Brettonwoodské dohody, US poválečný ekonomický řád

Dohody byly výsledkem konference zástupců 44 národů v Bretton Woods (stát New Hampshire ), svolané z iniciativy USA, ve dnech 1.-22.7.1944 o poválečné mezinárodní hospodářské spolupráci, které předsedal přítel Roosevelta/FDR

a jeho manželky Eleanory ministr financí Henry Morgenthau /1891-1967/, jenž se významně podílel na New Deal (1933, zákony, které reagovaly na světovou hospodářskou krizi 29-33 s cílem potlačit nezaměstnanost a oživit ekonomiku ).

Morgenthau jako ministr financí vedl tažení i proti korupci, takže šéf FBI Edgar Hoover v obavě, aby ministerstvo financí nezastínilo FBI, toto protikorupční tažení zarazil.

Morgenthau, syn právníka, byl ortodoxní ekonom v opozici vůči UK ekonomu Johnu Keynesovi /1883-1946/ ze zámožné rodiny s výstředním až arogantním chováním, jenž měl za manželku ex petrohradskou primabalerínu Lydii Lopokovou, do které se zamiloval v roce 1921, kdy byla ještě od roku 1916 provdána za Randolfa Barrocki, vzali se 1925, děti neměli.

Lopoková byla výraznou postavou ruského exilu, a také na konferenci v Bretton Woods se stala středem pozornosti nejen svými ranními baletními rozcvičkami v ležérním úboru, ale i tím, že Keynesovi, známému bisexuálovi, jenž prodělal několik infarktů, zakazovala pít alkohol, který se zde hojně podával, zejména whisky ze sousední CAN, která byla pro přítomnost médií podávána v šálcích na čaj.

V Bretton Woods baron Keynes sváděl boj s ekonomem z US ministerstva financí Harry Dexterem White, jenž pocházel z rodiny chudého židovského hokynáře, ale zastupoval zájmy jediné vítězné mocnosti – USA.

Keynes, jenž se v roce 1919 účastnil jednání ve Versailles, již 1919 prohlásil za absurdní, aby cílem poválečného jednání bylo ponížit a zničit poraženého, nechtěl, aby se situace po skončení 1.sv.v. opakovala.

Proto se na svolání mezinárodní ekonomické konference trio Morgenthau, White + Keynes dohodli již na svém setkání v LON v roce 42.

Morgenthau za 2.sv.v. podporoval vstup US do války a pomoc židovským uprchlíkům, podpořil Lend and Lease Act /zákon o půjčce a pronájmu z 11.3.1941, kterým US skončily s proklamovanou neutralitou, vyhlášenou FDR 1931, a poskytly finanční půjčky a materiál ( potraviny, ropa, vojenská technika – letouny a lodě, lodě byly po válce US vráceny) Británii/UK, Svobodné Francii, + dalším spojencům výměnou za dočasné US základny, Číně, a později i Stalinovi.

K vyvraždˇování Židů v Evropě se anglosaští spojenci stavěli velmi blahovolně, dlouho předstírali, že se nic neděje.

Až 1943 Morgenthau odsouhlasil plán Světového židovského kongresu zachránit Židy použitím zablokovaných účtů ve CH, ale US a UK zamini jeho plán odmítly, a stále blokovaly lodě s židovskými uprchlíky z Evropy, které se nesměly k US a k UK břehům přiblížit.

Morgenthau naléhal na FDR, aby masové vyhlazování Židů v Evropě veřejně odsoudil, což FDR nikdy neučinil …

Morgenthau a jeho ministerstvo ve snaze pomoci Židům předpisy všelijak obcházelo, až se v 1/44 v přímé konfrontaci střetl s FDR, kdy Roosevelta přesvědčil, aby US vláda vytvořila Úřad pro  pomoc válečným uprchlíkům/War Refugee Board /WRB, nejen židovského původu, ale všech nacisty likvidovaných menšin.

WRB sponzorovala misi Raoula Wallenberga v Budapešti, a umožnila některým Židům vstup na US území.

Úřad tak na sklonku války zachránil 200.000 Židů, především zásluhou Wallenberga a jemu podobných, a díky spolupráci CH, Švédska a TR.

Na vytvoření Úřadu měl zásadní zásluhu mladý právník ministerstva financí Josiah E. Dubois /1913-1983/, jenž o zavrženíhodné praxi US zamini písemně informoval jak svého nadřízeného Morgenthau, tak FDR ( propojený s mediálním impériem Hearsta ).

Tak jako chtěl FDR zničit Francii, Morgenthau za podpory Eleanor Rooseveltové chtěl ekonomicky zničit Německo, aby se již nikdy hospodářsky nevzpamatovalo. Oblasti Sárska a Porúří s doly mu měly být odňaty, Morgenthau chtěl z Německa učinit zemědělsko-pastevecký stát, ale jelikož Stalin trval na hranicích Odra-Nisa, zabral si úrodnou půdu, a z pasteveckého státu sešlo.

