Jak ruští militaristé řádili na Urale

15. 09. 2016 14:36:52
Poloostrov Jamal s obřími nalezišti ropy a plynu je druhou Saúdskou Arábií, stejně jako východní Sibiř ( nejvíce zásob ropy mají US) – Jamal a východní Sibiř zažívá drastické „klimatické“ oteplování. V létě 016 na západní Sibiři

panovaly teploty 40 stupňů Celsia, v hlavním městě Arizony Phoenix s 1.5 milióny obyvatel byly letos teploty až 48 stupňů Celsia, rekord byl 50 stupňů Celsia z 26.6.90, 40stupňové teploty poprvé zažily i státy Illinois + Minnesota, podle NASA bylo letošní léto na planetě Zemi historicky nejteplejší.

Ve Phoenixu radnice lidem pod vysokými pokutami za teplot nad 37 stupňů Celsia zakázala chodit se psy na veřejná prostranství, protože zvířata trpí přehřátím více než lidé.

Arizona zažila 92 dní s průměrnými teplotami 38 stupňů Celsia – když cyklistka spadla s kola na asfalt, utrpěla během několika vteřin popáleniny, a předpovědi na příští rok a následující léta jsou ještě vyšší, 50 stupňů Celsia.

Teplota moří roste měrou, že se medúzy, ptáci a želvy stěhují o 10 stupňů zeměpisné šířky severněji, migrovat do chladnějších vod začaly všechny mořské organismy - fytoplankton, řasy, bezobratlovci, ryby. Růst teploty moří se viditelně projevuje na blednutí mořských korálů, počátek jejich konce.

Geofyzikální zbraně, které vlastní jak US tak RF, dokážou mnohé, např. globální oteplování, při kterém se však Země ohřívá zespodu zvýšením termální vodivosti zemské kůry, kterou poté žhavé magma ohřívá až na 60 - 80 stupňů Celsia.

Ve vzniklých puklinách zemské kůry mizí mj. celá jezera ( v RF ), požáry se dají zažehnout lasery z paluby dronu ( když geofyzikální zbraň přestane působit, nastává období silných deštů a záplav ).

Nejen RF potřebuje, aby Arktida roztála, ale i CAN, US, Čína ( nové arktické námořní cesty, snadnější přístup ke zdejším nerostným zdrojům ).

Vedle geofyzikálních zbraní Rusko dohání bolševická minulost se Stalinem, nejmasovějším vrahem v historii – na Jamale, v Jakutsku a na Tajmyru byly gulagy, v nichž zahynuly milióny vězňů.

Jsou zde hromadné „ povrchové „ hroby/díry, v nichž se údajně s roztávajícím permafrostem probouzejí baktérie sněti slezinné, objevené 1885 Robertem Kochem, které jsou oblíbenou náplní bakteriologických zbraní, tuny kterých byly pohozeny napříč Sibiří ( nejen US, ale i bolševici po válce navázali na japonský výzkum zakázaných bakteriologických /biologických zbraní, mj. antrax, černé neštovice, ebola ).

Zatímco v US řekách se množí mozkožravé amoeby a na Floridě lidožroutští krokodýli a komáři Zika, v ruských arktických oblastech na Jamalském poloostrově na severozápadní Sibiři ( 1.5 x větší než Francie ) s „ klimatickým „ oteplováním roztávají spolu s permafrostem i baktérie antraxu/ „ uhláku „/sněti slezinné.

Bacillus anthracis decimuje sobí stáda zdejších kočovných pastevců ( jejich děti zuby vytahují z mrtvých sobů žíly ), antrax zdecimoval i stáda ve Švédsku.

Oživení baktérií sněti slezinné na severozápadní Sibiři předvídali ruští klimatologové ve své zprávě z roku 014, třebaže člověk je vůči antraxu velmi odolný, nakazit se může jen je-li vystaven nezvykle vysokému množství/ přes 10.000 spor, např. při teroristickém útoku ...

Baktérie se šíří vzduchem, vodou, prachem, údajně i štípnutím zdejších mračen komárů.

Velmi vzácná je forma plicní ( vdechnutím ), málo častá je forma střevní (pozřením infikovaného masa, zánět střev, zvracení krve, průjem, horečka).

Nejběžnější je kožní forma ( přes poranění kůže při práci se srstí/s kůží nakažených zvířat – boule/vřed se změní v černou skvrnu, ve které se aktivují spory antraxu produkcí toxinu, který ničí tkáň, nicméně smrtí, obvykle do tří dnů, končí ani necelé 1% případů, snadná léčba antibiotiky ).

Antraxem jsou ohroženy i další oblasti – východosibiřské Jakutsko ( na jeho území se nacházejí záhadné kovové kulovité předměty, pravděpodobně radioaktivní, viz Údolí smrti ) a poloostrov Tajmyr/Tajmyrský poloostrov, nejsevernější výběžek Asie, na kterém je 39 „ povrchových „ hromadných hrobů z roku 1932 ...

V postižené sibiřské lokalitě na Jamale zasahovaly speciální protichemické jednotky ruské armády, které likvidovaly těla uhynulých zvířat. Z oblasti, která byla vojensky uzavřena, byli všichni pastevci evakuováni.

Ruská média lživě tvrdila, že se spory antraxu na občany RF dostaly poprvé po 75 letech, kdy byli na zdejším hřbitově v roce 41 pohřbeni ruští vojáci, zemřelí na snětˇ slezinnou, což je v rozporu s tvrzením starosty, že v roce 07 ( stejně jako ve městě Věrchnaja Pyšma u města Sverdlovsk/Jekatěrinburg ) zde proběhlo očkování proti sněti slezinné, která se zde objevila.

