Turecko-izraelské vztahy, sbližování Izraele s monarchiemi Zálivu

TR bylo prvním muslimským státem, který v roce 49 diplomaticky uznal Izrael, se kterým sdílel stejné strategické zájmy - sekulární politiku, obchodní zájmy, společného nepřítele – Sýrii, která podporovala TR Kurdy, a židovské

lobby v US, na jehož podpoře bylo závislé i TR, které v US žádné TR lobby nemělo.Smutné je, že právě US židovské lobby na přání Ankary blokovalo uznání arménské genocidy ze strany Washingtonu.

Po vojenském převratu z roku 1980 ( v roce 80, když Izrael vyhlásil Jeruzalém za své hlavní město, TR formálně protestovalo, a uzavřelo v Izraeli svůj konzulát) byl klíčovou postavou let 83-93 neoliberál Turgut Özal, zpoloviny Turek, zpoloviny Kurd, jenž usiloval o řešení kurdské otázky jednáním s PKK, a podařilo se mu, že PKK vyhlásila příměří.

Özal usiloval i o urovnání vztahů s Arménií uznáním arménské genocidy, v čemž mu v 80.letech bránila svojí teroristickou činností arménská ASALA/Arménská tajná armáda pro osvobození Arménie.

Vojáci si mírová jednání nepřáli, na Özala byl v roce 88 2x spáchán pokus o atentát, v 1/88 s ním spadlo letadlo, v 6/88 jeho hlavu minula kulka, svého málem vraha později omilostnil.

Özal + šéf četnictva gen. Esref Bitlis nesouhlasili s plánem „Kale“ generality, který rozšiřoval pravomoci armády a policie v boji proti PKK, včetně Šedých vlků a komand JITEM/zvláštní protiteroristická komanda četnictva.

Proto byli oba zavražděni – s gen. Bitlisem spadlo v 1/93 letadlo, Özal dostal podivný infarkt ve své kanceláři v 4/93.

Po Özalově smrti politické vakuum opět zaplnila armáda, která v izraelské vojenské technologii viděla protiváhu Asádova režimu, který podporoval PKK, což činilo i Řecko, které v roce 95 uzavřelo s režimem gen. Háfize Asáda dohodu o vojenské spolupráci – Ankara tutéž dohodu uzavřela s Izraelem, který začal být pro TR strategicky důležitý od války v Zálivu 90/91, kdy se s úpadkem ústřední moci v Bagdádu začali osamostatňovat severoiráčtí Kurdové.

Od války v Zálivu TR představitelé neustále pendlovali do Izraele, mj. Demirel-Inonu v roce 91, ministr zahraničí Hikmet Cetin v roce 93, premiérka Tansu Ciller v roce 94, a prez. Demirel v roce 96, kdy se stal prvním TR prezidentem, jenž navštívil Izrael.

V Izraeli byli jako doma i TR generálové, mj. náčelník genštábu Ismail Karadayi v roce 97, poté ministr obrany Turhan Tayan a zástupce náčelníka genštábu,  kteří s Izraelem podepisovali jednu vojenskou dohodu za druhou.

V roce 96 na TR politickou scénu  vstoupila islámistická Strana blahobytu/Refah Partisi Necmettina Erbakana ( uzbecko-čečenský gen. GRU Ruslan Saidov (Sadullaev), přítel pluk. GRU Surikova ( mj. TR občana Mansura  Nathoeva) + ukrajinského generála Vladimíra Filina (Livtočenka),  byl přítelem  Erbakana, ti, co z této skupinky GRU přežili, jsou dnes arcinepřáteli Putina.

TR generalita Erbakana, sponzorovaného Muslimským bratrstvem, přiměla k podepsání dlouhodobé strategické vojenské smlouvy s Izraelem ( převody moderní vojenské technologie, námořní střely, modernizace TR tanků M60 A1, společná výroba některých vojenských systémů ), aby demonstrovala svoji sílu a Erbakana ponížila před jeho voličstvem.

Vztahy s EU prosazovala Tansu Cillerová, jenž spoluvládla s Erbakanem, v letech 93-96 byla premiérkou.

