Hirošima, Nagasaki a dementnost jaderného odstrašení

6.8.45 po měsíci devastujícího kobercového bombardování Tokia a dalších japonských měst Trumanova vláda navzdory nesouhlasnému postoji mnoha US generálů v čele s velitelem spojeneckých vojsk gen. Dwightem Eisenhowerem, svrhla

atomovou bombu na vojensky nebráněné město Hirošimu, a o pár dní později 9.8.45 na vojensky nebráněné město Nagasaki ( když 8.8.45 nečekaně do války v Tichomoří vstoupil Stalin ) .

Hirošima byla do svržení bomb ušetřena kobercových náletů ( nejvražednější nálet z celé 2.sv.v. US letci uskutečnili v noci z 9./10.3.45, kdy v Tokiu zahynulo 100.000 lidí -  později si kobercové nálety s napalmem zopakovali 1950-53 nad korejskými městy ).

Truman dal souhlas k jejímu použití 25.7.45 během jednání US delegace na postupimské konferenci  ( FDR dal předtím údajně souhlas k její výrobě ), poté srdceryvně vzlykal, ale 80.000 japonským civilistům, kteří zemřeli na místě, a 50.000 dalším, kteří zemřeli během několika týdnů, jeho vzlykot nepomohl.

V tehdejším válkou rozervaném světě svržení atomovek nikdo neodsoudil, již vůbec ne bolševici, kteří se horečně pokoušeli o to samé, jen Albert Camus 8.8.45 v úvodníku slavného odbojářského listu Combat napsal :“ V budoucnosti si budeme muset vybrat mezi hromadnou sebevraždou či inteligentnějším využitím vědeckých poznatků „ …

Také US gen. Thomas Farrell prohlásil : „ Atomový výbuch ze 16.7.45 v Novém Mexiku by nám měl připomenout, že jsme na tomto světě jen malými ubohými tvory, kteří se kacířsky odvážili sáhnout na síly, které byly doposud vyhrazeny jen Všemohoucímu, takže bychom se měli rychle vzpamatovat  „…

Šéf pokusného výbuchu fyzik Kenneth Bainbridge se vyjádřil méně poeticky : “ Od tohoto dne jsme všichni odsouzeni k záhubě „ …

Zato pluk. Paul Tibbets, pilot a velitel mise, bez jakýchkoliv morálních zábran  vydal příkaz svrhnout z těžkého bombardéru  B-29 „Superfortress „ , na stroji přezdívaném po jeho matce Enola Gay, atomovku „ Little Boy „  na Hirošimu.

Žádné výčitky si nepřipustil nikdy, žil spokojeně 92 let až do své smrti v roce 07, ale bál se, aby se jeho hrob nestal místem protestů , proto byl jeho popel dle jeho přání rozprášen nad kanálem La Manche, nad kterým za války létal.

Po splnění mise jej gen. Carl Spaatz vyznamenal medajlí, Truman jej pozval do Bílého domu, pro všechny Američany byl národním hrdinou.

Ještě v roce 75 Tibbets pro média prohlásil, že je na sebe pyšný, a že usíná bez nejmenších výčitek svědomí.

Na rozdíl od Tibbetse,  se kterým se Lewis nesnášel,  spolupilot kpt. Robert Lewis při spatření obrovského  sloupu kouře s houbovitým mrakem vykřikl :  „  Bože, co jsme to udělali ? “, což si zapsal i do svého nelegálního soukromého palubního deníku během zpáteční cesty, deníky si pořizoval o každé své misi  „  Po explozi bomby jsme viděli zmizet celé město, Bože, co jsme to udělali ?“.

Lewis se po svržení atomovky stal alkoholikem, v roce 55 za návštěvy ministra Kjoši Tanimoto, oběti z Hirošimy,  měl Lewis vystoupit v TV, ale když se dozvěděl, že nedostane tučný šek, vypotácel se z baru na mol opilý, přesto krátce v TV vystoupil, když do něho nalili několik litrů kafe, zemřel 1983 v nemocnici na infarkt v 65 letech, hospitalizovaný byl již od roku 81.

