Kolonialistické praktiky sovětských "osvoboditelů "

Řádění sovětských „ osvoboditelů“ v zemích, které okupovali. Samuel Ginsberg alias „Walter Krivický“ /1899-2/1941 zavražděn NKVD v US hotelovém pokoji kulkou do spánku /, haličský Žid, přítel Ignace Reisse, rozstříleného NKVD

ve Švýcarsku v 9/1937.

Krivický, jenž v 10/1937, měsíc po vraždě Reisse, v Paříži přeběhl, informoval v 5/1939  Západ o tom, že Stalin podepíše bolševicko-nacistický pakt o společném rozpoutání 2.sv.v. útokem proti Polsku ( což bylo zjevné již z odvolání Žida Litvinova z funkce ministra zahraničí, jak požadoval Berlín, 2.5.39 ).

Krivický, původně z GRU, kde pracovala i jeho manželka, za rusko-polské války /1919-21/ organizoval stávky v gdaňských loděnicích, aby zabránil dodávkám francouzské munice pro polskou armádu maršála Pilsudského, a taktéž v Českém Slezsku, mj. stávku železničářů v železničním uzlu v Bohumíně/Oderberg, aby zabránil dodání munice ze Škodových závodů, v obou případech posloužily letáky se stejným textem :" Bratři dělníci, nenechte vraždit vaše ruské dělnické bratry ! " ...

Krivický rekrutoval pro NKVD Noela Field /1904-1970/ z US zamini (1926-36) s Harvardskou univerzitou, jenž za války ve Francii a Švýcarsku pomáhal před Hitlerem prchajícím komunistům židovského původu, a udržoval kontakty s US zpravodajskou OSS ( pro kterou pracoval princ Serge Obolensky /1890-1978/, voják s oxfordským vzděláním, jenž po ruské občanské válce působil jako podpluk. výsadkářů v US, prvý seskok provedl 1943 ve svých 53letech ...).

Field, aniž by byl v té době komunista, jako mnoho tehdejších západních intelektuálů sympatizoval s mírovými návrhy Litvinova ( Litvinov se účastnil Leninova a Stalinova loupežného přepadení vozu s platy státních zaměstnanců, při kterém přišlo o život 40 civilistů ).

1933 se Field přes US komunistku Marguerite Young / 1907-1995/ seznámil s německým sociologem Paulem Massing /1902-1979/ a jeho ženou Hede /1900-1981/, členkou KSN, agentkou NKVD/KGB, redaktorkou Rote Fahne, se kterou Massing 1928 odjel do Moskvy /1928-1931/. Při své 2. cestě do Moskvy 1935 byli oba zatčeni, nakonec je NKVD vyslala do US, kde organizovali NKVD sítě.

Když FBI 1941 Hedu vyslýchala kvůli jejímu prvnímu manželovi Gerhardu Eislerovi /1897-1968/, se kterým ve 20. letech působila v US jako agent Kominterny, oba se přiznali, že pro NKVD pracují, přesto Paul Massing ještě o rok později NKVD udal svého přítele France Neumanna /1900-1954/ s tím, že pracuje pro OSS.

1949 Massingová  svědčila proti US úředníku zamini Alger Hissovi /1904-1996/, potvrdila, že byl tajným komunistou a agentem Kremlu. 1951 napsala svojí autobiografii This Deception – zradila a udala ve svém okolí koho mohla pro ideologii, kterou nakonec opustila – popisuje v ní mj. setkání s Richardem Sorge v NYC 1935 ( viz můj článek  Richard Sorge, vyzvědač, jenž ztratil zájem o špionáž - Blog ...  kostlanova.blog.idnes.cz › blog

). Přítelkyní Marguerity Young byla Martha Dodd /1908-1990 Praha/, spolupracovnice NKVD, aniž by to její otec, Rooseveltův první velvyslanec v Berlíně /1933-37/, věděl.

Milencem Marthy, obdivovatelky  „ šarmantního „ Hitlera, byl Hitlerův důvěrník od pivního puče (1923), jenž Hitlera uvedl do kruhů mnichovské smetánky, nepříliš bystrý německo-US podnikatel Ernst Hanfstaengl /1887-1975/, jenž nakonec musel před Hitlerem uprchnout, a skončil jako spolupracovník svého dávného přítele Roosevelta/FDR ( přátelil se i s jeho bratrem Theodorem, Williamem Hearstem, Chaplinem a bohémskou spisovatelkou Djuna Barnes /1892-1982/, se kterou byl Hanfstaengl zasnoubený) .

Když byl v létě 1932 Winston Churchill v Mnichově, ubytovaný v tamním hotelu, Hanfstaengl měl zorganizovat jeho setkání s Hitlerem.

