Střetne se NATO s Putinem v Sýrii, na Ukrajině nebo na obou frontách ?

Poté, co Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odsoudil RF v 7/014 v kauze Jukos k vyplacení vysoké částky odškodného bývalým akcionářům Jukosu ( 1.9 mld euro ), + ve stejnou dobu ve stejné kauze RF odsoudil k vyplacení

47 mld euro Mezinárodní arbitrážní dvůr v Haagu, Putinova Duma odhlasovala 1.12.015 zákon, který Kremlu umožňuje ignorovat rozhodnutí mezinárodních soudů, jestliže je ruský Ústavní soud shledá protiústavními, třebaže mezinárodní právo stojí nad právem vnitrostátním, a třebaže RF Evropskou úmluvu o lidských právech ratifikovala v roce 98 - podplukovníku KGB je dodržování  mezinárodních závazků, které RF stvrdila svým podpisem, srdečně lhostejné s tím, že „ národní zájmy stojí nad mezinárodními závazky RF „, tj. RF nikdo nemůže věřit, že to, k čemu se zaváže, dodrží …

Francie a Belgie po vyřknutí rozsudků ve výše zmíněných kauzách své mezinárodní závazky dodržely, a zkonfiskovaly Kremlu jeho majetek nalézající se na jejich území, přesně tak, jak to po nich rozsudky vyžadovaly ( o pár měsíců později o ortodoxních vánocích 7.1.015 následovalo vystřílení redakce Charlie Hebdo, a 13.11.015 došlo k atentátům v PAR, ušetřena nezůstala ani Belgie ).

Pouze tři poslanci Dumy se odvážily pro Putinův zákon nehlasovat, mezi nimi Dmitrij Gudkov, jenž prohlásil, že s takovým přístupem k mezinárodním závazkům by RF musela odstoupit od všech smluv.

RF vstoupila do Rady Evropy v roce 96, třebaže o vstup usilovala od roku 91, ale nebylo jí vyhověno kvůli její válce proti Čečensku.

Od svého vstupu do Rady Evropy je RF státem, proti kterému jeho vlastní občané podávají nejvíce žalob.

V 1/016 se RF odmítla zúčastnit zimního zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy ( asi nemá na zaplacení členského příspěvku ve výši 32 mil. euro ), ve kterém jí bylo po anexi Krymu odebráno hlasovací právo.

10.12.015 TR premiér Ahmet Davutoglu přiznal, že v oblasti severního Iráku působí TR vojenští instruktoři, což je logické, protože Ankara se přátelí s iráckými Kurdy, a obvinil RF, že v severosyrské provincii Latakíja uskutečňuje etnickou čistku, a vyhání z ní turkofonní Turkmeny ( sunnitského i šíitského vyznání) + další sunnity.

16.12.015 list Kommersant napsal, že Kreml chystá další sankce proti TR.

14.12.015 EU slíbila Ankaře 3 mld euro ( ještě neví, odkud je vezme ) na „ přijetí „ syrských uprchlíků na TR území ( TR zavedlo víza pro syrské občany, ale jen pro ty, kteří do TR přijíždějí přes třetí země letecky či po moři, z Egypta, z Jordánska, a zejména z Libanonu - dvě třetiny migrantů, kteří se chtějí dostat z TR na GR ostrovy přijíždějí z Libanonu, libanonské aerolinky pro adepty na migraci dokonce otevřely nové linky, Bejrút- Izmir, Bejrút –Adana, Berjút – Antalyia ).

TR požaduje, aby EU vytvořila pro migranty legální koridor, přes který by TR posílalo do Evropy dle stanovených kritérií vybrané migranty, s čímž souhlasí BER, ale nikoliv Belgie  a Nizozemí.

EU znovu zahájila symbolická jednání s TR o přístupu k EU - rozhovory o kapitole 17 /ekonomická a monetární politika ( TR požádalo o přidružení k EHS již v roce 58, v roce 63 dohoda s TR  o přidružení pro postupné vytvoření Celní unie,  1987 TR požádalo o členství v EHS, 1999 bylo prohlášeno za kandidátskou zemi, přístupové rozhovory začaly v roce 05 v době francouzsko-německé protiamerické koalice Chirac- Schroeder, ale TR nebylo ochotné uplatnit „ dodatkový protokol k Ankarské dohodě o přidružení “ na Kypr, spor Řecka a TR o Kypr probíhá dodnes ).

