Alžírsko III. Operace Chryzantéma a Zavraždění mnichů

Vymýcování terorismu v Alžírsku  se generálům, jejichž finance byly v zahraničí kvůli nevyjednanému přerozvržení zahran. dluhu zmrazené,  „ na chvíli“  vymklo z rukou : množily se dezerce vojáků a policistů, třebaže k vážnějšímu rozkolu v „lidové“ armádě  nedošlo ( jedním z nejznámějších dezertérů,o kterých se na veřejnosti nesmělo mluvit, byl Abbi Abdelaziz ze Speciální zásahové jednotky tajných služeb /GIS, vycvičený v USA, který se stal expertem na výbušniny GIA ). Třebaže DRS GIA masově infiltrovala ,nekontrolovala islámistické skupiny, které kroužily kolem GIA, a které udeřily vždycky tam, kde to DRS nejméně čekala …

 V tomto období GIA,MIA,MEI,AIS  „selektivně“ vyvraždˇovaly celé rodiny svých odpůrců mudžáhedínů  a těch, kteří vstoupili do milic,mnohdy jen z finančních důvodů .Vyhlazení rodin pak takto ve svém prohlášení komentovala :“ Mudžahedíni pro větší slávu Alláha zaútočili na domy dvou bezbožných despotů, kteří bojují proti Alláhovi, a pobili bez milosti všechny členy rodin do jednoho, nikoho neušetřili.“

Generálové se proto uchýlili k taktice z koloniálních dob : veškerou represi zaměřili na civilisty, kteří islámisty podporovali a tvořili jejich logistickou základnu, a poté je proti islámistickým extrémistům vyzbrojovali : „privatizovali“   bezpečnostní sektor (vytvářeli nejrůznější „sebeobranné“ milice/Groupes d´Auto-Défense/GAD, které stát vyzbrojoval, jako Městskou gardu (asi 50.000 mužů) a Patrioty, ke kterým později přibyly Legální obranné jednotky, které vznikly při každé Prefektuře. Tyto milice byly vedeny veterány z války proti Francouzům, je však ironické, že jejich nejznámějším velitelem byl právě Azzeddine, kterému se v dekolonizační válce podařilo zničit protigerilovou jednotku franc. tajných služeb Force K.(Ropovody střežily milice šejka Zidaneho elMekhfi,veterána z boje za nezávislost, financované alž. ropnou společností Sonatrach …) . 

Milice sloužily jako nárazník mezi islámisty a armádou a umožňovaly Lamarimu , aby se soustředˇoval na boj s teroristy, zatímco tyto soukromé jednotky kontrolovaly území na islámistech již dobytá.  Hlavní údernou skupinou armády pro boj s islámisty byla Zásahová a průzkumná skupina /GIS, jejíž příslušníci byli nazýváni „nidžové“ . Příslušníci soukromých milic alž. generálů dostávali žold ve výši trojnásobku minimální mzdy,a požívali další privilegia takže o rekruty nebyla nouze. Velení četnictva,které spadalo pod ministra obrany (pod ministerstvo obrany spadali i „Patrioté“ ) a kterému šéfoval gen. Ahmed Bustilla, disponovalo polovoj. jednotkami o 60.000 mužích,DGSN ministerstva vnitra plukovníka Ali Tounsiho, mělo 20.000 mužů ze soukromých milic.  

31.1.94 byl na „celonárodní konferenci“, kterou polit. strany bojkotovaly, uveden pučistickými generály do funkce prez. gen. Liamine Ziruál, který okamžitě začal mluvit  o národním usmíření ( v té době Alžírsko potřebovalo vyjednat nový splátkový kalendář pro svůj zahran. dluh) , a dokonce navštívil vězení v Blida, ale po dalších masakrech z let 1997 – 98 , které „ opět přerušily národní dialog „ , byl generalitou „donucen“ v 9/98 k odstoupit . 

Vláda obvinila z finanční podpory GIA Teherán (voj. rozvědku), který islámistický teror v Alžírsku bral jako „testovací laboratoř“  pro vývoz islámistického terorismu do dalších blízkovýchodních zemí … Po válce v Zálivu se Teherán soustředil na voj. spolupráci s Chartúmem, a vyslal do Chartúmu voj. instruktory z Revolučních íránských gard oficiálně  k výcviku súdánské armády, v terénu však íránští instruktoři cvičili  nejrůznější teroristy, včetně z lib. Hezbolláhu, jak zacházet s výbušninami  … Kromě toho, GIA extrémisté obdrželi výcvik i ve voj. táborech Hezbolláhu v Libanonu, spolu s členy Palestinského islámistického džihádu …

Západní experti íránskou voj. rozvědku podezírají i z organizování jistých útoků, např. v roce 94 franc. kontrarozvědka rozbila terorist.buňku, složenou ze členů GIA a tuniské alNahda v okamžiku, kdy tato odjížděla z jižní Francie do Barcelony, kde měla zaútočit proti izraelským cílům ve stejné době, kdy Hezbollah zaútočil na Izraelsko- Argentinské Kulturní středisko v centru Buenos Aires … Západní zpravodajské služby mají údajně zdokumentované schůzky mezi GIA a jak představiteli Hezbollahu, tak představiteli íránského ministerstva pro zpravodajství a bezpečnost /MOIS. Jedné prosincové schůzky v roce 94 se zúčastnil expert MOIS, představitel pro zahran. operace Hezbollahu šejk Bakai, představitel Zavahiriho Egyptského islámského džihádu/EIJ a francouzský a německý zástupce GIA …

Teherán dodával GIA zbraně přes Súdán, odkud se pašovaly do Alžírska přes Niger a Čad . V roce 94 Francie zabavila GIA velkou zásobu tekutých výbušnin, skladovaných na franc. území, stejného typu, jaké používá Hezbollah a jaké v pol.90.let používal v Afghánistánu  proíránský válečný lord  a masový vrah Gulbuddin Hekmatyar. Poté, co byl v roce 97 íráns. prezidentem zvolen umírněný Chatámí, počet íránských voj. instruktorů v Súdánu byl snížen na polovinu , ze 3.000 na 1.500, a zájem Teheránu z GIA přešel na GSPC. Přesto se experti domnívají, že íráns. voj. rozvědka nadále udržovala styky s buňkami GIA v Evropě a Sev. Americe . 

Alžír 27.3.93 přerušil s Teheránem diplomat. styky, a z Chartúmu ze stejného důvodu  odvolal svého velvyslance, a totéž učinilo Tunisko, které jej obvinilo z podpory strany Nahda ( Chartúm , ideologicky řízený Turabim a sponzorovaný Usámou , rovněž zorganizoval pokus  egyptských islámistů o zavraždění eg. prez. Husního Mubaraka v Addis Abeba.

Pár dní před přerušením diplomat. styků s Teheránem gen. Lamari uskutečnil dvě tajné návštěvy, jednu  do Washingtonu,kde jej přijal tehdejší ministr zahraničí Warren Christopher, a druhou do PAR, kde se setkal s vysokými voj. představiteli Pákistánu,Egypta ( v roce 92 z Egypta alž. generálové nakoupili 53 obrněných transportérů ) a Tuniska. Na přání Washingtonu se tak zúčastnil založení klíčové „skupiny“ zemí, které měly čelit náporu politického islámismu. O pár dní později dorazil do Alžíru turecký ministr zahraničí s tím, že se ke klíčové skupině připojuje i TR. 

Z podpory logistické Alžír obvinil Súdán , ve kterém Usáma bin Ládin ve spolupráci s dr. Hasanem Turabim*1932, který se dostal se svojí Národní islámskou frontou k moci za sponzoringu UBL pučem z 6/1989 ( Turabi  byl ideologickým vůdcem islámistických extrémistů v Súdánu, na severu Súdánu nastolil spolu s Omarem Bašírem šaríju) otevřel několik výcvikových táborů pro alžírské džihádisty a všechny ty, kteří se chtěli džihádu v Alžírsku zúčastnit. Teroristy vybavoval súdánskými pasy a vízy , ze Súdánu  se do Alž. přes Tunisko pašovaly zbraně. Výcvikové tábory v Súdánu byly uzavřeny po pádu Turabiho v roce 01 a jeho uvěznění. Súdán však zůstal soudkem prachu.Súdánská vláda varovala Západ, aby humanitárně neintervenoval v Dárfúru s tím, že i humanitární intervenci bude považovat za útok a patřičně odpoví ( i humanitární intervence by džihádisty z celého světa do Súdánu přitáhla jako magnet). Opozice se proti „humanitární“ hrozbě spojila s vládou  a svorně prohlásili, že v tom případí propustí z vězení Turabiho (vláda propustila alespoň jeho spolupracovníky ). Strašákem Turabim a jeho kontakty na al-Qajdu tak Chartúm Západ odrazuje před jakýmkoliv zásahem v Dárfúru, kde hrůzovládou  vládnou islámistické milice Janjaweed , dosazené sem Chartúmem … 

Příslušníci GIA začali „ve velkém“  masakrovat  ve městech civilisty, „agenty moci“ , jak jim říkali, zejm. státní zaměstnance, intelektuály ,novináře (novináři, kteří bojují proti islámismu perem, zahynou mečem, vyhlašoval Lajáda, který nechal zavraždit novináře Tahara Džauta ) , hudebníky, sportovce, fanoušky sportu, a nezahalené ženy  …  Paradoxně, mnozí z nich byli tvrdými kritiky vlády, takže je opět na místě se ptát , kdo vlastně zabíjel koho … (Le Nouvel Observateur 21.7.93). 

