Napoleon II, Svatá Helena a " blahořečení "

2013 Vojenské muzeum v Paříži uspořádalo velmi úspěšnou výstavu Napoleon a Evropa, + 2015 výstavu Napoleon na Svaté Heleně.

Britský tropický ostrůvek Svatá Helena (JamesTown) leží 1.950 km od západoafrického pobřeží, původně patřil britské Východoindické společnosti, ale od otevření Suezského kanálu 1869 pro ni ztratil význam, dnes k němu připlouvá 1 lodˇ 1x za 3 týdny ( jde o poslední královskou poštovní lodˇ Royal Mail Ship St.Helena, jízdné pro 5hodinovou plavbu stojí 600 euro ), která  ostrůvek spojuje s Kapský Městem, či s ostrovem Ascension, 1200 km odtud, z něhož létají vojenská letadla do Británie .

Ostrůvek je bez internetu, není připojen ani k žádné mobilní síti, TV se zde objevila až v roce 95, letiště v 2/2016, a přestože platí, že pokrok nikdy nepřichází sám, v případě Svaté Heleny ani technický pokrok žádné turisty nepřilákal.

Údajně by mu ke zbohatnutí stačilo 30.000 turistů ročně, nemá však žádnou infrastrukturu, ani pláže, takže když se turistovi podaří se na ostrov dostat, neví, jaké rekreační aktivity zde vyvíjet.

Jsou zde k vidění jen tři památky – 1. Napoleonův příbytek Briars, 2. Napoleonův příbytek Longwood. 3. památkou je Napoleonův hrob uprostřed ostrova, na jehož pamětní desce se však dodnes Britové s Francouzy nedohodli – Britové chtějí napsat generál Bonaparte, Francouzi Napoleon.

V 1/015 skandál, který vypukl v britských médiích, potvrdil jeho pedofilní pověst – dnes se mu přezdívá Ostrov pedofilů ( pro svoji odlehlost beztrestné znásilňování žen a dětí nejbližšími příbuznými  a dalšími mužskými obyvateli ostrova, má zhruba 1.500 obyvatel ).

„Kdyby Ježíše Krista neukřižovali, nestal by se Bohem,“ prohlásil Napoleon nadprůměrně inteligentnímu generálu a hraběti Charles Tristan de Montholon,  jenž s ním na Svaté Heleně sdílel pobyt /1815-1821/, a jehož manželka zde byla Napoleonovou milenkou, což gen. Montholon špatně snášel, zejména když jej Napoleon již v minulosti kvůli jejímu původu zbavil diplomatické hodnosti ( Napoleon měl na ostrově i další velmi mladou milenku, údajně nezletilou ).

Hrabě Montholon udržoval kontakty s Ludvíkem XVIII. i s jeho bratrem vévodou d´Artois, jenž se pokusil Napoleona zabít v roce 1800.

Všeobecně se má za to, že to byl on, kdo Napoleonovi podával po celou dobu vyhnanství arzén, aby se zhoršování jeho zdravotního stavu jevilo jako pozvolná nemoc, aby republikáni ve Francii nebyli pobouřeni - Napoleona však nezabil arzén, ale léky, které mu lékaři podávali, oficiálně zemřel na rakovinu žaludku.

Na Sv. Heleně, kterou spisovatel a diplomat Francois de Chateaubriand /1768-1848/ nazýval skalnatým katafalkem, měl Montholon přístup k Napoleonově soukromé zásobě vína.

Když se hrabě v roce 1819 léčil v ostrovní metropoli Jamestownu, Napoleonovo zdraví se výrazně zlepšilo, avšak po Montholonově návratu do Longwoodu se Napoleonovo zdraví dramaticky zhoršilo, 1821 zemřel.

Devatenáct let po Napoleonově skonu, v roce 1840, se nad jeho hrobem sešli členové delegace vyslané králem Ludvíkem Filipem za účelem exhumace těla a jeho převozu do Paříže. Napoleonovo tělo v rakvi bylo zcela zachovalé, arzenik uchovává živou tkáň, brání jejímu rozkladu.