Churchill během konverzace s Hanfstaenglem řekl : „ Proč se váš šéf chová tak násilnicky vůči Židům ? Chápu, že člověk může Židy nenávidět, když mu ublíží, ale jaký má smysl nenávidět člověka kvůli jeho etnickému původu, se kterým se již narodil a nemůže s ním nic dělat ?“ Druhý den mu Hanfstaengl sdělil, že se s ním Hitler nesetká „ , a Churchill poté se rovněž s Hitlerem několikrát odmítl setkat.

1933 byl Hanfstaengl z Hitlerova týmu vyhozen, Hitler s Goebbelsem jej nesnášeli, donášela na něj i jejich společná kamarádka a Hitlerova obdivovatelka baronka Unity Mitford /1914-1948/, její sestra byla provdána za šéfa britských fašistů /Britský svaz fašistů barona Oswalda Mosley /1896-1980/.

Poté, co Británie vyhlásila Hitlerovi válku 3.9.39, Mitfordová údajně spáchala sebevraždu, jisté je, že byla z Berlína převezena do Británie s prostřelenou hlavou, ze zranění se nikdy plně nevyléčila.

Albert Speer ve svých Pamětech vypráví, že 1937 Hanfstaengl dostal od Hitlera zapečetěný příkaz, který měl otevřít až po odstartování letadla. Dle příkazu měl Hanfstaengl seskočit u španělských republikánů a působit zde jako špeh pro Franka.

Pilot s ním kroužil nad Německem, a předstíral, že jsou nad Španělskem, nakonec s vyděšeným Hanfstaenglem přistál „ pro nedostatek paliva „ na polním letišti u Lipska. Speer tvrdil, že to byl kanadský žert Hitlera a Goebbelse za to, že Hanfstaengl kritizoval slabou bojovou morálku německých vojáků ve španělsko-občanské válce, nacistické legie Condor 1936-39 ( Hitler s Mussolinim si ve Španělsku vyzkoušeli kobercové nálety na města ).

Vystrašený Hanfstaengl krátce na to z Německa odjel do Švýcarska, a když vyjednal propuštění svého syna Egona z nacistického vězení, odjel do Británie, kde byl po vyhlášení války uvězněn a deportován do CAN, odkud byl 1942 „ zapůjčen“  US - v rámci S-Projektu vypracoval pro svého přítele Roosevelta/FDR psychologické portréty 400 nacistických předáků.

Po Noci dlouhých nožů  v 6/1934 Martha Dodd změnila na nacisty názor, a začala se jich bát - zjistila, že mezi služebnictvem její rodiny jsou nacističtí špehové a jejich telefony jsou odposlouchávány, lidé, se kterými se společensky stýkali, začali její rodinu prosit o pomoc.

Hlavním cílem čistky z 6/1934 bylo eliminovat mocnou SA a jejího ambiciózního vůdce Ernsta Röhma, jenž byl po zatčení bez soudu zastřelen. Iniciátory čistky byli Himmler, Goebbels a Göring, Hitler vydal příkaz až po dlouhém váhání ( takto váhal i s příkazem k zahájení Bitvy o Anglii ). Povražděn byl velitelský sbor SA a někteří významní konzervativci, mj. bývalý kancléř Kurt von Schleicher a exministr obrany gen. Ferdinand von Bredow.

1934 NKVD nařídila svému zpravodajskému důstojníkovi Borisovi Vinogradovi /1909- 1938/, jenž v Berlíně vystupoval jako tiskový atašé sovětské ambasády, aby svoji přítelkyni Marthu Dodd pozval do Paříže, a naverboval ji pro NKVD, s čímž Martha souhlasila.

1935 Vinogradov NKVD hlásil, že Martha naléhá na sňatek, takže byl z Berlína spěšně odvolán, nahradil jej Emir Bucharcev, jenž NKVD hlásil, že Martha bude pracovat pro Stalina, pokud bude mít záruku, že to neuškodí jejímu otci.

V 1/1936 Bucharcev NKVD napsal, že jej Martha informovala, že US velvyslanec v Paříži William Bullitt /1891-1967/ navštívil v Berlíně jejího otce, pomlouval Stalina a prohlásil, že se Japonci brzy zmocní Vladivostoku.

Dále o Martě hlásil, že se stala komunistkou a milenkou všech, kteří by mohli poskytnout pro Kreml zajímavé informace, včetně syna korunního prince Pruska, aby setřela podezření ze svého vztahu s Vinogradovem, kterému nicméně přes sovětskou ambasádu stále posílala zamilované dopisy.

