Alžírsko II: Autentičtí a falešní bin Ládinové

Generálové vytvořili Koordinační výbor pro boj proti subverzním aktivitám, který měl na starosti infiltraci pravých islámistických organizací a zakládání falešných .

Vytváření falešných gerilových a teroristických organizací a „vojevůdců „  patří mezi moderní protiteroristické taktiky boje : první takovou pseudogerilovou organizaci, „Force K“ vytvořily franc. tajné služby právě za války v Alžírsku (54-62), a druhou Britové v Rhodésii v letech 72- 3/80 s názvem „ The Selous Scouts Regiment “ , třebaže Britové takové jednotky používali již v 50.letech v Malajsii a v Keňi, GAL ve Španělsku za vlády Félipa Gonzalese proti ETA, či ruské tajné služby v Čečensku . Zdánlivě vzájemně neslučitelné propovstalecké a protipovstalecké aktivity patří  k jejich identitě a jejich modu operandi …

Jak uvádí bývalý  první tajemník alž. velvyslanectví v Tripoli, Mohamed Larbi Zitout, v období mezi únorem a dubnem 92  DRS nechala postřílet 50 dopravních policistů, aby zdiskreditovala FIS, takže na mnohých pohřbech četníků,policistů a vojáků si pozůstalí nepřáli, aby jejich kolegové byli na pohřbu. Bývalý alž. policista,exilovaný ve Francii, pro Le Monde prohlásil, že „ příslušníci speciálních komand Ninjas byli stříleni do zad svými „kolegy“ z armády . Policista vypráví, jak několikrát pronásledovali auto, z něhož útočníci zastřelili policistu, a ústředí jim hlásilo :“ Mise splněna, vrat´te se na stanici .Když sdělili, že mají číslo poznávací značky auta, bylo jim řečeno, atˇse případem již nezabývají … 

Alž. generálové proto vytvořili GIA ,která se hemžila vousatými DRS agenty , DRS provokatéry, a placenými kolaboranty DRS,jejichž úkolem mj. bylo vytvářet mezi islámisty ovzduší nedůvěry, strachu a nenávisti jedněch vůči druhým, obviňovat vůdce z kacířských skutků , tyto  skutky „vyrábět“ , a štvát je proti sobě navzájem. Islámisté měli být brutálními masakry v očích veřejnosti zcela znemožněni   … Alž. vláda,Washington ,PAR a hlavní světová  média (The Times z 23.10.97) tvrdila , že jde o autentickou islámistickou organizaci  napojenou na islámisty v Súdánu,Maroku,Tunisku,Francii,Británii,Bosně,Sýrii a Afghánistánu, financovanou Teheránem,která používá stejnou strategii jako kdysi maoistická Světlá stezka v Peru (Daily Telegraph z 25.9.97,AP z 3.+ 10.10.97+10.11.97+ 5.1.98, Le Monde ze 7.1.98, Associated Press + CNN z 15.1.98, Reuters ze 16.1.98, L´Express z 22.1.98, Libération z 31.1.98, Reuters ze 24.+25.1.98,26.7.98 a 3.8.98, AFP z 29.12.97 + 12.11.98). Viz Xavier Raufer z významného franc. týmu MINOS /Menaces Internationales Nouvelles d´Ordre Stratégiques, vystupující denně ve franc. a švýc. TV,  a jeho Le cas du GIA,PAR 96, či totéž tvrdící US „expert“ na terorismus J.Phillips z The Heritage Foundation. Ve Francii tuto tezi prosazovali Gilles Kepel či  André Glucksmann, v Izraeli Maddy-Weitzman, jenž napsal ,že „GIA se snaží nastolit islámistickou verzi černošského revolucionáře a psychiatra z Martiniku Frantz Fanona, ospravedlňujícího násilí v rámci dekolonizace a jeho „očistné“ vlastnosti ( knihy Fanona ve Francii byly vesměs zakázané, bojoval za alž. nezávislost ve FLN, zemřel 1961 na leukémii ve 36 letech po léčení v MOW a v US) .

Další falešnou stopou bylo tvrzení, že šlo o rovnostářskou sektu Cháridžitů /Kharidjite “Ti,kteří odešli od Věřících“/Hijra-Takfir alias Azrakovci podle jejich velitele Azraka (či pozdější Ibádité v Ománu) ,kteří přestali podporovat imáma Alího poté, co se stal chalífem a dopouštěli se „terorismu “ proti chamtivé šlechtě Alího v Bagdádu obklopujícího.658 n.l.byli Alim poraženi v bitvě u Nahrawan ,stáhli se do povstalecké ilegality a destabilizovali  Aliho režim.661 jejich příslušník imáma Aliho zavraždil . Někteří tvrdí,že jej přestali podporovat,když přijal „arbitráž“  během bitvy u Siffin, jiní tuto arbitráž s jejich odchodem nespojují.Původně šlo jen o bojovníky z kmene Tamim, později k nim dezertovali i jiní vojáci a hnutí nabylo lidového charakteru.Propagovali rovnost mezi lidmi s tím, že i otrok,který žije „mravně“ podle Koránu, může být zvolen králem, a král ,který mravně podle Koránu nežije, může být zavražděn.  I saúdskoarabští wahhábité vyšli z jejich rigorózního náb. učení. Z doktrinálního hlediska původní cháridžité považovali za kacíře/apostata (murtad) či nevěřícího/infidel (kafir) či polyteistu(mushrik) každého muslima, který Alimu nevypověděl poslušnost, v pozdější verzi každého, kdo s nimi nesouhlasil, či projevoval morální nedostatky i méně závažnějšího charakteru, které podle Koránu nejsou důvodem k exkomunikaci, a to např. že žili na muslimském území, které ovládal Neznaboh.Jejich terorismus vůči apostátům byl krutý, nešetřili ani ženy ani děti, takže dnes ztělesňují náb. extrémismus a netoleranci vůči muslimům, třebaže vůči nemuslimům byl jejich extrémismus laxnější. 

Jiní se domnívali, že GIA je jen snůškou zločinců obecné kriminality a agentů DRS , které manipulují s apolitickými gangy mladistvých nezaměstaných s tím, že jako organizace nikdy neexistovala, a jména jejích „národních“ emírů jsou smyšlená .Jiní tvrdili, že se za těmito gangy smrti skrývala i vyhlazovací komanda tajných služeb.Svědčí o tom i fakt, že jménem GIA bylo vyhlášeno mnoho psychopatických fatew/ediktů, které však alž. úřady přes neúprosnou cenzuru (platící zejm. pro prohlášení předáků FIS) neuvěřitelně publikovaly v alž. tisku  (!) …

Tvrdil to býv. alž. premiér Brahimi (J´accuse,Le Journal du Francophone 98) ,alž.diplomat Mohamed Larbi Zitout, jenž v roce 95 jako alž. diplomat v Libyi , nesouhlasící s válkou proti civilistům, požádal o azyl v UK,často vystupující na BBC a al-Džazíra,  důstojníci alž. zprav. služeb, exilovaní v Evropě, někteří zpravodajští analytici, akademici ze specializací na Alžírsko, dřívější členové GIA,kteří dezertovali ( The Guardian z 30.10.95 + z 11.11.97),The Observer (z 25.5.97 + 26.10.97 + 9.+16.11.97+ 11.1.98)The Independent z 1.+3.11.97,Libération z 20.11.97,The Times z 9.12.97,Der Spiegel z 12.1.98,Le Monde z 5.3.98 + internetová stránka disidentů z alž. armády/the Algerian Movement of Free Officers anp.org.Graham Fuller z The Rand Corp. napsal :“ Francouzští analytici se domnívají, že alž. DRS infiltrovala několik islámist. terorist. skupin, aby Západ, hlavně Francii, masakry přesvědčila, že islámisté jsou nepřijatelným násilnickým elementem.“ (The Observer z 25.5.97).

Alž. DRS měla po vzoru franc. tajných služeb  z dob alž. války (tzv. la bleuite, modrý mor, kterým se Francouzům podařilo vnést chaos do ALN ) speciální jednotky zabývající se infiltrací. Infiltraci islámistů měla na starosti „ náboženská „ jednotka složená z „vousatých“ příslušníků DRS, dělící se na tři sekce: první vytvářela skupinky páchající atentáty ve jménu GIA,ke které se poté přidaly, druhá vytvářela pseudo-dezertéry z armády, kteří přeběhli i se zbraněmi a poskytovali GIA informace, které DRS chtěla islámistům poskytnout, a třetí se zabývala infiltrací agentů přes islámistické náborové sítě.

Klasický je případ poručíka DRS Farida, jenž v létě 92 infiltroval městskou islámistickou gerilu v Casbah a přežil do roku 94,kdy jeho identita byla prozrazena, a byl islámisty zastřelen. Účinnou „legalizační“ taktikou byly „zatýkací razie“ , kdy ti, kdo z nich uprchli, byli většinou agenti DRS ( v případě Farida šlo o razii v Bab El Oued, ze které se prostřílel, takže se rázem v Cashbah stal „veličinou“ , vytvořil si v Alžíru vlastní islámistickou buňku, a do jednoho roku pronikl do národního vedení GIA, protože byl „neuvěřitelně“ výkonný při obstarávání financí, zbraní,skrýší a nových rekrutů pro GIA ( Farid také nechával pravými islámisty zabíjet ty policisty a úředníky, kteří s FIS sympatizovali, tj. tok informací od něho byl obousměrný) .Když jeho skupina měla být dle přání DRS vyřazena, zorganizoval útok, při kterém většina z jeho mladíků přišla o život. Zbylým dvěma stovkám výrostků rozdal v roce 93 sportovní obuv značky Tango, která se v Alžírsku neprodávala. Takto označené islámisty pak bezpečnostní složky v Alžíru zabíjely na potkání jako králíky .

