Rudá armáda : výzbroj v rukou nekvalifikovaných důstojníků a negramotných branců

Po Stalinových zemědělských a průmyslových experimentech a megalomanských projektech, které zruinovaly hospodářství, se v polovině 30.let šířila nespokojenost mezi dělnictvem i rolnictvem, KS se pokusila odvolat Stalina z jeho

funkce gen.tajemníka KS.

Stalin se stále intenzívněji zbavoval svých kritiků  i svých spolupracovníků  ( zinscenované moskevské procesy ), kteří byli 24 hodin sledováni NKVD, jejich telefonické hovory byly odposlouchávány, jejich poštovní zásilky otevírány, a jejich přátelé na ně museli donášet ( každý na každého).

Nespokojenost se šířila i ve velitelském sboru RA, protože ekonomický chaos ohrožoval spolupráci RA s Reichswehrem / vojenské reformy ( viz mj. můj článek

Spolupráce Reichswehru s bolševickou Rudou armádou/RA ...

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

 ).

V 11/1935 Stalin povýšil 5 generálů na první sovětské maršály, Vorošilova, Budˇonného, Bljuchera, Jegorova, kterého Stalin současně jmenoval náčelníkem genštábu ( zavražděn NKVD v cele v 2/1939) a Tuchačevského, 3 z nich vzápětí popravil, přežili jen jeho kumpáni od Caricynu Budˇonnyj a Vorošilov ( k caricynské partě patřil i „ dělostřelec“ Kulik a velitel Jegorov ), kteří se se Stalinem sblížili na podzim 1918 v bitvě s bělogvardějci o Caricyn, který Stalin 1925 pojmenoval na Stalingrad ( dnešní Volgograd ).

V 9/1919 Stalin podpořil žádost Budˇonného, aby se rozšířily jízdní oddíly, čemuž se Trocký z ideologického hlediska vysmál – kavalérie byla privilegiem aristokracie .

Stalinova caricynská parta prohrála Kremlu válku s Polskem.

6.8.1920 když Kameněv konečně Tuchačevskému vyhověl a nařídil přemístit 1. jízdní armádu na západní frontu, Jegorov 1. jízdní armádu rozdělil ( dvě divize poslal na pomoc svému kámošovi Stalinovi na jih, jenž na svém úseku chtěl zvítězit i za cenu prohrané války, hlavně, aby nezvítězil Tuchačevskij ), čímž polským velitelům věnoval nechráněnou skulinu na frontě, která Pilsudskému umožnila zázrak na Visle ( poté, co nakonec Jegorov převedl 1. jízdní armádu pod Tuchačevského, Budˇonnyj 3 dny ověřoval, zda je rozkaz platný ). Stalin obvinil z vojenské porážky Trockého, protože v bojích dával prostor velitelům na úkor Strany.

Jakmile Stalin získal na sjezdu 1922 ( v 4/1922 prolomena diplomatická izolace podepsáním Rapallské smlouvy s Německem ) funkci gen.tajemníka, začal na stranické posty dosazovat své lidi ( mj. Kujbyševa), což se Leninovi nelíbilo – 25.5.1922 byl Lenin postižen mrtvicí a částečně ochrnul ( v 3/1919 záhadně zemřel Stalinův kumpán Sverdlov ), současně Lenin odmítl Stalinův požadavek, aby byly zakavkazské republiky začleněny do RF, a informoval Trockého, že na dubnovém sjezdu RKS 1923 proti Stalinovi vystoupí, načež 9.3.1923 dostal další atak mrtvice, po kterém již nemohl mluvit.

Stalin zintenzívnil boj proti Trockému, kterého se důrazně zastal velitel Vladimír Antonov-Ovsejenko /1883-2/1938 popraven /, jenž 24.12.1923 vydal rozkaz, že volba stranických výborů v armádě nepodléhá dozoru nevojenské stranické hierarchie, a navíc 27.12.1923 napsal na ÚV dopis, že armáda není slouhou Strany, jejíž představitelé zašli příliš daleko a budou za to brzy povoláni k odpovědnosti.  Vzápětí 14 generálů požadovalo zrušení dohledu politických komisařů nad veliteli.

12.1.1924 Stalin Antona-Ovsejenka z funkce náčelníka politické správy armády sesadil, 21.1.24 za nepřítomnosti Trockého „ zemřel „ Lenin,  a Trockého, jenž byl na léčení, Stalin podvedl s datem pohřbu Lenina, který Trocký v důsledku Stalinovy lži zmeškal.

