Pár slov k čsl. legionářům

Politický status 45.-50.000 českých vojáků, rakouskouherských státních občanů ve službách Francie, byl velmi delikátní, TGM je pro boj po boku států Dohody rekrutoval v zajateckých táborech, gen. Nikolaj Duchonin, náčelník ruského

genštábu, je zařadil do carské armády jako armádní sbor o dvou divizích 26.9.17, jeho velitelem jmenoval ruského gen. Vladimíra Šokorova /1868-1940 Praha/ ( velmi podrobné články jsou na serveru válka.cz ). I po uzavření příměří si uchovaly bojeschopnost, stejně jako Lotyšské střelecké pluky, které Leninův puč udržely při životě, ale aby mohly bojovat proti Němcům, musely se čsl. legie dostat ze západoukrajinské oblasti Žitomiru do Francie …

8.2.1918, když bolševici dobyli Kyjev ( loupeže, masové vraždění civilistů, lynčování důstojníků, zlynčovaný na nádraží v Mogilevu byl i gen. Duchonin, jenž poctivě čekal na příjezd Krylenka, aby mu předal genštáb, 20.11.17 byl Rudými gardami zlynčovaný na Krylenkův příkaz před jeho očima za souhlasu Lenina, protože odmítl zastavit boje a vyjednávat s Němci ), TGM a šéf francouzské vojenské mise v Kyjevě vyjednali dohodu s pluk. Muravěvem, dle které měl být čsl. jednotkám, plně vyzbrojeným, za podmínky jejich neutrality,  umožněn průjezd transsibiřskou železnicí do Vladivostoku, odkud měly odplout do Francie. Náklady na jejich přemístění platila francouzská vláda ( mezitím skupina českých bolševiků vytvořila zcela marginální Čsl. radu dělníků a vojáků ).

Ochotný Muravěv si opatřil souhlas z Petrohradu, o kterém TGM informoval 16.2.18, jeden den před vypršením příměří. V tomto okamžiku cesta kolem půlky světa nevypadala tak nezbytně nutná, Muravěv jim nabídl veškerou asistenci výměnou za pomoc v boji proti Němcům za udržení Kyjeva.

Během týdne si však Češi uvědomili, že bolševici v Brestu-Litevském přijmou jakékoliv podmínky příměří, a proto je pro ně nezbytně nutné vyjet na východ okamžitě, aby se nestali válečnými zajatci Němců jako příslušníci francouzské armády či nebyli zařazeni zpět do rakousko-uherské armády.

Když se Němci počátkem 3/1918 zastavili na Dněpru, postavení čsl. legií bylo mimořádné  – byly největší, nejlépe organizovanou a nejlépe vyzbrojenou sílou daleko široko na východ od demarkační linie – ukrajinská vláda je z tohoto důvodu chtěla nechat odjet co nejdříve a nekladla jim žádné překážky. Čsl. sbor si zabavil 70 vlaků, každý o 40 vagonech, první z nich vyrazily přes hranice směrem na Kursk.

První 500 kilometrová etapa ze severoukrajinského železničního uzlu Bachmače přes Kursk a Voroněž do Penzy proběhla bez problémů, třebaže bolševici, mezi nimi Antonov –Ovsejenko, kteří přemístili svůj štáb do Kursku, dávali ostentativně najevo svoji nevoli, že těžce vyzbrojení Češi s vlastními zásobami, projíždějí vlastními vlaky přes jejich území – třebaže se Leninova vláda patrně chtěla zbavit Čechů stejně rychle jako ukrajinská.

22.3.18 předseda sovětu v Penze vlaky s Čechy odmítl pustit dál na východ. Po 4 dnech vyjednávání s ním a s Moskvou byl Čechům odjezd na východ povolen pod podmínkou, že bolševikům přenechají veškerou dělostřeleckou výzbroj a velkou část pistolí a munice. Přesto byl český sbor stále silnější než veškeré bolševické jednotky mezi Penzou a Vladivostokem.

Trocký v této době koketoval s myšlenkou, že se navzdory Leninovi spojí se státy Dohody proti Němcům, a nechá je vylodit v Murmansku, v Archangelsku a ve Vladivostoku.  

Proto neprotestoval, když se počátkem 3/1918 v Murmansku vylodil malý francouzsko-britský expediční sbor. V těchto přístavech, daleko od bolševiků a nedaleko FS břehů, si spojenci učinili logistické centrum.

Trocký se útoků Britů na Kavkaze ani Francouzů v Oděse neobával, zato byl přesvědčen, že Japonci zaútočí na Vladivostok, ve kterém kotvily dva japonské křižníky, hned vedle francouzského a britského.

