Jak SSSR vyzkoušel atomovou bombu na ruských občanech

Amorální Putin bude soudit US za svržení atomovek 7. 8. 2015   Moskva chce USA před tribunál za svržení atomovek ... www.tyden.cz › Zahraničí › Rusko a okolí

Sovětští vědci

Ruský fyzik Abram Joffe /1880-1960/ židovského původu, profesor na petrohradském ( od roku 1924 leningradském ) Polytechnickém Institutu, kde promoval v roce 1902, doktorát získal na univerzitě v Mnichově v roce 1905, kde byl 2 roky asistentem Wilhelma Roentgena.

1911 byl již světově proslulým fyzikem, který 1917 spadl bolševikům do klína .

Počátkem 30.let Joffe pracoval na radiolokátorech/radarech,  v roce 1950 jej Stalin obvinil, že je Žid kosmopolita “ bez národních kořenů “ , a vyhodil jej ( Joffe v roce 1911 konvertoval k luteránství ), naštěstí pro Joffeho Stalin v 3/1953 zemřel.

Když Molotov 1942 začal řešit jaderný výzkum, Joffe odmítl projektu atomové bomby šéfovat s tím, že je již starý, a doporučil svého studenta Igora Kurčatova , třebaže Kurčatovovým zájmem byly magnetické miny ( oba zemřeli v roce 1960, Kurčatov ve věku 57 let 8 měsíců před Joffem ( studenty Joffeho byli mj. i Pjotr Kapica + Jakov Frenkel ( zemřel v 1/1952 ve věku 58 let ) židovského původu, jenž od roku 1922 každý rok vydal jednu učebnici, které byly vydávány i v UK, v roce 1930 byl hostujícím profesorem v US ).

Bolševický program atomové bomby rozjel fyzik Georgij Fljorov /1913-1990/, jenž jako poručík letectva napsal v 4/42 Stalinovi tajný dopis, v němž naléhal na okamžité vytvoření týmu pro zkonstruování uranové bomby s tím, že jí Anglosasové a Německo již vyvíjejí (  UK a US vláda poprvé zavadily o slovo „ atomová bomba „, když si přečetly memorandum židovských fyziků Otto Frische a Rudolfa Peierlse z 3/40 „Jak sestavit atomovku z jednoho kilogramu U235 „ ).

Přesto, stejně jako Washington/FDR, tak i Kreml projektu atomové bomby nevěřil, takže oproti BER zahájil její vývoj velmi pozdě - US vládu musel o jejím „ užitku „ hodně přesvědčovat Albert Einstein, Stalina k vytvoření týmu přiměla až tajná britská zpráva MAUD Výboru, kterou NKVD od svých agentů získala v 12/43.

Ani po zahájení programu neměl projekt atomovky u Stalina prioritu, pozornost Kremlu se k atomové bombě začala upínat až poté, co další tajné informace NKVD dostala od svého agenta Klause Fuchse /1911-1988 v Dráždˇanech /.

Georgij Fljorov se stal zástupcem Kurčatova ( pod Kurčatovem pracoval Jakov Zeldovič/ 1914 –1987/ fyzik židovského původu) , a byl to on, kdo byl v 5/45 po kapitulaci BER v Ordrufu na Rujáně, kde nacisté v 3/45 zjevně otestovali jadernou bombu z 5 kil plutonia na 700 SU válečných zajatcích, kteří při pokusu zemřeli ( 1942 Kurčatov prohlásil : „ Při štěpení jader jednoho kg uranu vznikne síla rovnající se explozi 20.000 tun trotylu „ ).

První roznětku pro detonaci atomovky navrhl rakouský fyzik Otto Robert Frisch /1904-1979 v Cambridge/ židovského původu, jeho tetou byla Liza Meitnerová /1878-1968 Cambridge ), spolupracovnice německého fyzika Otto Hahna, jenž spolu s ní v roce 39 objevil štěpení uranového jádra.

Bolševici masivně vykrádali informace z Manhattan projektu

Klaus Fuchs v roce 32 podpořil  NKVD agenta Ernesta Thälmanna ( zatčen Gestapem 1933, zastřelen v Buchenwaldu v 8/44 ) jako kandidáta na úřad německého prezidenta, poté se třemi sourozenci vstoupil do KSN ( matka spáchala sebevraždu v roce 31 vypitím kyseliny, sestra v 8/39 skokem z vlaku ).

Po požáru Reichstagu přešel Fuchs jako člen KS do ilegality, v 8/33 v PAR na protiválečném mítinku, organizovaném Henri Barbussem, se setkal  s UK manželským párem Ronald a Jessie Gunn, dědičkou tabákového impéria, která jej pozvala do LON, a doporučila jej na univerzitě do výzkumu, kde pracoval pod dalším německým židovským uprchlíkem Maxem Bornem /1882-1970/.

Po vypuknutí 2.sv.v. byl Fuchs internován v CAN, ale protože se za něj zaručil Born, jenž lobboval za jeho propuštění, taktéž další německý židovský emigrant fyzik Rudolf Peierls /1907-1995/, byl v roce 41 přizván k projektu UK-CAN atomové plutoniové bomby/Tube Alloys Project ( existence plutonia byla tajná až do svržení atomovky na Nagasaki, anglosaský projekt byl založen na francouzském a německém výzkumu, US se však o informace, které již stejně zcizila NKVD,  s UK/CAN nechtěly dělit, proto LON vyvíjel vlastní program, završený prvním jaderným výbuchem v roce 52 ).

Všichni němečtí fyzici, kteří byli  roce 41 přizváni k projektu UK bomby, získali okamžitě UK občanství, všichni poté v 8/43 přešli na Manhattan Project ( LON německým vědcům dovolil pracovat na UK atomovce, ale nesměli pracovat na přísně tajných radarech … ) .

( 1999 US čas. Spectacle napsal, že Peierls, jenž získal doživotní titul „ Sir „,  byl NKVD agent - 1930 se Peierls na kongresu v Oděse seznámil s leningradskou studentkou fyziky Evženií Kannegiesser, kterou si 1931, poté co získala souhlas NKVD, vzal za manželku ).

Agent NKVD Harry Gold, jehož rodiče židovského původu přišli do US z carského Ruska, byl první, jenž s rekrutovaným Fuchsem pracoval ( Fuchs po svém zatčení potvrdil, že Harry Gold 1942 NKVD informoval o elektromagnetické separaci izotopů uranu 238 + 235 ) .

