Reichswehr a jeho „ gentlemanská“ dohoda s „ gentlemanem“ Hitlerem

1925 byl maršál von Hindenburg /1847- 8/1934/, jenž ve svých 78 letech neměl žádný zájem kandidovat, admirálem Alfredem von Tirpitz, jedním ze šéfů DNVP, přemluven, aby kandidoval v prezidentských volbách jako společný kandidát DVP /Německá lidová strana a DNVP/Německá národní lidová strana ( oficiálně Hindenburg kandidoval jako nezávislý)  proti společnému kandidátu sociálních demokratů a centristů  Wilhelmu Marxovi ( kterému uškodilo, že komunistická KPD nestáhla svého kandidáta Ernsta Thälmanna ).  

Von Hindenburg se tak stal po Friedrichu Ebertovi 2. prezidentem Výmarské republiky.

Jeho osobním pobočníkem se stal jeho syn major Oskar Hindenburg, jenž rozhodoval zejména o tom, kdo bude mít k prezidentovi přístup ...

Jak se Reichswehr snažil protlačit vojenskou diktaturu

Poradci Hindenburga se stali právník Otto Meissner /1880-1953/, dlouholetý šéf prezidentské kanceláře za Eberta a Hindenburga, ale i za Hitlera, kdy byl však Meissnerův vliv nulový ( na norimberském MVT sloužil jako svědek vůči ostatním, řízení proti němu bylo zastaveno v roce 52) gen. Wilhelm Groener, a gen.Kurt von Schleicher, politický intrikán.

Maršál von Hindenburg plnil svoji roli prezidenta dle svého nejlepšího svědomí, nedovolil, aby jej vtáhli do politických machinací, politika jej nezajímala.

Třebaže mu přezdívali Ersatzkaiser/zástupce císaře, nepokusil se o obnovu monarchie, a bral svoji přísahu věrnosti Výmarské republice vážně.

1927 šokoval světové veřejné mínění, když prohlásil, že „ Německo vstoupilo do 1.sv.v. jen z důvodu sebeobrany, aby hájilo své zájmy proti nepřátelskému světu, a svůj meč neslo s čistýma rukama „ …

Schleicher v roce 27 přiměl neochotného maršála von Hindenburga, aby souhlasil s případnou prezidentskou vládou - aby bez ohledu na přání politických stran ustavil vládu, které důvěřuje – prezidentskou vládu, která by odpovídala jen prezidentu, a nikoliv Říšskému sněmu …

Slavná von Schleicherova formulka „25-48-53“ byla postavena na těchto třech ústavních článcích, a znamenala, že prezident využije článku 53, který jej zmocňuje jmenovat kancléře ( nejlépe Schleichera, jak potvrdil UK historik  Sir John Wheeler-Bennett, jenž Schleichera osobně znal, s tím, že tím „silným mužem“, který zachrání Německo, bude on, či jím odkývaný kancléř) , poté tento kancléř bude vládnout podle ústavního článku 48 – podepisovat mimořádné zákony bez schválení Sněmu, a kdyby snad Říšský sněm hrozil zrušením zákona ( mohl jej zrušit do 60 dnů prostou většinou) , kancléř by využil článek 25, kterým prezident může rozpustit Říšský sněm …

První takovou vládu v čele s kancléřem Heinrichem Brüningem  maršál von Hindenburg jmenoval v roce 30, když se Schleicherovi intrikami podařilo rozbít vládní koalici Hermanna Müllera.

Protože cílem von Schleichera bylo nastolit vojenskou diktaturu, dostal se brzy do konfliktu jak se svým kmotrem Groenerem, tak s kancléřem Brüningem, a přivodil v 5/32 jejich pád, když maršálovi von Hindenburgovi našeptal, že za jeho ne dobře vedenou volební kampaň může Brüning, jenž mohl maršálovi prezidentský termín nechat prodloužit Reichstagem, ale neučinil tak, aby jej ponížil …

Během prezidentských voleb v roce 32  gen. von Schleichera vytáčeli sociální demokraté z SPD, kteří šli do voleb v protinacistické koalici.