Třebaže SU podepsal smlouvu o zákazu bakteriologických zbraní z roku 72, měli bolševici velkovýrobnu zakázaných bakteriologických zbraní v jednomiliónovém Sverdlovsku/ dnes opět Jekatěrinburgu na Urale, ruští civilisté byli pro kremelské militaristy lidským štítem.

V 7/76 vypukla první epidemie bakterie Legionelly, nazvaná podle US ex legionářů, kteří se nakazili na svém výročním sjezdu konaném v jednom hotelu ve Filadelfii, 2.4.79 vybuchla ve Sverdlovsku /Jekatěrinburgu, 1.900 km od Kremlu, ve městě s jedním miliónem obyvatel největší ruská továrna na bakteriologické zbraně ( biologický Černobyl ).

Kam se poděly tuny poničených kontejnerů se sporami antraxu zde vyráběné a skladované pro výrobu bakteriologických zbraní, veřejnost neví, kontejnery zmizely v 90.letech.

Po výbuchu továrny na antrax, která vysoce jedovaté spory rozmetala do okolí, zahraniční tisk psal o epidemii sněti slezinné ve sverdlovské oblasti – SU lékařské časopisy připustily nákazu dobytka, ze kterého pozřením jeho masa „pro nesvědomitost řezníků“ přešla snětˇ slezinná na údajně 96 lidí, z nichž během 6 týdnů 64 zemřelo, zahraničním novinářům však Kreml vstup do Sverdlovska nepovolil.

Také v SU tisku se v roce 90 objevily informace o epidemii sněti slezinné ve sverdlovské oblasti, v nichž sverdlovští lékaři odmítli verzi kontaminovaného masa, takže armáda připustila, že vyvíjela vylepšenou „vakcínu „ proti antraxu, ale odmítla jakýkoliv únik spor antraxu.

V roce 92 média citovala výrok Jelcina, že KGB připouští „ problém „ ve vojenském výzkumu, což popřel šéf ruského výboru pro dohled nad likvidací chemických a bakteriologických zbraní.

V roce 93 však ruští patologové zveřejnili zprávu, že všechny oběti sněti slezinné z jara 79 měli velmi vzácnou plicní formu, tj. že spory vdechli ( což je v podstatě možné jen při teroristickém útoku ), a že veškeré zdravotní záznamy zkonfiskovala z místních zdravotních středisek KGB, zůstal jen seznam pozůstalých po 68 obětech, sestavený KGB.

2.8.07 ruská agentura Regnum informovala, že v městečku Věrchnaja Pyšma, které je severním předměstím Sverdlovska, vypukla epidemie „ legionelly „ ( množí se při teplotách 25-55 Celsia ve stojatých vodách ) - ze 167 nakažených 5 zemřelo, dle úřadů se nakazily vodovodním potrubím s teplou vodou.

Epidemii „legionelly“ potvrdil i Gennadij Oniščenko, od roku 96 hlavní hygienik RF a šéf Rospotrebnadzor, dohlížející na práva spotřebitelů s tím, že konkrétní instalatéři byli postaveni před soud ( kdyby šlo o nákazu legionellou, nebyli by instalatéři postaveni před soud v zemi, v níž jsou instalatérské práce „geneticky“ vadné ) .

Ve stejnou dobu list The Telegraph informoval o nakažení legionellou 7 cestujících na palubě dvou lodí společnosti Fred Olsen Cruise Lines, které stavěly v ruských přístavech, mj. v Petrohradě, přičemž cestující spekulovali, že se nakazili z petrohradských fontán.

Djatlova výprava, aneb i Rusové testovali zbraně i na vlastních občanech

2.2.59 v průsmyku ( dnes Djatlův) mezi severouralskou horou Cholat Čachl/Mrtvá hora a horou Otorten/Odkud vane vítr ( z jazyka původních obyvatel Mansijů/Mansů ) přišlo nevysvětlitelným způsobem o život 9 ruských občanů, 8studentů sverdlovského Uralského polytechnického institutu/Statní technická univerzita, + 1 ruský válečný rozvědčík, zkušených horolezců, jejichž cílem byl nepřístupný vrchol sverdlovské oblasti Otorten ( na mapách přísně tajného vojenského Uralu jména hor neexistovala, jen jejich čísla ).

Původně 14členné dobře vybavené výpravě z místního horolezeckého klubu šéfoval Igor Djatlov*1936 (23), student strojní fakulty, radioamatér, horský průvodce.

Výprava byla schválena zdejším stranickým výborem s podpisy Korolev, Novikova, Maslenikov – šlo o stranickou akci, nikoliv o individuální rozmar SU horolezeckých mládežníků.

Soudruzi jim určili nejen přesný rozpis pochodů „ hodinu po hodině „ , ale i všechny věci, které si vzali s sebou, od ponožek po kompas, měli i vodku a indický čaj.

Alexandr „ Semjon „ Zolotarev/Zolotarjov *1921, 38letý bývalý voják rozvědčík s fenomenální pamětí na mapy a trasy, profesionální horský průvodce, mluvící plynně i ukrajinsky, polsky a německy, vystudovaný fyzik z fakulty v Minsku, byl skupině oficiálně přiřazen, nikoliv však Stranou ( nebyl na jmenném seznamu členů výpravy schváleném Stranou ) pár dní před odjezdem ( armádě se jakékoliv výpravy do hor a okolí musely hlásit 14 dní předem ).