V roce 95 se US vláda musela omluvit Japonsku poté, co pluk. Tibbets rekonstruoval svržení atomovky na Hirošimu s B-29 „ Enola Gay „ na letecké přehlídce v Texasu, včetně houbovitého mraku.

V roce 95 Tibbets protestoval proti prezentaci bombardéru Enola Gay v souvislostech s apokalypsou, kterou způsobil s tím, že jde o urážku US armády, a že by se US veřejnost měla soustředit na zločiny japonské armády ( Pentagon přežilé US válečné zajatce z japonských koncentráků nechal na holičkách výměnou za vědecké poznatky z lékařské dokumentace jejich japonských mučitelů)  .

Na palubě bombardéru bylo celkem 12 lidí, kterým bylo řečeno, že atomovka zkrátí válku a ušetří životy miliónů lidí, čemuž věřili - o ničivé síle atomové bomby věděl jen Tibbets.

Navigátor Theodor „ Dutch“ Van Kirk  (zemřel 2014) dlouhá léta opakoval slova nadřízených, teprve v roce 05 prohlásil, že doufá, že již nikdo nebude muset být svědkem takové zkázy na životech jako byl on, a že doufá, že se US poučily z toho, že atomovku použily jako první, a že se denně modlí, aby již žádná atomovka použita nebyla …

Thomas Ferebee, bombometčík, stiskl tlačítko k vypuštění bomby – v letounu spal den předtím a den poté, ještě v roce 1970 pro týdeník Newsweek opakoval tvrzení, že bomba zachránila mnoho lidských životů, v roce 95 v rozhovoru pro The Charlotte Observer svá tvrzení zopakoval,  ale zakončil : “ Avšak měli bychom mít na paměti i hrůzy, které tyto dvě atomovky napáchaly, a zabránit tomu, aby již žádná atomovka nebyla použita “ …

Radarový specialista Jacob Beser se jako jediný z posádky Enola Gay účastnil i svržení atomovky na Nagasaki.

V roce 85 v rozhovoru pro list The Washington Post, zda by se takové mise zúčastnil ještě jednou, Beser odpověděl : “ Za stejných okolností ano, nicméně dnes takové podmínky pro svržení atomovky již neexistují. Svých dvou misí nelituji, nemám výčitky svědomí, byli jsme ve válce, ve které byly zabity milióny lidí. V 11/45 jsme plánovali invazi do Japonska se třemi milióny vojáků proti třem miliónům japonských vojáků, takže 300.000 mrtvých civilistů  v Hirošimě a Nagasaki byla skutečná výhra „ ...

V roce 88 napsal knihu Hiroshima and Nagasaki Revisited , zemřel na rakovinu v roce 92.

Radarový operátor seržant Joseph Stiborik ve svých rozhovorech pro tisk líčil, jak se celá posádka z mise na Hirošimu vracela v naprostém tichu, nikdo z nich po celou cestu zpět na základnu nepromluvil ani slovo. “ Byli jsme v šoku, město o velikosti Dallasu přestalo během minuty existovat, všude byl jen kouř, dým a oheň „ ( zemřel v roce 84 na infarkt ).

Poručík Morris Jeppson, jehož úkolem bylo zajistit, aby bomba fungovala, a mohl misi odvolat, kdyby měl o její funkčnosti pochybnosti, až do své smrti v roce 010 věřil, že její svržení bylo správné.

Vojín Richard Nelson, radarový operátor, byl nejmladší ( 20), právě on odeslal zakódovanou zprávu, že „ mise byla úspěšná se skvělými výsledky „, ani on až do své smrti v roce 03 nezapochyboval o správnosti mise.

Seržant Robert Caron, střelec, napsal o Hirošimě  knihu Fire of a Thousand Suns – navzdory popsaným hrůzám nikdy nelitoval, že byl účastníkem mise, jak sdělil médiím 14 dní před svoji smrtí v roce 95.

