Stalinovy čistky v NKVD, Walter Schellenberg v kauze Tuchačevského šířil Stalinovu lež

Walter Schellenberg v kauze Tuchačevského šířil Stalinovu lež o „ německých „ dezinformacích, třebaže šlo o Stalinovy dezinformace. Schellenberg byl klíčovým svědkem spolupráce NKVD s Gestapem, a protože se Stalinovi nepodařilo,

aby v Norimberku dostal oprátku, zemřel krátce poté, co byl propuštěn z vězení.

Na naléhání Alexandra Orlova ( vlastním jménem Leiba Feldbin ), pozdějšího přeběhlíka, jenž kritizoval neefektivní využívání diplomatů jako špehů, NKVD zavedla nový systém – NKVD špióni působili jako členové obchodních delegací ( v sovětské obchodní delegaci v Paříži jako špión Orlov 1926 začínal ), akademici a novináři.

1932 byl Orlov vyslán přes přístav v Brémách do US pod záminkou návštěvy příbuzných, jeho úkolem bylo získat nefalšovaný US pas, se kterým by mohl cestovat po celé Evropě. Uspěl, US pas na jméno William Goldin mu byl vystaven, přestože jej US námořní zpravodajská služba identifikovala jako špióna.

Po obdržení US pasu se Orlov téhož roku vrátil lodí přes Německo do Moskvy, a opět žádal, aby byl vyslán na Západ ( aby se na Západě mohla léčit jeho dcera ). Do Vídně přijel v 5/1933 jako Leon Nikolský, zatímco manželka se postarala o léčbu dcery, Orlov vyměnil svůj sovětský pas za americký, a v 8/1933 odjel přes ČSR do Ženevy, kde měla jeho skupina ( Alexandr Korotkov, rezident ilegál bez formálního krytí se svojí manželkou, a kurýr Arnold Finkelberg  )  předávat dezinformace francouzské vojenské zpravodajské službě/2.byro, ale nebyla úspěšná , takže byl 1934 z Ženevy přeřazen do Kodaně, aby dělal asistenta rezidentům-ilegálům Theodoru Maly v Paříži /1894-1938 popraven/ a Ignaci Reiss ( zavražděn NKVD v 9/1937 v Lausanne).

Theodor Malý byl madˇarský římskokatolický kněz, kaplan  v rakousko-uherské armádě , jenž od 20.let velice efektivně pracoval jako náborový a řídící důstojník pro ČEKU/ GPU/OGPU/NKVD poté, co byl Rusy zajatý na karpatské frontě.

V dopise příteli, který se dochoval, napsal : “ Rusové nás zajatce, hladové, plné červů, některé s tyfem, jiné s umrzlými končetinami, přes zákopy plné bahna přesunovali od jednoho tábora k druhému. Ztratil jsem víru v Boha a přidal jsem se k bolševikům. Již jsem nebyl Madˇar, kněz ani ničí syn, byl jsem jen komunistou, a po zbytek života jsem jím zůstal „ .

1932 jej OGPU vyslalo do Londýna jako Paula Hardta, aby zde řídil dva kremelské špehy na britském zamini -  šifranta zamini  kpt. Johna Herbert Kinga a Ernesta Holloway Oldhama.

King byl členem britské delegace Společnosti národů v Ženevě, kde jej za peníze najal nizozemský agent OGPU/NKVD malíř  Henri Pieck /1875-1972/, kterému King předal šifrovací klíče a telegramy. Pieck byl zatčen Gestapem pro odbojovou činnost v 6/1941, koncem války byl deportován do Dachau.

V 9/1939 NKVD přeběhlík Walter Krivický /1899-1/1941 zavražděn NKVD v hotelu v US / vyzradil Kinga, jenž byl odsouzen k 10 letům vězení.

Krivický, vlastním jménem Samuel Ginsberg, byl haličský Žid, jenž se 1917 přidal k bolševikům, a stal se rezidentem-ilegálem ( regionálním šéfem NKVD agentů ) v Haagu, kde vlastnil antikvariát. Jeho  úkolem byla průmyslová a vojenská špionáž - Krivický odcizil plány vojenských letounů a ponorek, monitoroval nacisticko  - japonskou korespondenci, a rekrutoval mj.  Noela Field a Magdu/Elenu Lupescu /1895-1977 Lisabon/, dceru rumunských židovských lékárníků,  kteří konvertovali ke křestˇanství.

Někteří historici tvrdí, že byla nemanželskou dcerou rumunského krále Karla I., a tudíž sestřenicí korunního prince Karla /1893-1953/, jehož milenkou se ještě v době svého manželství stala 1923 ( vzala si ho 1947) .

Ústava korunnímu princi zakazovala ženit se s Rumunkami, natož židovského původu a původu neurozeného, přesto se korunní princ již za 1.sv.v. nakrátko a skandálně oženil s prostou Rumunkou, jejich přátelský vztah vydržel až do jeho smrti.