Jména schválená Stranou :

Alexandr Kolevatov *1934 ( jaderný fyzik) , Georgij Krivoniščenko *1935 ( strojní fak.) , Nikolaj Thibeaux-Brignolles *1935 ( strojní fak., narodil se v gulagu jako syn Stalinem popraveného francouzského komunisty, matce slíbil, že je to jeho poslední výprava za Stranu do hor ) , atlet Rustem Slobodin *1936 ( strojní fak., bez zkušeností v dálkových pochodech, jediný pocházel z rodiny zámožných komunistických prominentů ) , Zinajda Kolmogorovová *1936 ( strojní fak., studie jí moc nešly, ale snažila se za Stranu ), atletka Ludmila Dubininová *1938 ( strojní fak., nejfanatičtější bolševička ze skupiny ), Jurij Dorošenko *1938 ( strojní fak., bez zkušeností v dálkových pochodech, „ bodyguard“ skupiny).

Zdolat horolezecky obtížnou horu Otorten se k oslavě 21.stranického sjezdu, který začal 27.1.59 a trval do 5.2.59, vypravilo několik výprav stranických mládežníků, skalních komunistů.

Djatlova výprava byla dle schváleného stranického rozpisu z 8.1.59 ( Projekt pochoda grupy turistov Djatlova ) 14členná ( stan byl pro 12 lidí ), 11.členem byl ex student Nikolaj Popov *1936 ( strojní fak.), neoblíbený introvert, jenž “ nestihl” noční vlak, kterým skupina 23.1.59 odjela ze Sverdlovska do Serova, zhruba 250 km na sever, kde strávili 1 den, a poté odjeli vlakem do menšího města Ivdel, kam dorazili krátce po půlnoci 25.1.59.

Dle stranického seznamu byl 12.členem Jurij Věrchoturov uvedený bez data narození, zdroje o něm nepíší, 13.členem byl V.N.Bienko* 1935, zdroje o něm nepíší, 14.členem Jurij N. Višněvskij*1938, zdroje o něm nepíší.

Z Ivdelu jeli na korbě vojenského nákladního auta do poslední obydlené osady Vižaj, ve které se to hemžilo ruskými vojáky, kteří zde měli stanici ( tudíž i telegraf ) a několik nákladních aut. V osadě přenocovali, a 26.1.59 je vojenský nákladˇák odvezl do dřevorubecké chaty sezónního pracovního tábora/gulagu hluboko v lese. Během dlouhé mrazivé cesty na otevřené korbě nákladˇáku onemocněl desátý člen Jurij Judin *1937 ( strojní fak., bez zkušeností s pochody, zemřel v roce 2013 (77).

V dřevorubecké chatě, ve které přespali, se Igor Djatlov radil se „správcem“ chaty, ex trestancem gulagu, deportovaným do gulagu z Pobaltí, Stanislavem Valjukjavičusem, jakou cestou se nejlépe dát, byly mu doporučeny dvě trasy.

Valjukjavičus 27.1.59 se svým koněm a povozem jim dovezl věci o 20 km výše do opuštěné geologické osady ( ze 20 chat byla obyvatelná jen jedna ), kde s nimi přenocoval.

28.1. ráno se zdravotní stav Jurije Judina po předchozím 20km pochodu, kdy se ploužil jako poslední, zhoršil, takže se musel vrátit s Valjukjavičusem zpět, do Sverdlovska dorazil 31.1.59.

28.1. 59 skupina na lyžích a s těžkými batohy na zádech vyrazila na cestu na sever podél zalesněného břehu řeky Lozvy, tábor při teplotě mínus 8 stupňů si vybudovala v 17.00, večer dostal Dorošenko ke svým narozeninám v SU velmi vzácnou mandarinku, kterou si rozdělil s ostatními, Dubininová měla špatnou náladu, oslav se neúčastnila, zápis do deníku provedl fyzik Kolevatov.

Zalesněný břeh řeky Lozvy v uralské tajze sledovali i 29.1.59 za teploty mínus 13 stupňů za jasné viditelnosti – skupina postupovala po stezkách Mansijů rychle ( fotografovali jejich značky vyřezané do stromů ), břeh řeky Lozva vystřídal břeh řeky Auspija.

Poslední zápis v deníku Zinajdy Kolmogorovové nese datum 30.2.1959, kdy již byla měsíc po smrti, místo jedničky asi napsala dvojku, nebo že by chtěla na něco třicátým únorem upozornit ?

V zápisu tužkou píše, že projíždějí podél břehu řeky Auspija jehličnatým lesem , že stezka Mansijů již skončila, že ráno bylo slunečno, tedˇje zamračeno. “Jurij si propálil rukavice a celý den kleje, dnes možná postavíme kůlnu na věci “ ( pro výstup si chtěli vzít jen některé věci ). Přes den byl mráz mínus 17 stupňů ( v noci mínus 26 stupňů ), za silného větru a sněžení ujeli jen 17 km, kůlnu nepostavili.

Poslední soukromý zápis Zinajdy Kolmogorovové tvrdí, že stezka Mansijů již skončila, společný deník dne 31.1.59 v zápisu Djatlova uvádí, že pokračují ve stopě nějakého mansijského lovce jelenů ( ze kterého jisté zdroje učinily onoho Sněžného muže, na kterého Mansijové věří ), který před nimi nedávno prošel ...

