V Sýrii poměr sil změní jen ruční protiletadlové střely

Obama daroval Putinovi Filipíny a Sýrii Filipínský prezident Rodrigo Duterte, jenž v prezidentském úřadu v 6/016 nahradil proUS Benigna Aquina III, právník a dlouholetý diktátorský guvernér, obviněný z likvidace svých nepřátel,

skoncoval s proUS orientací Filipín slovy, že za jeho vlády bude zahraniční politika Filipín „ nezávislá „ , tj. orientovaná na Peking a Kreml, které mu prodají pod cenou zbraně, které Filipíny od roku 51, kdy s US podepsaly obrannou smlouvu, nakupovaly v US.

Změnu ve vojenském dodavateli Duterte okomentoval :“ Nepotřebuji kvalitní zbraně s podmínkami, stačí mi levné zbraně z Ruska a z Číny, které mi dodají bez jakýchkoliv podmínek „ ( zcela bez podmínek levné zbraně z RF a z Číny nebudou, Kreml a Peking požadují odchod US vojenských poradců z  Filipín, kam byli vysláni v roce 02 v rámci boje proti „ mezinárodnímu terorismu „, Benigno Aquino III smlouvou z 1/016, kterou již schválil filipínský Ústavní soud, poskytl US armádě přístup k 5 vojenským základnám na Filipínách ) .

Duterte poté US velvyslance a Obamu samotného nazval „ K …. synem „, a odvolal společné monitorovací hlídky US + filipínského námořnictva v Jihočínském moři ( má zásoby ropy o objemu 80% saúdskoarabských, a zásoby zemního plynu srovnatelné se zásobami katarskými ) ...

Čínsko-filipínské vztahy nebyly nikdy jednoduché, již počátkem 80.let, kdy do Manily přijel na návštěvu Teng Siao-pching po své historické návštěvě v US z roku 79, Teng oznámil, že „ chce-li být Manila přítelem Pekingu, musí vzájemné územní spory vyřešit k čínské spokojenosti „ ...

Od té doby probíhala nekonečná diplomatická jednání, která nabyla na intenzitě od roku 94, kdy se spor poté, co v účinnost vstoupila Úmluva OSN o mořském právu, která učinila ze sporného území filipínskou výlučnou ekonomickou zónu, vyostřil, zejména bojem o strategický atol Scarborough, 220 km od filipínských a 1.200 km od čínských břehů, spadajícího do filipínské výlučné ekonomické zóny (200 mil od pobřeží, některé státy si tuto zónu jednostranně rozšířily až na 400 mil od pobřeží), zaručené mezinárodním právem, .

Kdyby atol Peking připojil k Číně, přisvojil by si obrovský mořský prostor, mj. bohatý na ryby.

Spor dosáhl vrcholu v 4/012, kdy Peking vyslal své „rybáře“ k tomuto atolu, zatímco Manila k němu vyslala hlídková plavidla, avšak na nátlak Putinovy loutky Obamy ustoupila a fregatu odvolala, takže čínská plavidla atol převzala pod svoji kontrolu ( do roka a do dne Obama věnoval Putinovi Sýrii, když v roce 013 podrazil Hollanda a ustoupil od bombardování Asádovy vládní čtvrtě ) ...

Manila pochopila, že součástí Obamovy lekce ( se kterou nesouhlasila Clintonová + senátor John McCain ) bylo, že Manilu v případě konfliktu s Pekingem nikdo nepodpoří – ani US, ani ASEAN  ( na stranu Manily se však postavilo Japonsko a Vietnam, nekompromisní nepřátelé Pekingu ).

Aquino se na zasedání ASEAN v Kambodži v 7/012 marně snažil vytvořit asijskou protičínskou koalici. Kambodžský premiér Hun Sen, vazal Pekingu, trval na přímých jednáních mezi ASEAN a Pekingem, čímž Manile vzal možnost žádat Washington o jednostrannou pomoc.

22.1.013 filipínský ministr zahraničí oznámil, že „Filipíny již vyčerpaly všechny diplomatické možnosti, proto svůj územní spor předaly k rozhodnutí arbitráži OSN na základě Úmluvy OSN o mořském právu „ ...