V 1/1925 byl Trocký triumvirátem Kameněv, Zinověv a Stalin pro „ nebojeschopnost „  armády odvolán z funkce komisaře vojenství ( Lenin odmítl Trockého koncepci armády jako obranné, zkritizoval i Frunzeho útočnou koncepci ), nastoupil po něm Michail Frunze, stoupenec Zinověva, jenž si funkce dlouho neužil.

1925 začali Frunze a jeho zástupce Tuchačevskij RA modernizovat, což se nelíbilo trojlístku Budˇonnému, Vorošilovi a Kulikovi, jejichž znalosti vojenské technologie ustrnuly v roce 1914.

Snaha o modernizaci skončila o rok později, 40letý Frunze „ nečekaně“  zemřel za podezřelých okolností na operačním stole v 10/1925 poté, co dostal koňskou dávku chloroformu ( stejně jako v 1/1966  „ nečekaně na rakovinu „  při banální operaci, k jejímuž podstoupení byl přinucen KGB lékaři, zemřel 59letý Sergej Koroljov, hlavní raketový konstruktér ze Stalinovy šarašky v gulagu 1938-44, v době, kdy začal podporovat Gagarina v jeho kritice stranického vedení, 34 letý Gagarin byl zavražděn v 3/1968, viz mj.

Gagarin a ti druzí - Blog iDNES.cz - Andrea Kostlánová

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

). Frunze na operaci žaludečních vředů ( které měl i Stalin), nechtěl jít, a nedoporučili mu to ani jeho lékaři – Stalin je vyměnil za NKVD lékaře, kteří Frunzeho přemluvili.

Funkci Frunzeho převzal Vorošilov, jehož jediným cílem bylo zničit „ carského „ důstojníka Tuchačevského, jenž byl degradován na velitele leningradského vojenského okruhu.

1931, jak se zhoršovala situace na Dálném východě,  Stalin Tuchačevského oprášil a jmenoval náčelníkem pro vyzbrojování armády, třebaže v 1/1930 jeho návrh na vyzbrojení armády spolu s Vorošilovem zamítl, a navíc proti němu zahájil vyšetřování OGPU pro vytváření frakcí v armádě ( mj. frakce kolem Tuchačevského, kolem Jakirova  ).

Pod dozorem Tuchačevského byly modernizovány tankové závody v Leningradu, ve Stalingradu, v Charkově, v Čeljabinsku – o rok později měl Stalin více tanků než Francie, kvalitativně však Rudá armáda/RA byla na úrovni armády africké.

V důsledku neustálých Stalinových čistek „ stalinisticky nespolehlivých „ kádrů, které intenzívně probíhaly od roku 1930, v RA převažovali nekvalifikovaní důstojníci se stranickými politruky a negramotní branci, kteří spali venku na seně, kasáren bylo málo, tekoucí voda a záchody byly luxusem i na generálním štábu.

V důsledku Stalinova ekonomického rozvratu, nedostatku všeho zboží a směšně nízkých mezd, v armádě bujelo rozkrádání vojenského majetku a alkoholismus, morálka a disciplína byly na nule. Další stalinské čistky v letech 1936-39 RA dorazily.

Tito nekvalifikovaní důstojníci a negramotní branci měli dle Tuchačevského nové německé vojenské doktríny ( deep battle operations/hloubkové o. ), kterou nakonec Stalin/Vorošilov přijali-nepřijali, zvládnout následující : tankové brigády v rámci mechanizovaných armádních sborů měly prolomit nepřátelské linie za podpory střemhlavých bombardérů, proniknout do týlu a nepřítelovy jednotky obchvátit z boků a obklíčit. Likvidaci ohnisek odporu měla provést mechanizovaná pěchota, podpořená samohybným dělostřelectvem. Poté měl proti zaskočenému nepříteli následovat hloubkový útok ze vzduchu, zatímco výsadkové jednotky by udeřily hluboko v týlu nepřítele a obsadily by strategické cíle.

( Viz také gen. Boris Šapošnikov /1882-3/1945 údajně na TBC / a jeho Mozek armády 1929. Šapošnikov vystudoval carskou Akademii genštábu, po popravě Jegorova se stal 1937 podruhé náčelníkem genštábu, 1939 Stalin a Vorošilov odmítli Šapošnikův plán na dobytí Finska jako příliš opatrný, a schválili katastrofální plán gen. Kirilla Mereckova /1897-1968/, jenž po návratu ze španělské občanské války nebyl zatčen, ale stal se velitelem Leningradského vojenského okruhu.

