Západ v obležení Stalinových vrahů II, zločiny Kima Philby

Tzv. Pětku z Cambridge University naverboval jejich prof. ekonomie Maurice Dobb /1900-1976/, jenž pro Kominternu vyhledával zpravodajské talenty a často jezdil do Moskvy  ...  

Historik umění Anthony Blunt /1907-1983UK/, nejstarší ze skupiny, správce uměleckých sbírek královny, jenž měl na starosti vyhledávání vhodných studentů pro verbování, tvrdil, že byli naverbováni po promoci.

1964 kontrarozvědka MI5 obdržela informaci od Bluntova známého ze studií o tom, že se jej Blunt snažil naverbovat pro spolupráci s KGB. Blunt se při výslechu MI5 přiznal výměnou za beztrestnost, která mu byla udělena tajně, veřejně odhalen byl až 1979 investigativním novinářem Andrew Boyle v knize Climate of Treason, která rozbouřila UK parlament, vyjádřit se ke kauze Blunt musela i Thatcherová.

Výraz „Pětka“ se začal používat v roce 1961, když KGB přeběhlík Anatolij Golicyn /1926-2008/ jmenoval Macleana a Burgesse jako členy KGB Pětky a Kima Philbyho /1912-1988/ jako pravděpodobného třetího člena s tím, že zbylé dva nezná.

Philby, žijící v té době jako novinář na volné noze v Bejrútu, byl však ze spolupráce s KGB ještě před Golicynem obviněn několika novináři, ale Londýn neměl s Bejrútem dohodu o extradici - navíc vybraní členové MI5 již od roku 1951 věděli, že je Philby agent KGB z přísně tajného US projektu Venona, který dešifroval zprávy ruských tajných služeb, a ještě k většímu zmatku přispěl Blunt, jenž jmenoval další agenty KGB, které osobně naverboval.

Šéf kontrašpionáže CIA James Angleton varoval MI6 před Macleanem v roce 1951 přes Philbyho, pracujícího v US. Philby Macleana varoval přes Burgesse, takže oba, Maclean a Burgess, v 5/1951 uprchli do Moskvy, a podezření padlo na Philbyho, jenž byl odvolán do Londýna a vyšetřován, v 7/1951 z MI6 odešel, a stal se nezaměstnaným „ novinářem“ v Bejrútu – 1955 byl znovu obviněn, že je třetím mužem z kauzy Maclean-Burgess, reagoval tak, že svolal tiskovou konferenci a prohlásil:“ Nikdy jsem komunistou nebyl !“ K jeho smůle si šéfka Anglo-židovského spolku Flora Solomon  1962 vzpomněla, že jí 1935 řekl, že je komunista, a ohlásila to MI5.

Philby prchl z Bejrútu za pomoci sovětské obchodní delegace na sovětské nákladní lodi.

Philbyho zločiny :

V 2/1944 v Istanbulu přeběhl pracovník Abwehru Erich Maria Vermehren de Saventhem /1919-2005/ s manželkou , a mj. předal MI6 seznam se jmény a adresami německých protinacistických křestˇanských aktivistů – Philby je předal NKVD, ta GRU, která je 1945 všechny do jednoho přes oddíly SMĚRŠ deportovala do gulagů či na místě zavraždila. MI6, která je 1945 hledala, nenašla ani jednoho.

Vermehren pocházel z rodiny protinacistického právníka, kterého NSDAP označila za „ politicky nespolehlivého „ , sám odmítl vstoupit do Hitlerjugend ( dnešní varianta Putinova Naši aj. putinoidních mládežnických spolků ), takže byl ocejchován jako „ neschopen reprezentovat německou mládež „ , a byl mu odebrán pas, se studiemi na Oxfordu se musel rozloučit.

1939 se seznámil s hraběnkou Elisabeth von Plettenberg, jejíž rod je zmiňován od roku 1187, se kterou se oženil 1941. Plettenbergovi byli nejen přední němečtí katolíci, ale i protinacističtí aktivisté, mj. tajně rozšiřovali zakázanou protinacistickou  německy psanou encykliku Mit brennender Sorge /S palčivou starostí, kterou napsal papež Pius XI. 14. 3. 1937 v reakci na nacismus ( jeho nástupce Pius XII, papežem 1939-1958, byl odsuzován za neutrální postoj k Berlínu ( Vatikán nemohl vyhlásit nacistům válku ), ale jeho neveřejné diplomatické aktivity a jím iniciovaná a podporovaná „podzemní činnost“ církevních struktur zachránila statisíce Židů ).