Fuchse od Golda převzal Semjon Semjonov /1911-1986/,jenž v US v letech 38-44 pracoval jako šéf zdejší NKVD rezidentury pod zástěrkou delegáta SU Mašinoimportu, což byl SU podnik zabývající se vědeckou a technickou špionáží.

Semjonov ( 1950 jej Stalin vyhodil pro jeho židovský původ ) rekrutoval a řídil 20 mladých US bolševických agentů  – US vědců a odborníků, včetně od roku 42 skalního komunistu Julia Rosenberga, jeho manželku Ethel a jejího bratra Davida Greenglasse (odseděl si 10 z 15 let ), jenž pracoval v Los Alamos, a předával dokumenty Rosenbergovi, jenž pro NKVD i rekrutoval ( manželé Rosenbergovi byli popraveni v 6/1953 pro špionáž, později vyšlo najevo, že Greenglass obvinil sestru, aby chránil svoji manželku, která ukradené dokumenty přepisovala, nikoliv sestra  ).

Harry Gold si odseděl 15 let jako NKVD kurýr Greenglasse.

Morton Sobell *1917 židovského původu s rodiči, kteří do US emigrovali z Ruska 1904, rekrutovaný 1944, jenž jako ing. pracoval na vládních vojenských kontraktech, si odseděl 17 let ze 30 let, a také on později potvrdil, že Ethel Rosenbergová pro NKVD/(od roku 46 KGB) nepracovala.

Sobell před zatčením uprchl do Mexika, odkud jej agenti FBI unesli, Sobell svoji vinu popíral až do roku 08 (91 let), kdy se v listu The NYC Times přiznal , přičemž za jeho “ nevinu “ vedl kampaň UK hrabě  Bertrand Russell /1872-1970/, filozof a pacifista ( i vůči Hitlerovi  +Stalinovi, “kteří jsou menším zlem než světová válka” , tvrdil Russell ), nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 50.

Russell byl v 8/1920 členem oficiální delegace, která přicestovala do bolševického Ruska, a setkal se s Leninem, o kterém ve své biografii píše, že Lenin byl pro něho zklamáním – byl nevýrazný, zato z něho cítil krutost a panovačnost. O své cestě po bolševickém Rusku napsal knihu Bolševismus v teorii a v praxi, Russell jako jediný z 24členné delegace UK levicových intelektuálů  byl tím, co v RF viděl, zklamaný, ostatní byli nadšeni.

Russell slyšel každou noc výstřely, o kterých byl přesvědčen, že šlo o mimosoudní popravy, a nemýlil se, jak potvrdil Solženicyn, že NKVD popravovala  “třídní” nepřátele každou noc, aby ve dne nevyděsila “ pracující “ lid.

1955 sepsal Russell s Einsteinem (židovského původu) Manifest za jaderné odzbrojení, byl proti  “ US “ válce ve Vietnamu, za uznání Lidové republiky Číny, stál za Násirem při znárodnění Suezského průplavu 1956, odsoudil závěry Warrenovy komise ze 9/64, a sepsal 16 otázek k její zprávě, která  za vraha JFK označila osamělého střelce Osvalda Lee, jenž JFK zastřelil “ čistě soukromě “ , a taktéž “ čistě soukromě” Jack Ruby vzápětí zastřelil Osvalda Lee ( komisi, které šéfoval předseda Nejvyššího soudu Warren, ustavil v 11/63 Lyndon Johnson, jenž se stal po JFK prezidentem, a za kterého US ministr zahraničí Dean Rusk + ministr obrany McNamara spolupracovali dle svých vlastních slov s Kremlem, kterému předem předávali informace o cílech, které budou druhý den bombardovat, viz CBS TV dokument Petera Arnetta ) ...

Russell byl také pro znovusjednocení Německa s hranicemi na Odře-Nise.

23.11.69, 2 měsíce před svojí smrtí,  hrabě Russell pro list The Times napsal, že  “ v ČSSR komunisté chystají odporné politické procesy “, a protestoval proti vyloučení Solženicyna ze Svazu SU spisovatelů.

Klaus Fuchs si odseděl 9 let, právě on všechna zatčení rozjel – o Fuchsově zradě Britové věděli od 9/49, v 10/49 ( kdy byl popraven madˇarský bolševický ministr vnitra a zahraničí Rajko ) byl poprvé vyslýchán, ale nepřiznal se, v 1/50 se posléze sám přihlásil ( v době, kdy se jeho strýc stal v NDR univerzitním rektorem ) a přiznal ( od 12/47 do 5/49 předal NKVD informace o výsledcích testů uranových a plutoniových bomb, klíčové údaje o výrobě U235 + o vodíkové bombě madˇarského fyzika židovského původu Edvarda Tellera ).

KGB, která od 1/48, kdy zavraždila Solomona Michoelse ( v režii Pavla Sudoplatova, za sérii vražd se stal nakonec generálem KGB, v době zavraždění Jana Masaryka 10.3.48 byl Sudoplatov v Praze, Sudoplatov napsal Paměti ), rozjížděla teroristickou kampaň proti SU intelektuálům židovského původu, s Fuchsem přerušila styky v 5/49.

Semjon Semjonov řídil i skalního komunistu Bruna Pontecorvo /1913-1993/ židovského původu, zpočátku asistenta Enrica Fermi, jenž mu v 1/43 ( v létě 43 byl Pontecorvo převeden do CAN, v Los Alamos nepracoval) předal rozsáhlou zprávu o Fermiho výzkumu ( Fermi/1901-1954/, Nobelova cena za fyziku z roku 1938 – Fermi se postavil proti US i SU atomovce).

Pontecorvo poté, co 1948 obdržel UK občanství, přeběhl do SU.

Fuchsova jaderná špionáž proti US pro Londýn/LON

Fuchs NKVD již za války informoval, že Washington Londýnu mnohé informace z projektu atomovky zatajuje, a že všechny informace se nedozví dokonce ani DK fyzik Niels Bohr.

Klaus Fuchs proto prováděl atomovou špionáž proti US nejen pro NKVD-KGB, ale na přání UK tajných služeb i pro LON, proto je dodnes UK spis o Fuchsovi označen jako přísně tajný, a proto z důvodu této Londýnem objednané špionáže US v roce 50 zrušily společný US-UK projekt na dodání atomovky Londýnu.

