Francouzský volební masochismus ( podzim 2016)

Thatcherismus - Margareta Thatcherová se ze svého hrobu nestačí divit. Zatímco Theresa May 5.10.016 svým projevem konzervativce morálně rozložila, když kritizovala „ neúnosná“  privilegia bohatých, bránila roli státu, „ který má

napravit, co jednotlivci, komunity a trhy nedokáží zajistit, zejména práva pracujících“, vychvalovala daně, „ cenu, kterou musíme platit za civilizovanou společnost „ , velebila veřejné služby, zejména ve školství a zdravotnictví ( po 7 letech utahování opasků jsou britské sociální služby na pokraji krachu ), a zdůraznila nutnost investovat do bytové výstavby a dopravy, takže byla svými kolegy obviněna z „ protiliberální kontrarevoluce „, Thatcherová získala posmrtně politický azyl na druhé straně La Manche, kde si z jejích tezí učinila volební program francouzská pravice, která voličům přislíbila předčasný odchod do důchodu, prodloužení pracovního týdne o 4 hodiny bez navýšení platu, zrušení daně z majetku, zvýšení daně z přidané hodnoty, která postihuje lidi se skromnými výdělky, snížení příspěvků v nezaměstnanosti, zrušení 500.000 úřednických míst.

Národní identita

19.9.016 Sarkozy na svém volebním shromáždění prohlásil :“ Mladí Francouzi, atˇ je národnost vašich rodičů jakákoliv, v okamžiku, kdy se stanete Francouzi, jsou vašimi předky Gallové „(Asterix a Obelisk) „. Sarkozy asi naznačoval, že až se stane prezidentem, mnozí Francouzi si budou muset změnit předky.

Sarkozy oprášil heslo z dob francouzského kolonialismu, zatímco Juppé naopak prohlašoval, že „ přetnou-li se kořeny stromu, strom zemře „ .

Donald Trump se v roce 012 taktéž zabýval předky, a to Baracka Obamy.

Trump tvrdil, že se Obama nenarodil na Havaji, ale jako jeho otec v Keni, čímž by byl Obama diskvalifikován pro úřad US prezidenta.

15.9.016, pár týdnů před 8.11.016, kdy se měly konat trumpovské volby, však Trump „ definitivně uznal „, že se Obama narodil na Havaji …

Přesto se však ani Trump, na rozdíl od Sarkozyho, neodvážil na Obamovi požadovat, aby se zřekl svých keňských předků, protože v US národní identita není s předky, s původními kořeny či s původní kulturou spojena.

Američan může pocházet z Íránu či z Čadu, považovat se za Peršana či Afričana, , a přesto být přesvědčeným Američanem s US vlajkou v okně, pyšný na to, že jeho děti každé ráno zpívají US hymnu.

Problém s islámem

Trump, stejně jako evropská ultrapravice + část pravice, má problém s islámem, ale v létě 016 mu tento problém vysvětlil Khizr Khan (D), otec US důstojníka, jenž padl v Iráku, jenž Trumpa poučil, že US ústava zaručuje svobodu náboženství.

Francouzům poskytla lekci v občanské nauce 21letá muslimka Jasmina Bouzergan-Marzouk, která prohlásila, že také ona přišla v atentátech „ v mém rodném městě“  v Nice o dva rodinné příslušníky, a národní svátek 14.7. uváděla jako svátek „naší“ republiky, a heslo francouzské republiky  Liberté, Egalité, Fraternité  označila za „naší“  národní hodnotu.

https://youtu.be/oSw59mFiWJg

„Misionáři“  prodávající politický vliv

Hollande, Macron, Alain Juppé, Fleur Pellerin, Valerie Pécresse, Najat Vallaut-Belkacem, novináři Jean-Marie Colombani, Christine Ockrent, podnikatel Alain Minc, bankéř Matthieu Pigasse aj. mají jedno společné, všichni prošli seminářem Mladí lídři soukromé Francouzsko-Americké Nadace, stejně jako dalších zhruba 500 francouzských prominentů, který tato Nadace pořádá od roku 81.

Proklamovaným cílem Nadace je sblížit francouzské a US elity, a učinit z nich globalisty ( občas se někdo nevydaří, a stane se třeba proruským antiamerikanistou jako Nicolas Dupont-Aignan).