První vlak s Čechy vyrazil na trasu z Penzy do Vladivostoku, dlouhou 8.500 km, 27.3.18 v atmosféře důvěry. Sovět Penzy obstaral českým legionářům  „ bezpečnostní glejt“  pro další bolševické funkcionáře při transsibiřské magistrále, ve kterém jim Leninova vláda zaručovala bezpečný průjezd a asistenci při průjezdu.

Sotva však vlak přejel Volhu, vyhlídky na hladký průjezd po magistrále se rozplynuly hned druhý den - sověty v Irkutsku a v Omsku, které se obávaly japonské intervence, požadovaly, aby byly vlaky s českými legiemi zastaveny a přesměrovány do Archangelska.

O týden později se 300 japonských námořníků vylodilo ve Vladivostoku, intervence se báli i bolševici v Moskvě, takže Stalin jako lidový komisař pro národnosti 9.4.18 dohodu z Penzy zneplatnil a požadoval, aby byli Češi zcela odzbrojeni a odjížděli na východ jen po malých skupinách ( přesměrovat je do Archangelska odmítl z důvodu, že by to poskytlo záminku k intervenci  ).

Čechům, dle příkazu Stalina, to mělo být dáno rozkazem a nemělo se o tom s nimi vyjednávat, což  nebylo dodrženo. Komisariáty v Moskvě i nadále vyjednávaly s Čechy, Francouzy i s Brity, jak české legie dopravit do Vladivostoku či Archangelska  s jasným cílem – nalákat řadové české vojáky do RA …

Proto sověty v Penze, v Samaře, Čeljabinsku, Omsku a v Irkutsku úmyslně vlaky zdržovaly a vyvolávaly spory o všem možném, zejm. o počtu zbraní ve vlacích, ale nikdy se s Čechoslováky nepouštěly do přímé konfrontace.

V důsledku tohoto zdržování první vlak dorazil do Vladivostoku  až 28.4.18., další dojely v následujících týdnech. Největší část sboru ale ještě stála před Čeljabinskem a 17 dalších vlaků západně před Penzou.

Češi byli rozlíceni, jak s nimi bolševici jednali a jak jejich vlaky zdržovali, zatímco němečtí, rakousko-uherští, bulharští a turečtí váleční zajatci měli cestu na západ otevřenou, a Čechoslováky ze svých vlaků provokovali.

Jednou z provokací byl incident ze 14.5.18 v Čeljabinsku. Někdo ze skupiny rakousko-uherských zajatců, odjíždějících ve vlaku na západ, hodil z vlaku mezi čs. legionáře kus železa a jednoho z nich zranil. Jeho kamarádi vlak dostihli a pachatele na místě utloukli k smrti.

Bolševické stráže tuto skupinu legionářů zadržely a uvěznily, Čechoslováci ( Slováci mezi nimi byli v drtivé menšině )  své kamarády osvobodili a zajali jejich bolševické žalářníky.

Moskva tímto incidentem konečně našla záminku k likvidaci Čsl. armádního sboru - Trocký vydal všem sovětům nařízení, aby odzbrojily všechny vlaky s českými legionáři a zastřelily každého Čecha, který bude mít pušku v ruce.

Legionáři, kteří na vlastní oči viděli zvěrstva, páchaná bolševiky na civilistech, se bouřili i proti vlastním představitelům v Moskvě, proti kterým kritika dosáhla vrcholu v 5/1918, když čeští, francouzští a britští zástupci téměř přijali bolševický požadavek na úplné odzbrojení legií a internaci těch, jejichž vlaky ještě nepřejely Volhu, v Archangelsku.

Když se omský sovět pokusil zadržet 2 vlaky odjíždějící na východ, vypukl mezi legionáři a bolševickými Rudými gardami boj.

23.5.18 se zástupci českých legií z vlaků sešli v Čeljabinsku a společně odmítli nařízení českých představitelů v Moskvě, aby odevzdali zbraně a podřídili se bolševickým úřadům. Čechoslováci se mohli buď nechat postřílet bolševiky, nebo zlikvidovat bolševiky ve svém okolí.

Představitelé čsl. legií se na schůzce v Čeljabinsku shodli v tom, že se budou muset zmocnit celé transsibiřské magistrály od Penzy do Vladivostoku.

Penzu, Syzran ( s železničním mostem přes Volhu ) a Čeljabinsk získali pod svoji kontrolu ještě do konce května 1918.

5.6.18 US konzul v Samaře byl svědkem toho, jak místní příslušníci band RA v časných ranních hodinách ještě ve spodkách utíkali před Čechy schovat se do centra města. Později toho dne byl svědkem toho, jak bolševické vedení v Samaře ze samarského sovětu, včetně Kujbyševa, prchalo z města na lodi i se státními zlatými rezervami z místní státní banky …

29.5.18  Lenin a Trocký pod záminkou stupňující se kontrarevoluce vyhlásili v MOW vyjímečný stav se stanným právem, a oficiálně tak rozpoutali občanskou válku, v níž brutalita byla oficiální politikou bolševické kliky Lenin-Trocký a spol., kteří si zajištˇovali poslušnost braním rukojmích, mj. vzali jako rukojmí rodiče 30.000 důstojníků, kteří se přidali k bolševikům, jejichž profesionality při budování RA využili a posléze je popravili, stejně tak se chovali k anarchistům Nestora Machna, které rovněž využili a poté zahnali do ilegality.

