Džihádisté potřebují, aby v Evropě zvítězily protimuslimské strany

První válku „ proti všem „ vede Asád. Vede brutální válku proti svým spoluobčanům, z nichž 300.000 povraždil, a z miliónů Syřanů učinil bezdomovce, přesto po Putinově vpádu do Sýrie 30.9.015,

Putin obrátil karty ve prospěch Asáda, a všichni ( až na Národní syrskou koalici, která zastupuje neislámistickou opozici ) přistoupili na jeho hru – Asád se bude účastnit mírového dialogu a setrvá ve funkci až do nových „voleb„ …

Další osud Asáda je nejasný – zatímco Teherán požaduje, aby se Asád příštích prezidentských voleb mohl zúčastnit, Putin se rozhodl Asáda, jenž je více proíránský než proruský, vyměnit za tvárnější kremelskou loutku, kterou Asád rozhodně není ( proto se Putin na podzim 015 poptával, zda by Alžírsko či Bělorusko Asádově klanu poskytlo exil ).

Putin údajně Asádovi naznačil, že bude muset z politické scény odejít v 10/015, kdy byl Asád na překvapivé návštěvě Kremlu, Asád odejít odmítl.

Rezoluce RB OSN č.1973 ze 17.3.011 o Libyi zejména dle ruského výkladu zmocňovala k ochraně civilního obyvatelstva, nikoliv ke svržení Kaddáfího.

Způsob provedení vojenské akce ( NATO krom Německa, Švédsko, Katar + UAE) ukázal, že hlavním cílem, mimo mandát OSN, bylo vojensky podpořit povstalce proti Kaddáfímu, což přiznal UK ministr obrany Liam Fox i Clintonová.

Ve skutečnosti rezoluce OSN 1793 intervenující státy zmocňovala k jakýmkoliv krokům, které jsou v zájmu ochrany civilistů, tedy i ke svržení režimu, jehož jednotky civilisty terorizovaly, proto byla odhlasována, stejně tak v Iráku (03), kdy rezoluce RB OSN byla výslovně namířená proti Saddámově režimu.

Intervence proti Bašíru Asádovi na základě zmocnění RB OSN byla nejvhodnější po jeho použití chemických zbraní v létě 013, ale RF ji vetovala, a od dohodnutých bilaterálních francouzsko-US náletů  ( Cameronovi je zatrhl parlament ) na poslední chvíli, když již piloti byli v letounech, odstoupil ustrašený Obama.

V 5/014 Putin + Čína vetovaly návrh rezoluce RB OSN, aby byl Asád postaven před mezinárodní trestní tribunál.

16.11.015 Hollande v NS prohlásil, že je Francie ve válce ( v Sýrii ).

Otazníky nad IS

Teroristické útoky ( asymetrická válka ) mají v Evropě vyvolat strach a paniku z džihádistů, a z muslimů všeobecně jako páté kolony ( mlčící muslimská většina by se k radikálům přidala ze strachu, že jinak skončí sama pod mačetou jako Nevěřící či odpadlíci ).

Cílem teroru rozhodně není, aby evropské volby vyhrály (pro)muslimské strany, protože vyrábět teror a chaos by bylo ideologicky obtížnějším - kdyby se naopak Putinovi podařilo, aby v Evropě zvítězily protimuslimské strany, džihádistický projekt by nabral na obrátkách.

Za války v Zálivu 90/91 Bushe Seniora, jenž přišel na pomoc okupovanému Kuvajtu ( od Iráku Kuvajt odtrhla Británie ) se v US ozývaly nespokojené hlasy, že US jednotky nenapochodovaly až do Bagdádu.

V roce 95 tehdejší náčelník US genštábu  Colin Powell uvedl, že spojenecká koalice, zejména její arabští sunnitští spojenci, si nepřála iráckou diktaturu, masakrující iráckou šíitskou většinu s duchovním vedením v Íránu, rozložit.

Také US nechtěly z Iráku učinit nefunkční stát, ve kterém budou o moc válčit sunnité, šíité  a Kurdové – jediným způsobem, jak takovému chaosu zabránit, by bylo, aby US obsadily celý Irák, prohlásil Colin Powell.

Navíc by bylo naivní očekávat, že po Saddámovi Husajnovi přijde irácký Thomas Jefferson, přišel by jen další Saddám.