GIA útočila na školy,které v jejích očích nebyly „dostatečně „ islámské, na 1.000 škol vypálila do základů a  přes 200 učitelů zavraždila. 

„Zajímavé“  byly názory „umírněných“ alž. muslimů : „Že byl sociolog Mohammed  Bukhobza (52) podřezán ve svém domě před očima své dcery a že jeho krev stříkala na všechny stěny ? Že byla podřezána celá rodina místního agronoma – komunisty ? Osobně nejsem zastáncem vražd, ale nebudu lhát – necítím s obětˇmi , protože si samy vybraly svoje polit. postoje , jejich smrt je mi lhostejná. Moji přátelé byli vojáky zatčeni ve tři hodiny ráno , přivezeni k výslechům, při kterých jim do hrdla nalévali saponáty , dokud se neudusili, vytrhávali jim nehty, mučili je elektrickým proudem, zkopali je do bezvědomí,  pálili je cigaretami do rozkroku a do konečníku jim rvali lahve … „ (Amnesty International : Mučení běžnou výslechovou praxí v Alžírsku …) .

Ačkoliv cíle a metody GIA a AIS se v podstatě nelišily, mezi vůdci GIA a AIS  panovaly velmi nepřátelské vztahy. GIA nejenže nikdy nespolupracovala s ostatními islámistickými organizacemi, ale od samého počátku svého založení  v podstatě všem alž. islámistickým organizacím ( FIS,AIS,MIA) vyhlásila válku a jejich představitelé zaujímali na jejím seznamu lidí určených k likvidaci prominentní místa (jako „ umírnění dialogisté“, což v terminologii GIA znamenalo „ prozápadní“ ) …

11.7.95 např. GIA zavraždila šejka Sahrawiho, historického vůdce FIS,  v pařížské mešitě, jenž byl ochoten s vládou jednat (třebaže některé zdroje se domnívají, že to byla „pomoc“ DRS pro GIA) .  „Starý muž“  šejk Sahrawi, podle Zitouniho, prohlašoval do mikrofonu všechno, co mu našeptal Charles Pasqua ) . 

Lajáda několikrát  „ zázračně „ unikl zatčení, ale byl ku zděšení DRS zatčen  v 6/93 v Maroku, kam jej DRS vyslala, aby zde zorganizoval buňku, která bude GIA ve spolupráci s poručíkem Boualem z CTRI Blida,který byl za tímto účelem převeden na alž. konzulát v Oujda, kde byl konzulem bývalý  polic. komisař Hadž  Sadok,  pašovat přes marocké hranice zbraně, aby DRS mohla Maroko obvinit z podpory alž. ozbrojeného islámismu, ale také zde měl tajně jednat se dvěma šéfy FIS , Mamed Sajídem a Kacem Tadjourim, v Maroku ilegálně žijícími, kteří po něm požadovali, aby se GIA podřídila FIS (pro zajímavost, jeden z Lajádových  pobočníků, odpovědný za nesčíslně vražd a únosů,rovněž kolaborující s DRS, Omar Chikhi,v roce 94 člen majless-ech-choura,si dnes žije v pohodě na svobodě a  zasvěceně se vyjadřuje o GIA … 

Šéf voj. kontrarozvědky osobně Smain Lamari a ministr obrany Nezzar odcestovali do Rabatu a žádali marockého krále Hasana II, aby jim Lajádu vydal , Byl vydán 27.9.93 po opakovaných návštěvách v Rabatu gen. Nezzara a Smaina Lamari ( Lajáda byl v 8/07 na pohřbu Smaina Lamariho, Algeria-Interface.com) . 

Pro DRS vyvstal nepříjemný problém : jeho nástupcem se nejprve stal v 7/93 jeho druhý pobočník Aissa Ben Ammar, jenž byl zavražděn po pár týdnech v 8/93,, a poté  nefalšovaný islámista, DRS neřízený třicetiletý analfabet a profesionální pašerák Mourad Sid Ahmedi (abú Džafár Afghani) ,bývalý velitel oddílu al-Qajdy v Afghánistánu, mediálně „propíraný“ za  své útoky proti cizincům( jeden týden poté, co se první zahraniční sekce FIS usadila 14.9.93  v Německu)  a za  své  prohlášení, že zabije všechny polit. i voj. vůdce FIS (Madaniho,Belhadže,Cheboutiho,Mekhloufiho,Sajída,Redžama aj.).DRS se Abú Afghaniho (a značnou část jemu věrných, včetně jeho zástupce Sajída Attia, jenž o vánocích 93 „navštívil“ mnichy v Tibhirine s tím, že budou léčit zraněné příslušníky GIA výměnou za jejich „ochranu“ ze strany GIA) podařilo zabít 26.2.94 v Alžíru , pár dní poté, co zjistil, že jeden z jeho bezprostředně podřízených velitelů je agentem DRS, takže jej nechal popravit.(Po veřejném oznámení smrti Afgháního, prez. Ziruál nechal propustit z vězení v Blida dva představitele FIS, Aliho Džedi a Abdelkadara Boukhamkham, kteří byli zatčeni ve stejný den jako Madani a Belhadž/Benhadž ).

Velení GIA poté převzal v 3/94 další „Afghánec“  a Afghaniho první pobočník Ahmed abú Abdallah, alias Šerif Gousmi,původním povoláním řezník, který v 5/94 přijal do GIA uprchlé vrahy z věznice Tazoult (mezi nimi desítky agentů DRS),  13.5.94 sjednotil pod svým vedením další islámistické skupiny,  a 26.8.94  vyhlásil kalifát (GIA podle některých zdrojů měla v této době zhruba 30.000 mužů) …  

V letech 94-02 neuplynul ani jeden měsíc, ve kterém by nebyly nalezeny v lesích, na silnicích či ulicích rozstřílená, podřezaná či zmučená těla zatčených, unesených, či při falešných silničních kontrolách zavražděných lidí. Většinou šlo o příslušníky jedné či více  spřízněných rodin, školáků vytažených z autobusu, či vesničanů , pokud někdo z nich odešel do lesů či hor do oddílů islámistů či odmítli ve vesnici vytvořit protiislámistické milice  (zmasakrovala je armáda) či  milice vytvořili nebo  někdo z nich dezertoval od islámistů (zmasakrovali je islámisté). Jen pro názornou ukázku „nejpočetnější“ nálezy z roku 94 :  29.4.94 bylo z mešity v Tenes vojáky uneseno 65 civilistů,jejichž těla byla poté nalezena rozstřílená. 4.5.94 bylo v lese ElMarsa u Tenes (Chlef) nalezeno 173 zohavených těl, v předchozích dnech zatčených vojáky.22.5.94 bylo 43 zohavených mrtvol  nalezeno podél železnice u Lakhdaria (Bouira) , 2.6.94  na stejném místě 72 mrtvol.8.11.94 bylo za úsvitu nalezeno 34 mrtvol ve městě Boufarik, mnohé byly dekapitovány, 11.11.94 bylo  nalezeno 54 mrtvol na ulicích v Blida, 14.11.94 ve věznici Berrouaghia bylo brutálně zavražděno 49 politických vězňů, 10.12.94 bylo na ulicích v Blida nalezeno přes 60 zohavených mrtvol s podřezanými hrdly.

 V 8/94 prez. Ziruál se formálně (na „doporučení“ záp. vlád) snažil o vyjednávání s pěti polit. stranami a slíbil „dodržování“ ústavy , „poté“  co uvězněný Ali Belhadž mu 22.7.94  poslal „otevřený“ dopis, ve kterém sice odsoudil „ slepý terorismus“ , ale současně vyzval mudžahedíny , aby neskládali zbraně  ve svém spravedlivém boji, načež uvězněný Madaní poslal Ziruálu dva dopisy (v srpnu a září 94)  s tím, že je ochoten vyzvat islámisty k zastavení bojů, splní-li Ziruál 4 jeho podmínky (návrat k pluralismu,odchod armády z politiky,zrušení vyjímečného stavu,propuštění polit. vězňů, a mj. i ke konání nových voleb pod dohledem „neutrální“ komise ,čili upustil od uznání předešlých)  načež Ziruál tři předem odsouhlasené uvězněné představitele FIS osvobodil, a Madaního a Belhadže z věznice Blida převezl do domácího vězení ( „republikánský“ tisk blízký genštábu ,začal bít na poplach, že se vláda vzdává islámistům,list Liberté Kdo jménem koho si dovolil vyhlásit usmíření s islámisty, list Le matin předpovídal „strašlivé pogromy“, nebude-li usmiřování s islámisty zastaveno …

Den po jejich propuštění vybuchla další bomba na veřejném prostranství ) .V týž den šéf GIA Gousmi odmítl jakýkoliv dialog s vládou, pár dní nato,26.9.94, byl zavražděn, a bezpečnostní složky u něho „našly“ dopis Aliho Belhadže (který generálové zveřejnili), ve kterém Belhadž Gousmiho vyzýval ještě ke strašlivějšímu džihádu a k neúprosnému uplatňování šaríji …  Co bylo ještě překvapivější, koncem září 94 se v mešitách objevily traktáty sotva vzniklého voj. křídla (FIS ) AIS, v nichž se připouštěla i možnost vyjednávání s vládou …12.10.94, hned po zahájení rozhovorů, explodoval v Alžíru automobil naložený výbušninami .Koncem října se  generálům v důchodu , Benyellesovi a Abderrahimovi, vyjednávačům Ziruála, téměř podařilo dohodu s FIS vůdci vyjednat (uplatili je tím, že 200 představitelům strany FIS nabídli seznam státních funkcí, které by mohli dostat, kdyby došlo k dohodě). Madani měl vyzvat islámistické ozbrojence k šestiměsíčnímu příměří, a  zatímco Madani a Belhadž měli být ke státnímu svátku amnestováni, gen. Mohamed Lamari měl být ve stejný den povýšen do nějaké „čestné“ funkce, vytvořené jen kvůli němu.