Palubní inženýr seržant Wyatt  Duzenbury (zemřel 1992) v roce 85 poznamenal , že je pyšný na to, že byl na tuto tajnou misi ve prospěch vlasti vybrán, ale že se necítí dobře, vzpomene-li si na japonské civilisty, kteří v Hirošimě zahynuli.

Seržant Robert Shumard, asistent palubního inženýra, v roce 1960 prohlásil to samé.

Námořní důstojník kpt. William „ Deke“ Parsons od roku 43 pracoval na manhattanském projektu s úkolem vytvořit z bomby zbraň.

Účastnil se sedmi z prvních osmi atomových výbuchů, zemřel ještě v aktivní službě na infarkt v roce 53 (52let), takže misi nikdy nekomentoval.

V roce 44 se US scénárista Alfreda Hitchcocka Ben Hecht otázal vědce z projektu Manhattan Rogera Milikiana na sílu atomovky, Milikian odvětil, zda chce do vězení za vyzrazení státního tajemství, - od té doby byl Hecht i Hitchcock pod dohledem FBI.

Atomovku zmínili ve filmu Notorious ( Gary Grant + Ingrid Bergman) , který byl promítaný v US a v UK kinech v létě 46.

1953 se promítal film Hirošima režiséra Hideo Sekigawa, levicového pacifisty, třebaže se ještě potýkal s cenzurou, která  přetrvávala z dob US okupace ostrova (do roku 52) .

Ve stejném roce byl uveden film Děti Hirošimy režiséra Kaneto Šindo ( v US kritici filmu varovali, že jsou to děti útočníků na Pearl Harbor, mj. děti těžce popálené jako od napalmu, plačící u těl svých mrtvých matek) .

Úspěch těchto filmů, třebaže jde o vyprávění obětí/ „ hibakuša „, byl velmi skromný v porovnání s metaforickým filmem Godzilla z roku 54 réžiséra  Iširo Honda, bývalého vojáka a válečného zajatce, jenž prošel Hirošimou po své mobilizaci v roce 46.

Nestvůra Godzilla, kterou probudily jaderné výbuchy, ohrožuje Tokio v době, kdy byly na Hirošimu a Nagasaki svrženy atomové bomby, divácký úspěch byl obrovský ( také komiksový příběh „Astro Boy, malý robot „  / s původním názvem Atomu Taishi-Atomová diplomacie, později přejmenovaný na Astro Boy,  dle vyprávění přežilého, který začal vycházet v 4/51 v časopise Shonen ).

1989 Černý déštˇ /jaderný spad  režiséra Šohei Imamura, zfilmovaný dle románu stejného názvu.

1991 Srpnová rapsodie Akira Kurosawa, 2002 Ženy v zrcadle Jošišige  Jošida.

Úspěšný byl film francouzského režiséra  Alaina Resnais  Hiroshima, mon amour z roku 59 ( proslaveného dokumentem o nacistických vyhlazovacích táborech z roku 55 Noc a mlha ) .

2015 měl premiéru  UK dokument Hirošima, skutečný příběh, Lucy Van Beek , poskytující svědectví přežilých, US vědců a historiků, a známého lékaře Šuntaro Hida ( 97 let ), jenž celý život zasvětil pomoci obětem z ozáření.

Hibakuša

Oběti/Hibakuša , které dnes ještě žijí ( tehdejší děti, nacházející se ve vzdálenosti alespoň 2.5 km od epicentra výbuchu, k roku 015 jich žije 200.000, většina z nich v Hirošimě ), vyprávějí, že to, co návštěvníci vidí v muzeích Hirošimy a Nagasaki, vůbec nevystihuje to, co viděli oni v 8.15 ráno, kdy slunce již pálilo a byly slyšet cikády ( po svržení atomovky zavládlo absolutní ticho), kdy jedno jediné US letadlo přineslo smrt 130.000 lidem, a dalším, které pomalu umírali během dalších let …

Ohořelá lidská těla, trčící ohořelé kosti ( v okruhu epicentra do 1,5 km byla teplota 5x vyšší než na povrchu Slunce ), nazí spálení lidé pobíhající v šoku po hořícím městě, lidé, kteří zešíleli, lidé spálení zaživa, lidé, kteří byli ještě v kómatu, pološílené popálené matky, které na polích mrtvol hledaly své děti, a děti hledající své matky, mnoho sirotků si převzala místní mafie, aby pro ni prodávaly drogy ( viz film Černý déštˇ) .

