Ukrajina, státy sousedící s RF v ohrožení

V řeckém Pireu zakotvila US letadlová lodˇ George Bush, do Černého moře k rumunskému pobřeží (přístav Konstanca naproti Krymu ) byl vyslán US torpédoborec Truxtun s raketami Aegis a s 300člennou posádkou, do PL 12 bitevních letounů F-16 ( letiště Poznaň ), do Litvy 6 ks F-15 + dva vzdušné tankery.            

Zesílenou vojenskou spolupráci s PL a s pobaltskými státy ( 6 stíhaček F-15 + 1 tankovací letoun KC-135 ) 5.3.014 potvrdil US ministr obrany, 11.3.014 NATO ještě posílilo ochranu vzdušného prostoru u hranic s Ukrajinou, kdy do vzdušného prostoru PL a Rumunska vzlétají ze základen v Německu a v Británii průzkumná letadla s výstražným radarovým systémem AWACS .

Protože Putin hraje opičí.hru „ co uděláš ty, udělám já “, i Rusko 12.3.014 vyslalo 6 stíhaček SU-27 a tři nákladní letouny do Běloruska na základnu Bobrujsk, 130 km jihovýchodně od Minsku, aby „ chránily“ hranice tohoto ruského spojence, jak je o to požádal Kremlem placený diktátor Alexandr Lukašenko.

Hrozba pro pobaltské státy

Navzdory Putinovým výhružkám na adresu pobaltských států, které se vystupňovaly od roku 07, NATO v 12/010 vydalo submisivní prohlášení, že „ NATO a RF nepředstavují hrozbu jeden pro druhého “ , a to v reakci na Putinovu „ žádost, aby NATO  Rusku „vysvětlilo“ svůj výrok, že zamýšlí s pobaltskými státy spolupracovat „ intenzivněji „  …

Kreml 10.3.014 předvedl i výsadek 350 výsadkářů v Arktidě na ostrově Kotělnyj, údajně proto, aby ukázal, že své zájmy v Arktidě dokáže prosadit i silou.

Putin dále oznámil, že na severu RF obnoví vojenské základny opuštěné počátkem 90.let, mj. právě základnu na ostrově Kotělnyj, který je součástí Novosibiřských ostrovů.

V každém případě Rusko ohrožuje pobaltské státy - kolem Petrohradu Putin v posledních letech soustředil několik divizí, které stáhl od Moskvy/MOW.

Ruským problémem je, že ztrátu svého velmocenského postavení Kreml spojuje se ztrátou zemí, které dlouhodobě okupoval.

Již Jelcinův ministr zahraničí Andrej Kozyrev svého času prohlásil, že cílem RF je „ postupná reintegrace bývalého SU na „dobrovolném“ základě „ , což vystrašilo zejména pobaltské státy, které byly odhodlány se „neintegrovat „ .

Členství v NATO proto bylo pro pobaltské státy podmínkou pro přežití sine qua non.

Již v roce 01 Putin pobaltské státy přirovnal k Makedonii, a požadoval, aby EU dohlížela na jejich „fašistickou“ národnostní politiku, čímž potvrdil, že je jako Brežněv považuje jen za polonezávislé státy.

Okamžitě po svém volebním puči z 3/00 ( Putin donutil Jelcina k rezignaci, aby mohl vyhlásit předčasné prez. volby již v 3/00, v nichž „ vyhrál“ 53% hlasů – na své volební fotografii Putin jako pilot v helmě přistává se stíhačkou SU-27 20.3.00 v rozbombardovaném Grozném, 6 dní před volbami - ale po potopení ponorky Kursk se 118 mrtvými námořníky, kteří několik dní marně čekali na pomoc, Putin ani nepřerušil dovolenou ) Putin v oblasti Kaliningradu rozmístil taktické jaderné zbraně, zatímco NATO má v této oblasti jen pár protiraketových střel.

Později vůči Putinovi úslužný Obama odvolal US plány na radarovou a raketovou základnu v ČR a v PL, třebaže Putin má obrovské radarové stanice podél PL hranic v Bělorusku.