Mansijové jsou Ugrové, kterými jsou i Chantové, chantymansijský autonomní okruh kolem řeky Ob, původní obyvatelé severního Uralu, nejbližší mansijská vesnice ležela 100 km východně od jejich záhuby.

Mansijové v zimě , kdy zde nemohou pást svá stáda sobů, do hor nechodí, v zimě se věnují rybolovu a lovu jelenů, SU geologům – vetřelcům škodili, nikoliv však tím, že by je zabíjeli.

Jeden z chybějících dokumentů, které byly v 90.letech odtajněny, byla jedna stránka vytržená ze společného deníku, která byla pravděpodobně napsána onoho osudného večera ( otázkou je, kdy osudný den nastal ), kdy uprchli ze stanu. Byla na ní jen jedna podtržená cynická věta : “ Nyní víme, že sněžní muži existují “ ( pravděpodobně se kolem nich pohybovali příslušníci ruských zvláštních jednotek ) ...

Proč se odchýlili od plánované trasy lesem, a místo v lese poprvé postavili stan na větrem bičované otevřené planině ? Řekli si, že nocovat v otevřeném terénu bude bezpečnější ?

Ve stanu záchranáři našli mnoho kinofilmů, ale jen jeden z nich byl v zapečetěné krabici, bylo na něm 16 dobře zaostřených fotografií různých členů výpravy, pořízených od 27.1.59, autorem byl Nikolaj Thibeaux-Brignolles.

Pouze 17. poslední snímek byl nezaostřený, pořízený ve velkém spěchu, kdy se skupina rozhodla opustit les.

Byla na něm rozmazaná postava neznámého muže v lyžařské bundě. Proč asi Thibeaux-Brignolles poslední nedofocený kinofilm vyňal z fotoaparátu a dal jej do zapečetěné krabice ? Jistě proto, že jej považoval za významné svědectví.

Judin tvrdil, že každý člen výpravy měl svůj vlastní soukromý fotoaparát.

Dle stranického rozpisu měli 3 služební fotoaparáty, vyšetřovatelé přiznali i 4. soukromý fotoaparát Krivoščenkova, a 5. soukromý fotoaparát měl vojenský rozvědčík Zolotarev, visel mu na krku, když bylo nalezeno jeho tělo, takže nešel zapřít, ale alespoň šly zapřít negativy v něm – dle oficiální zprávy po třech měsících pod sněhem z něho nešly vyvolat žádné fotografie ...

Z posledního zápisu ve společném deníku, pořízeného Djatlovem, z 31.1.59 vyplývá, že hustě sněžilo a viditelnost byla nulová. Projížděli lesem i otevřenou krajinou, brodili se v závějích hlubokých 1.2 m, a večer byli tak unavení, že nebyli schopni po postavení stanu ani vykopat díru pro ohniště, jedli ve stanu.

31.1.59 nepostavili ani kůlnu na věci, nechali je pohozené na břehu řeky Auspija.

Dle vyšetřovatelů údajně 1.2.59 místo na sever ( Otorten byla 15 km od nich ) začali překvapivě stoupat na západ na podstatně menší Horu mrtvých/Cholat Čachl (880 m) opačnou a nezalesněnou stranu průsmyku, třebaže na správně straně průsmyku byl v údolí ve vzdálenosti 1.5 km les. Dle KGB vyšetřovatelů 1.2. zvládli při výstupu jen 4 km a v 16.00 si postavili stan na holém svahu.

Proto KGB vyšetřovatelé tvrdili, že poslední záznam ze společného deníku pochází z 1.2.59, ale později vyšetřovatel Borzenkov označil dvě fotografie, jak si budují tábor na holé větrem bičované planině na úbočí Hory mrtvých, které veřejnosti podstrčili KGB vyšetřovatelé, za nevěrohodné s tím, že datum 1.2.59 na nich bylo zfalšováno.

Tyto dvě fotografie nebyly dle vyšetřovatele Borzenkova pořízeny 1.2.59, jak uvádí oficiální vyšetřovací zpráva, a zůstává záhadou, nejen kdy byly pořízené, ale i kdo je pořídil, ze služebních stranických fotoaparátů, ani z Krivoščenkova fotoaparátu nejsou. Poprvé byly zveřejněné v knize novináře Anatolije Gušina : Cena státního tajemství je 9 lidských životů.

Údajně, dle vyšetřovatelů, kolem půlnoci v noci z 1.2. na 2.2. se stalo něco, co je vyděsilo, dvojstan ( menší pro dívky) dle vyšetřovatelů rozřezali zevnitř, hlavní vchod byl zcela neporušen, včetně bezpečnostního zapínání.

Oficiální fotografie stanu je pořízena/zveřejněna jen z jedné strany, která byla kompletně rozřezána , nejprve menšími horizontálními řezy na úrovni očí těch, co byli uvnitř, očividně se dívali, co se venku děje, a poté dlouhými vertikálními řezy, když zděšeni tím, co viděli, stan sami chirurgicky přesnými ranami rozřízli, a ze stanu vyběhli bez oblečení a bot ( nerovný řez udělal později záchranář ).

KGB vyšetřovatelé velmi zdůrazňovali, že stan byl rozříznut zevnitř, že jej sami rozřízli, aby z něho mohli vyběhnout, ale opak může být pravdou, možná stan přesnými řezy roztˇaly paprskové zbraně, které je ze stanu vyhnaly.

