra viděl 8.3.48 v 19.30. byl v dobré náladě, třebaže mu politická situace dělala starosti. Byl trochu nachlazený, ale teplotu neměl.

Nebral žádné léky, jen tu a tam prášky proti bolesti, a denně dva prášky na spaní, které jsem mu předepsal. Zaručovaly mu 5-6 hodin nepřetržitého spánku.

Mrtvé tělo ministra mi nebylo dovoleno prohlédnout“ …

V 7.30 na místo pádu dorazil ministr vnitra Václav Nosek, náměstek ministra   zahraničí Vladimir Clementis ( popraven 7.12.52), šéf SNB pluk. František Janda ( pozdější gen. MO), celá paleta bolševiků z STB : dr. Josef Sommer, alias dr. Mengele z Ruzyně (  „sebevraždu“ spáchal v roce 68) , Jindřich Veselý, major Bedřich Pokorný ( vyšetřovatel smrti JM i Schramma , za války agent SD Brno, po válce první náměstek vnitra, agent NKVD, zavražděn 31.3.68) , Vladimír Říha, expartyzán podpluk. STB Ivo Milén /1911-1979/, zástupce šéfa STB Osvalda Závodského /1910-1954, se kterým byl v 1/51 zatčen a souzen, Milén dostal 22 let, major STB Ladislav Zelenka, Štěpán Plaček, škpt. STB Josef Čech, a kpt.STB Miroslav Pich-Tůma, příslušníci STB kpt. Smrčka, V.Novák, Šulc   ...

Když Štěpán Plaček 10.3.48 telefonicky informoval o smrti JM SU konzula Tichonova, nijak na informaci nereagoval.

Když byl Plaček uvězněn, dozvěděl se od STB, že nechal k smrti umučit ing. Konečného, jenž údajně věděl, že JM zavraždil Schramm ....

Nosek za konfliktu s dr. Teplým, jenž protestoval, kriminalisty z místa činu vykázal, fotografovi Holoubkovi byl jeho fotoaparát vyrván z ruky (jak vypověděl v roce 68, ze 38 fotografií se dochovalo jen 18, Ross Hedvicek Jan Masaryk, komunistické lhaní a výmysly včera a dnes ) ...

Vyšetřování převzala STB, konkrétně dr. Josef Břeštˇanský, jenž případ ještě dopoledne uzavřel prohlášením, že jde o sebevraždu.

V 7.35 dorazil vyslanec dr. Jan Skalický.

Podle oficiálního časového harmonogramu bylo krátce po osmé tělo JM přeneseno z dlažby do ložnice, kam v 8.10 vstoupil kancléř Jaromír Smutný (odjel ze země), v 9.16 přišel vyslanec dr. Jan Jína, Vladimír Říha ze zamini, tajemník dr. Jiří Špaček, Arnošt Heidrich ze zamini ( odjel ze země), vrchní rada dr.Staněk, vrchní rada dr.Zámiš, dr. Smolek z MV.

Dr.Milada Horáková se na protest proti zavraždění JM vzdala téhož dne poslaneckého mandátu, zatímco Jan Papánek 22.3.48 protestoval v RB OSN proti vměšování se Kremlu do vnitřních záležitostí ČSR, poukázal na to, že od puče JM viseli na patách dva tajní z STB( kde byli v den vraždy?), a požadoval, aby se šetření smrti JM ujalo OSN, ale vyšetřování OSN se neuskutečnilo, protože gen. tajemník OSN Trygve Lie prohlásil, že Papánek již čsl. vládu po puči u OSN nereprezentuje  ...

Právě Jan Papánek střežil po zbytek svého života dokumenty, které mu byly dány do úschovy JM, a pozdějšími svědky, kterým se podařilo uniknout do exilu ...