První sál výstavy ukazoval Napoleonův dům v Longwood ( rekonstrukci financovala Napoleonova nadace ), polní lůžko, kulečník, vanu, nábytek, portrét Josefíny, pár knih, společenské hry, a procházky v malé zahrádce, kde každé jeho gesto monitorovaly britské hlídky, které jej směly dle nařízení zdejšího neoblomného guvernéra Hudsona Lowe oslovovat jen slovy „ generále Bonaparte  „ .

Prosté vybavení skličující úzké místnosti s pobíhajícími krysami bylo fotografiemi a videozáznamy konfrontováno s rozlehlými císařskými paláci Napoleona, v nichž žil v přepychu jako saúdskoarabský monarcha, třebaže komorník mu byl ponechán i na Svaté Heleně.

Druhý sál ukazoval, že Napoleon i s pobíhajícími krysami v příbytku svoji poslední historickou bitvu přesto vyhrál – sotvaže vkročil do Longwoodu, začal diktovat svoje Paměti, do písařů přeměnil všechny kolem sebe.

Francouzští historici tvrdí, že bez Svaté Heleny by Napoleon nebyl dnešní modlou, protože ve svých Pamětech rozbořil svůj obraz krvelačného a chamtivého despoty, mínění, které v tehdejší době o něm v Evropě převládalo.

V Pamětech ze sebe udělal dědice a nositele vznešených idejí Francouzské buržoazní revoluce, bojovníka za občanské svobody, které národům nedopřávaly zaostalé monarchistické režimy, a sjednotitele Evropy, přičemž politická témata prolíná se svým mučednictvím, a rozplakává své čtenáře napříč staletími.

Třetí sál vystavoval relikvie jeho „ Mučednictví „ , a dokonce i jeho  „ Zmrtvýchvstání „ , obraz od Horace Verneta.

Stuhy a postroj Napoleonových koní, prostěradlo, do kterého byl jako mrtvý zabalen, obvazy a osušku, kterou mu, když byl v agonii, stírali pot z čela.

Svět po jeho smrti zaplavily i další relikvie, zejména prameny jeho vlasů, které dával hostům na památku, takže  smrt a Svatá Helena učinily z Napoleona  druhého Ježíše Krista,  třebaže jiní Francouzi jej nazývají samolibým tyranem, manipulátorem, lhářem a „ řezníkem „ .

Napoleon jako vrchní velitel svoji armádu nechal na holičkách přinejmenším  dvakrát, v Egyptě a v Rusku, v obou případech se „ přes noc „ vrátil domů, přestože na počátku tažení do Ruska jeho armáda čítala 400.000 -600.000  mužů, z Ruska se podařilo dostat jen 20.000 z nich, zatímco Napoleon pro svůj útěk do Paříže uváděl pseudovzpouru jistého generála, jenž byl okamžitě popraven, aby nemohl vypovídat.

Napoleonova kultu využil ku svému prospěchu poslední francouzský král Ludvík Filip (III.) Orleánský ( vedlejší orleánská větev Bourbonů ) /1773-1850 /, kterému v roce pádu Bastily bylo 16 let, vládl v letech 1830-1848 ( „ červencová „ monarchie ).

Vystavováním Napoleonova kultu dával najevo, že nenavazuje na předchozí  monarchie ( Ludvík XVI byl z vůle „ lidu „ popraven v 1/1793, v 10/1793 byla popravena Marie Antoinetta, byli pohřbeni do neoznačené jámy s vápnem, pohřbeni byli až v roce 1815 královým bratrem Ludvíkem XVIII, jenž zemřel bezdětný 1824, vlády po něm se ujal jeho bratr Karel X, jenž vládl do roku 1830, kdy nuceně abdikoval, a na 20 minut se stal králem jeho syn Ludvík ( Antonín ) XIX, hrabě z Artois,  ale i bezdětný Ludvík Antonín musel po 20 minutách abdikovat ve prospěch svého 10letého synovce Jindřicha, hraběte de Chambord, jenž se po nástupu Ludvíka Filipa stal legitimistickým pretendentem  francouzského trůnu.

Syn popraveného krále a královny Ludvík XVII/Ludvík Karel Bourbonský byl jako osmiletý uvězněn v Templu, kde na jeho „ převýchovu „ z vůle „ lidu „ dozíral psychickým i fyzickým týráním Zástupce Lidu a brutální alkoholik švec Antoine Simon, chlapec, kterého švec násilím naléval alkoholem, zemřel na týrání po dvou letech vězení, oficiálně na TBC. Přesto Anglie 1802 uznala Francouzskou republiku).