Očitý svědek záchranář uvedl, že jej při prvním pohledu do stanu nejvíce překvapila bambusová tyč přesnými řezy rozsekána na stejné malé kousky.

Pravdě neodpovídá ani další tvrzení vyšetřovací zprávy, že k tragické události došlo kolem půlnoci 1.2./2.2.59, protože výpovědi svědků uvádějí, že ve staně viděli čerstvě nedojedené jídlo, což naznačuje, že k události došlo při večeři, ( Le Point z 21.9.012).

Pitva Dorošenka + Krivoščenka, kteří zemřeli první, stanovila, že oba zemřeli 6-7 hodin po jídle ( tj. zemřeli kolem půlnoci), dvoje hodinky na zápěstí Thibaulta-Brignoles ukazovaly 8.14 +8.39.

Ve sněhové bouři utíkali k lesu, 8 z nich v mrazu mínus 30 stupňů Celsia běželo bez bot jen v ponožkách ( těla objevená později až v 5/59, měla na nohou několik párů ponožek, sundaných z mrtvých členů výpravy ), Slobodin běžel v jedné botě. Stopy válenek Thibeaux-Brignolles a vojenských bot Zoltareva byly vidět až po 500 m od stanu, takže budˇ běželi jinou cestou, nebo si je nasadili až po 500 m.

Stopy se chvílemi rozbíhaly, jako by ti, co běželi, chtěli z hlavní trasy běhu utéci, ale vždy se po nějaké vzdálenosti opět sbíhaly do jedné linie.

8 z nich utíkalo stejnou hlavní trasou k lesu, devátý člen výpravy utekl dříve či později, ale jinou trasou ( že by rozvědčík Zolotarev, jenž jediný měl vojenské boty? ).

Třebaže výprava měla trvat jen 14 dní, a jak Djatlov Judinovi zdůrazňoval, maximálně se opozdí o pár dní, nejpozději však do 12.2., kdy se měl telegraficky ozvat z vesnice Vižaj, nikdo Djatlovu výpravu nešel hledat.

První záchranáři ( amatéři studenti + učitelé ) vyrazili 20.2.59, a to jen na naléhání příbuzných, ale i ti se ozvali až s 8denním zpožděním ...

Šéfem profesionálních záchranářů ( 5 skupin ) byl mistr sportu ultrabolševik Mojsej Akselrod, jenž přivolal letadlo AN2, jehož pilot 26.2.objevil zpola stržený zpola sněhem zasypaný stan, kde byly úhledně složené osobní věci pohřešovaných, včetně oblečení a bot. Nespali na větvích, které na planině nebyly, ale na batozích a lyžích. Stan měl kamínka s vysunutou rourou.

Judin označil vojenský vak na boty + dioptrické brýle za věci, které nepatřily žádnému členu výpravy ( možná Sněžný muž nosil dioptrické brýle a vojenský vak na boty ), mohly patřit některému záchranáři, ale že by si nevšiml, že mu spadly dioptrické brýle ?

Dle výpovědí záchranářů ( Vadim Bruznicyn, přítel Dorošenka a Kolmogorovové, šéfem jeho skupiny byl Slobcov ) stopy 8 pohřešovaných, které se bizarně zachovaly celých 26 dní, vedly z příkrého svahu ( 60 m od každého boku stanu ) k okraji lesa (1.5 km od tábora). Kam vedla stopa devátého člena výpravy ?

Studentští záchranáři nehledali stopy vně hlavního svahu ( v šířce větší než 120 m). Když dorazili vyšetřovatelé, našli i další stopy, ale nedokázali určit, zda patří pohřešovaným, záchranářům, či někomu jinému.

Na okraji lesa bylo ohniště, nedaleko ohniště byla kupka suchého nepoužitého dřeva. Mohutné větve mohutného sibiřského cedru byly osekané do výšky 5 m, na mohutném kmeni byly stopy lidské kůže a krve, Krivoniščenko a Dorošenko po něm dle vyšetřovatelů lezli, aby získali větve na oheň ( čím mohutné větve asi osekali, když se sekyrkou ani s pilou neběželi ) .

U ohniště ležela vedle sebe od něčeho popálená těla Krivoniščenka + Dorošenka, popálené/černé jako uhel s puchýři měli, stejně jako Djatlov, Kolmogorovová a Slobodin, ruce (obnažená část těla ), neměli oči, měli na sobě jen košile, spodky a byli bosi – zemřeli první, proto byli ostatními vysvlečeni.

Pitva Dorošenka konstatovala četné pohmožděniny, podlitiny a krevní výrony na obličeji, uši, nos a ústa měl zakrvácená. Na pravém rameni měl dvě přesně vedené řezné rány, a na této straně měl i vypálené vlasy. Zkrvavené měl i ruce, stehna a chodidla, prsty na noze měl omrzlé, říkaly si o amputaci ( paprskové/laserové zbraně způsobují mj. podlitiny, popáleniny ,slepotu ) .

V ústech měl šedou tekutinu, odpovídající plicnímu otoku, měl poškozené plíce ( dle bolševiků si je zranil při pádu z cedru ).

Krivoniščenko měl podobná zranění, nejvíce zraněné měl popálené ruce, chybějící kusy tkáně z jeho těla byly nalezeny v jeho ústech, svíral je zuby. Celou levou nohu a chodidlo měl zuhelnatělé.

Oba dle komických závěrů pitvy na příkaz Strany zemřeli na podchlazení 6-8 hodin po jídle.