Minutu po výbuchu stoupal až do výšky 17.000 m houbovitý radioaktivní mrak z plynu, radioaktivních částic a úlomků, poté začal padat černý radioaktivní déštˇ.

Znetvoření ozáření lidé, kteří v dalších dnech pobíhali po městě s rozbořenými a spálenými domy, prosili o kapku vody. Ti, co přežili, přežívali mnoho týdnů bez pomoci v radioaktivním prachu mezi rozkládajícími se mrtvolami, prolezlými červy, v morovém zápachu. Ti, co na tom byli nejlépe, pomáhali -  jejich spálené maso přiškvařené ke kostem, tišili plátky z okurek – voda ve městě byla nedostupná, kontaminovaná, stejně jako vzduch, který dýchali, a moře.

V dalších měsících a letech začala bomba tikat uvnitř každého přežilého ( zvracení krve, ztráta vlasů, ztráta imunity, leukémie a rakovina, rození postižených dětí, lidé bez informací nevěděli, proč umírají ) .

Pro tyto japonské civilisty US atomovky ( německého původu ) neznamenaly konec války, jak tvrdil Washington, ale začátek nesmírného fyzického a psychického utrpení.

Ozářeným „ hibakuša“ , bez lékařské pomoci a bez finančních prostředků, se společnost vyhýbala, protože se bála nakažení, nepřijali je do zaměstnání, rodiny je zavrhly ( po spálení byl jejich popel tak radioaktivní, že bylo zakázáno urny přechovávat v domech ).

Hibakuša se bouřily pod heslem „ Vratˇte nám naši lidskost „ , teprve později, od roku 57,  měli nárok na státní podporu , ale mnozí z nich se báli zaregistrovat, a svoje ozáření tajili, většinou pracovali na polích – k těmto tisícům neregistrovaných se přidaly další tisíce ozářených „ otroků“ z Koreje, kteří se v těchto městech v době shození atomovek zdržovaly, a jejichž životní situace byla naprosto beznadějná – neměli peníze na návrat, nevěděli, kde po deportacích žijí jejich rodiny, nepřijalo je ani Japonsko, ani Korea.

Během US okupace Japonska zůstaly vojenské nemocnice pro oběti atomovek neprodyšně uzavřené, třebaže Mezinárodní Červený kříž posílal léky, a léky poslala i US armáda, a japonští lékaři a sestry byly ochotny obětem pomoc poskytnout, ale nesměly – postižení japonští civilisté zůstali bez pomoci, protože US vláda potřebovala následky svržení atomovek udržet v tajnosti před světem (  proto byla tramvajová doprava obnovena již  10.8.45, kdy otevřely i banky a děti začaly chodit v zamořeném ovzduší do školy, jako by se nic nestalo, Japonsko kapitulovalo 2.9.45 ) .

Oběti nesměly poskytovat svědectví médiím, pořízené fotografie byly konfiskovány, US okupačními úřady byly cenzurovány jakékoliv informace o Hirošimě a Nagasaki.

V 11/46 US okupační úřady otevřely laboratoře ( Atomic Bomb Casualty  Commissions ), v nichž tajně zkoumaly následky na postižených civilistech, kterým braly krev, a prováděly utajované pitvy.

Přesto se některým novinářům svědky a oběti podařilo vyslechnout, viz dlouhý článek Johna Hersey uveřejněný v čas. The New Yorker 31.8.46, jeho reportáže vzápětí vyšly jako kniha „Hiroshima „,, která se stala bestsellerem a získala Pulitzerovu cenu.

