Kreml, průmyslová špionáž a Sarkozy

  Polsko/PL 4.7.016v  rámci summitu NATO pozastavilo na 1 měsíc z bezpečnostních důvodů dohodu s RF o malém bezvízovém pohraničním styku z roku 012 mezi ruskou enklávou v Pobaltí (Kaliningradská oblast, kterou Kreml opomněl

po válce vrátit, viz mé články Kaliningrad, geopolitický rukojmí Kremlu + Kaliningrad II, jak Brusel vyjednával s Putinem) a přilehlým PL pohraničím.

Po skončení summitu PL malý bezvízový pohraniční styk neobnovilo s tím, že „ obavy o bezpečnost PL přetrvávají „ , Kreml začal okamžitě stavět na své straně plot obehnaný ostnatým drátem.

Za poslední tři roky Putin nebývale intenzívně prověřuje „ bojeschopnost „ ruských ozbrojených složek, při kterých testuje nové zbraně, mj. letouny včasné výstrahy ruské provenience A-5OM, prověřuje i bojeschopnost státní administrativy a ruských bank, které připravuje na fungování ve válečných podmínkách, poslední prověrka proběhla ve dnech 25. – 31.8.016, která má být ukončena strategickým cvičením Kavkaz-2016 nebo jinou mezinárodní veřejností neočekávanou akcí.

?????????? ???????? ???? ??????????? ????? ??????? ??????? ??? ????./Zajímavý název učebnice dějepisu ruské Akademie věd pro ruské školy „ Od Adama po Putina „

EU je stále v šoku z Putinovy agresivity, terorismu a z chaosu, rozpoutaného na jejím území, a patřičně nereaguje, třebaže proti ní stojí ozbrojený nepřítel.

Zatímco Putin s armádou nacvičoval útok, švýcarská armáda za bílého dne ztratila stíhačku F/A-18, a Pentagon v 12/015 zjistil, že mu nefungují detektory lži ani jiné bezpečnostní prověrky pro US generály v nejcitlivějších vojenských funkcích, viz kauza dnes již vyhozeného generála Davida Haigta, jenž řídil operace evropského velení, aniž by Pentagon celých 11 let věděl, že má milenku.

V letech 010-011 za Sarkozyho prodeje útočných lodí třídy Mistral Putinovi ( kontrakt podepsal v 6/011), si francouzská státní společnost DCNS nechala zcizit vojensky citlivé podklady k útočným ponorkám třídy Scorpene, vyvinutých ve spolupráci se Španělskem.

Aféru s krádeží prozradil 24.8.016 list The Australian v článku s názvem „ Dokáží Francouzi udržet tajemství ?, který na internetu zveřejnil pasáže ze  22400 stran zmizelých dokumentů, mj. technické manuály, modely podmořských antén, sond, údaje o telekomunikačních a navigačních systémech, 500 stránek bylo věnováno popisu torpédového systému.

DCNS prohlásila, že dokumenty byly zcizeny spíše v Indii než ve Francii( ponorky si objednala Indie, Malajsie, Brazilie, Chile ).

Austrálie si objednala mnohem větší francouzské útočné ponorky třídy Barracuda v částce 50 mld australských dolarů, jednání o spolupráci při jejich stavbě ještě probíhají, takže DCNS odhaduje, že poskytnutí některých ztracených dokumentů listu The Australian má jednání o australském kontraktu století ztížit ( o Austrálii soutěžily i německé TKMS + japonské konsorcium Mitsubishi Heavy Industries /Kawasaki Shipbuilding Corp. ).

DCNS i Austrálie naznačily, že o novou třídu ponorek Barracuda měl velký zájem Kreml a Peking, státy, které stály za hackerskými útoky proti emailové korespondenci provázející tento kontrakt, jak nepřímo potvrdil australský premiér Malcolm Turnbull na australském TV kanálu 7, třebaže informace byly proti hackerským útokům chráněny zabezpečením nejvyššího stupně.

Ministr obranného průmyslu Christopher Pyne ujistil, že nic podstatného ukradeno nebylo, takže francouzsko-australský program výstavby nových ponorek není ohrožen, což list The Australian zpochybňuje: francouzské ponorky byly vybrány z důvodu, že jsou nejtišší, a jestliže nepřítel tajemství ponorek zná, Austrálie svoji partii již prohrála.

List The Australian zmínil i další obavu : „ Lodˇ je francouzská, ale elektronické vybavení bude americké, takže jestliže Washington usoudí, že by jeho nejmodernější technologie mohly být prozrazeny nepříteli, Austrálii je nedodá “ ( Francie je nicméně námořním partnerem USA číslo jedna, zejména v Indickém oceánu ).

Již celé sovětské/SU hospodářství stálo na špionáži, viz Paměti Vladimíra Kručkova, posledního šéfa KGB, Jurij Andropov v 7/83 prohlásil : “ Prodáváme jen suroviny, žádné naše průmyslové odvětví není v zahraničí konkurenceschopné, proto je ekonomická špionáž pro SU klíčová  (viz mé články KGB a její přechod ke kapitalismu + Průmyslová špionáž aneb diplomacie krokodýlů + Průmyslová špionáž II, Francie/EU stále bez koncepce ).