Von Schleicher o nich v 3/32 napsal : “ Po událostech z posledních dnů jsem skutečně rád, že existují nacisté jako protiváha oportunistické SPD.

Nacisté sice také nejsou spolehliví, a na jejich lživou demagogii musí mít člověk žaludek, ale kdyby neexistovali, asi bychom si je museli vymyslet „ …

Potvrdil tak, že velení Reichswehru počítalo s tím, že přihlouplé nacisty jen využije ke svým cílům/ke zničení Výmarské republiky, načež se jich vzápětí po vojenském puči okamžitě zbaví, a vůbec netušilo, že tomu bude právě naopak …

Vedení NSDAP si o gen. von Schleicherovi a jeho klice nedělalo iluze, o proradnosti gen. von Schleichera již tehdy kolovaly vtipy, i Göring v roce 32 zažertoval :“ Jakýkoliv německý kancléř musí počítat s tím, že jej von Schleicher, génius politických intrik, dříve či později podrazí „ …

Když se počátkem 5/32 Brüning a Groener rozhodli po stížnostech pruské vlády a ostatních spolkových vlád zakázat polovojenské jednotky SA + SS, von Schleicher je v tomto zákazu nejprve podpořil, ale vzápětí spolu s gen. Kurtem von Hammerstein Groenerovi vytkli, že zrušení úderných oddílů SA není v zájmech Reichswehru …

K roku 31 německé armádě docházely zkušení záložníci, protože Versailleská mírová smlouva BER zakázala vojenské  odvody, takže celá jedna německá generace neprošla vojenským výcvikem …

Von Schleicher a generalita věděli, že jestliže nebude znovu zavedena základní vojenská služba, německá armáda spadne do propadliště dějin.

Proto von Schleicher začal v roce 31 tajně vyjednávat s vůdci polovojenských skupin, včetně SA, které se na záložníky hodily, a připravoval se na vojenský puč ve vlastním provedení ( von Schleicher prohlašoval, že je monarchista s tím, že není na pořadu dne obnovit monarchii, ale vyhlásit nový druh republiky/vojenskou diktaturu, která měla jednou provždy skoncovat s pokořujícím versailleským  systémem .

Kurt von Schleicher a jeho přítel gen. Kurt von Hammerstein tvrdili, že armáda plní i sociální funkci, sjednocuje všechny společenské vrstvy, proto vojenská „republika“ /vojenský stát –Wehrstaat má své opodstatnění ( zejména když generalita Reichswehru chystala vojenskou odplatu za versailleský systém).

10/31 se v Bad Harzburg ve Svobodném státě Brunšvicko sešli předáci stran a prominentní členové pruské aristokracie, kteří chtěli svrhnout vládu kancléře Brüninga ( DNVP v čele s Alfredem Hugenbergem, NSDAP, která v té době měla již více volebních hlasů než DNVP, vedení polovojenské Asociace válečných veteránů  proti versailleské mírové smlouvě Stahlhelm, založená 1918 ( jejím členem byl i princ Wilhelm Etel Friedrich pruský /1883-1942/, 2.syn císaře Viléma II,  jenž se schůzky v Bad Harzburgu účastnil,rozvedený, bezdětný , vypadal jako Dobrý voják Švejk, členem byl i jeho bratr August Wilhelm ), Zemědělská liga, Pangermánská liga ) …

Schůzky se zúčastnil uznávaný finanční expert Hjalmar Schacht, jenž na protest proti Youngově plánu v roce 30 odstoupil z funkce šéfa Reichsbanky.

Zatímco někteří zástupci podnikatelských kruhů dorazili ( ocelový magnát Fritz Thyssen) + zástupci Sdružené německé vlastenecké asociace /VvVD/ v čele s Rüdigerem von der Goltz, jiní prominentní pozvaní z obchodních a průmyslových kruhů  se nedostavili.