Později po 5 dnech ve vzdálenosti 630, 480 a 300 m od sibiřského cedru směrem k tábořišti se stanem byla nalezena sněhem zasypaná dobře oblečená těla Ziny Kolmogorové (630 m od hranice lesa, dostala se nejblíž ke stanu, dvě košile, dva svetry, kalhoty + lyžařské kalhoty, tři páry ponožek, bez bot ), Slobodina (480 m, dvě košile, svetr, dva páry kalhot, jednu botu), a Djatlova ( 300 m, košile, svetr, dva páry kalhot, byl jen v ponožkách, všichni byli bez rukavic a čepice ). Djatlov měl na sobě košili, která patřila Judinovi, a kterou Judin před svým odjezdem dal Dorošenkovi, Djatlov jí tudíž stáhl z mrtvého Dorošenka.

Podle polohy těl se snažili doplazit od lesa zpět ke stanu na holém úbočí.

Oficiální pitva ze 4.3.59, provedená oblastním patologem Borisem Vozrožděnym a sverdlovským koronerem Ivanem Laptěvem, u těchto pěti těl jako oficiální příčinu smrti opět na příkaz Strany fantasmagoricky stanovila „ podchlazení “, třebaže Slobodin měl rozsáhlou trhlinu přes celou hlavu na lebce, údajně spadl z cedru, dalším tělům chyběly oči či byl jedním řezem odříznut nos, některé zdroje tvrdí, že všichni tři, co se chtěli doplazit zpět ke stanu, měli zpřerážené/odřízlé nohy ( nohy mrtvého Djatlova jsou na oficiální fotografii zabrané jen do kolen ) ...

Fotografie Djatlova z místa, kde byl nalezen ležící na zádech, v ruce svírající větev, ukazuje popáleniny a puchýře na obličeji a rukou od prstů k zápěstím, + na kotnících ( obnažené části těla ), na pravém lýtku měl přesně vedenou řeznou ránu, a na pravé paži četné oděrky, měl podivně slepené oči, jako kdyby oslepl.

I Slobodin měl jako Djatlov četné těžké pohmožděniny a podlitiny na obličeji, hlavě a rukou.

Přes celou levou polovinu hlavy měl Slobodin rozsáhlou frakturu lebky, krevní podlitiny na obou stranách hlavy, na pravém předloktí mu chyběla kůže – přesto zemřel dle bolševických vyšetřovatelů na podchlazení ...

Zinaida Kolmogorová, stejně jako Djatlov a Slobodin, měla četné pohmožděniny a podlitiny na tváři a na rukou, na pravé paži jí chyběla tkáň ( paprskové zbraně), a nad pravou ledvinou měla světle červenou jednolitou dlouhou pohmožděninu, jako kdyby jí někdo přetáhl těžkou holí.

Posmrtné skvrny na všech třech tělech ( jako na předchozích dvou ) dokladovaly, že je po smrti někdo obrátil - rozvědčíkova skupina, která si z mrtvol vzala oblečení, což znamená, že trojice plazící se zpět ke stanu, musela být ještě živa přinejmenším do jedné hodiny ráno 2.2.59 ( datum dle vyšetřovatelů ), a Zolotarova skupina, která stáhla oblečení z 2.skupiny, ještě déle.

4 těla byla nalezena až 5.5.59 místním Mansijem a jeho psem, a to 75 m od sibiřského cedru hlouběji do lesa v mělké proláklině, ukrytá pod čtyřmetrovou vrstvou sněhu. Podle vyšetřovatelů do ní všichni 4 spadli, protože byla pod sněhem. Pod těly byla provizorní podestýlka vyrobená z okolního porostu, bylo vidět i ohniště, snažili se rozdělat oheň, stejně jako Krivoščenko a Dorošenko, třebaže všichni byli pouze 1.500 m od svého stanu, spacáků, oblečení a bot.

Měli na sobě své oblečení + kusy šatstva patřící jiným členům výpravy, které strhli z mrtvol.

Boty měl jen rozvědčík Zolotarev, jenž byl nalezen s fotoaparátem na krku a v kabátu Dubininové.

Navenek jejich těla neměla žádná zranění, ale pitva ukázala, že lebky Thibaulta Brignolese + jediného fyzika Alexandra Kolevatova, jejichž těla ležela vedle sebe, byly rozdrcené ( fyzikem byl i armádní rozvědčík Saša Zolotarjov ).

Dubininová a Zolotarjov měli rozdrcený hrudní koš/žebra bez jakéhokoliv poškození kůže na hrudníku, a rozsáhlá vnitřní zranění ( masívní krvácení v pravé srdeční komoře bylo u Dubininové stanoveno jako příčina smrti ) bez poškození měkké tkáně, což lékaři nedokázali vysvětlit .

Dubininová, která měla jednu nohu omotánu do cáru spodního prádla Krivoniščenka, měla jazyk chirurgicky odstraněný u kořene, neukousla si ho jako v křeči při chemickém útoku, neměla ani oči a měkké tkáně kolem úst, přesto nekrvácela ( paprskové/laserové zbraně ).

Její žaludek obsahoval 100 g sražené krve, takže při ztrátě jazyka byla ještě naživu.

Rozvědčík Semjon Zolotarev měl rovněž rozdrcený hrudní koš, aniž by byla poškozena tkáň/kůže na hrudi, měl otevřenou hlubokou ránu na pravé straně lebky, neměl oči ani měkkou tkáň na obličeji.