Ludvík Filip Orleánský prohlašoval, že jeho vláda navazuje na nejslavnější epochu Velké francouzské revoluce - Napoleonovo císařství,  třebaže Francie dodnes neví, jak se k Napoleonově nepotistické  a otrokářské diktatuře, kterou vyhlásil krátce po revoluci, při níž se vraždilo ve jménu svobody, rovnosti a bratrství , a k jeho avanturistickým zahraničním tažením postavit „ , viz mj. pamflet z roku 2014 Le suicide francais/Francouzská sebevražda.

Napoleonův kult posledního francouzského krále vyvrcholil v roce 1840, kdy se mu podařilo Londýn přimět, aby vrátil Napoleonův popel, načež byl Napoleon se vší slávou pohřben pod zlatou kupolí Invalidovny ( komplex budov v Paříži v 7. obvodu zahrnující Muzeum Armády, vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány, původní účel budov ).

Viz mj.Jacques Olivier Boudon : Napoleon et la derniere campagne, Economica, Antoine Reverchon :  Et si Napoleon avait gagné á Waterloo ?, Stephen Clarke : Comment les Francais ont gagné Waterloo, Jacques Garnier Les Secrets de Waterloo.

Zvláštní článek napsal prof. Pierre Branda z Napoleonovy nadace v čísle leden/únor 014 francouzského čas. Historia s názvem Napoleon, le sauveur de l´economie/zachránce ekonomiky.

Ministři ekonomiky, utápějící se v přepychu, za nic nestáli s výjimkou poctivého a skromného Jeana Baptista Colberta /1619-1683/, po kterém následovala potopa, jeden ministerský skandál za druhým, které vedly k událostem z roku 1789.

Napoleon měl ekonomický talent, na rozdíl od Colberta nikdy neopomněl obdarovat své milenky, svoji rodinu a své generály.

Prof. Branda uvádí, že v roce 1795 , navzdory ožebračení šlechty a církve, zbylo ve státní pokladně jen 167.000 franků, zatímco k normálnímu fungování státu jich bylo třeba 1-2 milióny franků denně, a k tažení na Rakousko ještě více.

Proto Napoleon povolal do PAR všechny francouzské bankéře a za financování protirakouského tažení jim slíbil výhodnou protihodnotu. Bankéři mu přislíbili 12 mil. franků, sehnali nakonec jen 3 milióny s roční 40% úrokovou sazbou.

Bylo to málo peněz, proto se Napoleon vrhl na všechny, kteří měli nějaké příjmy, od živnostníků počínaje, kterým znárodnil úplně všechno. Všichni museli přispět na jeho zahraniční výboje, aby se vykoupili a mohli dál svoji živnost provozovat – zaváhat nesměl nikdo.

 Po těch, kteří dali více, Napoleon pojmenovával pařížské ulice, trhy apod.

1800 Napoleon založil Francouzskou banku, aby se vypořádala s monetární anarchií Revoluce, která zlaté ludoviky/ludovic, stříbrné ecu/eky/ a měděné sous ( v hodnotě 12 denierů ) roztavila v pecích, takže se na území Francie platilo zahraničními mincemi, především librami, a to i dlouho poté, co Francouzská banka 1803 zavedla staronovou měnu,  „ germinální/v revolučním kalendáři „ dubnový“ frank ( revoluční kalendář začal platit od 11/1793, germinal byl duben, měsíc rašení, každý měsíc měl tři týdny po 10 dnech/dekády, den měl 10 hodin po 100 minutách, kalendář byl obnoven za Pařížské komuny 1871 ).

Frank zavedl v roce 1360 král Jan II .Dobrý ( v roce 1960 CHDG zavedl nový frank v hodnotě 100 starých franků ), Václav II razil pražské groše v Kutné Hoře od roku 1300, ražbu přerušily husitské války.