Když v 3/03 Bush II završil militaristické dílo svého otce, gen. Powell si bezpochyby zapomněl přečíst, co řekl v roce 95, protože Bush, kterému sloužil jako ministr zahraničí, realizoval vše, čeho se Powell v roce 95 obával.

Bush svého následníka našel v Kremlu.

Kreml bojuje v Sýrii, dle slov svého šéfa VVP, proti Zlému Draku/IS, kterému údajně slouží 30.000 námezdních žoldnéřů, které zbytek světa nedokáže zlikvidovat ( US se snažily vycvičit jednotku ze zdejších  „ umírněných „ sunnitů o síle 4.000 mužů, akce stála několik miliónů dolarů, z jednotky je však aktivních pouze 5 vojáků ), a proto musí zasáhnout Kreml ( spíše proto, že v IS bojují, v podstatě  nebojují, jen organizují zrůdnosti, nejen ruští + západoevropští občané, ale i sunnitští stoupenci IS v Iráku a v Sýrii ze strany BAAS, důstojníci bývalých Saddámových Republikánských gard, viz můj článek „Fallúdža 04-US námořní pěchota proti Republikánským gardám ? „.

Že bandy IS mohou vojensky vést i důstojníci Saddámových Republikánských gard, nahrává fakt, že např. v Mosulu bylo 30.000 Západem nově vycvičených iráckých vojáků přemoženo bandou IS, která měla 1.000 mužů, zmocnila se obrněných vozidel v počtu přes 2.000 kusů, a sejfů zdejší banky, ze kterých si odnesla stovky miliónů dolarů.

Také v Ramadi „ džihádističtí „ velitelé porazili Západem vycvičenou iráckou armádu, třebaže je početně převyšovala v poměru 25 :1 …

Dalším otazníkem je zbrusu nová výzbroj IS a suverénnost, s jakou se jeho příslušníci pohybují po BV/Evropě, aniž by jim v tom někdo bránil.

Po 9/11 Bush II 25.11.02 vyhlásil Homeland Security Act, který spojil do jednoho ministerstva přes 20 bezpečnostních agentur, + Patriot Act k omezení občanských svobod ( snadnější domovní prohlídky, telefonní údaje musí poskytovatelé služeb ukládat, a umožnit k nim policii přístup ).

Patriot Act např. umožňuje držet ve vazbě na neomezeně dlouhou dobu bez vznesení jakéhokoliv obvinění podezřelé z terorismu, nejsou-li držiteli US pasu.  Pro „ nepřátelské kombatanty „  tak vzniklo detenční vazební středisko na základně Guantanamo, které nezrušil ani Obama navzdory volebnímu slibu  ( Francie svůj prozatímní zákon o boji proti terorismu z 15.11.01 zvěčnila zákonem z 18.3.03, který přivedl k dokonalosti zákon z 9.3.04 ( Perben II ), po  atentátech v LON byl přijat další zákon z 23.1.06, a další protiteroristický zákon Francie přijala 13.11.014 po útoku proti Židovskému muzeu v Bruselu. Po útocích ze 7.1 . + 9.1.015 v PAR byl přijat zákon o zpravodajských složkách, který jim podstatně rozšířil pravomoci.

Francii však celá nůše protiteroristických zákonů nepomohla, viz atentáty v PAR 2015.

Stejně  posiloval bezpečnostní složky proti ruským občanům Putin po Dubrovce z 10/02 + zejména po Beslanu ze 9/04.

Na konferenci o boji proti terorismu tehdejší gen. tajemník OSN Kofi Annan 22.9.03 prohlásil, že lidská práva nelze obětovat boji proti terorismu, nikdo jej však neposlouchal.

V 2/79 byla vyhlášena 1. Islámská republika, šíitská.

Když imám Chomejní požadoval, aby svatá místa islámu byla spravována kolektivně, Rijád to nemohl vydýchat a tvrdil, že šíismus vyprovokovali Židé, aby rozdělili muslimy, proto saúdskoarabští wahhábité celá staletí své šíitské souvěrce masakrovali, např. 1802 se zmocnili iráckého šíitského města Kerbala, v němž rozbořily svatostánky šíitů, zejména hrob šíitského imáma Husejna.

Po zavraždění libanonského premiéra Rafika Hariri, muže Saúdské Arábie, Chirac v roce 05 přerušil veškeré styky s Asádem, zatímco Sarkozy je v 7/08 opět obnovil.

