Svobodní zednáři stále záhadní

Pařížská národní knihovna otevřela letos v červnu k nadcházejícímu 300.výročí založení Velké londýnské lóže ( 24.6. 1717 ) didaktickou výstavu o emancipovaných Svobodných zednářích, o jejich snaze učinit svět

svobodnějším odmítnutím světských i náboženských autorit ( členem francouzské lóže Devíti sester byl i Benjamin Franklin, jeden z Otců Zakladatelů USA ), a o jejich filantropické činnosti ( mj. dětem svých členů platí vzdělání, včetně univerzit ) .

Knihovna Svobodných zednářů je pozoruhodná  i velmi cenná, jejich historické dokumenty jsou plné tajů a hádanek, magie a okultismu, např. Filozofická mapa Otce Duchanteau z roku 1775, která v diagramech shrnuje tajné myslitele Růžového kříže/Bratrstvo-Řád Růžového kříže/Rosekruciáni /Růže a Kříž.

Pařížská sbírka zahrnuje i rukopisy stavitele a geometra Francois-Nicolase Noela z roku 1812, jehož univerzální ambice jsou šokující.

Tváří zednářského cechu je tajemnost, která sahá do samotných základů civilizace, nejen do doby krále Davida a jeho syna Šalamouna, jenž realizoval přání svého otce a nechal v Jeruzalémě postavit pověstný Chrám.

Členové tohoto cechu jako stavebníci (zedníci, kameníci, tesaři ), kteří stavěli chrámy a katedrály, znali záhady matematiky, geometrie  a architektury z dob dávných civilizací ( mj. sumerské, babylonské ), jejichž tajemství doposud rovněž nebyla vyjasněna ( „ znalosti „  si předával tajný cech Bratrstvo Dionýsových řemeslníků ).

Casanova, iniciován do zednářské lóže v Lyonu, ve své autobiografii napsal :  “ Tajemství zednářství je neporušitelné již svojí povahou, protože zednář, jenž toto tajemství zná, jej nedokáže interpretovat, nenachází slov, jak popsat to, co v lóži objevil, vypozoroval, odvodil „ …

Mozart byl iniciován do lóže U dobročinnosti v prvním stupni jako učedník, později byl povýšen na tovaryše, jeho zednářství symbolizuje Kouzelná flétna.

Vladimír Iljič Uljanov, alias Lenin /1870-1924/ byl před rokem 1914 iniciován do pařížské lóže L´Union de Belleville du Grand Orient de France jako učedník.

Dokumenty o jeho členství ze zednářských archívů zmizely, svědectví ale podal jeho přítel z této lóže, Gaston Mardochée Brunswick, alias Montéhus /1872-1952/, revolucionář, anarchista a pacifista, jenž vstoupil do výše zmíněné pařížské lóže v roce 1903, pravděpodobně s Leninem.

Zednářský „ stavitelský“ spolek odkazuje na Šalamounův chrám, což koncem 19.stol. vedlo k primitivním komplotům ruského antisemitismu  o „ židozednářství „ , o spojení Židů a svobodných zednářů za účelem ovládnutí světa, kterou převzali nejen nacisté, ale i s nacisty kolaborující vichystický režim, viz Emmanuel Pierrat Svobodní zednáři za okupace/Les Francs-Macons sous l´Occupation, kdy byli nacisty deportováni do vyhlazovacích táborů spolu s cikány, homosexuály, Židy, sociálními demokraty a komunisty ( Gestapem za asistence francouzské policie, bez níž by Gestapo nic nezmohlo ).

Mnozí svobodní zednáři nasazovali své životy v odboji, zejména šéf ( francouzských ) fašistických milic Ohňových křížů  pluk. Francois de La Rocque (hrabě Severne ), klíčová postava vojenského protinacistického odboje, admirál Emile Henry Muselier (1882-1965/, organizátor námořnictva Svobodné Francie  pro CHDG, pluk. André Dewavrin, alias pluk. Passy (1911-1998), šéf  tajných služeb CHDG ( viz mé články o CHDG + o francouzském odboji ).

