Alžírsko IV Národní usmíření pro jistotu nedovedené do konce

Alžírská GSPC s emírem Droukdalem  převzala metody boje GIA , a po likvidaci Zarkávího z Al-Qajdy v 6/06 v Iráku Američany má Droukdal ambice převzít štafetu i za al-Qajdu, která utrpěla těžké ztráty nejen v Iráku, ale i v Saúdské Arábii, a jejíž "tvrdé jádro" se v současnosti odhaduje na 300 -500 lidí.  

 Odchod Benhadžara z GIA znamenal volnou cestu do funkce „vrchního“ emíra GIA pro ještě krvavějšího Antara Zouabriho alias abú Talha*1970, třebaže i on byl Sajídem Mekhloufim veřejně zmíněn jako kolaborant s DRS. Cestičku k titulu vrchního emíra GIA si Zouabri pro jistotu zabezpečil  nejen vnitřním pučem (na jeho stranu se nakonec přidal Mahfoud Aslawi,jenž udržoval důležité kontakty se zahraničními džihádisty egyptskými, s libyjským hnutím al-muqatala, se stoupenci abú Qotada v Palestině a abú Monsaba v Sýrii )  , ale i vyvražděním všech stávajících i potenciálních stoupenců Benhadžara, včetně značného počtu „Afghánců“, kteří se zdráhali označit za takfiristickou celou alž. společnost a nesouhlasili s eskalací masového vraždění …

Koncem srpna 96 Zouabri nechal zavraždit emíra Benchiha, spoluzakladatele GIA, který se však od GIA distancoval v 1/96, a shromaždˇoval kolem sebe významné GIA disidenty .Zouabri přes Mahfouda Aslawiho obnovil kontakty s představiteli džihádistů, kteří požadovali vysvětlení, proč byl z GIA vyloučen uvězněný Ali Benhadž (který se však nikdy nevyslovil ke svému „ zahrnutí ex offo „ mezi členy poradního shromáždění GIA v 5/94, a naopak podpořil jednání polit. stran s Alžírem v Římě (a proto byl vyloučen).

Zouabri rovněž pro „své nadřízené z al-Qajdy v Londonistánu“  koncem roku 96  v 60stránkovém spisku abú Mondhara vyvracel tvrzení džazáristů , že GIA zastává kharijismus („disidentismus“ ), který považuje všechny muslimy za nevěřící,proto může zabíjet i ulemy, praktikuje fanatický terorismus ,a džihád považuje za šestý pilíř islámu. Zouabri tvrdil, že GIA praktikuje „jen zdravý salafismus“, takže abú Hamza nakonec po 8 měsících list GIA AlAnsar začal znovu v 2/97 publikovat. 

Zouabri, který vyhlásil „totální“ válku AIS, svoji představu „zbožnosti“ založil na dalších „talibanských“ zákazech : nařídil totální oddělení mužů a žen na veřejnosti, zakázal ženám jakoukoliv práci mimo dům a jakékoliv vzdělání, všem zakázal jakýkoliv kontakt s úřady, právníky, soudy a advokáty.27letý Zouabri, za Zitouniho šéf Zeleného katibatu, tj. Zitouniho ochranky, dotáhl takfiristickou taktiku masového vraždění ,podle které „všichni, kdo nejsou s námi, si zaslouží smrt“ ,do nebetyčných výšin fanatismu, a  zahájil systematický teror venkovských komunit, protože podle jeho prohlášení „ zaprodali islám a nechtějí bojovat se zbraní v ruce proti nepřátelům islámu „  …

Že šlo o vesnice jemu konkurujících frakcí ,zejm. v oblasti Medea, v nichž žili příbuzní či stoupenci Benhadžara a jeho velitelů, netřeba povídat. Zouabri byl mnohokrát prohlášen novináři i úřady za mrtvého , ale vždycky se znovu vynořil. Např. alž. tisk tvrdil, že byl zavražděn v 7/97, ale v 10/97 gen.Fodhil Cherif prohlásil, že je Zouabri naživu. 

Třebaže  již od jara 96 byl Alžír pro silnou koncentraci vládních vojsk pro islámisty nedobytný, masakry a bombové atentáty v předměských chudinských čtvrtích Alžíru ze strany GIA nerušeně pokračovaly ještě ve větší míře, a vrcholu dosáhly v letech 97-98, a to přesto, že v této době se AIS chystala složit své zbraně a ostatní „autonomní“ ne GIA islámské ozbroj. skupiny byly v podstatě v rozkladu, ve kterém na jaře 96 byla pro úchylné praktiky Zitouniho i GIA.( GIA v této době tvořilo jen několik skupin operujících v oblastech Médea,  Mitidja,Boumerdes a Dellys) . 