Podle Pamětí prof. Václava Černého, odbojáře za komunistů vězněného, prezident Beneš 12.3.48 prohlásil : „ Pamatujte si, že největší zločinec je Fierlinger (jediný Benešův důvěrný přítel již z dob legií ), ten musí viset, rozšlapat ho jako hada „ …

Třebaže senátor Vojta Beneš svého bratra před Fierlingerem léta varoval, Hana Benešová jej vždy obhajovala. Beneš Fierlingera dosadil do MOW jako čsl. velvyslance, a tento vyjednal čsl.-SU smlouvu z roku 43, a začal otevřeně prosazovat SU zájmy, v 4/45 se stal prvním předsedou vlády a předsedou sociální demokracie ( Beneš až na podzim 47 prohlédl, a přispěl k tomu, že byl Fierlinger z funkce šéfa sociální demokracie odvolán ) …

Fierlinger +  Václav Pacner/1917-98/,v letech 40-45 nacisty vězněn, po Únoru prominent, člen STB,od roku 64 poslanec za Lidovou stranu,vysoké funkce zastával i za normalizace, mj. šéfoval nakladatelství Vyšehrad  (výtvarník Miroslav Pacner je bratrem Karla P.) byli zapleteni do kauzy JM …

Viz rozhovor Bohumila Pečinky s Jiřím Ješem /1926-2011/ z 1/08, novinář, politický vězeň ( historik Zbyněk Zeman doložil, že Fierlinger zařídil, aby v ČSR Rusové těžili uran) …

Jiří Ješ jako jeden ze studentských vůdců z roku 48 byl na 5 let uvězněn pro písemný styk s uprchlým vůdcem studentského protikomunistického odboje Emilem Ransdorfem …

V roce 91 krátce působil v prezidentské kanceláři, byl mj. komentátorem českého vysílání Rádia Svobodná Evropa, a v letech 93-98 byl členem a později šéfem Rady ČTK …

Na otázku, zda se Fierlinger podílel na únorovém puči, Ješ odpověděl :

“ Zcela určitě, a nejenom na něm. Slavný pražský porodník Karel Steinbach ve své knize Svědek téměř stoletý vypráví, jak mu 9.3.48 ( pár hodin před vraždou JM ) volal Fierlinger, že má chřipku, a potřeboval by píchnout penicilin. Když Steinbach dorazil, Fierlinger byl strašně nervózní. Píchl mu injekci, rozrazily se dveře, a dovnitř vstoupili dva rabijáci, kteří ukázali na Steinbacha, a zeptali se, co ten tady dělá … Steinbach byl přesvědčený, že Fierlinger byl ve vraždě JM namočený „ …

Pitva

( Ohledací list č.259 s pečetí UK byl ještě v roce 48 vyvezený do ciziny) ...

Dr. Zdeněk Borkovec /1905-1986/, šéf pověstné Pražské čtyřky, první vyšetřovatel smrti JM, na otázku novinářů, co si o bleskovém uzavření případu myslí, pronesl, že „ za 4 hodiny nelze řádně uzavřít ani krádež slepic“, zatímco dr. Teplý před inspektorem Holoubkem prohlásil, že „ se jedná o brutální vraždu“ ( US prameny uvádějí, že byl mučen), a podle výpovědi Jiřího Doskočila z 4/68 , dodal „ Nechtějte vědět detaily, protože by vám šlo o život jako mne“  ( také věhlasný prof. soudního lékařství Edvard Knobloch tvrdil, že JM zemřel násilnou smrtí ( sebevrazi nepadají rovně jako svíce, neskákají pozadu, a nekálí strachy jako lidé, kteří jsou terorizováni, a nechávají dopisy na rozloučenou, v nichž své motivy vysvětlují )   …

US čas. Life z 24.5.68 uvedl, že STB, podle samotné výpovědi Klingera, zakázala osobnímu lékaři JM dr. Klingerovi, aby si tělo na dlažbě prohlédnul, a to tak, že jej dr. Hájek k prohlídce těla přizval příliš pozdě ( dr. Teplý kancléři Smutnému sdělil, že po celém těle JM byly podlitiny a šrámy z ran a úderů, a na pravé straně lebky v zátylku byla střelná rána, okolo rány byly stopy ožehnutí po výstřelu, kulka byla vypálena přidržením zbraně na krku oběti ) …

Dr.Teplý, jenž tělo prohlédl jako první, sdělil kancléři Smutnému, že „  nemohl tělo patřičně ohledat, a proto nepodepsal nález „ , načež pár týdnů poté sám  „ spáchal sebevraždu“ v policejní vazbě ( Jan Havel ve své knize uvádí, že dr.Teplý podepsal úmrtní list s verzí sebevraždy)  …