Poté, co Erbakan, premiér v letech 96-97, podepsal plynovou dohodu s Teheránem ( viz výše zmínění přátelé z GRU), byl generalitou „ sesazen“ , a TR Ústavní soud mu z důvodu porušování principu laicity státu zakázal politickou činnost ( zemřel v roce 011). Po jeho odstranění vládly generály dosazené vlády, tj. až do Erdogana ( 02 ) generálové sami.

Na svém summitu v 12/97 země Organizace islámské konference, sdružující země Afriky a BV, zkritizovaly TR pro jeho spolupráci s Izraelem, a pro jeho nájezdy do severního Iráku při pronásledování kurdské  PKK.

Nejostřejší projev vůči TR měl gen. Husní Mubarak, který označil TR za nepřítele Arabů a muslimů.

V 10/98 TR armáda hrozila Sýrii válkou, pokud nedeportuje šéfa PKK Abdullaha Öcalana – Asád usilující po pádu SU, svého sponzora, o spolupráci se Západem, Öcalana deportoval, a uzavřel tábory PKK v Sýrii i v libanonském údolí Bikáa, kontrolovaném syrskou armádou.

11 dní po deportaci Öcalana v 11/98 Ankara podepsala s Damaškem historickou dohodu z Adnana, ve které se Damašek, výměnou za to, že jej Ankara nenapadne, zřekl podpory PKK ( tábory PKK byly přestěhovány do severního Iráku, kde se těšily ochraně bezletové zóny, ale kam na ně činila nonstop nájezdy TR armáda, která se tak dostávala do křížku s iráckými Kurdy, a tím nepřímo s US, které irácké Kurdy v boji proti Saddámu Husajnovi podporovaly – Kurdistán plave na ropě, jako íránská ale arabská provincie Chúzestán, na kterou si začal Saddám Husajn činit nároky již v roce 69 ) …

TR prezident se poté zúčastnil v 6/00 pohřbu gen. Háfize Asáda, a jeho syn Bašír vynucené přátelství s TR převzal jako dědictví.

9/11 připravilo US veřejnost na obsazení Afghánistánu a Iráku, viz The Washington Post z 19.4.02 + Middle East Quarterly 02, Formula for Stability : Turkey Plus Izrael.

US intervence v Iráku v 3/03 vyvolala v TR vlnu antiamerikanismu, a s Washingtonem se svezl i jeho nebližší BV spojenec Izrael, který US intervenci veřejně podpořil, a navíc spolupracoval i s iráckými Kurdy, napojenými na protiTR PKK ( Izrael potřebuje ropná pole v kurdistánském Kirkúku a Mosulu, která v 7/014 dobyli žoldnéři z IS, kteří v 9/014 dobyli i syrská ropná pole u Palmýry), čímž Izrael oslabil pozice TR generality vůči Erdoganovi.

V roce 03 Erdogan projevil maximální pragmatismus, a podpořil průchod US jednotek přes TR území, třebaže byl TR parlament a jeho vlastní strana proti, TR parlament průchod US armádě nepovolil, což bylo pro Washington velkým strategickým zklamáním .

Erdogan navíc navzdory protestům vlastní strany najal izraelské firmy, aby odminovaly 877 km turecko-syrských hranic, a odminovanou oblast jim na 44 let pronajal pro "organické farmaření" …

Parlament smlouvu o "farmaření" schválil, ale TR Správní soud ji odmítl pod záminkou, že odminování a farmaření jsou dvě odlišné věci – Erdogan v parlamentu projekt nadále hájil, a prohlásil :“ Nemůžeme dojít k osvícené budoucnosti se zpátečnickou mentalitou „ .

US intervence v Iráku umožnila vytvoření polosamostaného iráckého Kurdistánu, podporovaného Izraelem, viz The New Yorker z 21.6.04 On Israeli support to Iraqi Kurds,  což TR armádě znemožnilo přímé nájezdy proti zdejším základnám PKK, která, US intervencí posílená, v roce 04 oznámila, že odvolává své jednostranně vyhlášené příměří z roku 99,  a obnovuje boje s TR armádou.

