Stalin čistkami v armádě popravil odpůrce Stalinovy spolupráce s nacisty

Stalinovy čistky v armádě probíhaly mj. pod rouškou spolupráce generálů  s nacisty, třebaže ve skutečnosti Stalin odstraňoval velitele, kteří jeho spolupráci s nacisty kritizovali - odpůrce " sovětsko-germánského přátelství ".

Obžalovaní v procesu s Tuchačevským (popraveni v 6/1937) byli souzeni v tajném procesu svými spolubojovníky z občanské války, armádními generály Vasilem Ulrichem /1889 Riga -1951 „infarkt“/, jenž byl předsedou senátu, kterého Anton Antonov-Ovsejenko nazval uniformovanou ropuchou s vodnatýma očima.

Gen. Ulrich pocházel z rodiny lotyšského revolucionáře německého původu a ruské šlechtičny - revolucionářky, 1905 deportováni i se synem do 5letého vyhnanství do Irkutska, po návratu vystudoval v Rize, Trockij mu zajistil místo v Čece.

Od roku 1926 vynášel Stalinem napsané rozsudky, odsoudil mj. Zinověva, Kameněva, Bucharina, Tuchačevského, Rodžajevského, Ježova. Účastnil se poprav, některé odsouzence zastřelil sám, mj. osobně popravil Jana Berzina /1889 Riga -7/1938/, bývalého šéfa vojenské rozvědky 1924-35, jenž věděl nejen o tom, jak se Kreml lísá k nacistům.

Berzin byl 1905 v 16 letech odsouzen za protistátní činnost k trestu smrti, kvůli věku byl poslán jen na Sibiř, odkud uprchl, 1911 byl znovu zatčen, 1914 znovu uprchl. Z carské armády dezertoval 1916, po říjnovém puči se přidal k bolševikům, byl jmenován šéfem lotyšské RA, a stal se hlavním organizátorem Leninova Rudého teroru, hromadně bral a střílel rukojmí, lovil dezertéry z RA, ač sám dezertér, potlačoval rolnická protibolševická povstání.

Po potlačení krondštadského povstání námořníků v 3/1921, byl vyznamenán za vyhledávání a likvidaci ještě nezatčených námořníků, účastníků protibolševické vzpoury.

Od 1926 byl šéfem vojenské rozvědky, mezi jeho agenty patřil mj. Richard Sorge ( viz můj článek

Richard Sorge, vyzvědač, jenž ztratil zájem o špionáž - Blog ...

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

), 1935 byl sesazen a odvelen na Dálný východ, v 9/1936 byl poslán pod falešným jménem do Madridu jako hlavní vojenský poradce republikánů ...

V 6/1937 byl znovu dosazen do funkce šéfa GRU, když byl v 11/1937 zatčen její šéf  Semjon Urickij /1895-1938/. Berzin byl zatčen v 5/1937, popraven v 7/1938. Další šéf GRU Alexandr Nikonov byl zatčen pouze pár dní po uvedení do funkce, popraven o 3 měsíce později.

V 12/1948 Alexandr Barmine, bývalý chargé d'affaires na sovětské ambasádě v Athénách, informoval FBI, že mu Berzin před Barminovým sběhnutím do US v roce 1937, řekl, že Owen Lattimore, šéf US tichomořského vojenského zpravodajství, je kremelským agentem.

Za 2.sv.v. gen. Ulrich vynášel rozsudky smrti nad ruskými občany obviněnými z poraženeckých nálad  či ze sabotáží.

1945 předsedal soudu při procesu se 16 NKVD unesenými vůdci polské Armiji krajowe, které Kreml vylákal na jednání se sovětskými generály, a místo jednání je NKVD uneslo do moskevské Ljubljanky, kde je krutě mučilo.

Po skončení války Ulrich dál vynášel rozsudky, tentokrát při procesech „ ždanovščiny“ , 1948 byl spolu s ostatními funkcionáři justice z funkce odvolán, a jmenován ředitel Vojenské právní akademie ...

Přísedícími byli : maršál Vasil Bljucher /1890- 11/1938 zemřel při mučení ve vyšetřovací vazbě /, maršál Semjon Budˇonnyj ( Tuchačevského nenáviděl ), armádní velitelé Jakov Alksnis, zakladatel bolševického letectva /1897 Lotyšsko -  zatčen 5 měs. po popravě Tuchačevského, 7/1938 popraven, jeho vnuk Viktor *1950 je prominentním zastáncem obnovy Sovětského svazu /, parašutismus učinil masovým sportem.