27.8.011 ministr zahraničí Alain Juppé zdůraznil, že to byla PAR, která jako první řekla, že Asád musí ze syrské politiky odejít.

Hollande 13.11.012 požadoval zrušení embarga, aby mohl dodávat zbraně protiasádovské opozici, Hollande prohlásil, že PAR za jedinou zákonnou představitelku syrského lidu uznává jen umírněnou Syrskou národní koalici.

13.12.012 ministr zahraničí Laurent Fabius zkritizoval Obamovu snahu zapsat na Putinovo přání Frontu al-Nusra na seznam teroristických organizací.

Když Putin 28.9.015 navrhl na zasedání VS OSN „ širokou mezinárodní koalici, včetně Asáda „ , Hollande mu odporoval s tím, že „ Asád je příčinou problému, proto nemůže být součástí jeho řešení „ … (13.11.015 atentáty v PAR )…

Salafistické webové stránky nálety cynicky komentovaly : „ Kvůli třem podříznutým občanům Západu se konají letecké nálety, jejich důvodem bude spíše syrský zemní plyn, protože důvodem k náletům nemůže být ani zastavení přívalu uprchlíků, když si Saúdská Arábie k sobě domů nevezme ani jediného „  …

Druhou válku, především proti TR ( a jedinou efektivní válku proti IS ), vedou Kurdové za Kurdský stát, třebaže nejednotnost Kurdů způsobuje, že jej dodnes nemají.

Kurdský problém se zrodil na troskách Osmanské říše 1923 s Lausannskou smlouvou, která Kurdistán rozdělila mezi 4 státy –  TR , Írán, Irák, Sýrii ( v Sykes-Picotových dohodách si LON + PAR rozdělily osmanské dědictví) .

Kurdská povstání z let 1925 + 1939 rozdrtil Kemal Atatürk ( kurdské horské vesnice v Iráku bombardoval 1919 již ministr obrany Churchill, a to dokonce yperitem, zahynula 2/3 obyvatel kurdského města Sulejmania ).

Churchill v letech 1921 + 1925 krvavě potlačil i povstání iráckých šíitů, ve svých Poznámkách z 12.5.1919/Churchill Papers je Churchill překvapen, jak všichni povykují kolem použití nervového plynu, když LON na Pařížské konferenci otevřeně hájil používání chemických zbraní jako permanentní metody válčení proti necivilizovaným kmenům, viz The Guardian z 19.4.03 + z 1.9.013.

RAF a USAAF v 2/-4/45  při náletech na Dráždˇany ( civilisté ) používaly zápalné fosforové pumy, USAAF při náletech na Tokio (civilisté ) v 2/+ v 3/1945.

Povstání Kurdů v 60.letech byla utopena v krvi Ankarou, Teheránem + Bagdádem, aniž by si toho mezinárodní společenství povšimlo, nemluvě o 16.3.1988, kdy Saddámův bratranec „ Chemický Ali „, bombardoval kurdské vesnice a město Halabdža u íránských hranic nervovým plynem, 5.000 mrtvých.

V irácko-íránské válce /80-88/  RB OSN neoznačila Irák za agresora, třebaže válku rozpoutal Saddám Husajn, a to z důvodu, že Washington i Moskva Saddáma Husajna ve velkém vyzbrojovaly, taktéž PAR  ( ze strany US to byla pomsta za svržení šáha a obsazení US ambasády v Teheránu v 11/79 ) – teprve 11.12.91 velmoci v RB OSN označily za agresora skutečného viníka - Saddáma.

Od roku 84 vedlo TR válku proti Kremlem sponzorované marxistické PKK ( US + EU ji vedou na seznamu teroristických organizací ), 40.000 mrtvých Kurdů, přes 3.000 zničených kurdských vesnic. ProtoTR podporuje Frontu al-Nusra ( která si říká „ syrská pobočka al-Qajdy „ ), která proti iráckým a syrským Kurdům bojuje ( + proti žoldákům z IS ).

Třetí válka, Arabové bojují proti sobě navzájem,

A to od války v Zálivu 90/91, kdy monarchie Zálivu odmítly Saddámovi nadále vyplácet příspěvek za to, že za ně bojoval ve válce proti Íránu.