Zářným příkladem, jak kariéry těchto stážistů následně fungují v praxi, byla kariéra José Manuel Barroso, jenž z funkce šéfa Evropské komise přešel do banky Goldman Sachs i se svým notýskem kontaktů, které jako šéf Komise získal ( viz jak Gerhard Schroeder přešel do služeb Putina ještě v době, kdy byl německým kancléřem).

Barroso není jediným, kterého zlákal výnosný byznys – také Neelie Kroes ( Bank of America ), Karel De Gucht ( CVC Partners), Mario Draghi z Banky Goldman Sachs přešel do funkce šéfa Italské ústřední banky a z ní do funkce šéfa Evropské ústřední banky.

Obchod s politickým vlivem

Za Clintona na přání Wall Street byl 1999 zrušen Glass-Steagallův zákon z roku 1933 o bankovnictví, podepsaný FDR, který odděloval komerční a investiční bankovnictví s cílem, aby se situace z dob světové hospodářské krize (29-33 ) již neopakovala, znovu byl obnoven 2014 za Obamy.

Po jeho zrušení se z US bank staly superbanky, které štědře odměňovaly ty, kteří velkému byznysu sloužili.

Ben Shalom Bernanke, šéf rady guvernérů  US Federálního rezervního systému /06-014/, osobnost roku 09 časopisu Time, vyplatil finančnímu sektoru 8.000 mld dolarů pro záchranu US bank. V roce 015 Timothy Geithner, jeden z proteženců Billa Clintona, pozdější šéf Federální rezervní banky, a bývalý ministr financí Obamy /09-013/, po skončení funkce ministra odešel do investičního fondu Warburg Pincus.

V roce 86 vlivný francouzský prominent Simon Nora ve svých 65 letech nastoupil do banky Shearson Lehman Brothers, v roce 89 Jayques Mayous, šéf francouzské Société général, se stal představitelem  banky Goldman Sachs v PAR. Následoval jej mj. šéf kanceláře Jacques Delorse, Philippe Lagayette.

V roce 04 Charles de Croisset, bývalý šéf Crédit commercial de France, se stal mezinárodním poradcem Goldman Sachs a jejím viceprezidentem pro Evropu.

5 francouzských poboček velkých US bank jsou řízeny francouzskými prominenty ze soukromé Francouzsko-Americké Nadace ( Le Figaro ze 17.10.016).

Jean-Francois Cirelli, ex šéf Gaz de France a d´Engie, bývalý ministr Chiraka, začal pracovat u francouzské pobočky BlackRock, investiční fond, který spravuje aktiva v hodnotě 5.000 mld dolarů.

Clara Gaymard, manželka Chirakova ministra Hervého Gaymard, stážistka Americko-Francouzské Nadace, se svým diářem nabitým adresami, se v roce 06 stala šéfem francouzské pobočky General Electric, později viceprezidentkou GE International, která zprostředkovávala kontakty s francouzskou vládou, např. při koupi francouzského Alstomu ze strany GE v roce 014 – jakmile byl nákup realizován, gen. ředitel Jeffrey R. Immelt se jí zbavil, bytˇ s vysokým odstupným.

10 let tak byla Gaymardová jedním z hlavních vlivových US kontaktů u francouzské vlády, členem Trilaterální komise, šéfkou US Obchodní komise, členkou správní rady Francouzsko-americké nadace.

Za jejího US angažmá se firma GE např. během jednání o koupi Alstomu zavázala vytvořit do tří let 1.000 pracovních míst a přijmout 240 mladých lidí při jejich výstupu z univerzit do svých programů v rámci Francouzsko-US Nadace  ...

Prominentní mladí lidé, většinou děti politických prominentů ( lov mozků) a prominentní důchodci s diáři nabitými politickými kontakty tak představují soft power US firem ( globalismus po americku ).

Pat a Mat jdou do prezidentské kampaně

Mitterrand se musel míhat metodou tápání a nezdarů 23 let v opozici, než jej voliči uznali za dostatečně „ přijatelného „ a zkušeného, a odhlasovali jej za francouzského prezidenta.