Byli zde i generálové ve výslužbě Walther von Lüttwitz a Hans von Seeckt .

Zatímco princ Wilhelm Etel a August Wilhelm do Bad Harzburgu přijeli, Hitlera museli hodně přemlouvat ( den předtím Hitlera poprvé přijal von Hindenburg) – v žádném případě Hitler nezamýšlel dělat „ asistenta“ Hugenbergovi, tak jak si to Hugenberg představoval, jenž harzburské setkání předkládal jako fórum pravicové opozice sjednocené pod jeho vedením pro prezidentské volby v roce 32 …

Hitler se pečlivě vyhýbal všem společným setkáním na veřejnosti s Hugenbergem, třebaže ten spolu se Schachtem byl v jeho první vládě …

Za NSDAP zde byl ještě Göring, šéf SA Ernst Röhm a šéf SS Heinrich Himmler, za Stahlhelm vedle obou princů zde byl šéf Stahlhelm Franz Seldte a jeho zástupce Theodor Duesterberg /1875-1950/, důstojník z DNVP.

V 4/33 Seldte vstoupil do NSDAP, stal se ministrem práce, a oddíly Stahlhelm se sloučily s SA, v 3/34 namísto Stahlhelm vznikla Německá liga frontových bojovníků, ale byla brzy rozpuštěna – v roce 35 Seldte požádal Hitlera, aby byl zbaven všech funkcí, ale ten to nedovolil, zůstal jeho ministrem práce po celou válku, Seldte /1882-1947/zemřel v US vojenské nemocnici ještě před svým procesem.

Všechny tyto strany chtěly iniciovat referendum proti Youngovu plánu a placení reparací.

Pro svoje různorodé politické cíle (socialista Hitler obvinil Hugenberga z pravicové sociální politiky, NSDAP byla jediná z nich levicová)  se nedohodli na ničem, a jediný jejich společný politický krok ze 16.12.31, kdy navrhli hlasování o vyslovení nedůvěry Brüningově vlády, jim nevyšel.

Jednání z 2/32 mezi NSDAP, DNVP a Stahlhelm o společném prezidentském kandidátu rovněž ztroskotalo ( poté, co Svobodný brunšvický stát Hitlerovi kvapně udělil státní občanství, Hitler kandidoval za NSDAP, zatímco Hugenbergova DNVP navrhovala důstojníka Theodora Duesterberga ze Stahlhelm a DNVP - když jej Hitler vyřadil odhalením jeho židovského původu, podpořila ve 2.kole maršála Hindenburga) .

NSDAP však Duesterbergerovi nabídla místo v první Hitlerově vládě, Duesterberg odmítl, v 6/34 byl za Noci dlouhých nožů zatčen, a poslán krátce do Dachau, poté zmizel z politické scény.

V roce 43 se stýkal s Goerdelerem, jenž organizoval puč proti Hitlerovi, aniž by se odboje sám účastnil.

Krátce před smrtí Duesterberg napsal paměti Ocelová helma a Hitler, v níž obhajoval svůj předválečný postoj, když sblížil Stahlhelm s NSDAP s tím, že Stahlhelm nikdy svoji samostatnost neztratila.

Nestraník gen. von Schleicher prosazoval zájmy Reichswehru proti všem politickým stranám.

V 1/32 Hitler marně žádal  Brüninga o rozpuštění parlamentu a vypsání nových parlamentních voleb.

Nemocného 84letého Hindenburga, jenž o tom nechtěl ani slyšet, přemluvili, aby znovu kandidoval v prezidentských volbách s tím, že je jediným člověkem, který dokáže porazit Hitlera.