Když se v roce 04 Izraeli podařilo zabít slepého šejka Ahmada Jasína, duchovního vůdce Hamásu, sponzorovaného Muslimským bratrstvem, a později i jeho nástupce Abdulazíze Rantisiho, Erdogan nazval Izrael teroristickým státem.

Přesto, v důsledku rostoucího vlivu Teheránu v Iráku a v Afghánistánu, Erdogan s Izraelem stále spolupracoval v bezpečnostní oblasti, a mj. uzavřel s Izraelem smlouvu o ostraze přístavu Ceyhan.

Anglosaský ropovod BTC, inaugurovaný v roce 06, změnil geopolitiku východního Středomoří. Izrael dováží z azerských ropných polí 20% své ropy, podmořské TR-izraelské potrubí ( 4 produktovody - na ropu, plyn, elektřinu a vodu ) má spojit Ceyhan s izraelským Aškelonem ( propojení ropovodu BTC s izraelským ropovodem Eilat-Aškelon , Izrael má i ropovod Eilat –Ašdod na íránskou ropu, který však „ vyschl „  ).

Čerpání vody z vodního systému Anatolie by bylo na úkor Sýrie a Iráku, ale Ankara tento privilegovaný projekt Izraele dlouho hýčkala ( dnes nemá Izrael u Erdogana ani velvyslance ), a vystupovala v roli diplomatického zprostředkovatele mezi Asádem a Izraelem.

(Po dobytí Kirkúku na islámistech začala od 6/014 proudit ropa z prvního kurdistánského ropovodu ( prodej ropy Kurdy ostře kritizuje Bagdád ) do Ceyhanu, a odtud je dopravována tankery do izraelského přístavu Aškelon .)

Putin ránu zasazenou ropovodem BTC z 06 vrátil v 4/08  libyjským protiúderem – zatímco pluk. Kaddáfí nepodpořil Sarkozyho projekt  Středomořské unie, nadšeně podpořil Putinův projekt plynového OPEC vedený Gazpromem ( Libye má 4. největší zásoby plynu a největší zásoby ropy v Africe ).

Ve spolupráci s Berlusconim a italským ENI chtěl Putin vytvořit společný rusko-libyjský podnik, mj. pro výstavbu budoucího plynovodu do Itálie.

Putin Kaddáfímu ( stejně tak jako Damašku v 12/05 a Alžíru v 3/06 ) vymazal SU dluh, a uzavřel s ním desítku kontraktů.

V roce 08 Mubarak obrátil a pochválil Erdogana za jeho ( agresívní ) podporu palestinské kauzy ( v pobřežních vodách Gazy a Izraele byla v roce 99 objevena velká ložiska zemního plynu, 60% z něho je v palestinské části, Palestinská samospráva těžbu z nich na 25 let podpisem Arafata z roku 99 pronajala  britské firmě British Gas Group ).

V 7/08 TR Ústavní soud jednal o tom, zda zakáže Erdoganovu protilaickou stranu AKP jako protiústavní, a jejích 71 prominentů vykáže z TR veřejné politiky – Erdogan zůstal ledově klidný, zákaz nebyl vysloven pro jeden hlas proti.

V 1/09 se TR-izraelská roztržka stala definitivní poté, co Izrael zahájil v 12/08 ofenzívu proti Gaze ( liberální stranu Kadima čekaly v 2/09 parlamentní volby, a neúspěchy převažovaly - nedokázala zabránit ani raketovým útokům Hamasu z Gazy, ani vyjednat návrat zajatého vojáka Gilada Šalita, zajatého Hamasem v roce 06, kterého vyměnila za 1.027 palestinských vězňů až v 10/011).

Erdogana rozlítilo zejména to, že 5 dní pře zahájením ofenzívy byl izraelský premiér Ehud Olmert na návštěvě v Ankaře, a slíbil „ mírové řešení „ otázky Gazy.