(Pseudoislámisté také rozdávali ozbroj. islám. skupinám , zejm. MIA a GIA v Alžíru , pro jejich kalašnikovy „zvláštní“ munici, kulky, které explodovaly v nábojnici). Další taktikou byl pověstný útěk přes 1.200 věznů z pevnosti Tazoult v 3/94. Tímto způsobem DRS dostala do GIA  velký počet svých agentů.Ait Idir, bývalý světový přeborník v džudu a poté velitel GIA v Tizi Ouzou,tvrdí, že unikl zavraždění ze strany DRS, když tato ovládla GIA.Dnes Ait Idir žije v LON, kde mu 99 v nakladatelství Ezzaman Publisher vyšla kniha The DRS and the GIA,Two sides of the same coin.Jinou cestou rozsáhlé infiltrace byla skupina „Afghánců“ , mezi nimiž měla DRS mnoho svých „DRS veteránů z Afghánistánu “ z dob, kdy KGB  požádala spřízněnou DRS,aby infiltrovala afghánské islámisty přes náborové tábory  v Pákistánu.Jeden z agentů DRS se dokonce stal pobočníkem velitele Severní aliance Masúda,člena strany umírněného islámisty prof. Rabbáního. Masúd byl zavražděn dvěma falešnými novináři s pasy vystavenými v Bruselu  9.9.01, dva dny před 11.9.01  …

DRS  hojně využívala  jako „krtků“ zatčené nebo zajaté islámisty, kteří, v horším případě po mučení a hrozbách, přistoupili na spolupráci s ní ( „náborová „ pracoviště byla  v mučírnách v Policejní škole Chateauneuf v Alžíru a v ústředí DRS v Blida) a hojná přítomnost mužů s kápí přes hlavu při zatýkacích raziích svědčila o tom, že i tato metoda DRS byla úspěšná , třebaže většina „krtků“ se dlouhého života nedožila, jako abú Salah ,který měl zneškodnit skupinu vedenou jeho rivalem v Larbaa . „Rekonvertovaní aneb „kajícníci“ byli nejen „recyklováni“ mezi islámisty jako „krtci“, ale byli i zapojováni i do polovoj. protiislámistických milic (přes 200.000 mužů)  .Někteří (např. T. Benomar a jeho La contre-révolution en Algérie) naznačují, že „rekonvertovaným“ mohl být  i Zitouni, kterého DRS naverbovala během jeho věznění v jednom ze saharských  detenčních táborů.

Ústředí policie bylo v Hydra, ústředí četnictva v Cheraga,  od dubna 93 byla do boje s extrémisty nasazena protiteroristická armádní jednotka o síle 15.000 mužů, které šéfoval gen. Mohamed Lamari,která se do roku 95 rozrostla na 60.000 mužů  …. Do konce roku 94 hlavním úkolem této speciální voj. jednotky byla ochrana Alžíru a měst v oblasti tzv. Velkého Alžíru, ale od roku 95 se tato jednotka snažila o znovudobytí kontroly nad městy v „ choulostivé „ situaci, jako např. Blida, kde sídlil voj. štáb prvního voj. okruhu, ale byl obklíčen islámisty usazenými v okolních horách … Město Blida a další islámisté vyhlásili za „ osvobozená“ území …

 Na straně islámistů šlo v podstatě o tři  ideologické proudy : islámskonacionalistické, salafistické (fundamentalistický/tradicionalistický  islám , jehož jedním směrem je např. wahhábismus) a proud qutbismu (eg. učenec Qutb z Muslimského bratrstva, popravený 1966 za hlásání ozbrojeného džihádu, jehož učení převzal Usáma bin Ládin.Qutbisté hlásají život v šaríje a ozbrojený boj proti všemu neislámskému, zejm. proti Židům, Západu, socialismu a nacionalismu. Qutbismus je spojení puritánského islámu a  islámského netolerantního extrémismu , včetně učení Hassana Banny a  některých prvků  šíismu s tím, že muslimská umma/obec již několik století neexistuje, to , co z ní  dnes  zbylo je jen Jahiliyya/ neznabožská nevědomost, a proto je nutné zahájit ozbrojený džihád za znovunastolení pravé víry ).Islámističtí extrémisté spolupracovali se zločineckým  podsvětím a s pašeráky . 

MIA /Mouvement Islamic Armé (vojáci do ní dezertovali se zbraněmi,další zbraně získali útoky na voj. skladiště a polic. stanice), kterou již v roce 82 založil v hluboké ilegalitě  v horách jižně od Alžíru obskurní veterán z Armée de Liberation Nationale/ALN,  Mustafa Bouyali*1940, dlouhodobý aktivní stoupenec socialismu,od roku 1980 nečekaně konvertovaný na islámistického extrémistu. Mentorem a sponzorem Bouyaliho byl radikální  islámista šejch Alili, jenž v prosinci 86  z bezpečnostních důvodů  emigroval do Francie. První srážky MIA s armádou vypukly 2.11.82 na kolejích univerzity Ben Aknoun v Alžíru poté, co se do sebe pustili marxističtí a islámističtí studenti, podpořeni členy MIA (mezi kterými byl i  „spoludruh“ Bouyaliho a budoucí zakladatel zárodku GIA Mansouri Meliani). V 8/85 Bouyaliho komando zaútočilo na ústředí četnictva, v 11/86 došlo k islámistickým nepokojům v Constantina , Setif a kolem Oranu, ale po zavraždění Bouyaliho alž. bezpečnost. složkami v lednu 87 a po teatrálním soudním procesu ve městě Medea s 200 příslušníky jeho skupiny , MIA upadla do pasivity.

Je zajímavé, že v roce 90 dostal v rámci amnestie spolu s ostatními členy MIA milost (DRS je potřebovala pro „svůj“ islámistický teorismus )bývalý „pobočník „ Bouyaliho a muž číslo dvě v MIA ,bývalý armádní kpt. a  pozdější „lidový kazatel“ Abdelkader Chebouti, přezdívaný Liwa / Generál, původně odsouzený k trestu smrti, jenž se na krátký čas přesunul do  pákistánského Péšaváru , kde vyhledával alž. žoldáky z afghánské války (kde v tuto dobu ze stejného důvodu pobýval i Lajáda, Leveilly a Omar  Chikhi) , aby v 12/91 buňku MIA vzkřísil (aktivní začala být od 9/92) … 

Právě v afghánských uprchlických táborech na afghánsko-pákistánském pomezí získávali alžírští islámisté voj. výcvik , který v těchto táborech pro ně zajištˇovali dva alžírští „Afghánci“ , Nourredine Seddiki a Sid Ahmed Lahrani ( spolupracoval s DRS) .Když v roce 90 proti omilostnění  Cheboutiho protestoval gen. Mustafa Cheloufi, byl okamžitě zbaven své funkce šéfa ministerstva obrany …  

Pod vedením Cheboutiho MIA usilovala „jen“ o to, aby režim donutila zrušit zákaz strany FIS . Chebouti se „proslavil“ přepadením několika kasáren, z nichž si odvezl tuny zbraní , a po jeho zatčení v prosinci 92 (DRS osnovala vraždu Cheboutiho a Mekhloufiho 95)  jeho oddíly přepadly policejní kasárna Boughezul,150 km jižně od Alžíru,  22.3.93 během ramadánu, kdy se u jejich bran ohlásilo šest vojáků, ke kterým se uvnitř kasáren přidala třicítka kompliců,kteří vyřadili z provozu komunikační systém ,zabili 18 vojáků a odvezli si celou horu automatických zbraní- armáda je sice při pronásledování postřílela, ale politický šok v zemi byl obrovský , počty vojáků kolem Alžíru byly posíleny ( ani po 16 letech nebyl tento útok zcela objasněn) . Dalším „kouskem“ jeho oddílu byl útok proti budově soudu v Blida, kde uprostřed soudního přelíčení postřílel několik civilistů.K MIA se připojil i „Afghánec“ Noureddine Seddiki se svojí skupinou .

Je velmi pravděpodobné, že k smrti odsouzení ale amnestovaní členové MIA , zejm. Chebouti, Mekhloufi a Meliani spolupracovali s DRS, tak jako jejich amnestovaný a předtím k smrti odsouzený spoludruh Ahmed Merah , který spolupráci v pozdější knize veřejně přiznal s tím, že ti, kteří nespolupracovali s DRS vědomě (zatčení a později propuštění vězni DRS) , byli DRS manipulováni ( většinou ze strany „ armádních dezertérů „)  . 

Voj. buňku MEI /Movement for the Islamic State in Algeria založil v 1/92 bývalý důstojník propagandy/politruk alž. armády Sajíd Mekhloufi, z armády vyloučený pro sympatie k Bouyalimu , 1989 amnestován spolu s ostatními členy MIA , jeden ze spoluzakladatelů FIS. Jak Chebouti, tak Mekhloufi pro své bývalé kontakty v armádě měli na své paty zavěšené agenty DRS , Chebouti měl šoféra z DRS, a Mekhloufi měl z DRS svého zástupce, seržanta Touama,který se prezentoval jako armádní dezertér ( a pravé dezertéry udával). Seržant Touam také zastával funkci šéfredaktora deníku FIS El Mounqid, v němž se snažil co nejvíce zdiskreditovat FIS ( třebaže se mu stala malá „nehoda“ a v 7/91 byl na sjezdu v Batna vyloučen z poradního shromáždění /majless ech-choura).

Dalšími zakladateli MEI byli bratři Omar a Abdenacer Eulmi ze SIT/Syndicat islamique  du travail,  napojený na FIS. Skutečnými iniciátory vzniku MEI byli však Smain Lamari a Amar Guettouchi z DRS, šéf CPO/Centre principal des opérations, mučícímu středisku CPO šéfoval pluk. Farid Ghobrini, proslulý mučitel, a to přes své agenty kolem Mekhloufiho a SIT, např, Khaled Bouchemal z FIS či Sid Ahmed Lahrani z FIS (agenti DRS rekonvertovaní 1989 na „politiky“  s cílem infiltrovat polit. strany) , kteří tlačili na ozbrojený boj. Sajíd Mekhloufi však byl opatrný a do ozbroj. boje nepospíchal, takže DRS  se přeorientovala na buňku „emíra“ Méliani Mansouriho. 

Poté, co se od MIA a MEI odtrhly skupiny, které se připojily ke GIA, MIA a MEI se v 7/94 spojily do voj. koalice AIS/Armée Islamique du Salut (polit. jednání mezi předáky FIS se za tímto účelem vedla od 1/94) , které  vojensky šéfoval Abdel Qadir Shaboutti, alias gen. Shaboutti, politicky Rabah Kébir.  Na východě AIS velel její spoluzakladatel Madani Merzak, bývalý příslušník Kaddáfího Arabské legie(3.000 mužů, neplést si jej s politikem FIS stejného jména ) , na západě Ahmed Ben Aicha (2.000 mužů, oblast Relizane ), oblasti kolem Alžíru velel za AIS Baa Azzedine, plus další emíři veleli menším oddílům, jako emír Souhane, jehož muži přepadávali armádní konvoje a nechávali za sebou plakáty  „ Nebojujeme proti civilistům“ .  Pro AIS  byl ozbroj. boj jen prostředkem k vyjednávání „ z dobrých pozic“ , pro GIA byl „existenciálním“ programem.