Dalšími významými odbojáři z řad Svobodných zednářů  byli např. Charles Laurent, šéf odboje Libération –Nord, Jacques Lecompte-Boinet (1905-1974), vnuk a syn důstojníka, zakladatel odbojové skupiny Ceux de la Résistance, René Lemiere (1885-1952), zakladatel zednářské odbojové skupiny Patriam Recuperare + členem odbojové skupiny Centurie, komunista Albert Ouzoulias, alias pluk. André (1915-1995), v roce 44 byl pověřen integrací vojenských složek odboje do armády, Alexandre Maurice Marie Parodi (1901-1979/, prominentní státní funkcionář a odbojář, na žádost CHDG převzal funkci po Moulinovi po prefektu Emilu Bollaertovi, prefekt Edmond Marie Emile Pascal (1889-1967), radikální socialista a odbojář, v roce 81 podpořil Mitterranda, Jean Zay /1904-1944/ s židovským otcem byl ministrem školství vlády lidové jednoty, „ antiMnichovan“ a antifašista, za okupace byl zatčen a v 6/44  byl fašistickými Francouzskými milicemi zavražděn.

Jednou z klíčových postav francouzského odboje byl novinář Pierre Brossolette /1903- 3/1944/, socialista a svobodný zednář. Zatčen v PAR v 3/44 na udání na své třetí misi z LON, umučen Gestapem, jeho poslední slova, dosud nevyluštěná, byla „ All will be fine Tuesday „ …

André Le Troquer (1884-1963), od 5/43 člen Rady národního odporu/CNR,  odbojář Pierre André Leveque (1922-1988), Armand Leveque (1889- zemřel v Německu 1945 při pochodu smrti /, Gaston Poittevin (1880- 3/44 Buchenwald/, redaktor L´Humanité Bernard Lecache (1895-1968), syn ukrajinských židovských emigrantů, v roce 79 zakladatel Ligy proti rasismus a antisemitismu/Lycra.

1923, kdy si všichni členové FKS museli vybrat mezi členstvím ve Straně a Svobodnými zednáři, Bernard Lecache z KS vystoupil, Georges Politzer (1903-1942) , komunistický odbojář, katolický novinář Vicomte Léon de Poncins (1897-1976/, Bertrand Pujo (1878-1964), gen. letectva , ve Vichy ministr pro letectvo.

Pierre Piller alias Gaston Leval (1895-1978), novinář a anarchista, Jean Pierre Lévy (1911-1996/, pravicový novinář z chudých poměrů Georges Mandel, alias Louis Georges Rothschild (1885-zavražděn v 7/44 v lese  Fontainebleau Francouzskými milicemi, advokát a starosta Remeše  Paul Henri Marie Joseph Marchandeau (1882-1968), v 4/39 vydal dekret zakazující protižidovskou propagandu.

Inženýr námořnictva André Marty (1886-1956), zástupce šéfredaktora l´Humanité, 1923 sice z lóže vystoupil, ale udržoval se Svobodnými zednáři přátelské vztahy, v 3/53 byl z FKS vyloučen, socialista Daniel Mayer (1909-1996), Pierre Isaac Isidore Mendes-France (1907-1982), 1947 šéf MMF, André Mercier (1901-1970), za FKS člen Rady národního odboje /CNR, «  tajný «  komunista Pierre Meunier (1908-1996), člen CNR, známý Jeana Moulina, historik  a odbojář Henri Michel (1907-1986), odbojář Louis Michel (1898-1976), Jacques Mitterrand (1908-1991), profesor angličtiny Guy Mollet (1905-1975), Gaston Monnerville (1897- 1991), matka tří dětí Emilienne Marie Mopty, rozená Wantiez /1907-1941/, manželka horníka, vedla v roce 41 hornické stávky, byla zatčena a popravena v Kolíně nad Rýnem v 1/43.