Za rozšiřování papežovy Encykliky byli Elizabetiny rodiče zatčeni Gestapem, po třech týdnech se Elizabetě, jež byla rovněž vedená jako politicky nespolehlivá, podařilo vyjednat (vyplatit) jejich propuštění. Brzy se oba mladí lidé ocitli v protinacistických kruzích, zejména přes aktivity Vermehrenova bratrance právníka Adama von Trott zu Solz /1909-8/1944 oběšen/, a rozhodli se emigrovat do Británie.

Vermehren nebyl pro své zranění z dětství odveden do vojenské služby, ale von Trott mu v 11/1943 vyjednal vstup do Abwehru s pomocí šéfa Abwehru v Istanbulu právníka Paula Leverkühna /1893-1960/.

V této době šéf Abwehru admirál Canaris vyjednával s Američany  přes německého velvyslance v Turecku Franze von Papen, jenž se setkal s arcibiskupem Francisem Spellman.

Franz von Papen byl bratrancem Elizabety Vermehren, takže její manžel dostal místo u Abwehru v Istanbulu, avšak Elizabetu si Gestapo nechalo v Berlíně jako rukojmí.

Při první návštěvě manžela v Berlíně  v 12/1943 si Elizabeta obstarala na německém zamini oficiální propustku do Istanbulu, kam cestovali vlakem, na hranicích s Bulharskem však byla zatčena Gestapem a odvezena na německou ambasádu do Sofie, zatímco jejímu manželu bylo povoleno cestovat do Istanbulu, kde kontaktoval MI6, která na něho již vedla spis.

Gestapo mělo opět smůlu – velvyslanec byl rodinný přítel, jenž Elizabetu ve spolupráci se zdejším šéfem Abwehru propašoval do letadla s diplomatickou poštou, letícím do Istanbulu.

V 1/1944 se Vermehren dozvěděl, že Gestapo zatklo jejich přítele ze zamini a šéfa Říšského tiskového úřadu/ Reichspresseamt Otto Carla Kiep /1889-8/1944 oběšen/ pro jeho účast na Frau Solf Tea Party, což bylo neformální sdružení německých protinacistických intelektuálů, většina z nich byla pozatýkána  do konce roku 1943 poté, co se  10.9.43 účastnili posledního čajového dýchánku v rezidenci Elisabeth von Thadden /1890-9/1944 popravena/, protestantka.

V souvislosti se zatčením Otto Carla Kiep je Gestapo povolalo do Berlína, místo toho počátkem února 1944 přeběhli k Britům, ale aby jejich rodiny v Berlíně nebyly zatčeny, s MI6 se domluvili na svém „ únosu“  ( do Londýna byli propašováni přes Izmir, Aleppo, Káhiru, Gibraltar ), ale britská propaganda  před plánovanou invazí do Normandie o jejich útěku informovala, aby v Hitlerových tajných službách vyvolala chaos s tím, že utekli i s tajnými kódy Abwehru, což nebyla pravda, ale Hitlerovi se prý z Abwehru chtělo zvracet, 18.2.44 byl Abwehr zrušen a jeho funkce převzala Bezpečnostní služba RSHA /Hlavní říšský bezpečnostní úřad Himmlerovy SS.

Jejich rodiče a sourozenci byli zatčeni, ale přežili. Ke smůle německých protinacistických katolíků byli ubytováni v bytě matky Kima Philby.

Zemřeli v Bonnu, Elizabeth v roce 2000, Erich 2005.

Další zločin Kima Philby :

V 8/1945 se vicekonzul sovětského konzulátu v Istanbulu, NKVD agent Konstantin Volkov s manželkou, připravoval přeběhnout k Britům, Philby je nahlásil NKVD, která je unesla a v Moskvě zastřelila.

Volkov nejprve poslal dopis britskému vicekonzulu, v němž jej žádal o urgentní schůzku, ale ten dopis ignoroval.  4.9.45 Volkov s manželkou dorazili na britský konzulát v Istanbulu osobně, a žádali o schůzku s vicekonzulem, které byl přítomen britský tlumočník.

Volkov žádal o politický azyl, 27.000 liber a možnost odjet s manželkou na Kypr – výměnou nabídl jména tří významných NKVD agentů v Británii, z nichž dva pracují na zamini ( Burgess a Maclean) a jeden ve vysoké funkci britské kontrašpionáže ( Philby).

Budou-li jeho požadavky splněny, odhalí dalších 314 NKVD agentů v Turecku a 250 NKVD agentů v Británii. Zároveň požádal, aby tuto informaci neposílali do Londýna depeší, které Sověti čtou.

Volkov udělal chybu, že chtěl tak dlouho čekat na odpovědˇ . Sir Stewart Menzies, šéf MI6, se informaci dozvěděl od diplomatického kurýra, a bezstarostně ji předal šéfovi ruské sekce – Kimu Philby, kterého chtěl Volkov odhalit.