Napoleonské ekonomice pomohla i námořní blokáda, vyhlášená a dodržovaná především Londýnem, protože národ ( kupce, zaměstnavatele a zaměstnance ) pod Napoleonem semkla, všichni dodržovali sociální smír, na kterém Napoleon trval, aby jej lid miloval. Vyplatilo se mu to po útěku z ostrova Elba, kdy jej lid v PAR vítal slovy Atˇ žije Napoleon, Atˇžije císař ! , třebaže jej král označil za krvelačného banditu.

Námořní svátky ve Francii

V 7/016 se ve Francii během tradičních námořních svátků konala přehlídka historických lodí/mj. plachetnic, veslovacích člunů, dvoustěžňových škunerů, které vypluly z Brestu do 30 km vzdáleného zálivu Douarnenez se stejnojmenným městečkem.

Hvězdou této historické parády byla letos fregata L´Hermione, trojstěžník, vybavená 26 kanóny, která v 6/1870 připlula na pomoc markýzu de La Fayette ( Gilbert du Motier ) /1757-1834/, v době, kdy Francouzi Američanům vybojovávali nezávislost na Britech.

Další ceněnou historickou lodí byla rybářská lodˇ Corbeau des mers ( přezdívka mořského kormorána), která jediná z rybářských lodí bretaňského ostrova Ile de Sein druhou světovou válku přežila, když tyto na výzvu CHDG ze dne 18.6.1940 odpluly do Londýna, aby se připojily k jednotkám Svobodné Francie.

Corbeau des mers z roku 1931 na volné moře vyplula jako poslední 26.6.1940, na palubě měla 130 Francouzů.

V roce 1982 byla získána Bretaňským muzeem odboje v Saint Marcel (Morbihan), v roce 1991 byla zařazena mezi historické památky.

Kardinál Richelieu a ministr financí Colbert dobře věděli, že chce-li být Francie koloniální mocností, potřebuje silné lodˇstvo, přesto potřebnou infrastrukturu nebudovali všichni francouzští panovníci – Philippe Le Bel + Ludvík XI prosazovali Francii jako námořní velmoc, zatímco Ludvík XIV + Ludvík XV zasypávali penězi pozemní vojsko.

V Sedmileté válce /1756-1763/ o španělské dědictví ( první celosvětový válečný konflikt ) Francie, po 250 letech nepřátelství podporovaná Rakouskem/Habsburskou monarchií, Španělskem a Ruskem, ztratila většinu svých kolonií, Anglie, podporovaná Pruským královstvím + Portugalskem, se stala první průmyslovou a námořní velmocí ( Čechy/Marie Terezie  definitivně ztratily Kladsko a většinu Slezska ).

V námořním střetnutí u Trafalgaru u jihozápadního pobřeží Španělska v roce 1805 vyhrál nad Paříží admirál Nelson, Napoleon za trest  v roce 1806, kdy již Evropě vládl ( v tomto roce zrušil Svatou říši římskou národa německého ) uvalil tzv. kontinentální blokádu na Anglii, kdy zakázal všem evropským státům, aby s Anglií obchodovaly, Rusko, Španělsko a Portugalsko však s Anglií obchodovaly vesele dál, 1807 uvalila Anglie námořní blokádu na Francii.

Teprve synovec Napoleona I. Napoleon III „Malý“, prezident Druhé republiky /1848-1851/, jenž se zakrátko prohlásil císařem /1852-1870/ ( 1832 zemřel ve Vídni ve věku 21 let jediný legitimní syn Napoleona I na rakovinu hrtanu ), vrátil Francii její námořní velmocenské ambice, investoval do přístavů a do floty parolodí, která se stala 2.největší na světě.

Jeho následovníci vizi námořní velmoci postrádali, ale stejně by jim k ničemu nebyla, protože Francie ztratila  Alsasko-Lotrinsko, když Napoleon III v roce 1870 v důsledku agresívní diplomacie Otto von Bismarcka rozpoutal válku s Pruskem ( která sjednotila Německo v Německé císařství ) , v bitvě u Sedanu byl 1870 zajat, a sesazen silami Třetí republiky, zemřel 1873.

UNESCO a lovci pokladů

US potápěč Barry Clifford v roce 83 našel podle map z 18. století a výpočtů eroze dna trosky lodě Whydah, a v nich zvon, několik stříbrných mincí, navigační přístroje, kovové ozdoby, cínové nádobí a lodní děla nabitá drobnou municí a sekanými kousky olova.