Manila na OSN zejména požaduje, aby „ výslovně prohlásilo, že čínské nároky na ostrůvky v Jihočínském moři jsou neplatné od samého počátku, protože jsou v rozporu s Úmluvou OSN o mořském právu „ ...

Avšak OSN jen rozhodne, zda atol Scarborough, a příslušné atoly v souostroví Spratley, umístěné ve výlučné ekonomické zóně Filipín, jsou skutečně ostrovy nebo jen pouhé skály – kdyby OSN rozhodlo, že jde jen o skály ve filipínské výlučné ekonomické zóně, zhroutily by se veškeré nároky Číny na celé Jihočínské moře ...

Peking přes svoji ambasádu v Manile odpověděl, že „ na celé Jihočínské moře má nezadatelné právo“ , a vyhlásil proti Manile částečné ekonomické sankce s tím, že „ předáním sporu OSN porušila svoji deklaraci z roku 02, kdy jako členský stát ASEAN podepsala prohlášení, že „ o vyřešení sporu bude usilovat jen bilaterálním diplomatickým jednáním „  ( viz můj článek Filipíny ohrozily čínský „nárok“ na Jihočínské moře - Andrea Kostlánová ).

Stálý rozhodčí soud v Haagu v 7/016 ( týden poté, co se moci ujal pročínský Duterte, jenž s prominentními čínskými představiteli chodí hrát golf do Hongkongu ) potvrdil, že Čína nemá žádný historický nárok na sporné vody, a že žádný ze sporných útesů ve Spratlyho ostrovech Číně nezaručuje výlučná hospodářská práva, která si v jejich okolí nárokuje.

Čína po vzoru Ruské federace prohlásila, že se rozsudkem řídit nebude, což na čínské ambasádě uvedl i Duterte.

Dle Duterteho hrozbou pro Filipíny není Čína, ale přítomnost radikálních islámistů na 2. největším turisty vyhledávaném filipínském ostrově Mindanao v jižní části souostroví, zejména skupina Abú Sajjáf/Otec Šermíře,  proslulá únosy a stínáním hlav.

Obama předal BV Putinovi

Obama sice horlivě podporuje tzv. Palestinský stát, ale politické a vojenské otázky US a Izrael tradičně přísně oddělují, takže když premiér Netanjahu pár dní před podpisem strategického Memoranda dal do oběhu video, v němž označuje odpůrce židovských osad v Předjordánsku za zastánce vyhlazování Židů, US zamini video přešlo bez komentářů.

US Kongres k nelibosti Obamy odsouhlasil Izraeli pro léta 019-028 vojenskou pomoc ve výši 38 mld dolarů ( 3.8 mld dolarů ročně, Izrael si však představoval 5 mld ročně ), je to nejvyšší částka, kterou US v bilaterální smlouvě jako vojenskou pomoc poskytly ( dosavadní dohoda, která vyprší v roce 018, poskytovala Izraeli částku ve výši 3.1 mld dolarů ročně ).

25.4.016  83 US senátorů napsalo zdráhajícímu se Obamovi dopis, ve kterém jej žádalo, aby novou vojenskou dohodu s Izraelem podepsal.

Kongres každoročně odhlasovával i „ mimořádnou „ finanční pomoc Izraeli, zejména izraelskému projektu protiraketové  obrany „ Železná kopule „ , který by Izrael finančně nezvládl ( v 12/015 přišel o místo šéf projektu Yair Ramati z důvodu, že měl přísně utajované informace ve svém osobním PC, čínští hackeři tento systém protiraketové obrany údajně nabourali v 7/014 ).

Součástí nové dohody je ustanovení, že Izrael již nebude moci vyjednávat o další mimořádné finanční pomoci s US Kongresem přímo, ledaže by byl ve válečném stavu, a další klíčová změna spočívá v tom, že od šestého roku běhu dohody nebude moci za poskytnuté finance nakupovat izraelskou vojenskou techniku, ale jen americkou, jde tudíž o nepřímou subvenci US vojensko-průmyslového komplexu.

Izraelský genštáb údajně nejvíce znepokojuje výzbroj šíitského proíránského libanonského Hezbolláhu ( 100.000 naváděných raket ), dodaná Teheránem, zatímco ruské letectvo v 8/016 přesunulo do Íránu na vojenskou základnu Hamadán ( hlavní město stejnojmenné provincie, 450 km jihozápadně od Teheránu ) několik strategických bombardérů Tu-22M, které  mohou nést jaderné hlavice, aby jimi lépe bombardovalo syrské civilisty, kteří si neváží Bašíra Asáda.