Nejviditelněji se tato válka projevuje mezi egyptským Muslimským bratrstvem, podporovaným Katarem ( viz můj článek Katar Incorporation a jeho šeková diplomacie ), a salafisty, podporovanými Rijádem, v Egyptě, Libyi a v Tunisku.

V monarchiích Zálivu stále existují tresty stětí, ukamenování za cizoložnictví, useknutí ruky zloději - v těchto trestech Saúdská Arábie zaujímá nedosažitelné prvenství.

Rijád, místo aby zavedl náboženskou svobodu, na čemž by měl Západ a OSN trvat, naopak trestá stětím „ kacíře „, viz poprava palestinského básníka ( Reuters z 20.11.015, Palestinci ani jiní Arabové se proti jeho popravě nebouřili, kdyby jej popravil Izrael, konalo by se milión protiizraelských demonstrací ), či šíitského předáka šejka Nimr Bákira, jenž byl navzdory protestům mezinárodní veřejnosti popraven v 1/016 za to, že veřejně podporoval protivládní demonstrace při tzv. arabském jaru, jeho synovci Alimu al-Nimr, jenž byl za účast v demonstracích jako 17letý rovněž odsouzen k trestu smrti, hrozí stětí, ukřižování a vystavení těla na veřejnosti až do jeho úplného uhnití, třebaže Rijád je členem OSN a podepsal Chartu lidských práv.

Ve stínu hlavní arabsko-arabské války probíhá zvláštní boj mezi IS Bagdádího a druhou nejlépe vyzbrojenou  skupinou v Sýrii po IS Frontou al- Nusra ( dle médií podřízené regionální al-Qajdě, jejímuž vůdci Egyptˇanu Ajmanu Zawahiri, nástupci UBL, se Bagdádí odmítl podřídit. Zawahiri potřeboval peníze UBL pro vlastní organizaci Egyptské islámské hnutí, Zawahiri byl svého času zadržen  v RF, jeho propuštění vymohl Ruslan Saidov ze skupiny, která se postavila proti Putinovi ).

IS útočil proti Frontě al-Nusra od prvního okamžiku, kdy se dostal v 6/014 během Putinovy invaze na východní Ukrajinu, do světla ramp, hned na samém počátku svého vstupu na politickou scénu Frontě al-Nusra povraždil 6.000 mužů ( Le Monde z 25.6.014).

Z vojenského hlediska má spojenecká koalice 400 letounů (US), 40 letounů PAR ( v rámci její operace Chammal v Iráku), Rijád vlastní zhruba 400 letounů, ale do Iráku spojenecké koalici jich poskytl pouze 15 jako NL a DK dohromady ( zato v Jemenu má Rijád přes 100 letounů v rámci arabské koalice, kterou vede proti jemenským šíitům – 10 arabských zemí se zúčastní tažení proti jemenským šíitům ( v roce 012 Rijád zasáhl i proti šíitům na Bahrajnu), ale jen 5 z nich proti bandě IS, která za své nepřátele uvádí 1. šíity  2. vlažné muslimy, zejména vyznavače súfismu 3. arabské režimy, především Rijád  4. nemuslimské náboženské menšiny a Západ.

Za svůj cíl IS uvádí nastolit morální autoritu pro všechny muslimy, chalífu , říkajícího si Ibrahim Muminim, velitel Věřících, abú Bakr, jméno prvního chalífa,  Bagdádí Husejn Qurashi, jméno kmene Proroka  (4 první chalífové, kteří vládli po Proroku, mečem utvrzovali nové náboženství ).

Badri alias Bagdádí, bývalý US vězeň v Iráku ( 2004, vězněn 10 měsíců), vyhlášením chalífátu zpochybňuje náboženskou autoritu Rijádu, o to více, že se staví do role obránce muslimských posvátných míst v Mekce a v Medíně – IS je tak zaměřen především proti Rijádu, nikoliv proti Západu.

Skutečnou hrozbou pro Rijád v terénu jsou jemenští šíitští Hutiové/Husiové (Rijád má na jemenských hranicích 150.000 vojáků ), nikoliv uměle vytvořené organizace, jako je IS či al-Qajda Arabského poloostrova, ke které se ostentativně hlásili bratři Chérif a Said Kouachi, pěšáci, kteří 7.1.015 vystříleli redakci Charlie Hebdo.