Mezitím gen. Mohamed Lamari hodně cestoval do Paříže, kde nalézal pro svoji strategii nevyjednávat polit. podporu, a našel i prostředky, jak „usmiřovací kalendář“ Ziruála zbrzdit. Koncem října 94 gen. Mohamed Lamari, který úspěšně vyjednal jak s PAR, tak s LON přerozvržení splátek dluhů, a tudíž uvolnění financí ze strany MMF „pro armádu“ ,  zasadil „mírovému“ úsilí Ziruála první ránu, když ve svém poselství k armádě prohlásil, že „boj proti islámistům bude veden do konečného vítězství  za jakoukoliv cenu a jakékoliv oběti“ .

31.10.94 gen. Ziruál v důsledku tajnými službami zveřejněného dopisu Belhadže nalezeného u mrtvého Gousmiho  přiznal neúspěch svých „mírových“ snah o dohodu s představiteli zakázané FIS, a přerušil kontakty s jejími  „ neupřímnými“  představiteli ( gen. Mohamed Lamari k dialogu požadoval,aby FIS zařídila, aby všechny ozbroj. skupiny složily zbraně, hlavně GIA, kterou nekontrolovala ) . (94  polit. spektrum stejně nebylo na vzájemné vyjednávání ještě připravené : socialistické strany (FLN,FFS) byly pro kompromis, ale menší levicové,včetně odborů,  a další strany, jako přísně sekularistické RCD či UGTA , byly proti jakýmkoliv kompromisům s islámisty ) . 

Současně gen. Ziruál oznámil, že se budou konat „kontrolované“  prez. volby (ve kterých byl „klikou Lamariho“  v 11/95 potvrzen ve funkci prezidenta). Ziruál se očividně s „likvidátory“ dohodl : splátky zahraničního dluhu byly díky podpoře Paříže vyřešeny, peníze pro armádu uvolněny.Teprve tedˇ se generálové pustili do nemilosrdného boje s islámisty, proto následující léta byla nejkrvavější.Den poté ,1.11, v den státního svátku, explodovala bomba, údajně nastražená islámisty, na malém hřbitůvku  Mostaganem a před TV kamerami usmrtila několik mladíků. 

Teprve po zavraždění Gousmiho 26.9. v Saoula v Alžíru se DRS po dlouhých peripetiích podařilo do vedení GIA propašovat svého agenta abú Abderrahmane Amine alias Džamela Zitouniho ( Gousmi, spolu se svými pobočníky, byl zabit v léčce domluvené mezi jeho šoférem a DRS, přičemž Zitouni z této léčky „ zázračně „ vyvázl, což si na franc. ministerstvu obrany vyprávěli jako anekdotu ) …  Podle výpovědí agentů DRS, kteří v letech 97-98 přeběhli do Evropy, Zitouniho DRS naverbovala v roce 91 v jednom táboře na jihu Alžírska . 

Po zavraždění Gousmiho se o převzetí moci v GIA pokusila frakce Mohamada Sajída (podle něho pouze alž. vláda byla „takfir“ ) přes svého člena Mahfouda Tadjine alias abú Khalila,jenž se měl stát emírem jako Gousmiho první pobočník. Tento džazárista, kterého DRS nekontrolovala,nechal svolat majless ech-choura a intronizovat se jím  v 10/94 na emíra GIA. Za své dva pobočníky si abú Khalil vybral  Khaleda abú Sajída  a Ali Afghaniho.Pár dní nato byl Mahfoud Tadjine se svými muži „omylem“ přepaden muži Zitouniho a ošklivě postřelen do nohy,takže musel být po sedm měsíců „hospitalizován“, ve skutečnosti uvězněn, s tím, že nikdo z jeho blízkých k němu nesměl (v 4/95 byl, spolu s Abdelwahabem Lamarou,bývalým velitelem FIDA, a chirurgem, který mu nohu léčil ,umučen k smrti Zitounim, Faresem Sajídem ,pobočníkem Zitouniho, a jejich kumpány …  Spolu s nimi zvrhle mučili i  chirurgovu ženu a dceru, a dobře se při tom bavili. 

Nepřítomnost abú Khalila umožnila frakci kolem agentů DRS Džamela Zitouniho (abú Abd Rahman Amin) ,Antara Zouabriho a Farese Sajída (najal je jako žoldáky pluk. DRS Tartag Bachir ) svolat v 11/94 jiné shromáždění, na kterém skrze hlasy qutbistů /„Afghánců“  v žoldu DRS , jako Adlana a Boukabouse alias abú Abbáse , které abú Khalila svrhlo , a dosadila do vedení GIA  zcela neznámého Džamela Zitouniho, jenž na sebe upozornil teprve 3.8.94, útokem na elitními útvary četnictva  střežené čtvrtě Ain-Allah, v němž žili zaměstnanci franc. ambasády ( útok a vražda pěti Francouzů se podařily, třebaže sídlo DRS bylo 200 m odtud). Ačkoliv akce byla naplánovaná a provedená abú Khalilem a Zitouni byl jen obyčejným členem komanda, alž. média mu jednohlasně vytvořila publicitu, kterou by mu záviděl kdejaký emír před ním. Franc. tisková agentura AFP, jedna z mála tisk. agentur, která nemusela z Alžírska odejít, poté jeho „věhlas“ rozšířila i ve Francii. Média z neznámého Zitouniho přes noc učinila islámistu „světového“ formátu, a DRS nad GIA opět převzala kontrolu, kterou po zatčení Lajády částečně ztratila ( Gousmi byl DRS agenty manipulován zejm. pokud jde o cíle útoků – mez.letiště v Alžíru v 8/92,vraždy ze strany DRS vybraných intelektuálů,únos franc. konzulárních zaměstnanců v 10/93,útok proti městu Ain Naadja v 8/94) , v žoldu DRS však údajně nebyl).

Neznámý Zitouni se zviditelnil ještě jednou aférou, přesněji řečeno, jisté kruhy s jeho jménem spojily další bravurní kousek : kolovaly fámy, že do GIA propašoval protiletecký zbraňový systém Dushka z dob SU (který však nikdo neviděl, ani nepoužil) , Jiné zdroje uvádějí, že s touto zbraní dezertoval důstojník, jenž brzy poté padl v bitvě u Khemis Miliana a zbraň se „ztratila“ , údajně si ji armáda „ po splnění účelu historky o chrabrosti Zitouniho vyzvedla“ z jejího bezpečného úkrytu v horách. 

Džamel Zitouni, přezdívaný Green Pol Pot, se stal vůdcem de facto „sebevyhlášením“ , ale  nikoliv „legálním“, vzešlým z plebiscitu mudžáhedínů. Zůstává záhadou, proč se puči „neznámého“ Zitouniho nikdo nepostavil, třebaže někteří velitelé se mu odmítli podřídit – pravděpodobně věřili, že jde jen o tříměsíční provizórium (byl ustaven jen prozatímním emírem), než se sejde poradní rada,jež měla nového emíra řádně zvolit,a kterou Zitouni slíbil do třech měsíců svolat. Tento svůj slib nikdy nesplnil, Vůdcovství Džamela Zitouniho odmítly uznat oddíly Kada Benchiha, Mustafa Kartali,Aliho Benhadžára a Hassana Chatába, které se od GIA později odtrhly, s tím, že  se Zitounim manipuluje DRS (což potvrzovali četní přeběhlíci z armády) … 

GIA pod Zitounim zmutovala v protipovstaleckou vyhlazovací organizaci, v 3/95 Zitouni vyhlásil válku GIA proti všem, kteří se nepřipojí ke GIA ( na oplátku šéf AIS Madani Mezrag vyzval v 3/95 příslušníky GIA, aby prohlédli a přestali jednat podle scénáře DRS … „ ) .Na západě a východě, kde měla převahu AIS, si GIA nic nemohla dovolit, ale ve středu Alžírska likvidovala všechny, kdo se jí znelíbili. Zitouni poté, co svoji moc v 12/94 upevnil vyvražděním 700  nejschopnějších velitelů s vlastními názory (pod záminkou že spolupracují s DRS či sabotují jednotu), rozpoutal v letech 95-96 vraždění „džazáristů“ (tj. bojovníků se střední školou či univerzitou, voj. či techničtí experti, „specialisté“ na výklad Koránu) , většinou „umírněných“ členů GIA, kteří projevovali loajalitu vůči FIS  či výhrady proti němu, včetně  jejich rodin. Vyhlazoval rodiny a rodné vesnice všech, kteří dezertovali z GIA či těch, kteří z dezertéry sympatizovali. Zitouni nejprve džazáristům zakázal vydávat dva listy, které FIDA publikovala pro GIA, a poté FIDA nařídil, aby se rozpustila. Dále prohlásil, že jedinou autoritou, která může určovat, kdo bude vybírat dary, je Zitouni, a napadl tři představitele FIDA , Kebíra, Anase a Kherbaneho, že vydělávají na darech pro islámistickou věc,obvinil je z pronevěry a nazval je „ lichváři“ džihádu ( sám „konfiskoval“ majetek a peníze zavražděných ) .