V 10/45 byl levicový Robert Oppenheimer židovského původu ( s NKVD však nespolupracoval) z funkce šéfa Laboratoře v Los Alamos sesazen, Fuchs v Los Alamos zůstal o jeden rok déle. V roce 46 McMahonův zákon zakázal převod informací o jaderném výzkumu do jakékoliv zahraniční země, včetně Spojeného království/UK.

V roce 47 se Fuchs účastnil založení výboru pro koordinaci jaderné politiky mezi US-UK/CAN, stejně tak jako Donald Maclean /1913-1983/, další agent NKVD-KGB, člen tzv. Cambridžské pětky studentů ze zámožných rodin z UK horních vrstev, kteří tajně vstoupili do místní buňky KS, naverbovaných poté NKVD, v čele s Kim Philby z MI6 /1912-1988 pravděpodobně spáchal sebevraždu, což Kreml popřel, Philby od konce války trpěl těžkými depresemi, stejně jako homosexuál Burgess/Philbyho s Burgessem  roce 1950 společně v posteli nachytala Aileen Philby, se kterou měl 5 dětí, zemřela záhadně v 12/57, oficiálně zemřela na infarkt, její psychiatr( byla alkoholička ) tvrdil, že jí zavraždil Philby, protože o něm moc věděla / …

Od roku 1938 byl agent NKVD (od roku 34) Donald Maclean UK diplomatem na UK ambasádě v PAR, takže Kreml přesně věděl, co se děje mezi LON a BER, v letech 44 – 48 pracoval na UK ambasádě ve Washingtonu, od roku 48 v Káhiře, v té době byl již, jako všichni agenti NKVD z Cambridžské pětky,  těžkým alkoholikem.

K prozrazení Fuchse + MacLeana vedl US zpravodajský program Venona, dešifrující zprávy SU zpravodajských agentur – zatímco Fuchse dešifrované ruské zprávy z roku 44 prozradily v 9/49, ruské zprávy  o MacLeanovi z roku 44 Američané rozšifrovali až v 4/51, o čemž KGB informoval Kim Philby, a přesvědčený, že by MacLean všechny MI5 prozradil při prvním výslechu, zorganizoval v 5/1951 jeho útěk do MOW, kam společně s MacLeanem, bytˇneplánovaně, odjel trajektem do Francie i stejně nespolehlivý alkoholik Guy Burgess – v roce 56 Chruščov přiznal, že jsou oba v MOW.

Maclean se stal, na rozdíl od Philbyho a Burgesse /1911-1963, zemřel 8 měsíců poté, co do MOW dorazil Philby/, úctyhodným SU občanem, krátce před svoji smrtí však SU poměry ostře zkritizoval, zejména potlačování disidentského hnutí.

Vlastizradu Philbyho a celé Cambridžské pětky definitivně potvrdil major KGB Anatolij Golicyn, jenž přeběhl do US přes Helsinky s ženou a s dcerou v 12/61.

V 1/63 Philby uprchl z Bejrútu do MOW, kam jej pravděpodobně MI6 uprchnout nechala, než aby s ním musela přetrpět soudní proces.

V MOW Philby zjistil, že jej KGB podvedla, že není pluk. KGB, jak mu tvrdila, a po zbytek života skončil v domácím vězení s KGB ostrahou, aby po zklamání se SU realitou  neuprchl zpět do LON.

Kremlem odtajněné materiály v 90.letech potvrdily, že John Cairncross /1913-1995/byl pátým členem Cambridžské  pětky, mj. v létě 43 předal NKVD dešifrované informace německého velení, které ve prospěch SU ovlivnily tankovou bitvu u Kurska, ale předával NKVD i dešifrované zprávy mezi Titem a Kominternou.

1951 byl Brity vyslýchán, ale nebylo proti němu vzneseno obvinění, bylo mu ale doporučeno, aby se uklidil do ústraní – začal proto na US univerzitě přednášet francouzskou literaturu. Do UK se vrátil krátce před svojí smrtí, a trval na tom, že informace, které NKVD předával, byly neškodné.

Kremlem odtajněné materiály ukázaly, že nejkritičtější informace předal NKVD nikoliv Fuchs, ale nejmladší fyzik, jenž se na US bombě podílel, jehož bratr pracoval na mezikontinentálních balistických raketách, Theodore Hall /1925-1999/, čistokrevný Američan židovského původu z chudé rodiny.

NKVD předal podrobný popis plutoniové bomby, a jak čistit plutonium od produktů štěpení.

Své služby nabídl v 10/44 v sídle KS USA, informace na její doporučení poté předal Sergeji Kurnakovi, vojenskému dopisovateli Soviet Russia Today + Russkij Golos.

Hall byl rekrutován svým spolubydlícím na Harvardu fanatickým komunistou Savillem Saxem /1924-1980/, jehož rodiče židovského původu pocházeli z Ruska. Savillova matka pracovala pro NKVD přes její zástěrkovou organizaci Russian War Relief …

Sax, jenž skončil jako narkoman na LSD,  byl Hallovým kurýrem do jara 45, kdy jej převzala US občanka  PL imigrantů Leontina Cohen/1913-1992/, v LON vystupující pod jménem Helen Kroger, manželka špióna NKVD Morrise Cohena, jenž jí pro NYC rezidenturu NKVD Anatolije Jackova/ 1913-1993/, SU generálního konzula v NYC, v roce 39 rekrutoval.

Jackov měl na starosti Manhattan Project/ “Enormoz “ , spolupracoval s Harry Goldem a Alexandrem Feklisovem “Fomin”  /1914-2007/, jenž měl z Manhattanu na starosti Julie Rosenberga, Klause Fuchse, Joell Barra /1916-1998/židovského původu ukrajinských imigrantů + jeho přítele Alfreda Sarant /1918-1979/, člena KS, kterého nechali pracovat na přísně tajném projektu vojenských radarů …

Sarant se přátelil s vědcem z Manhattan Project Philipem Morrisonem /1915-2005/, jenž vstoupil do KS v roce 39 …
Otázkou je, do jaké míry bolševická špionáž na projektu Manhattan ruským vědcům pomohla, protože psychopat Berija, gruzínského původu, jenž projektu atomové bomby zajištˇoval vojenskou logistiku a špionáž( Berija infiltroval i německý program ), jaderné zpravodajství využíval spíše ke kontrole práce ruských vědců pozavíraných v gulazích či soustředěných 24 hodin doživotně v lágrech-ústavech, bez nejmenšího tušení, co se děje s jejich rodinami  (tito vědci museli na sebe navzájem pravidelně donášet - při večerním ideologickém školení musel každý na toho druhého něco negativního nahlásit), než aby jim práci usnadnil.