Vinogradov byl přeřazen do Varšavy, a v 1/1937 jí napsal dopis, aby za ním přijela. V 2/1937 se Martha Dodd dozvěděla, že její NKVD řídící Emir Bucharcev byl v Moskvě popraven jako „agent Gestapa“, jejím novým NKVD řídícím se stal Vinogradov, jenž NKVD hlásil, že Martha odjela do US, kde začala pracovat pro šéfa US KS Earla Browdera, agenta NKVD, pod kontrolou NKVD rezidenta v NYC  Izáka Achmerova /1901-1976/.

Vinogradov dále hlásil, že její otec v Berlíně jako velvyslanec končí v 12/1937, takže Doddová NKVD žádá, aby jí řekli jméno někoho, koho by si přáli na postě US velvyslance v Berlíně, že otce přesvědčí, aby se za něj ve Washingtonu přimluvil s tím, že FDR dá tento post komukoliv, kdo jej bude ve volbách finančně podporovat ( poté Martha NKVD předávala korespondenci svého otce s FDR ).

Vinogradov dále hlásil, že Martha přes svého bratra navázala v Ženevě kontakt se Světovým výborem boje za mír a spřátelila se tak s agentem Kominterny Otto Katzem, a že je nutno ji v Moskvě přesvědčit, aby zůstala v Evropě, a pracovala jen pro NKVD, nikoliv pro Kominternu  …

14.3.1937 Martha dorazila do Moskvy s tím, že se s Vinogradovem dohodli, že požádají Kreml o povolení k sňatku, žádost předala šéfovi zahraničního oddělení NKVD Abramu Slutskému. Šéf NKVD Nikolaj Ježov vydal příkaz, že Martha musí věřit, že se bude moci za Vinogradova provdat.

12.11.37 Vinogradov napsal, že Martha stále chce být jeho manželkou, chce aby byl převeden do US, kde by mu pomáhala, a že jí požádal o sňatek novinář Louis Fischer.

V 6/1938 se Martha provdala za milionáře Alfreda Sterna, jenž byl ochoten věnovat Rooseveltově Demokratické straně $50,000, a zajistit si tak místo velvyslance. Napsala o tom Vinogradovi s tím, že s manželem přijedou do Moskvy, a že se chce s Vinogradovem setkat, protože jej stále miluje. Nevěděla, že byl popraven jako zrádce vlasti.

NKVD analytici Martu Dodd charakterizovali jako „ cenný zdroj informací, který ale vyžaduje neustálý dohled, protože se vyspí s kýmkoliv, kdo se jí líbí „ .

V 2/1942 Martha informovala svého NKVD řídícího, že její manžel chce s NKVD spolupracovat. Milionář Stern si jako zástěrku pro svoji zpravodajskou činnost pořídil hudební vydavatelství, ale velkým přínosem manželé nebyli, maximálně někoho doporučili ke spolupráci, mj. Jane Foster Zlatovski /1912-1979/, která pracovala v OSS - s NKVD spolupracoval i její manžel Zlatovski, po válce spolupráci s NKVD 1957 popřeli, pro jistotu se ale přestěhovali do Paříže.

Doddová a Stern, když byli 1956 předvoláni, aby svědčili v klíčových procesech, utekli přes Mexiko i se svým 9letým adoptovaným synem do Českoslovenka, kde si zažádali o sovětské občanství, ale nedostali ho – teprve když je Boris Morros 1957 jako NKVD agenty usvědčil, jim Moskva dala povolení k trvalému pobytu. V Rusku se jim však nelíbilo, v letech 1963-70 žili na Kubě, a marně se snažili vyjednat si návrat do US.

Na Noela Fielda z US zamini a jeho přítele Laurence Duggana poprvé NKVD (Izáka Achmerova ) upozornil sovětský konzul v NYC, pověřený špionáží, důstojník NKVD Peter Gutzeit, jehož prvním náborem ( Morros se sám NKVD ke spolupráci nabídl ) byl šéf US filmového studia Paramount Pictures Boris Morros /1891 Petrohrad- 1963 NYC/, kterému NKVD nařídila, aby sehnal kompromat na mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta, že spolupracuje s nacisty.

Řídící důstojník Morrose ing. Gaik Ovakimjan, jenž po válce vyvíjel sovětské chemické zbraně, Morrosovi nařídil, aby do berlínské pobočky filmového studia umístil NKVD agenta, Morros souhlasil, a 1934 se do kanceláře nastěhoval brutální Vasil Zarubin ( kterého NKVD důstojník Vasil Mironov FBI udal, že se účastnil výslechů v Katyňském lese zmasakrovaných polských důstojníků a intelektuálů, ale FBI mu nevěřila, Mironov byl 1945 zastřelen ve stalinském vězení ).