1940 byl Šapošnikov jmenován maršálem, v 8/1940 byl nahrazen Kirillem Mereckovem /1897-1968/, když Mereckov „ vyhrál „ nad Finskem, vzápětí byl Mereckov funkce zbaven, když na štábních hrách jeho vojáci metodami boje z 1918 prohráli s Žukovem. 

Potřetí byl Šapošnikov do funkce jmenován v 7/1941, když RA teklo do bot a Mereckov byl v 6/1941 na 1 měsíc zatčen z důvodu, že německé jednotky nezadržel. 1942, údajně ze zdravotních důvodů, Šapošnikova v genštábu nahradil jeho žák gen. Alexandr Vasilevskij, v 10/1944 byl Mereckov jmenován maršálem, o 5 měsíců později Šapošnikov zemřel.

Šapošnikov a Rokossovský byli jedinými generály, které Stalin oslovoval jménem, ostatním říkal „ soudruhu „ ).

Vorošilov popravu Tuchačevského v 6/1937 uvítal, 1935 však podpořil jeho teorii, že se RA musí z Budˇonného kavalérie přebudovat na plně mechanizované sbory, a tuto koncepci na příkaz Stalina schválil 9.3.1935. Budˇonnyj se Vorošilova ještě 1935 marně snažil přesvědčit, že tanky do armády nepatří, koně ano ( Budˇonného 1935 podpořil maršál Grigorij Kulik /1890-1950 popraven, v opilosti urážel i Stalina /, tyranský šéf dělostřelectva, uměl jen řvát „ medajle nebo vězení „ ) – Vorošilov však veřejně prohlásil, že podporuje tanky.

Za jeho souhlas k výrobě tanků T-34 ( které po 22.6.41. byly klíčové pro přežití Kremlu )  Vorošilova ostře napadl alkoholik maršál Kulik, a když se Stalin zastal Vorošilova, a nařídil Kulikovi, aby tanky vyráběl i přes své výhrady, Kulik výrobu sabotoval zdržováním výroby tankových kanónů a munice, takže po 22.6.41 jen 12% tanků mělo plnou zásobu munice, posádky ostatních musely tanky po vystřílení munice opustit. Kulik navíc úmyslně vyráběl do tanků T-34 kanóny horší kvality L-11 ( které německý pancíř neprostřelily ) místo daleko kvalitnějších F-34 ( Stalin měl štěstí, že političtí odpůrci Kulikova nechali tajně vyrobit i zásoby kanónů F-34 ).

Kulik dále odmítal vyrábět miny s tím, že miny kladou jen „ slabé“ armády, takže byl zodpovědný za volný průjezd Wehrmachtu ruskými obrannými liniemi. Po odvolání Kulikova byla úspěšná obrana obleženého Leningradu založena na několika vrstvách nakladených protitankových min.

V roce 1940 Kulik odmítl poskytnout jednotkám samopaly PPD-40 s tím, že jsou nepřesné a vedou k plýtvání munice.  V 6/1941 tak jednotky neměly nic, co by se vyrovnalo německým MP-40. Teprve po 22.6.41 se Kulikovy zákazy opět obešly tím, že se začal vyrábět jednodušší, lacinější, ale účinný samopal PPSh-41.

Kulik později odmítl i výrobu raketometů Katjuša s tím, že je armáda nepotřebuje, když má koňmi tažená děla. „Stalinovy varhany“ byly nakonec stejně klíčové jako tanky T-34.

Kulik dále nadšeně podpořil Stalinův rozkaz Neustupovat !, takže celé sovětské divize mohly být snadno obklíčeny a zničeny.

Nespokojenosti velitelů s ekonomickým chaosem a rostoucí popularity „ reformátorů armády „  se začal obávat Stalin, jenž  v 11/1935, aby generály ukolébal, jmenoval prvních 5 maršálů, ministra obrany Vorošilova, inspektora jezdectva  Budˇonného, náčelníka genštábu Jegorova / popraven/, Bljuchera /umučen/ ).