Protokol/Memorandum o vojenské spolupráci, který se vyjednával od 11/015, byl oficiálně podepsán 14.9.016 bezpečnostním poradcem izraelského premiéra Jakovem Nagelem a Thomasem Shannonem Jr., náměstkem US ministra zahraničí pro politické otázky, navzdory tomu, že Putin chtěl dohodě všemi prostředky zabránit.

Putin, jenž se pasoval do role PánaBoha mezinárodního dění, vyslal 5.9.016 do Jeruzaléma ( založen 3.000 př.n.l. )  svého mimořádného zmocněnce pro BV Michaila Bogdanova, jenž premiéra Netanjahu pozval do Kremlu na jednání, pod Putinovým dohledem, s Mahmúdem Abbásem, se kterým Izrael jednání přerušil v 3/014.

V Ramalláhu se Putinův emisar setkal i s Abbásovým šéfem bezpečnostních služeb Madžídem Faraj.

Putin se s Netanjahem letos setkal již 4x, probírali intervenci ruského letectva v Sýrii, ale zatímco Netanjahu si předběžné podmínky pro setkání s Abbásem v Kremlu žádné neklade, Abbás podmínky před říjnovými volbami, aby zabodoval u voličů, klade – zmrazení kolonizace + propuštění všech politických palestinských vězňů.

Netanjahu kvůli ruské intervenci v Sýrii sedí na dvou židlích, zatímco francouzský návrh na svolání mezinárodní konference označil za nesmyslný, Putinovu snahu uzavřít izraelsko-palestinskou dohodu mezi čtyřma očima pod Putinovým dozorem „ uvítal „ ...

Putinův staronový spojenec Erdogan

9.8.016 po měsících vzájemných urážek došlo na ekonomickém summitu v Petrohradě  k teatrálnímu veřejnému usmíření mezi Putinem  ( nad ruskou posádkou ze sestřeleného bombardéru ze dne 24.11.015 Putin již ledabyle mávnul rukou s tím, že se to stává i ruské armádě ) a Erdoganem ( Putin zakázal ruským turistům TR pláže ).

Erdogan Putinovi poděkoval za podporu při pokusu o údajný vojenský puč ze dne 15.7.016, který pravděpodobně Erdogan ve spolupráci s Putinem sám zosnoval, slovy :

“ Váš telefonát bezprostředně po pokusu o puč byl velmi milý „  ( Íránská média psala, že Putin Erdogana varoval před pučem již koncem června 016, proto se Erdogan 27.6.016 náhle písemně Putinovi omluvil za sestřelení letounu, a Putin jeho omluvu milostivě přijal. Putinovi již nevadilo, že druhý den po sestřelení letounu Putinovo ministerstvo obrany předložilo „ důkazy „ o tom, že Ankara a Erdoganova rodina podporuje IS, protože od něho levně nakupuje ropu.

Putin také vyhlásil protiturecké sankce, třebaže používání sankcí Putin veřejně odsoudil jako zavrženíhodnou praxi  – ekonomické embargo na TR ovoce a zeleninu, konec výhodného vízového režimu, zastavení letů do TR a zákaz TR pláží pro ruské turisty ) …

Po velkém usmíření oba komici oprášili plynovod Turkish Stream, ruskotureckou náhražku za SouthStream ( Putinem nedbale zrušeným 2.12.014 při jeho návštěvě Ankary, kdy Putin prohlásil, že je BG, které k pracím nedalo souhlas, nesvéprávným státem, které poslouchá příkazy EU, které na plynovodu vadilo mj. to, že by patřil jen Kremlu ).

Plynovod oprášili jen v polovičním objemu výměnou za Putinovu podporu Ankary v jejím boji proti kurdským milicím, Kremlem podporovaných, které Putin přislíbil hodit přes palubu, zatímco Erdogan slíbil vlažnou podporu Asádovi na úkor jím podporovaných syrských povstalců, třebaže ještě 7.8.016 v rozhovoru pro list Le Monde Erdogan prohlásil, že „ Asád by neměl mít naší podporu, protože je odpovědný za smrt 600.000 svých spoluobčanů – přesto jej někteří podporují „  …

9.8.016 se konala mimořádná schůzka o Sýrii mezi Putinovým vojenským štábem a šéfem TR tajných služeb /MIT  Hakanem Fidanem. Po schůzce Putin prohlásil, že se s Erdoganem na společném postupu v Sýrii nedohodli.