V 1/95 Zitouni rozpoutal sérii bombových útoků proti civilistům, v 3/95  vydal fatwu proti islámistickým vůdcům, kteří se nechtěli uznat autoritu GIA. Již za Gousmiho kalifátu byl zakázán jakýkoliv kontakt s jinými polit. stranami,než se satelity GIA, zejm. s FIS, jejíž členy Gousmi vyzval k povinnému přestupu do GIA. Římské jednání opozičních polit. stran s generály nazval „ kacířstvím“ a všechny ,kteří v Římě jednali, odsoudil k trestu smrti a zakázal jim mluvit jménem alž. džihádu..V 5/95 Zitouni odmítl „vysvětlení“ emisarů Madaniho z FIS ,kteří dorazili do hlavního stanu GIA, aby vysvětlili, o čem se v Římě jedná, a v 6/95 Zitouni vyloučil Madaniho a Benhadže z velkého poradního shromáždění (FIS), za to, že jednají s gen. Ziruálem. Zitouni prohlašoval, že džazáristé a hlavně jejich šéf Mohamed Sajíd, spolupracují s franc. tajnými službami, a proto se zdráhají provádět atentáty ve Francii.V 5/95 Zitouni vydal fatwu proti představitelům FIS v zahraničí (Abdelbaki Sahrawi,Anwar Haddam,Abdellah Anas,Rabah Kebir aj. ), jestliže do 6 měs. nepřestanou mluvit jménem alž. islámistů : v 7/95 se GIA přihlásila k sérii bombových útoků v PAR .

Na jaře 95 Redjam a Mohamed Sajíd odjeli na západ, aby zdejší AIS přesvědčili, aby se připojila ke GIA. Jejich setkání s velitelem AIS Ahmedem Benaicha,jenž vyjádřil výhrady proti tomu, jak se Zitouni dostal k funkci emíra GIA  asistovali velitelé GIA Amor Habchi (pro okruh střed) a Kada Benchiha (velitel západního okruhu GIA). Také Kada Benchiha prohlásil Zitouniho za samozvance a byl za tuto svoji „upřímnost“  Zitounim brzy zavražděn. Redjam a Mohamed Sajíd měli po splnění své mise referovat Zitounimu v jeho genštábu Bougara (provincie Blida) .Na cestě do Bougara si Redjam a Mohamed Sajíd  ve dnech 20.-22.7.95 „odskočili“ do Tamesguida, kde se je Ali Benhadžar snažil přesvědčit, aby nejezdili do Bougara, protože měl zprávy, že Amor Habchi byl po svém návratu Zitounim popraven, ale zejm. Mohamed Sajíd trval na návratu do Bougara. Na přelomu září/října 95 se Redjam a Sajíd vydali do jednoho tábora GIA v oblasti Medea, aby zde vyšetřili vraždu Abdennacera Titraoui z 7/95. Když požádali o rozhovor s velitelem tábora, bylo jim přistaveno vozidlo,které je  mělo odvézt na setkání s ním, nicméně nikdo o nich již nikdy neslyšel …

Zitouni informoval o jejich smrti až v polovině prosince 95 s tím, že „naši bratři zemřeli pro slávu Alláha jako mučedníci poté, co padli do léčky “ . Zitouni tvrdil, že zemřeli hned, ve skutečnosti je Zitouni krutě mučil a nakonec jim podřízl hrdla. Když v 1/95 pochopil, že mu islámističtí hlavouni nevěří, vydal druhé prohlášení, ve kterém Sajídovi a Redjamovi spílal do kacířů a neznabohů, kteří odmítali džihád, věřili v polit.řešení a byli loajální FIS, takže museli zemřít. Spolu s nimi, pokračoval Zitouni, musí být zabiti všichni mudžáhedínové bojující v AIS „jen“ za obnovu volebního procesu a 188 poslaneckých křesel  …(Zitounimu , který přešel od bojů s armádou ke společnému boji „po boku armády“ proti mudžahedínům v AIS, se v této době povedlo vyhnat AIS z města Batna a z Chlef) .

AIS  v horách Larbaa, Tablat a Oussera v roce 94 a 95 mohutněla, protože do ní dezertovali vojáci i se zbraněmi.V 11/95 Zitouni zavraždil  dva prominentní islámistické velitele v Alžírsku Azzedine Baa, jenž vedl islámistickou voj. buňku v okolí Blida a pranýřoval neislámské praktiky GIA a její infiltraci ze strany DRS , a Abdelnacera Titraoui z GIA , kterého DRS nekontrolovala, a desítky dalších, kteří by mu mohli stát v cestě.V 12/95 byli zavražděni šéf FIDA Abdelwahab Lamara a Mahfoud Tadjine. Ve stejné době nechal Zitouni povraždit na 50 univerzitně vzdělaných přátel Mohameda Sajída .

Až v komuniké  podepsaném 5.1.96 (a v listu Al-Ansar publikovaném 11.1.96) pod vlivem veřejného tlaku ze strany FIS a jiných uskupení, která jej obvinila z vraždy Redjama a Sajída a z manipulace ze strany agentů DRS, se k jejich vraždě a k vraždám dalších džazáristů/intelektuálů přiznal s tím, že „ se představitelé džazáristů 4x pokusili o převzetí moci v GIA“ a komuniké uvádí jména osob, které za to byly popraveny. Nechal zavraždit další významné islámisty, jako Sulejmána Boussadouna,Mohameda Amína,Abdelhamída Boucha a Bašíra Tourkmane.

Likvidace džazáristů, která probíhala současně s vlnami zatýkacích razií a „trestních výprav“ bezpečnostních složek,  byla zlomem, která mnohé islámistické frakce utvrdila v tom, že  Sajíd Mekhloufi  měl  pravdu, když již v 8/94 vystoupil z GIA s tím, že GIA je ovládána DRS („mukhabarat“ ) a že Zitouni s DRS spolupracuje.

Těmito vraždami islámistů byl však překvapen i „londonistán“ , a protože Zitouni duchovnímu vedení v „londonistánu“ nepředložil žádné pádné argumenty pro zavraždění více zmíněných islámistů, 6.6.96 se v LON setkala vydavatelská rada v čele s abú Qatada El Falastini a abú Musáb as-Suri,která rozhodla, že list Al-Ansar nebude po dobu, kdy Zitouni bude emírem GIA, vydáván (začal být opět vydáván až po smrti Zitouniho). Na druhé straně, islámisty vraždil již emír Gousmi, jenž 6.2.94 nechal popravit 70 členů MIA, které obvinil, že se pokusili GIA infiltrovat, a šéfa MIA Sajída Mekhloufiho označil za zrádce a agenta DRS.

Vyvražděním nejschopnějších islámistických velitelů byla od 11/95 zahájena  masová dezintegrace GIA, kdy od ní postupně začaly odpadávat frakce, které ji podezíraly ze spolupráce z DRS, např. skupina La Seriyat al-maouquou´oun bid-dima z Blida nesouhlasila s vražděním mudžáhedínů a odsoudila komuniké GIA, v nichž GIA fatwou  „legalizovala „  vraždění dělníků z ropné společnosti Naftal, vraždění žen a mladistvých, kteří se odvážili opustit místo svého bydliště a „svobodně se přemístˇovali“, bombové atentáty uprostřed měst, ponižování mudžáhedínů  a „konfiskace“ jejich majetku  … 

Když GIA povraždila nejvýznamnější islámisty, přišli na řadu civilisté, kteří je volili.GIA sice civilisty vraždila již od svého založení Lajádou, např. ženy ,které odmítly hijab,kadeřnice,které odmítly zavřít svá kadeřnictví,prodavače novin či vlastníky novinových stánků a trafik,kteří je dál provozovali, islámisté popravovali i kuřáky, dále ty, co chodili na kurzy francouzštiny, či četli laické noviny, pracovali ve státních službách či platili státu daně,  ale stále to byli „jen“  „neposlušní“  jednotlivci .

