Sýrie, Kreml četníkem Blízkého východu

Jarmúk, tábor smrti Damašská čtvrtˇ Jarmúk ( 2 km2) v bývalém palestinském uprchlickém táboře má ze strategického hlediska klíčovou polohu na jihu Damašku, kde se sousedními čtvrtěmi tvoří osu, která spojuje dvě velká damašská

předměstí, ovládaná od konce roku 012 opozicí.

Asád, inspirovaný Putinem v Grozném, nechal tyto damašské chudinské čtvrtě obléhat a bombardovat, v létě 013 proti nim použil i chemické zbraně, načež libanonské proasádovské milice Hezbolláhu spolu s iráckými šíitskými milicemi Abú Fadel al-Abbás dobyly jedno z těchto předměstí ( Maliha), což vládním jednotkám umožnilo obležení zbývajících povstaleckých čtvrtí neprodyšně sevřít.

Asád se však dlouho neradoval - začaly boje s povstalci na severovýchodě Damašku v Djobaru, kde se povstalci ocitli 500 m od druhého největšího paláce v Damašku.

Po této strategické jižní ose vede silnice spojující Damašek s mezinárodním letištěm, kdyby jí povstalci ovládli, mohli by letiště uzavřít, a vojensky izolovat i zbytek pozic, které si Asád na jihu ještě udržel ( Deraa/Dará, drúzská Suwaida a Kuneitra ), o což se pokusila neúspěšná ofenzíva povstalců v 6/015, při níž použili francouzské protitankové řízené střely Apilas ( od firmy Matra).

V roce 011 po vypuknutí občanské války proAsádovské palestinské organizace  ( Lidová fronta za osvobození Palestiny-Hlavní velení a Fatah al-Intifáda) z obyvatel tábora Jarmúk vytvořily provládní milice, zatímco zdejší táborová odnož Hamásu/milice Aknaf Beit Maqdis vytvořila radikálně islámistický  protiasádovský oddíl, takže tábor uprchlický se přeměnil na tábor válečný, který přinesl zkázu civilistům, zejména podvyživeným dětem v něm.

V roce 011 žilo v Jarmúku 500.000 lidí, většina z nich z tábora utekla, dnes v něm přežívá zhruba 18.000 lidí, většinou starých, nemocných a chudých, kteří nemají kam odejít. Jsou živými štíty všech frakcí zúčastněných na bojích.

Od 1/013, kdy se vedoucí silou tábora stala „ alkaidistická „  Fronta al-Nusra,  byla čtvrtˇ Jarmúk dva roky obléhána Asádovou armádou, zatímco v 4/015 ji z 90%  obsadil IS, před hrozbou IS se palestinské milice  ( dle dohody zvláštního vyslance Palestinské samosprávy v Damašku  s Asádem ) spojily s vládní armádou, a IS vyhnaly.

Asádovou armádou rozbombardovaný tábor s jediným kontrolním stanovištěm, které vedlo ven ( od 6/013 do 2/014 byl tábor hermeticky uzavřený, přímo  v jeho středu se povalovalo 200 mrtvol civilistů, kteří zemřeli hladem ), se stal terčem sniperů obou stran.

O tuto čtvrtˇse od 70.let stará Agentura OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům, RB OSN proto 7.4.015 požadovala obnovení přístupu humanitární pomoci do tábora, první humanitární pomoc poskytla táboru v roce 014.

Putin prý v Sýrii žádného povstalce nepotkal, jen teroristy

Poté co poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Gerašenko vyzval ke zveřejnění jmen ruských pilotů, kteří bombardují Sýrii, 7.10.015 mluvčí ruské armády gen. Igor Konašenkov prohlásil, že v IS bojují  především Ukrajinci.

V Sýrii se stále více daří džihádistům, protože CIA vyzbrojení umírnění syrští povstalci ( velí jim dezertovaní Asádovi důstojníci)  ze Svobodné syrské armády jsou terčem Putinových úderů a vymírají, umírnění nejsou Putinovi k ničemu.

Na obvinění Západu, že ruské letectvo bombarduje prozápadní povstaleckou opozici, daleko od míst, kde se vyskytují žoldnéři IS, Kreml tvrdí, že prozápadní povstaleckou opozici v Sýrii nikde neviděl, že žádná neexistuje, jsou zde jen „ teroristé „ , které je třeba vyhladit.