16.4.32 maršál von Hindenburg zaslal Groenerovi rozezlený dopis, proč nebyly zakázány i úderné oddíly SPD „Reichsbanner“ , protože , psal maršál, existují důkazy, že SPD plánuje proti republice puč  ( UK historik John Wheeler-Bennett tvrdí, že puč SPD byl jen výmyslem von Schleichera) …

Týž den tento dopis přetiskly všechny pravicové plátky – Groener zjistil, že informace předal novinářům  Eugen Ott/1889-1977/, pravá ruka von Schleichera ( a jako vojenský atašé  budoucí přítel SU špióna Richarda Sorge v Tokiu ) …

Poctivý Groener však odmítl von Schleichera vyhodit.

Von Schleicher se mu odvděčil tím, že o Groenerovi začal šířit, že je tajným sociálním demokratem, a zveličoval fakt, že Groenerova dcera se narodila dříve než 9 měsíců po svatbě …

Po Groenerově projevu v Reichstagu von Schleicher Groenerovi sdělil, že již nemá důvěru Reichswehru, který požaduje jeho demisi, Groener tak v 5/32 složil funkce ministra obrany a ministra vnitra .

Von Schleicher se tajně setkal s vůdcem SA hrabětem von Helldorfem (pozdějším organizátorem protižidovských pogromů křištˇálové noci v BER, popraven v 8/44 (48) po atentátu na Hitlera v 7/44), a sdělil mu, že on sám, stejně jako celé vedení Reichswehru, je proti zákazu SA, a že se vynasnaží tento zákaz co nejdříve zrušit, jakmile bude u moci.

8.5.32 se von Schleicher setkal s Hitlerem, a sdělil mu, že maršál von Hindenburg brzy jmenuje prezidentskou vládu s von Schleicherem v čele, a za slib, že vzápětí poté von Schleicher rozpustí Reichstag a zruší zákaz SA + SS, požadoval na Hitlerovi loajalitu k nové vládě, kterou mu Hitler v „ gentlemanské „ dohodě odkýval.

30.5.32 maršál von Hindenburg na naléhání von Schleichera zbavil funkce Brüninga, a na radu von Schleichera jmenoval novým kancléřem veřejnosti neznámého a povrchního von Papena ( vláda baronů) , se kterým von Schleicher snadno manipuloval …

Papen se však brzy svými lichotkami vetřel do přízně Hindenburga tak, že brzy nahradil Schleichera v postavení Hindenburgova nejoblíbenějšího poradce.

Kurt von Schleicher původně zamýšlel dosadit do funkce kancléře /vlády prezidentových přátel hraběte Kuno von Westarp/1864-1945/, čímž chtěl zajistit, že Brüning, přítel hraběte, zůstane ve vládě, ale Brüning se do nové vlády odmítl zapojit, takže tím padl i hrabě von Westarp ( jeho manželka byla thulistka) .

Druhou Schleicherovou variantou na kancléře byli mediální magnát Alfred Hugenberg /1865-1951/ a Carl Friedrich Goerdeler /1884-2/45), přítel Brüninga, ale maršál von Hindenburg zamítl oba …

Goerdelera proto, že byl dříve členem DNVP/Německá nacionálně lidová strana, založená v roce 28 Alfredem Hugenbergem, která maršála označovala za „listopadového zločince, který Německu v roce 1918 bodl dýku do zad“ …

Místo ve vládě von Papena odmítl i Goerdeler .

Monarchista a morální puritán právník a ekonom Goerdeler, dlouholetý starosta Königsbergu, byl od roku 33 vůči Hitlerovi v opozici.

1.4.33, který Hitler vyhlásil za celonárodní den bojkotu židovkého zboží a   židovských podnikatelů , Goerdeler jako starosta Lipska nařídil místnímu šéfovi NSDAP (Rudolf Haake) a místnímu šéfovi SA, aby s bojkotem přestali, a vysvobodil několik zadržovaných židovských obchodníků  …

V roce 34 se Goerdeler dostal do konfliktu s ministrem hospodářství a šéfem Říšské banky dr. Hjalmar Schachtem, a se samotným Hitlerem, když poukázal na korupci v NSDAP …

O Rosenbergových rasistických zákonech z roku 35 prohlásil, že jsou odporné.