( 2015 Susan Southard vydala knihu Nagasaki, Life After Nuclear War , zatímco Putin poslal ukrajinského režiséra Olega Sencova , jen se „odvážil“ v roce 014 protestovat proti okupaci své vlasti, na 20 let do ruského vězení  s tím, že v den okupace Krymu se stal ruským občanem … ) …

Teprve po ukončení okupace v roce 52 začínaly skoupé informace o následcích atomovek prosakovat k veřejnosti, která se však o osud Hirošimy a Nagasaki nezajímala, a to až do otestování vodíkové bomby Američany v roce 54 na atolu Bikini, při kterém byla výbuchem spálena japonská rybářská lodˇ Daigo Fukuryu-maru, což Japonce rozhořčilo, a rozšířila se fáma, že na Japonsko spadl radioaktivní prach.

Japonskou veřejnost však ani tak nerozčílilo otestování US vodíkové bomby jako slova známé spisovatelky, oběti Hirošimy, Yoko Ota, která se proslavila svými romány již před válkou a ve válce, v nichž souhlasila s japonským militarismem a s okupací Číny, která po fámě o radioaktivním spadu na Tokio pronesla : “ Dobře to Američané udělali, alespoň si Japonci okusí strach obětí z Hirošimy a Nagasaki „ . Tato věta z ní učinila páriu až do její smrti.

Oficiální US mlčení o Hirošimě a Nagasaki pokračuje dodnes, dokonce ani „ nacionalistický jestřáb „ japonský premiér Šinzó Abe ve svém projevu před US Kongresem 29.4.015 ani jednou nevyslovil slova Hirošima, Nagasaki či atomovka, zmínil jen Pearl Harbor a krvavou bitvu o Iwo Jima (2-3/45) .

Slova Hirošima prý vyslovil jen na obědě v Bílém domě ve spojitosti s kvalitou jejích vín/ saké.

Šinzo Abe však na rozdíl od Putina a Miloše Zemana 24.8.015 prohlásil, že do Pekingu na oslavy konce války v Tichomoří nepřijede.

Místo toho Abe pozval Putina do Tokia, aby vyřešili otázku Kurilských ostrovů a uzavřeli konečně mírovou smlouvu, třebaže kontakty s Putinem mu Obama nedoporučil – Putin, aby se Tokiu ukázal ve správném projaponském světle,  na oplátku volá po mezinárodním tribunálu, který by odsoudil US představitele  za svržení atomovek na Hirošimu a Nagasaki, a to ústy France Klinceviče z Ruského svazu afghánských veteránů a Putinovy strany Jednotné Rusko, jenž prohlásil, že těmito činy US spáchaly zločin proti lidskosti, což potvrdil i Sergej Naryškin, Putinův šéf Dumy.

????????? ?????? ??? ?? ???????????? ???????? ?? ???????? ? ????????  http://ria.ru/society/20150805/1163334606.html

Prohlášení Putinových roztleskávačů v době, kdy Putin zejména od svého obsazení Krymu pravidelně Západu hrozí jaderným útokem, a ruské jaderné bombičky po večerech leští,  jsou komická …

Putin Threatens America with Nuclear Annihilation www.aim.org › AIM Column 27. 7. 2015

Putin Threatens America with Nuclear Annihilation, By Cliff Kincaid July 28, 2015 6:46 am

Výňatky z článku

Some conservatives have been complaining that patriotic military officers are being purged from the Armed Forces.

Remember that Obama mocked Mitt Romney’s statement during the 2012 campaign that Russia was our geopolitical adversary. Obama hasn’t learned anything, despite the Russian invasion of Ukraine. He keeps refusing to supply Ukraine with heavy weapons to defend themselves. Praising the Russians for their role in the Iran deal signals something worse than just incompetence. It appears that Russia is exercising some sort of control over the Obama administration.

We got a taste of that control when it was reported that, on Independence Day, the Kremlin announced that Putin had sent Happy July 4th greetings to Obama. We only later learned that Putin, on the same day, had also sent nuclear-capable Russian bombers off the coast of California that had to be intercepted by American aircraft.