S jeho plánem ( ani se svržením atomovek na japonská civilní města ) nesouhlasil republikánský ministr války Henry L. Stimson /40-9/45/, ani Churchill, ten nakonec dal na 2. konferenci v Quebeku v 9/44 Rooseveltovi neochotně souhlas poté, co UK dostala „ půjčky navíc „  - plán prosákl na veřejnost, čehož využil Goebbels k výzvám, aby Němci proti spojencům bojovali do posledního dechu.

Proto si gen. George Marshall + Rooseveltův zetˇ , významný novinář a podpluk. John Boettiger / 1900-1950/,  stěžovali, že pro jeho plán „ jedna německá divize vydá za 10 divizí „, a že proto Američané tak těžko dobývali Aachen/Cáchy.

Delegáty do přepychového gigantického hotelu Mount Washington Hotel ( 150 m dlouhý ) v Bretton Woods v Bílých horách, vyhrazeného pro smetánku z NYC a z Bostonu, dovezl vlak.

Konference trvala abnormálně dlouho – tři týdny, a to, že chtěl FDR Francii jako „ fašistický „ stát zlikvidovat, dokládá i to, že její zástupce na konferenci  Pierre Mendes France se musel nejprve dlouho a důrazně rozčilovat , a vykřikovat : „ Co jen řeknu de Gaullovi, až se vrátím do Alžíru ? „ , načež hostitel Morgenthau udělil trvalé členství v radě MMF i Francii.

( Viz můj článek F.D.Roosevelt a spojenecký protektorát ve Francii, militaria.cz, + Byl Darlan hrdinou nebo zrádcem , militaria.cz + Jalta, militaria.cz ) .

Po nečekané smrti FDR v 4/1945 ( chystal se počtvrté kandidovat na prezidenta )  a s nástupem Harryho Trumana se Světová banka, otevřena spolu s MMF v 3/46,  obě instituce se sídlem ve Washingtonu, soustředila na poválečnou obnovu Evropy dle Marshallova plánu z 6/1947 ( viz můj článek Jak Marshallův plán nezištně zachraňoval Evropu ) .

Československo a Polsko byly signatářem dohod, SU dohody neratifikoval, Stalin požadoval zlatý rubl, Molotov jej koncem roku 45 údajně přemlouval, aby dohodu SU ratifikoval.

Oba hlavní aktéři brettonwoodských institucí  skončili špatně – Keynes podlehl infarktu v 4/46, v 8/48 zemřel na podivný infarkt Harry Dexter White pár dní poté, co byl FBI, která jej několik let sledovala, obviněn ze špionáže ve prospěch Kremlu.

V poválečném mezinárodním měnovém systému se členské země zavázaly dodržovat pevně stanovené směnné kurzy a neomezovat pohyb mezinárodního kapitálu. US sen se Washingtonu splnil – svět byl vybaven jedinou světovou měnou, dolarem ( se světovou měnou přišel Keynes, ale představoval si libru ), k jejímuž spravování byly založeny brettonwoodské instituce MMF + Světová banka.

V UK jejich realizace skončila neúspěchem. Když UK vláda v létě 1947 na naléhání US vlády zavedla plnou směnitelnost libry vůči dolaru, došlo v důsledku nedůvěry k UK měně k obrovskému odlivu kapitálu, což UK přivedlo na pokraj finančního krachu.

V roce 49 došlo k devalvaci evropských měn a volná konvertibilita evropských měn vůči dolaru byla pozastavena až do roku 59, aby mohly tyto země dokončit poválečnou obnovu.

Po realizaci těchto dohod v roce 59 získal dolar výjimečné postavení, sloužil jako jednotka, v níž byly vyjádřeny hodnoty ostatních měn, a byl současně i rezervní měnou. Dolar byl na požádání směnitelný na zlato v pevně stanoveném poměru 35 dolarů za jednu florentskou unci.

Všeobecně se však pochybovalo, zda dolar bude schopen tuto roli plnit.

V důsledku spekulativních útoků byl v roce 1960 v LON vytvořen Londýnský zlatý fond, v němž západní ústřední banky soustředˇovaly prostředky pro udržení stabilní ceny zlata.

V 3/68 se na konferenci brettonwoodských ministrů financí a guvernérů ústředních bank ve Stockholmu byly US osvobozeny od závazku udržovat stálou cenu zlata na soukromých trzích.

15.8.71 prez. Nixon odstoupil od závazku USA být garantem brettonwoodského systému, a pozastavil směnitelnost dolaru za zlato, což se rovnalo devalvaci dolaru, a US vláda poté odmítla směnitelnost dolaru za zlato obnovit.

Brettonwoodský systém pevně stanovených směnných kurzů zanikl, a nahradil jej systém plovoucích kurzů.