Úloha skautů " harcerů " ve Varšavském povstání

PL mělo unikátní odbojovou strukturu, nejdůkladnější v Evropě, dokazující, že navzdory bolševicko-nacistickému přání polský/PL stát nikdy, ani během okupace, nepřestal existovat.

Podzemní stát LON exilové vlády

Šéfoval mu civilista „ Delegát“, jmenovaný PL exilovou vládou do čela Hlavního politického výboru, v němž byly zastoupeny hlavní PL politické strany - Socialistická, Agrární, Národní demokraté a Křestˇanští demokraté. PL bylo zemědělským státem, komunisté v něm neměli šanci, byli do něho nasazeni až ruskou okupací. Stejně jako Armija krajowa /AK, i Hlavní politický výbor měl své zastoupení po celém PL ( zatímco „Lidová „Berlingova“ armáda jen na území, které pro ni RA dobyla, a na kterém vybila její odpůrce).

( Tito sice v 11/42 vyhlásil v Bosně zárodek budoucí vlády, nazvaný Protifašistický výbor za osvobození Jugoslávie/ srbskochorvátský akronym AVNOJ, ale tento, stejně jako místní vlády, vyhlašované paryzány, existoval jen v neokupovaných částech ).

Zemská armáda/Armija krajowa/ AK londýnské exilové vlády

Za Varšavského povstání/VP v 8/44 měla AK v celém PL zhruba 380 000 příslušníků ( a podporu většiny Poláků), z toho 10 000 důstojníků, kdy Stalinem zavraždění PL důstojníci byli nahrazeni absolventy tajných kursů a výsadkáři. Během VP bojovalo 30.000 příslušníků v uniformách, další s červeno-bílou páskou národní barvy na paži, byli tedy pravidelnou armádou, a Němci s nimi po kapitulaci museli jednat podle konvencí o válečných zajatcích.

Historie AK

28.9.39 kapitulovala WAW, 29.9.39 kapitulovala pevnost Modlin, 2.10.39 kapitulovali obránci poloostrova Hel, a jako poslední poté, co jim došla munice, se 5.10.39 vzdaly jednotky gen. Franciszka Kleeberga /1888-4/41 Dráždˇany /.

Již 27.9.39 byla ustavena Služba pro vítězství Polska (Służba Zwycięstwu Polski), která byla 13.11.39 rozkazem Sikorského přejmenována na Svaz ozbrojeného boje (Związek Walki Zbrojnej), a 14.2.42 rozkazem Sikorského na Zemskou armádu (Armia Krajowa) – také v ČSR první odbojovou buňku založili vojáci, viz můj článek Štábní kpt. František Fárek – 15.3.1939 - Andrea Kostlánová - iDnes.

Funkci velitelů AK, podřízených vrchnímu veliteli ozbrojených sil v LON, vykonávali:

Michał Karaszewicz-Tokarzewski  „Torwid „  27.9.1939 - 3. 1940

Stefan Rowecki „ Grot“ /1895 – popraven pravděpodobně 2.8.44 pravděpodobně v Sachsenhausenu v odplatu za vyhlášení VP, jedna dcera / – od 14.2.42 do 30. 6.43, kdy byl ( 4 dny před vraždou gen. Sikorského ) zatčen Gestapem, které mělo ve WAW speciální jednotku pro lov odbojových velitelů, potrét Roweckého visel ve WAW na každém rohu, stejně jako seznam 165 nejhledanějších PL odbojových vůdců. Rowecki při svém přemístˇování nepoužíval ochranku, spoléhal na převleky, falešné ID karty, a znalost každé varšavské uličky.

Ještě před Roweckým byl 9.6.43 Gestapem zatčen velitel NSZ pluk. Ignacy Oziewicz ( a po nich 4.7.43  „spadlo“ letadlo s gen. Sikorským ).