Berija např. poskytl  Sacharovi a Vitaliji Ginzburgovi podrobné informace od Fuchse o D-T fúzi, které získal již v roce 46, až pár měsíců předtím, než byly zveřejněny v roce 49 v čas. Physical Review …

Ruští překladatelé si všimli,  že ve vydání Smythovy zprávy z 7/45  (Princeton) byla vypuštěna věta z litografické verze o  “ jedovatém zamoření “ plutoniem 239, což znamenalo, že plutoniová bomba musela být konstrukčně řešena jinak než bomba uranová.

O Tellerově vodíkové bombě Fuchs mnoho nevěděl, protože z jejího vývoje vypadl v létě 46, zatímco její úspěšná konstrukce byla vyvinuta až v roce 51 (všechny patenty kolem ní jsou v US dodnes přísně tajné, včetně jejího modelu z roku 46 ). Přesto Fuchs poskytl Sovětům informaci, že se při její výrobě používá lithium, ale neupřesnil, že lithium-6.

Fuchs byl odsouzen pro špionáž jen ke 14 letům z důvodu, že SU byl v té době stále “ spojenec “ – po 9 letech byl propuštěn, odjel do NDR, kde do výroby atomové bomby zaučoval čínské fyziky, první čínská atomovka “596” byla otestována v roce 64.

Bolševici neměli uran

SU jaderný program byl podstatně  omezen množstvím uranu, který Kreml dokázal obstarat, uran neměl žádný, Kurčatovovi pomohla ukradená informace z Manhattanu, že místo uranu, z něhož se izotopy obtížně separovaly, lze použít plutonium, + informace, že izotopy uranu vědci z projektu Manhattan separují v plynném fluoridu uranovém.

SU pro první jaderný reaktor, který začal fungovat v 12/46, používal vysoce kvalitní uran zkonfiskovaný Němcům, kteří se po okupaci Belgie v roce 40 zmocnili belgických uranových zásob z Belgického Konga.

Belgický obchodník a vlastník největšího dolu Shinkolobwe Edgar Sengier, když se v 5/39 dozvěděl o potenciálu uranové rudy, nechal tento důl zatopit, a v 9/40 polovinu afrických zásob ( 1.250 tun) vytěžené uranové rudy tajně převezl do US, aby nepadly do rukou nepřítele - dostal za to 1946 jako 1.cizinec US vyznamenání, stejně tak britské a francouzské.

Jeho přítelem byl Boris Pregel /1893-1976/, ukrajinský inženýr židovského původu z Oděsy, pluk. carské armády, jenž šéfoval jediné letecké továrně carského Ruska, po puči bolševiků emigroval do PAR, kde obchodoval s uranem a s radiem, podporoval léčbu rakoviny radioterapií, radium obstaral i pro Marii Curie, byl vyznamenám Řádem francouzské legie.

1940 před nacisty prchl z PAR do NYC, kde prodával čerstvě objevenou uranovou rudu v CAN, kterou poskytl zdarma  i pro vědce projektu Manhattan, a financoval i některá jejich vědecká zařízení, protože FDR nebyl ochoten do projektu vkládat peníze.

Se souhlasem US vlády/FDR prodal 0.25 tun oxidu uranového Stalinovi, za což byl v 3/45 finančně stíhán a pokutován CAN ministerstvem pro kontrolu zahraničního obchodu.

1946 Kreml nejvíce uranu vytěžil z BG (26.6 tun), z ČSR (18), a z NDR (15)

1947 NDR (150), ČSR (49.1), BG (7.6), PL (2.3)

1948 NDR (182.5), ČSR (103.2),BG (18.2),PL (9.3)

1949 NDR (767.8), ČSR (147.3), BG (30.3), PL (43.3)

1950 NDR ( 1.224), ČSR (281.4), BG (70.9), PL (63.6)

Ruští vědci pořádali v Německu hon na německé vědce

Po válce SU jadernému programu více než špióni pomohla sovětská supertajná „ALSOS „ komanda ( vojenským velitelem US ALSOS byl pluk. Boris Pash ruského původu, vědeckým šéfem ALSOS byl Samuel Goudsmit ) , která od podzimu 44  na základě dekretu NKVD z 18.9.44 pátrala po Hitlerových vědcích a nacistické technologii na území Německa, Rakouska a Československa ( viz mé články v rubrice Nacismus, zejména operace Paperclip).

23.3.45  Berija vyzval Kurčatova, aby mu sepsal přesné  požadavky, co mají SU ALSOS komanda, specializovaná na atomovku, hledat – řízením akce v terénu Berija pověřil svého oblíbeného gen. NKVD Avrama Zavenjagina /1901-1956/, jenž se přátelil i s Chruščovem, proto přežil čistku po smrti Stalina – ale jen do roku 56.

Operační záležitosti za komanda ALSOS řešily útvary vojenské kontrarozvědky Smerš.

SU komanda považovala německé vědce a technologii za „ válečnou kořist „ , vyrabovala, co mohla, a do SU odvážela celé továrny a všechny  německé odborné kádry, které jí padly do rukou …

NKVD komanda v terénu naváděli vědci z Kurčatovovy laboratoře, kterých měl Kurčatov jen kolem stovky, přesto 40 z nich v uniformách NKVD vyslal do terénu za kořistí v čele s Lvem Arcimovičem /1909-1973/,  „otcem“ Tokamaku, prvního bolševického termonukleárního reaktoru,  a Juliem Charitonem /1904-1996/, šéfkonstruktérem SU atomovky.

SU jednotky prorazily obranu BER 25.4.45, 2.5.45 Kreml oznámil pád Berlína, a 3.5.45 do BER dorazily pátrácí týmy vedené  generály Zavenjaginem, V. Machnjovem, a prominentními jadernými fyziky Juliem Charitonem, židovského původu/1904-1996/otec zemřel v gulagu, matka emigrovala do Palestiny, kde podporovala  sionistické hnutí,  a Izákem Kikoinem/1908-1984/, litevským Židem, a Arcimovičem .