Nález s tím, že šlo o sebevraždu, podepsal pod nátlakem až uznávaný patolog prof. František Hájek/1886-1962/ z Ústavu soudního lékařství, kterého NKVD vydírala, protože nacistům v Katyni v roce 43 nejen potvrdil, že jde o masakry ze strany NKVD, ale ještě provolával, že tohle učiní bolševici i s Čechy ( v mezinárodní komisi byl i Gustav Husák či Frant. Kožík, aj.., ti se však veřejně neprojevovali, před bolševiky poté prof. Hájek své tvrzení odvolal s tím, že k němu byl nacisty donucen )  …

Ovšem u morálně kontroverzního Hájka vždy existovala verze, že navzdory svému podpisu na pitevní zprávě, Hájek na smrtelné posteli profesoru Karlu Káclovi/1900-1986/prohlásil, že se k tělu směl přiblížit maximálně na 5 metrů ( čas. Life z roku 68 ) ...

Stejně tak vypadala pitva s knězem Toufarem, na jehož pitevní zprávě je rovněž Hájkův podpis  …

Karel Kácl v 4/68 mj. prohlásil, že mu Hájek sdělil, že se nikdy nesetkal se sebevrahem, který by se sprovodil ze světa skokem pozadu …

To samé již dříve prof. Hájek sdělil pozůstalým – pitevní nález podepsal, ale tělo nikdy neviděl ( der Spiegel ze 7.4.65) …

Jiří Ješ v rozhovoru s Bohumilem Pečinkou prohlásil, že četl pitevní protokol na výstavě JM ke 110.výročí narození, a že vyšel také v časopise Vesmír, ale v něm chyběl závěr ( zprávu napsal „oficiální“ účastník pitvy Emanuel Vlček /1925-2006) – v původním protokolu z výstavy na posledním řádku totiž stálo, že na okraji pohlavního údu JM byly zbytky spermatu, což je běžný úkaz u mužů při popravě jako výsledek strachu, ale tato reakce se nevyskytuje u sebevrahů …

K prof. Hájkovi bylo tělo podle jedné z oficiálních verzí převezeno v 15.00, odvezeno v 17.00 ( svědek Emanuel Vlček), zatímco neteře JM, Herberta a Anna v knize Anny Sterlingové Případ Masaryk z roku 69/ v PRG až 91, tvrdí, že do paláce dorazily asi v 11.00 : „ Nechtěli nám ukázat místo, kde dopadl, nesměly jsme do jeho bytu, tehdy ho už odvezli k pitvě „ …

Vlčkovi nebylo na pitevně dovoleno sejmout posmrtnou masku.

Vlček tvrdil, že JM přivezli v pyžamu ( Straka aj. vypověděli, že ležel na dlažbě v modro pruhovaném pyžamu, které se poté „ ztratilo“  ) …

Fyzik Ludvík Bass *1931 v historickém thrilleru Akta Masaryk (02) uvádí, že se pitva konala v poledne.

Ve skutečnosti se pitva konala již v 7.30 ráno, jak v zahraničí potvrdil dr. Klinger, a na jaře 68 i pitevní zřízenec Josef Pánek, kteří ve výčtu osob, kteří byli přítomni pitvě, svědka Emanuela Vlčka neuvedli, a také na rozdíl od něj uvedli, že tělo JM tři asi třicetiletí estébáci v kožených pláštích přinesli umyté a nahé, nikoliv v pyžamu …

Podle „ oficiální“ linie podle tajemníka Suma se pitvy účastnil prof. Hájek, jenž ji i prováděl, MudrTesař, medik Emanuel Vlček, tajemník Špaček, tajemník Sum, osobní strážce JM Vyšín , Josef Pánek prováděl zápis, + 2 estébáci …

Podle Emanuela Vlčka to byl Hájek,Tesař, Vlček,Sum, pitevní zřízenec Václav Bruna, a další dvě osoby,které neznal + 2 estébáci …

Podle dr.Klingera, jehož dřívější tvrzení na  Západě pitevní zřízenec Josef Pánek potvrdil na jaře 68, se pitvy účastnili ti, kteří uvedl tajemník Sum, až na medika Emanuelä Vlčka, jenž se pitvy neúčastnil, zato se pitvy účastnil dr. Klinger ( viz mj. jeho rozhovor s Brandonem z londýnského Sunday Times z 19.4.68,Brandon byl dopisovatelem listu ve Washingtonu), a všichni z nich se pitvy účastnili jen jako pozorovatelé.