Také Vitalij Čurkin, stálý představitel RF v OSN, neustále hrozí světu jaderným útokem

??????? ??????: «?? ???????? ??????— ????? ?? ?????? ?????? ??????»
http://newssky.com.ua/vitaliy-churkin-ne-draznite-rossiyu-inache-myi-zalem-evropu-krovyu/

US se proti možnému mezinárodnímu tribunálu za jeden z nejhorších zločinů proti lidskosti pojistily – nikdy vinu nepřiznaly, tudíž ani nevyplatily odškodnění obětem či rodinám obětí.

Washington stále předstírá, že svržením atomovek na japonské civilisty se předešlo těžkým ztrátám na životech vojáků, avšak např. list The Washington Post 2.8.015 zveřejnil článek US historika, experta na projekt Manhattan, Georga Herkena ( kniha Bratrství Bomby), v němž Herken napadl mýty kolem svržení atomovek, které  jejich použití „ pohodlně „ ospravedlňují, zatímco nečekaným vstupem SU do války 8.8.45 se Japonsko ocitlo ve válce na dvou frontách, kterou  nezvládalo.

Také Herken v tomto článku potvrzuje, že údaje předkládané o pravděpodobných US ztrátách při invazi byly „ značně přehnané „ – viz mé články „ Hirošima, odmytizování oficiální linie“  +  „Hirošima, Nagasaki, německé bomby ?“, a že právě pozemní invaze byla průchodnou alternativou k atomovým bombám.

Zatímco v roce 95  při „ oslavách „ 50 výročí svržení atomovek byl stroj Enola Gay pyšně vystavován ve washingtonském muzeu Smithsonian´s National Air and Space Museum, letos zůstal bombardér Enola Gay veřejností a vládou nepovšimnut v hangáru - Obama v roce 09 v Praze vyzval k denuklearizaci světa, výzvy bez jakéhokoliv efektu pronášené velmi často.

Svržením bomby o síle 13.000 tun TNT ( Stalin vlastní atomovku vyzkoušel 1949), US zahájily éru jaderné apokalypsy, která se vyznačuje tím, že rozhodnutí o jejím svržení byly a budou jen čistě politická, protože využití atomovek z vojensko-strategického hlediska vůbec nepřipadá v úvahu, jsou to zbraně odporující mezinárodnímu právu válečnému.

Navzdory Hirošimě a Nagasaki cyničtí vědci vyvíjeli ještě ničivější bomby, mj. Edward Teller madˇarského původu, účastník projektu Manhattan, jenž se vysmíval Oppenheimově bombě založené na štěpení jader, a sázel na hrozivější vodíkovou bombu, založenou na termonukleární fúzi, kterou odmítl nejen Oppenheimer, ale i Enrico Fermi.

Tellerova koncepce však nebyla realizovatelná, s realizovatelnou podobou přišel Stanislaw Ulam z polsko-židovské rodiny ze Lvova, což Teller nikdy nepřiznal.

Teller, madˇarský Žid a US občan od roku 41, svědčil v procesu proti levicovému Rudolfu Oppenheimerovi /1903 - 1967/, jenž prosazoval nešíření jaderných zbraní prostřednictvím mezinárodní kontroly, a který 1954 přišel o bezpečnostní prověrku ( politicky jej rehabilitoval JFK v roce 1963 ), o kterou by však přišel i bez Tellerova svědectví.

Tellerovo svědectví nebylo nijak dramatické, a bylo pravdivé, ale prominentní vědci, kteří prosazovali „ mír“ jako Oppenheimer,  zatímco Teller byl proti jakémukoliv jednání s bolševiky o snižování jaderných zbraní, toto svědectví Tellerovi nikdy neodpustili.

Oppenheimer, jehož otec, chudý německý Žid, se v US stal milionářem, celý život trpěl těžkými depresemi, proto občas jednal krutě  ( jeho rodiče museli řešit, že chtěl po hádce otrávit svého univerzitního spolužáka jedem politým jablkem, k čemuž se přiznal + později po hádce se pokusil uškrtit svého kolegu ), byl teoretik, v praxi byl nemotorný, proto jej nepřijal Ernest Rutherford do své cambridgské laboratoře.