Rabah Kébir, který  již v komuniké   ze 2.8.94 z AIS vyloučil Anoura Haddama a Ahmeda Zaoui, kteří chtěli, aby se AIS začlenila do GIA ( postoje těchto dvou předáků FIS vůči GIA  byly až do zavraždění šejka Mohameda Sajída a Abdelrezaka Redjama v 10/95 velmi obojetné, třebaže odsoudili atentáty vůči cizincům).AIS potvrdila svoji loajalitu uvězněným vůdcům strany FIS, prosazovala jednání s vládou (údajně probíhala od samého vzniku AIS přes Abdelkadera Sahrawi,exilovaného v Německu, ztroskotala v 11/94-1/95),  a stala se tak protipólem džihádistů z GIA, kteří podle ní ohrožovali polit. budoucnost FIS. 

Již od jara 93 s Rabah Kébirem navázalo kontakt prostřednictvím svých tajných služeb franc. ministerstvo vnitra (Charles Pasqua)  přes  představitele FIS v PAR Moussa Kraouche , agenta pařížského rezidenta DRS pluk.Habíba (pravé jméno Mahmoud Souamés), jenž zodpovídal za bombové útoky v PAR z roku 95.Při jednom takovém setkání Jean-Charles Marchiani Kébirovi navrhl, aby se zbavil „extrémistů“ v zahran. vedení FIS,aby toto mohlo být „věrohodným“ partnerem pro jednání s alž. vládou. (V roce 97, poté co za sebou zanechala hromady zavražděných intelektuálů, „ti,kteří proti islámu budou bojovat perem, zahynou mečem“ a vypálených škol, ke kterým se AIS přihlásila, ,AIS přistoupila na plán nár. usmíření a v roce 00 po jistém druhu amnestie se sama rozpustila) .

Jak MIA , tak MEI útočili na voj. cíle či páchali atentáty na jednotlivce  z řad odborářů, novinářů,učitelů, žen, které vedly ženská hnutí, a na další, kteří se veřejně postavili proti islámistům ... Zavraždili významého představitele ministerstva nábož. záležitostí „kacíře“ Mokhtara Kadri ve městě Kouba, sport. novináře Mekhloufa  Boukhdara  v Constantine, a další novináře, „nepřátele Alláha“ a novinářky, které se do islámisty stanovené lhůty nevzdaly svých funkcí .Ničili infrastrukturu , vyhazovali do povětří mosty, železnice, elektrárny, vypalovali „nedostatečně islámské “  školy … Tyto vraždy uspokojovaly pocity islámských fanatiků, ale zároveň dobře posloužily i režimu : novináři  se „přimkli“ k vládě … 

Z alžírských džihádistů (3.000-4.000) se z války v Afghánistánu vrátila v roce 1989 do Alžírska jen polovina : 1.000 mužů odešlo bojovat do Čečenska a 1.000 mužů odešlo do Bosny ( právě bosenští džihádisté významně zradikalizovali západoevropské islámistické sítě) .Ti,co se vrátili do Alžírska, nosili afghánské úbory, bradky a turbany, takže znatelně vyčnívali z davu a byli nazýváni „Afghánci“  … Afghánští veteráni , inspirováni saúdskoarabským wahhábismem, nepřestali v 90.letech udržovat přímé kontakty s Usámou bin Ládinem /UBL ,zejm. během jeho pobytu v Súdánu, a UBL prostřednictvím  „Afghánců“  údajně zamýšlel s FIS manipulovat , postupně ji celou infiltrovat a  nastolit v Alžírsku „kalifát“ legálním „ demokratickým“  způsobem  na základě volebního vítězství. Infiltrace „Afghánců“ do FIS  však byla jen částečně úspěšná, protože „Afghánci“ neměli pro „ demokratické“ hrátky svých umírněných protějšků smysl, takže nedokázali  nejen „politicky“ spolupracovat s alž. muslimskou „ elitou“ , ale ani s ní  běžně komunikovat  …

Afghánci,ve straně FIS tvořící tvrdé jádro ,( byli považováni za extrémisty i samotnými islámisty, tj. jejich agenda byla extrémistická i podle islámistických standardů) vytvořili takfiristické uskupení Al-hijra wa At-takfir/Exil a vykoupení, v němž byli i neAlžířané,a agenti z DRS.  Alžírští „Afghánci“ byli silně DRS infiltrovaní již v samotném Afghánistánu ( kde tito „falešní Afghánci“ předávali  v 80.letech informace Sovětům). Samrawi ve své knize vypráví, že jistý kpt. DRS Ahmed Bouamra z pověření DRS se jako armádní dezertér propašoval mezi tamní džihádisty, a po návratu do Alžírska se stal falešným emírem a imámem v mešitě přezdívané „ Kábul“ v Alžíru,ve které byli indoktrinováni a verbováni pro džihád  mladí Alžířané.

Ti „autentičtí“ ,co se vrátili do Alžírska v roce 92, byli sezváni jistým bratrem Kari Sajídem,který s nimi bojoval v Afghánistánu, (pravým jménem Abdelkrimem Gherzoulim) na jedno místo u východoalžírského města Sétif, kde byli obklíčeni bezpečnost. složkami a postříleni . Zbylé „Afghánce“ měli infiltrovaní agenti DRS utvrzovat v jejich  extrémismu, aby je veřejnost odsoudila a připojila se k boji proti nim. Svědčí o tom fakt, že již v 6/91 měla DRS k dizpozici seznam se 700 jmény a v 1/92 s 1.200 jmény extrémistů z oblasti Alžíru, přesto v masové vlně zatýkání v lednu a únoru 92 , kdy pozatýkala přes 10.000 členů a stoupenců FIS, islámské extrémisty ušetřila a nebyl zatčen ani jeden. Bratr Kari Sajíd, aneb Abdelkrim Gherzouli, zetˇ Usámy bin Ládina, byl DRS pověřen, aby zorganizoval extrémistickou sítˇ v oblasti Alžíru, úkol ,který sjednocením nejrůznějších skupinek GIA  úspěšně dokončil v roce 94, i když  byl  „zatčen“  a uvězněn v pevnosti Tazoult, odkud se mu  „podařilo“ uprchnout,třebaže je to technicky bez pomoci zevnitř nemožné.. Gherzouli vyzval k vytvoření ozbroj. buňky v Alžírsku  ve stylu al-Kajdy již v roce  1990  na „summitu“  arabských afghánských veteránů  v Pešaváru , UBL až po anulaci voleb  vojáky v 12/91  …V 11/94 nechal Gherzouliho zavraždit „emír“  Zitouni.  

Nová ústava z února 1989 jim zaručovala možnost svobodně se vyjadřovat, což využili k hlásání džihádismu v mešitách, k rozšiřování  inspirujících historek ze svaté války v Afghánistánu a k předávání svých zkušeností z výcvikových táborů místní chudinské a nezaměstnané mládeži, která se do islámistického teroru masově zapojila (Scházeli se tajně v mešitách, zvolili si cíl, duchovní jim ho ve fatwě schválil . Byli nezničitelní – když zabili jednoho, nahradil jej jeho bratr či bratranec …) .

V lednu 92 „Afghánci“  a takfiristé z FIS kontaktovali Cheboutiho, aby je vedl, ale  Chebouti je jako odpůrce  volební politiky FIS odmítl, a  zdůraznil svoji loajalitu vůči uvězněnému šejku Abassi Madanimu a Belhadžimu, a v 6/92 v předvečer procesu s nimi vydal prohlášení na jejich podporu. Proto se Afghánci  obrátili na Mansúra Melianiho (47) , bývalého armádního šoféra, který byl spolu s Cheboutim, a Azzedinem Baa za své členství v MIA (všichni tři byli pobočníci Bouyaliho) odsouzen k trestu smrti, a 1990 amnestován. Mansúra Melianiho  „seznámil“  s Ajmanem Zavahirim v lednu 92 Zavahiriho emisar Sajíd Qari, alžírský člen Zavahiriho Egyptského islámského džihádu/EIJ, jenž měl na starosti nábor alž. rekrutů pro džihád (včetně skupiny Melianiho)  v Péšáváru. Zavahiri přes Qariho nabídl Melianimu „podporu“ EIJ a al-Qajdy, jakož i „zkušené „ alž.veterány z táborů podél afghánsko-pákistánských hranic (výměnou za  ovládnutí již „skvěle“  zaběhnuté  západoevropské sítě a infrastruktury GIA ) . Tyto kontakty nebyly v této době žádným tajemstvím, GIA, v rámci strategie DRS,  v podstatě úspěšně  „ medializovala“ své  kontakty s islámistickými extrémisty v Súdánu,Pákistánu a Afghánistánu … Jakmile se stal Meliani v 1/92 šéfem „Afghánců“, postavil se proti Cheboutimu a Mekhloufimu, třebaže  jak „Afghánci“ ,tak bývalí „ bouyalisté“ byli považováni za „ disidenty“ FIS.

Již v únoru 92  Melianiho skupina uskutečnila útok na policejní stanici v Alžíru,kdy zabila šest policistů, a útok na kasárna admirality. Po zatčení Melianiho v 7/ 92  (byl odsouzen k trestu smrti a 8/93 popraven) se  Melianiho takfiristická skupina, nyní pod vedením  zástupce Melianiho Mohameda Alwada/El-Oueda (zatčen v 10/92) , spojila  se skupinou městského výtržníka a šéfa mládežnických gangů se specializací na vraždy policistů Mohameda Allala/alias Moh Leveilley, který po vyhlášení výjimečného stavu úspěšně vyloupil několik bank (nosil černé sluneční brýle, jezdil v obrovském US autě s vyřvávajícím rádiem ) , a založili v rámci MIA vlastní voj. buňku,  která odmítla „smířlivou a tudíž bezbožnou “ FIS, která byla ochotna s voj. režimem případně jednat a přistoupila na jeho hru na demokratizaci, ale nejdůležitějším rozdílem bylo,že  rigorózní „Afghánci“, napojeni na al-Qajdu, nechtěli bojovat jako Chebouti (a všechny ostatní islámistické organizace) proti „státu“  ,, ale jako jediní  chtěli bojovat proti celé „ bezbožné „ alž. společnosti, která potřebovala  „převychovat a reislamizovat “ po vzoru  extrémistického „talibanského modelu“ . 