Karel se s Elenou veřejně ukazoval nejen v Rumunsku, ale v 12/1925 i v Miláně - fotografii přinesly všechny italské listy, takže se týž měsíc musel zříci trůnu ve prospěch svého 4letého syna Michaela, kterého měl s dánskou princeznou Helenou, jež se s ním rozvedla 1928.

Třebaže jeho abdikace byla ratifikována parlamentem se zákazem vstupu do Rumunska, přesto se 1930 i se svou milenkou Elenou Lupescu vrátil, 1938  zlikvidoval parlamentní demokracii a prohlásil se diktátorem – kritiky, které nešlo uplatit, zavřel do vězení, a politickými machinacemi oba nahromadili obrovský majetek.

S pádem Francie v 6/1940 padl versailleský mírový systém a Rumunsko se ocitlo v obklíčení nepřátel. Aniž by se bránilo, bez jediného výstřelu podstoupilo část svého území Stalinovi, Madˇarsku a Bulharsku. Karel, kterého Hitler nesnášel, znovu abdikoval ve prospěch svého syna Michaela – moc převzal gen. Antonescu, a Karel s Elenou utekli ze země speciálním vlakem, přeplněným vším, co nakradli.

Na hranici byl vlak prostřílen kulkami od tzv. legionářů, což byla fašistická, antisemitská, protiromská, protimadˇarská, protikomunistická a protikapitalistická Legie archanděla Michaela, přezdívaná Železná garda/ „zelenokošiláci“, prosazující pod vedením rumunské pravoslavné církve východní ortodoxii - Elena jako bolševický agent měla blízko k jejímu vůdci, jenž byl na příkaz Karla, kterému se nechtěl podřídit, 1938 zavražděn ( Cornelius Codrenu /1899-1938/, jenž polovojenské milice 1927 založil ). Gen. Antonescu  "legionáře"  v 9/1940 pustil do vlády, ale již v 1/1941 nechal armádou potlačit jejich pokus o puč, někteří šéfové Železné gardy poté uprchli do Berlína, Antonescu byl 1946 popraven za válečné zločiny.

Karel a Elena odjeli přes Portugalsko do Mexika, poté do Brazilie, kde se 1947 vzali, ale kvůli zhoršujícímu zdraví Eleny se museli usadit v Lisabonu.

Gruzínec Stalin měl strach ze svědků svých zločinů.

Poté, co NKVD zlikvidovala všechny, na které Stalin ukázal, Stalin „vyčistil „ NKVD od vykonavatelů těchto vražd.

Pod záminkou zavraždění Sergeje Kirova 1.12.1934 v Leningradu, Stalin rozpoutal čistky mezi komunisty, aby vyčistil Stranu od nestalinistů, načež v 12/1936 prohlásil, že příliš mnoho lidí v NKVD ví o tom, že nařídil zavraždit Kirova, a že je třeba je odstranit – proto Ježov vedle Zahraniční správy/INO ( od 1935 jí šéfoval Abram Slucký, syn židovského nádražního dělníka, pověřený Jagodou ) vytvořil  „Správu zvláštních úkolů „ , složenou ze 300 loajálních stalinistů z ÚV, která měla fyzicky zlikvidovat starý NKVD aparát ( první obětí byl v 3/1937 šéf NKVD Jagoda ) a nahradit jej stalinisty, kteří pro Stalina bez výhrad splní jakýkoliv úkol.

Správa si vytvořila tajnou zabijáckou Mobilní Skupinu, která zabíjela NKVD příslušníky sloužící v zahraničí, nejen ty, které podezírala, že by mohli přeběhnout, ale i ty, kteří odpovídali Stalinovu popisu nepřítele  – komunisty idealisty a internacionalisty, a čistila sítě jejich agentů.

Šéfoval jí Leninův bolševik Michail Shpigelglass, syn židovského účetního. Shpiegelglass, malý zavalitý mužíček jako Lenin, Stalin a Putin, studoval ve Varšavě, právo v Moskvě, vojenskou akademii v Petrohradu, mluvil plynně polsky, francouzsky a německy. Za občanské války byl zpravodajským důstojníkem RA, čekistou, jenž potlačoval protibolševická povstání ruského lidu.

K roku 1938 bylo do Moskvy staženo přes 40 NKVD zahraničních rezidentů, kteří byli po příjezdu zlikvidováni.

Alexandr Orlov, vybaven několika evropskými pasy na různá jména, 1938 neuposlechl příkaz Stalina, aby se vrátil do MOW, a místo toho přeběhl i s rodinou do US, kde napsal knihu The Secret History of Stalin´s  Crimes.