Philby Volkova okamžitě nahlásil svému NKVD nadřízenému a úmyslně přijel do Istanbulu se zpožděním o celé 3 týdny, aby NKVD agenti mohli Volkova zlikvidovat ( ten byl naposledy spatřen, jak jej celého omotaného obvazy cpou do sovětského nákladního letadla ). Britský vicekonzul Chantry Page zuřil a stěžoval si na Philbyho nezodpovědnost a neschopnost – Philbymu to prošlo, protože Britové zjistili, že telefonní linky z britského konzulátu z Istanbulu do Ankary NKVD odposlouchává.

1947 Philby koordinoval infiltraci skupin emigrantů do sovětské Arménie a Gruzie, turecká zpravodajská služba je zavedla ke gruzínským hranicím, poté zaslechla výstřely.

Dalším zločinem Kilbyho a projevem selhání MI6 bylo, že MI6 celé 3 roky organizovala infiltraci vycvičených dobrovolníků do Albánie – hned za hranicemi si je vždy odvedla je očekávající albánská tajná policie.

Golicyn je autorem knih Nové lži místo starých/New lies for old 1984 a Pěrestrojkový podvod/Perestroika Deception 1995, ve kterém píše, že v okamžiku, kdy Západ začal podporovat pěrestrojku, prohrál studenou válku.

Golicyn tvrdil, že informátorem a vlivovým agentem KGB je i premiér Harold Wilson, jenž se za svých obchodních cest do Moskvy koncem 40.let přátelil s Mikojanem a Molotovem, kteří dle Mitrochinova archívu jeho rozbory politické situace v UK považovali za zpravodajsky velmi cenné. KGB si na něj otevřela složku, ale k přímé spolupráci nikdy nedošlo.

Golicyn tvrdil, že Wilsonova předchůdce v čele Labour Party, Hugh Gaitskella, otrávila KGB, aby do čela dostala Wilsona. Gaitskell 1963 náhle zemřel na autoimunitní multiorgánové onemocnění lupus erythematosus, při kterém tělo napadá vlastní tkáně.

Golicyn prohlašoval, že i finský prezident Urho Kekkonen je od roku 1947 KGB agent „Timo“, kterému KGB pomohla k vítězství ve volbách ( viz mj. „ volby“ v Putinově Rusku, referendum o Brexitu či volby Zeman versus kníže Karel ), s čímž většina finských historiků souhlasí.

1964 přeběhl důstojník KGB Jurij Nosenko /1927-2008 US/, jenž tvrdil, že Golicyn /1926-2008/ není přeběhlíkem, ale KGB implantátem. Nosenko uspěl na detektoru lži až potřetí, stále mu nevěřili ani hodnost podplukovníka, proto ho na 3.5 roků zavřeli na malou samotku bez oken a nábytku, a strašili ho, že na samotce zůstane 25 let, nepřizná-li se, že je agent KGB ( nakonec se Nosenko stal poradcem CIA ).

Šéf kontrašpionáže CIA James Angleton věřil Golicynovi,  Richard Helms, budoucí šéf CIA, a Edgar Hoover Nosenkovi, takže spolupráce mezi CIA a FBI byla přerušena po celé zbývající období, po které Hoover zastával funkci šéfa FBI.

Golicyn odhalil i KGB agenta Johna Vassalla, homosexuálního úředníčka na ministerstvu námořnictva, jenž byl 1952 převeden do Moskvy jako administrativní pracovník britského námořního atašé.

KGB jej přes svého agenta, zaměstnance ambasády, seznámila s místní homosexuální komunitou, opila jej, nafotila a vydírala.

Vassall Británii způsobil nedozírné škody – dodal KGB tisíce dokumentů o námořních technologiích, torpédech, protiponorokových zařízeních, radarech, a přispěl tak k modernizaci ruského námořnictva.

Byl zatčen 1962, odsouzen k 18 letům vězení, ale odseděl si jen 10, proto novináři spekulovali, že byl obětován za vyššího funkcionáře.

U Cambridgské Pětky se mnoho let spekulovalo, kdo byl Pátým mužem ( Graham Greene, jenž během 2.sv.v. pracoval s Philbym i s Cairncrossem, napsal romány Třetí muž a Desátý muž očividně na tehdejší novinářskou záhadu Pátého muže ).

John Cairncross /1913-1993/ byl literárním vědcem a KGB atomovým špiónem, rekrutovaným 1936 prominentním britským komunistou Jamesem Klugmannem ze zámožné rodiny ( i jeho sestra byla komunistka ), oficiálním historikem britské KS.

Klugmann vstoupil do KS 1933 na studiích v Cambridge, definitivně jej usvědčil Mitrochinův archív. Od 1935 žil v Paříži jako šéf Světové organizace studenstva, v této funkci hodně cestoval. 1936 se Klugmann seznámil s hlavním náborářem NKVD v Británii Arnoldem Deutsch /1903-1942? údajně se s ním potopila ponorka, když se tajně vracel do US /, jenž jej pověřil úkolem rekrutovat Johna Cairncrosse .