Bylo to v době, kdy povstalci překvapivě prolomili své obklíčení vládními jednotkami u Aleppa, které měly podporu ruských bombardérů ( největší vojenskou ztrátu na syrském bojišti Kreml utrpěl 2.8.016, když byl v provincii Idlíb z oblasti kontrolované ex Frontou al-Nusra ( TR, Katar, Saúdská Arábie ) ruční US střelou země-vzduch sestřelen ruský vrtulník Mi-8 s pětičlennou ruskou posádkou, který se vracel na základnu Hmeimim v Latakiji ( 3.8.016 Asádovy vrtulníky v odvetu shodily na povstalce/civilisty v Aleppo barely se zakázaným chlórem, taktéž 10.8.016, načež Kreml OSN a Západu cynicky navrhl, že z „ humanitárrních „ důvodů na tři hodiny denně přeruší bombardování civilních oblastí, což OSN a Západ označily za nedostačující frašku ).

Používání ručních protiletadlových střel by dokázalo změnit poměr sil v Sýrii, stejně jako poměr sil v neprospěch SU v 80.letech změnilo, když afghánští mudžáhedíni dostali US protiletadlové ručně odpalované střely Stinger.

Ruční protiletadlové střely, např. v rukou protiTR Kremlem sponzorované PKK však děsí i TR - 14.5. 016 příslušníci PKK dali do oběhu propagandistické video, v němž ruční protileteckou střelou v jihovýchodní provincii  Hakkari  sestřelili TR vrtulník Cobra  – TR genštáb musel přiznat, že jeho vrtulník byl sestřelen ruskou ruční protileteckou střelou Igla ( SA-18 Grouse ), odpálené poblíž města Cukurca, nedaleko iráckých hranic.

Ruských ručních protiletadlových střel se TR genštáb již nemusí bát - po opětovném obětí Putina s Erdoganem si představitelé PKK nasadili tričko I love Erdogan.

Putin v  Erdoganově náruči volal po dalších represích Erdoganových odpůrců ( Erdogan k datu petrohradské schůzky vyhodil 60.000 proUS příslušníků TR armády, tajných služeb a státní správy ), za což Putin opět Erdoganovi přislíbil postavit a zainvestovat první TR jadernou elektrárnu Akkuyu v provincii Mersin na pobřeží Středozemního moře.

Rusko-TR vztahy byly za každého režimu dobré, již bolševici a kemalisté rukou společnou a nerozdílnou spolupracovali na zničení Evropy, viz  Moskevská smlouva ze 16.3.1921, bolševici poskytli pomoc TR v jeho střetnutí s GR 1920-23  + dohody z Montreaux z roku 1936 o správě úžin Bospor a Dardanely, kterými se Ankara zavázala, že správa nebude na úkor SU bolševických zájmů.

Kreml s Teheránem se již 100 let snaží vybudovat průplav Kaspické moře – Perský záliv, kterým by se Kreml dostal do vytouženého Indického moře, jednal o něm i Stalin s Pahlavím v 11/1943 v Teheránu.

Bolševici si vztahy s Teheránem pokazily v letech 45-53, kdy se pokusili připojit íránskou provincii Ázerbájdžán k SU Ázerbájdžánu.

Po smrti Stalina v 3/53 Kreml prohlásil, že nemá vůči TR žádné územní nároky, a že ani připojení TR k NATO nemění nic na jeho přátelství k TR, což potvrdil tím, že nikdy diplomatické vztahy s TR nepřerušil , a to ani v nejvyhrocenějších situacích studené války, naopak za kyperské krize v letech 63-64, kdy US prezident Johnson Ankaru varoval, aby se TR vojsko na Kypru  po změně ústavy ze strany prezidenta Makariose nevylodˇovalo, TR premiér  Izmet Inonü vystoupil proti US a vyzval k návratu ke kemalistické neutralitě, čemuž Kreml dlouze a pohnutě zatleskal.