V 1/09 Erdogan demonstrativně na podporu palestinské kauzy odjel z Ekonomického summitu v Davosu poté, co si vyměnil ostrá slova s izraelským prezidentem Šimonem Peresem, kterému Erdogan vmetl do tváře, že  „ zabíjí  palestinské děti „  ( viz Haaretz z 20.2.09, také Erdogana čekaly v 3/09 volby do místních zastupitelstev , takže jeho předčasný přílet z Davosu mu mediálně posloužil o to více, že zlí jazykové tvrdili, že izraelští piloti, kteří bombardovali Gazu, trénovali v TR ).

Erdoganovy portréty visely po celém Jordánsku a Jemenu, takže arabské státy musely Erdoganovi připomenout, že palestinský problém je vnitrostátní záležitostí Arabů, nikoliv Ankary, na což Gül odpověděl, že jde o záležitost všech muslimů, nejen Arabů …

V 10/09 Erdogan zrušil společné vojenské cvičení s Izraelem v Konya ( Haaretz z 2.11.09), místo toho jej v 12/09 uspořádal se Sýrií (Jerusalem Post ze 16.4.010).

V 1/010 Izrael ústy náměstka ministra zahraničí Dannyho Ayalona veřejně a hrubě urazil v izraelské TV TR velvyslance, když protestoval proti dokumentu TR státní TV o zabíjení palestinských dětí izraelskou vládou ( později se musel velvyslanci veřejně omluvit ).

Erdogan začal sbírat volební hlasy i u Kurdů ( již na samém počátku svého vládnutí pod tlakem EU odstranil kurdskou a arménskou otázku z TR tabu seznamu ) , a zřídil nonstop vysílací státem placený TV kanál Šest pro Kurdy TRT Shesh,  a při jeho inauguraci v 1/09 jako první TR premiér v historii pronesl veřejný projev v kurdštině  ( kurdské TV kanály do té doby vysílaly ze zahraničí, např. ROJ TV z DK, či v Diyarbakiru  vysílala v kurdštině soukromá Art TV ).

V projevu v kurdštině Erdogan historicky prohlásil, že TR občanství je pevnější pouto než příslušnost k etniku ( podobně íránská ústava rozeznává jen íránské občany „ muslimy „ , ale žádná etnika).

V roce 012 TR univerzity začaly vyučovat kurdský jazyk a kurdskou literaturu ( kurdština  a arménština byly v rámci jediné TR identity přísně zakázány, a to i v soukromém životě ).

Doposud je však dětem zakázáno dávat kurdská jména -  respektive nesmí obsahovat písmena X,Q,W, v kurdštině hojně používaná, která jsou zakázaná  ( třebaže Erdogan v 10/013 prohlásil, že zakázaná již nebudou, a může je používat kanál TRT6 od roku 09 ), a kurdština se stále nesmí používat k politickým účelům, např. k psaní letáků apod.

Kurdové, vnuci kurdského vojevůdce Saladina, jenž 1187 donutil ke kapitulaci křižácká vojska a dobyl Jeruzalém,  si jej přivlastňují jako kurdského nacionalistu na úkor jeho muslimství, což Erdogana dopaluje.

Když Erdoganova propalestinská asertivita začala arabské vůdce odpuzovat, a Izrael stále intenzívněji podporoval syrské a íránské Kurdy v jejich odboji proti ústředním vládám ( Kurdistán jako stát je v zájmech Izraele ), začal se Erdogan sbližovat s Bašírem Asádem a s Teheránem, a začal diplomaticky válčit s Izraelem, kterého Erdogan při inauguraci nového TR TV kanálu s vysíláním v arabštině el-Turkiya, nazval největší regionální hrozbou ( zatímco iz. ministr zahraničí Lieberman nazval Erdogana druhým Kaddáfím a Chávezem) …

Erdogan mj. vykřikoval, že pokud Izrael ještě jednou zaútočí na Gazu, TR armáda nezůstane nečinná …

Třebaže TR mělo s Izraelem uzavřenou smlouvu o vojenské spolupráci, TR začalo pořádat společné vojenské manévry se Sýrií ( s obřími zásobami plynu), a odmítlo se podílet na západních sankcích proti Íránu.