Narušené britsko-čínské vztahy

Nová UK premiérka Teresa May, která Camerona před Brexitem podporovala jen vlažně, a dnes se nemíní radit s UK parlamentem s tím, že „ Brexit je Brexit „ , v 7/016 odložila podpis kontraktu v hodnotě 18 mld liber o stavbě jaderné elektrárny Hinkley, která by UK zajistila 7% dodávek elektřiny.

Elektrárnu má Británii postavit Francie, ale třetinu financí má poskytnout Peking, což Mayové z bezpečnostních důvodů vadí.

Odkladem podpisu a svým zdůvodněním Peking rozzuřila ( rozzuřila jej i tím, že ve stejné době vyhodila z vlády ministra financí Georga Osbourne, jenž chtěl kandidovat na post premiéra, se kterým měl Peking dalekosáhlé plány ), konsternována byla i Paříž/PAR.

Premiérka May byla proti tomuto kontraktu s čínským kapitálem již za Camerona ( zlatá éra britsko-čínských vztahů ), stejně tak protestovala proti spolupráci UK Telecomu s čínskou výzvědnou firmou Huawei.

Sarkozy,bezpečnostní hrozba pro Francii

V 11/014 Sarkozy prohlásil, že PAR musí Putinovi jím sjednané útočné lodě třídy Mistral předat.

V době, kdy prodej ponorek Kremlu Sarkozy sjednával, čelil korupční aféře Karáčí, kdy kontrakt na dodávku ponorek do Pákistánu obsahoval tajné ujednání o tom, že část peněz bude posílána na prezidentskou kampaň  (1995) premiéra Eduarda Balladura *1929 ( arménského původu, do PAR z TR Izmiru přijel s rodiči ve svých 6 letech ), jehož byl ministrem, pokladníkem i mluvčím kampaně ( Balladur/Sarkozy nastoupili v 5/93 poté co spáchal „ neočekávanou sebevraždu“ /francouzská média probírala vraždu, premiér Pierre Bérégovoy ) …

S transakcí je spojen bombový útok z Karáčí z roku 02, při kterém zahynulo 15 lidí, z toho 11 francouzských inženýrů.

Dle listu Libération  z 3.1.012 Sarkozy v roce 94 povolil výstavbu zbrojovky, která dostávala provize za vývoz zbraní do Pákistánu a Saúdské Arábie, ze kterých byla financována prezidentská kampaň Balladura pro volby v roce 95.

Sarkozy vypovídal před soudem i v korupční kauze Bettencourtové, dědičky firmy l´Oréal, kdy čelil dalšímu obvinění z nelegálního financování prezidentské kampaně, tentokrát své vlastní z roku 07, poté co účetní Bettencourtové policii nahlásila, že o několik generací mladší přítel Bettencourtové Patrice de Maistre požadoval, aby mu vyplatila 4 milióny (Kč) s tím, že jsou pro pokladníka Sarkozyho kampaně.

Jean-Christophe Cambadélis, bývalý ultralevičák, od roku 86 člen Socialistické strany, v rozhovoru pro list Le Monde ze 27.8.016 uvedl, že Sarkozyho považuje za vážnou bezpečnostní hrozbu pro Francii ( viz můj článek Gruzie, byla delegace EU 8.9.08 v Kremlu příčetná ?).

Cambadelis poukazuje na Sarkozyho politický program, zveřejněný v jeho nikým neočekávané knize, která se na trhu překvapivě objevila 24.8.016, ve kterém vyzývá ke sjednocení pravice s ultrapravicí kolem Diktátora.

Cambadelis tvrdí, že Sarkozy, zrozený z vlastního popele, je nevěrohodný, a že levice bude jednotně volit Hollandeho ( v roce 07 Sarkozy kritizoval Chiraka za jeho autokracii, dnes sám ze sebe dělá energického a autoritativního zachránce národa dle vzoru CHDG z roku 58 ( viz moje články o CHDG ).

Sarkozy přesvědčuje Francouze, že na rozdíl od nudného Hollandeho bez mrknutí oka provede všechny potřebné reformy.
Dnes Sarkozy již s ultrapravičáky (Marina Le Pen), které financuje Kreml, neflirtuje, považuje se za jednoho z nich, z francouzské identity a populismu učinil jádro své volební kampaně, když šikovně využil Chirakova populistického hesla „Francie pro všechny“ ( které se snaží obnovit Alain Juppé ), a svým heslem učinil „Všichni pro Francii“ ve stylu Putinova „ Jednotného „ Ruska.

Pro týdeník Paris-Match název své knihy vysvětloval tím, že se situace ve Francii změnila, takže dnes je řada na občanech, aby pro svoji vlast něco udělali.

Sarkozyho „ nová „ strategie ve skutečnosti nová není, heslo francouzské identity vyneslo Sarkozyho k moci již v roce 07.

Sarkozy nejprve koketoval s levicí, zvyšoval státní zadlužení, ale nepomohl si, prohlubovaly se ekonomické problémy i sociální nespokojenost.

Od roku 09 se pod vlivem svého mediálního poradce ultrapravicového novináře a historika Patricka Buissona*1949 pokoušel sociální nespokojenost a nárůst vlivu Le Penové řešit tím, že přebíral její argumenty, čímž francouzskou společnost rozdělil na humanisty a buissonisty, a sociální a politické napětí ve Francii ještě úspěšně zvýšil.