Estébáci prohlásili, že pitvu může provést jen příslušník KSČ dr. Tesař ( za odměnu se stal přednostou) za asistence pitevního zřízence Pánka …

Znění pitevního protokolu bylo poté nadiktováno Pánkovi, a prof. Hájek protokol musel podepsat ( odborná stránka pitevního protokolu dle učebnice Soudního lékařství není splněna, viz Jiří Řezník,Existují někde akta X,složka JM, aneb kde a kdy zemřel dvojník, STB si mohla napsat pitevní zprávu, jakou chtěla) …

Toto tvrzení Pánka v 4/68 potvrdil ve výpovědi i Mudr Karel Kácl, lékař, kterému prof. Hájek zdůraznil, že „ okolnosti svědčí o zásahu jiné osoby, protože  sebevrazi nikdy neskáčou pozadu, přistávají na obličeji, nikoliv na chodidlech, a nevykazují známky smrtelné úzkosti potřísněním stolicí všeho kolem „, jenž s prof. Hájkem mluvil krátce předtím, než zemřel  …

V rozhovoru se Zdeňkem Starcem, jenž mu předával fotodokumentaci od dr. Hory, prof. Hájek uvedl :“ Heledˇte hochu, psali o mne v souvislosti s Katyní, a nechci, aby o mne psali znovu“ ...

Dr.Špaček navrhl chemický rozbor žaludku, ale jeho žádost byla zamítnuta.

(Jiří Řezník ve výše zmíněném článku poznamenává, že podle pitevního protokolu,který je součástí oficiální verze, JM zemřel 2x, jednou na srdce, a podruhé na vdechnutí krve) …

Proto tajemník Antonín Sum při vší úctě k jeho utrpění v komunistických žalářích, z toho 10 let v uranových dolech a po zbytek života kominík s doktorátem z UK, není ve svých výpovědích věrohodný, a svá tajemství si vzal do hrobu, k čemuž došel i Ernst Kolowrat, jenž v 10/09 napsal pro Společnost JM článek Vzpomínka na Toníka ...

Osobní tajemník JM Antonín Sum /1919-2006/ ve své knize Osudný krok JM z roku 96 ( kdy zemřely obě neteře, které s verzí sebevraždy nesouhlasily ) uvádí : „ Do paláce jsem dorazil v 8.30, Jiří Špaček mi v chodbě ukázal nosítka, na kterých leželo přikryté tělo JM. V chodbě nikdo nebyl, takže jsme po odkrytí deky měli možnost být s mrtvým sami – tělo , které , myslím, doprovázel strážce Vyšín, bylo brzy odvezeno k pitvě – Špaček telefonicky zjistil, že pitva bude provedena odpoledne, myslím ve 14.00.

Jeli jsme do pitevny spolu se Špačkem, sám jsem se účastnil oblékání těla po pitvě „ …

Všechny tři tajemníci JM, komorník Příhoda ( ač velmi starý již v roce 48, dožil se i roku 68)  i strážce Vyšín tvrdili, že jde o sebevraždu ( 4. tajemníka oficiální verze vypustila, takže ten asi na spolupráci o sebevraždě nepřistoupil) …

Antonín Sum se bizarně na Ernsta Kolowrata sám obrátil v roce 94, kdy se vedlo obnovené vyšetřování, s tím, že mu poskytne veškerou spolupráci a potřebné dokumenty, když napíše o tom, jak JM „ skutečně“ zemřel – demonstrativní sebevraždou proti bolševickému zlu  ...

„ Vytáhl kopii pitevní zprávy s tím, že se může zaručit za její správnost, protože byl pitvě přítomen až do chvíle, kdy koroner začal odstraňovat pilkou část Masarykovy lebky, a on omdlel „ , píše Ernst Kolowrat .

Ernst Kolowrat píše : „ Často jsem o jeho tvrzeních pochyboval , stejně jako můj otec jsem nevěřil na sebevraždu JM, a proto jsem knihu nikdy nenapsal „ .

Ernst Kolowrat také píše, že ve Francii navštívil vdovu po druhém tajemníkovi JM , Lumíru Soukupovi /1915-1991, jediný z tajemníků včas uprchl za hranice/, jenž v zájmu ochrany rodiny také zastával teorii sebevraždy, aby se jí zeptal na některá „ zcela zavádějící „ prohlášení v písemnostech jejího manžela, načež napsala ostrý dopis Toníkovi, který jej pokáral ...