Orlov proslul tím, že se mu podařilo dopravit veškeré zlato Španělské republiky do Kremlu ( viz, jak Putin dopravoval venezuelské zlato do Moskvy ).

V 2/1938 Stalin nařídil zlikvidovat dalšího svědka svých zločinů – Leninova bolševika Abrama Sluckého, problém byl v jeho funkci šéfa Zahraniční sekce, jeho zatčení mohlo vyplašit další NKVD rezidenty v zahraničí, kteří měli být povoláni zpět do Moskvy. Proto si Sluckého zástupce Ježova Michail Frinovský 17.2.1938 pozval do kanceláře, kde mu další Ježovův zástupce, jenž stál za židlí, na které Slucký seděl, nasadil přes obličej masku s chloroformem, načež mu injekcí vstříkli do žíly jed a rozhlásili, že zemřel na infarkt ( Frinovský byl zatčen v 4/1939, a popraven i s manželkou a se 17letým synem ( Stalin uzákonil trestní odpovědnost od 12 let ), Stalin se jistil před možnými svědky svých zločinů.

Mark Zborowski „ Etienne“ , ruský Žid, „/ 1908-1990 - věku nad 60 let se Stalinovi komunisté dožívali jen na Západě, v Rusku komunisté hromadně umírali na "infarkt"  /, hlavní agent NKVD v pařížské síti Trockého ve 30. letech, kdy infiltroval  sítˇ Lva Sedova  ( pracoval jako číšník a studoval antropologii ), a v NYC ve 40.letech, kde vypátral Viktora Kravčenka, hledaného NKVD, 1921 uprchl s rodiči  před bolševiky do PL ( jeho 2 bratři a sestra v Rusku zůstali ), kde vstoupil do KS a před zatčením uprchl do Berlína.

1933 bez finančních prostředků se svojí manželkou dorazil do Paříže, a nechal se naverbovat důstojníkem NKVD, „ emigrantem „ z Petrohradu, Alexandrem Adlerem.

Adler jej naverboval do speciální vraždící skupiny OGPU (psychoanalytik Max Eitingon, Leonid Eitingon, Sergei Efron, David Alfaro Siqueiros, bělogvardějský gen. Nikolai Skoblin /1892- zavražděn či popraven, kdy ?/, která vraždila osobní nepřátele Stalina ( 1937 zavraždila Ignace Reiss, 1937 André Nina, 1940 Trockého a 1941 Waltera Krivického).

Skoblin byl manžel pěvkyně a fanatické bolševičky, která jezdila do terénu zpívat rudoarmějcům, Naděždy Plevické, oba manželé byli v Paříži naverbováni Adlerem 1930.

NKVD agent gen. Skoblin sehrál roli prostředníka mezi NKVD a Gestapem v kauze maršála Tuchačevského,  a hlavní úlohu v NKVD únosu šéfa Ruského vševojenského svazu /ROVS generála Jevgenije Millera /1867- 5/1939 zastřelen/ v Paříži 22.9.1937, kdy jej Skoblin na příkaz Shpigelglasse vylákal do NKVD bytu na schůzku s agenty Abwehru, ve skutečnosti s důstojníky NKVD Shpigelglassem a pařížským NKVD rezidentem Kislovem. Millera zdrogovali a z Havru jej na palubě sovětské lodi propašovali do Moskvy, kde byl krutě mučen a v 5/1939 popraven.

Kniha přeběhlíka Waltera Krivického z roku 1939 Ve Stalinových tajných službách tvrdí, že „německý agent „ Skoblin rozšířil „ německé“ dezinformace o maršálu Tuchačevském ( zatčen 22.5.37 a spolu s dalšími 7 generály, 1 spáchal sebevraždu ještě před procesem, tajně popraven již 12.6.37, 3 týdny po zatčení, protože armáda stála za ním ), což 1951 ve svých Pamětech Labyrint, které napsal ve vězení v letech 1949-1951, potvrdil SS funkcionář a šéf špionáže a vojenské rozvědky v RSHA Walter Schellenberg /1910-3/1952 Turín, údajně rakovina jater/ s tím, že „německé“ dezinformace byly přihrány čsl. rozvědce, ta je předala Benešovi, „ a ten je přeposlal Stalinovi“. Již mrtvý Beneš se nemohl bránit, zato Schellenbergova neteř žila v NDR. Sověti pro Schellenberga požadovali nejraději doživotí ( Schellenberg byl klíčovým svědkem spolupráce mezi NKVD a Gestapem ), dostal však jen 6 let – Paměti napsal ve vězení a některé pasáže ve Švýcarsku, kam byl po dvouletém vězení na nějaký čas „ převezen“, byl již těžce nemocný, s psaním mu pomáhali asistenti.

Některé pasáže Schellenbergových Pamětí označil za nevěrohodné historik Robert Gerwarth, a také CIA analýza Labyrintu z roku 1957.