Ani po vojenském převratu z roku 80 nedošlo ke zhoršení TR-SU vztahů, ani po kolapsu SU v 12/91 - Ankara raději zradila středoasijské turkofonní republiky, stejně jako „ neviděla „ dvě ruská tažení do Čečenska.

Erdogan zvažuje, že vstoupí do Organizace zemí šanghajské spolupráce, prozatím v 9/016 jako Kreml v roce 011 zavedl v TR trvale zimní čas, oficiálně s nápadem přišel TR ministr energetiky, Erdoganův zetˇ, Berat Albayrak s tím, že TR ročně ušetří na energii, zatímco jiní prohlásili, že se TR vzdálí Evropě a přiblíží se blízkovýchodním zemím.

Erdogan je nazuřený, že mu US nevydaly toho, koho pravidelně označuje za osnovatele všech  protiErdoganových pučů ve světě – umírněného muslimského duchovního miliardářského imáma Fethulláha Gülena, žijícího v US, jenž neznámého hokynáře Erdogana přivedl k moci ( stejně jako Boris Berezovský neznámého podpluk. KGB Putina, kterého si nepovšimli ani jeho KGB nadřízení ).

Erdogan, rozčilený kritikou  svých represivních opatření ze strany EU, 7.8.016 v Istanbulu hrozil, že pro pučisty zavede trest smrti ( chce-li trest smrti lid, bude za veden ! „ hřímal Erdogan ).

Erdogan dále provolával, že  „  trest smrti byl zrušen jen v hloupé EU, zatímco chytré země trest smrti využívají, mj. několik států v US, také v Číně je hojně aplikován, v RF bylo v roce 99 na trest smrti vyhlášené jen moratorium, nebyl zrušen v Japonsku, v Saúdské Arábii „  (  v TR byl naposledy využit v roce 84, trest smrti v TR zrušila  v 8/02 vláda Bülenta Ecevita, čímž  TR umožnila zahájení jednání s EU o přístupu k EU ( zahájil je Erdogan v roce 05).

TR premiér Binali Yildirim + TR diplomaté se marně snažili Erdogana mírnit s tím, že rozhodnutí o znovuzavedení trestu smrti náleží jen parlamentu ( ve kterém má většinu Erdoganova strana ).

Znovuzavedením trestu smrti by TR skončilo se svým členstvím v Radě Evropy, která sdružuje nejen 28 členských států, ale i RF,TR, Ukrajinu, kavkazské státy Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán ( členem Rady Evropy není Bělorusko a Vatikán, který má status pozorovatele, stejně jako Izrael, US, CAN, JAP, Mexiko) , která použití trestu smrti svým členům přiznává jen na prahu či v době války.

O vstupu do EU a o bezvízovém styku pro TR islámisty by si Erdogan v případě zavedení trestu smrti mohl nechat jen zdát.

V rozhovoru pro list Le Monde z 6.8.016 ( vyšel 9.8.)  Erdogan obvinil EU, že jej při puči, kdy jej nepodpořila, třebaže TR premiér pochodoval v PAR v průvodu na podporu Charlie Hebdo, zradila, a ponechala Turky na holičkách, čímž potvrdila, že nevyznává žádné morální hodnoty.

EU se, dle Erdogana, nestará nejen o blaho TR, ale ani o uprchlíky, a zatímco TR musí živit 3 milióny běženců, včetně  syrských a iráckých křestˇanů, jedinou starostí EU je, aby je nemusela živit ona.

Jestliže EU Ankaře nevyhoví v otázce bezvízového styku pro TR občany, Ankara dohodu s EU z 3/016 o běžencích, kterou podepsal vzápětí vyhozený premiér Davutoglu, vypoví ( Ankara z výměny běženců vyřadila vystudované, které dostali pro svoji imigraci do EU víza, vystudované si ponechala, do EU chce posílat jen analfabety ).

Erdogan také poukázal na pokrytectví Západu s tím, že teroristé z kurdských milic PYD, sesterské organizace PKK, jsou dle Západu „ hodní „ teroristé,  protože bojují proti IS, zatímco teroristé z džihádistické organizace Al-Nusra, kteří také bojují proti IS, jsou „ zlí „ teroristé.