V 12/1937 kongresman Samuel Dickstein /1885-1954/ se na vlastní žádost setkal se sovětským velvyslancem Alexandrem Trojanovským /v US 1934-38 ( popraven ?), jeho syn Oleg /1919-2003/ byl dlouholetým sovětským velvyslancem při OSN /, jenž do Moskvy hlásil, že Dickstein, šéf sněmovního výboru pro odhalování nacistických aktivit v US, mu sdělil, že jeho agenti při vyšetřování aktivit nacistů v US narazili na jejich propojení s ruskými agenty, žijícími v US, a byl ochoten o nich podat bližší informace za 6.000 dolarů.

Gaik Ovakimjan, hlavní NKVD rezident v NYC, šéfa NKVD Ježova informoval, že Dickstein vede gang, který prodává US pasy a US občanství. Ježov Trojanovskému dohodu s Dicksteinem posvětil, pouze se neshodli na „ platu“ ( NKVD byla zvyklá, že pro ni levicoví idealisté pracovali zadarmo ), Ježov byl ochoten platit 500 dolarů měsíčně, Dickstein požadoval 2.500 měsíčně, nakonec se dohodli na 1.250 dolarů měsíčně. NKVD mu dala přezdívku Křivák, a nejvíce se na něho naštvala, když se mu nepodařilo stát se členem sněmovního Výboru pro neamerickou činnost/HUAC, založeného 1938.

Dickstein sice poskytl NKVD zápisy z procesů, seznam US nacistů a FBI konfidentů z nacistických kruhů, ale stále to bylo na jeho plat málo.

Jeho řídící NKVD důstojník Peter Gutzeit Moskvu informoval, že si Dickstein stěžuje, jak jej NKVD zatěžuje úkoly – že mu již za informace platili velké částky Poláci i Britové, aniž by mu kladli otázky či jej zavalovali úkoly.

Když se HUAC začal zaměřovat na US komunisty, Dickstein na žádost NKVD HUAC a jeho šéfa Martina Dies v 9/1938 napadl, že se místo na nacisty zaměřuje na komunisty a jejich spojence, takže Rooseveltovi demokraté začali požadovat ukončení činnosti výboru.

11.10.1939 před HUAC vypovídal přeběhlík NKVD Walter Krivický.

Martin Dies se jej zeptal, zda  NKVD a GRU spolupracují s nacistickými a italskými agenty, na což Krivický odpověděl, že ano, a že s nimi spolupracovali již dávno před podepsáním bolševicko-nacistického paktu o neútočení a vzájemné spolupráci ze 8/1939, a že vzájemná výměna informací, jakož i jiné formy spolupráce, byly pro Stalina a Hitlera klíčové ( při neveřejném slyšení poté podal podrobnější informace ).

Peter Gutzeit žádal kongresmana Dicksteina, aby NKVD poskytl kopii neveřejné výpovědi Krivického, Dickstein předložil jen vágní popis jeho výpovědi, ale souhlasil, že Krivického veřejně znevěrohodní, což v médiích učinil, když jej nazval podvodníkem a lhářem.

NKVD prohlásila Dicksteina za beznadějného agenta, kterého lze použít jen pro prosovětské projevy v Kongresu pod NKVD vedením za částku max. 1000 dolarů za projev, částku, kterou Dickstein odmítl, čímž NKVD spolupráci s ním ukončila. Peter Gutzeit byl vzápětí povolán do Moskvy a popraven jako nepřítel lidu, datum popravy není známo.

Za 2.sv.v. Noel Field mj. šéfoval liberálnímu protestantskému Unitaristickému charitatitvnímu výboru, ze kterého byl v 10/1947 vyhozen, protože jeho finance převáděl komunistům.

V 3/1949 se Noel Field jako „ nezaměstnaný „  přestěhoval ze Švýcarska do Prahy, 12.5.1949, pár dní před prvním Hissovým US procesem coby NKVD agentem, byl vyveden z pražského hotelu dvěma STB agenty ( bez ohledu na to, že s bratrem 1939 pomáhal čsl. komunistickým uprchlíkům v Polsku ).

V 8/1949 Whittaker Chambers, šéfredaktor časopisu Time, vypověděl před sněmovním výborem HUAC, že ve 30.letech ve Washingtonu ve státním aparátu pracovali dva komunisté – Alger Hiss a Noel Field.

Na druhém procesu s Hissem Hisse v 12/1949 usvědčila bývalá NKVD agentka Hede Massing.

Protože Gottwaldova Praha neodpovídala na US dotazy, kam se v Praze poděl Noel Field, US v 6/1951 zakázaly Američanům cestovat do Prahy s tím, že v Praze mizí US občané.