V 10/35 Goerdeler poslal Hitlerovi memorandum, v němž si stěžoval na nacistickou direktivní ekonomickou politiku, která přivádí německé hospodářství na mizinu s tím, že hlavním problémem je nadměrné zbrojení – žádal Hitlera, aby místo na zbrojení peníze vynakládal na jídlo pro německé obyvatele, podpořil vývoz, zavrhl protekcionismus, a znovu povolil svobodné podnikání a tržní hospodářství …

V těchto požadavcích byl již zajedno se Schachtem, a měli podporu i významných podnikatelů Hermanna Duechera z AEG, Roberta Bosche z Robert BoschGmbH, a Alberta Voegelera z Vereinigte Stahlwerke AG – proti nim však stála frakce Hermanna Göringa, jenž odpovídal za zbrojení …

Goerdeler napadal Göringovu snahu devalvovat marku s tím, že k úspěšné devalvaci by se Říše musela dohodnout se západními mocnostmi, protože ani US, které byly největším podporovatelem nacistického Německa ze 30.let, nebudou k německému vývozu za dumpingové ceny přihlížet donekonečna, ale brzy zavedou proti německému zboží vysoké tarify, anebo také přikročí ke konkurenční devalvaci …

Proto je nutné se západními mocnostmi hospodářsky spolupracovat, což se promítne i na zvýšení politické prestiže Německa, a hlavně šíleným tempem nezbrojit, tvrdil Goerdeler, ale se zlou se potázal  …

Göring Goerdelerovo memorandum pro Hitlera Hitlerovi přeposlal s poznámkou :

“ Jeho doporučení se možná hodí pro starostu, ale nejsou hodné úrovně státníka „ …

Navíc Göring memorandum opatřil vlastními poznámkami typu : „ Jaká drzost!“, „Nesmysl!“, či „Hahaha!“ …

V 8/36 Hitler Goerdelerovo memorandum odmítl, a přijal Göringův Čtyřletý plán.

V 9/36 Göring Goerdelerovo memorandum na zasedání vlády nazval „ příkladem

ekonomického omylu „ …

Na jaře 36 měl Goerdeler nový konflikt s lipským šéfem NSDAP - nedovolil Haakemu rozbořit zdejší sochu skladatele Felixe Mendelssohna, jen ji přestěhoval na méně prominentní místo …

Když na podzim 36 Goerdeler odjížděl do FS jako delegát Německé obchodní komory, setkal se před odjezdem s Goebbelsem a s Hitlerem, kteří mu slíbili, že sochu během jeho nepřítomnosti nikdo nezboří, když se vrátil, byla Haakem rozbořena …

Když mu nebylo povoleno sochu znovu postavit, v 3/37 na svoji funkci starosty /Oberbürgermeister Lipska rezignoval, načež mu místo šéfa obchodního oddělení nabídl Krupp z největšího německého podniku Krupp AG, avšak Hitler Kruppa přiměl, aby svoji nabídku stáhl, a tak se Goerdeler stal šéfem exportního oddělení firmy svého přítele Roberta Bosch GmbH …

Goerdeler byl popraven v 2/45 po atentátu na Hitlera .

Zpolitizování Reichswehru

Poté, co gen. Kurt von Schleicher přivodil pád Brüningovy vlády, se Reichswehr otevřeně zpolitizoval, a mnozí jeho generálové jako Werner von Blomberg /1878-3/46/, Wilhelm Keitel /1882-10/46/ a Walther von Reichenau/1884-1/42/zahájili s nacisty svoje vlastní soukromá jednání …

Historici o nich píší jako o kryptonacistech, generálům všeobecně však většinou o nacistickou ideologii vůbec nešlo ( viz Blomberg), ale o vojenskou diktaturu, kterou prostřednictvím nacistů chtěli v Německu nastolit s tím, že je ani ve snu nenapadlo, že by nacisté získali kontrolu nad armádou, nikoliv armáda nad nacisty …

Walther von Reichenau sloužil s von Blombergem ve východním Prusku.