Gen. Alksnis 1928 založil jednu z prvních vězeňských leteckých konstrukčních kanceláří /"lepších" gulagů pro vědce a inženýry (ve vězeňské hantýrce šarašky), dále zvláštní vědecké a technické kanceláře (tajné výzkumné laboratoře a konstrukční kanceláře v gulazích či vedle gulagů ), a to přímo ve vězení Butyrka, kam Alksnisovi OGPU/NKVD vědce dodávala, mj. Nikolaje Polikarpova ( v šarašce Stalinovi vyvinul úspěšný letoun Polikarpov I-5, 1931 byl Polikarpov na amnestii propuštěn ) a Dmitrije Grigoroviče.

Vědci a inženýři byli pozatýkáni, aby mohli v klidu bez rozptylování se ze strany svých rodin, pracovat pro Stalina na technologických a vědeckých problémech Stalinovy diktatury. Výsledky výzkumu pak byly publikovány pod jménem významných Stalinových vědců, aniž by byly přiřazeny pravým autorům.

Dalšími přísedícími byli Boris Šapošnikov /1882 carova Akademie genštábu – 3/1945 „TBC“ /,  náčelník operačního štábu Ivan Bělov /1893- 6/1938, zatčen 6 měs. po popravě Tuchačevského, popraven /, Pavel Dybenko /1889- 7/1938 popraven, jeho žena poslána na 5 let do gulagu pro manželky vlastizrádců /, Nikolaj Kaširin /1888-6/1938, zatčen 2 měsíce po popravě Tuchačevského, popraven spolu se svým mladším bratrem/, a divizní velitel Jelisej Gorjačev.

V popravčím senátu zasedali i Stalinovi kumpáni z pitek  „maršálové“  Vorošilov a  Budˇonnyj (zemřel spokojeně 1972).

S Tuchačevským byli souzeni generálové, kteří z příkazu Stalina celé desetiletí spolupracovali s Reichswehrem, přejali jeho moderní vojenskou taktiku, zkopírovali plány německých letounů a tanků, které poté stalinistický zbrojní průmysl začal chrlit.

Generálové mlčeli, když Stalin poslal do exilu zakladatele RA a jejich bývalého velitele Trockého. Tedˇdošlo na ně, jistě i proto, že se jim nelíbilo, že Stalin popravuje ve velkém armádní techniky, kteří byli pro mechanizované jednotky základem.

Tuchačevský byl 6 týdnů před popravou naposledy viděn na veřejnosti na vojenské přehlídce 1. 5.37 na Rudém nám., kde se dozvěděl, že nepojede na korunovaci britského krále Jiřího VI, že místo něho pojede admirál Orlov. Na tribuně maršálů se jej každý stranil, stál sám, žádný vysoký důstojník nechtěl riskovat Stalinovu odvetu, že stojí vedle Stalinova nepřítele.

Krátce po vojenské přehlídce 1.5.1937 noviny oznámily, že byl zbaven funkce 1 z náměstků Vorošilova, který byl jmenován velitelem Volžského federálního okruhu. Po příjezdu do Saratova byl Tuchačevský zatčen ( již zatčení bylo rozsudkem smrti, přesto se nebránil a nechal se zatknout jako ovce ), a ve vězeňském antonu potají převezen zpět do Moskvy ( podobně Putin zatkl Chodorkovského 2003 ), tolik se Stalin obával jeho popularity v armádě.

Stejným způsobem byl zatčen gen. Jakir, když byl zbaven funkce velitele Ukrajinského federálního okruhu  a jmenován velitelem Leningradského okruhu – byl i s manželkou zatčen, když projížděl Moskvou cestou na nové stanoviště. Zbabělec Stalin se bál generály zatknout mezi jejich vojenskými jednotkami.