Když od něho manželka Herta přestala dostávat zprávy, začala se strachovat, že jej unesla CIA, proto odjela do Československa, naivně věřila, že jí čsl. úřady pomohou manžela najít. Setkala se s několika STB důstojníky, kterým popsala, jak manžel spolupracoval s NKVD, a ti ji na oplátku, stejně jako předtím jejího manžela,  28.8.1949 v Bratislavě předali madˇarské tajné policii, která ji uvěznila.

Při záchraně Noela Fielda se angažoval také jeho bratr - architekt Herman Field, jenž se vypravil do Prahy, kde stopa Noela končila. V Praze Herman Field kontaktoval dvě individua, Kurta Marcuse a Williama N. ?, kteří tvrdili, že Noel odletěl do Polska.

Herman požádal o polské vízum přímo v Praze, ale žádost mu byla zamítnuta, proto telefonoval své polské přítelkyni Heleně Cyrkus, se kterou se po válce seznámil na kongresu architektů v NYC, a požádal ji, aby mu pomohla získat vízum . Cyrkusová požádala o pomoc ve prospěch Hermana svého přítele z polské komunistické tajné policie/ Bezpieka generála Spychalski, ministra stavebnictví.

Ten zavolal generálu tajné policie Radkiewiczemu, jenž věděl, že madˇarští soudruzi připravují proces s ministrem zahraničí Rajkem, ve kterém bude obžalován i Noel Field jako CIA agent, jenž „navedl“  Rudolfa Slánského, gen. tajemníka KSČ, a Laszlo Rajka, aby spáchali vlastizradu.

Druhým kontaktem Hermana v Polsku byla Mela Granowska.

Herman se svým bratrem od roku 1933 pomáhali německým antifašistům a Židům z KSN, a od 15.3.1939 československým a polským antifašistům ( zejména komunistům) emigrovat do Británie.  1939 Herman s Noelem působili v krakovské pobočce s názvem Czechoslovak Refugee Trust Fund/ Komitet Uchodczow, která se touto pomocí zabývala.

V tomto Výboru se seznámil s Melou Granowskou, které 1949 také zavolal, aby mu pomohla obdržet polské vízum. Granowská v té době působila jako vedoucí personalistiky na ministerstvu energetiky, a byla jeho žádostí zděšena.

Okamžitě kontaktovala vyšetřovatelku polské tajné „ lidové“ policie,  komunistickou  „ gestapačku“ mučitelku „ Krvavou Lunu“ Julii Brystyger /1902-1975/, polskou Židovku, s doktorátem z historie a filozofie, kterou znala z moskevského Svazu polských vlastenců, kam se obě po přepadení Polska v 9/1939 přesunuly, Brystygerová  přijala sovětské občanství.

Za udělení sovětského občanství musela pro NKVD tvrdě pracovat – Brystygerová NKVD udávala nejen členy polské předválečné opozice, udávala kohokoliv v takovém rozsahu, že z ní byli znechuceni i polští komunisté.

Svými gestapácko-NKVD metodami (mj. bičovala muže přes genitálie, několik lidí při jejím sadistickém mučení zemřelo ) brutálně vyslýchala i Josefa Goldberga „Rožanského“  za to, že přes polskou ambasádu přijal od polské exilové vlády v Londýně pro svoji hladovějící dceru potravinový balíček, 2 kg rýže a 2 kg mouky.  Goldberg se následně přidal k NKVD a jako člen NKVD se stal vysokým funkcionářem polské tajné policie, nadřízeným své mučitelky Brystygerové.

V polských archívech je uloženo nařízení komunistické gestapačky Brystygerové, šéfující oddělení „ likvidace církve “ , ve kterém požaduje „zneškodnění“ příslušníků církve a inteligence, protože jsou antikomunisté, a že její podřízení mají toto opium lidu z věřících vymlátit - právě Brystygerová zorganizovala zatčení kardinála Stefana Wyszynského /1901-1981/.

Brystygerová žádost Hermana Fielda ohlásila svému nadřízenému Bierutovi, jenž jí nařídil, aby Hermanovi zavolala a řekla mu, že se mu pokusí vízum obstarat, a že ve Varšavě může bydlet u ní.

Když Herman dorazil, Granowska jej zavezla k Heleně Cyrkusové a k plukovníku tajné policie Leonu Gecow, se kterým se Herman znal ze Švýcarska, jenž šéfoval polskému Červenému kříži. Veškerou konverzaci Herman vedl v němčině.