Putin hned po svém volebním puči se jako Stalin zaměřil na spolupráci s Berlínem/BER, kdy tlačil kancléře Gerharda Schroedera /98-05/ , aby s Ruskem podepsal tajné bilaterální dohody o pobaltských zemích  a Kaliningradu …

Zatímco v Bruselu Putin tvrdil, že mu nevadí členství pobaltských zemí v NATO, ruské menšině v těchto zemích veřejně nařídil, aby podrývala autoritu vlád těchto zemí, kterým pravidelně vyhrožoval ekonomickou válkou, vstoupí-li do NATO  …

Představitelé pobaltských zemí si stěžovali, že jim ruští diplomaté vyhrožují, že „ se jednou vrátí s tím, že RF může jenom mávnout rukou jejich směrem, a budou vojensky rozdrceny „ …

Vstupu pobaltských zemí do EU ruská diplomacie bránila jinými slovy : tvrdila, že pobaltské země nemohou být do EU přijaté z důvodu jejich pogromů na ruské menšiny, a za premiéra rozvědčíka Jevgenije Primakova /98-99/ Kreml tvrdil, že členstvím pobaltských zemí v EU RF utrpí nesmírné ekonomické ztráty, které Kremlu EU musí vynahradit, a to ještě před jejich přijetím - Primakov dal EU dokonce ultimátum.

Kreml tvrdil, že pobaltské státy jsou parazité, které přežívají jen proto, že parazitují na ruské ekonomice, kterou vysávají.

 „Neogeopolitik“ z moskevského Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů RAV, kde pracoval od roku 95, vojenský jaderný expert Alexandr Pikajev, kterého papouškoval ministr zahraničí Igor Ivanov, v roce 02 prohlašoval, že v zájmu bezpečnosti RF musí pobaltské státy vyhlásit neutralitu, a protože pobaltské státy RF oddělují od nezamrzajících přístavů Baltského moře, “musí počítat s tím, že se RF s touto skutečností nikdy nesmíří, a bude usilovat o likvidaci této překážky „ .

Pikajev tvrdil, že bezpečnost pobaltských států může zajistit jen RF – jenže  Primakov a Putin se k moci dostali machiavelistickými puči, načež Putin  zavedl řízenou demokracii a policejní kapitalismus, čímž značně přispěl ke zdejší regionální nestabilitě.

( V 6/010 byl po své účasti na jaderné konferenci v Teheránu v 5/010 Pikajev zavražděn na Maltě v hotelovém pokoji. Ve stejné době byli zavražděni i 2 ruští diplomaté.

O jaderném programu Teheránu věděl všechno - spekulovalo se, že pracoval nejen pro RF.) 

Kreml ovlivňoval dění v pobaltských státech a na Ukrajině také tím, že ke svým cílům využíval kmotry organizovaného zločinu, kteří ve většině případů sloužili již KGB.

Pobaltské státy od října 04 marně upozorňují EU na výrazné posilování ruského ekonomického ( mj. v roce 04 výnosný rižský černý balzám/lotyšský likér, národní fetiš, přešel pod ruskou kontrolu) a politického vlivu v pobaltských státech ( jsou stoprocentně závislé na ruské ropě/Lukoil + plynu/Gazprom + jsou protkány ruskými produktovody jako tranzitní země ) .

I pobaltská politická elita, složená většinou ze zkorumpovatelných podnikatelů,  však spolupracuje s ruskými oligarchy, zejména pro ně pere špinavé peníze, nejvíce v Lotyšsku, nejméně v Estonsku.

Litevský miliardář ruského původu, Viktor Uspakič*1959, jenž do Litvy přijel v roce 85 jako svářeč Gazpromu, 91 přijal litevské občanství ( rozvedl se s Běloruskou, vzal si Litevku) a založil firmu Efektas, která zprostředkovávala nákup plynu od Gazpromu pro Litvu.

Vždy vystupoval jako Kremlem placený politický vůdce litevských Rusů, v roce 03 založil vlastní politickou stranu Práce/Darbo Partija, se kterou do roka a do dne „neuvěřitelně“ zabodoval v parlamentních volbách, a stal se ministrem ekonomiky.

V 5/06, kdy vypukl skandál s finančními podvody jeho strany, uprchl před zatčením do RF.

Navzdory veškeré ruské propagandě, ne všichni Rusové v pobaltských zemích chtějí, aby byli opět připojeni k RF (! ), ale Putin nenechává nic náhodě  - věří, že když s Německem sdílí plynovod BlueStream, Německo se pobaltských států při jejich zabrání Ruskem nezastane.