Izrael v odvetu odmítl Ankaře dodat již nasmlouvané lodní střely, a další nasmlouvanou moderní vojenskou technologii.

V 4/010 když Obama organizoval summit o jaderné bezpečnosti ( ve stejné době se setkal s Medvěděvem v PRG), Erdogan hrozil, že na summitu nadnese otázku neoprávněného vlastnictví jaderných zbraní Izraelem, proto se summitu izraelský premiér raději neúčastnil.

10.5.010 PKK, podporovaná Izraelem, oznámila, že zahajuje proti TR totální válku, kterou potvrdila raketovým útokem na TR námořní základnu Iskenderun, na které zabila 7 TR námořníků – TR, v důsledku tohoto prvého útoku na TR strategickou základnu od dob osmanského sultána, vyslalo svoji flotu, aby zcela nezávisle operovala ve Středozemním moři, a ohrožovala tak izraelskou.

Incident z 31.5.010 proti Mavi Marmara tak jistěže nebyl náhodný, ale navazoval na útok PKK z 10.5.010.

31.5.010 izraelské námořnictvo zabránilo TR „ humanitárnímu „ plavidlu Mavi Marmara, největšímu ze 6 lodí mezinárodní „ humanitární „ flotily, aby prolomilo dvouletou námořní blokádu, kterou Izrael uvalil na Gazu řízenou Hamásem ( během akce izraelské námořní komando, které se v mezinárodních vodách spustilo z vrtulníku, zabilo 9 lidí, 8 Turků + 1 US občana TR původu ).

Izrael akci nazval legální sebeobranou proti „ mediální „ TR provokaci, Erdogan státním pirátstvím a státním terorismem.

Izraelsko –TR vztahy klesly hluboko pod bod mrazu, Erdogan spěšně ukončil návštěvu Chile, a požádal o mimořádné svolání RB OSN, NATO a Organizace islámské konference – TR odvolalo svého velvyslance z Tel Avivu, oznámilo ukončení své zprostředkovatelské role mezi Izraelem a Sýrií, a zrušilo tři společná vojenská cvičení s Izraelem plánovaná pro rok 010.

Zatímco EU Ankaru v kauze Mavi Marmara podpořila, US, znechucené Erdoganovou přemrštěnou asertivitou na BV, podpořily Erdogana jen vlažně, a postavily se za Izrael, viz The Wall Street Journal ze 3.6.010.

Rada OSN pro lidská práva/UNHRC, ( které tradičně předsedají největší porušovatelé lidských práv, naposledy v 9/015 byla jejím šéfem zvolena otrokářská Saúdská Arábie ), ve svém šetření oznámila, že ozbrojená akce Izraele byla neadekvátní, zatímco zvláštní komise, ustavená s historickým souhlasem Izraele, gen. tajemníkem OSN, v čele s Geoffrey Palmerem, ve své zprávě uvedla, že „ izraelská blokáda Gazy je legální, a že izraelská vláda měla oprávněné pochybnosti ohledně skutečných cílů aktivistů mezinárodní flotily „.

V 7/010 se TR ministr zahraničí Ahmet Davutoglu v Bruselu potají sešel s izraelským ministrem obchodu Benjaminem Ben-Eliezerem, požadoval omluvu pro TR, finanční vyrovnání pro rodiny obětí, a zrušení blokády Gazy  – Lieberman zuřil, když se o setkání dozvěděl.

Sbližování Izraele a arabských sunnitských států proti Teheránu ( proti šíitskému plynovodu)

Od arabského jara hvězda Teheránu nezadržitelně stoupá, což Ankara považuje za narušení rovnováhy na BV od smlouvy sultána s Persií o rozdělení vlivu z roku 1633 ( viz Treaty of Zuhab, Qasr–e-Shirin ).

TR nepovažuje Írán za existenční hrozbu, ale nechce být druhořadou regionální mocností, proto vliv Teheránu vyvažuje koalicí s Araby, ale Teherán je pro TR stále klíčovou zemí jako dodavatel plynu + nenasytný trh pro TR export.