Na letiště ke zpátečnímu odletu jej přivezli Granowska s Cyrkusovou. Když Cyrkusová a Granowská odešly, Herman se nechal u přepážky odbavit, prošel celnicí, a kráčel k čsl. letadlu, aby odletěl do Prahy. Na tento okamžik, až se zaregistruje jako cestující letu do Prahy a projde celnicí, polští tajní agenti čekali ( Varšava mohla tvrdit, že z Polska odletěl ), a zatkli ho.

Vyslýchal jej podpluk. tajné policie Piasecki – na to, že Herman za války pomáhal polským komunistům utéci z Polska, Piasecki nepřihlížel, ani k tomu, že oba bratři se ve Švýcarsku za války podíleli na komunistickém odboji. Naopak, oficiální poválečnou linií komunistických stran bylo, že tyto výbory, které antifašistům a komunistům pomáhaly uprchnout do Británie, byly odnože OSS/CIA, která tak získávala agenty.

Třebaže mu Piasecki tvrdil, že Noel podepsal přiznání, že je agentem CIA, Herman přiznání nikdy nepodepsal, ale jeho psychické zdraví se zhoršovalo, držel několik hladovek, a vyhrožoval sebevraždou.

Madˇaři odmítli Hermana přijmout s tím, že o něho nemají zájem, Bierut poznamenal, že by Herman měl být zlikvidován, jinak zůstane ve vězení, dokud v US neproběhne komunistická revoluce. Washingtonu Varšava tvrdila, že o Hermanovi nic neví.

Noela Fielda hledala i jeho adoptovaná dcera Erica Glaser Wallach /1922-1993 US/, která se narodila v Německu, ze kterého 1935 se svými rodiči před nacisty uprchla do Španělska, kde republikánům pomáhala jako zdravotnice, po vítězství gen. Franka se jako 17letá přesunula 1939 do Francie, kde jí dali do internačního tábora, odkud ji vysvobodil Noel Field, jenž v té době pracoval pro Společnost národů, adoptoval ji a odvezl do Švýcarska, kde pracovala pro německý odboj.

Po válce Erica pracovala rok pro OSS ( předchůdce CIA ) v US sektoru poválečného Německa do doby, než vstoupila do KPD/KS (1946), a stala se sekretářkou představitelů KS v Hesensku, kde se zamilovala do kpt. US armády Roberta Wallach, takže komunističtí nadřízení jí dali vybrat – budˇ Strana nebo US kapitán. Erica si vybrala kapitána a v Paříži se za něj 1947 provdala, ale kvůli komunistické minulosti jí byl odepřen vstup do US.

V 6/1950 Erica začala hledat své adoptivní rodiče, kteří náhle zmizeli.

Z Paříže zavolala řediteli východoněmeckého Radio Berlin Leo Bauerovi/1912-1972/, kterého znala ze švýcarského exilu ( celých 12 let nacistické vlády Bauer, židovského původu, strávil v exilu ), kde byl na 1 rok odsouzen do vězení za „ poškozování švýcarské neutrality „ /Verletzung der Neutralität, a jenž se po válce dostával do neshod se stranickou diktaturou – např. odmítl hrát dělníkům ke snídani lehkou hudbu s tím, že k dělnické snídani se hodí Bach.

Jejich rozhovor byl odposloucháván sovětskými „ osvoboditeli „, kteří Bauerovi nařídili, aby Eriku pozval do východního Berlína, kde byla zatčena ( v Paříži nechala batolata syna a dceru ).

Sovětští „ osvoboditelé“ jí při výslechu nabídli „okamžité propuštění „, uvede-li jména členů své špionážní sítě – nakonec ji za to, že hledá rodiče, sovětský vojenský soud v Berlíně v 12/1952 odsoudil k trestu smrti a deportoval do Moskvy do NKVD Ljubljanky, kde čekala na svoji popravu do 3/1953, kdy zemřel Stalin. Po jeho smrti jí byl rozsudek smrti změněn na 15 let gulagu - byla deportována do jednoho z nejhorších – do arktické Vorkuty.

Leo Bauer byl zatčen krátce po ní, v 8/1950, Stalinův slaboduchý východoněmecký Gottwald, „ dělnický“ prezident Walter Ulbricht, Bauera osobně identifikoval jako „ agenta „, načež Bauera, jako mnoho jiných, sovětský vojenský soud ve východním Berlíně odsoudil k trestu smrti a deportoval do Ljubljanky k čekání na popravu.

Bauerovi byl trest smrti 1953 změněn na 25 let sibiřského gulagu. Propuštěn byl v 10/1955 v rámci dohody mezi Moskvou a Bonnem o návratu dosud žijících německých válečných zajatců do NSR. Bauer se stal poradcem kancléře Williho Brandta na Ostpolitik.