Na otázku listu Le Monde, že byl prvním TR představitelem, jenž zahájil jednání s ex marxistickou PKK, v TR zakázanou, se Erdogan ostře ohradil s tím, že s PKK  a jejím historickým vůdcem Öcalanem ( dnes ve vězení na doživotí ) jednala jen TR tajná služba, zatímco on nikdy s žádnými teroristy nejednal.

Prokurdská Demokratická strana lidu /HDP, která puč proti Erdoganovi odsoudila, se nicméně pro svoji podporu „ teroristů „ uznání od Erdogana nedočkala - její předáci nebyli Erdoganem pozváni, aby se tři týdny po puči  7.8.016 zúčastnili miliónové demonstrace na podporu Erdoganova Nového Turecka se znovu zavedeným trestem smrti,  třebaže se této demonstrace opoziční předáci, bojovně pomalováni v barvách TR vlajky, zúčastnili, mj. šéf kemalistické Republikánské strany lidu ( sociální demokracie ) Kemal Kilicdaroglu + šéf ultranacionalistické strany Strana nacionalistické akce Devlet Bahceli.

Erdogan tvrdí, že třetí největší TR strana HDP není kurdská strana, jak HDP předstírá,  a že kurdskou stranou naopak je jeho strana AKP/Strana spravedlnosti a rozvoje, a že Kurdové, kteří stranu HDP podporují, jsou k její podpoře nuceni výhružkami vůči své rodině, a až zmizí ze světa PKK, zmizí i HDP , zatímco jeho strana zůstane navěky, a to i pro Kurdy.

Tento trend, dle Erdogana, naznačily již volby z 6 + z 11/015, kdy HDP ztratila své voliče, protože tito „ prohlédli “ – a nikoliv proto, že strana HDP v oblastech, ve kterých zvítězila,  nedokázala zavést vodovod či kanalizaci, ale proto, že bránila bezpečnostním silám v jejich protiteroristickém boji, dodal Erdogan.

Jediný, kdo se Erdoganovi ze svého US exilu ze srdce smál, byl imám Fethuláh Gülen, proto Erdogan zatkl každého, kdo by do Gülenovy „ teroristické „ sítě  mohl ve státním aparátu, dle Erdoganových předtuch, patřit.

Erdoganovo Turecko se poprvé postavilo proti Západu při hlasování o sankcích proti Íránu v roce 010, kdy se hlasování zdrželo, a poté v roce 012, kdy se chtělo vybavit čínským raketovým systémem protivzdušné obrany.

Erdoganovi džihádističtí  přátelé  v řadách protivládních povstalců, které proti Asádovi vyzbrojoval, byli pro EU noční můrou.

Erdogan očividně na samém počátku uzavřel s IS tacitní dohodu o neútočení, nemohl si dovolit vyrazit čelně do útoku proti IS, když má se Sýrií hranici dlouhou 900 km, a 5.kolonu na předměstích velkých konglomerací.

Ani Západ nebral na Ankaru ohled, a ve jménu boje proti terorismu podporoval protiTR Stranu demokratického svazu /PYD, syrskou odnož separatistické kurdské PKK ( stvořena a sponzorována kremelskými bolševiky ), kterou EU a US spolu s jejím politickým křídlem Kongra-Gel zařadily na seznam teroristů v roce 02, a kde zůstává dodnes, navzdory procesním nedostatkům, na které upozornil naposledy v 1/08 lucemburský Evropský soud, a které  EU již odstranila.

Erdogan musel nečinně přihlížet, jak US letouny vyráží proti IS ze základny Incirlik, aby nejen bombardovaly IS, ale aby shazovaly zásoby i pro PYD, která bojuje i proti TR armádě.

Prohlášení Západu o autoritářství Erdogana je pokrytecké, protože NATO se CIA diktaturám vždy přizpůsobilo – jak v Řecku, tak v Portugalsku, tak v TR v 80.letech.

TR (660.000 mužů ) má 2. nejpočetnější armádu v NATO po US ( největší armádu na světě má Čína, která s ní jistí okupaci Tibetu, druhou US, třetí má Indie, čtvrtou Severní Korea, pátou RF, šestou TR  ).

TR je strategické pro NATO tím, že je správcem bosporských úžin a strategickým energetickým uzlem, navíc, kdyby přestalo být členem NATO, stalo by se nebezpečně nekontrolovatelným.