Stejnou metodou nezdarů se podařilo do prezidentského křesla usednout Chirakovi, jenž musel 2x čekat ve funkci premiéra, když se mu 2x nepodařilo zasednout k prezidentskému dubovému stolu. Nakonec se nad ním voliči slitovali a zvolili jej dokonce 2x za sebou.

D´Estaing, jenž jako ministr hospodářství a financí byl pokladníkem CHDG a Pompidoua, tak dlouho čekat nemusel, protože mu do prezidentského křesla hned při prvním pokusu pomohl ruský velvyslanec, také Sarkozy a Hollande byli zvoleni hned při prvním pokusu, nicméně na své 1. prezidentské kolo rovněž čekali přes 20 let.

Sarkozy s Hollandem působili jako nerozlučná dvojice Mat a Pat, kteří se navzájem potřebují, Hollande byl pro Sarkozyho ideálním protivníkem ( pravice Hollanda považovala za pololegitimního prezidenta ), taktéž Sarkozy pro Hollandeho v roce 012, kdy se Sarkozymu podařilo rozvrátit pravici, jako Hollandovi v roce 017 levici, ani jeden z nich si nedokázal udržet ve straně disciplínu.

Průzkumy veřejného mínění ukázaly, že si Hollandeho za prezidenta nepřeje 70% voličů, ale v historii průzkumy veřejného mínění byly často zavádějící.

CHDG byl v roce 58 + v roce 65 volen v přímé volbě, jeho hlavním soupeřem byl Mitterrand, již v té době Jean-Marie Le Pen organizoval volební kampaň proti CHDG bezvýznamnému prezidentskému kandidátovi jménem Jean-Louis Tixier.

CHDG v 1.kole zvítězil nepřesvědčivě, třebaže 2 měsíce před volbami průzkumy tvrdily, že zvítězí již v 1. kole.

1 měsíc před 1.kolem měl v roce 69 nad Pompidouem velký náskok v průzkumech Alain Poher, přesto drtivě neuspěl. To samé se opakovalo po náhlé smrti Pompidoua v roce 74, Jacques Chaban Delmas měl vysoké preference, přesto jej v roce 74 drtivě porazil d´Estaing již v 1.kole, jenž se spolu s ruským velvyslancem v roce 81 viděl již znovuzvoleným, přesto jej porazil Mitterrand.

V roce 88 byl hlavním Mitterrandovým protivníkem Raymond Barre, o prezidentské křeslo se ucházel i pseudogaullista Chirak, který v roce 02 již v 1.kole vyřadil socialistu Lionela Jospina, jistého si svojí nezvratitelnou trajektorií směrem k prezidentskému křeslu ( Chirak se vydával za gaullistu, kterým nikdy nebyl, gaullističtí baroni jej mezi sebe nikdy nepřijali, na konci svého politického života připomínal německého křestˇanského demokrata ).

V roce 07 byla veřejným míněním favorizována Segolene Royal, přesto zvítězil Sarkozy, jenž vedl Chirakovu kampaň z roku 94/95.

Svým premiérem  a svojí stranou zrazený Hollande se nepokusil ani o verzi Chiraka z roku 95, kdy měl Chirak, 7 měsíců před volbami, hlavu pod vodou, když se jako jednotný kandidát pravice schopně prezentoval Eduard Balladur.

Chirakův komplic Charles Pasqua ( viz mé články „ AngolaGate“ ) Chirakovi dokonce doporučoval, aby již nekandidoval, že má volby prohrané ( průzkumy mu dávaly jen 12% ).

20.11.16 byl z prezidentských kandidátů vyloučen bonapartista Sarkozy, takže ze sarkozystů se stali fillonisté, proto 27.11.16 pravice drtivě vyřadila Alaina Juppého, věrného poskoka Chiraka, kterého si Chirak vybral za svého následníka, třebaže jej posléze neváhal obětovat justici ve skandálu s financováním strany (  přesto v 9/016 sdílel se Chirakem letadlo, které je přesunulo na pohřeb ex izraelského premiéra Šimona Perese (93), narozeného v běloruském Višněvu ).

Juppé poté v 1.kole voleb hlasoval pro Fillona s heslem Rodina, Identita, Liberalismus, pro kterého hlasovali i francouzští občané působící v RF.