Noel Field byl zatčen na příkaz šéfa NKVD Beriji, aby madˇarští komunisté mohli zahájit vylhaný proces s Rajkem, první, který Stalin rozjel v jím okupovaných zemích ve stejné době, kdy zatýkal, popravoval a deportoval do gulagů sovětské občany, viz mj. můj článek  

Pasternak : „Kdybychom věděli, jaké hrůzy nám Stalin připraví ...

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

.

Rajkův proces sovětští poradci „ osvoboditelé „ připravili poté, co se Stalin definitivně rozešel s Josipem Titem, a potřeboval popravit všechny „ titoisty „, kteří preferovali kapitalismus před komunismem, za kterého byl Rajk označen.

Zinscenované procesy ve všech Stalinem okupovaných zemích připravovali ti, kteří v nich skutečně vládli – sovětští poradci „ osvoboditelé „, zejm. Lichačov ( vražda Jana Masaryka, viz mj. mé články ) a Makarov.

„Osvoboditel „ Stalin a jeho poradci nařídili svým dosazeným loutkám ( prezidenti a vlády jimi „ osvobozených „ států ), aby zlikvidovali všechny, kteří měli jakýkoliv styk se Západem, včetně komunistů, kteří neskončili za války v Moskvě, ale v západním exilu.

Zajímavé je, že tlaku Kremlu odolalo východoněmecké stranické vedení, které odmítlo zorganizovat politické procesy proti loajálním členům Strany ( gen. tajemníkem KS byl 1946-50 Wilhelm Pieck, moskevský exil, od 1950 se stal prezidentem NDR poté, co Stalin v 10/1949 svoji okupační zónu v Německu vyhlásil za jím sponzorovanou  Německou demokratickou republiku/NDR – třebaže Pieck zastával vysoké funkce, neměl skutečnou moc, Stalin preferoval Ulbrichta, šéfa Strany od 1950).

Východoněmecké stranické vedení v 8/1950 obvinilo z kontaktů s Noelem Field 6 komunistických funkcionářů, kteří byli uvězněni či sovětskými „ osvoboditeli „ popraveni, aniž by se však konaly procesy.

V ČSR sovětští „osvoboditelé“ zorganizovali proces s gen.tajemníkem Strany  „ titoistou a sionistou „ Rudolfem Slánským 1952, jehož řídícím kontrolorem byl „agent CIA“ Noel Field,  v Polsku s „reakcionářem“ Vladislavem Gomulkou, jenž 1943 přesvědčil Stalina, aby obnovil činnost Polské dělnické strany.

Těžký antisemita Gomulka prohrál boj se stalinistou Bierutem, jenž požadoval kompletní sovětizaci Polska, Gomulka chtěl komunismus přizpůsobit polským poměrům, zejména byl proti násilné kolektivizaci, a nelíbilo se mu Informační byro komunistických a dělnických stran/Cominform.

K moci se vrátil za Chruščova, realizoval represe vůči armádě, církvi, intelektuálům, vítal okupaci ČSR 21.8.1968, 1954 proces s nacionalisty mj. s Husákem.

Od 1946 ministr vnitra, od 1948 ministr zahraničí komunista Laszlo Rajko byl zatčen jako titoista 30.5.1949 ( v Bulharsku byl 1949 jako titoista a nacionalista zatčen místopředseda vlády a gen. tajemník StranyTrajčo Kostov /1897-1949/, jenž 1949 nařídil, aby do Moskvy nebyly bez jeho souhlasu posílány ekonomické ukazatele země, Kostov otevřeně kritizoval kolonialistické praktiky sovětských „ osvoboditelů „ v zemích pod jejich správou – Moskva skupovala bulharský tabák za neuvěřitelně nízké ceny a pak jím zaplavila svět, to samé dělala s polským uhlím, ČSR loupila uran,  1950-51 se v Bulharsku konaly ještě procesy s jeho stoupenci ).

S Rajkem byli zatčeni Koestlerovi přátelé spisovatel Pál Ignotus /1901-1978 LON/, tiskový atašé komunistické ambasády v Londýně, zatčen při návštěvě umírajícího otce, při mučení přiznal všechno, co po něm chtěli, dostal 9 let vězení, a spisovatel a překladatel Endre Havas /1909-1953/, kulturní atašé komunistické ambasády v Paříži, jenž nepřiznal nic ani po brutálním mučení, třebaže komunističtí gestapáci/NKVD z něho udělali nemohoucí třesoucí se trosku. Po mučení zešílel a zemřel o 3 roky později ve vězení.