Lumír Soukup byl za občanské války ve Španělsku, vystudoval v Edinburgu, kde poté učil - Olga Masaryková-Revilliodová bydlela v Edinburgu, kam v roce 42 přijela ze CH, hned vedle.

V roce 40 se seznámil s JM, jenž si u něho uschovával soukromý a politický archív, v roce 82 po odchodu do důchodu se s rodinou přestěhoval do Francie.

Soukup se dostal do zahraničí v 8/48, napsal jednomu členovi Sokola v pohraničí, který jej nechal u sebe přespat, a ukázal mu cestu lesem, těhotná manželka odletěla 28.3.48.

Soukup skončil v uprchlickém táboře v Řeznu, odkud mu pomohl tajemník UK velvyslanectví v PRG Anthony Williams, jenž ve spolupráci s dr. Sumem pomohl vyvézt archívy do UK – Soukupova manželka*1922 o Sumovi prohlásila, že byl velmi statečný, viz rozhovor Markéty Fajmonové s paní Catrionou Soukupovou ze 9/07 pro Revue Politika.

Ernst Kolowrat píše, že dr. Sum byl vyhozen ze zamini, a následně uvězněn poté, co Lumír Soukup ve vysílání BBC ze svého exilu promluvil ke svým krajanům v den prvního výročí Masarykova úmrtí.

Dr. Sum prý žádné výčitky vůči dr. Soukupovi nechoval, jen za pražského jara 68 Soukupovi poté, co se dozvěděl, že „ moc mluví“ , poslal zprávu, aby „ si dal pozor, aby z toho nebyl průšvih“ ...

Oba se setkali krátce před sametovou revolucí, kdy Toník churavějícího Soukupa tajně (!) ve Francii navštívil, a dohodli se, že sepíší, nezávisle jeden na druhém, „ co jim je o případu JM známo „  ( kniha Chvíle s Janem Masarykem 94) ...

Ernst Kolowrat píše, že jej upoutalo, jak Toník na podporu svých argumentů příliš horlivě čerpá ze Soukupovy knihy, a z knihy vydané v US Arnoštem Heidrichem, jenž byl jedním z Masarykových nejbližších spolupracovníků, a naznačil Toníkovi, že se mu zdá, že všichni tři uzavřeli v roce 48 po smrti JM tajnou dohodu o shodné verzi ( bez nejstaršího tajemníka JM Jiřího Špačka) ...

Ernst Kolowrat píše, že „ vzdor Toníkovu snažení nikdy nezačal sdílet jeho přesvědčení, že smrt JM byla úmyslným činem sebeobětování, který měl vyburcovat Západ. Vždytˇto byl právě Západ, který se od roku 45 snažil vyburcovat JM, aby nepropagoval politiku diktovanou Moskvou „ /domníval se, že bude mostem/poslem míru ...

Jiří Řezník se ptá, jak mohl být dle časové rekonstrukce provedené v knize Lubomíra Boháče Jak to nebylo, Academia 07, v níž kriticky rozebírá knihu vyšetřovatele Jana Havla z roku 98 Smrt JH z pohledu kriminalisty, umožněn neteři JM Anně Masarykové přístup k loži zemřelého ve 14.00.

Anna Masaryková ( Claire Sterling Případ Masaryk 1969) :“ Šli jsme to říci tetě Alici, a vrátily jsme se odpoledne. Uložili ho do postele v jeho pokoji, ložnice byla stále v nepořádku, chvíli jsem s ním byla sama „  ( na pohřbu byla ještě  neteř TGM Ludmila Lípová Masaryková /otec Ludvík Masaryk, manžel Jaroslav Lípa, zemřela v roce 85) …

Klíčovým svědkem byl starý pán Pavel Straka, úředník ministerstva, který se kolem JM pohyboval již 7 let, jenž v oné kritické noci měl v paláci službu, a bolševici jej poté uvěznili za „ velezradu“, protože nepřestal tvrdit, že byl JM zavražděn ( ve vězení mu při výsleších několikrát zlomili nos) .