Rowecki byl zatčen v důsledku zrady tří příslušníků AK, kteří se po svém zatčení Gestapem v 4/42 stali jeho agenty - Ludwika Kalksteina "Hanka"/1920-1994 Mnichov/ a jeho manželky Blanky Kaczorowské "Sroka". Kalkstein byl zodpovědný za popravu 14 prominentních důstojníků AK, ve VP bojoval proti povstalcům v jednotce SS, po válce byli oba manželé agenty NKVD (identická podstata bolševismu/nacismu) a PL Státní bezpečnosti.

1982 Kalkstein „ emigroval „ do Francie, kam již v roce 71 „ emigrovala „ jeho manželka.

V Oxfordu pro změnu v emigraci skončila PL vojenská prokurátorka z procesů 50. let, která na popraviště v politických procesech poslala desítky PL válečných hrdinů, podpluk. NKVD z PL Lidové armády Helena Wolinská-Brus /1919-2008 Oxford/.

Její hlavní obětí byl národní hrdina gen. Emil August Fieldorf „Nil“ /1890- 2/1953 popraven NKVD/, jeden z velitelů AK, zatčen NKVD již 7.3.45 a poslán do gulagu ... 1947 byl propuštěn, 1948 Stalinova lidová vláda úskočně nabídla příslušníkům prozápadního odboje amnestii, a ten, kdo se přihlásil, byl uvězněn, jako gen. Fieldorf, jenž třebaže brutálně mučen, odmítl spolupráci s NKVD, proto byl oběšen.

Helena Wolinská –Brus byla Židovka provdaná za Wlodziemiera Bruse /1921-2007 Oxford/, uprchla z WAW ghetta, stala se členkou komunistické Lidové gardy a milenkou jejího šéfa Franciska Jožwiaka, po válce zástupce šéfa PL NKVD, za kterého se provdala 1942, protože si myslela, že její manžel zahynul, ten však uprchl do SU okupační zóny, a stal se učitelem Kominerny a obdivovatelem Stalina. Wolinská se za něj jako rozvedená opět provdala v roce 56, poté co byla propuštěna z práce po „ protikomunistických nepokojích, zejména v Poznani „ z 10/56.

V 60.letech se stal stalinista Brus disidentem, 1972 ( v době, kdy KGB plánovaně vypouštěla do emigrace na Západ tisíce SU Židů ) „emigroval“  se svoji NKVD zločinnou manželkou do Oxfordu, kde přednášel ekonomiku, LON ji jako svoji občanku odmítl v letech 99 a 01 polské vládě vydat, takže zemřela nepotrestaná ( NKVD prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, vražedkyně Milady Horákové, byla až v roce 08 odsouzena na směšných 6 let, zemřela v 1/015 (93 let) .

Třetím příslušníkem AK, zatčeným spolu s výše zmíněnými manžely v 4/42 byl Eugeniusz Swierczewski "Genes", všichni tři byli válečným tribunálem AK odsouzeni k trestu smrti za zradu, rozsudek byl vykonán jen na Swierczewském (oběšen ve svém bytě), protože Kaczorowská byla těhotná.

Rowecký byl vězněn v Oranienburgu, vyslýchali jej i prominenti Gestapa Ernst Kaltenbrunner, Heinrich Himmler i Heinrich Müller, kteří mu nabídli protiSU spojenectví, které odmítl.

Funkci velitele AK po něm převzal Tadeusz Komorowski „Bór“ /1895-1965 LON /, mluvící plynně německy - od 30. 6.43 do 2. 10.44, kdy po kapitulaci VP byl zajat Němci.

Leopold Okulicki „Niedźwiadek“ /1898-1946/převzal velení AK od října 44 do rozpuštění AK v 1/45, zatčen okupační NKVD, která jej v 12/46 zavraždila ve vězeňské kobce na podporu kremelské interpretace odboje.