Zitouni přešel z taktiky cílového vraždění na taktiku masového vraždění civilistů.Již v 2/95 Zitouni vyhlásil sérii fatawa (plurál od fatwa), z nichž jedna ze 6.2.95 vyhrožovala, že za každou  uvězněnou muslimku zabije jednu manželku člena bezpečnost. sil, a požadovala, aby do 10.3.95 byly propuštěny z vězení všechny muslimky. Tato fatwa „legalizovala“ únosy, znásilňování a vraždy žen. Nejvíce jich bylo do roku 02 uneseno,znásilněno a zavražděno v oblasti Blida a Chlef. Další fatwa vyzvala novináře , hlasatele a pracovníky rozhlasu a TV, aby odešli ze zaměstnání, jinak budou GIA zlikvidováni (19.1.95 byl v Alžíru zavražděn TV redaktor Nacer Ouari).Koncem roku 95 Zitouni vydal knížku o  cílech a strategii GIA, v níž mj. vyhlásil válku Muslimskému bratrstvu, protože přistoupilo na spolupráci s vládou (zvoleno do parlamentu), sufistům, džazáristům, qutbistům, atd. Zitouni v ní uvádí podmínky, za jakých mudžáhedín může vstoupit do GIA – musí být muslim salafista,přísahat věrnost emírovi, kát se, byl-li členem FIS,AIS, či laických stran, a přerušit veškeré styky se stát. institucemi.

Od roku 94, kdy DRS ovládla GIA, bezpečnostní složky nechávaly GIA volnou ruku v terénu, a když se objevily ,tak trestaly tytéž lidi, co GIA, zejm. ty, kteří odmítli uposlechnout „verbovací“ příkaz GIA a narukovat do GIA (GIA vydávala jmenné seznamy těch, kteří se k ní museli připojit ) , anebo příbuzné těch, kteří příkaz GIA naverbovat ze strachu uposlechli : mnozí civilisté,které zatkli, byli umučeni k smrti, jiní prohlášeni za nezvěstné . Svědci potvrzují, že když k nim četníci do čtvrti přišli, vůbec se nebáli,že budou GIA přepadeni, takže mnozí  byli přesvědčeni, že četníci s GIA spolupracují. Jeden svědek pro Algeria Watch v roce 97 vypověděl :“ 800 m od naší čtvrti, ve které během jednoho měsíce bylo povražděno na 200 žen a dětí, byl v noci spáchán masakr, v němž byla zabita 17členná rodina.Ti,co přežili, se snažili upozornit četníky přes mluvčího mešity, ale nikdo z četníků v noci nepřijel. Přijeli až ráno a varovali přežilé oběti, že vrahy musí hledat v řadách svých vlastních dětí, a doporučili jim se ze čtvrti vystěhovat.Tím jejich „vyšetřování“ skončilo.“ 

Již v roce 97 franc. deníky uveřejňovaly svědectví exilovaných příslušníků alž. bezp. složek o „zvláštních“ metodách „protiteroristického „ boje alž. generálů.V 1/98 Der Spiegel uveřejnil výpovědˇ jednoho býv. alž. kpt. o tom, jak muži pluk.Athmane Tartaga,řečeného Bašíra,šéfa útvaru voj. vyšetřování DRS z Ben Aknoun/CPMI prováděli „protiteroristické“ výpravy proti rodinám  hledaných islámistů : v noci se jeho muži rozmístili kolem domu převlečeni v dlouhých hábitech za „zbožné muže“ , velitel zaklepal na dveře, a zašeptal :“ Otevřete, jsme mudžáhedíni.“ Poté rodinu, obvykle měla kolem 30 členů,  zmasakrovali.“ Takovýto „protiteroristický „ boj potvrdil  v 1/98 další exilovaný agent DRS Adlane Chabane, a to arabskému deníku vycházejícímu v LON : „Již od roku 94 zvláštní útvar DRS  v rámci DCSM/DCSA plánoval a organizoval masakry civilistů. DCSA šéfoval 90-96 gen. Kamel Abderrahmane,zvláštnímu útvaru se speciálními komandy (měly vousy a nosily mudžáhedínské hábity)  v kasárnách BenAknoun v Alžíru pluk.Athmane Tartag alias „Bašír“ .

Cílem bylo terorizovat a vyhlazovat rodiny hledaných islámistických ozbrojenců v islámistických čtvrtích a izolovat je tak od dalších rodin, aby je nepodporovaly. K masakrům se poté obvykle přihlásilo vedení GIA, aby smazalo jakékoliv podezření z armády, či je armáda za dílo GIA prohlásila sama.Další svědectví počátkem roku 03 v čas. Nord-Sud Export zveřejnil Abdelkader Tigha, býv. důstojník DRS z CTRI Blida, kterému šéfoval od 8/90 do 10/03  pluk. Mhenna Džebbar. Nejucelenější a nejvýznamnější jsou však informace od býv. pluk. Mohameda Samrawi, bývalé pravé ruky gen.Smaina Lamariho, šéfa DCE. Samrawi byl v letech 90-92 šéfem analytického oddělení DRS, od 9/92 byl voj. přidělencem na alž. ambasádě v Německu, kde v 2/96 požádal o polit. azyl a napsal memoáry Chronique des années de sang. 

V roce 94 Charles Pasqua, zejm. po atentátu v Ain-Allah v 8/94 , přijal ještě přísnější bezpečnostní opatření namířené proti islámistům z FIS ve Francii a otevřeně podpořil alž. generály .Koncem roku 94 si Západ nebyl jistý, zda armáda v Alžírsku vyhraje, a připravoval se i na uchopení moci v Alžíru islámisty, viz amer. tuniské voj. manévry z té doby či mnohonárodní Tramontana 94, nacvičující evakuaci záp. občanů z Alžírska. 

V lednu 95 se konala jednání v Římě (11.94-1/95), zorganizovaná pod záštitou Vatikánu, jednání vedl Andrea Riccardi, ( armáda byla znepokojena, že tato iniciativa opozičních polit. stran nalezla kladnou ozvěnu u některých západoevropských vlád, proto se tuto platformu snažila zdiskreditovat štvavou mediální kampaní proti Vatikánu a jeho „křižáckým“ úmyslům s tím, že mír vyjednaný skrze křestˇanskou organizaci je pro muslimy nepřijatelný, a její signatáře média nazývala „komplicemi teroristů z FIS, angažujících se v GIA“ ).Zatímco se na těchto jednáních Ben Bella vroucně líbal s mladým islámistou Anouarem Haddamem, mluvčím FIS a členem kalifátu vyhlášeným GIA (dnes žije v USA, kde v roce 06 oznámil,že v Alžírsku založil ilegální Freedom and Social Justice Movement,a mj. požaduje amnestii pro všechny islámistické extrémisty),muži Haddama vraždili civilisty, včetně dětí, v Tazoult v provincii Batna.

Generalita  na těchto jednáních odmítla požadavky osmi opozičních stran,jak islámistických, tak laických  na zahájení politického dialogu (koalice z římského Sant Egidio,kdy exilovaní vůdci podepsali tzv. National Contract).

GIA na podepsání římské koaliční smlouvy reagovala „chaoticky“ – nejprve ji hned druhý den překvapivě přijala s tím, že jestli vláda splní požadavky opozice a její tři další požadavky ( uplatnění šaríji vůči zločinným generálům,osvobození Lajády a rozpuštění komunistických aj. ateistických stran), zastaví boj, ale o pár dní později GIA opoziční smlouvu nenávistně napadla a její signatáře nazvala „ bezbožné“ , a vzápětí 30.1.95 se  GIA přihlásila k sebevražednému útoku automobilem Mazdou napěchovaným výbušninami (250 kg) proti policejní stanici v Alžíru na rušné ulici Amirouche (42 mrtvých oficiálně, podle franc. novinářů až 400 mrtvých ,256 zraněných).22.2.95 DRS zorganizovala masakr ve věznici Serkadji ,  při kterém při údajném vzbouření vězňů zahynulo na 100 uvězněných,v drtivé většině kádry FIS,  kteří byli odsouzeni k trestům smrti či k trestům doživotí. 

Již počátkem roku 95 prez. Ziruál rozehrál „dialog“ na téma podzimních prez. voleb, jejichž konání FIS a ostatní opoziční strany odmítly. Aby je přesvědčil o svých „ mírových“ úmyslech, nechal v 2/95 vyhlásit zákon o částečné amnestii (rahma) pro ty ozbroj. skupiny, které složí zbraně. Mezitím armáda v 3/95 provedla velkou protiislámistickou ofenzívu v oblasti Ain-Defla, při které zabila přes 1.000 civilistů. AIS, s Mezrakem Madani od 1/95 v čele, se ocitala ve dvojím ohni : její příslušníky zabíjela jak armáda, tak GIA , proto Mezrak již v 3/95 vyjednával s armádou, aby si uvolnil ruce proti GIA. Jenže Mezrak byl v lednu 95 v bojích s armádou zraněn a zajat, a poté byl DRS „ vrácen“ formou simulace útěku z nemocnice Constantine  … Mezrak byl zatčen již v 2/92, ale rovněž   „utekl“ , a to již v květnu 92 z vězeňské nemocnice Jijel, kde byl hospitalizován, a v 6/93 na něj byl vydán zatykač pro vraždu policisty, načež v 7/93 podepsal komuniké, které vyhlašovalo vytvoření „voj. komise východu“ a s Ahmedem Benaichou z FIS, jenž působil v ilegalitě v Chlef, založil na jaře 94 Islámskou armádu spásy/AIS,která se vyslovila proti slučování ozbroj. islámistických frakcí pod záštitou GIA. DRS AIS potřebovala jako protiváhu ke GIA, aby měla s kým vyjednávat, až přijde čas .