Ministr zahraničních věcí Lucemburska Jean Asselborn, jenž nyní předsedá EU, sice prohlásil TR za strategického partnera, bez kterého se EU neobejde, ale předseda Evropské rady Donald Tusk, kterému mandát v Bruselu končí v roce 2019, prohlásil, že  „ další rozšíření EU po dobu jeho mandátu žádné nebude „, což mnozí vykládají jako „ již nikdy žádné „ ( EU od roku 014 jedná o vstupu i se Srbskem, pro Srbsko je problémem uznání Kosova )  …

Jednání s Ankarou byla ukázkovým dialogem hluchých a slepých, kdy evropský komisař pro regionální politiku Johannes Hahn (Rakousko) turecké delegaci, která tvrdila, že je TR ochotno „ udělat pro vstup do EU „ cokoliv „ , naznačil, že je třeba ještě vylepšit politiku v oblasti lidských práv, zatímco TR ministři předstírali, že neslyší, zejména nechtěli nic slyšet o utiskování kurdské menšiny a o svobodě tisku ( „ svoboda tisku „ je červeným hadrem i pro trio Putin, Zeman, Ovčáček ).

Nevládní organizace Reportéři bez hranic oznámili, že v den jednání Ankara zatkla ředitele opozičního deníku Cumhuriyet/“Republika“, založeného 1924, jehož redaktor se šéfredaktorem byli zatčeni již v 11/015, a obviněni ze špionáže ( poté, co zveřejnili informaci, že TR tajné služby/MIT dodávají zbraně islámistům do Sýrie, za což novinářům hrozí doživotí – Miloš Zeman veřejně potvrdil výkupné od ČR, prozrazené státní tajemství, aby shodil Sobotkovu vládu a sám získal na morální integritě, když ve skutečnosti ohrozil všechny české občany, na které budou z důvodu výkupného pořádány v zahraničí hony - Zemanovi doživotí nehrozí, ale Ovčáčka si bude muset na dovolené pohlídat).

List Cumhuriyet po vystřílení redakce Charlie Hebdo 7.1.015 v gestu solidarity otiskl týden poté čtyři karikatury Charlie Hebdo, mj. plačícího Mohameda s nápisem Je suis Charlie, načež Turci vyšli do ulic a výtisky listu začali veřejně pálit, stejně jako v RF – v Kadyrově Čečně ( redakce listu Cumhuriyet se pro jistotu po vytištění karikatur v redakci zabarikádovala ).

Premiér Davutoglu, jenž v PAR pochodoval na podporu svobody slova, během demonstrací Turky pochválil s tím, že „ svoboda slova nikomu nedává právo urážet druhého „ ( Proroka Mohameda, aniž by se staral o Ježíše Krista, protože CHH karikaturoval i jiné „ Proroky“ ) …

Nenávratně pryč jsou doby, kdy Erdogan v roli pokrokového umírněného islámisty poskytoval Bruselu záruky, že zemi zmodernizuje a zdemokratizuje.

Souběžně s podplukovníkem KGB, jenž totalizoval RF ( Jelcin zemřel v 4/07, takže se nedočkal nezákonného prohození funkcí Putina s Medvěděvem v 3/08 ), začal TR totalizovat i Erdogan.

Erdoganovým cílem je změnit TR ústavní systém na systém prezidentský ( nemožnost odvolání prezidenta během jeho funkce parlamentem + jmenování vlády prezidentem, což by se líbilo i Ovčáčkovi), ale jeho strana „ umírněného muslimství „ AKP nedokáže změnu ústavy v parlamentu sama prosadit.

Erdogan si zavařil, když 31.12.015 na dotaz novinářů, zda je možno zavést prezidentský systém v unitárním státě, odpověděl :“ Příklady existují, třeba Hitlerovo Německo, a řada dalších zemí „  ( asi nemyslel zmocňovací zákon, který Hitlerovi neochotně a pod nátlakem podepsal von Hindenburg v 3/33, ale rozsáhlé prezidentské pravomoci, které měl dle demokratické výmarské ústavy maršál von Hindenburg ( prezident volený v přímé volbě národem), jenž jmenoval říšského kancléře a v mimořádných situacích mohl vládnout i prostřednictvím prezidentských dekretů ( jako již dlouho Putin).