AK měla nejrozsáhlejší a nejsložitější sítě ze všech odbojových organizací v Evropě, měla je i v Madˇarsku a v BER. Vyhazovala do povětří vlaky s vojenským nákladem, přepadávala silniční konvoje a osvobozovala vězně ze žalářů SS.

Měla důmyslnou organizační strukturu po celém PL, skládala se ze sedmi odborů: Informační, Organizačně-výzvědný, Školící, Ubytovací, Spojovací, Finanční, Informace a propagandy – Němci vydávali v polštině přes 40 propagandistických tiskovin, proto se odbojové organizace částečně přeměnily na vydavatelství  ( přes 700 listů jen ve WAW ) a nakladatelství ( vlastenecké knížky, soukromá nakladatelství vydávala cenné knížky i po válce, mj. Tadeusze Żeńczykowského Osamělý boj Varšavy (Samotny bój Warszawy) a Tadeusze Komorowského Podzemní armáda (Armia Podziemna). Několik novin vycházelo denně i za VP, ke konci se jen lepily na zdi letáky.

Měla také vlastní duchovenstvo. V 1/43 byla vytvořena zvláštní jednotka Kedyw ( kierownictwo dywersji – diverzní ústředí), která prováděla diverzní a zvláštní akce.

V 3/45 podpluk. ( později gen.) Reinhard Gehlen /1902-1979/, šéf zpravodajství OKW pro východní frontu ( doporučil jej 1940 von Manstein ), dokončil pro Himmlera studii  ( 200 stránek) o organizaci, výcviku, taktice, zpravodajství a komunikaci AK ( v 6/45 se vzdal Američanům, Bormanna shodně s Canarisem považoval za zrádce, stejně jako Bormann se nenechával fotografovat, naposledy v roce 43, kremelštím agentům se Gehlena nikdy nepodařilo zavraždit ).

Němci se chtěli naučit umění odporu od nejlepších ( stejně tak na US ministerstvu Homeland Security v přípravě na občanskou válku studovali protinacistický odboj v Protektorátu ). Gehlen, jenž vyslýchal zajaté SU důstojníky metodou “ jídlo nebo smrt hladem “, již od 9/45 pracoval pro CIA (vykoupil se zpravodajským archívem, ukrytým v sudech a zakopaným v rak. Alpách), mj. rekrutoval pro CIA zpravodajské důstojníky a špióny.

Stalin si ve svém boji proti nebolševickým Polákům vypomáhal i sám, nejen ve spolupráci s nacisty, přes PL agenty NKVD nejen z řad kominternistů a komunistických interbrigadistů , např. ve WAW byl NKVD agentem Boguslav Hrynkiewicz /1909-2003/, jemuž se v 6/41 nepodařil útěk do MOW, zato se mu v létě 42 podařilo infiltrovat odbojovou organizaci Meč a pluh, jejíž Kremlu nepohodlné vůdce likvidoval tak, že je obvinil ze spolupráce s Gestapem, takže byli zlikvidováni speciálním odbojovým komandem ...

Hrynkiewicz patřil do sítě agenta NKVD Czeslava Skonieckiho/1905-1964/,  čeledínova syna, jenž vedl varšavskou NKVD sítˇ , po válce byl PL šéfcenzorem a šéfredaktorem tiskového orgánu Strany. Skoniecki podléhal PL vyslanci Kominterny a NKVD šéfovi pro PL Felixovi Karwackiego.

Ve VP bojovala nejen AK, až do D-Day 3.největší ozbrojená síla v Evropě, ale i PL skauti/harceři ( PL skauting = harcerstvo, v ČSR to byl Junák), kteří již 27.9.39 založili odbojovou organizaci Szare Szeregi/Šedé řady, jejímž vůdcem byl 1 ze zakladatelů PL skautingu katolický kněz a vrchní kaplan PL armády harcmistr Jan Paweł Mauersberger/1877-8/42/, po jeho smrti odbojovou organizaci skautů vedl Tadeusz Kupczynski/. Polními vojenskými veliteli byli Florian Marciniak /1939-43/, Stanislaw Broniewski/1943-44/ a Leon Marszalek/1944-45/.