Jejich prioritními cíly bylo vybrakování  institutu Kaiser-Wilhelm Institut für Physik /KWIP +Technische Hochschule Berlin, ulovené vědce shromaždˇovali v nádražních halách, ale bolševici měli smůlu – to nejpodstatnější z vědeckých lahůdek bylo evakuováno již v roce 43 do Hechingenu u CH hranic, tj. do zóny okupované Francouzy ( které  US ALSOS týmy ošálily tím, že je nechaly prohrabávat kupky sena, v nichž by se mohli ukrývat vichystičtí prominenti, zatímco US týmy z francouzské zóny vyváděly špičkové nacisitické jaderné vědce, viz Operace Alsos + Epsilon )  ...

Bolševici tak v Institutu ulovili jen Ludwiga Bewilogua, šéfa sekce, která skladovala zásobu obohaceného uranu.

Fyzik Georgij Fljorov dorazil do BER ještě dříve …

27.4.45 chemický fyzik Peter Adolf Thiessen /1889-1990/, člen NSDAP, dorazil do soukromé laboratoře elektronické fyziky svého přítele Manfreda von Ardenne /1907-1997/, na obrněném transportéru  se SU majorem, prominentním SU chemikem, jenž von Ardennovi vystavil ochranný dopis/Schutzbrief, který byl vystaven i dalším Hitlerovým vědcům z tohoto kroužku – nositeli Nobelovy ceny Gustavu Hertz a Max Volmerovi.

Výše zmínění mezi sebou uzavřeli dohodu, že dobrovolně přejdou do služeb bolševika Stalina ( dohodli se s bolševiky na 10 letech výzkumu v SU, pokud atomovka úspěšně exploduje ), jenž jim za vývoj SU atomové bomby již v roce 47 udělil nejvyšší SU státní vyznamenání, Stalinovu cenu I. stupně.

21.5.45 byli i s rodinami ( + biolog Wilhelm Menke ) letecky přepraveni do abcházského Suchumi.

Von Ardenne, ovlivněný židovským fyzikem Siegmundem Loewem, se stal šéfem Institutu A v Sinopu, předměstí v Suchumi, Gustav Hertz šéfoval Institutu G v Agudzeri, 10km jihovýchodně od Suchumi. Max Volmer pracoval v Institutu 9 v MOW na výrobě těžké vody/deuteria, Thiessen pracoval na separaci izotopů. Německý jaderný fyzik Heinz Barwich /1911-1966/, jenž šéfoval Výzkumnému ústavu v ruském Dubno + Výzkumnému jadernému ústavu u Dráždˇan, 1964 během konference v Ženevě přeběhl na Západ, a v 12/64 svědčil před podvýborem US Kongresu pro vnitřní bezpečnost ( za 2 roky nato zemřel).

Jeho druhé, podstatně mladší ženě, se kterou se oženil v roce 60 ( mladá Němka, která v závodu 12 z pověření KGB tlumočila ), se podařilo dostat do západního BER, jeho děti byly na hranicích zadrženy a uvězněny, později vyměněny v rámci dohody NDR-NSR.

Von Ardenne vyvinul první primitivní TV, předvedl ji v 8/31, která 1936 živě přenášela záběry z letních OH z BER na veřejná místa po celém Německu.

Berija požadoval, aby se von Ardenne podílel na konstrukci SU atomové bomby, což von Ardenne odmítl s tím, že se bude podílet jen na obohacení uranu, protože mu bylo jasné, že by mu bolševici poté neumožnili repatriaci, nakonec se však na jejich žádost věnoval výzkumu plazmy/řízené jaderné fúzi.

V Sinopu pod vedením von Ardenna pracovalo dalších 300 německých Hitlerových vědců.

1953 dostal von Ardenne již druhou Stalinovu cenu spojenou s částkou 100.00 rublů, za kterou si koupil pozemek v Dráždˇanech pro svoji další soukromou laboratoř, do které bylo převezeno zařízení z jeho první laboratoře, ohledně kterého uzavřel již v roce 45 s bolševiky dohodu, že nebude považováno za válečnou kořist, ale že mu bude při repatriaci vráceno. V době své smrti v roce 97 byl majitelem 600 vědeckých patentů.

Před repatriací byli Hitlerovi vědci, kteří pracovali na tajných SU projektech ( seznam A ), na několik let „ odstaveni „ na bezvýznamná pracovní místa, aby nevynášeli státní tajemství, jejichž neprozrazením byli vázáni celý život, a teoreticky mohli být repatriováni jen do NDR ( např.  Thiessen se vrátil do východního BER, kde dožil, v roce 1955 ) .

Na seznamu A bylo 18 německých vědců, mj. celá skupina Nikolause Riehla /1901-1990/ ze závodu 12, přesto byl Riehl repatriován do NSR, také Zimmer, další z jeho skupiny přeběhli z NDR.

Nikolaus Riehl se zavčas ukryl do západního BER, chtěl přejít do služeb anglosaských spojenců, ale 15.5.45 za Riehlem přijeli dva SU plukovníci NKVD alias jaderní vědci Fljorov a Arcimovič v doprovodu  Riehlova kolegy jaderného fyzika a biologa Karla Güntera Zimmera /1911-1988/, jenž studoval vliv radiace na DNA, kterého SU plukovníci výhružkami přinutili, aby je dovezl k Riehlovi.

Riehl byl s dalšími německými vědci zadržován v BER, a poté v 7/45 byli postupně i s rodinami letadly převáženi na 10 let do MOW, kde Riehl šéfoval závodu 12 na obohacování uranu.

Riehl si vybral další spolupracovníky ze SU tábora válečných zajatců s vědeckými hodnostmi v Krasnogorsku, mj. Zimmera, jeho přítele Alexandera Catsche, Hanse-Joachima  Borna/1909-1987/, a chemika Güntera Wirths /1911-2005/, jenž 1988 promluvil v dokumentárním TV pořadu s názvem Nacisté a ruská bomba - mj. uvedl, že si Sověti špionáží obstarali vzorek US obohaceného uranu, aby jej srovnali s obohaceným uranem ze závodu 12, a protože byl SU uran daleko čistší, SU vedení jásalo a němečtí vědci dostali Stalinovy ceny a dáči u Moskvy, což Wirths v TV dokumentu okomentoval, že „ Američané výrobu optimalizovali, zatímco SU závod 12 čistotu uranu zbytečně přeháněl „, na což jeden kremelský činitel prohlásil „ ti mizerní Němci „ .