Zdánlivý obrat ve vojenském spojenectví Erdogana směrem ke Kremlu nelze brát 100% vážně, tvrdí to i jeho ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu s tím, že spojenectví s Kremlem není věrohodnou náhražkou NATO.

Po sestřelení ruského bombardéru v 11/015 se Erdogan opět sblížil s Izraelem, který v 9/016 podepsal novou smlouvu o vojenské pomoci s US.

Orbán a Erdogan, stejné etnické kořeny ?

Sulejman I. Velkolepý /1494-1566 Madˇarsko/

Orbán s Erdoganem si společně zavzpomínali na osmanského sultána při 450. výročí jeho smrti, kdy Orbán vyslal do Ankary svého ministra zahraničí, jenž byl prvním evropským neruským ministrem, jenž přijel do Ankary po červencovém pokusu o vojenský puč, zatímco Erdogan 7.9.016 vyslal do madˇarského vodního hradu Szigetvár zvláštní pohřební delegaci, která s Orbánem plakala na místě, kde sultán v roce 1566 zemřel.

Orbán vydal Erdoganovi vnitřnosti a srdce sultána, které byly slavnostně uloženy v Istanbulu k jeho tělu.

Orbán současně Bruselu oznámil, že madˇarský státní příslušník vojevůdce Mikloš Šubič Zrinský/1508-1566/ z významného chorvatského šlechtického rodu s madˇarskou matkou v roce 1566 zastavil muslimskou invazi do Evropy, tak jako Orbán ji plotem zastavil v roce 015, takže Brusel žádá o Zrinského blahořečení.

Bývalý madˇarský velvyslanec v TR Janos Hovari prohlásil, že „ vztahy mezi Budapeští a Ankarou jsou dnes lepší než vztahy mezi Paříží a Berlínem „ …

Orbán rehabilitoval i ideologii genocidních Mladoturků, tzv. (pan)turanismus usilující o politickou a kulturní pantureckou jednotu s tezí, že turkotatarské národy a národy mluvící ugrofinsky mají stejný původ, což Orbánovi usnadňuje překlenout se přes osmanskou okupaci -  historie je však jen záminkou pro usnadnění vzájemné obchodní výměny, a to i pro TR, kdy Erdogan předstírá, že intenzívně obchoduje se svým pokrevním evropským bratrem, jenž má asijské kořeny.

Skutečnost je ještě prozaičtější, napsal prominentní týdeník Magyar Narancs v 6/016 ( autor Peter Urfi ) : „ Orbána a Erdogana pojí společné finanční zájmy přes TR podnikatele Adnana Polata, důvěrníka Orbánova zetě.

Orbán při výstavbě zdi v 7/015 prohlásil, že nepostaví-li Madˇarsko zedˇ, stane se středoevropskou Marseille s muslimskou džunglí, a na 2.10.016 svolal referendum o politice povinného přerozdělování migrantů dle EU požadavků.

Otázku pro Putinem milované referendum Orbán formuloval bizarně : „ Chcete, aby EU rozhodla o povinném umístˇtování nemadˇarských občanů v Madˇarsku bez souhlasu madˇarského parlamentu ? „ .

Orbánovy propagandistické filmy jsou neméně bizarní, zejména dokument Věděli jste to ? Věděli jste, že v Evropě atentátníci–migranti zavraždili přes 300 osob, že za atentáty v PAR byli migranti, že se na Evropu žene 1 milión migrantů z Libye, že Brusel chce v Madˇarsku usídlit celé jedno město nelegálních přistěhovalců ?

Homogenní společnost, o které země Visegrádské čtyřky sní, je jen velkou iluzí, homogenní jejich společnost již nikdy nebude.

Trio Si Tin-pching, Putin a Erdogan bodovalo i na letošním G20, které se konalo v Pekingu, situaci měli usnadněnou oslabením Západu, jehož předáci do Pekingu přiletěli naprosto vynervovaní.