Oppenheimer byl nominován na Nobelovu cenu 3x, nikdy jí nezískal, někteří vědci tvrdí, že jeho největší zásluhou pro vědu nejsou elektrony a pozitrony, jak sám tvrdil, ale jeho statě o gravitačních kolapsech, neutronových hvězdách a černých dírách.

Ve 30.letech Oppenheimer finančně podporoval německé fyziky židovského původu, kteří z Německa prchali do US.

Oppenheimer do KS nikdy nevstoupil, ale finančně ji podporoval, vybíral peníze i na španělské republikány, jeho bratr byl komunista, jeho bytná byla komunistka, odebíral komunistický deník, přátelil se s komunistkou, s další komunistkou se oženil, ale nadále se stýkali se svoji první komunistickou přítelkyní, která v 1/44 spáchala sebevraždu, v 12/41 jej FBI pro komunistickou subverzi vyšetřovala, přesto se v roce 43 stal členem projektu Manhattan, třebaže pod dohledem FBI, která jej opět začala vyšetřovat pro komunistickou subverzi i po válce  (po pádu SU KGB prohlásila, že se jej snažila několikrát najmout, ale bezvýsledně, svoji vlast údajně nezradil ).

Po válce s Albertem Einsteinem a Bertrandem Russelem, britským hrabětem,  vyjadřoval pochybnosti o vojenském využití atomu, zatímco Teller navrhoval atomovkou řešit úplně všechno, od výzkumu lunárního prachu (bombardováním Měsíce ) po odklon říčních koryt a hloubení námořních přístavů  …

Proti použití atomovky vystupovali Albert Einstein, Otto Hahn, Fritz Strassmann,  Leo Szilard, Lise Meitnerová, asistentka Hahna, Joliot-Curie, Oppenheimer.

UK chemik Frederick Soddy prohlásil, že „ 500 g štěpného materiálu z atomu má sílu 150 tun dynamitu „., a otec jaderné fyziky Brit Ernest Rutherford ( zemřel 1937) pronesl, že „ ten, kdo zamýšlí učinit z atomového jadra zdroj energie , je hlupák“ – bizarně druhý den madˇarský fyzik s US občanstvím Leo Szilard objevil princip jaderné řetězové reakce, a 1938 němečtí fyzici Otto Hahn + Fritz Strassmannn uskutečnili řetězovou jadernou reakci, načež v 3/1939 Leo Szilard napsal :“ Svět se řítí do jaderné zkázy „ .

Použití atomové bomby je neospraveditelné z jakéhokoliv vojenského hlediska, odporuje mezinárodnímu právu válečnému, podle kterého se musí přísně rozlišovat vojenské a civilní cíle, obrana musí být přiměřená útoku.

Truman byl informován, že je bomba připravena, na postupimské konferenci 17.7.45, její použití k vynucení kapitulace Japonska však nebylo nutné - Stalin byl již jednou nohou na japonském území, a právě to se Washingtonu nelíbilo, třebaže formálně se jednalo o vstupu SU do války – Kreml vyhlásil válku Japonsku 8.8.1945.

To, že svržení atomovek bylo spíše vědeckým pokusem US vědců ( či společným pokusem US - japonských vědců, kteří v balónech nad Hirošimou odebírali vzorky ) dokazuje to, že Tibbets byl vybrán jako šéf komanda, které atomovku na civilní město Hirošimu svrhne, již v 9/1944, již v 9/44 byla civilní města bez vojenského významu vybrána, a o svržení bomb rozhodnuto, k tomuto účelu byl Tibbets v 1/45 povýšen na plukovníka, aby byl stimulován, a byl se  svými muži zařazen do projektu Manhattan  - původně, dle UK dokumentu z roku 015, nebyla vybrána Hirošima , ale město Kjótó – toto město zachránil jen protest US ministra války Henryho Stimsona, jenž odmítl obětovat kulturní památky tohoto města ( ničení kulturních památek válečné právo nedovoluje ).