Mezitím po smrti Kornilova převzal v 4/1918 velení nad protibolševickou armádou bělogvardějců o 12.000 mužích gen. Děnikin, jenž se snažil ovládnout Kubáň.

V 5/18 gen. Krasnov, jenž přísahal, že proti bolševikům nepovstane a odešel do důchodu, přijal funkci atamana donských kozáků, a vyhlásil nezávislý protibolševický kozácký stát, který dostával od Němců zbraně a munici výměnou za obilí – protibolševičtí vojenští vůdci byli ruští nacionalisté, kteří by s Němci sami nikdy nevyjednávali, ale od Krasnova německé zbraně přijímali  …

Povstání českých legií na jižním Urale v železničním trojúhelníku Samara-Čeljabinsk-Omsk obnovilo moc kozáckého atamana Dutova, protože Češi zneutralizovali Bljucherovy bolševické oddíly.

Valerian Kujbyšev, třebaže ztratil na Češích Samaru a z boje utekl, měl v RA větší slovo než vrchní velitel Tuchačevský, jenž si stěžoval na absolutní absenci disciplíny.

4.7.18 na 5. všeruském sjezdu Sovětů se Lenin vysmál Levým eserům za to, že stále požadovali místo pravidelné armády gerilové jednotky s tím, že proti pravidelné armádě imperialistů nelze bojovat partyzánským bojem, a potvrdil svoji spolupráci s imperialistickými německými jednotkami ( jinak by Lenina a jeho kumpány svrhly, navíc německý velvyslanec imperialista  baron Mirbach seděl na sjezdu hned u pódia ).

Sverdlov, předseda sjezdu, sjezd spěšně předčasně ukončil poté, co se jeden z Levých eserů obrátil přímo na německého velvyslance a vmetl mu do tváře, že se „ diktatura proletariátu zvrhla v diktaturu imperialisty Mirbacha, a že Lenin z ruských lokajů učinil lokaje německých imperialistů „ , načež Lenin a Sverdlov odjeli okamžitě na německou ambasádu, kde se s hlubokou pokorou omlouvali za jeho slova. V telegramu Stalinovi z téhož večera, jenž byl v Caricynu, Lenin psal, že jsou „ na prahu války s Německem“  ...

Když byl sjezd 9.7.18 obnoven, třetina Levých eserů, odpůrců separátního míru s Němci, se sjezdu již neúčastnila.

Britský agent v Moskvě Bruce Lockhart napsal, že situaci zachránil Trocký, jenž nazval Levé esery zrádci, kteří se snaží proti vůli lidu zatáhnout národ znovu do války, a přirovnal RSSR k ze všech stran obležené pevnosti kapitalistickými zloduchy, tezi, kterou mu Stalin po jeho vyhnání z Ruska,  přebral.

Trocký, dle Lockharta, ve svém projevu uvedl, že kontrarevoluci podporují čsl. legie, které jsou v žoldu anglo-francouzské buržoazie.

Trocký poté přednesl svoji vizi bolševické armády, která ostře kontrastovala s realitou, a jako vždy, když bolševici potřebovali vojensky potlačit opozici, povolal k obraně Moskvy „ před Levými esery a jinými kontrarevolucionáři “ Lotyšskou střeleckou divizi plukovníka Vacietise.

Ve Velkém divadle se mezitím Muravěv prohlásil za vrchního velitele RA a nechal zatknout Tuchačevského a jiné bolševické velitele. Muravěv poté poslal telegram velení čsl. legií, ve kterém je vyzval, aby se připojili k jeho boji s německou armádou …

Bývalý carští důstojníci z protibolševického Svazu pro obranu vlasti se zmocnili průmyslového města Jaroslavle severovýchodně od Moskvy, ale Muravěvův vojenský puč měl krátké trvání – trval jen jeden den, poté ho bolševici vylákali na schůzku, ubodali bajonety a prostříleli.

24.2.1918 po pádu kozácké metropole Novočerkassku vedl Kornilov své muže tzv.Ledovým pochodem do prázdných Kubáňských stepí. Přestože byl ve značné početní nevýhodě, podařilo se mu zbavit se pronásledujících rudoarmějců a oblehnout Jekatěrinodar, hlavní město Kubáně, 13.4.18 byl Kornilov zabit dělostřeleckým granátem, který dopadl na jeho velitelství.