Zranění Dubininové, Zolotarjova, ani rozsáhlá fraktura lebky na pravé straně hlavy Nikolaje Thibeaux-Brignollese nemohla být ani na přání Strany, dle patologa Vozrožděnova, způsobena jiným člověkem.

Thibeaux-Brignolles měl i zlomený nos a pohmožděnou pravou paži.

Nejméně informací obsahuje pitevní zpráva o fyziku Alexandru Kolevatovi, jenž zemřel údajně poslední, pouze informuje o zlomeném nose, chybějící tkáni na obličeji, díře v lebce, a “ deformovaném“ krku, aniž by výraz “ deformovaný” vysvětlila.

Pitevní protokol se však zmiňuje o zvýšené radioaktivitě Kolevatova oblečení, ale Kolevatov jako student fyziky pracoval na jaderných projektech s jaderným materiálem, do Sverdlovska přišel z Moskevské univerzity.

Vrchním vyšetřovatelem byl policejní důstojník Lev Ivanov, jenž později přiznal, že na něho Strana/Chruščov vyvíjela nesmírný tlak, aby vyšetřování ukončil co nejdříve, vyšetřování tak bylo ukončeno k 28.5.59, ani ne tři týdny po poslední pitvě, a nesměla v něm být především žádná zmínka o UFO, na jejichž technologii pracovali exHitlerovi, pozdější US a SU vědci.

Hlavní nosnou a groteskní tezí závěrečné vyšetřovací zprávy bylo, že se všech 9 horolezců vydalo do lesa, aby si zde udělali táborák, ale poté, co se Dorošenko a Krivoščenko zabili pádem z cedru, se rozdělili na dvě skupiny, tříčlenná při pokusu vrátit se ke stanu, umrzla, a čtyřčlenná se setkala s nevysvětlitelnou spontánní přírodní sílou, která ji zabila svým extrémně velkým tlakem,třebaže vrchní záchranář mistr sportu ultrabolševik Mojsej Akselrod fanaticky tvrdil, že je zabila lavina ( která nejenže neposunula z místa stan, ale ani nezlámala lyžařské hůlky, které ho podepíraly ) ...

Vyšetřování bylo na příkaz Strany spěšně uzavřeno bez viníků , načež veškeré spisy byly odeslány do přísně tajných archívů.

Těla nebyla příbuzným ukázána, pouze na chvíli bylo tělo dcery ukázáno otci Dubininové, jenž se dožadoval pohřbu v otevřené rakvi.

Dle svědků armádní piloti odmítli transportovat těla vrtulníkem, dokud nebudou uložena v zinkových rakvích, zabraňující nákaze ( biologické zbraně).

Dle příbuzných kůže těl obětí ( která jim nebyla ukázána) měla oranžový nádech (chemické zbraně), všichni měli šedivé vlasy, na oficiálních fotografiích je barva kůže v normě.

Stan a oděvy v něm vykazovaly extrémně vysokou radioaktivitu ( 9.900 jednotek, což potvrdil i očitý svědek a člen výpravy Jurij Judin, jiné zdroje uvádějí, že „mírně zvýšenou“ radioaktivitu vykazovaly jen dva kusy oděvu / Dubininová, stejně jako Kolevatov, pracovala v laboratoři s jaderným materiálem, navíc v té době byl pro světlé komunistické zítřky radiací zamořený celý Ural.

V roce 58 při stavbě Bělojarské jaderné elektrárny ve městě Zarečnyj ve sverdlovské oblasti došlo k silnému úniku radioaktivity + viz článek Jana Gazdíka Sovětskou jadernou bombu Kreml otestoval přímo na lidech, aktuálně.cz 13.9.016, Jan Gazdík Sovětskou jadernou bombu Kreml otestoval přímo na lidech. Následky nesou i jejich vnoučata

14. září 1954 shodil pilot bombardéru TU-4 atomovou bombu akademika Viktora Kurčatova o síle čtyřiceti kilotun TNT (dvakrát silnější než "hirošimská") z osmikilometrové výšky, 13 km od městečka Tockoje nedaleko Buzuluku v orenburgské oblasti Uralu, která plave na ropě.

O den později byl podplukovník Fjodor Golovaško vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu "za projevené hrdinství a odvahu při jaderných explozích v atmosféře", úspěch Straně s jásotem oznámil maršál Žukov.

Ztráty na životech nejsou dodnes známy, protože archivy tocké oblastní nemocnice z let 1954 až 1980 byly skartovány.

O dalším jaderném testu je jasné jen to, že 10.9.1956 byla na jaderné střelnici v Semipalatinsku odpálena atomová bomba při vojenských manévrech (veřejně není známa síla nálože, ale některé termonukleární výbuchy v Semipalatinsku dosahovaly až nepředstavitelné síly jedné megatuny TNT, známý není ani počet cvičících vojáků, na kterých Strana testovala účinky radiace, vysoké teploty i tlakové vlny). Konec článku Jana Gazdíka.

Viz také petrkarafiat.blog.idnes.cz/c/548206/tragicky-test-jaderne-bomby-v-sssr-v-roce-1954-priprava.html

petrkarafiat.blog.idnes.cz/c/548270/tragicky-test-jaderne-bomby-v-sssr-v-roce-1954-vlastni-zkouska.html

petrkarafiat.blog.idnes.cz/c/548533/tragicky-test-jaderne-bomby-v-sssr-v-roce-1954-nasledky.html

Pohřeb 5 obětí pokusů SU armády se konal 8.3.59 v centru Sverdlovska bez chodníků, místo dlažby mělo miliónové město Sverdlovsk v centru metrové propadliny naplněné bahnem, do kterých lidé vystupovali z tramvají – na civilní infrastrukturu Strana neměla, na zakázané zbraně hromadného ničení ano.