Riehl po své repatriaci do NDR okamžitě přeběhl do NSR s tím, že po celých 10 let prahl po svobodě, stejně tak Hans-Joachim Born /1909-1987/.

Heinz Pose /1905-1975/, jaderný fyzik, po repatriaci žil v NDR, taktéž Max Steenbeck /1904-1981/ +  Gernot Zippe/1917-2008/, rakouský inženýr unesený NKVD komandem do MOW, autor Zippeovy centrifugy/odstředivky pro uran 235, pracoval pod Maxem Steenbeckem, 1956 se vrátil do Vídně.

Třebaže své vědecké poznámky v sešitech musel Zippe nechat v MOW, sestrojil  v US svoji centrifugu znovu zpaměti, ale odmítl se podílet na US jaderném  výzkumu, a vrátil se do Vídně.

Jeho levné centrifugy přispěly k jaderné proliferaci, ale Zippe si to nepřipouštěl s tím, že i kuchyňským nožem lze podřezat souseda.

Alexandr Catsch /1913-1976/, jenž měl za manželku Židovku, se kterou se nerozvedl ani za nacismu, pracoval na SU atomové bombě s ruskými politickými vězni, nahnanými z gulagů do šarašky / Laboratoře B, zejména  Nikolajem Timofejevem Ressovským /1900-1981/, významným biologem, genetikem, a odpůrcem komunismu (v roce 87 o Ressovském napsal román „Zubr“ Daniil Granin + Elly Welt román o jeho berlínské laboratoři Berlin Wild ).

Ressovský byl stoupenec anarchisty Petra Kropotkina a jeho Zelené armády, do které Ressovský vstoupil jako dobrovolník, která neuznávala ani Bílé, ani Rudé ( 1919 anarchisté zradili, a začlenili se do RA ).

1924 byl Ressovský, dle vzájemné dohody mezi německou a bolševickou vládou, spolu s dalšími, včetně své manželky, vybrán na výměnný pobyt do berlínského KWI, pobyt byl časově nespecifikován, Ressovský v BER služebně zůstal po dobu 21 let, kdy byl zatčen NKVD, protože se v roce 1937, v době moskevských procesů, kdy Stalin stínal hlavy, odmítl vrátit z důvodu, že by jej v SU čekal jen gulag (Ressovský oponoval  Stalinovu chráněnci ukrajinskému agronomovi Trofimovi Lysenkovi /1898-1976/, jenž ze SU biologie učinil podvodnou pavědu lysenkismus, která byla v SU oficiálně zavržena až v roce 64 ).

Jeho supermoderní německá laboratoř v berlínském KWI dostávala od Říše štědré finance, třebaže po celou dobu Ressovský zůstal SU občanem. Zatímco po Hitlerové nástupu k moci byli mnozí jeho němečtí kolegové šikanováni Gestapem, Ressovského a jeho dalších SU kolegů si nevšímalo ani Gestapo, ani Schutzstaffel/SS.

1944 se Ressovský s několika německými a ruskými kolegy rozhodl vzdát se Rusům - byl okamžitě na rozkaz generála NKVD Zavenjagina převezen  pro výzkum do MOW, kde však byl zatčen složkami NKVD, které nepodléhaly Zavenjaginovi.

Ressovský byl odsouzen spolu s kolegou Carapkinem k 10 letům gulagu do jedné z nejhorších trestaneckých kolonií v severokazachstánské Karagandě – při převozu do tohoto gulagu se ve vězení v Butyrce setkal se zde uvězněným Solženicynem.

Během deportace z MOW do Kazachstánu v dobytčím vagónu s číslem na pytlovém obleku a na nohavici, a v důsledku brutálních podmínek v lágru přišel  Ressovský v důsledku podvýživy téměř o zrak, který se mu již nikdy nezlepšil.

Frederik Joliot-Curie /1900-1958/, nositel Nobelovy ceny, významný francouzský odbojář a člen FKS, přijel osobně do MOW za Berijou, aby Rossovského z gulagu odvolal, což se stalo v roce 1947 s tím, že bude pracovat na projektu SU atomovky v šarašce Laboratoř B. , dokonce se za ním do MOW mohla přistěhovat manželka se synem.

Rehabilitován byl až 11 let po smrti, v roce 1991.

Nejen ruští političtí vězni z řad vědců , ale i němečtí vědci a odborníci pracovali ve speciálních OGPU/NKVD- po roce 46 MVD lágrech pro vědecké pracovníky, které se většinou nacházely v moskevské oblasti, a v každém ohledu byly lepší než gulagy na Kolymě, říkalo se jim „ šarašky „ – ovšem šarašky pro prominentní Němce byly ve srovnání se šaraškami politických vězňů „ luxusní „.

I v šaraškách páchali SU vědci-otroci, odloučeni od rodin,  sebevraždy, a drtivá většina z vědců si nejprve prošla gulagy, např. Sergej Koroljov /1907-1/1966 v kremelské nemocnici po banální operaci, když začal být vůči Kremlu  „ neposlušný „ /.

V 2/1958 byly stovky německých středních vědeckých a technických kádrů, kteří byli do SU přivezeni jako „ válečná kořist „, repatriováni ze Suchumi do NDR.

První bolševické jaderné výbuchy

Jaderní fyzici bez skrupulí začali pro své pány, kteří jim platili výzkum, vyrábět zrůdné atomové bomby bez ohledu na to, že by mohly zažehnout reakci s vodíkem ve vzduchu, a připravit planetu Zemi o kyslík v atmosféře..

SU za asistence Hitlerových vědců nejprve otestoval plutoniovou, a teprve poté uranovou bombu.

V 1/49 v SU jaderném zařízení Čeljabinsk-40 došlo k ( „ přísně tajné „ ) jaderné katastrofě, která dle expertů zabila více lidí než v Černobylu. Kurčatov ve snaze zachránit uran a plutonium, několikrát vstoupil do místnosti plné radioaktivních plynů, ozáření mu podstatně zkrátilo život, jeho zdravotní stav se v nadcházejících letech prudce zhoršoval.