14.7.015 byla ve Vídni uzavřena jaderná dohoda s Íránem ( Kaddáfí se jaderného programu zřekl, ale nepomohlo mu to, výstražným příkladem je i Ukrajina, která se v 12/94 zřekla svých jaderných zbraní za mezinárodní záruky neporušitelnosti ukrajinských hranic - garanty jejích hranic je RF, UK  + US, třebaže si na to již nevzpomínají ), protože velmocím z RB OSN + ilegálním držitelům jaderných bomb současný status quo vyhovuje  …

6.6.00 Bill Clinton Putinovi bizarně vzkázal, že „ jaderný ochranný deštník, který US hodlají vybudovat ve východní Evropě, má US ochránit pouze před teroristickými jadernými útoky, nikoliv před Putinovými, takže i kdybychom proti vám podnikli jaderný útok jako první, mohli byste snadno tento protiraketový deštník překonat, a US zničit „ …

Jinými slovy, odhalil, jak je logika jaderného odstrašení sama o sobě dementní – terorismus zaměňuje za bezpečnost, jaderný stát je „ nezranitelný „  za předpokladu, že zaútočí jako prvý a ještě předtím, než v jaderném holokaustu vyhladí sám sebe, vyhladí svého protivníka, a zranitelný, protože může být vyhlazen agresí jiného jaderného státu, proto se jadernému odstrašení  přezdívá MAD/Mutually Assured Destruction/zaručená vzájemná destrukce.

Zatímco US jaderné odstrašení v Evropě proti SU fungovalo, v korejské válce proti Číně nejen nezabralo, ale nezabránilo ani pozdější válce s Kremlem o Vietnam.

Valery Giscard d´Estaing ve svých Pamětech jako první prominentní politik napsal, že je jaderné odstrašení k ničemu, a že se na jaderné tlačítko nikdy nespoléhal, což mu francouzský genštáb nikdy neodpustil.

Günther Anders v knize Hirošima je všude kolem nás, napsal, že Hirošima je náš budoucí osud, který jen oddalujeme, s tunami atomovek v arzenálech již nic jiného nedokážeme udělat, než se zničit.

Švédský botanik Carl von Linné v roce 1757 označil lidskou bytost za Homo sapiens/Moudrého tvora, Edgar Morin v roce 010 člověka označil za Homo demens.

Paul Josef Crutzen, NL meteorolog, nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 95,  v roce 00 označil éru současného člověka za antropocén, ve které člověk mj. dokázal nejen rozštěpit  atom na úkor planety Země, ale i udělat ozónovou díru do její atmosféry.

Dokázal znečistit půdu, řeky a oceány, téměř vykácet tropické pralesy, zničit korálové útesy, nejcitlivější ekosystémy světa s mnoha živočišnými druhy.

Podle vědců v posledních 440 miliónech let došlo z nejrůznějších spojených příčin 60x k masovému vyhynutí druhů.

Dnes nám vedle gigantického asteroidu, který by nám mohl dopadnout na hlavu, hrozí jaderné vyhubení ( zhruba 15.000 přiznaných jaderných hlavic o zdaleka větší ničivé síle , než které zasáhly Hirošimu a Nagasaki, o miniatomovkách v kufřících ani nemluvě, atomovku má dnes možná i Japonsko ).

Názory na to, kdy období antropocénu začalo, se různí – s používáním ohně před 800.000 lety, v době neolitické před Kristem, kdy lidé od nomádství přešli k usazenému způsobu života, anebo s technickou revolucí z konce 18.stol., kdy lidé např. přešli z koně na parostroje, anebo až se svržením bomby na Hirošimu  …

SU + US se zavázaly své jaderné arzenály snížit v roce 1970 (SALT I + II – za jeho ústupek byla Kremlu posvěcena okupace Československa )  a v roce 90 ( START I, poté II ) .

START vstoupila v platnost 2011, ale optimismus není na místě, tak jak jej vyhlásil Obama v roce 09 v PRG, že jaderné zbraně vymizí během jedné lidské generace.

Dnes se počet jaderných zbraní může snižovat, protože dnes jde o kvalitu, nikoliv o kvantitu – precisní hybridní jaderné zbraně s mírnější jadernými účinky, které zničí obranu protivníka přesně cílenými údery i na podzemní vojenské objekty.