26.8.92  podle tvrzení vojáků  Lajadova skupina zaútočila na mez. letiště v Alžíru, zabila 9 civilistů, zranila 128, vedení strany FIS v ilegalitě tento útok odsoudilo.31.srpna 92 byl u města Blida na třetí pokus ze strany DRS zavražděn Mohamed Allal (jeho nejznámější akce : rue Bouzrina,zabito 6 policistů ,údajně vedl útok proti ústředí admirality, 10 mrtvých, některé zdroje, nejen islámistické, ale i  pluk.Mohamed Samrawi, uvádějí,že kolaboroval s DRS, Samrawi píše,že v roce 90 Allal udržoval dobré styky s DRS a v roce 91 se prohlásil za „emíra“ několika chudinských čtvrtí v Alžíru,třebaže Korán pravděpodobně nikdy nečetl) . Bývalý podpluk. voj. kontrarozvědky Mohamed Samrawi, který pracoval 92-96 na alž. velvyslanectví v Německu, kde 96 požádal o polit. azyl, ve své knize Chronique des années de sang uvádí, že přestože DRS znala přesné místo jeho bydliště,nikdy jej nezatkla.  Allal byl zavražděn, když jel na setkání vůdců islámistických ozbroj. skupin, kteří měli znovu projednat a schválit  sjednocení pod voj.vedením Cheboutiho, a polit. vedením Kacema Tajouri, zastupujícího FIS . Bezpečnostní složky setkání  1.9.92  v Tamesguida v oblasti Médea rozprášily, což jen utvrdilo přesvědčení Cheboutiho a zejm. Mekhloufa, že někteří z vůdců spolupracují s DRS, což DRS chtěla, aby řady islámistů znejistěly. Allal byl zavražděn z toho důvodu, že si přál sjednocení pod taktovkou Cheboutiho. DRS by však ozbroj. hnutí isláms. extrémistů za velení Cheboutiho či Mekhloufiho, kteří by se nikdy nestali jejími stoprocentními loutkami, nemohla s přehledem řídit. Proto nastoupil první profesionální agent DRS Abdelhaq Lajada, dosavadní zástupce Allala,jenž se k islámistům „přidal“ jako úctyhodný majitel hotelu v Alžíru. 

V 9/92 okultní Abdelhaq Lajada (34) alias abú Adnan/Adlan, první pobočník Allala, jako nový emír obě dekapitované apokalyptické skupiny Melianiho a Allala , za přítomnosti dalšího agenta DRS , „islámisty“ Sida Ahmeda Lahraniho, spojil  ( Lajáda šéfovi afghánských veteránů El-Ouedovi slíbil, že se stane  voj. emírem spojené  GIA, ale vzápětí nato jej nechal DRS zatknout) a přejmenoval je na  GIA/ Groupe islamique armé s programem exterminace Židů, křestˇanů , a  šmahem všech „ odpadlých od víry “  , a v 1/93 se odmítl se podřídit velení MIA . Lajáda jmenoval za své dva pobočníky Mourada Sida Ahmeda (brzy zavražděného v Alžíru) a Cherifa Gousmi, povoláním řezníka. Také jmenoval dva duchovní, které činy GIA budou „legalizovat“ svými fatwami, a to Omara Eulmi a Ikhlefa Cherati. Jednotlivé spící buňky GIA v Evropě spolu komunikovaly přes své „spojky“ , ponejvíce žijící v LON, a přes satelitní telefony. Lajáda také zavedl ilegální rádiové vysílání o denodenních aktivitách GIA (radio WAFA vysílající každou středu) .(Později amnestovaný Lajáda v roce 05 tvrdil, že jedině pod ním byla GIA sjednocená a jen jedna,třebaže ji rozdělil do 9 voj. oblastí v čele s regionálními emíry .Po jeho zatčení se údajně rozpadla na přibližně 100 frakcí, jednajících na vlastní pěstˇ) . 

Poněvadž GIA neměla jednotné politicko-voj. vedení, její správný název  měl znít Groupes islamiques armés, protože pod označením GIA působila celá řada polonezávislých a plně nezávislých  extrémistických skupin z Alžíru a jeho okolí , z nichž některé pod přímým vedením DRS  a mnohé DRS infiltrované , ale do roku 95 ( než se DRS podařilo zabít jejich původní vůdce)  existovaly i skupiny,které DRS neovládala, všechny však do jara 94 nevybočovaly z řady.  

Jak DRS získávaly agenty-kolaboranty : většinou z detenčních táborů na jihu Alžírska , jejich úkolem bylo likvidovat nezávislé islámisty a nezávislé islámistické ozbroj. oddíly ( např. v 7/98  byly zlikvidovány nezávislé oddíly  Khelifiho Othmane, alias Hocine Flicha – dokázal to infiltrovaný agent, důstojník DRS a expert na výbušniny,  Boulafaa Bouzid ) .

DRS  se již od roku 1989 připravovala na boj s islámisty, a již od tohoto roku začala vytvářet falešné islámistické struktury a buňky , které měly absorbovat islámistické radikály .Vytvářel je šéf CPO/Operační ústředí DRS pro „nepovolené“ akce velitel Amar Guettouchi, spolu s Ahmedem Merah, bývalým velitelem MIA, který přijal spolupráci s DRS … Ale až v roce 93 se DRS v Blida podařilo naverbovat nejdůležitějšího muže : emíra Merdže Abdelkrim, alias Mike,bývalého samozvaného imáma z města Boufarik v provincii Blida, jenž dokázal významně ovlivňovat tehdejšího „vrchního“ imáma GIA Benamara Aissa, „zesnulého“ koncem roku 93 . V té době imám Merdž Abdelkrim již spolupracoval se Zitounim. Imám Abdelkrim poskytl DRS takové služby, že jej DRS odměnila luxusní vilou v Oranu, kde si k roku 03 spokojeně žil.

 Na jaře 94  „ neznámí“ islámističtí extrémisté zaplavili některé regiony, zejm. kolem Alžíru, a rozpoutali teror, který šel ruku v ruce s terorem, který rozpoutala armáda. Je paradoxní,že právě v této době, kdy se DRS po zavraždění emíra Gousmiho  podařilo nahradit celé vedení GIA svými lidmi ( od října 94 šéfoval GIA  agent DRS emír Zitouni alias Cholerik spolu s agenty DRS, kolaboranty a pachateli obecné kriminality) , do GIA vstoupila největší část autentické  protivládní opozice, atˇozbrojené či neozbrojené (intelektuálové). GIA se stala protipovstaleckou organizací DRS  až od nástupu Zitouniho,v období před ním byla „jen“ infiltrovaná. Teprve za Zitouniho se poměr mezi propovstaleckými a protipovstaleckými operacemi drasticky změnil ve prospěch protipovstaleckých. 

Lajáda v prvním říjnovém komuniké GIA z roku 92, i ve svém druhém komuniké z ledna 93 napadl (kromě „bezbožných žen“ ) představitele FIS, že se „proti duchu Koránu“ zúčastnili voleb a jako zrádci odmítli ozbroj. boj proti vládě, proti vůdcům ozbroj. skupin (neřízených DRS) vyslovil fatwy smrti (Cheboutimu, Mekhloufimu) a „zakázal“ exilovaným představitelům FIS v Evropě  mluvit jménem „mudžahedínů“, což může jenom GIA  (další fatwy smrti z 5/95 byly vyneseny nad  Abdelbaki Sahrawi (zabit v pařížské mešitě) , Moussa Kraouche (v PAR), Rabah Kebir, a nad syny Abbassi Madaniho (exilovaní v Německu) a  Anvarem Haddámem (exilovaným v US) .Francii pohrozil bombovými útoky ( zasáhly Francii 95) . GIA tudíž vyloučila jakékoli polit. řešení jak s vládou ,tak s dalšími opozičními polit. stranami,  ale v programovém prohlášení Lajády chyběly dva body,které krví připsali Zitouni a Zouabri : zavrhnutí obou uvězněných představitelů FIS,Madaniho a Belhadže, a vyhlášení všech Alžířanů za kafir/bezbožné … Lajáda a GIA se tak paradoxně ztotožnili s linií „likvidátorů“ v armádě a republikánů, kteří požadovali fyzické vyhlazení  všech islámistů . GIA se  prohlásila za jedinou organizaci „pravé cesty“, která nepotřebuje stranické kádry, ale muže milující smrt . Ruku v ruce s armádou likvidovala zejm. intelektuály, kteří mohli hru v Alžírsku prohlédnout a komentovat. Mireille Duteil a Pierre Devoluy/La poudriére algérienne tvrdí, že Lajada udal imáma Ykhlefa Cherati,jenž se připojil k Cheboutimu, a byl zatčen v 2/93 (zemřel v 2/95 při masakru vězňů četníky ve věznici Serkadji ).

Třebaže Lajáda, šéf GIA, napadal přestavitele FIS, předáci FIS ,ač popřeli  účast FIS na zabíjení civilistů, veřejně neodsoudili násilí GIA,a to až do doby, kdy GIA začala vyhrožovat útoky proti některým západoevropským ambasádám … Do této doby (1/95) vedení FIS tvrdilo, že „stoupenci vládní politiky nejsou nevinní“ , a mluvčí FIS,Kemal Qammazi, v rozhovoru pro list Al-Sharq Al-Awsat 19.1.95 uvedl, že „ mezi FIS a GIA není velký rozdíl „ … Ovšem, jeho prohlášení zapadalo do taktiky generálů, kteří tvrdili, že GIA je podporována FIS. Na rozdíl od mluvčího FIS, jiní předáci FIS pro blízkovýchodní média uvedli, že „GIA je eskadrou smrti, bojující po boku armády „ … (Middle East International,9/94). V rámci taktiky generálů list Libération 23.2.94 naznačil spojenectví mezi GIA a MIA, a v 12/94 GIA v prohlášení uváděla, že navázala spojenectví s AIS, posvěcené samotnou FIS (Middle East Times 24.12.94). 