Tuchačevský s dalšími generály byl zastřelen hned po vynesení rozsudku, zahraniční noviny psaly, že Tuchačevský byl do soudní síně přinesen těžce zraněný na nosítkách   ( těžké zranění odpovídá  zakrvácenému přiznání, které je v ruských archívech, Ježov měl dle příkazů Stalina z Tuchačevského vymlátit udání gruzínského "Starého"  bolševika Jenukidzeho, jenž mj. Stalina ve svých Pamětech dostatečně neglorifikoval, a odmítl v knize opravit, že Stalin nebyl zakladatelem gruzínské KS ) – s velkou pravděpodobností se však žádný soud s nimi nekonal a byli jen zastřeleni  ( proto byl „neveřejný“ -  jakýkoliv soud s nimi by byl velkým rizikem, že se jich armáda „ zastane“  ).

Tuchačevského jediná 12letá dcera se o otcově zatčení a popravě dozvěděla až v den, kdy vyšlo stručné oficiální vládní komuniké o jeho popravě  – její spolužáci se na ni vrhli a mlátili ji, že je dcerou vlastizrádce a fašisty, a že nechtějí, aby s nimi byla ve třídě, přišla domů a oběsila se. Týž den byla zatčena její matka, která po sebevraždě dcery zešílela, a ve svěrací kazajce byla odvezena do blázince za Ural, později zastřelena.

Byl zatčen i ředitel kina, jenž pustil týdeník, ve kterém byl ještě Tuchačevský, a ředitel rozhlasu, jenž vysílal v den zastřelení generálů smuteční pochod.

Zastřeleni byli i 2 bratři Tuchačevského a 3 z jeho sester byly deportovány do gulagů. List Izvěstija oznámil, že Marie Tuchačevská, maršálova sestra, si zažádala o změnu příjmení, zatímco manželka generála Jakira, která mu přes 20 let stála po boku, v novinách svého manžela pošpinila s tím, že se stal „ mrzkým vlastizrádcem „ …

Po procesu s Tuchačevským ( viz mj. můj článek

Maršál Tuchačevskij, bolševický Heydrich - Blog iDNES.cz

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

byly rozpoutány masové čistky v RA, ke kterým vyzval Molotov v ÚV v 2/1937 s tím, že v sovětské ekonomice již byli odhaleni všichni zrádci Strany, nyní je třeba je odhalit v armádě ( popraven byl i Georgij Langemak /1898-1938/, sovětský raketový konstruktér z německo-švýcarské rodiny, jenž od 1928 pracoval jako zástupce šéfa Výzkumného institutu plynové dynamiky, byl spolukonstruktérem „ katjuší“ , 1937 byl zatčen spolu s ředitelem Institutu Ivanem Klejmjonovem /1899-1/1938/a spolu s ním i popraven ( popraven byl i jeho bratr, žena byla odsouzena na 5 let do gulagu a dcery umístěny do sirotčince pro děti nepřátel lidu - děti nepřátel lidu byly po dovršení plnoletosti zatčeny a odsouzeny do gulagů  ).

Zatčen byl i další konstruktér institutu Valentin Gluško /1908-1989/, a to hned po jejich popravě v 1/1938.

Pravděpodobně je udal Gluško, jak se na každém sovětském občanu tehdy požadovalo, aby pro Stranu denně někoho udal. Sovětští komunisté se tudíž navzájem udávali a získávali byty svých přátel a sousedů.

Gluško byl odsouzen do šarašky/ vědecké – konstrukční kanceláře v gulagu ( byl v ní mj. i Sergej Koroljov, pozdější šéf sovětského kosmického programu ), kde Straně sloužil 24hodin denně.

K 9/1938 bylo z armády propuštěno 37.761 důstojníků, 10.868 jich bylo zatčeno, 7.211 popraveno. První čistky v RA od stoupenců Trockého proběhly po smrti Lenina v polovině 20. let, koncem 20. let Stalin z RA propustil bývalé carské důstojníky pod záminkou  smyšleného  „ důstojnického spiknutí „.

Další vlna přišla s popravou Tuchačevského a spol. , kdy bylo popraveno 90% armádních generálů, polovina z nich byli Židé, přesto je Stalin cynicky obvinil ze spolupráce s Hitlerem – s Hitlerem naopak spolupracoval Stalin, jenž pospíchal s uzavřením bolševicko-nacistického paktu 1939, a Hitler si nepřál, aby se jeho generálové v dobytém Polsku líbali s židovskými generály ( kvůli uzavření paktu musel Stalin vyhodit i Litvinova z funkce ministra zahraničí , Hitler by nedovolil, aby Ribbentrop podepsal pakt s Židem). Ze stejného důvodu nemohl přežít Tuchačevský, jenž Stalina otevřeně vyzýval k ukončení spolupráce s nacisty (  již v 12/1934 Tuchačevský vypracoval operační plán pro invazi do nacistického Německa ).