Szage Szeregi byla rozčleněna na 3 věkové skupiny :

Zawisza (12-15 let, věk se za války nedodržoval, působili zde i osmileté děti, za VP byli tito skauti a skautky páteří polní pošty/harcerská polní pošta, využíváni byli jako vojenští poslové, a sehráli nezastupitelnou úlohu v kanálových jednotkách ( povstalci se přemístˇovali podzemními kanály pod WAW ), dívky ještě pomáhaly v kuchyni, šily uniformy a působily jako pomocné ošetřovatelky.

V PL Muzeu VP je sekce Malého povstalce, exponátem je mj.  dětská  dřevěná lokomotiva - díky otvoru v lokomotivě povstalci pronášeli tajné vzkazy, je zde i psaná modlitbička osmileté holčičky pro tatínka, jenž odcházel do VP.

Harcerská polní pošta mezi jednotkami a mezi rodinami byla za VP „ instituce ", všem zlepšovala morálku .

Mezi exponáty Muzea VP se nacházejí originální známky, razítka  a opasky skautské pošty a také jedna ze dvou v Polsku zachovaných poštovních schránek, darovaná muzeu jedním z účastníků bojů.

Brzy její poštovní úřady, které disponovaly zhruba 40 poštovními schránkami, pracovaly po celém městě.

Korespondence byla omezená na 25 slov, dopisy podléhaly cenzuře, aby neunikly vojenské informace v případě zabavení pošty nepřítelem. Doručování bylo zdarma, ale byly vítány dobrovolné příspěvky ve formě knížek, vybavení a potravin pro raněné povstalce.

Počet zásilek se denně pohyboval mezi 3 a 6 tisíci, nezletilí listonoši tak denně riskovali život, raději zemřeli, než aby je nedoručili.

Válečné školy (16-18 let) – malé sabotáže jako strhávání nacistických symbolů, kreslení PL národních symbolů na exponované veřejné budovy, roznášení letáků, sledování a hlášení pohybů německých jednotek, dívky se školily na ošetřovatelky, pozorovatelky, listonošky, spojky, spojovatelky ( varšavská škola pro malé sabotáže – „Wawer“).

Harceři z obou těchto věkových skupin utrpěli těžké ztráty ( přes 80% ) nejen při dělostřeleckém a leteckém bombardování, ale i z důvodu, že Němci až do oficiální kapitulace nebrali zajatce a vzdávající se bez ohledu na věk vraždili, nerespektovali ani znak Červeného kříže ( stejně jako RA,  stejně tak Putin v Sýrii při bombardování nemocnic).

Útočné skupiny/Grupy Szturmowe (nad 18 let), podléhaly velení AK, jednou z jejich nejslavnějších akcí bylo osvobození z rukou Gestapa přes 20 vězňů u Arsenálu.

Za VP patřily harcerské jednotky (zejména elitní úderné prapory zvláštního určení Batalion Harcerski Armii Krajowej "Parasol“ a prapor Zoška, oba působící v letech 43-44) k nejlepším jednotkám povstalců.

Mezi zvláštní úkoly praporu „Parasol“ patřily výkony rozsudků smrti PL podzemních soudů nad pachateli obzvláštních zvěrstev z řad německých okupačních orgánů, prapor mj. vykonal popravu SS-Oberscharführera Franze Bürkla/ "Varšavského kata", + SS-Brigadeführera Franze Kutschery.

Ve VP dále po boku AK bojovaly: Narodowe Siły Zbrojne/NSZ ( zhruba 75.000 mužů, tato skupina bojovala až do roku 47, třebaže byla zdevastována nejen VP z léta 44, ale i zatýkáním svých vůdců ze strany NKVD v roce 45.