V roce 32 pod vlivem svého strýce, skalního nacisty, jenž svoji továrnu na nábytek v roce 38 přeměnil v muniční továrnu, vstoupil von Reichenau tajně do NSDAP ( příslušníci armády nesměli do politických stran vstupovat), a v 1/33, když se jeho přítel von Blomberg stal ministrem obrany, von Reichenau se stal styčným důstojníkem mezi Armádou a NSDAP.

1932 gen. von Blomberg byl německým delegátem na konferenci o odzbrojení v Ženevě, kde v prohlášeních pro tisk trousil pronacistické poznámky.

Koncem ledna 33 byl von Blomberg maršálem Hindenburgem odvolán do BER, aniž by o tom maršál informoval kancléře gen. von Schleichera či šéfa armády gen. Kurta von Hammerstein, z čehož si von Schleicher správně vyvodil, že jeho dny ve funkci kancléře jsou sečteny.

Na nádraží von Blomberga čekali dva pobočníci – major Oskar Hindenburg, jenž měl pro Blomberga rozkaz, aby se okamžitě dostavil do prezidentského paláce, a major von Kuntzen, jenž měl rozkaz od gen. von Hammersteina zavézt Blomberga okamžitě na ministerstvo obrany ...

Blomberg se rozhodl jet za maršálem, jenž z něho učinil ministra obrany Hitlerovy první vlády ( byl jím do roku 38)  – Blomberg se stal nejservilnějším Hitlerovým generálem, měl proto přezdívku Hitlerův lokaj aneb Gumové razítko.

Vzápětí po maršálově smrti v 8/34 Blomberg ( nikoliv Hitler, jak se všeobecně usuzuje, jeho rozkazem sám překvapený ) nařídil, aby vojáci nepřísahali věrnost „lidu a vlasti“ , ale „ Führeru Hitlerovi“ ( čímž neštˇastně omezil opozici vůči Hitlerovi, protože důstojníci se cítili být vázáni přísahou věrnosti) …

Blomberg na norimberském MVT tvrdil, že přísaha Hitlerovi měla Hitlera připoutat k armádě, nikoliv armádu k Hitlerovi, a vzdálit jej od NSDAP …

Navzdory výjimkám maršála v zákoně o státní službě, Blomberg, aby se zalíbil Hitlerovi, propustil z vlastní iniciativy z Reichswehru všechny Židy, i válečné veterány.

1935, opět z vlastní iniciativy, přizpůsobil Reichswehr Rosenbergovým rasovým zákonům, a vyhnal z Reichswehru Mischlinge „ křížence“ , byl za to Hitlerem jmenován vrchním velitelem armády, což se nelíbilo Göringovi ani Himmlerovi, kteří aspirovali na tutéž funkci (proto Blombergovi funkce vydržela jen do roku 38)  ...

Von Schleicher ve svém machiavelismu zašel příliš daleko, jeho úspěch celé roky spočíval v tom, že měl v armádě monopol na vyjednávání s politiky, zpolitizováním Reichswehru si podřezal větev, na které doposud pevně seděl …

Když si von Schleicher do funkce Reichskanzler dosadil svého přítele a svoji loutku Franz von Papena, ten si jej jako protislužbu vybral za ministra obrany …

Prvním činem Papenovy vlády bylo rozpuštění Reichstagu v souladu s „džentlemanskou dohodou“, kterou von Schleicher uzavřel 4.6.32 s  „ gentlemanem „ Hitlerem …

Jejím druhým počinem z 15.6.32 bylo zrušení zákazu SA a SS, jejichž tlupy byly tajně povzbuzovány, aby v ulicích řádily ještě s větší razantností, protože von Schleicher potřeboval na ulicích co nejvíce násilností, aby zdiskreditoval demokracii, a měl záminku pro diktaturu armády, kterou hodlal prostřednictvím NSDAP nastolit …