Vadim Rogovin v knize „ 1937: Stalin's Year of Terror „ poukazuje na nevysvětlený fakt, že se Stalinovi důstojníci obvykle přiznali po pouhých 14 dnech mučení, zatímco navzdory brutálnímu mučení NKVD trvalo až 4 roky, než dostala přiznání z členů  Židovského protifašistického výboru. 

Genrich Jagoda, organizátor prvních moskevských procesů ( zatčen v 3/1937 ) byl vyučený drogista a pracoval jako pomocník v lékárně, Max Eastman v 3/1945 tvrdil, že v přiznáních hrály hlavní roli drogy, že oběti byly nadrogovány.

Na 1 mučením vynucené přiznání bylo 100 lidí popravených bez přiznání …

Z generálů se nejdéle vydržel  „ nepřiznat „  gen. Jona Jakir /1896 – 6/1937 popraven/, jenž psal Stalinovi, kterému slepě jako poslušný bolševik věřil, dopisy, zda vůbec ví, co se děje.

Stalin se nad jeho dopisy bavil, a psal si o nich s Vorošilovem, Molotovem a Kaganovičovem, generálovým „ přítelem“, kterého na něj Stalin nasadil, aby se s ním přátelil a donášel na něj ( mj. se mu Jakir svěřil, že nesouhlasí s násilnou kolektivizací ).  Nad jeho poslední dramatický dopis, ve kterém líčil čistky v armádě, Stalin napsal „ Darebák a prostitut !“, a přeposlal jej dále, Vorošilov s Molotovem napsali „Výstižné !“, a Kaganovič připojil :“ Tato děvka si zasluhuje jediný trest- trest smrti „ .

Jona Jakir, stoupenec Frunzeho, za intenzívní vojenské spolupráce bolševiků s Reichswehrem  v letech 1928-29 studoval na vojenské akademii v Berlíně, Hindenburg jej chválil jako talentovaného velitele.

1934, třebaže věděl, že Stalin Tuchačevského nenávidí, gen. Jakir požadoval, aby v rámci vojenské reformy, zahájené Frunzem a Tuchačevským, Tuchačevský školil nejvyšší důstojníky RA, načež Stalin přes maršála Vorošilova zakázal, aby se Jakir stal členem poradní rady komisariátu obrany.

V 9/1935 Jakir, povýšený na druhého nejmocnějšího velitele RA, velel obřím vojenským manévrům v oblasti Charkova,  které měly předvést, co se komunističtí velitelé od německých instruktorů naučili, vyzkoušet nové zbraně a německou vojenskou taktiku  – letouny ( 800 strojů), tanky (1.200 kusů), výsadkové jednotky (1.888 vojáků). Byly to první manévry na světě, v nichž byla vyzkoušena spojená síla letectva, tanků a výsadkových jednotek.

V 1/1936 Tuchačevský uskutečnil návštěvu Británie, Francie a Německa, zatímco NKVD pozatýkala Jakirovy spolupracovníky, podřízené a přátele, a zatímco Jakir jako jeden z mála důstojníků za ně orodoval u Vorošilova s tím, že nic nespáchali, nepochopil, že celá akce má jiný cíl – jeho hlavu ( Jakir pravdu o Stalinovi nepochopil ani před popravčí četou, tvrdil, že je nevinný i před „ soudem“  i  v dopisech Stalinovi ). Bylo to klasické modus operandi NKVD: nejříve zatkla kolegy zaměřeného cíle, a vytvořila kolem něj profesní vakuum, poté pozatýkala jeho přátele, a vytvořila kolem cíle i osobní vakuum.

22.5.1937 se velení RA otřáslo v základech, náčelník politické správy RA Jan Gamarnik „spáchal sebevraždu“  a maršál Tuchačevský byl zbaven funkce zástupce komisaře obrany a jmenován velitelem bezvýznamného Volžského vojenského okruhu, zatímco gen.Jakir byl nenápadně převelen z Kyjeva do Leningradu. Tuchačevský byl týž den 22.5.37 zatčen na cestě na své nové stanoviště  ( stranou veřejné pozornosti od Moskvy a Leningradu ).