Právník a senátor André Morizet (1876-1942), dopisovatel l´Humanité, zakladatel FKS, odmítl příkaz Kominterny, aby FKS vyloučila ze svých řad Svobodné zednáře, takže byl z Kominterny vyloučen, prefekt Jean Moulin /1899-1943/, první prezident CNR, Dimitri Navachine (1889-1937/, bankéř a advokát, emigrant z bolševického Ruska, Paul Charles Ruff alias Charles Lassy /1883-1967/, jeden z 81 poslanců, kteří se při hlasování o poskytnutí maršálu Pétainovi «  mimořádných plných mocí , zdrželi hlasování, taktéž « Louis Périer ( ?-1948) se svým bratrem Léonem Martinem, prefekt Louis Maurice Picard (1907- ?), prošel četnými koncentráky, radikální anarchista Pierre Robert Piller alias Gaston-Leval (1895-1978/, 1940 utekl z vichystického vězení, hledaný po celou dobu války, komunista Alexandre Etienne Piquemal (1891-1958), a mnozí další.

Svobodným zednářem byl i Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain (1856-1951 /, jenž prohlašoval, že Žid za svůj původ nemůže, ale Svobodný zednář si svůj úděl vybral sám.

Ultrakolaborant Pierre Laval /1883- zastřelen v 10/1945/ byl advokát z chudé rodiny, jenž usiloval o „ přátelství „ s Německem a s bolševickým Ruskem, šéf jeho kanceláře Maurice Robert Lazurick /1895-1968 /, významný kolaborantský novinář Marcel Lapierre,  François Piétri (1882-1966) , vichystický ministr a velvyslanec ve Španělsku do roku 44, vichystický admirál Charles Jean Guillaume Platon (1886-popraven v 8/44/) , Maurice Levillain (1892-1974/, dělník, člen pronacistických kolaborantských milic Marcela Déata.

Kolaborantský novinář a pacifista Jean Luchaire (1901-  popraven v 2/ 1946 ), přítel Otto Abetze, spisovatel a novinář Jean Marie Riviere, alias Jean Marques-Riviere (1903-2000), kolaborant, André Marquet (1884-1955), zubní chirurg a ministr ve Vichy, Barthélémy Montagnon (1889-1969), přítel kolaboranta Marcela Déata, Jean Emile Morinaud (1865-1952/, advokát, novinář, antisemita, podporoval kandidaturu Eduarda Drumonta 1898, kolaborantský spisovatel a novinář Jacques Ploncard alias Jacques Ploncard d’Assac (1910-2005), žák Drumonta a Maurrase, člen l´Action francaise, zakladatel Národní fronty děšlníků a rolníků, 1936 člen Francouzské Lidové strany Doriota.

Socialista a kolaborant  Paul Jules Perrin (1891-1950), jenž 1938 odmítl Křištˇálovou noc, ale za okupace se připojil k Marcelu Déatovi, Charles Marie Photius Maurras (1868-1952), ideolog francouzského «  romantického «  fašismu, velký vlastenec a antisemita, podporovatel vichystického režimu, po válce odsouzen za vlastizradu k doživotí.

Jean Charles Mamy, alias Paul Riche (1902-1949), herec, režisér, novinář, po okupaci kolaborant, šéfredaktor listu L’Appel  Pierre Costantiniho, člena Francouzské lidové fronty/PPF, jehož úkolem za nacistů bylo bojovat proti svobodnému zednářství – zhostil se toho ve svém propagandistickém filmu z roku 43 Forces occultes, ve kterém brutálně napadá francouzské zednáře, parlamentarismus, a odsuzuje židozednářství. Byl popraven v 3/49. Jeho kolega z lóže hudební skladatel Jean Martinon 1910-1976) k tomuto filmu složil hudbu.

(Čeští zednáři, mj. Jan Evangelista Purkyně, František Palacký, Alfons Mucha, Milan Rastislav Štefánik, František Křižík, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Karel Čapek, Josef Čapek, Jan Neruda, Julius Zeyer, Viktor Dyk, František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík, Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Rieger, Karel Sabina, Josef Svatopluk Machar, Antonín Jaroslav Puchmajer, Ignác Antonín Born, Josef Václav Frič, František Gellner, Jiří Karásek ze Lvovic, Alois Rašín, Jaroslav Preiss, Václav Klofáč, Antonín Švehla, Vlastimil Tusar,Zdeněk Štěpánek, Martin Štěpánek ).