Al-Qajda Arabského poloostrova, kterou ex šéf CIA David Petraeus označil za nejnebezpečnější teroristickou organizaci, obsadila 2. největší jemenské město strategický přístav Aden ( Britové vládli Jemenu přes protektorát Aden, který byl později SU námořní základnou, a nakonec US základnou ).

Kořeny džihádismu sahají do roku 1924, kdy Atatürk zrušil chalífát ( vládu chalífa, šéfa muslimské ummy, vzniklý jako nábožensko-politická instituce 632, kdy se stal abú Bakr prvním chalífou,  zanikl 1259 dobytím Bagdádu Mongoly, jako duchovní instituce byl obnoven 1261 v Káhiře - zrušen 1924 Atatürkem), vyhlásil republiku, a začal systematicky vyhlazovat na rozdíl od něho gramotné ulemy/ teology a právníky, kteří v univerzálním chalífátu spatřovali lék pro muslimskou duši – ne však všichni, tzv. reformisté dokonce naléhali na zrušení chalífátu, např. Syřan Abd Kawakibi/1849-1902/.

1928 bylo v Egyptě Hasanem Bannou ( děda dnešního „evropského“ islámistického ideologa Tárika Ramadána ) založeno Muslimské bratrstvo, inspirované Křestˇanským sdružením mládeže /YMCA (1844).

Hasan Banna tvrdil, že islám je nadřazeným univerzálním řádem, který musí vládnout nad veškerou muslimskou ummou, protože je současně vlastí i národností, náboženstvím i státem, duchovnem (Korán) i mečem.

Na cestě k chalífátu/univerzální islámistické monarchii/unii, který měl spojit všechny muslimy světa, Hasan Banna konstatoval, že praví věřící představují v Egyptě jen drtivou menšinu společnosti, proto nejprve doporučoval reislamizaci společnosti přes totální islamizaci veškerých školských a právních institucí, a teprve po islamizaci národa s právním řádem založeným na šaríi, doporučoval zmocnit se politické moci ve státě, a nakonec, postupnou integrací, ukončenou zrušením národních hranic, sjednotit všechny islámské státy do jednoho chalífátu/ Islámské unie, jejíž strukturu a principy fungování nenačrtl, nicméně by se rád stal chalífou, protože předpokládal, že jeho strana Muslimské bratrstvo, bude v této Islámské unii jedinou povolenou stranou.

Zmocnit se politické moci v zemi Muslimské bratrstvo nedokázalo, třebaže si pro svoji populistickou rétoriku získalo mnoho přívrženců.

Hasan Banna byl zavražděn v Káhiře v 2/49, po jeho smrti se jeho stoupenci radikalizovali a prosazovali ozbrojený boj za účelem uchopení politické moci v zemi, zejména za vojenské junty prezidenta Gamála Násira, jenž islámisty pozavíral do vězeňských kobek, a jejich ideologa spisovatele Sajída Qutba ( za Hasana Banny řadového člena Bratrstva ), jenž zpochybňoval legitimitu jeho režimu, nechal v roce 66 oběsit.

Qutb, jenž byl původně sekularistou,  se stal stejně fanatickým islámistou. Prohlašoval, že se praví zbožní muslimové musí okamžitě oddělit duchovně i fyzicky od vlažných věřících a zcela nezbožných komunit, tj. musí vytvořit neintegrovatelná  „ ghetta „ , aby se z nich stali příkladní islámisté, a vytvořili islámistické elity, které zahájí globální džihádistickou válku za účelem islamizace nezbožných komunit v celém světě, a nastolí absolutní suverenitu Alláha a šaríi, zejména nad materialismem západních konzumních společností ( Qutba se stal islámistou poté, co se vrátil ze studií z US ).

Politika vytváření uzavřených muslimských komunit v nezbožných státech je politickou základnou dnešního džihádismu.

Názory islámistů Hasana Banny a Qutby však nedošly širšího uznání, protože ani jeden z nich nebyl ulemou, byli jen intelektuály a militantními islámisty, kategorií, kterou tradiční politicko-náboženská hierachie neuznávala, a militantní islámisté ( zejména islámistické skupiny Šababa Mohamada, skupina al-Džihád  či al-Takfir wa-hijra )  si v 60. a 70. letech nepomohli, ani když se tento formální nedostatek snažili odstranit tím, že začali odkazovat na texty islámských klasiků.