V roce 49 byli všichni výše zmínění Hitlerovi vědci odvoláni na konzultace do Sverdlovska, do přísně tajného závodu 44 na obohacování uranu ( samozřejmě, že nevěděli, v jakém městě jsou, střediskem výzkumu bylo město Sarov v oblasti Nižného Novgorodu, v letech 32-91 se město jmenovalo Gorkij ), kde se uran nedařilo obohacovat na požadovaných 90% a více.

Tým Kurčatova za pomoci Hitlerových vědců odpálil svoji první jadernou ( plutoniovou ) zbraň implozivního typu RDS-1/První blesk ( TNT/hexogen)  na jaderné střelnici v Semipaljatinsku v Kazachstánu 29.8.49  – Washington byl v šoku, netušil, že Stalin atomovým know-how disponuje.

Aug 29, 1949: Soviet Union's first nuclear bomb test - YouTube? 1:36  https://www. ozářeno několik tisíc lidí.youtube.com/watch?v=tu36SD7CBz0

http://en.rian.ru/video/20100830/160402431.html August 29 was the United Nations' International Day against ...

Zatímco vyděšené dítě na videu jekotalo hrůzou, Kurčatov, sledující výbuch z kontrolního střediska, „ si oddechl „ , jak prohlásil.

Od 2.poloviny 50.let na nemoc z ozáření umírající Kurčatov pochopil, že jaderné závody mezi US a SU vedou svět do zkázy, a postavil se proti dalším jaderným testům, 1956 náhodou či úmyslně veřejně prozradil  některé podrobnosti SU termonukleárního výzkumu britskému vědci, jenž navštívil MOW.

Projekt vodíkové bomby, probíhající od roku 48, již převzal Sacharov /1921-1989/, Zeldovič, Vitalij Ginzburg / 1916-2009/ židovského původu, a Igor Tamm /1895-1971/,

Igor Tamm byl se Sacharovem  za pomoci německých vědců otcem reaktoru s řízenou termonukleární fúzí/Tokamak ( magnetická nádoba pro uchovávání vysokoteplotního plazmatu ).

24.9.51 RDS-2 (38.3 kilotun), 18.10.51 RDS-3 (41.2 kilotun) s plutoniovým jádrem a uranovým obalem, 23.8.53 RDS-4 (28 kilotun).

První SU nedokonalá vodíková bomba „ slojka“ byla otestována 12.8.53 ( výbuch o síle 400 kilotun) - v roce 53 se prominentnímu US fyziku Johnu Wheeler /1911-2008/, studentu Nielse Bohra, a následníku Einsteina, účastníku projektu Manhattan, ztratil ve vlaku dokument, který obsahoval klíčové informace o termojaderné bombě.

Kreml pokusně shodil atomovku na vlastní vojáky a civilisty ( Washington měl k identickému pokusu Hirošimu a Nagasaki, přiživili se i japonští vědci )

14.9.54  RDS-4  byla bombardérem Tu-4 shozena během cvičení SU vojsk „Sněhová koule“ /Sněžok  13 km severně od vesnice Tockoe v orenburské oblasti ( tzv. polygon smrti ) za přítomnosti 43.000 vojáků ruské pěchoty, z toho 6.000 důstojníků ( 270.střelecká divize, 600 tanků, 600 obrněných transportérů + 320 letounů ) , kteří se nedobrovolně stali pokusnými králíky, stejně jako v polygonu smrti záměrně přivázaná zvířata - koně, telátka, psi, ovce.

Ruským vojákům bylo řečeno, že cílem cvičení je prolomit opevněné linie nepřítele, jenž použil atomovou bombu s tím, že svržená bomba bude jen dekorativní, proto neměli žádné ochranné oděvy ...

Kreml a komunističtí generálové vyslali ruské vojáky a důstojníky dobývat imaginární linie v epicentru výbuchu o síle obou atomovek svržených na Japonsko …

Smrtelné hrátky z bezpečnostního bunkru sledoval nejen Chruščov, Žukov, Bulganin, Kurčatov, a maršálové Koněv, Malinovský, Rokosovský, Vasilevský, ale povinně přihlíželi i ministři obrany z " lidově demokratických " států, mj. PL Marian Spychalski, a dle ruského tisku ze 14.9.04 údajně i ex ministr obrany /45-50/ Ludvík Svoboda, Chruščovem čerstvě rehabilitovaný  ...

5 minut po výbuchu maršál Žukov vyslal piloty bombardovat epicentrum výbuchu, náletů a bomb bylo ten den více, než při náletech na Berlín/BER …

Tajnému cvičení z podzemního bunkru velel maršál Georgij Žukov/1896-1974/, od 1/43 maršál, od 8/42-45 byl zástupcem vrchního velitele RA, tvrdý a nekompromisní velitel, jenž varoval Stalina před německým útokem na jaře 41. Žukova nesnášel Malenkov, jenž se obával jeho politických ambicí, které byly potvrzeny, když Žukov pozval do MOW gen. Eisenhowera –proto byl z MOW poslán do Oděsy, kde vzápětí po příjezdu utrpěl infarkt, a stal se, dle Malenkova, politicky neškodným.

Po záhadné smrti Stalina v 3/53 (  a stejně záhadné smrti Gottwalda, 9 dní po smrti Stalina ) se moci ve Straně chopil Malenkov -  údajně mělo cvičení Sněžok zkompromitovat Malenkova , a ukázat, že se jaderné zbraně na bojišti nedají použít, celé cvičení se natáčelo.

V roce 55 Chruščov  palácovým převratem odstranil Malenkova z funkce premiéra, kterou předal Nikolaji Bulganinovi, a maršála Žukova učinil ministrem obrany, v roce 57 Chruščov Malenkova vystrnadil z Politbyra, a 1961 i ze Strany, a sám se stal gen. tajemníkem KSSS.

Obyvatelům z vesnic Bogdanovka a Fedorovka  ( 6 km od epicentra výbuchu ) byla nabídnuta jen dočasná evakuace, aniž by jim byla vysvětlena podstata věci, pouze jim bylo cynicky poděkováno, že své vesnice poskytly k jaderné obraně vlasti – 14.9. Kreml cynicky slaví jako Den jaderného štítu vlasti ( 17.9.54 list Pravda napsal, že " jaderný štít země byl úspěšně vybudován " ) ...