1938 Cairncross vykonával funkci osobního tajemníka Sira Maurice Hankey, 1942 přešel do MI6. Ke spolupráci s KGB se přiznal 1951, 1964 jeho jméno potvrdil ve svém přiznání Blunt, veřejně byl odhalen jako „ Pátý muž“ 1990. Byl považován za nejvýkonnějšího a nejdůležitějšího informátora z Pětky.

Donald Maclean /1913-1983 Moskva/

Ve věku 13-18 let Maclean studoval na Gresham internátní škole, kde všichni studenti museli podepsat písemný závazek, že na sebe a na jiné budou navzájem donášet, projeví-li se u někoho nečisté myšlenky a nevhodné chování. Naučili se tak zrádcovskému řemeslu a dokonalé přetvářce.

Gresham's School byla liberální a levicová, vyšel z ní Tom Wintringham /1898–1949/, marxistický vojenský historik, a mj. výše zmíněný komunista James Klugmann, jenž s McLeanem přešel na univerzitu v Cambridge a oba ještě za studií vstoupili do KS a angažovali se v komunistické propagandě, zatímco jejich další spolužák z Gresham´s School, Roger Simon, se stal levicovým labouristou.

Všichni výše zmínění 1934 přispěli do knihy Cambridgské levice, spolu s komunistickým básníkem Johnem Cornford /1915-1936/, prapravnukem Charlese Darwina.

Cornford studoval na London School of Economics, kde se stal mluvčím Mladých komunistů, do KS vstoupil za svých studií na Cambridge University, kde byla jeho milenkou studentka a komunistka, a pozdější marxistická spisovatelka Margot Heinemann/1913-1992/, pocházející z rodiny německého židovského bankéře.

Protože byl Cornford ve Španělsku členem antistalinských POUM milic, byl zavražděn NKVD.

Dalším autorem knihy Cambridgská levice byl novinář a sociolog Charles Madge /1912-1996/, jenž se od svých 20 let proslavil svoji surrealistickou poezií, komunistou přestal být po podepsání nacistickobolševického paktu 1939, a irský fyzik a molekulární biolog John Desmond Bernal /1901-1971/, sympatizant s komunismem. Jako všichni děti ze zámožných britských rodin, studoval i on od svých 13 let na internátní škole, poté na Cambridge.

Bernal, kterého nesnášel fyzik Ernest Rutherford, se stal v roce 1937 profesorem fyziky na Londýnské univerzitě, po vypuknutí války 1939 přešel na ministerstvo vnitřní bezpečnosti, kam přivedl Solly Zuckerman, se kterou od roku 1942 působil jako sympatizant s komunismem  ve funkci vědeckého poradce námořního velitele a šéfa kombinovaných operací Lorda Louise Mountbatten/1900-1979 zavražděn IRA/, 1917, když královská rodina přestala užívat své německé tituly a přijala britštější příjmení „Windsor“,  se stal z prince Louise Battenberga Louisem Mountbattenem, anglická verze německého Battenberg.  V 5/1940 Louis Mountbatten velel britskému konvoji, který evakuoval spojenecké vojáky z Norska, 1942 velel tragickému vylodění u Dieppe.

Bernal prosazoval pro boj proti německým ponorkám v severním Atlantiku projekt Habakkuk, obří nepotopitelné letadlové lodě ( měla mít 12 m tlustou stěnu z ledu, postavena z pykretu, směsi vody a dřevěných pilin ), projekt byl zrušen pro nedostatek financí.

Tragické vylodění u Dieppe Bernala zdeprimovalo, proto se soustředil na zabezpečení Operation Overlord. Výhody svého umělého přístavu předvedl účastníkům konference v Quebec v roce 1943, na které byl jediným UK vědcem, přestože neměl nejvyšší bezpečnostní prověrku.

3.6.44 byl převeden v přechodné hodnosti poručíka k dobrovolným záložníkům námořnictva. Jeho hlavním příspěvkem k vylodění v Normandii bylo jeho podrobné zmapování normandských pláží, což muselo být uděláno tak, aby to nepřilákalo německou pozornost. Jeho znalost terénu pramenila jednak z výzkumu knihoven a z leteckých snímků, a jednak z osobních zkušeností, protože na nich trávil předchozí dovolené. Vylodění se i zúčastnil, třebaže, jak přiznal, nevěděl, kde má lodˇ přídˇ a kde zádˇ ( viz mj. mé články  Bitva o Normandii, kterou spojenci málem prohráli - Andrea ...https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog +

Co předcházelo operaci Overlord, vylodění v Normandii - Blog ...

https://kostlanova.blog.idnes.cz › blog  ).