GIA působila  a rekrutovala v chudinských čtvrtích měst, MIA na venkově v horách, v drtivé většině šlo o negramotné nezaměstnané mladíky (15 -20 let), kteří ve svém životě zažili jen bídu ,aniž by věděli, co je vlídné slovo.Verbíři GIA s nimi mluvili nejen přátelsky, ale slibovali jim i hojnost všeho, a vymývali jim mozky „novým islámistickým řádem“ . Alláh se pomalu stal absolutnem jejich neradostného života,politruci jim vtloukli do hlavy, že musí zabít každého, kdo nesouhlasí s jejich pohledem na svět, a  současně je zbavili odpovědnosti za jejich činy s tím, že zabíjet nechtějí oni, ale Alláh. Ti prostoduší z nich uvěřili, že vraždou dítěte se dostanou blíže k Alláhu, protože pro Alláha zachránili jeho duši. 

Vojenským jádrem GIA byli veteráni z Afghánistánu a z Bosny, značná část jejích členů se paradoxně rekrutovala z Kabylie či byla berberského původu . DRS také přes své agenty v GIA do GIA začlenila pachatele obecné kriminality nejtěžšího kalibru, kterým za tímto účelem  pomohla dostat se z vězení (viz útěk 1.200 vězňů  z káznice v pevnosti Tazoult (dříve Lambeze, Aures), ze které není možné bez pomoci zevnitř utéci,  10.3.94.  Tímto útěkem zločinců, údajně naplánovaným „Afgháncem“ Qadi Sajídem, kteří měli infiltrovat nejen GIA, ale i vznikající AIS, DRS  zároveň exfiltrovala své „zatčené“ agenty,do pevnosti původně infiltrované , a ty zatvrzelé islámisty určené k likvidaci “ ve falešné“ islámistické buňce)  … Akce musela být v réžii DRS již z toho důvodu, že na tuto izolovanou pevnost zaútočilo na 300 ozbrojenců a na uprchlíky čekaly desítky nákladních aut (protože šlo o 5.voj. okruh, tak ji asi naplánoval pluk.Kamel Hamoud). 

GIA byla organizována čistě vojensky (vrchní velitel a jednotlivé brigády katibaty /kateebats), zatímco ostatní islámistické organizace měly i poradní výbor (shura) a nábožensko-právní výbor , který vynášel rozhodnutí/fatvy,které schvalovaly aktivity organizace .Katibat al-Khadra/Zelený měl za úkol chránit vrchního velitele/emíra a hlavní základnu GIA na hoře Tala Acha v Hatatba (do 97,kdy byla dobyta, takže ústředí GIA bylo přemístěno do hor Ouarchnis ).Z tohoto důvodů byla složena z nejlépe vycvičených a nejkrutějších mužů, z nichž se vybíral i případný nástupce vrchního emíra …Katibat al-Ansar, aktivní v západním regionu Saida, byl pomocnou brigádou .Katibat al-Ethabat aktivní v oblasti Mascara.Katibat al-Essouma alias al-Furqan se odštěpil od katibatu al-Ahwal, vydržel  nejdéle (byl aktivní i po roce 02), působil kolem Sidi Bel Abbes.

Katibat al-Ahwal(Hrůzy) své jméno převzal z alž. tisku, který jej takto začal označovat po masakrech, které spáchal v Relizane. Byl složený z „Afghánců“  a založil jej Kada Benchiha, jenž se vyhlásil emírem GIA v záp. Alžírsku. Byl jedním z mála vysoce postavených velitelů GIA, kteří přežili interní čistky Antara Zouabriho. Po těchto čistkách se Benchiha částečně od Zouabriho odtrhnul a založil vlastní jednotku Strážci salafistické výzvy/GSC. V roce 99 byl bezpeč. složkami zabit a další „Afghánec“ Mohamed Benslim alias Slim alAbbasi abú Džafár alAfghani,jenž nad GSC převzal velení,  přestal po smrti Zouabriho  s GIA spolupracovat úplně.

GIA byla  mj. vyzbrojena protileteckými zbraněmi RPG ( v 2/98 náčelník genštábu odjel do JAR vyjednat kontrakt na dodávku průzkumných letounů Seeker UAV od firmy Denel Qaviation  + od stejné firmy bitevní vrtulníky Rooivalk ) . 

V oblastech, které GIA „osvobodila“ (Blida,Médea, Ain Defla) ,vyhlásila islámské právo, mj. zahalení pro ženy a zákaz kouření pro muže, zákaz prodávat,šíři a číst frankofonní tisk, zákaz jakkoli pracovat pro stát, zejm. neplnit odvodní povinnost, a povinnost platit finanční příspěvek na výdaje GIA …  Politická vizáž země se od roku 94 od základu změnila : známý členové FIS byli uvězněni, zavražděni či nezvěstní, únosy a vraždy se stupňovaly,ale identita ozbrojenců byla stále obskurnější … Jeden obyvatel vzdáleného předměstí Alžíru (40 km od centra), vypověděl :“ Od poloviny roku 94 ozbroj. skupinky nedodržovaly žádná pravidla, ani islámská.  Brutálně napadaly rodiny a vnucovaly jim úchylné příkazy.Každý den jsme nacházely zohavené mrtvoly, často mladých dívek. Byly k zemi přibodnuty ostrým dřevěným či kovovým „kopím“, hlavy měly odřízlé.“ 

Ve vesnicich , kde se islámistické bandy usadily, byly nejhezčí nezletilé dívky (13 -16) emírem této bandy „přechodně provdány“ proti vůli jejich rodin za jeho bandity, které je znásilňovaly s nožem na hrdle a bičovaly za neposlušnost. Děti,které porodily, rodiny dívek nepřijaly, čímž dívky byly potrestané nadvakrát.

Jiné dívky islámistické bandy rovnou unášely ( únosy legalizovaly fatwy rozličných emírů) , aby jim v táborech dělaly otrokyně .

Jedna,která přežila, uvedla :“ Rozvazovali mne ve tři ráno, abych donesla dříví a vodu, uklidila,vyprala, uvařila, ošetřila zraněné, a sloužila „svobodným“ ženám, tj. manželkám,matkám a sestrám banditů (tyto rodiny, většinou chudých venkovanů, na „ válečných kořistích“ „zbohatly“  , bandité jim do táborů  denodenně přivážely „luxusní“ věci nakradené od povražděných rodin, dokonce i pračky, ve kterých však venkovské rodiny neuměly prát) .Každou noc jsem byla brutálně znásilňována , když se všichni vystřídali, odnesli mi šaty a nahou mne svázali, abych nemohla utéci.Otrokyněmi byly i zajaté ženy, které si útočníci odvlekly jako „válečnou kořist“ .

Otrokyně se nesměly mýt ani česat, nesměly nosit hidžáb, ani se modlit.Ještě hůře skončila 14letá Fella Zouaoui ze Sidi Moussa. Jistý pobočník emíra Zouabriho Khaled, vedl bandity, kteří přepadli dům jejích rodičů a před jejíma očima povraždili celou rodinu, až na tři členy, kteří byli ve městě. Khaled ji odtáhl jako svoji „válečnou kořist“ . Podle pravidel GIA ji musel nejdříve „nabídnout“ emírovi, který ji celý týden brutálně znásilňoval. Poté si ji Khaled zamýšlel ponechat jen pro sebe, ale jeho „spoludruzi“ byli proti a nárokovali si ji , jak bylo zvykem, jako kolektivní vlastnictví. Khaled se pokusil s Fellou utéci, ale dopadli jej : Zouabri mu na místě usekl hlavu a Fellu dovlekl zpět do tábora Tala-Acha, kde ji uprostřed tábora nejprve všichni znásilnili, pak do ní kopali, vypíchli ji oči, bodali do ní noži a nakonec Zouabri vytáhl meč a rozpůlil její tělo na dva kusy …  ( její osud popsala další otrokyně , která přežila, viz Des femmes dans la guerre d´Algerie, Paris, Karthala, kde jedna manželka bývalého emíra vypráví, že manžel jako „ islámistický terorista“  byl milionář, v“ normálním zaměstnání“ by si tolik nevydělal … „  ,,či Nacera Belloula:Algerie, le massacre des innocents) . 

1993 byl ke 12 letům odsouzen za zpronevěru státních peněz gen. Mustafa Benlucif, osobní přítel prez.Bendžedída,když generálové nemohli odsoudit samotného prez.Bendžedída  …V 8/93 byl DRS zavražděn Kasdi Merbah, bývalý dlouhodobý šéf voj. tajných služeb, bývalý premiér a šéf strany MAJD (Sláva),kterou si pro své potřeby založil. Analytici jeho vraždu přičítají především tomu, že jako bývalý šéf voj. taj. služeb  „hodně věděl“ ( údajně si vedl soukromý kompromitující materiál na prominenty alž. režimu) , a  navíc ještě zastával vyloženě umírněný postoj vůči předákům FIS. Byl to Kasdi Merbah,který přesvědčil gen. Ziruála o nutnosti jednat s opozičními stranami.Oficiálně byl zavražděn komandem GIA při svém návratu ze Švýcarska,kde se setkal s opozičními předáky v rámci své snahy o zprostředkování dialogu s alž. vládou,21.8.93, v den, kdy se skalní „likvidátor“ Redha Malek stal premiérem.

Týden po jeho zavraždění vybuchla na alž. letišti bomba , byla prvním útokem proti civilistům na veřejném prostranství.Proces s údajnými útočníky jen potvrdil tušení mnohých, že DRS chtěla na svoji stranou získat mez. veřejné mínění, prezentovat alž. vládu jako baštu proti islámistickému barbarismu. 

V 9/93 se v albánské Tiraně sešli představitelé FIS všech nejdůležitějších polit. proudů ( Kamereddine Kherbane zastupoval MEI Sajída Mekhloufiho,Anouar Haddam zastupoval džazáristy Mohameda Sajída, Rabah Kébir ( v něm. exilu) zastupoval největší proud z FIS z východních a západ. provincií, které masově volily FIS, a bývalý „umírněný Afghánec“ Abdallah Anas zastupoval „Afghánce“. Rabah Kebir byl zvolen šéfem zahran. institucí FIS, jeho zástupci se stali Anouar Haddam a Abdallah Anas. 