Obyvatelé se po výbuchu atomovky vrátili do svých roubenek, a podivovali se, že v noci svítí zelenavým světlem, načež bezstarostně vykopali z polí brambory, a uskladnili je na zimu.

Těm pár vojákům, kteří se dožili druhého dne, a poté se léčili v regionálních nemocnicích ( přičemž o prodělaném cvičení v epicentru výbuchu atomovky nemohli svým lékařům nic říci, protože s nimi armáda podepsala povinnost mlčet o tomto státním tajemství po dobu 25 let (!) ) z těchto nemocnic zmizela veškerá zdravotní dokumentace, potvrdil to účastník cvičení Alexej Vavilov v roce 04 v rozhovoru s TV Inter v pořadu Podrobnosti + pro list Moskovskij komsomolec.

Dodnes je tato kauza nemedializovatelná ( částečně o ní média informovala v roce 93) , prokurátoři novinářům, kteří požadují shlédnout filmové záznamy, které byly při cvičení pořízeny, vyhrožují.

Viz např. gen. Ostroumov  V jaderné zóně, Viktor Suvorov Teň pobědy/Stín vítězství (03).

????? ???????? ????? ???? ??????? ??????? ????? ?? ????? ???????: ??????? 43 000 ????????? ??????/SU svrhl atomovou bombu na vlastní občany, 43.000 SU vojáků zahynulo

http://oleg-leusenko.livejournal.com/3078339.html

Další

"Fifty years ago USSR accomplished the operation "Snowball": forty three thousand Soviet soldiers died. (Russian)" (in Russian). newsru.com. 2004-09-14. Retrieved 2011-03-05.

???????-????????? ?.?. ????????. ?????? ????????? ?????? (??????-???????????????? ??????????) [Totskoye Military Exercise] (in Russian). Retrieved 2011-03-05.

Truth about the testing site of death (Russian), a publication by Moskovskii Komsomolets

RDS-37 první SU vodíková bomba byla shozena 22.11.1955.

Jaderná hlavice R5M, první balistická raketa středního doletu na světě, byla Kremlem naostro vyzkoušena  5.2.56, poprvé a naposledy.

Poté, co Chruščov nedostal celý BER, začal Západ strašit bombou o síle 100 megatun, naštěstí vědci Chruščova před tak silnou bombou varovali, ale na menší „ car bombě „ RDS-220 (50 megatun, 1.400x silnější než obě atomovky svržené na Hirošimu/Nagasaki) Chruščov v roce 54 trval, byla vyráběna v Arzamas-16, což bylo kódové označení pro město Sarov, mj. Kurčatovem, Charitonem a Sacharovem .

Bombardér Tu-95 ji shodil 30.10.61 na souostroví Novaja Zemlja, exploze zničila území o rozloze několika států.

Sacharov se po smrti jaderné testy odmítajícího Kurčatova (2/60) po výbuchu car bomby začal zasazovat o podepsání smlouvy o omezení jaderných testů, a zúčastnil se ve Washingtonu podepsání protokolu o ratifikaci této smlouvy 10.10.63.

15.1.65 byla poprvé k „ mírovým „ účelům použita atomovka  Čagan pro podzemní jaderný výbuch k vyhloubení koryta kazachstánské řeky Čagan na okraji semipaljatinské jaderné střelnice, které mělo zadržet jako přehrada jarní přívaly vody. Vznikl kráter 100 m hluboký a 400 m široký, dnes je v něm jezero.

Tajná bolševická atomová města ( obohacoval se v nich uran + plutonium,tj. vyrábělo se v nich palivo pro bolševické atomovky, + prováděl vojenský výzkum s otroky z přilehlých gulagů ), která jsou dodnes městy uzavřenými, smí se do nich jen na propustky – Arzamas-16 (Sarov), Sverdlovsk -44 (Novouralsk, obohacování uranu ),Sverdlovsk -45 (Lesnoj, obohacování uranu ), Čeljabinsk -40 +60 ( Ozjorsk, plutonium), Čeljabinsk -70 (Sněžinsk) , Tomsk -7 (Seversk, obohacování uranu), Penza -19 (Zarečny), Krasnojarsk-26 (Železnogorsk, plutonium) , Krasnojarsk-45 (Zelenogorsk, obohacování uranu), Zlatoust-36 ( Trjochgorny).

Devastace životního prostředí

Bolševici testy zamořili všechno kolem sebe, v okolí jaderných střelnic, zejména v severovýchodním Kazachstánu, lidé dodnes trpí rakovinou, zejména štítné žlázy ( zachycuje radioaktivní jód 131) a plic.

Semipaljatinská střelnice je nejzamořenějším místem na planetě Zemi, dalším zcela zamořeným územím je poloostrov Kola v severozápadním Rusku, zejména zdejší voda, která se stala pohřebištěm ruských atomových ponorek a vyhořelého jaderného paliva ze SU atomových ledoborců.

Smrtelně zamořenou oblastí je i jezero Karačaj v čeljabinské oblasti,  přezdívané Jezero smrti, do něhož od roku 51 byly vypouštěny desítky miliónů kubických metrů radioaktivního odpadu, začalo vysychat, a radioaktivní prach zamořil i jeho okolí, bylo ozářeno půl miliónu obyvatel, teprve od roku 78 se pokrývá betonovými bloky a zasypává se - pro smrtelnou dávku ozáření stačí pobývat půl hodiny v jeho blízkosti.

Dalším smrtonosným místem je závod na zpracování plutonia Majak u městečka  Kyštym ( je v něm i závod na zpracování mědi)  u města Ozjorsk , v němž 29.9.57 došlo k rozsáhlé havárii, při níž radioaktivní látky vytekly do řeky Teča, do které však byl stejně radioaktivní odpad vyléván, + byl skladován na jejím břehu ( východouralská radioaktivní stopa) , navzdory tomu, že podél řeky žilo přes 100.000 místních lidí, kteří její vodu používali ( nádory, leukémie, statistiky  ruské úřady samozřejmě nepublikují, viz můj článek Poloostrov Kola, smetiště jaderného odpadu).

Byla to třetí nejrozsáhlejší radiační havárie po Černobylu a Fukušimě.

1986 mělo “ mírumilovné “ Rusko 45.000 jaderných bojových hlavic, z toho 25.000 taktických jaderných zbraní k použití v Evropě, které možná použije Putin, jenž použitím jaderných zbraní Západu pravidelně vyhrožuje.