30.11.16 Jacques Attali vyzval levici ( Hollandeho, Mélenchona a Macrona ), aby se sjednotila, a postavila  společného kandidáta, jinak prohraje. Házel však hrách na zedˇ, do boje již tradičně vyrazili trockisté Philippe Pouitou a Nathalie Arthaud, trockistický putinoid Mélenchon, jenž zastupoval část radikální levice + to, co zbylo z komunistů. Zbytek ultralevice zastupovali ekolog Yannick Jadot (bodovat chtěla i ex šéfka Zelených Cécile Duflot ) + Sylvia Pinel.

Macron se prezentoval jako progresista, Hamon jako kandidát inteligence.

Socialisté na dalších 5 let odmítli vlastního prezidenta s tím, že do boje vyšlou premiéra Vallse, jenž jeden den protlačoval Hollandeho a druhý den jej žádal, aby již nekandidoval.

Valls, jenž si od té doby získal přízvisko „ Proradný Brutus“ ,  svoji kandidaturu oznámil 5.12.16 za přítomnosti své manželky, exmanželky, dětí a své matky, načež pověrčivě rezignoval na funkci premiéra ( ti, co nerezignovali - Chirak v roce 88, Balladur v roce 95 a Jospin v roce 02, se prezidenty nestali ) .

Hlavními rivaly Vallse v primárkách byli Arnaud Montebourg + Benoit Hamon, socialisté nakonec zpanikařili a vybrali Hamona.

Volebními bruslaři byli Jean-Christophe Lagarde, šéf UDI, jenž se v 9/016 snažil získat přízeň  Macrona, v 11/016 podpořil Juppého, a poté Fillona, centrista Hervé Morin v primárkách podpořil Bruno le Maire, poté Fillona, a centrista Francois Bayrou váhal mezi Fillonem, kterého Sarkozy nazval zrádcem, a Macronem.

Poté, co se stal Macron v 8/014 ministrem hospodářství, Valls neustále na Hollandeho naléhal, aby Macrona odvolal, třebaže jej sám do této funkce v roce 014 navrhl – poprvé se spolu střetli v 1/015, kdy Valls s tichým souhlasem Holllandeho potopil Macronův zákon NOE/Nová politická příležitost

Macron v 8/016 sám odešel s tím, že se chce věnovat jen své prezidentské kampani.

Jeho odvolání požadovali i poradci a přátelé Hollandeho, mj. Poignant, Dray, Le Drian, Bernard Cazeneuve.

Hollande se však typicky nedokázal rozhodnout, otálel stejně jako v jiných kauzách, mj. v kauze Jacqueline Sauvage (69), která byla v roce 015 odsouzena na 10 let za to, že střelila manžela, jenž jí 47 let týral, třemi kulkami do zad.

Hollande se v této zpolitizované kauze rozhodl udělit svoji první a jedinou milost, protože milost pro tuto ženu požadovalo celé politické spektrum, včetně FN, ale i občanská petice s půl miliónem podpisů.

Hollande však i milost, která republice zbyla z monarchie, a byla využívána ke změně rozsudků smrti na doživotí, udělil napoprvé jen polovičatě, třebaže dle článku 17 ústavy udělení milosti prezident nemusí zdůvodňovat. Žádost o podmíněné propuštění této ženy z 1/016, která byla v péči vězeňských psychologů, soud zamítl s tím, že obžalovaná svoji vinu nepřiznala.

V 12/016 ji proto Hollande udělil prezidentskou milost, a napravil tak špatnou taktiku obhajoby, která stála na legitimní obraně, místo aby prosazovala polehčující okolnosti.

Rusové nejsou schopni rozvoje, vědci rozběsnili Kreml pravdou / ??????? ?? ???????? ? ????????: ?????? ??????? ?????????????? ?????? ???????  /http://newrezume.org/news/2017-06-04-21954

Z petrohradského souboje Putina s US novinářkou Megyn Kelly červen 2017 : Putin : Západ seděl Rusku na hlavě, klátil nohama a žvejkal žvejkačku/ ?????: ????? ??? ?????? ?? ??????, ???? ?????? ? ?????? ????

https://www.youtube.com/watch?v=_obYNGkSAXQ

Despite Megyn Kelly's Efforts, Putin Still Won't Confess to Election ...