Prozápadní povstalci působí na jižních předměstích města Alepa, a podél 100 km dlouhé fronty mezi Alepem a kurdskou horskou oblastí Jabal al-Akrad/Kurdské hory na severovýchodě (alávitské) provincie Latakía.

Navzdory tvrzení velitele ruských vojsk v Sýrii gen. Andreje Kartapalova, že po ruských náletech „teroristé“ ze Svobodné syrské armády již neexistují, prozápadní povstalci díky US protitankovým střelám BGM-71 TOW nápor vládních vojsk po ruské invazi ze 30.9.015 zadrželi ( první TOW, opticky zaměřované a vysílané po drátě, dorazily do Sýrie na jaře 014 ).

Tyto US protitankové střely, které jsou Svobodné syrské armádě  + dalším několika málo vybraným vojenským skupinám ( mj. brigádě Fursan al-Haq ) CIA dodávány z TR, a které má na velkoskladě Saúdská Arábie + Katar ( mohou je dodávat jiným subjektům jen se souhlasem US, vládnoucí dynastie Rijádu a Kataru jsou terčem číslo jedna sunnitských extrémistů ), vyvolaly v řadách provládních jednotek chaos – již 30.9.015 zničily během jediného dne při první syrsko-ruské ofenzívě  20 Asádových tanků, a zásadně tak syrsko-ruské tažení zpomalily.

Putin svůj první úder zasadil Svobodné syrské armádě, na kterou 30.9.015 zaútočil 3x, zatímco veřejně tvrdil, že Svobodná syrská armáda neexistuje.

Hned první den náletů zabil 2 její velitele, ex Asádovy důstojníky.

Kreml vládní vojska vybavil raketometnými komplexy TPS 1A/Solncepjok-Sluneční záře, které jsou odpalovány z tanků T-72. Mají 100kg termobarické hlavice, které zničí nejen bojovou techniku, ale i vše živé v okruhu 2km od místa dopadu ( viz jak v 10/015 skončilo město na severu Sýrie Maarrat al-Nurman, kontrolované povstalci ).

Syrsko-ruská vojska však vůbec nebojují proti salafistickým skupinám jako je Ahrar al-Sham ( nejmocnější a nejlépe vyzbrojená opoziční vojenská koalice ) a Fronta al- Nusra.

22.10.015 v irácké Havídži zemřel při společné akci s Kurdy jeden příslušník US speciálních jednotek. Kurdové dodávají Američanům zpravodajské informace, což potvrdil i šéf kurdské Národní bezpečnostní rady ( Irák) Masrúr Barzání, následník svého otce Masúda Barzáního, jehož jednotky v 12/014 osvobodily stovky jezídů obklíčených IS na hoře Sindžár.

V Iráku působí zhruba 3.500 US vojenských poradců.

US se zaměřily na likvidaci vojenské „alkajdistické“ organizace Chorasán (íránská provincie), od léta 015 do podzimu 015 údajně zabily 5 jejích šéfů.

22.10.015 na Valdejském fóru v Soči, kde má palác, Putin spílal US, že chtějí narušit mocenskou rovnováhu ve světě, kritizoval US pokrytectví, a hlasem světce prohlásil, že „ svržení Asáda není na nás, o nové vládě si musí rozhodnout syrský lid ve svobodných volbách ( které Putin v RF nepovoluje, viz ruský majdan 2010-011 ) „ …

Putinova intervence v Sýrii by však nebyla možná, kdyby mu ji neumožnil Obama koncem srpna 013, když ponechal Francii na holičkách, a na poslední chvíli se odmítl zúčastnit již dohodnutého US-francouzského bombardování pozic syrských vládních jednotek, které použily chemické zbraně proti Putinově syrskému lidu, akt, který Obama označil za červenou linii, a který nehodlá tolerovat.

Obama se tímto spojeneckým podrazem definitivně v očích svých spojenců, nejen Francie, ale i Saúdské Arábie a TR, zdiskreditoval.

Obama odmítl dodat letální zbraně nejen Ukrajině v roce 014, ale i syrským povstalcům v roce 013, takže Asád shazoval barelové bomby ještě intenzívněji, a Obama je tak zodpovědný za desetitisíce mrtvých syrských civilistů.