První ultimátum GIA bylo namířeno proti cizincům  v Alžírsku  , zejm. chtěla vyhnat z Alžírska  novináře a zahraniční dopisovatele,kteří se terčem jejích útoků stali i v Paříži/PAR : budˇodjedou do počátku prosince 92 nebo  je zlikviduje  …  Francouzského „křižáka“  vyhlásila za hlavního nepřítele maghribských muslimů, jejichž neznabožské státy PAR podporuje (ale i propaganda strany FIS hlásala, že PAR dodala Alžíru chem. zbraně proti muslimům) . Začala unášet a podřezávat Francouze žijící v Alžírsku, aby PAR odradila od podpory alž. režimu  ( v této době na přání Chiraka dvoje velké manévry WEU, Tramontana (95)ve Španělsku a Ardent(94) v Itálii, nacvičovaly i případnou evakuaci cizinců z Alžírska …) .

21.9.93 byli dva francouzští prospektoři nalezeni s podřezanými hrdly  u Sidi Bel Abbes, podobně skončilo dalších pět Francouzů v říjnu a listopadu 92, a po uplynutí jejího ultimáta podřezala dalších 19 cizinců, celkem jich povraždila kolem stovky , včetně diplomatů, průmyslníků, novinářů ( generálové jim tak „ museli“ zakázat svobodný pohyb po Alžírsku )  , duchovních … Všechny zahran. ambasády v Alžíru brzy „zavřely“ a provozovaly jen „ urgentní“ služby – Alžír se tak zbavil nepohodlných svědků a občanská válka probíhala za zavřenými dveřmi. 

Těmito vraždami GIA za krátkou dobu získala „věhlas“ v zahraničí, a početně se rozrostla na úkor ostatních skupin  (zahraniční členy jako Jemence,Libyjce apod. GIA ukrývala u fanatických imámů z mešit, kteří je u sebe ubytovávali jako „ studenty „ …

GIA, tak jako ostatní jí podobné teroristické organizace, svoji činnost financovala z kriminálních aktivit: její buňky např.  „žily“ z podvodů kolem kreditních karet. Evropské bezpečnostní organizace odhadují, že evropská finanční sítˇ al-Qajdy, ovládaná alžírskými buňkami,  na podvodech s kreditními kartami vydělávala jeden milión dolarů měsíčně … Např. v roce 97 jedna taková buňka v UK si tímto způsobem po 6 měsíců vydělávala 200.000 dolarů měsíčně, než na ni britská policie přišla.

Některé z nich peníze vydělávali „méně profesionálním“  způsobem, ,jako např. francouzská Groupe Roubaix, založená pro přímé financování vedení GIA, Lionelem Dumontem, bývalým franc.vojákem alž. původu,který bojoval v Bosně. Spolu s celou řadou „Afghánců“ z GIA a bosenských „mudžáhedínů“provedl v polovině 90.let sérii bankovních vloupání, přepadů hypermarketů  , včetně útoku na  opancéřovaný vůz bezpečnostní služby Brink v severofrancouzském Roubaix.V roce 96 franc. komando útokem na ústředí této buňky v jednom severofranc. domu ji víceméně rozprášilo, avšak hlavní postavy jako Dumont,Fateh Kamel a Ahmed Ressam z Francie úspěšně uprchly …

Napojený na al-Qajdu, měl se stát jedním z autorů tzv. Millennium Plot , série 4 bombových útoků, které al-Qajda plánovala  provést proti US zájmům  v rámci oslav millenia v roce 2000 , povedl se jí jen jeden, proti lodi USS Cole kotvící v jemenském Adenu , do které najel malý člun plný výbušnin, dva  sebevražední atentátníci se s US vojáky ještě pozdravili (12.10, 17 US námořníků zahynulo).Ressam měl provést bombový útok proti Los Angeles International Airport. V 12/99 byl však při příjezdu z CAN zatčen US policií, když celníci našli v  rezervní pneumatice jeho automobilu nitroglycerin a 4 rozbušky. Po 11.9.01 Ressam začal spolupracovat a v roce 05 byl odsouzen s dalšími 3 Alžířany  k 22letům vězení. Ressam byl jako člen GIA odsouzen v roce 92 za pašování zbraní ,ale uprchl do Francie a připojil se ke skupině Dumonta, a po jejím rozprášení uprchl do CAN, kde dostal politický azyl na ukradený rodný list jistého Benni Antoine  Noris , a „čistý“ kanadský pas .

Ressam vypověděl, že během svého pobytu v CAN 94-97 se živil prací pro charitativní muslimské organizace, krádežemi kreditních karet turistů, které prodával na černém trhu , a pro skupinu svého kolegy z GIA a člena konspirativní skupiny Millenium Mokhtara Houariho vyráběl ve svém bytě v Montrealu falešné ID karty. V 3/97 přes Frankfurt odcestoval do Péšáváru , kde se setkal s bin Ládinovým pobočníkem  abú Zubaydahem, který rekruty rozděloval do výcvikových táborů. Ressama poslal do Khalden Camp, ve kterém se stal součástí alž. kontingentu. Ressam a pár dalších byli poté vybráni k dalšímu výcviku v táborech Jalalabad a Darunta.V roce 99 se vrátil do CAN, vybavený 12.000 dolary,hexaminem, glycolem a alkajdistickým výcvikovým manuálem, což vše dostal od svého alkajdistického šéfa al-Montaze, a začal pravidelně cestovat mezi ústředím GIA v Montrealu a Vancouverem. Oficiálně  měl příjmy ze svého malého obchůdku, který si v Montrealu otevřel. V Montrealu pod jménem abú reda rekrutoval mladíky do afghánských výcvikových táborů  a instrukce od al-Qajdy dostával od Mauretánce Ould Slahi, který žil v Druisburgu .Poté, co si Ressam v US vybral tři potenciální cíle, nakoupil ve Vancouveru za 4.000 dolarů umělé hnojivo , a na ferryboatu odjel s autem do Port Angeles, kde byl zatčen. ( Po útocích se chtěl vrátit do CAN, kde by mu Houari opatřil novou identitu , s níž by se vrátil do Evropy a případně Alžírska V 1/06 CAN vydala Alžírsku Samira Ait Mohameda,jenž si v CAN odseděl jako člen skupiny Millenium Conspiracy 4.5 let ve vězení, třebaže o jeho vydání žádal i Washington).

Po odštěpení Hattaba GSPC převzala celou evropskou podpůrnou finanční sítˇ GIA, pravděpodobně i ty buňky GIA, které financovaly přímo al-Qajdu .  

GIA ve svých pseudonáboženských traktátech exkomunikovala ze svých řad a ze svých sympatií  : křest´any, Židy,šíity, nesalafistické sunnity, salafisty, kteří se neangažují v džihádu, a  ty salafisty angažující se v džihádu, kteří jsou nakaženi myšlenkami Sajída Qutba, tj. lybijské a egyptské salafisty, a ponechala tak jen málo místa na podporu zvenčí .  Zakázala  „pravým“ mudžáhedínům číst listy jiných islámistických organizací s tím, že jim bylo dovoleno číst jen „literaturu“ GIA : AlAnsar(Podporovatelé)  a Al Jamaa (Skupina). Mezi zakázanou literaturu patřila i literatura klasických islámských textů o teologických otázkách,jurisprudenci,politice a voj. etice …

Tři počáteční ideologické proudy v GIA : a) salafističtí džihádisté , stoupenci světové  salafistické revoluce, ovlivněni učením  Džamála Dina Afgháního (19.st.),Muhameda Abduha (19.st.) a Rašída Rida (zemřel 1935) .( skupinu v letech 93-4 vedli afghánští veteráni  Qari Sajíd, Tajíb Afghani a Džafar Afghani , masakry „muslimských“ civilistů v Alžírsku  ztratil salafismus na kráse, v Alžírsku jej GIA přeměnila v nihilismus , proto byl Usáma bin Ládin nucen emíra Zouabriho  veřejně odsoudit )

b) takfiristé (takfir= označení někoho za nevěřícího),kteří na  celou muslimskou obec a priori pohlížejí jako na hříšnou, odpadlictví od víry a exkomunikace znamená trest smrti ,a proto  takfiristé ospravedlňují a podporují masové vraždění , např. celou vesnici či jinou komunitu označí za odpadlíky , kterou pravověrní mohou  zmasakrovat (viz Islam Gone Mad, aneb doktrina takfir al-mujtama)

c) džazáristé (Djazaara klan neboli Alžířané alias Technokraté či Intelektuálové ) ,v rámci GIA „umírnění“ , stoupenci postupného zavádění kalifátu a boje jen v rámci  Alžírska , v nejdrsnější formě stoupenci „jen“ cíleného masakrování  „bezbožných“ intelektuálů ,zejm. politiků a novinářů , většinou byli pro „ mírovou kooexistenci všech muslimů „,. Všeobecný džihád odmítali, postavili se proti vyhlášení džihádu Francii,který proklamoval Zitouni

a) + b) pohlížela na džazáristy s opovržením jako na  „prozápadní“, ale  džazáristé byli prominentním terčem likvidace i ze strany DRS : analfabeti armádu nemohli ohrozit, sektářští zpolitizovaní intelektuálové ano.Džazáristé se odtrhli od GIA již koncem roku 94, a založili městskou Front Islamique du Djihad Armé/Islámskou frontu ozbrojeného džihádu FIDA, přesto svým bytˇkrátkodobým připojením ke GIA  se v očích alž. veřejnosti, ku spokojenosti DRS, navždy zkompromitovali. Džazáristy vedl známý imám  Lounis Belkacem alias Mohamed Sajíd , jenž měl blízko k představitelům FIS. 

Záhadnou kapitolou GIA, s velkou pravděpodobností „napsanou“ DRS ( v té době se  formovalo ozbroj. křídlo FIS (AIS) ,prostřednictvím  GIA by DRS mohla  ovládnout celé FIS i AIS, a všichni předáci FIS by členstvím v GIA byli znemožněni ) , je skutečnost ,že v květnu 94, kdy došlo ke sjednocení velení nejrůznějších satelitů GIA (jednání o sjednocení probíhala od 2/94,příliv nových oddílů si vyžádal restrukturalizaci GIA, místo dosavadních 4 zón, bylo vytvořeno 9 zón) , do GIA překvapivě vstoupili významní vůdcové FIS a MEI, jmenovitě všichni ti, proti kterým GIA vystavila fatwy smrti , např. Kebir, imám Lounis Belkacem alias Mohamad Sajíd, a Abderrazak Redjam z FIS  (a s nimi celá středoalžírská sítˇ MIA, Redjam byl členem majless ech-choura FIS), či samotný zakladatel MEI Sajíd Mekhloufi, třebaže Mekhloufi z GIA vystoupil 26.8. 94 ,v den, kdy Gousmi vyhlásil kalifát, do jehož čela se postavil .