V době, kdy římská jednání zkrachovala, gen. Ziruál dostal od DRS za partnera k vyjednávání Mezraka, známého DRS z Kaddáfího Arabské legie. Mezrak jako národní emír AIS podepsal několik prohlášení pod pseudonymem abú el Haithem, ve kterých se distancoval od GIA , a odmítl tvrzení některých předáků FIS, že GIA je  třeba využít k tlaku na vládu a poté ji podřídit pravidlům FIS . Mezrag nabízel prez. Ziruálovi polit. řešení a jednání, a alž. tisk jej začal označovat za „umírněného“  ( mluvčí MAOL/ Algerian Free Officers Movement, které si klade za cíl obnovit prestiž armády v duchu násirovských iluzí, a které se snaží usadit i v sousedním Maroku, do roku 95 antiFIS, potvrdil v listu Le Monde z 26.11.99, že Mezrak byl loutkou DRS) .

Mezrak poslal Abassi Madanimu dopis, v němž naléhal na polit. jednání se Ziruálem . Madani mu nikdy neodpověděl, ale 9/4/95 napsal přímo Ziruálu, že s jednáním souhlasí . Ze strany FIS se dvěma poradci Ziruála (Betchinem a Tayebem Derradji)  „jednali“ : Madani, Benhadž,Hašani,Abdelkader Omar, Ali Djeddi,Abdelkader Boukhakham a Kamel Guemmazi . jednání ztroskatala, protože údajně Madani odmítl podepsat dokument Ziruálem předložený, ale podle jiných Ziruál jednání s předáky FIS ukončil výměnou za podporu jeho prezidentské kandidatury ze strany armády v 11/95 (generálové tak Ziruála vybavili „politickou“ legitimitou, kterou doposud měli jen předáci stran, které vyhrály v posledních volbách, zejm. FIS,FLN, FFS). Prez.Ziruál  (byl i ministrem obrany) se poté s genštábem dohodl na „tureckém modu operandi“ armády : formálně nezávislá na politické moci, zakročí pouze tehdy, budou-li ohroženy důležité národní zájmy ( Ziruál na oplátku souhlasil s tím, že gen.Mohamed Lamari bude náčelníkem genštábu  a pluk. v důchodu Selim Saadi ministrem vnitra) … Ziruál poté zřídil Komisi pro národní usmíření a dialog, ve které byli tři generálové gen. Mohamed Touati,gen. Tajíb Derradji (gen. inspektor pozemních sil)  a gen. Ahmed Senhadži, šéf voj. infrastruktury . Armádní informační a koordinační výbor/DCIO, vydavatel listu El Djeich, a jeho šéf pluk.Abdessalam Buchareb prováděly v armádě informační kampaň za národní dialog.

Volby (navzdory tomu, že GIA vyhlásila, že zařízne každého, kdo půjde volit) se konaly v 11/95 pod záštitou OSN a mez. pozorovatelů z Afriky (a za konání společných voj. manévrů US- Tunisko, protože Washington a Tunis se domnívali, že alž. generalita volby neustojí a islámisté převezmou v Alžíru vládu)  ,“ vyhrál“ umírněný Ziruál, který slíbil „normalizaci“ , 2. byl islámista Mahfud Nahnah ) ...

Ačkoliv je politické strany, jak islámistické, tak laické, v drtivé většině ignorovaly (bojkotovaly je i strany ,které se zúčastnily konference v San Egidio), účast voličů byla vysoká (75%), Ziruál byl zvolen 60% , a mez. pozorovatelé z OSN, z Ligy arabských států a z Organizace africké jednoty, volby nenapadly. FIS vůdcové v exilu se v názorech na tyto volby neshodli : zatímco islámista Rabah Kebir z Německa Ziruálovi poblahopřál, Anuar Haddam z US Kebira nazval zrádcem a prohlásil, že tato volební fraška vítězství „velké islámské revoluce“ nezastaví a v 12/95 FIDA zavraždila  gen. Mohameda Butighane, muže č. dvě v námořnictvu …

Po ústavním referendu z 11/96 však již bylo jasné, že islámisté přestali být polit. hrozbou, zato se stali hrozbou bezpečnostní , kterou se alž. vláda snažila  zlikvidovat po vzoru peruánské vlády, které se podařilo v roce 93 skoncovat s maoistickými teroristy ze Světlé stezky/Sendero Luminoso, třebaže se Washington  v této době domníval, že  „vyjednávající“ Alžír činí stejnou chybu, jakou udělali Američané koncem 70.let v Íránu,když bez „boje“ vyklidili islámistům pole  …  

O 3 roky později Ziruála donutili jeho kolegové v armádě k demisi, protože Ziruál prosazoval přímé jednání s islámisty, kdežto genštáb nepřímé , tj. armádní klika genštábu podepsala jen separátní mír s AIS, což Ziruál nazval „manévrem“ , a nikoli seriózním jednáním . Mezrag navrhl Ziruálovi jednání v 1/96, skutečně začali jednat od 5/96, ale nikoliv se Ziruálem, ale se Smainem Lamari (jednání vedla k propuštění z věznice Abbasse Madaniho a Abdelkadera Hachani, Madani sice viděl text dohody o příměří v TV , ale „tradičně“ se nesměl k ničemu veřejně vyjadřovat).

13 bodů dohody o příměří např. stanovilo, že ozbroj. skupiny,které složily zbraně budou amnestovány a jejich rodiny budou evakuovány do vzdálených a bezpečných míst (tj. od 1.10.97 bylo několik tisíc mužů AIS izolováno v táborech pod kontrolou armády, do normálního civilního života, pokud se nezapojili do speciálních jednotek protiterorist. boje, se mohli zapojit až po vyhlášení zákona o národním usmíření Bouteflikem v 7/99 ) . Dohoda stanovovala, že na „všechny“ ,kteří během občanské války zemřeli, se bude hledět jako na „oběti“, a jako takové dostanou jejich rodiny od vlády odškodnění …   (Modality dohody mezi DRS a  AIS nebyly zveřejněny nikdy) . 

Když prez. volby úspěšně proběhly (za nebývalé vysoké voleb. účasti 76% ,přestože i vůdci polit. stran v exilu nabádali k bojkotu voleb, ,a za období 11-12/95 přes 1.000 mužů jak z GIA, tak z AIS dezertovalo a složilo zbraně ) ,  Zitouni vyhlásil celou alž. společnost za odpadlickou , a to v 60stránkové fatwě z 2/96, která z tohoto důvodu vyzývala k útokům proti civilistům. Současně se v ní prohlásil za Amir al-Mumineen/emír Pravověrných, titul, který se uděluje jen kalifům, s tím, že GIA bude bojovat za alž. kalifát, ze kterého islámisté „ osvobodí“ od nemuslimů celý svět …

 Další „novinkou“ Zitouniho bylo přenesení  alž. obč. války do Francie, kde cílem GIA byly hlavně izraelské zájmy … Zatímco v „Londonistánu“ sídlilo evropské  „ ideologické vedení „ GIA, hlavní evropský štáb GIA byl umístěn ve Francii, kde GIA za pomoci al-Qajdy dokonce zřídila výcvikový tábor v Ardeche pro rekruty ze zdejší početné  alžírské diaspory. Teprve po útocích GIA na cíle ve Francii se franc. policie probudila a začala likvidovat zdejší GIA podpůrné buňky, které se však úspěšně přemístily do Belgie,Itálie,Španělska ,Švýcarska a Německa, přičemž největší podhoubí bylo vybudováno v Belgii (všechny tyto evropské sítě GIA dnes kontroluje GSPC) .

 V říjnu 94 Berberové demonstrovali za to, aby byla berberština vyhlášena úředním jazykem  (Berberové mluví kabylsky a francouzsky, arabštinu odmítají) a za autonomii Kabylie (severovýchod)  … Berberové jsou vlažní sunnité, jsou mezi nimi i křestˇané, jejich hlavní polit. strany FFS Hocina Ahmeda  a RCD/Rally for Culture and Democracy Sajída Sadima  jsou strany laické .Nejznámějším alž. Berberem, bojovníkem za berberskou věc a za sekularismus v alž. společnosti ,  je pravděpodobně zpěvák Lounes Matoub, jehož v dětství  v 60.letech poznamenala násilná arabizace , kdy berberské děti nesměly ve škole mluvit ani berbersky ani francouzsky, jen arabsky. Byl pravděpodobně jediným severoafrickým zpěvákem, který ve svých písních otevřeně kritizoval vládu a ve svých písničkách nešetřil ani Alláha, nejvíce v písničce Allah Akbar  ( na jeho pohřbu nechala rodina zahrát jeho parodii na alž. státní hymnu z jeho posledního alba ) . „ Jsem rebel, proto nemohu být muslimem, vnucované autority neuznávám “ poznamenal. Při demonstracích v říjnu 1988 byl jedním policistou pětkrát střelen, 2 roky byl hospitalizován , prodělal 17 operací. Přestože hned po vypuknutí občanské války byl na seznamu asi stovky  intelektuálů, kteří měli být islámisty zavražděni,zůstal v Alžírsku,třebaže mohl odjet do PAR (94 dostal cenu od Danielle Mitterrandové, 95 od asociace kanad. novinářů /Freedom of Expression Prize) . V červnu 98 , když bylo jeho auto zastaveno u silničního zátarasu na horské silnici ve východním Alžírsku, maskovaní muži jej rozstříleli, tři ženy, které byly v jeho autu těžce postřeleny, přežily. Po jeho smrti vypukly v Kabylii mohutné demonstrace, Berberové útočili na vládní budovy, třebaže vláda z jeho smrti obvinila příslušníky GIA. 