Tuchačevskij navíc otevřeně kritizoval nacistické Německo, se kterým Stalin intenzívně tajně spolupracoval ( třebaže v 5/1935 podepsal spojenecké smlouvy s Francií a s jejím přívěskem ČSR ), jak by asi popravení generálové přijali bolševicko-nacistický pakt ze 8/1939 o společném rozpoutání 2.sv.v. přepadením Polska …

1936 Stalin instruoval šéfa NKVD Ježova ( osobně mučil Tuchačevského a gen. Jakira ) a maršála Klimenta Vorošilova, že bude třeba eliminovat nespokojené důstojníky RA, a ty důstojníky, kteří měli jiné názory než amatéři Stalin, Vorošilov, Budˇonnyj a Kulik.

Koncepci hloubkového boje nahradila koncepce kombinovaného boje na frontě, nikoliv v týlu nepřítele, význam tankových jednotek v Kremlu, i pod vlivem jejich neúspěchů ve Španělsku ( kam Stalin vyslal velký počet tanků T-26 a BT-5,  byly jen lehce opancéřované bez podpory letectva a dělostřelectva, najížděly na protitankové miny ) klesl, mechanizované sbory byly Stalinovými kumpány označeny za těžkopádné a zrušeny. Gen. Dmitrij Pavlov /1897-7/1941 popraven jako obětní beránek, že Hitlerovu armádu nezadržel / vyvodil chybné závěry, že tanky by měly fungovat jen jako podpůrná zbraň pěchoty.

1.12.1938 Vorošilov vydal rozkaz, kterým tanková vojska zařadil jako nedůležitá jen k výcviku ve spolupráci s pěchotou.

V létě 1938 maršál Bljucher prohrál u jezera Chasan s Japonci, v 11/1938 byl popraven.

Nový velitel dálněvýchodní armády Žukov u řeky Chalchin (gol) ve Vnitřním Mongolsku (Čína) nasadil v lepších terénních podmínkách ( otevřený stepní terén )  než měl Bljucher nejen tanky, ale poprvé v historii RA i letectvo a mechanizované jednotky, obklíčil Japonce, kteří se pokusili obsadit část Mongolska, a v 9/1939 s nimi podepsal dohodu o ukončení bojů ( bolševicko-nacistická smlouva ze 8/1939, sovětsko-japonská smlouva o neútočení z 4/1941 ).

22.6.1941 také německý genštáb gen. Pavlovovi, jenž velel Západnímu frontu, předvedl tanky a letectvo v akci - za masový ústup zcela nepřipravené RA, kdy jako velitel ztratil kontrolu nad situací, byl několik dní nezvěstný, protože odjel k vojskům, aniž informoval genštáb vrchního velení, jaká je na jeho úseku fronty situace, a kde se sám nachází, byl na základě Stalinova rozkazu náčelníkem genštábu maršálem Žukovem 30. 6.1941 povolán do Moskvy, kde byl zbaven funkce a zatčen.

Byl obviněn ze zbabělosti, zaviněného zhroucení velení a vedení bitvy / prohra v Bělostoku a Minsku ( 22.6.-29.6.41 ) , s úmyslem vzdát se nepříteli bez boje ( na rozdíl od armády, byla sovětská flotila v bojové pohotovosti ) . Popraven byl spolu s generály Vladimírem Klimovskich ( náčelník genštábu Západního frontu ), Andrejem Grigorjevem, Alexandrem Korobkovem, Kosobuckým, Selichovem, Galaktionovem a plukovními komisaři Kuročkinem a Jelisejevem ( viz mj.  22.6.1941, „ politicky nekorektní „ výklad - Blog iDNES.cz kostlanova.blog.idnes.cz › blog

.)

Pro svoji zaostalost RA armáda nemohla použít taktickou formu doktríny – blesková útočná přesunutí a proniknutí nepřátelskými liniemi – takové úkoly nekvalifikovaní důstojníci a negramotní branci nezvládali, proto i po 22.6.41 RA bojovala jen masívními lidskými vlnami – na životech vojáků Stalinovi nezáleželo, dali se nahradit novými branci.

Největší překážkou normálního velení bylo opětovné zavedení „ dvojího velení “, tj. znovuvytvoření pozice politického komisaře.

Každá jednotka o velikosti praporu a výše měla vlastního politruka, prověřeného v loajalitě ke Straně, jenž schvaloval rozkazy velitele. Politruci svého postavení zneužívali k zastrašování čestných velitelů, vměšovali se do velení jednotek a hráli si na vojevůdce, což mělo pro RA katastrofální následky.