Oblast byla na tři roky uzavřena ( aby zde nikdo nenašel další stopy ), a vyšetřovací spisy byly uschovány v tajném archívu, zpřístupněny až v 90.letech, avšak když si je chtěli prohlédnout rodiče a novináři, zjistili, že chybí nejen některé stránky, ale celé složky.

Všichni členové výpravy si vedli osobní deníky ( většinou je citován deník fyzika Kolevatova ), ale většina soukromých zápisníků členů výpravy „ se ztratila „, „ztratily se „ i jiné dokumenty, např. kresby Mansijů, které poskytli vyšetřovatelům , a “ ztratily se “ nepatřičné filmové negativy z fotoaparátů členů výpravy, zejména vojenského rozvědčíka Zolotarjova.

Na místě tragédie se našly kovové součástky, pravděpodobně z rakety, SU armáda potvrdila, že zde testovala balistické rakety R-7, ale až 17.2.59.

Pravděpodobně zde probíhalo tajné vojenské cvičení s testováním tajných zbraní ( což tvrdil i jediný zachráněný člen výpravy Jurij Judin ), a je možné, že je zabili příslušníci ruských speciálních jednotek poté, co se stali svědky testu s Hitlerovými tajnými zbraněmi (poslední fotografie Krivoščenkova fotoaparátu číslo 33 zobrazovala světelný záblesk, který doprovází částicové paprskové/energetické zbraně, a pravděpodobně existovala i vyšetřovateli zatajená fotografie číslo 34).

Georgij Atmaňak, člen konkurenční výpravy, která se nacházela 50 km od Ďatlovovy skupiny, ohlásil, že 1. 2. 59 v noci pozorovali dva světelné záblesky, létající oranžové koule ( jiný člen Atmaňakovy výpravy tvrdil, že světelné objekty byly na obloze až 17.2.59, v den testů raket R-7, a že to byly rakety letící směrem od Bajkonuru ).

Šéfredaktor a cenzor listu Nižnětagilskij rabočij byli odvoláni poté, co list zveřejnil informaci, že lovci, geologové a další lidé viděli oranžové ohnivé koule, pohybující se po obloze, třebaže 31.3.59 radiogram o stejném obsahu poslali do ústředí i záchranáři .

Vojenské archívy dokládají, že v té době nebyla vypuštěna z kazachstánského kosmodromu Bajkonur žádná balistická raketa, která by mohla dopadnout na Urale.

Jenže k místu činu byl daleko blíže přísně utajený kosmodrom Pleseck, aneb státní zkušební kosmodrom s vojenskou raketovou základnou v hlubokých lesích 180 km jižně od Archangelska, v Severním železničním koridoru, vedeným z MOW přes Vologdu na Archangelsk, vybudovaný v roce 57 jako tajný projekt Angara, třebaže oficiálně první testy začaly v Plesecku až v 7/59.

Kosmodrom Pleseck byl nerozlučně propojený s průmyslově-vojenským komplexem ve Sverdlovsku, kde se nachází nejbližší letecká vojenská základna, vzdálená od místa činu 600 km.

Z letecké základny ve Sverdlovsku byl 1.5.1960 ( Eisenhower-Chruščov ) sestřelen US špionážní letoun U-2 ( Francis Garry Powers 1929-1977 vyměněný 10.2.62 spolu s US studentem Frederickem Pryorem na berlínském mostě Glienicke za KGB pluk. Viljama Fishera alias Rudolfa Abela ).

V roce 2000, kdy byla Putinova moc teprve v zárodku, regionální TV ve Sverdlovsku odvysílala první ruský dokument o Djatlově výpravě Záhada Djatlovovy výpravy, spisovatelka Anna Matvejevová, narozená ve Sverdlovsku, žijící v LON, poté vydala o Djatlově výpravě stejnojmennou knihu.

Částečně dostupné vyšetřovací spisy byly dány na internet, a Djatlovova Nadace každoročně marně požaduje obnovení vyšetřování.

V 2/09 se konala k 50.výročí výpravy investigativní konference, na kterou Djatlova nadace pozvala 6 přežilých členů 1.záchranné výpravy a 31 technických expertů. http://infodjatlov.narod.ru

V 1/016 zemřel ve stejném průsmyku „ na podchlazení „ 46letý Rus, jenž se případem Djatlovovy expedice soukromě zabýval.

Djatlův průsmyk byl místem pádu tří vrtulníků na přelomu let 60/61, zahynulo celkem 9 lidí, pilotů a geologů.

V roce 61 v něm zahynulo dalších 9 horolezců, tentokrát z Leningradu.

Od roku 012 na internetu obíhají nové fotografie z výpravy, dala je tam dcera hlavního vyšetřovatele Lva Ivanova, která tvrdí, že je otec během vyšetřování dostal, ale nikdy nepoužil, na některých jsou létající disky.

O autencitě fotografií , vzešlých za cara Putina, mnozí pochybují.

Autor: Andrea Kostlánová | čtvrtek 15.9.2016 14:36 | karma článku: 21.93 | přečteno: 1656x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 479 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 480 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 256 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 220 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.13 | Přečteno: 628 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 529 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...