V 12/04 Putin při návštěvě finského prezidenta v MOW Tarja Halonena prohlásil, že „ si není  „jistý“ ( ! ), zda v roce 1940 šlo v případě obsazení pobaltských států ze strany Kremlu o okupaci „ …

29.4.05 vlády třech pobaltských států Putina vyzvaly, aby uznal jejich okupaci bolševickým Ruskem, omluvil se, a  aby jim nahradil škody, které za 50 let okupace utrpěly …

Ani po jejich vstupu do EU a NATO Rusko s pobaltskými státy svoje  vztahy nenormalizovalo, jako např. s BG, naopak, Rusku vyhovuje pnutí ve vzájemných vztazích, politické třenice úmyslně vyvolává, přičemž ekonomicky je čím dál více přebírá.

Putin nejen neuznal okupaci pobaltských států Stalinem, ale neuznal ani jejich současné hranice, přičemž u Lotyšska a Estonska předkládá jako záminku pro nepodepsání smluv o delimitaci hranic, které jsou již celé roky připravené k podpisu, „ pronásledování „  rusofonních obyvatel ( Kreml sám sebe pasoval na ochránce ruských menšin ve své „ blízké cizině“  ) ...

Putin Lotyšsko a Estonsko obviňuje nejen z porušování lidských práv ruských menšin, ale i z přípravy „ etnických čistek, pogromů a masových deportací etnických Rusů ze strany pobaltských fašistů „ ...

Tuto lživou propagandu využívalo již Jelcinovo Rusko, aby oddálilo přijetí pobaltských států do Rady Evropy, takže do pobaltských států musely být  vyslány četné mezinárodní pozorovatelské mise, které sice shledaly oblasti ke zlepšení, ale žádné porušování lidských práv Rusů nezaznamenaly ...

V době vyhlášení nezávislosti měly tyto státy na svém území 200.000 ruských vojáků, a Kreml tvrdil, že by na jejich území měli zůstat kvůli ochraně zdejších ruských menšin, v tomto smyslu napsal Jelcin v 1/ 93 i dopis Clintonovi (Jelcin v roce 92 dekretem pozdržel stažení ruských okupačních jednotek, a snažil se opatřit pro ně v zahraničí status jednotek " mírotvorných" )  …

V 8/96 Carl Bildt navrhl vytvořit Severoevropské partnerství pro mír, které by politicky a vojensky propojilo pobaltské země se severskými zeměmi .

Okamžitě jej však zavrhl tehdejší švédský premiér Goran Persson, jenž o měsíc dříve přišel s plánem Baltské rady pro spolupráci, která se však s ohledem na city Ruska měla zaměřit pouze na spolupráci v oblasti imigrace a kriminality.

Clinton se špatně rozhodl pro návrh Perssona.

Litvu Kreml politicky stresuje kvůli pozemnímu přístupu do Königsbergu/Královce /Kaliningradu přes její území z Běloruska ( vynucuje si tranzit přes její území, silniční nebo podzemní tunel).

Jazyková nepřizpůsobivost rusofonních obyvatel

Katolická Litva, která má jen 8% ruskou menšinu, poskytla své občanství všem Rusům, kteří o to stáli.

Největší menšinou na Litvě jsou Poláci, kteří však na Litvě žijí již přes 400 let, a nepřejí si na svém postavení nic měnit.

Putin se snaží propagandisticky litevské Poláky přesvědčit, že jsou utiskováni, ale ti jsou vůči ruské propagandě imunní – litevští Poláci mají vlastní školy a jednu univerzitu, většina z nich mluví plynně i litevsky (spisovná litevština je založena na češtině - jazyk původních obyvatel Prusů, Němci vyvražděných, byl podobný litevštině a lotyštině, pouze estonština je ugrofinský jazyk ).

V Estonsku (32% Rusů) a Lotyšsku vlády musely přistoupit k selektivnímu udílení občanství, protože jakmile by rusofonní menšiny získaly volební právo, ustavily by si vlastní vládu, která by radostně vyhlásila připojení k RF.

U Narvy v Sillimae byl první SU uranový důl + továrna na zpracování uranu.