Dalším stranickým nástrojem zavedeným během čistek v armádě bylo členství řadových vojáků v Komsomolu, kteří svolávali schůze, během kterých kritizovali a odsuzovali své velitele a komisaře, takže v armádě nebyla žádná disciplína, panovala v ní naprostá demoralizace.

Stalin navíc úspěšně dekapitoval vlastní armádu, a to zejména v letech 1937-1939, kdy v armádě proběhla  největší vlna čistek. Byli popraveni 3 maršálové z 5, 13 z 15 velitelů armád, 56 z 60 velitelů armádních sborů a všech 16 komisařů armád. Přes 150 ze 180 velitelů divizí bylo popraveno nebo posláno do gulagů, mj. gen. Konstantin Rokossovskij /1896- 1968/ z rodiny nižší polské šlechty - celkem 50 000 generálů a důstojníků. Z Nejvyššího vojenského výboru bylo ze 108 členů 98 zastřeleno.

Sovětské listy o nich psaly jako o vlastizrádcích v článcích, ve kterých straníci masově schvalovali jejich popravy, zejména veřejně známí lidé, umělci apod., jejich popravu odmítl „ schválit „ Boris Pasternak.

Na místa schopných důstojníků  byli dosazeni neschopní důstojníci a političtí komisaři, kteří se přátelili se Stalinem a Vorošilovem, rozklad RA se projevil zejména v agresi vůči Finsku, zahájené 30.11.39.

Teprve 11.6.1937,  zbaběle den před jejich popravou,  stalinský tisk zveřejnil zprávu o zatčení  ( 22.5.37 ) osmi nejvyšších představitelů RA, náčelník politické správy RA Garmaník spáchal sebevraždu již 22.5.37.

Vorošilov Stalina na slovo poslouchal, psal na přání Stalina osobní dopisy exilovaným sovětským diplomatům a důstojníkům, aby se vrátili, že se jim nic nestane - hned po návratu byli zatčeni.

1937 byli hromadně pozatýkáni velvyslanci a diplomaté, natrvalo beze stopy zmizeli ze svých ambasád ( všechna místa konzulů byla vyhrazena pro příslušníky OGPU ), stejně jako pracovníci zahraničního obchodu .

Vorošilov udával kolegy a podřízené, podepisoval jejich rozsudky smrti ( pár důstojníků i zachránil, když se jich veřejně zastal, že to žádní sabotéři nejsou ).

Stalin vojensky nekompetentního Vorošilova zbavil vrchního velení 2x, nejprve za neúspěšné sovětské agrese vůči Finsku v 11/1939, za kterou byl Kreml vyloučen ze Společnosti národů, kdy jej v 1/1940 nahradil Semjonem Tymošenkem /1895-1970/. Chruščov v Pamětech popisuje, že když Stalin na své dáče u Kunceva Vorošilovi hněvivě vyčetl, že Finové ztratili „ jen „ 70.000 mužů, zatímco RA za jeden měsíc 320.000 mužů, Vorošilov se tak rozzuřil, že popadl sele na rožni a mrštil jím po Stalinovi s řevem „ že by nepadli, kdyby Stalin nepopravil nejlepší generály RA „ .

22.6.1941 byl Vorošilov, navzdory své nekompetenci, povolán zpět, aby „ velel“,  ale protože „ nedokázal“ zabránit obklíčení Leningradu, byl v 9/1941 velení zbaven - Leningrad Vorošilov „ bránil „ s těžkým alkoholikem Andrejem Ždanovem /1896-8/1948 „ infarkt „ , Ždanova nesnášel Berija  /.

( Od 7/1941 byl komisařem obrany Stalin – do 3/1947, kdy jej nahradil Nikolaj Bulganin, Stalin do první státní funkce nastoupil až v 5/1941, kdy se stal po Molotovovi premiérem, ve které setrval až do své smrti v 3/1953, zatímco gen. tajemníkem KS byl od 1922 do 10/1952, kdy již nebyl při smyslech a vládl za něj Berija ).

Vorošilov podepsal 185 seznamů důstojníků určených k popravě ( desetitisíce ), a zařadil se tak na 4. místo nejvyšších sovětských stranických představitelů - pachatelů genocidy po Stalinovi, Molotovovi ( vlastním jménem Vjačeslav Skrjabin /1890-1986/ z rodiny kupce, říkal si Molotov, aby to znělo „ proletářštěji „ / Stalinovo kladivo, a ukrajinském Židu Lazaru Kaganovičovi /1893-1991, masový vrah s knírem á la Stalin, 1 z organizátorů Holodomoru na Ukrajině a násilné kolektivizace a čistek 1936-39, 1957 se pokusil o puč proti Chruščovovi.