 „Premiérem „  tohoto kalifátu prohlásil  imáma Belkacema alias Mohamada Sajída , ministrem zahraničí v USA exilovaného Haddama, Mekhloufiho jmenoval prozatimním ministrem vnitra, i ulema Redjam dostal funkci. Mekhloufi prohlásil, že projekt kalifátu byl vymyšlen  DRS a imámem Belkacem alias Sajídem, aby GIA mohl  ovládnout ,  načež Haddam popřel, že by s GIA měl něco společného. Ti z FIS, co toto „sjednocení“ s GIA odmítali, zejm. ozbroj. skupiny na západě a východě (které posléze vytvořily AIS), tvrdily, že vedení FIS sloučení s GIA nikdy neschválilo ( Redjam, který sloučení za FIS podepsal, byl jen členem „ provizorního výboru“ FIS, zatímco oba uvěznění předáci FIS,Madani a Belhadž, se o sjednocení dozvěděli až od svých věznitelů) . FIS podle nich potřebovala vlastní ozbroj. křídlo, nikoliv, aby se „rozpustila“  v extrémistické GIA,, o což DRS usilovala.

 Na tomto květnovém  „summitu“ bylo schváleno vytvoření poradního shromáždění GIA (chura),, jehož členy se podle závěrečného komuniké stali i uvězněný Madani a Belhadž ( údajně proti vlastní vůli).Podle některých zdrojů byl členem tohoto poradního shrom. i Chebouti, třebaže v závěrečném komuniké nebyl uveden, ale nebyl uveden ani Gousmi, proto se někteří domnívají, že seznam členů tohoto poradního shromáždění není autentický, a byl DRS zfalšován. Ze 48 členů je 18 anonymních , což je pro tak významný dokument divné, a dva z nich jsou známí agenti DRS, a to Mouloud Azzout (sehrál významnou roli při únosu  trappistických mnichů v roce 96) a  Farid Achi , jenž měl na starosti nábor nezletilců v Alžíru., kteří vraždili jím určené „bezbožné“ intelektuály, a po splnění úkolu byl sami zlikvidováni agenty DRS. Členem poradního shrom. byl podle seznamu i Omar Chikhi,o kterém v roce 02 gen. Nezzar prohlásil, že „je to mimořádně nebezpečný islámistický terorista“ , třebaže v době Nezzarova „dobrozdání“ si Omar Chikhi v rámci „ národního usmíření“ vydatnými doušky užíval bezstarostného života na svobodě …„Vrchním“ emírem GIA zůstal Chérif Gousmi (do konce života mu zbývalo 5 měsíců).

Předáci v komuniké  ze 13.5.94 potvrzovali , že GIA je jedinou Alláhovou organizací  pro džihád za vyhlášení Alžírska kalifátem podle vzoru islámské společnosti z dob Proroka. Povinností všech mudžáhedínů je vstoupit do GIA a se státem absolutně nespolupracovat . Ozbroj . skupiny nesmí se státem vyjednávat o příměří .Schůzka islámistických předáků byla natočena na video,které se  dochovalo, je na něm vidět i agent DRS Antar Zouabri,jenž se v roce 96 stal  emírem a jedním z největších „řezníků“ GIA.  Jednotlivé skupinky (salafisté, Afghánci, džazáristé) se sice sloučily po setkání velitelů na podzim 93 v Tirana  pod jednotné vedení, ale jednoty mezi nimi nebylo, zejm, od roku 95, kdy se DRS začala přiklánět k dialogistům v armádě, a začala tajně vyjednávat s ozbroj. křídlem AIS, které GIA považovala za svého úhlavního nepřítele, o podepsání separátního příměří … 

Ideologickou „záštitu“ nad GIA  převzal islámský extrémista a takfirista Omar El Eulmi, šéf Islámského syndikátu práce, který odmítl jakoukoliv formu „ ústavního „ islámismu , a  další „známé „postavičky“ džihádismu , napojené na al-Qajdu,kteří v LON vydávali pro GIA džihádistický list v arabštině Al-Ansar,jehož první číslo vyšlo v 10/92, (britská tajná skužba monitorovala konverzace mezi jeho redaktorem , a jeho muži v Alžírsku, kteří mu volali, a které lokalizovala v alž. kasárnách , a faxy do jeho redakce údajně chodily z ústředí DRS …), jako Jordánec palestinského původu Othmane Omar Mahmoud alias abú  Koutada/Qatada al Falastini/Fisteeni, jeden z duchovních šéfů al-Kajdy pro Evropu (přinejmenším jedna fatwa Falastiniho uveřejněná v listu AlAnsar ospravedlňovala vraždění civilistů, zejm. žen a dětí, ze strany GIA, že je „ v souladu s Koránem“ ), či pozdější šéf syrského oddílu al-Qajdy Mustafa Setmariam Nasar, dnešní pravá ruka abú Músaba Zarkávího …

Poté, co vražděním muslimských civilistů v Alžírsku byli zhrozeni sami muslimové, abú Qatada ve svém prohlášení ze 6.6.96 činy Zitouniho odsoudil, a prohlášení přes svoji alžírskou spojku poslal do Alžírska ku svému muži do GIA, kterým byl Abdelmadjid Dichou alias abú Mosab,pozdější první šéf GSPC. Samrawi tvrdí, že  někteří ideologové GIA, jako abú Qatada al-Falastini, abú Musáb as-Souri a abú Hamza al-Misri, nealžírského původu, kteří v Alžírsku nikdy nežili,  udržovali kontakty s arabskými tajnými službami , zejm, voj. rozvědkami (mukhabarat), které rekrutují své agenty především ve věznicích …

Abú Qatada přijel do LON v roce 93, v roce 98 a 00 byl v rodném Jordánsku v nepřítomnosti odsouzen za terorismus k 15 letům nucených prací. Poté, co bylo prokázáno jeho duchovní vedení Mohameda Atty, pilota kamikaze z 11.9.,znuděného egyptského mladíka z bohaté rodiny, a neúspěšného britského teroristy a recidivisty Richarda Reide, ve vězení konvertovaného na islám, jenž chtěl třaskavinou v botách vyhodit do povětří let PAR - Miami, a kontakty se Zakariášem Musávím, odsouzeném za 11.9.01, teprve poté britská justice 18.2.09 oznámila, že abú Qatada (kterého již několikrát zatkla, ale vzápětí propustila, naposledy v 3/05) bude vydán Jordánsku … 

Extrémističtí  „teoretici“ v „ Londonistánu“ , z jehož infrastruktury si GIA učinila své de facto politické křídlo, udržovali kontakty s džihádisty v celé záp. Evropě , jejíž zákony (UK,F,B,CH) umožňovaly bezproblémové financování  GIA, a její zahnízdění na západoevropské půdě , kde ve spolupráci s al-Qajdou, naplánovala a provedla řadu teroristických útoků (franc. policie zmařila útok GIA proti izrael. objektům  ve F v 11/94) , z nichž  únos Airbusu A300 společnosti Air France,let 8969, z 24.prosince 94  na trase Alžír-PAR  čtyřmi GIA teroristy,vedenými 25letým  abú Abdulem Abdallahem Yahia,  měl být předprémiérou 11.9.01 …

Únosci se letadla zmocnili těsně před startem na letištní ploše, a okolnosti únosu jsou pro alž. DRS velmi nepříjemné : v době islámistického teroru ( a útoku na letiště v roce 92) nebyli cestujícím (66 lidí) zkontrolovány ani zavazadla, dokonce ani letenky, takže únosci pronesli na palubu hromadu zbraní a výbušnin … Zatímco PAR chtěla vyslat speciální franc. protiterorist. komando, Alžír zásah franc. komanda odmítal. Mezitím byli popraveny tři cestující, ale je udivující, že si islámisté k popravě vybrali jednoho Vietnamce, jednoho franc. kuchaře a jednoho alž. policistu, třebaže na palubě měli k dizpozici několik významných osobností … Poté letadlo odstartovalo . 

Cílem únosců bylo donutit pilota , aby s letadlem s plnými palivovými nádržemi   naletěl do Eiffelovy věže ,ale  po přistání v Marseilles  francouzské elitní jednotky speciálního nasazení/GIGN na letadlo zaútočily a všechny 4 únosce, jejichž identita nebyla nikdy odhalena, v přestřelce zabili. Francouzští vyšetřovatelé se ze strany Alžíru nedočkali žádné spolupráce .(Generálové byli velmi zaskočeni „vatikánskou mírovou iniciativou“ opozičních stran v 11/94-1/95, kterou sledovala celá Evropa, a hlavně PAR. Generálové ze strachu, aby se franc. vláda, jejich jediný spojenec, nevydala touto mírovou cestou, zasypali PAR bombovými útoky, aby PAR jednání s islámisty musela zavrhnout … viz Who really bombed Paris, The Guardian, Advanced Research Network on Insurgency and Terrorism , athenaintelligence.org) .

GIA tudíž vyhlásila francouzskému „ křižáku“   nemilosrdný džihád , a od 7/95 do 10/95  francouzské buňky GIA šesti bombovými atentáty zaútočily na veřejné doprav. prostředky, obchodní domy aj. veřejná prostranství, aby obětí bylo co nejvíce : na stanici Saint-Michel bomba zabila 25.7.95 sedm lidí a 80 zranila.17.8.95 explodovala bomba v popelnici na ulici Friedland a zranila 17 lidí. 6.9.95auto napěchované výbušninami explodovalo před židovskou školou ve městě Villeurbanne(Rhone) a zranilo 14 lidí.6,10.95 explodovala bomba blízko stanice metra Maison-Blanche a zranila 18 lidí. 17.10. bomba explodovala na stanici Musée d´Orsay a zranila 30 lidí ( v 3/97 GIA zveřejnila seznam bombových útoků, ke kterým se přihlásila v PAR : St.Michel stanice 15.7.95,Place de l´Etoile 17.8.95 Maison Blanche stanice metra 6.10.95, Musée d´Orsay stanice 17.10.95 .Seznam vydaný GIA zahrnuje i jiné útoky, které se podle franc. listu Libération z 20.4.97 nikdy nestaly …

Britský list The Observer napsal :“ Dokonce i někteří západoevropští analytici nechápou, proč PAR tak houževnatě podporuje alž. generály.Asi proto, že významně sponzorovali některé franc. polit. strany a franc. politiky, takže je dnes mohou vydírat. Povídá se, že v jednu dobu mělo pět franc. ministrů milenky kontrolované DRS …“  GIA se k atentátům přihlásila 23.9.95, ale již v této době se četní franc. politici a intelektuálové tázali, zda za atentáty nestojí sama alž. DRS ( k tomuto přesvědčení došla i vlivná Rand Corporation, která poskytuje analytické studie zejm. pro US armádu a US zprav. služby )  . Tehdejší ministr vnitra Jacques Chirac až mnohem později přiznal, že se alž. DRS snažila přivést franc. policii na nepravou stopu (Libération z 1.11.02). 