Obama na rozdíl od Putina, jenž hraje poker, a své sázky musí stále navyšovat, se řídí dlouhodobou nikam nepospíchající strategií -  vojensky se neangažovat, a je-li to nutné, tak jen minimálně  -  Putinovým akcím nechávat volný průběh, a čekat, co řekne historie.

Na BV však Obama zanechal dvě hluboké stopy – tím, že dal zelenou těžbě břidličného plynu ( US energetická revoluce ) se US staly téměř nezávislými na BV ropě – odcizení od Saúdské Arábie a Izraele poté Obama dokonal jadernou dohodou s Íránem, rukou společnou a nedílnou s Putinem.

Tím, že Obama Putinovi přenechal pochybnou roli BV četníka, si uvolnil ruce v Asii proti Číně.

26.10.015 byl na bejrútském letišti Harari zadržen 29letý saúdský princ Abdal Mohsen ben Wálid ben Abdalazíz spolu se svými 4 kumpány.

Princ projevil naprostý nedostatek představivosti, a bez nejmenšího znepokojení se chystal do svého soukromého letadla naložit 2 tuny libanonského a syrského silného amfetaminu Captagonu ( snižuje pocit bolesti a únavy, zvyšuje sebevědomí, takže jej podávají vojákům a hrdlořezům všeho druhu ), spolu s kufry plnými kokainu.

Pokrytecká Saúdská Arábie ( a monarchie Zálivu všeobecně ) patří mezi státy, které jsou nejvíce závislé na narkotikách, stejně tak Írán, třebaže oficiálně oba státy narkomany stínají, a to i nezletilé.

Princ byl vzápětí na žádost Rijádu ( saúdskoarabský velvyslanec okamžitě běžel za libanonským ministrem zahraničních věcí ) propuštěn, ale Hezbolláh předvedl Rijádu svoji moc – bezpečnostní složky na mezinárodním bejrútském letišti kontroluje jeho šéf Hasan Nasralláh.

30.10.015 se ve Vídni konala konference o Sýrii, na kterou nebyli přizváni ani zástupci povstalců,  ani zástupci Asádova režimu, poprvé však byl k jednáním o Sýrii přizván Írán, čímž byla potvrzena jeho reintegrace do mezinárodního diplomatického společenství.

Íránský ministr zahraničí Mohamad Zaríf musel přežít ministry zahraničí Saúdské Arábie Ádila Džubajra a Kataru Chálida al-Attíju ( jenž  si v LON koupil nejdražší byt, který zde bylo možno sehnat ).

Mezitím co si pánové hráli se slovíčky „ kompromis“ (Západ)  a „ syrský lid“ (Kreml), v obléhaném městě Madája civilisté umírali hlady, aniž by nějaká strana na základě „ kompromisu „ ustoupila.

US odmítly Putinovu hrozbu „ budˇ  Asád nebo IS „, kterou Putin 28.9.015 pronesl při svém vystoupení v OSN, naopak, US Národní bezpečnostní rada uvedla, že dokud bude u moci Asád, bude atraktivita IS stoupat, takže Asádovo setrvání u moci je zárukou přežití IS.

US se opírají o ženevské komuniké z 6/012, které předpokládá odstoupení Asáda a vytvoření přechodné vlády, která by udržela v chodu státní aparát, repatriovala by uprchlíky, a zorganizovala by svobodné volby.

Pro Teherán a Kreml Asád představuje „ochránce syrského lidu“, proto se s Asádem hýbat nebude, aby Sýrie nedopadla jako Libye po odstranění Kaddáfího, či Irák po odstranění Saddáma Husajna.

Tito diktátoři však byli prokremelští, nikoliv prolidoví, proto Lavrov požadující, aby o Asádově osudu rozhodl lid, hlas lidu očividně přeslechl, protože lid požaduje Asádův odchod.