OPERACE CHRYZANTÉMA

Koncem roku 1993 se generálové v Alžíru, již dva roky nemilosrdně vyhlazující islámistickou opozici ,  snažili definitivně dostat Paříž ( ministr vnitra Charles Pasqua a jeho poradce  Jean-Charles Marchiani jejich vyhlazovací strategii podporovali, Elysejský palác a  Quai d´Orsay, tj. Francois Mitterrand a Alain Juppé ,požadovali umírněnější represe ) na svoji stranu. Proto  šéfové alžírských tajných služeb vymysleli společně s Marchianim  operaci Chryzantéma, která měla Paříž pevně zakotvit v jejich táboře a zároveň  je zbavit politických odpůrců z řad islámistů exilovaných ve Francii …

Operace Chryzantéma spočívala v tom, že 23. října 1993  alžírské tajné služby ve spolupráci s Marchianim nechaly unést v centru Alžíru  tři francouzské funkcionáře z generálního konzulátu v Alžíru, manžele Jean-Claude a Michele Thévenotovy a  Alaina Freissiera. Premiér Eduard Balladur dal poté ministerstvu vnitra souhlas  k zahájení akce Chryzantéma, největšímu honu na alžírskou politickou opozici ve Francii  od 17.10. 1961 .Spokojené  alžírské tajné služby pak na oplátku zahájily operaci Podfuk, která měla navodit dojem, že se jim podařilo osvobodit francouzské rukojmí ( nejprve osvobodily oba pány, Michele poté ještě pár dní „hledaly“ …).

Rukojmí byli vybaveny ultimátem GIA, žádajícím, aby do 1.12.93 z Alžírska odešli všichni cizinci (1.12.03  franc. Canal Plus odvysílal reportáž známého novináře Jean-Baptiste Rivoire, ve které býv. vysoký činitel franc. ambasády v Alžíru z té doby potvrdil, že od samého počátku věděl, že šlo o  akci ve společné  réžii alž. DRS a franc. DST …) . 

Cílem alž. taj. služby DRS bylo postavit proti sobě ozbrojené křídlo FIS /Islámskou armádu spásy /AIS  a GIA, což se jí prostřednictvím Zituniho a jeho nástupce Zuabriho dokonale povedlo (ze všech osmi šéfů ,které GIA během 10 let měla ,vládl Zuabri nejdéle, 12/96-2/02 ,před ním krátce GIA šéfoval Farid Hamani alias abú Selman, od  7/96 do 12/96,kdy byl zabit). GIA v 12/96  zavraždila šéfa AIS  pro střední Alžírsko Azzedine Bekota alias Baa .

V lednu 97 Zuabri vyhlásil AIS  totální válku. Docházelo k bitvám mezi AIS a GIA , dominující v okolí Alžíru , které GIA nazývala „ osvobozeným územím“ , ostatní trojúhelníkem smrti ( od Tidželabine, přes Tirat-Sidi Belabbas po Blida –Mtigah-Midia , noční můrou pro armádu byly průsmyky Palestro ) … Baštou GIA byly Chemis el-Chečna, Meftah  a Larbaa , v nichž ženy chodí vždy zahalené , a šestiletí chlapci zde vláčí po tříkilometrovém úseku obrovská vědra s vodou zavěšená na ramenou … Imámy, které sem posílal Alžír, zde hned po příchodu zabíjeli . Armáda tady přežívala jen za ostnatým drátem a za pytly s pískem  … 

Období 94-98 bylo nejkrvavější a vyznačovalo se masakry odlehlých vesnických komunit, většinou rodných vesnic rivalů, či  vesnic, které již odmítly GIA  nadále podporovat či z nichž byli její členové, kteří přeběhli či zradili tím, že zvažovali vyjednávání s úřady po září 97 …Od  srpna 97 do léta 98 byly tyto vesnické komunity vyvraždˇovány zcela pravidelně, jedna týdně … (Amnesty International)  

Únos a zavraždění franc. trappistických mnichů z řádu cisterciánů:

O této kauze bylo mnoho napsáno,viz např. René Guitton : Le martyre  des moines de Tibhirine (80km jižně od Alžíru, v oblasti Medea),PAR 01, cituje kruhy franc. tajných služeb.14.12.93 bylo blízko kláštera islámisty podřezáno 12 chorvatských dělníků , a  24.12.93 na vrata kláštera zabušilo islámistické komando a jejich mediálně „pověstný“ velitel Sayah Attiyah na představeném kláštera požadoval splnění tří věcí : a) finanční platby islámistům na znamení jejich podpory ,což klášter údajně odmítl (později zavražděný biskup Monsieur Claverie po únosu tvrdil, že 25.12.93 dostal klášter ze strany islámistů „záruky“ na svoji ochranu ) b) aby se páter Luc (82) , lékař,který léčil zdejší nemocné již 50 let, okamžitě odebral do hor ošetřovat raněné z řad islámistů, s čímž páter Luc v duchu Hippokratovy přísahy souhlasil ,ale jen  budou-li dopraveni do kláštera c) aby klášter komandu vydal veškeré zásoby svých léků, což představený kláštera odmítl s tím, že léky má klášter jen pro zdejší chudé …

Sedm francouzských mnichů z Řádu trapistů ( nepříjemných svědků „špinavé války“ ,kteří podporovali dialog ze St.Egidio a udržovali kontakty s Hocinem Bouslimane,jenž se „přátelil“ s představiteli FIS) , včetně pátera Luka a představeného kláštera, bylo uneseno z kláštera Tibhrine v noci 26.3.96 , podle tvrzení Alžíru 31.5.96  byly nalezeny jejich uřízlé hlavy(těla nalezena nebyla). Otec Armand Veilleux,jenž v té době byl gen. prokurátorem řádu, listu Le Monde 24.1.04 potvrdil, že musel na alž. úřady dlouho naléhat, aby mu ukázaly těla – nakonec mohl vidět jen hlavy . 

V PAR byl vyjednáváním s únosci pověřen gen.Philippe Rondot ( do roku 1981 pracoval pro civilní rozvědku DGSE pod ministerstvem obrany, poté pro jejího konkurenta civilní rozvědku DST pod ministerstvem vnitra) , jenž vedl jednání s všemocným šéfem alž. voj. rozvědky Smainem Lamari ,a šéfem franc. voj. výzvědné služby v Alžíru, přičemž obě služby propagovaly jiné verze : alžírskou verzi prosazovala franc. civilní kontrarozvědka DST (ministerstvo vnitra) , verzi rozvědky DGSE pod ministerstvem obrany prosazovalo franc. ministerstvo zahraničí …

18.4.96 se k únosu přihlásil emír Džamel Zitouni s tím, že mnichy vymění za Abdelhaka  Lajáda/abú Adlane, který byl zatčen v Maroku 29.9.93 a vydán Alžíru, kde byl v červnu 95 „odsouzen“ za krvavé bombové útoky proti civilistům k trestu smrti , propuštěn však již byl, spolu s mužem číslo dvě Islámské strany spásy, šejkem Ali Belhadžem,12.3.06 v době amnestie, kterou Alžířané schválili v referendu z roku 05.

30.4.96 dorazil na franc. ambasádu v Alžíru  emisar Zitouniho , jistý Abdullah s audiokazetou s nahranými hlasy mnichů a s textem jimi podepsaným ze dne 20.4. Abdullah 90 minut hovořil s přivolaným zástupcem DGSE, se kterým se dohodl na způsobu kontaktu s únosci . Poté informační zpravodaj GIA list El Ansar napsal, že paralelní kontakty s únosci udržuje jako vyjednávač i tehdejší prefekt Jean-Charles Marchiani (pozdější poradce ministra vnitra Charlese Pasqua),  načež 9.5.96 franc. ministerstvo zahraničí tuto informaci, že by franc. stát s únosci vyjednával, dementovalo. René Guitton ve své knize tvrdí, že Marchiani po celou dobu krize udržoval s únosci kontakt, a prohlásil, že „ kdyby se DGSE do aféry diletantsky nepletla, že by propuštění mnichů vyjednal … „

Kapitán Haroun tvrdí, že vraždou mnichů vyústil konflikt mezi alž. a francouzskými tajnými službami na jedné straně, a spory mezi franc. tajnými službami navzájem, které dosáhly přímého kontaktu se zadržovanými mnichy, během kterého je opatřili sledovacím elektronickým zařízením, ale při samostatné akci  SDECE,která měla vést k jejich osvobození Vatikán Paříž /PAR udržovala záměrně stranou, ale papež Jan-Pavel II se  ke konsternaci PAR 14.4.96 překvapivě objevil  v Tunisu, kde vyzval k propuštění mnichů a navázal vlastní kontakt s únosci … 

Abdelkader Tigha, v roce 96 vys. důstojník CTRI Blida ,23.12.02 potvrdil listu Libération tvrzení býv. kpt.Hacine Ouguenoune, že únos byl zinscenován DRS.Tigha tvrdí, že byl svědkem setkání gen.Smaina Lamari s agentem DRS a pravou rukou Zitouniho, Mouloudem Azzoutem, v předvečer únosu mnichů.V den únosu z kasáren večer vyjely dvě dodávky, které do CTRI převážely k výslechům zatčené.Dozvěděl se, že jedou do Médea.Když se vrátily, seděli v nich unesení mniši.Vyslýchal je Mouloud Azzout. Teprve po dvou dnech výslechů je převedli do horského doupěte Zitouniho Bougara (Mitidja), na místo zvané Tala Acha , s podzemními chodbami, ošetřovnou a výcvikovým  střediskem pro rekruty, ze kterého Mouloud Azzout udržoval kontakty s CTRI Blida.