Zatímco na summitu G20 v Brisbane po sestřelení civilního letadla MH-17 ruskou armádou byl Putin absolutním páriou, takže summit opustil předčasně s tváří velmi kyselou ( britský i kanadský premiér, kteří jej urazili nejvíce, byli již sfouknuti do propadliště dějin ), na summitu v Pekingu se choval sebevědomě jako císařpán, a bylo ho vidět všude / http://tsarputin.com/

Pouze Erdogana a Putina nešikanovaly všudypřítomné čínské tajné služby, které Putinovi při příletu dokonce dopřály, aby před kamerami věnoval čínskému hostiteli dárek – ruskou zmrzlinu, a prohlásil, že hlavním tématem summitu bude světový hospodářský růst, nikoliv Ukrajina či Sýrie ( což nedodržel Erdogan, jenž opětovně tvrdohlavě požadoval bezletovou zónu nad severní Sýrií ).

Ruské ženy všechny chtějí za muže Putina https://www.youtube.com/watch?v=1KaqaxiqVb4

Druhou hvězdou summitu byl Erdogan, potlačitel  neexistujícího vojenského puče, kterému čínský hostitel uvolnil největší a nejhezčí sál pro tiskovou konferenci, zatímco ostatní státy dostaly kumbálek pro uklízečky.

Překvapením summitu bylo nejen Putinovo až do posledního okamžiku nejisté setkání s Obamou, se kterým za zavřenými dveřmi jednal hodinu a půl, ale především  jakým přátelským tónem 5.9.016 hovořil se saúdskoarabskou delegací v čele s korunním princem Mohamedem bin Salmanem, se kterou dokonce podepsal dohodu o těžbě ropy, zatímco od setkání s králem Salmanem v Antalya v roce 015 Putin s Rijádem ostentativně nemluvil.

Putin se lísal k saúdskoarabské delegaci z důvodu, že Rijádu políček vlepil ve dnech 25.-27.8.016 v Grozném, v němž Ramzan Kadyrov uspořádal protiwahhábitskou konferenci sunnitských duchovních, v jejíž šokující závěrečné deklaraci se praví, že ultrarigorózní wahhábismus ani salafismus není součástí sunnismu, jen asharismus + maturdismus, což v Rijádu vyvolalo velké pobouření vůči Kremlu …

Chystají se nás upálit, prohlásil známý imám v Rijádu Adel al-Kalbany na svém Twitteru.

Tato konference, deradikalizující islám, ukázala gigantické ambice Putina na BV, dal najevo, že se zamýšlí stát nejen šéfem pravoslavných ortodoxních, ale i šéfem sunnitských muslimů.

Náboženská konference v Grozném odhalila i nevraživost mezi státy, které jsou teoreticky spojenci – Egypt, od 6/014 s proruským maršálem Sisím ( na jehož hlavu se snesl největší hněv Rijádu ) , UAE, které dlouhá léta prosazují „ umírněný „ islám a modernismus, takže sponzorují konference tohoto druhu,  a rigorózní Saúdská Arábie, která nemá vyřešené s UAE ani hranice.

Konference byla pořádána jednou čečenskou „charitativní“ organizací ve spolupráci s nadací Tabah jemenského šejka Ali al-Jifri, zastupujícího umírněný sufismus, jenž má blízko k šéfům UAE, a sídlí v Abu Dhabi.

V roce 010 se šejk al-Jifri účastnil UAE sponzorované konference v TR, která odmítla klíčový text salafistické ideologie -  fatwu středověkého teologa Ibn Taymiyya, jenž zmocňuje muslimy k vyobcování (takfir) a k zabíjení spoluvěřících.

Konference v Grozném se zúčastnil i velký muftí Sýrie Ahmed Hassun, věrný stoupenec Bašíra Asáda, a na příkaz maršála Sisího četní učenci z káhirské Univerzity al –Azhar, jejímž hlavním mecenášem je prominentní postava UAE princ emirátu Abu Dhabi Mohamed Ben Zayed, stejně tak Nadace Tabah, jenž sponzoruje i Putinovu loutku boxera Ramzana Kadyrova …

Putin náboženskou konferenci osobně zahájil projevem, což Rijád okomentoval jako kremelské vměšování se do záležitostí islámu a označil všechny účastníky za putinoidy s tím, že se nikdo z nich neodvážil Putina požádat, aby přestal bombardovat civilisty v  Sýrii.

?????? ??????? ???????? ?? ????????????? ?????? ? ??????? ? ?????, ? ????? ? ?????? /Kadyrov s mečem a kopím http://varota.com.ua/2016/09/19/severnaya-koreya-otdyxaet-seti-porazilo-neozhidannoe-video-s-soratnikom-putina/