1. velitelem NSZ byl pluk. Ignacy Oziewicz /1887-1966 PL/, jenž 1939 utekl z internačního tábora v Litvě zpět do PL, a jenž nepřijal sloučení s AK, zatčen v 6/43 krátce před zatčením Roweckého, vězněn v KL v Osvětimi a Flossenbürg, dalším velitelem do své smrti byl pluk.Tadeusz Kurcyusz /1881 – 4/1944 údajně infarkt/, Kurcyusz začal velet NSZ bez vědomí AK, jejímž byl rovněž důstojníkem. Byl zatčen  Gestapem v 8/42 (61), kupodivu propuštěn v 12/42 – údajně jej od Gestapa  „vyplatili“  jeho přátelé, je možná jen shodou okolností, že do 6 měsíců od jeho „propuštění „  byli Gestapem v 6/43 zatčeni  pluk. Ignacy Oziewicz, šéf NSZ, a gen. Stefan Rowecki, šéf AK.

„Vyplacení“ zní nevěrohodně, nicméně doposud žijící svědci uvádějí, že  v mém článku „ PL otázka se po roce 1939 řeší dál „ zmíněná hraběnka Julie Grudzinská /1894-1992/, sestra generála Grudzinského,  vyplatila svého zetě Hipolita Rymwida Mickiewicze „ Adama“, jenž byl zatčen ve Vilniusu Gestapem, z trestu smrti, ke kterému byl odsouzen – místo zastřelení byl poslán do Mauthausenu, odkud mu Julie Grudzinská zaplatila „ útěk“, kdy na něj čekala na nádraží, ze kterého s ním odjela vlakem do Vídně, kde s manželem Waclawem Szumkowským žila.

Hipolit Mickiewicz napsal o své činnosti v AK několik článků do listu Nowy Dziennik, v roce 49 z PL uprchl, nejprve žil ve Venezuele, od 60.let žil v US, kde zemřel koncem 90.let. Psal Paměti, ale zemřel dříve, než je mohl zveřejnit, s manželkou Halinou Szumkowskou *1919, měl syna a dceru, kteří dnes žijí v Texasu, taktéž dvě děti a jediná vnučka i druhé sestry gen. Grudzinského ( Julie Grudzinská měla dvě děti, dvě vnoučata ).

Historička Irena Grudzinská-Gross*1946, žijící v US, spolupracovala s PL disidentem, vnukem Maxima Litvinova, fyzikem Pavlem Litvinovem*1940, jenž se zúčastnil demonstrace hrstky statečných proti okupaci Československa 21.8.68 na Rudém nám. v MOW, aniž by to Češi ocenili, oženil se s dcerou spisovatele a disidenta Lva Kopeleva /1912-1997 NSR/ Majou, má jednoho syna Dima, jen je aktivistou Greenpeace.

Germanista Kopelev byl ve stejném gulagu jako Solženicyn, do kterého se dostal poté, co v roce 45 dorazil s RA do Východního Pruska a ostře odsoudil její brutalitu vůči zdejšímu civilnímu obyvatelstvu, načež byl odsouzen za „ buržoazní humanismus „ na 10 let gulagu ( Solženicyn jej zobrazil jako Lva Rubina ve svém románu V kruhu prvním ), 1954 byl propuštěn. Zasadil se o vydání Solženicynovi povídky Jeden den Ivana Denisoviče ( viz můj článek  
 50 let od zveřejnění Solženicynova Ivana Denisoviče Šuchova - Militaria )

Také Kopelev protestoval proti okupaci Československa, byl za to vyloučen z KS a vyhozen ze zaměstnání.