Po pádu SU se stalo prominentním obchodním partnerem TR Rusko, tj. Gazprom a jeho plyn, + EU, nikoliv US a Izrael.

V 3/013 Izrael ( Benjamin Netanjahu ) se za akci izraelského komanda omluvil, a nabídl Erdoganovi 20 mil. dolarů odškodnění, o finálním znění dohody však obě země stále jednají - blokáda Gazy byla dle přání TR podstatně zmírněna.

V 7/015 bylo téměř dvouleté Erdoganovo příměří s kurdskou PKK porušeno, obě strany se z jeho porušení navzájem obvinily.

Izrael 27.11.015 otevřel diplomatické zastupitelství v Abu Dhabi ( které již ekonomicky ovládá, v hlavním městě UAE, ) v sídle Mezinárodní agentury pro obnovitelné energie /IRENA – o jeho otevření Izrael jednal již od roku 09, kdy při hledání sídla IRENA podpořil kandidaturu Abu Dhabi proti kandidatuře Německa. Izrael měl v UAE neoficiální de facto zastupitelství již od 90.let.

V současné době má Izrael ambasádu jen v Jordánsku a v Egyptě, ve státech se kterými podepsal separátní mírové smlouvy.

Sbližování monarchií Zálivu s Izraelem bylo oficiálně stvrzeno počátkem června 015 ve Washingtonu, kde se setkali prominentní izraelský diplomat Dore Gold, gen. ředitel izraelského zamini, a poradce saúdskoarabského režimu gen. Anwar Eshki, jenž pod vlivem rostoucí role Teheránu na BV vyzval arabské státy k normalizaci vztahů s Izraelem, kdy připomněl arabskou mírovou iniciativu k palestinské otázce z roku 02, na kterou Izrael nikdy neodpověděl.

Podnikatel a kazatel Fethulláh Gülen *1941 žije od roku 99 v emigraci v US, propaguje tolerantní islám a univerzální muslimství bez sekt v rámci hesla :           „ Muslimové všech zemí spojte se „ . Gülen odsuzuje násilí s tím, že „ terorista není skutečným muslimem „ .

Usiluje o svržení laicismu v TR a jeho reislamizaci, proto podporoval do roku 013 Erdogana. Gülen je pro vstup TR do EU, v rámci mezináboženské tolerance odsuzuje antisemitismus (v roce 98 setkal s papežem Janem Pavlem II), a spolupracuje s Izraelem.

Gülen ovládá, ale nevlastní, konzervativní list Zaman , vlastní v TR banku a TV stanici. V roce 08 byl vyhlášen za nejvlivnějšího intelektuála (Top 100 public Intellectuals Poll), a v roce 013 byl časopisem Time Magazine  jmenován Mužem roku.

Právě list Zaman po sestřelení ruského bombardéru (24.11.015) zveřejnil 27.11.015 obvinění, že TR tajná služba podporuje IS, nechává jeho členy přecházet přes hranice,  a kupuje od IS ropu, totéž ( jako první ) zveřejnil list Cumhuriyet , jehož šéfredaktor a ředitel byli zatčeni, Erdogan pro ně požaduje doživotí za vlastizradu.

Zaman dále napsal, že Erdogan učinil z TR „ fašistický „ stát .

Také někteří mladí izraelští Arabové ( 20% z 8 miliónů izraelských obyvatel), většinou  nezaměstnaní vysokoškoláci,  se dali do služeb radikálního islámu tzv. Islámského hnutí, jejich rodiny tvrdí, že jsou raději, když je izraelská tajná služby zatkne a vsadí je do vězení, než aby pobíhali jako teroristé po Sýrii.

????????? ?????? ?????? ?????? ?????????: "? ????????? ????????? ?????? ????????? ? ????????, ??? ? ??????" / Nejvyšší muftí Ruska navrhl Putinovi, aby vůči Izraeli postupoval stejným způsobem jako vůči Krymu http://proufu.ru/news/novosti/society/verkhovnyy_muftiy_rossii_talgat_tadzhuddin_ya_predlozhil_vladimiru_putinu_postupit_s_izrailem_kak_s_/