Teherán se nechal slyšet, že Asád, jenž Teheránu poskytuje koridor pro vyzbrojování libanonského Hezbolláhu, nebude u moci ve funkci prezidenta doživotně, ale v žádném případě z funkce neodejde „předčasně „   …

Tzv. Lavrovův devítibodový mírový plán z Vídně ze 23.10.015 počítá s uzavřením příměří mezi vládními jednotkami a Syrskou svobodnou armádou, o které Putin tvrdí, že neexistuje, a slib Kremlu, že Bašír Asád v příštích prezidentských volbách již nebude kandidovat – místo něho bude kandidovat jeho ještě horší bratr, šéf Asádovy elitní jednotky, pověstné svojí brutalitou …

Lavrov se musel z Putina již zbláznit, domnívá-li se, že by povstalci a ostatní zainteresovaní ( Rijád, Katar + Erdogan)  přijali takové záruky Kremlu, proto Rijád + Katar své povstalecké skupiny nepřestávají vyzbrojovat přes jižní TR, a Putina neberou vážně.

Zdá se, že Putina již nebere vážně ani jeho ex spojenec Sarkozy, jenž 29.10.015 zkritizoval Putinovu podporu Asádovi s tím, že 250.000 mrtvých příslušníků syrského lidu již Asád neoživí.

PAR je zásadním odpůrcem Asáda, prohlásil 23.10.015 Laurent Fabius, s Asádem PAR nikdy jednat nebude.

Proto pro stmelení protiasádovské opozice, která by čelila „koalici“ dialogu s Asádem ( US- RF/Merkelová ), Fabius svolal na konec října 015 do PAR ministry zahraničí US, Německa, UK, monarchií Zálivu a TR – Írán a Kreml nebyly pozvány.

Laurent Fabius navíc prohlásil, že PAR podá v RB OSN návrh rezoluce odsuzující bombardování barelovými bombami syrským letectvem a plošné bombardování letectvem ruským (  viz ruský nálet v provincii Halab na povstalecké město Anjar ze dne 11.1.016, kdy ruští piloti svrhli bomby na školu) …( Po francouzské výhružce následovaly 13.11.015 atentáty v PAR. )

Kreml se však nevzdává, a Lavrov dostal za úkol za každou cenu sunnitskou koalici rozštěpit, naposledy to zkoušel v Ammánu ( EU dostatečně paralyzoval organizovaným přílivem uprchlíků ).

Proti Erdoganovi Putin hraje kurdskou kartou, proto začal nadbíhat syrským Kurdům z PYD, spojencům turecké PKK a Washingtonu ( s iráckými Kurdy Erdogan udržuje téměř „ skvělé „  vztahy ), kteří obsadili některá území podél TR hranic.

Putin svoji taktikou trvalých přepadovek v zahraničí sice udává vojenské a diplomatické tempo, ale za pochybnou cenu pro RF – vtrhl na Krym v reklamní akci zaměřené na ruské veřejné mínění, třebaže měl ruskou vojenskou základnu Sevastopol již zajištěnou na 40 let na základě „ smlouvy „ se svým lokajem Janukovyčem. Tato teatrální Putinova akce stála RF spoustu peněz, a přivodila Kremlu mezinárodní sankce, stejně tak Putinovo rozvracení východní Ukrajiny .

Svojí intervencí v Sýrii po boku Íránu si Putin proti sobě poštval sunnity z celého světa, zejména Saúdskou Arábii, která určuje světové ceny ropy, na které je RF ekonomicky závislá, a TR, které mělo být náhradním ruským energetickým uzlem po zrušení Putinova projektu SouthStream.

Putin po US přebírá roli četníka Blízkého východu, otázkou je, zda toto břemeno bude k prospěchu RF i Putina, jenž znovuobnovil pochybnou prestiž ruské armády a diplomacie, ale má za sebou ruský stát závislý na vývozu surovin, bez moderní infrastruktury, bez fungujících státních struktur a institucí, stát s prudce klesající demografickou křivkou.

Putin neučinil z RF zářivou demokracii s lepšími ekonomickými zítřky, ale jen zemi, jejíž hlavní silou pod Putinovým vedením je schopnost škodit jiným.

Obama, jenž spěšně v roce 09 dostal za své naivně mírotvorné a odzbrojovací návrhy Nobelovu cenu za mír, se role četníka BV rád zřekl, protože Obamovy ambice nikdy nebyly světovládné, takže Putin proti sobě nikdy neměl tvrdého nepřítele, jen slabou loutku.

Putinův kult

Kalendář 2016 s Putinem  http://life.pravda.com.ua/society/2016/01/3/205813