Menšinovým islámistickým radikálům významně pomohla až SU okupace Afghánistánu v 12/79, kdy jim Rijád poskytl nejen finanční pomoc, ale vybavil je i dobře zavedenou náboženskou a právní ideologií – wahhábismem, zrozeným v druhé polovině 18.stol., dítko kazatele Mohameda Wahhába, jenž se 1744 spojil se Saúdem, aby své přísně monoteistické náboženství, které vyžadovalo pravou ortodoxii a ortopraxi ( mj. tělesné tresty za porušení pravidel v osobním životě ), politicky zastřešil.

Ti, kdo wahhábismus odmítli vyznávat, byli pokrytci a kacíři, stejně jako umírnění súfisté, vyznavači kultu svatých, wahhábismus odsoudil i nadměrný kult navštěvování svatých míst poutníky, a prohlásil všechny muslimské státy, které nenastolily za právní řád šaríju, kterou wahhabismus ukládá vykládat doslova a do písmene, za kacířské.

Všichni wahhábisté musí vůči sobě zachovávat věrnost a poslušnost, což znamená pomáhat a skrývat džihádisty, nikdy je neudat .

Vztahy k nevěřícím jsou rovněž dány – je nutno je přinutit ke konverzi a podrobit si je (učinit z nich druhořadé občany), nebo je vyhladit.

Wahhábismus je avatarem hanbalismu, jedné ze 4 významných právních škol sunnismu, z nichž každá tvrdí, že právě ona je tím pravým čistým náboženstvím, které vyznával Prorok.

Petrodolary z wahhábismu učinily „nové“ islámské náboženství, nadšeně přijímané spolu s petrodolary.

29.6.014, první den ramadánu, ne tak neznámý černokošilácký vůdce neznámé žoldnéřské teroristické organizace IS Iráku a Levantu /ISIL, říkající si „ abú Bakr al-Bagdádí “ (první chalífa abú Bakr) vyhlásil na území ISIL chalifát – byl to stejný šok, jako kdyby neznámá teroristická organizace obsadila kus španělského území a vyhlásila na něm Svatou říši římskou.

Irácký extrémistický imám Ibrahim Awad Ali al-Badri*1971, „chalíf Ibrahim“ , jenž vystupuje pod prestižním pseudonymem „ abú Bakr al-Bagdádí al-Husejni al-Qurashi „ si může říkat třeba Prorok, legitimitu žádnou nemá, proto kolem sebe nikoho nesdružil, jen stovku lidí.

Falešná vídeňská jednání

14.11.015 bylo ve Vídni dohodnuto, že „ mezinárodní společenství bude podporovat uzavření příměří mezi jednotlivými syrskými frakcemi, aby mohl být do 6 měsíců stanoven časový rámec pro vypracování nové ústavy „ . Od 1.1.016 měli Asád a syrské povstalecké frakce dle vídeňských dohod jednat o podmínkách příměří, které by vstoupilo v účinnost 14.5.016, načež by po něm v roce 2017 následovaly časově neupřesněné „ volby „

Byla to jen prázdná slova Lavrova a Johna Kerryho určená k oklamání veřejnosti. John Kerry dokonce s vynuceným úsměvem od ucha k uchu tuto dohodu nazval „ jedinečnou šancí pro Sýrii „ …

Seznam účastníků vyjednávání, ze kterých byla předem vyloučena skupina IS + islámistická skupina Fronta al-Nusra, na jejímž vyloučení trval Kreml, mělo vypracovat chudé Jordánsko do konce roku 015, které z důvodu své finanční nesamostatnosti nemůže zajistit nestrannost, navíc Asád je ochoten jednat nanejvýš s frakcí Lidová fronta za změnu a osvobození, kterou pravděpodobně pro tento účel sám založil.

Západ podporuje Svobodnou syrskou armádu, založenou bývalými Asádovými důstojníky, kterou Asád a Kreml nemůže ani vystát, proto byla v terénu převálcována islámistickými skupinami.

Dnes Svobodná syrská armáda, kterou jako jedinou lze nazvat umírněnou, působí již jen v provincii Deraa, a dle svých vlastních slov jí nezbývá nic jiného než spolupracovat s islámistickými skupinami.

Při sestavování seznamu bude Jordánsko přihlížet především k přáním Saúdské Arábie, která Jordánsko jako stát finančně vydržuje.