Estonské město Narva při ruských hranicích je z 95% rusofonní, přičemž před rokem 1940 bylo v Estonsku jen 8% Rusů, ale Stalin po okupaci Pobaltí v roce 40 protiruské Pobaltí kolonizoval rodinami důstojníků KGB, po válce Kreml v této „ osídlovací“ politice pokračoval, a do Pobaltí posílal KGB důchodce, kteří se pobaltským jazykům neučily, ani jejich potomci, což původní obyvatele uráží.

Proto je znalost estonštiny/lotyštiny podmínkou plnoprávného občanství s nadějí, že se časem ruské menšiny asimilují, ale asi plané, protože i další generace posílá děti jen do ruských škol.

Jak se Putin vměšuje do záležitostí pobaltských států

Na podzim 013 měl Erik Niiles Krossen, bývalý šéf estonské kontrarozvědky a poradce Saakašviliho v 8/08 v jeho válce proti Putinovi, kandidovat na starostu v Tallinnu proti proruskému Edgaru Savisaar, odcházejícím starostovi z rusofonní Centristické strany, financované Putinem.

Putin krátce před volbami zahájil v RF proti Krossenovi trestní řízení a Erika Niiles Krossena  bez jediného důkazu obvinil, že v roce 09 zorganizoval bizarní únos ruské lodi Arctic Sea ( viz můj článek Arctic Sea ) v Baltském moři – Putinem obvinění estonští a lotyšští „ piráti“ doposud sedí v ruském vězení.

Krossen zvolen nebyl.

V roce 07 se Putin pokusil vyvolat v Tallinnu nepokoje, aby mohl rusofonnímu obyvatelstvu, které ovlivňuje přes zdejší rusofonní školy a média, poslat „ na pomoc „ ruskou armádu – využil k tomu odstranění bronzové sochy Neznámého (sovětského) vojáka z jednoho tallinnského náměstí.

Ruské organizace řízené ruskými tajnými službami vyprovokovaly nepokoje, jejichž výsledkem byl jeden mrtvý demonstrant.

Současně byly webové stránky estonských médií, bank a vládních institucí napadeny hackery ruských tajných služeb.

Proto bylo v Tallinnu v roce 08 vybudováno Středisko NATO pro kybernetickou obranu.

Estonská rozvědka/KaPo/Kaitsepolitsei tvrdí, že ruské tajné služby založily a ovládají tiskový klub v Tallinnu pro proputinovské novináře „ Impressum“ , stejně jako mimořádně aktivní rusofonní organizace Estonsko bez nacistů, odbočky ruské Svět bez nacistů, a organizaci Ruské školy v Estonsku – právě tyto organizace organizují proruské demonstrace, předkládají žaloby soudům, a vyvíjejí lobbismus.

Ruské vojenské letouny neustále narušují vzdušný prostor pobaltských států, ruští diplomaté jsou běžně pro špionážní činnost z pobaltských zemí vyhoštˇováni, a naopak Putin pobaltské státy čím dál intenzivněji obviňuje ze špionáže vůči RF.

Jen málo lidí v pobaltských státech věří tomu, že by jim EU či NATO přišlo na pomoc, kdyby je Rusko napadlo.

Kdyby Putin vpadl s ruskou armádou do pobaltských států, jediné, čemu by musel čelit, by pravděpodobně byla jen rezoluce RB OSN, na nic jiného by se Washington a NATO nezmohly.

Washington postrádá politickou vůli angažovat se proti RF, či na obranu Evropy všeobecně, Německo je posedlé ruským plynem, a Francie nebude bojovat vůbec za nic.

Z toho vyplývá, že jediným spojencem na koho se pobaltské země mohou spolehnout, je Polsko/PL ( zaštítěné Švédskem), což bylo stoprocentně jisté, když byl naživu zavražděný Lech Kaczinsky.

Pravděpodobně existují bilaterální dohody o vojenské pomoci mezi PL a pobaltskými státy.

Odstrašením pro Putina mohou být i pobaltské národy jako takové, které se bolševikům nepodařilo rusifikovat ( Lotyšsko + Estonsko byly luteránské země, Litva katolická).

Lotyši bojovali proti RA o přístav Liepaja/Libau i po skončení války, a Litevci kladli odpor ještě 12 let po válce.