31.5.37 byl zatčen i gen. Jakir a převezen do podzemních kobek moskevské Ljubljanky, kde již byl Tuchačevskij, a kde byli brutálně mučeni spolu s dalšími vysokými vojenskými důstojníky, jimž byl všem udělen Řád rudého praporu a Řád rudé hvězdy :

mj. Boris Feldman židovského původu /1890-1937, Feldman nebyl mučen, protože okamžitě podepsal přiznání, byl proto přednostně popraven/, Estonec Avgust Kork /1887- 6/1937/, jenž 1919 odrazil útok na Petrohrad gen. Judeniče, vedl bolševickou armádu v rusko – polské válce, a zvítězil nad Wrangelem na Krymu, 1928-29 byl vojenským přidělencem v Berlíně : Kork vydržel mučení 6 dní, pak podepsal přiznání a den poté byl zastřelen, načež byl zatčen a zastřelen ten, kdo jej doporučil do Strany -  Lotyš Robert Eideman /1895-1937/.

Vitalij Primakov /1897-1937/, velitel bolševických kozáků, se kterými přeběhl k RA, potlačoval protisovětská povstání ve Střední Asii, jeho 3. ženou od roku 1930 byla Lily Briková, čekistka a partnerka Majakovského, Vitovt Putna /1893-1937/ 1921 potlačoval krondštadskou vzpouru námořníků a povstání rolníků v Povolží, od 1923 byl vojenským přidělencem v nejrůznějších zemí.

Primakov byl zatčen již 1934, prominentní vyšetřovatel OGPU Kedrov si stěžoval, že když už byl nalomen k přiznání, Vorošilov jej nařídil propustit – podruhé byl zatčen 1937 s Tuchačevským a zastřelen spolu s ním.

Také Jeroným Uborevič z litevské rodiny /1896-1937 popraven/ potlačoval nejrůznější protibolševická  povstání civilistů  - všichni byli obviněni z příslušnosti k trockistické vojenské protisovětské organizaci a z toho, že jsou agenti NSDAP ( všichni byli odsouzeni okamžitě, co podepsali přiznání, a druhý den popraveni na pozadí bolševického plakátu „ Polsko - nepřítel sovětsko-germánského přátelství „ ... ).

1938 byli mj. popraveni zakladatel rudého letectva gen. Jakov Alksins /1897-1938/, gen. Joachim Vacietis /1873-1938/, jenž se svými Lotyšskými střelci, se kterými po vypuknutí puče 1917 přešel k bolševikům, 2x zachránil bolševický puč před krachem, zejm. potlačil povstání eserů v Moskvě v létě 1918, za což byl jmenován vrchním velitelem ozbrojených rudých sil, velitel operačního štábu gen. Ivan Bělov /1893-1938/, hrdina občanské války Vasilij Bljucher/1890-1938/.

Jakirovy vojenské spisy byly zakázány, většina  Jakirových vojenských dokumentů byla zničena, ty, které zničeny nebyly, Stalinovo Rusko zachránily při obraně Moskvy 1941/42, kdy je gen. Žukov využil při protiútoku na německé pozice.

Jakirův mladší bratr Moris /1902-1937/ byl popraven s ním, Jakirova mladší sestra Isabela /1900-1986/ byla odsouzena na 10 let do gulagu, jeho manželka Sara strávila v gulagu 20 let, také jeho syn, jenž byl nejprve jako 14letý poslán do "Sirotčince pro děti nepřátel lidu" a po dovršení plnoletosti do gulagu.  Po propuštění pracoval jako vojenský historik ( Jakirův vnuk je aktivistou za obnovu Sovětského svazu ).

K osobě Jakira : Jako mladý „ rudý“ velitel za občanské války Jakir používal brutální násilí  ( plamenomety, kulomety ) proti civilistům a kozákům, kteří bolševikům kladli odpor. V době násilné kolektivizace podnikal trestné výpravy proti hladovějícím rolníkům, a byl jedním z těch, kteří byli osobně zodpovědní za hladomor na Ukrajině 1932-1933, zatímco on sám si jako prominentní bolševik žil s rodinou v luxusním paláci a svých několik dáč za vysoké peníze pronajímal.