„Zajímavé“ na těchto masakrech v chudinských čtvrtích Alžíru (v této době pevně pod kontrolou armády ) je i to, že jejich oběti byly většinou přistěhovalci z oblastí (Medea,Blida,Larbaa,Chebli,Meftah), které ovládaly „nefalšovaní „ islámisté , tj. se kterými DRS  nemanipulovala, a kteří v okolí Alžíru  hledali bezpečí před řáděním „anonymních“ komand smrti ( ale odmítli vstoupit do „protiteroristických“ milic). Zouabri masakroval ve vesnicích, které byly nejen armádou obklíčené,ale některé měly i vlastní milice (7.2.97 masakr v Hamman Melouane u Bougera a 10.2.97 v Chréa) . Franc. list Libération uveřejnil svědectví bratra jednoho zavražděného inženýra :“ Bratr u sebe stále nosil mobilní telefon, a během čtyřhodinového útoku na svůj dům byl ve spojení se svým asistentem, který alarmoval četníky, policii, armádu . ale nikdo z nich nepohnul ani prstem. Bratra zabili četníci,dům spálili.“ 

Shrneme-li, GIA masakrovala v oblastech, kde měla armáda největší koncentraci vojsk, a armáda pravidelně zasahovala až několik hodin po skončení zabíjení . Mnohdy zabíjení probíhalo několik stovek metrů  od kasáren (Amnesty International ) .

V protiteroristické/protigerilové taktice jde o tzv. zmrazené zóny , ve kterých dochází ke koordinaci akcí armádních a pseudogerilových organizací … Zmiňují se o nich např. dokumenty armády bývalé Rhodésie,která koordinovala akce s pseudogerilovou organizací Selous Scouts :“ V přesně  vymezených zmrazených zónách bezpečnostní složky operují jen podél hlavních silnic či  jiných vytyčených bodů do doby, po kterou má být zóna po dohodě zmrazena. Jsou-li v této zóně bezpečnostní složky již rozmístěny , budou po dobu zmrazení staženy.“ 

21.4.97 bylo zmasakrováno během jedné noci 120 lidí na farmě v Bougara.Když se při jejich nájezdech na vesnice, při kterých exhibicionisticky podřezávali hrdla mačetami,dýkami, sekerami a noži, vesničany zaživa rozřezávali motorovými pilami,  někdo snažil utéci, polili jej benzínem a zapálili, případné zajatce, které odvlekli, dekapitovali.

Zouabri pro svůj oddíl dokonce kvůli dekapitacím najal řeznického učně, kterého titulovali Momo le Nain/trpaslík Mohamed, jenž při dekapitacích a řezáních hrdel  sloužil jako jejich Mistr. Při jednom takovém nájezdu na chudinské předměstí Alžíru BenTalha  20letý Momo le Nain vlastnoručně podřezal 86 lidí , z toho tucet dětí … ( K roku 04 byl stále na  svobodě) .

28.8.97 největší masakr k této době, zmasakrováno bylo přes 300/412 vesničanů z jediné komunity( útočníci v přijeli na koních s kalašnikovy a s kápěmi na hlavách, a řádili celou noc, třebaže nedaleko tábořila armáda).Sesazeni a vražděni byli imámové, mudžáhedíni či představitelé místní moci, kteří vyvolali podezření, že jsou „umírnění“ či nabádali k jednotě a k zastavení vraždění.V 1/98 některé islámistické antiGIA skupiny uveřejnily komuniké, v němž mj. napsaly :“ Zatímco vládní junta se bojí jakéhokoliv mez. vyšetření masakrů civilistů v Benzerga(Bordj-El-Kifan),Medea,Larbaa,Chebli,Rais,BenAknoun,Sidi Kebir (Blida),Bainem,Tiaret,Saida, Relizane, jejímiž obětˇmi byli venkovské komunity mudžáhedínů,my jsme pro vyšetření těchto masakrů, které GIA spáchala v réžii DRS…“ 