Proces s Rajkem se konal v 9/1949, základní premisou pro jeho zinscenování bylo obvinění Noela Field ( podobně jako základním předpokladem pro konání procesu s Kameněvem a Zinověvem byla vražda Gorkého ), komunisty označeného za CIA agenta, jehož sítˇ měla posílit západní vliv ve státech okupovaných „ osvoboditelem „ Stalinem.

Zatímco CIA označila  Noela Field za „přesvědčeného komunistu“ , madˇarský komunistický prokurátor Fielda označil za „ jednoho z vůdců US špionáže vycvičeného na nábory levicových aktivistů „ .

Field se pro stalinistické politické procesy výborně hodil – znal nejen vysoce postavené politiky, interbrigadisty, odbojáře, ale osobně i Allena Dullese.

Sověti žádali od „ osvobozených „ zemí obilí i vojenskou podporu, a komunističtí prominenti, kteří byli v exilu na Západě, nebyli vůči těmto požadavkům vstřícní, Kreml se jich potřeboval zbavit,  a mj. novinář Drew Pearson tvrdil, že Noel Field byl zatčen i z důvodu, aby kremelské  vykonstruované obžaloby vůči lidem, se kterými udržoval kontakty po válce, nemohl napadnout.

Allen Dulles, když se dozvěděl, že Noel Field jede do Prahy, zažehl jiskru ( spolupracoval se Stalinem, jak někteří významní lidé tvrdili ?), když svému polskému agentu, jenž pracoval v komunistické kontrarozvědce, Josefovi Swiatlo, nařídil, aby vyburcoval své kolegy, že do Prahy jede Dullesův muž, jenž má ve východní Evropě aktivovat svoje sítě z války. Dulles poté odmítl zorganizovat v jeho prospěch pomoc, o kterou ho prosila sestra Noela Field Elsie.

Field byl krutě mučen, ve své výpovědi jmenoval za svého „CIA“ spolupracovníka NKVD agenta Algera Hiss, a 5 let byl ve vězení držen na samotce, často balancoval na hranici smrti.

Třebaže Noel Field posloužil pro stalinistické procesy s titoisty a sionisty jako „ CIA organizátor a kontrolor „,  proces s ním se žádný nekonal, byl i s manželkou propuštěn z madˇarského vězení v 10/1954, v témže roce byl propuštěn z polského vězení i jeho bratr Herman.

Byli propuštěni jen z důvodu, že Dullesův agent kpt. polské civilní kontrarozvědky Josef Swiatlo v 9/1954 přeběhl, a ve Washingtonu uvedl, že 1949 osobně zatýkal Hermana Fielda, načež stalinistické „ lido-demo“ státy ihned oznámily, že znovu prošetřily kauzu rodiny Fieldových a propouštějí je z vězení.

Zatímco Herman Field se vrátil do US a napsal knihu "Trapped in the Cold War: The Ordeal of an American Family", Noel a Herta Field  „ se rozhodli „  zůstat v Budapešti ( KGB jim nedala na vybranou ), kde dostali „ politický azyl „ , a po zbytek života komunistický režim neodsoudili, takže např. historik Arthur Schlesinger Jr., jenž za 2.sv.v. zablokoval Fieldovu žádost, aby OSS finančně podpořila jednu německou komunistickou protinacistickou skupinu, poznamenal, že  „ Fieldova prostoduchost byla nezničitelná „ …

Fieldovi pod dozorem KGB pracovali jako překladatelé v malém nakladatelství, když vězeň Noel Field 1970 zemřel na rakovinu, madˇarská tisková agentura napsala, že „ zemřel známý bojovník za komunismus „ …

Erica Glaser Wallach byla z komunistického gulagu ve Vorkutě propuštěna až v 10/1955 na Chruščovovu amnestii, ale US zamini ji stále pro její někdejší členství v KS bránilo ve vstupu do země, kde žil manžel se synem a s dcerou. Mohla do US přijet až 1957 na přímluvu Allena Dullese.

V US napsala biografii "Light at Midnight" (1967), 18 let učila latinu a francouzštinu na US střední škole, aniž by se jakkoliv politicky angažovala.

Architekt Herman Field tvrdil, že mu polská vláda vyplatila jako kompenzaci za nezákonné uvěznění 50.000 dolarů.

Noel Field údajně zůstal přesvědčeným komunistou až do smrti, 1956, když sovětské tanky svrhly vládu Imre Nagy, která ho propustila, Noel Field poblahopřál bolševickému režimu Kadara, že zachránil Madˇarsko před „ bílým terorem „ … Otázkou je, zda se Noel Field mohl svobodně rozhodovat o svém osudu, či zda byl ve své KGB vilce jen domácím vězněm KGB.