Rijád cynicky požaduje zapsat na seznam jen „ umírněné“ frakce, které však v jeho podání udržují styky s islámistickými frakcemi, a v minulosti spolupracovaly s IS, především salafististická a nacionalistická skupina Ahrar al-Sham/“Svobodní lidé Sýrie „, která rekrutuje výlučně syrské žoldáky, a původně byla stvořená Asádem, jenž v roce 011 vypustil z vězení džihádisty, aby zradikalizovali a tím zdiskreditovali pacifistickou opozici ( list Libération  z 30.7.015).

Skupina Ahrar al-Sham ( předměstí Damašku + provincie Idlib) si dnes proto snaží opatřit umírněné image, což je obtížné, když je členem islámistické koalice Jaich al-Fatah/Dobyvatelské armády (jejíž součástí je i Fronta al-Nusra ), financované Rijádem a Ankarou, která se od roku 014 prezentuje jako alternativa k IS.

Některá média popisují současné arabské autoritářské režimy jako moderní mameluky, kdy je režim, stojící nad společností, jen depozitářem státní moci, k čemuž přispěl i kolonialismus 19.stol.

Moderní mamelučtí vládci BV zemí využívají strachu Západu z džihádismu, který jim samotným vynáší jeho bezvýhradnou podporu.

Arabským vládcům džihádistická hrozba poskytuje záminku k tomu, aby zablokovaly jakékoliv liberální reformy.

První arabské jaro uskutečnili alžírští islámisté v roce 88, kdy získali drtivou většinu ve volbách (Fronta islámské spásy ), ale následnou špinavou občanskou válku, rozpoutanou vojenskou juntou, junta vyhrála, když proti umírněným islámistům nasadila radikální džihádisty ( viz mé články, začínající nadpisem Alžírsko ).

Zatímco libyjský gen. Chalida Haftar, podporovaný Západem, přenechal skupině IS kontrolu nad Syrtou, aby mohl veškeré své síly soustředit k boji s konkurenční vládou v Tripolisu, kterou neuznává ani Západ, Asád reagoval na arabské jaro tím, že ze svých věznic vypustil všechny islámisty, aby zdiskreditovali opozici ( jak to Putin učinil v Čečensku ), a do vyprázdněných věznic pozavíral umírněnou opozici ( viz kauza Cesar).

Taktéž jemenská vláda označila šíitské Hutije/Husije za žoldáky Teheránu, a spojila se proti nim s místní „ al-Qajdou „ ( na rozdíl od IS  al-Qajda mezi sebe přijímá jen vycvičené bojovníky, zatímco IS verbuje každého fanatika ).

Rijád sice označil IS za svého úhlavního nepřítele, ale zmohl se na jediné – zakázal saúdskoarabským náboženským společnostem IS financovat.

Mameluci byli nearabští vojenští otroci orientálních despotů, kteří si mladé „ bílé „ chlapce z eurasijských zemí pořizovali na trzích s otroky, nejprve museli konvertovat k islámu, poté studovali náboženství a bojové umění, aby se stali nemilosrdnými ochránci ortodoxního islámu a svého pána, kterému říkali Otče.

Mohli mít vlastní rodiny, ale jejich synové po nich nemohli dědit, jen jiný mamlúk, a nemohli být bojovníky, takže zastávali podřadná úřednická místa.

Bojovali i s křižáky a s Mongoly, a v této době byli již otroky jen dle jména, mamlúky si nakupovali sami, a měli nesmírný politický a vojenský vliv.

Od 13.stol. vládli mamlúckému sultanátu (Egypt, Sýrie), 1517 byli sice poraženi Turky, ale osmanský sultán je nechal i nadále spravovat tyto země v jeho prospěch, protože autokratičtí mamlúkové, jelikož nebyli součástí společnosti, kterou řídili ( Araby navíc pohrdali, imitovali Turky ), byli jako správci vůči sultánovi spolehliví.

Svá mamlúcká práva si např. egyptská armáda, odstavená od moci v roce 011,  obnovila pučem maršála Sisiho v 7/013, kdy svrhla režim Morsího a Muslimského bratrstva, jehož členy obvinila z terorismu, zatímco mamlúk Asád občanské nepokoje brutálně rozdrtil na samém počátku.

Mamlúcké ruské velení

Ruské armádní velení

1 fotografie