Franc.policie přišla na zásadní stopu až po nepodařeném atentátu nedaleko Lyonu , která ji dovedla k Francouzovi alž. původu jménem Khaled Kelkal, jenž byl sice zabit v přestřelce v 10/95, ale dovedl je k dalším členům GIA buňky, kterou řídil. Nicméně „shovívavost“ franc. vlády vůči  alž. generálům se projevila i mnohem později na procesu se dvěma vykonavateli bombových útoků,Boualem Bensaidem a Smainem Ait Ali Belkacem,kteří byli pro podíl na třech atentátech v PAR odsouzeni 30.10.02 k doživotí  : na osoby, které by zkompromitovaly DRS, nebral franc. soud zřetel, a franc. policie až podezřele nebyla schopná zatknout organizátora těchto útoků , jistého Ali Touchenta, takže byl nakonec úspěšně exfiltrován do Alžíru,, kde byl zavražděn.Samrawi uvádí, že Touchent žil ilegálně ve Francii již několik měsíců, když jej DRS počátkem roku 93 jménem Džamela Zitouniho  „oslovila“ a jako protislužbu mu nabídla „ vyřízení jeho administrativních problémů“ … Touchent poté rekrutoval několik převážně naivních mladých islámistů, z nichž jeden, Khaled Kelkal byl zastřelen členem franc. elitního protiterorist. komanda  v přímém TV přenosu .

Pozadí však bylo pro PAR choulostivější, protože francouzská DST spolupracuje s DRS,  „přivírá oči“ nad obchodem s falešnými doklady a zbraněmi proudícími do Alžírska, výměnou za informace o islámistických radikálech ve Francii a v Evropě, proto DST nezbylo nic jiného , než  DRS krýt (viz reportáž novináře Rivoire na franc. Canal Plus ze 4.11.02, kde vystoupili i funkcionáři DST,a Alain Marsaud, bývalý šéf Ústředí protiterorist. boje v letech 86-89,který prohlásil, že Alžír chtěl donutit franc. politiky, aby jej podpořili v jeho vyhlazovací metodě boje, protože po těchto atentátech se již nenašel ani jeden franc. politik, který by se odvážil veřejně odsoudit metody boje alž. generálů. Dokonce i Lionel Jospin, který byl ostrým kritikem Alžíru,se poté, jakmile se stal premiérem,vyjadřoval vůči generálům smířlivě s heslem „ nemůžeme odsuzovat, když nevíme, co se tam opravdu děje … „ 29.9.97 pro TF1,) .Pravým cílem bombových útoků v PAR, provedených GIA  ku slávě Allaha , byl hon na islámisty v PAR : měly donutit PAR k likvidaci islámistické sítě ve Francii (zatýkání, domovní prohlídky,domácí vězení,pravidelné hlášení se na policii) …

GIA buňky ve Francii bujely jako houby po dešti, jednu zlikvidovanou nahradily desítky jiných , které v 12/96 provedly další bombový útok proti podzemní dráze (4 mrtví,80 zraněných) a stály za nepodařeným bombovým útokem  v Lille v předvečer summitu G7. V předvečer MS ve fotbale ve Francii 98, PAR koordinovala simultánní razie proti západoevropským buňkám GIA ve F,Belgii (v 12/95 útok proti policejní stanici v Bastogne, 10 GIA vůdců bylo zatčeno v 3/98 v Bruselu) ,Německu a ve CH ( přes 100 zatčených) , a po útoku al-Qajdy  na US ambasády ve východní Africe  PAR v září 98 postavila před soud 138 příslušníků GIA.GIA a jí podobné teroristické skupiny zkvétaly zejm. v UK a Nizozemí, země, které před 11.9.01 ,tvrdošíjně odmítaly jakoukoliv policejní,zpravodajskou a soudní  spolupráci s PAR a  Bruselem ve věci terorismu , vůči  kterým GIA střídavě vyhlašovala „ultimáta“ , že jim dává 20 dní na propuštění uvězněných GIA mužů a na zajištění bezpečného návratu těch, které vydaly Alžíru … V Nizozemí a ve CH  GIA ,a později GSPC, udržovaly ústřední koordinační štáby pro plánování terorist. útoků v záp. Evropě, a měly zde ústřední finanční a náborové štáby.

Po zpřetrhání francouzské sítě , GIA považovala za ideální  jako vstupní bod pro infiltraci islámistů do záp. Evropy Itálii , kde italská policie zatkla v 11/96 přws 20 členů GIA, a v roce 97 14 členů GIA, v 11/98 zlikvidovali milánskou buňku GIA ,kterou vedl Rahid Fetter,jenž členům GIA, procházejícím přes Itálii do dalších evropských zemí, zajštˇoval falešné doklady a finance .Dalším úrodným podhoubím GIA a al-Qajdy bylo Španělsko, kde byl v 6/96 zatčen Farid Rezgui, jenž vlastnil přes 30 pasů (špaň.,it.,franc.,a alž.), hromady výtisků listu GIA al-Ansar a audiokazety s kázáními radikálního  šejka Omara Abdela Rahmana .GIA a al-Qajda využívaly španělských přístavů také pro odvoz zbraní nakoupených v UK, Itálii, Německu, v Polsku a České republice do Alžírska (viz Jane´s International Group,World Insurgency and Terrorrism,LON,leden-duben 01, strana 245) ….Takovouto „přepravní“ buňku GIA  a al-Qajdy zlikvidovala šp. policie ve Valencii v 4/97.Poté, co byla rozbita buňka al-Qajdy v Turecku/TR, zbytek sítě se přesunul do Španělska,které se tak stala hlavní základnou al-Qajdy v Evropě , které velel  Imad Yarkas alias abú Dahdah, bývalý člen syrského Muslimského bratrstva.

Po rozpadu YU se mnoho arabských džihádistů přesunulo do Bosny (několik set se v Bosně oženilo a zůstali v ní) . Poté, co se vrátili po daytonských dohodách do Francie, dostali se pod ideologický vliv Fateha Kamela,který šéfoval nejrozsáhlejší islámistické síti ve Francii, včetně  buňce býv. franc. vojáka Lionela Dumonta .Krátce po 11.9.01  duchovní Bensayah Belkacem*1962, spojka agenta al-Qajdy  abú Zubaydaha, spolu s 5 členy GIA, vedenými Sabirem Lahmarem,  byli 8.10. 01 ve svých bosenských  „domovech“ ,do kterých se přiženili,mimosoudně  zatčeni s tím, že plánovali útoky proti US ambasádě a SFOR jednotkám v Bosně, a převezeni na US základnu Guantanamo …Zatímco oněch 5 alž. islámistů bylo v 10/08 propuštěno, Belkacemu byla vazba na Guantanamo v 10/08 prodloužena ( v 6/02 se mu jako jednomu z prvních podařilo propašovat dopis manželce, který se stal mediální „bombou“ – svět se dozvěděl, že zadržovaní islámisté musí své „ potřeby“ vykonávat jen do plastikových tašek – dostali poté záchody. 

Po únosu letadla Air France z 24,12.94, se Zitouni  o tři dny později přihlásil k podřezání 4 katolických duchovních v Tizi Ouzou.

Autoři  útoků z roku 95 většinou skončili ve franc. věznicích, včetně Rašída Ramda alias ElOgla alias abú Fares. Rašíd Ramda *1969  pochází z berberského etnika  z Kabylie z rodiny vysokoškoláků , sám vystudoval architekturu a Polytechnický Institut. Začal jako stoupenec FIS, do kterého jej přivedl jeho univerzitní profesor, 1989 odjel do Pákistánu s úmyslem pomáhat zdejším afghánským uprchlíkům prostřednictvím  muslimských charitativních organizací, byl ve styku i s nevládní organizací Lékaři bez hranic , 1993 byl v Alžírsku odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti za účast v útoku proti mez. letišti v Alžíru (92) , načež mu LON přiznal  status politického uprchlíka , aby RR  mohl v LON  pracovat pro věc džihádu jako redaktor listu GIA  AlAnsar … Po bombových útocích v PAR v roce 95 byl v listopadu 95 v LON zatčen , protože franc. prokuratura předložila důkazy, že je nejen financoval ( jeho otisky prstů byly nalezeny na bankovním příkazu , kterými odeslal peníze vykonavatelům atentátů  Ait Ali Belkacem a Boualem Bensaid ),  ale i  zorganizoval …

RR byl po desetiletém „pobytu“ v britské věznici Belmarsh , obdoba US Alcatrazu, v prosinci 05 vydán Francii, kde byl v březnu 06 odsouzen k desetiletému vězení … Kuriozitou je, že ve věznici Belmarsh pobýval ryze z vlastní vůle ( soud v UK s ním žádný neproběhl) ,a za peníze britských daňových poplatníků se zde ukrýval před francouzskou justicí , přičemž LON mu ještě po celých 10 let poskytoval zdarma kvalitní právníky, kterými  odrážel francouzské žádosti o extradici … PAR tuto britskou taktiku  nazývala  „ politikou Londonistánu“ , tj.  politikou nahrávání islámistům  výměnou za  „ mír“  na vlastním „dvorečku“  …LON  odmítal Paříži RR vydat až do londýnských atentátů z července 05  …  ( RR všechna obvinění PAR odmítl jako nepravdivá , naposledy v listopadu 07 v rozhovoru pro list Libération ) .