Žádný z nich nebyl za genocidu potrestán, dožili v luxusu jako penzisté s vysokou penzí .

Kulik se jako „ dělostřelec „ účastnil agrese vůči Polsku v 9/1939 a vůči Finsku v 11/1939, načež byl v 5/1940 povýšen na maršála.

Kulik  „ spáchal „ zvláštní dobrý skutek : u Stalina se přimluvil za životy přes 150.000 polských válečných zajatců, které RA zajala během své agrese proti Polsku, a které chtěl Stalin spolu s politickým komisařem pro polskou frontu Lvem Mechlisem židovského původu /1889-2/1953/ a šéfem NKVD Berijou, etnický Gruzínec /1899-12/1953 popraven/, popravit ( se Stalinem se Berija v 2/1945 zúčastnil Jaltské konference, na které jej Stalin představil Roosveltovi slovy „ náš Himmler „, mj. znásilnil zhruba 400 zatčených žen ). Po Stalinově smrti vytvořil Berija s Molotovem /1890-1986/ a Malenkovem /1902-1988/ triumvirát, který v 6/1953 svrhl Chruščov s maršálem Žukovem.

Mechlis, ve 20.letech Stalinův osobní tajemník,  od 1942 představitel STAVKY na krymské frontě, byl nekompetentní velitel, na kterého si všichni generálové, zejm. gen. Dimitrij Kozlov, stěžovali. Mechlis se proto intrikami přes Stavku snažil vyměnit „ neschopného „ Kozlova za gen. Rokossovského, ale Stalin mu napsal dopis, že za prohru na Krymu bude zodpovídat i Mechlis.  Porážka na Krymu v 5/1942 byla drtivá, za 12 dní bojů RA utrpěla 65% ztráty, Stalin jej degradoval o dvě hodnosti, ale od 6/1942 byl již hlavním politrukem RA - v této funkci jej zcela ignoroval Vorošilov a Žukov ).

Kulik, velitel polské fronty, dosáhl toho, že Stalin postřílel v Katyňském lese v 3.-5./1940  „ jen „ 26.000 důstojníků ( i s polskými intelektuály 27.500 Poláků ), a 150.000 řadových vojáků, navzdory protestům Beriji a Mechlise, propustil – Kulik dobře věděl, že by za tento obrovský válečný zločin dostal od případného mezinárodního tribunálu oprátku.

Kulik s Vorošilovem chtěli, aby Stalin propustil i oněch 26.000 polských důstojníků, pod tlakem Stalina však Vorošilov rozkaz k jejich popravě spolupodepsal.

5.5.1940 byla na Stalinův příkaz unesena Kulikova manželka Kira, o 2 dny později Stalin Kulikova povýšil na maršála, a tento se brzy znovu oženil, zatímco jeho unesená manželka byla v 6/1940 popravena Vasilijem Blochinem /1895-1955 údajně „ sebevražda „ /, Stalinovým katem a mučitelem, hlavním popravčím NKVD od Jagody po Beriju, popravčí Poláků v Katyňském lese - oficiálně  měl funkci  velitele NKVD vězení Ljubljanka ( náčelníci NKVD věznic popravovali „vlastnoručně“  z vlastní iniciativy, loupili majetek popravených ).

V 6/1941 Kulik velel 54. armádě na Leningradském frontu, kde utrpěl drtivou porážku, takže sem byl odvelen gen. Žukov, jenž převzal velení za Kulikova, který byl zbaven všech funkcí, a v 3/1942 byl postaven před stanný soud, kde byl degradován na generálmajora - jen jeho kumpánství se Stalinem jej zachránilo před popravčí četou, před kterou skončili ostatní prohrávající velitelé.

Po válce Stalin a Berija zahájili druhou vlnu celonárodních čistek, včetně v armádě, aby Stalinovi RA nekonkurovala v jeho statusu „ vítězného vojevůdce „ ( Stalin zakázal konat i vojenské přehlídky ). Maršál Kulik byl odvolán ze svých funkcí 1946, když si v telefonickém rozhovoru , třebaže byl NKVD odposloucháván, stěžoval, že „ politici kradou vojenské zásluhy generálům „ . 1947 byl zatčen pro vlastizradu a 1950 popraven.