Téměř devadesátiletý Straka na jaře 68 v rozhovoru pro čas. Life uvedl, že  „ ve 23.00 donesl JM šálek čaje, a krátce poté, co se od něho vrátil, slyšel příjezd automobilů - k Černínskému paláci na jinak opuštěné Loretánské náměstí jich přijela celá kolona ( jistý člen hradní stráže vypověděl, že kolem 22.45 viděl na Loretánském nám. auto s řidičem, s velvyslancem Zorinem, Clementisem, a „ vyvráceným“ JM, a divil se, proč mu neposkytují první pomoc), a když se šel podívat, co je to za hlasy na chodbách, zjistil , že jej v místnosti někdo zamknul, a že i telefon je hluchý - pak jen poslouchal a čekal  …

Zhruba kolem druhé hodiny uslyšel znovu hlasy na chodbách, tentokrát vzrušené, jako by tam panoval zmatek.

Auta poté nastartovala a odjela – za půl hodiny nato jej někdo zvenčí odemknul, a telefon znovu fungoval. Straka provedl opatrnou prohlídku chodby, kde našel zmateného a nesouvisle blekotajícího vrátného Kozlíka.

Poté sešel na dvůr, kde uviděl mrtvé tělo JM, mimoděk zvedl oči k Masarykově bytu, okna  byla zavřená ...

Strakovo tvrzení potvrdil v 4/68 další svědek XX s tím, že „ poté, co telefony přestaly fungovat, světlo v okně JM krátce zhaslo, brzy se znovu rozsvítilo, a svítilo až do rána „  …

Tentýž svědek XX potvrdil i pravdivost verze s majorem Chlumským, viz dále.

Za půl hodiny po nalezení těla mezi třetí a čtvrtou strážným Pavel Straka po návratu do kanceláře zvedl telefon, a zavolal své dlouholeté přítelkyni Olze Scheinpflugové, které řekl, aby si zapnula rádio, a jestliže uslyší o tom, že JM spáchal sebevraždu, aby tomu nevěřila    „  …

Scheinpflugová krátce před smrtí Strakovo tvrzení potvrdila jistému českému novináři .

Vilém Vyšín z policejní ochranky, jenž osobního strážce JM dělal od roku 45, označil Straku za nevěrohodného podivína (homosexuála), a ani vyšetřovatel Kotlář z roku 68 nebyl ze Strakova neoblomného svědectví „ nadšený“ …

Vladimír Pavlík z Necenzurovaných novin 26.2.03 naopak o věrohodnosti Straky¨(stejně jako Olga Scheinpflugová) nepochybuje, a uvádí, že si Straky vážil i Jan Tříska.

Pavlík zmiňuje pražského synovce Pavla Straky, jenž mu do telefonu v roce 94 tvrdil, že má závažné dokumenty potvrzující strýcovo tvrzení, ale posléze se mu zapřel, a již se s ním nesetkal …

Straka o knize Davenportové prohlásil, že je „trochu nepřesná“ ...

Záhadný major Chlumský

Na počátku byl anonymní dopis Svobodnému slovu z 4/68 , který uváděl, že „ major Chlumský, jenž byl jeden z nejspolehlivějších spojek mezi domácím odbojem a londýnskou vládou za 2.sv.v. , který v roce 39 ukryl zbraně, jimiž byli posléze vybaveni partyzáni, a v roce 45 byl těžce zraněn, by mohl ledacos o pozadí smrti JM prozradit „ …

Anonym byl dobře informován, tvrdil, že když se JM 9.3.48 vracel se svým doprovodem ze Sezimova Ústí, dojel k bytu Vladimíra Clementise, před kterým jej oslovil vysoký muž v koženém kabátě, jenž vystoupil z auta, a řekl :“ Pane ministře, Chlumský vám vzkazuje, abyste se nevracel do Černína. Mám vás odvézt do bezpečí“ …

„ Chlumský“ mohlo být heslo, ale JM se mohl obávat provokace …

„ A kde je to bezpečí ?“ měl pronést JM.

„ V Anglii.“

„Tam jsem byl dost dlouho, moje místo je zde, budˇvyhraju nebo padnu, vyřidˇte to Chlumskému „ , měl odpovědět JM, a obrátil se k němu zády.