Na svém objevu, vystaveném v jeho soukromém Pirátském muzeu, dobře vydělává, později již štěstí neměl.

2014 Barry Clifford oznámil, že u haitského pobřeží v roce 03 nalezl plavidlo Santa Maria, vlajkovou lodˇ Kryštofa Kolumba, která dle Kolumbových informací najela u haitských břehů na útes a uvízla na mělčině.

Clifford uvedl, že teprve v roce 012 obdržel důkaz, že dělo na palubě typově odpovídá dělu, které používaly Kolumbovy lodě, ale experti UNESCO prohlásili, že jde o lodˇ mnohem mladší z 18 stol.

Stejně tak expertíza UNESCO z 6/015 potvrdila, že další vrak ztroskotané lodi, který Clifford našel tentokrát u malgašských břehů v Indickém oceánu, není trojstěžníkem Adventure – Galley slavného piráta kpt. Kidda, pocházejícího ze Skotska, jenž brázdil zdejší vody koncem 17.stol., stejně jako pirát Christopher Condent.

William Kidd nejprve emigroval do Ameriky, kde se živil jako obchodník, ale po jedné cestě do LON podepsal kontrakt na to, že se stane korzárem, pro britskou Korunu poté ostřeloval z děl francouzská plavidla, ale nakonec pod tlakem posádky, když žádnou francouzskou lodˇ dlouho nepotkali, střílel na lodě všech národností, po vzpouře posádky svoji lodˇ spálil a potopil v zálivu ostrova Svaté Marie, a znovu odjel do US Bostonu, odkud byl však vydán do LON, kde byl odsouzen za vraždu ( 1698 oloupil i arménskou lodˇ, plující pod UK ochranou, 1701 byl oběšen ).

Představu, že by s lodí potopil i svůj poklad, odborníci UNESCO vylučují.

Tito experti  potvrdili, že ani 45 kg cihla, kterou Clifford daroval malgašskému prezidentu, není platidlem ze stříbra, ale je ze 95% vyrobena z olova.

69letý Barry Clifford UNESCO slovně napadl s tím, že chce zničit jeho pověst a byznys ( jeho potápěčské mise v Indickém oceánu financuje 4 milióny dolarů společnost October Films, která produkuje dokumentární snímky o hledačích pokladů ), a  že se experti UNESCO chovali jako piráti, požadovali dokonce i souřadnice trosek, odmítali konzultace s jeho experty, odmítli se seznámit  s jejich důkazy.

Mluvčí UNESCO prohlásila, že od novely z roku 2010, na jejímž základě byla vytvořena Vědecká rada UNESCO, uznávaní experti UNESCO ověřují prohlášení lovců pokladů.

Mise expertů UNESCO na Haiti byla první svého druhu, a malgašskou misi UNESCO podniklo na základě žádosti malgašského prezidenta, jehož země novelu podepsala v roce 015, čímž se dohoda malgašského státu  s Barry Cliffordem o rozdělení si trosek lodě stala neplatnou ( malgašský prezident nebyl ani spokojen, že si společnost October Films nezažádala o povolení ministerstva kultury ).

UNESCO prohlásilo, že Barry Clifford nemá mluvit s médii, dokud si neověří skutkový stav věcí, ale jen s vládními agenty, aby nedocházelo k plenění vraků.

UNESCO také uvedlo, že medializace objevu měla malgašskou vládu přimět, aby mu vydala povolení vrak dále zkoumat, a stejnou taktiku použil vůči haitské vládě v roce 014.

UNESCO analýza zahrnovala i sousední vraky, o jednom Barry Clifford v roce 010 tvrdil, že jde o lodˇ piráta Christophera Condenta, třebaže jde o asijskou lodˇ z konce 18.stol., a ani další dva vraky nemají s piráty nic společného, byly do kanálu potopeny úmyslně, aby chránily záliv.

UNESCO zpochybnilo i metody práce a etiku Clifforda jako mořského archeologa, a tvrdí, že nalezené historické předměty jsou nedostatečně konzervovány, mnohé nejsou inventarizovány, další, uvedené v katalozích, chybějí, a obvinilo jej z pouhého plenění podmořských archeologických památek.