Hipolitův bratr (?) kpt. AK Adam Mickiewicz „Konrad“  /1905-1986/pracoval ve zpravodajství AK, v noci z 29./30.11.50 byl zatčen PL NKVD ( propuštěn  byl v 5/53 ) , která v jeho domě hledala mikrofilm s měsíčními zprávami o nejen zbrojním průmyslu, které mu posílali PL skautové z celé Evropy, zejm. z Německa  ( 1 z největších úspěchů PL zpravodajské služby ve prospěch spojenců byly informace o vývoji raket V1 + V2 ), jež byly přeposílány exilové vládě v LON, zveřejnila je údajně jeho žena Hanna Szczepkowska-Mickiewicz  /1915-2006/ v 11/91, seržantka zdravotnice AK.

Kurcyusz byl pobočníkem gen.Alexandra Karnicki /1869-1942 po těžké nemoci v německém zajetí/. Karnický jako carský důstojník bojoval v rusko-japonské válce 1904-5, za manželku měl Rusku Sofii Agapofovou, starší syn zemřel 1930 po letecké havárii ve WAW, mladší syn Boris Karnicki /1907-1984 LON/ byl velitelem UK ponorky ORP Sokol, pronajaté PL námořnictvem. S ponorkou prorazil německou blokádu a připojil se k UK námořnictvu, potopil 14 německých ponorek.

Karnický měl také dvě dcery, dvojčata, Mara se provdala za člena litevské šlechtické rodiny Stomma, zemřela v roce 015 ve věku 99 let u své dcery v Texasu, a Nemi.

Dalším významným Grudzinským byl spisovatel Gustav Herling-Grudzinský /1919-2000 Neapol/ z polonizované židovské rodiny, jenž v 10/39 spoluzaložil jednu z prvních odbojových organizací Polska Ludowa Akcja Niepodległościowa/ "PLAN", načež se vydal do Grodna, okupovaného RA, a vzápětí byl zatčen NKVD při pokusu o přechod do Litvy, když se jeho převaděči prokázali být agenty NKVD, za což byl v 1/40 rutinně odsouzen k 5 letům těžkých prací v gulagu za špionáž. Prošel dvěma gulagy v archangelské oblasti Jercevo + Kargopol, propuštěn byl po své dramatické hladovce v 1/1942 na základě dohody podepsané Sikorským a Majským, vstoupil do Andersovy armády a prošel s ní všechny bitvy, včetně Monte Cassino, za což dostal nejvyšší PL vojenské vyznamenání Virtuti Militari.

Po válce žil jako novinář střídavě v LON a v Itálii, v roce 52 jeho první manželka spáchala sebevraždu, 1955 se oženil  s dcerou italského filozofa Benedetto Croce, a usadil se v Neapoli. Jeho nejznámější knihou je Jiný svět (1958) nejen o SU gulazích, ale i o podstatě SU politického systému, páchajícího masově zločiny proti lidskosti ( v RF vyšla 91, u nás beznadějně vyprodaná).

 Litevci, po zkušenostech s bolševickými okupanty, kteří místní obyvatele deportovali do sibiřských gulagů ( Litva byla první, která se od SU 11.3.90 odtrhla), považovali Němce za osvoboditele, třebaže je nevítali květinami a šampaňským. Nacisté v Litvě vyhlazovali především Židy a Poláky, Litevce až v třetí řadě.

Mnoho litevských rodin Židy, zejména židovské děti, ukrývalo ve svých domech, , což se trestalo zastřelením, ale Litevci se mezi sebou neudávali jako Češi za Protektorátu, asi proto, že mezi nimi nebyla 5. kolona z KS.

2. největší PL město Krakow, historická rezidence PL králů s královským hradem Wawel a s katedrálou, dnes památka UNESCO, měl v nacistickém Generálním gouvernementu, který nacisté v čele s Hansem Frankem /1900-10/1946 Norimberk/ vyhlásili na jimi okupovaném PL území, speciální postavení. Hans Frank se na Hradu se svoji rodinou zabydlel, pro Poláky se stal Krakow zakázaným městem. Po válce se Stalin vychloubal, že RA Krakow „ zachránila před rozbořením „ .