Také Krivický touto lží ( a dalšími ) splnil to, co Stalinovi slíbil, když jej NKVD zabijácké komando vynechá ( byl NKVD zavražděn v 2/1940 v US hotelu ) – zabudoval do svých Pamětí Stalinovy lži.

Gen. Skoblin nebyl napojený na německou zpravodajskou službu, byl NKVD agentem, a maršál Tuchačevský byl nejlepším přítelem Berlína, stejně jako Stalin - nebyly to tudíž „ německé“ dezinformace, ale Stalinovy lži, kterými se Stalin snažil zakrýt, že je pachatelem vraždy Tuchačevského a jeho generálů.

Tvrdí to i gen. Pavel Sudoplatov /1907-1996/, jenž tvrzení Krivického a Schellenberga odmítl jako lež NKVD ( Kreml po válce požadoval pro Schellenberga, nepohodlného svědka spolupráce NKVD-Gestapo, nejlépe trest smrti či doživotí ). Sudoplatov tvrdí i to, že Skoblin nebyl v 1/1930 zapletený do únosu a vraždy bělogvardějského gen. Alexandra Kutepova /1882-1/1930 Paříž/, v letech 1928-30 šéf ROVS, jak tvrdí mj. autoři Krivický a Christopher Andrew.

NKVD neuspěla dosadit Skoblina do funkce šéfa emigrantského Všeruského vojenského svazu/ROVS , kterou zastával Miller, protože Miller mu nedůvěřoval, a zanechal vzkaz pro případ, že by se nevrátil, s podrobnostmi o schůzce se Skoblinem. Skoblin se pro NKVD stal jen nebezpečným svědkem a musel zemřít – jak zemřel je dodnes záhadou, stejně jako v případě generála Kutepova, ani Skoblinovo tělo se nikdy nenašlo.

Plevická jako Skoblinova manželka byla postavena před francouzský soud jako spolupachatelka při únosu a vraždě Millera, a odsouzena, zatímco Skoblin zmizel. Sudoplatov tvrdí, že mu pluk. NKVD židovského původu Leiba Feldbin  alias  „ Alexandr Orlov“ /1895-1973/, rezident NKVD ve Španělsku, pomohl uprchnout do Španělska, kde 1938 zemřel při bombardování Barcelony.

Viz mj. i  Simon Sebag Montefiore, Stalin: The Count of the Red Tsar/Odpočítávání Rudého cara  (2004)

Nejnebezpečnějšími svědky pro Stalina byli šéfové Čeky, OGPU, NKVD, kteří o Stalinovi a jeho zločinech věděli všechno  - polský nižší šlechtic Felix Dzeržinský by otráven v 7/1926, polský nižší šlechtic Vjačelav Menžinský otráven 1934, oficiálně dostal „ infarkt „ , Genrich Jagoda , židovského původu, zatčen v 3/1937, popraven v 3/1938, Nikolaj Ježov z rusko-litevské rodiny zatčen v 4/1939, popraven v 1/1940.

Ježov sváděl boj s Gruzíncem Lavrentijem Berijou – v 1/1938 nařídil jeho zatčení, ale Berija byl varován, vyžádal si audienci u Stalina, kterému slíbil „ lepší výkon práce“ než byl Ježovův – Stalin Beriju upřednostnil a v 8/1938 jej jmenoval zástupcem Ježova, což Ježov správně pochopil jako svůj odpis.

Těžký alkoholik a sadista Ježov začal pít ještě více, a ve stavu střízlivosti se Stalinovi snažil zavděčit návrhy typu, že přejmenuje Moskvu na Stalinodar – Stalin mu však nařídil, aby zavraždil své dva chráněnce – Ježov je místo toho varoval, NKVD šéf Dálného východu Genrich Ljuškov uprchl do Japonska, kde jej 1945 popravili Japonci, ale šéf NKVD Ukrajiny Alexandr Uspenský byl NKVD dopaden a v 1/1940 popraven.

V 11/1938 spáchala „ sebevraždu“ jeho manželka, předtím byli po celý rok zatýkáni a popraveni všichni její milenci ( Ježov byl homosexuál), jejich adoptovaná 7letá dcera ( jejíž rodiče, sovětské obchodní zástupce v zahraničí, Ježov zavraždil, aby si ji mohl jako dvouletou adoptovat - kvůli svému jménu skončila jako celoživotní bezdomovkyně na Dálném východě, na Ježova, jenž ji zahrnoval láskou, však nedala dopustit, odpustila mu i vraždu svých biologických rodičů  ) skončila v sirotčinci. V 4/1939 byl Ježov zatčen ( ÚV musel nejprve veřejnost přesvědčit, jak Stalinova obětˇ svoji práci nejen nezvládá, ale Stranu i zrazuje ) a v 2/1940 popraven.