Erdoganova prezidentská kancelář odpověděla, že „ média Erdoganův výrok zkreslila, a je nepřijatelné jej interpretovat jako kladný odkaz na Hitlerovo Německo „ … ( viz nadpis novinky.cz z 1.1.016 : „Erdogan hájil prezidentský systém poukazem na nacistickou Třetí říši „ ).

Prezidentskou republikou je i Francie.

Federica Mogherini potvrdila, že delegace v Bruselu jednaly i o vývozu ukradené ropy ze strany IS, k čemuž Asselborn uvedl, že „ Kreml nepředložil žádné důkazy o tom, že Ankara či přímo Erdogan z tohoto ilegálního prodeje ropy těží „.

Ankara a TR Kurdové z PKK v jihovýchodním TR vykopali válečnou sekyru v 7/015, kdy se bojovníci PKK vrátili do TR z bojů proti IS v Kobane, kde bojovali po boku syrských Kurdů z vojenských milic YPG strany Demokratický svaz Kurdistánu /PYD, což je syrská pobočka TR PKK.

Kurdové Turkům nezapomenou, že TR armáda k bojům syrských Kurdů v Kobane proti IS jen přihlížela, zatímco kurdské oblasti v TR nechala obklíčit policejním tankovým kordonem. .

TR se ve skutečnosti podporou islámistů snažilo zabránit tomu, aby se syrští Kurdové po znovudobytí města Kobane nezmocnili arabského sunnitského města Djarabulus, které držel IS, protože tím by Kurdové propojili své pohraniční enklávy při TR hranicích do jednolité zóny -  proto TR armáda syrské Kurdy varovala, aby nepřekročili řeku Eufrat, která kurdské enklávy od města Djarabulus odděluje.

Situace se změnila po sestřelení ruského bombardéru ze dne 24.11.015, které Putinovým cílům významně pomohlo – Putin posílil ruské letectvo v severní Sýrii natolik, že VP v oblasti od Azaz po Djarabulus v délce celých TR hranic ovládl, takže se sem neodváží žádný US letoun, jen drony.

US proto žádají NATO, aby TR VP střežily letouny AWACS, které by z TR pokryly i Sýrii, viz Pre-Ministerial press conference by NATO Secretary General Jens Stoltenberg - Opening remarks   http://nato.int/cps/en/natohq/opinions_127757.htm

Na této tiskovce Stoltenberg varoval, že ruská armáda masově nacvičuje i scénáře s tématikou uchvácení cizích zemí, které těmito příhraničními vojenskými manévry i zastrašuje.

Stoltenberg nevyvrátil informaci, že britské jednotky v Jordánsku nacvičují scénář, jak se chovat v případě vojenské agrese  „z Východu „.

Ruské letectvo zatím v poklidu vybombardovává zdejší protiasádovské  US a TR podporované povstalce i s místními civilisty,  třebaže RB OSN  v 12/015 Kremlu nařídila, aby s nálety proti civilistům přestal – Kreml je však naopak ještě zintenzívnil.

17.8.015 kurdské mládežnické oddíly YDG-H/Oddíly revoluční mládeže PKK ( 14-18 let ) se zabarikádovaly uprostřed měst Cizre, Silopi, Nusaybin, Sur,Varto, Yuksekova, a vyhlásily v nich „ nezávislost “ ( jako děti házely po policejních autech kameny, ve 14 letech jim PKK dala automatické zbraně a volnou ruku pro jakékoliv akce s cílem přenést boje z hor zpět do TR kurdských měst, které TR armáda nemůže bombardovat jako kurdské hory, a i z „ marketingového“  hlediska gerilová válka ve městech plní svůj účel – je daleko viditelnější než boje v horách ) .

V 11/015 exmarxistická Kurdská strana pracujících/PKK začala válčit i v největším TR kurdském městě Diyarbakir ( zhruba 1.5 mil. obyvatel) na březích řeky Tigris v severní Mezopotámii a ve stejnojmenné TR provincii, jehož starobylé centrum bylo v roce 015 vyhlášeno památkou UNESCO ( hradby, mešity ).

Město, 300km od syrských hranic/syrského pohraničního města Kobane, + 674 km od Ankary, v 12/015 obklíčila TR armáda, po celém městě vybuchovaly rakety a ozývala se palba z automatických zbraní, nad městem létaly vojenské vrtulníky. Obrněné vozy v úzkých uličkách nejdou použít, čehož ex marxisté z PKK využívají, a zabarikádovávají a zaminovávají jednu ulici za druhou bez ohledu na v nich uvězněné civilisty …