Kvůli mnichům se však Zitouni dostal do konfliktu s několika frakcemi, které jej přiměly, aby mnichy předal jinému oddílu (který však neudržoval kontakty s DRS, čímž Zitouni „akci DRS zkazil“ , a mnichy a sebe odsoudil k likvidaci) .

Podle abú Chaiba Aliho Benhadjara, bývalého velitele GIA v oblasti Medea, jenž z GIA po zavraždění mnichů odešel a založil vlastní oddíl LIDD ,GIA v době únosu mnichů prováděla rozsáhlý zátah na obyvatele této oblasti, vypálila několik domů a zavraždila několik civilistů. Podle Benhadžára se jednomu z mnichů podařilo utéci a uvědomit bezpečnostní složky o místě zadržování mnichů – ty však nic nepodnikly, zato o několik dní později oblast bombardovaly napalmem (viz abú Chaib Ali Benhadjar :L´affaire de la mise  á mort des sept moines). 

21.5.96 komuniké č.44 skupiny GIA prohlašovalo :“ Splnili jsme své sliby a podřezali jsme dnes ráno hrdla sedmi křestˇanským mnichům, budiž Allah pochválen …“ Junta v Alžíru však tuto informaci odmítla potvrdit,a teprve až o devět dnů později oznámila nález sedmi uříznutých hlav u města Medea …  Již od samého počátku média spekulovala , že šlo o nájemnou vraždu, objednanou vojenskou juntou v Alžíru (někteří tvrdí, že i jistými kruhy franc. taj. služeb)  v době  zasedání světového protiteroristického summitu v egyptském městě  Šarm el-Šejch, která měla galvanizovat svět. veřejné mínění proti islámistům (na druhou stranu jejich zavraždění vyvolalo protesty i některých islámist. organizací v Alžírsku i  v zahraničí).

Tuto tezi potvrzuje nezávislé vyšetřování vedené US historikem Johnem Kiserem a Henri Quinsonem na žádost dvou mnichů, kterým se podařilo, díky představenému kláštera (59) , jenž  únoscům tvrdil, že v klášteře je jen sedm mnichů, utéci , kteří však poprvé  ve Francii veřejně vystoupili až v dubnu 07 ( viz Passion pour l´Algérie + ouest-france.fr Le moines  de Tibéhirine , victimes d´une bravure ?, kde  se uvádí, že  mniši, než jim byli uřezány hlavy, byli jako nepohodlní svědci rozstříleni z vrtulníku alž. armády …) .Vlivný italský list La Stampa tvrdil, že v rámci této aféry bylo zavražděno mnoho svědků, včetně  oranského biskupa Pierre Claverie, který byl  1.8.96 zabit bombou odpálenou na dálku poté, co odcházel ze schůzky s franc. ministrem zahraničí Hervé de Charrette, který byl v Alžíru na návštěvě . Ani

Alžír, ani Paříž neprovedli žádné důkladné vyšetřování, a PAR na něm ani netrvala. Dokonce ani katolická církev , a zejm. alž. arcibiskup Mgr Teissier, se neozvali, a mlčky přijali vysvětlení, že mnichy údajně zmasakrovala GIA.Teprve poté, co pro list Libération svědčil v 12/02 Abdelkader Tigha, se alespoň jedna rodina zavražděného mnicha (otce Lebretona) a páter  Armand Veilleux odvážili podat ve věci trestní oznámení na neznámého pachatele  u známého pařížského protiteroristického soudce Bruguiere, jenž s vyšetřováním nijak nepospíchal, a proto právní zástupkyně rodin mnichů v březnu 06 veřejně napadla neúnosné protahování vyšetřování případu pod vedením soudce Jean-Louis Bruguiere …. To, že Alžír kategoricky odmítl  jakékoliv mezinárodní vyšetřování masakrů, které byly spáchané před branami Alžíru, jen posiluje podezření, že jsou za ně odpovědné jisté složky armády či tajných služeb.

2.5.96 Abdurahmane abú Džamál v komuniké na masakry v oblastech Blida a Medea mj.napsal :“ Je zajímavé, že k masakrům dochazí jen v oblastech, které jsou kontrolovány armádou, a odkud pochází drtivá většina „autentických“ islámistů,které jsou cílem masakrů i ze strany bezpečnost. složek,  zatímco oblasti, které kontroluje GIA, nikdy nebyly terčem útoků ze strany vládních jednotek.“

V 3/96  Hnutí za islámský stát /MEI  Sajída Mekhloufiho ve svém komuniké opět prohlásilo (tak jako v 8/94) :“ Jsme přesvědčeni, že vedení GIA je infiltrováno agenty DRS, v jejichž čele stojí abú Abderrahmane Amine alias Džamel Zitouni, a máme prokazatelné důkazy, jejichž kopie jsme rozdali těm velitelům GIA,kteří se postavili proti znásilňování a vraždění žen, včetně těhotných a kojících .“Mekhloufi jmenoval i další kolaboranty : abú Raihana alias Farid Achi, abú Talha al-Džanoubi alias Antar Zouabri … Islámská fronta za ozbroj. boj potvrdila jména těchto kolaborantů s DRS , a přidala další jména : Redouane Makador,Omar Chikhi, Bouzid Abdel Sami , abú al-Bassir. 

Zitouni, po dekapitaci mnichů a veřejném prohlášení MEI o jeho kolaboraci s DRS, politicky již stejně mrtvý ( DRS se musela zbavit korunního svědka jejích bombových útoků v PAR a v aféře mnichů) , byl (podle oficiálních údajů) zavražděn až 16.7.96 ( 6.6.96 se od Zitouniho distancovala al-Qaida v prohlášení Jordánce palestinského původu Othmane  Omara Mahmouda alias abú Koutada/Qatada z LON, jenž vyslal do Alž. ku svému muži v GIA (tímto mužem byl Abdelmadjid Dichou alias abú Mosáb,bývalý představitel FIS v Bordj  Ménaiel (Boumerdes) a  jeden z budoucích šéfů GSPC) , svoji spojku, která mu jeho prohlášení , ve kterém al-Qaida doporučovala abú Mosábovi, aby opustil řady GIA, předala ) .

Abdelkader Tigha , a jiní, však tvrdí, že byl Zitouni zavražděn komandem DRS hned poté, co 21.5.96 zveřejnil, že dekapitoval mnichy, tj. ještě v 5/96, což by spíše odpovídalo, protože Antar Zuabri byl  vrchním emírem GIA vyhlášen již 18.7.96, a musel si cestičku k moci ještě proklestit. Podle Gillese Kepela (Jihad,The Trail of Political Islam) , byl Zitouni ve svém terénním voze zavražděn na cestě do Médea komandem FIDA (frakcí džazáristů) , což potvrzují i jiné  „vládní“ zdroje, snažící se vylíčit GIA jako „autonomní“ organizaci (Jihad in the Maghrib), bývalého velitele GIA v Medea Ali Benhadžára, jenž nebyl „ Afgháncem“ , ani zastáncem qutbismu, a který se na podzim 95 od GIA odtrhl . Sám Benhadžár, jenž k roku 05 žil v Médea, si vraždu Zitouniho nárokoval , třebaže tvrdil, že jeho muži netušili, že zabíjejí Zitouniho.  13.1.97 byla podřezána rodina „Afghánce“ Rabaha Guettah, a o 7 měsíců později bylo ve stejné vesnici podřezáno 48 lidí z rodin milic …

1.2.97 nechal nový emír GIA Antar Zouabri vyvraždit 31 členů  Benhadžárovi rodiny ve čtvrti Ktiten ve městě Medea. ( V 1/96 krátce po propuštění z vězení byl ve své rodné vesnici podřezán bratr Zouabriho, a pár měsíců nato i ostatní příslušníci Zouabriho rodiny „neznámými“ pachateli ) .

V únoru 97 Ali Benhadžar založil z frakcí, které od GIA odešly, vlastní organizaci LIDD/Ligue Islamique pour le Dawa et le Djihad, která se nakonec připojila k AIS. Ze stejného důvodu se na podzim 96 od GIA odtrhla Libyan Fighting Islamic Group/FIG, Kertaliho MIDD/Mouvement Islamique pour la Dawa et le Djihad,skupina v horách Louh Abdelkadera Souane říkající si Katibat Er-rabbaniya/Boží společnost, či Katibat Es-sahara/Saharská společnost v oblasti Ghardaia, vedená Bouainem ( složení GIA v roce 93-4 bylo jiné než v roce 94-96 a jiné v letech 97-98) .