Muž se jej ještě jednou snažil přemluvit, také řidiče, aby je všechny okamžitě zavezl na letiště, ale JM trval na svém :“ Jsem ještě ministr, do Černínského paláce se musím vrátit, přijdˇte za mnou zítra do paláce „, na což onen muž řekl : „To už bude pozdě“ …

Anonym dále napsal, že na „ ÚV existovaly tajné porady, jichž se zúčastňoval mj. Gottwald a Nosek, které připravovaly postupné kroky k odstranění JM , a průběžně je vyhodnocovaly „  …

Svobodné slovo článek  otisklo, a vyzvalo majora Chlumského, aby se přihlásil …

Zázrak se stal, a jednoho dne se u redaktora přihlásil muž, který tvrdil, že je major Chlumský, kterýžto pseudonym si vybral podle svého rodiště, v němž působil jako partyzán …

Major Chlumský alias občan K nabídl redakci kopii svých zápisků z roku 48, kdy dostal za úkol, aby přivezl ze Znojma od dr. Š. důležitou obálku pro Jacka Nowaka, atašé US velvyslanectví v Praze.

Chlumský údajně obálku otevřel, a ustrnul – byly to zápisy z oněch porad na ÚV, údajně si je opsal, obálku zalepil, a odevzdal …

Redaktor obratem poslal obsah zápisků generální prokuratuře, kde se obsah obálky okamžitě ztratil, zůstala jen prázdná obálka sešitá sešívačkou .

Vyšetřovatelé z gen. prokuratury si pro občana K. vzápětí přijeli do Kadaně, kde občan K. pracoval .

Chlumský alias občan K. , jenž předtím vystoupil v pořadu režiséra Vávry „ Na pomoc gen. prokuratuře „ , uvedl, že  se jej pokoušel zničit již dr. Alexej Čepička /1910-1990/, když ještě působil jako starosta ve Znojmě, načež se po-okupační média na něj vrhala, že urážení počestného občana Čepičky nesmí zůstat beztrestné …

Chlumský tvrdil, že originály zápisů z oněch porad má schované ve Švýcarsku, že když šel ke svému právníkovi, tak jej někdo přepadl, a na jeho vůz  poté stříleli …

Po okupaci ČSR/21.8.68 poté média občana K zesměšňovala, že si to všechno vymyslel, zejména to, že mu kopie dokumentů předal bývalý šéf kontrarozvědky gen. Josef Bartík/1897 -18.5.68/, když vyšetřovatelé posléze zjistili, že v době první údajné schůzky byl gen. Bartík v nemocnici pod Petřínem, a v době druhé schůzky byl již ( náhle) mrtev, načež občan K. tvrdil, že dokumenty získal od svého spoluvězně v uranových dolech v Jáchymově …

Gen. Bartík od 1/35 řídil Paula Thümmela, pracujícího pro čsl.rozvědku, do LON exilu odjel společně s pluk. Moravcem, z LON byl však poslán do PL, po jeho obsazení prchl do PAR (v roce 40 mu zemřela 16letá dcera), odtud znovu do LON, od roku 42 řídil politické zpravodajství ministerstva vnitra, od 3/45 působil v Košicích, v 1/46 byl na žádost bolševiků odvolán.

Byl zatčen 9.3.48 pár hodin před vraždou JM, a v 9/48 odsouzen k 5 letům těžkého žaláře, poté se živil jako zásobovač a účetní/in memoriam dostal v roce 98 Řád Bílého lva .

Od roku 43 gen. František Moravec /1895-1966 Washington/ byl v roce 47 pověřen chránit JM před atentátem ještě s dalšími třemi důstojníky ( Moravec měl široký okruh nepřátel, ale vyloženě nepřátelské vztahy měl  s JM + s gen. Heliodorem Píkou, kteří pod rukou bolševiků padli jako první ).

Gen. Moravec po své neúspěšné misi opustil ČSR opět za pomoci UK IS 29.3.48.

Západní tisk uváděl, že 1 ze tří oněch důstojníků byl major Karel Barva /1908-1959/, v 6/39 přes PL odešel do Francie do čsl. armády, již od 10/39 navázal rádiové spojení s domácím odbojem, v LON létal v RAF, působil pod pluk. Moravcem, v roce 50 byl zatčen, po propuštění šel s podlomeným zdravím rovnou do invalidního důchodu, byl pod stálým dohledem STB – a byl vysoký.

O majoru Chlumském po-okupační média během procesu s ním psala, že byl mnohokrát trestaným příslušníkem lumpenproletariátu první republiky, že v 6/45 vstoupil do revolučních gard, které pod jeho vedením vraždily a loupily na Bruntálsku …

Média dokonce tvrdila, že občan K. je veden u mezinárodní kriminální komise v Paříži/PAR, proto jej čsl. po-okupační policie postavila před soud.

Proces probíhal v lednu/únoru 69 …