Jedním z důkazů, že GIA byla napojena na al-Qajdu (a DRS) ,jsou nekonvenční zbraně, které po vzoru al-Qajdy používala  : útoky (nacistickým) prudce jedovatým kyanidovým plynem (Cyklon-B) ,( použitý i při útocích proti metru a železnici v Tokiu). „Umění“ chemického terorismu  vyučovala al-Qajda ve svém afghánském táboře Darunta. V CAN zatčený dlouholetý člen GIA Ahmed Ressam potvrdil, že GIA umístˇovala plyn k větracím šachtám veřejných budov . GIA však experimentovala i s jinými prudce jedovatými látkami,které v táborech s plynovými maskami na obličejích  nejprve zkoušeli na psech. V táboře Darunta se adepti na masové vrahy učili i kombinovat jednotlivé prudce jedovaté látky, přidávat do nich olejové substance  a vyrábět z nich „krém“, kterým např. namazali kliky u dveří  (takto zabíjeli vysoce postavené lidi) … (tímto způsobem byl např. v Čečensku otráven jordánský „přítel“ Chatab Šamila Basajeva, při čtení dopisu od matky …) . V 1/03  mediální pozornost vyvolalo zmaření „ricínového“  útoku  v LON  zatčením šesti alž. členů GIA, jednajícími podle instrukcí abú Zarkávího , v jejichž domu v primitivní laboratoři ricínový jed vyráběli . Policie poté  odhalila další buňku v bytě Manchesteru,kde objevila i  chemickou příručku  al-Qajdy z roku 02  o výrobě jedů … Údajně jej chtěli použít proti jisté UK voj. základně.. Abú Zarkáví úzce spolupracoval  s Marwanem ibn Ahmadem, známým velitelem GIA,který obdržel „chemický“ výcvik v gruzínské pankiské soutěsce  v komunitě čečenských „rebelů“, a byl později zatčen ve Francii.

Za prez. Lamína Ziruála (současně byl i ministrem obrany) byly v listopadu 96 referendem schváleny ústavní změny, kterými vojáci islám uzákonili za státní náboženství (ale nepovolily vytváření polit. stran na náb. základě), a arabskou a berberskou národnost vyhlásili základem národní identity, ale berberský jazyk za oficiální ještě neuznali . V červnu 97 poté  armáda ve druhých „ svobodných „ parlamentních volbách nechala vyhrát Ziruálovo Národní dem. sdružení/RND  ( část generality  nadržuje FLN, část RND), nicméně vytvořený parlament byl prvním pluralitním v alž. historii, se čtyřmi polit. proudy : demokratický (RCD), radikálně anti-islámistický (FLN-RND) , ochotný k usmíření s islámisty (FFS) a islámistický (Hamas a Nahda) . 

V červenci 97 Zouabri učinil „zajímavou“  taktickou chybu, když do hlavní základny GIA na hoře Tala Acha sezval na 200 voj. velitelů GIA, kam DRS vyslala několik voj. jednotek. Bitva trvala celý týden, padlo v ní 80 velitelů GIA, Zouabrimu „se podařilo“  za pomoci Hattabova a Benchihova oddílu z obklíčení utéci (vydal prohlášení z jedné marocké rozhlasové stanice). Protože do své domovské provincie Metidja již nemohl, usadil se  v západoalž. horách Ouarchanis, a nařídil zmasakrovat jednu vesnici týdně. Kofi Annan a Washington tlačili na prez. Ziruála,jehož kliku Washington podporoval,  aby jednal s islámisty a zastavil tyto masakry.

30.8.97 Abbassi Madani překročil svoji „oktrojovanou“ svobodu a napsal gen. tajemníku OSN Kofi Annanovi dopis, ve kterém vyjádřil svoje přání spolupracovat s OSN na „seriózních“ jednáních vedoucích k zastavení těchto masakrů civilistů a celonárodnímu usmíření pod dohledem OSN. Generálové o dohled OSN nestáli , proto na Madaniho za tento dopis uvalili domácí vězení a zakázali mu jakoukoli komunikaci s vnějším světem. Generálové hlavně nechtěli jednání, kterých by se zúčastnili předáci FIS. Prez. Ziruál, jenž Madaniho z vězení propustil, a jeho poradce gen.Bétchine, byli pod velkým tlakem nejen OSN a Washingtonu, ale především kliky genštábu, DRS  a jimi kontrolovaných médií, kteří jim všichni spílali, že chtějí jednat s FIS, tj. s „ pachateli „ masakrů, „ s hrdlořezy“  …

Genštáb a DRS vedli vlastní tajná jednání s AIS, aby zabili dvě mouchy jednou ranou : zmařili pravděpodobnou dohodu mezi Ziruálem a FIS, a DRS tímto příměřím amnestovala své agenty a kádry, kteří předstírali dezerci z armády( později je znovuzačlenila do speciálních protiteroristických komand) . Madani Mezrag, šéf AIS, tím, že přistoupil na scénář Lamariho a DRS, připravil prez. Ziruála a Bétchina (který si již, za podpory Washingtonu připravoval kandidaturu na prez. volby v roce 2000)  o jejich hlavní kartu : vyjednávání s FIS . . . ( Benhadžár prohlásil, že Madani Mezrag nereprezentuje ani AIS, a již vůbec ne FIS …) .

21.9.97, kdy AIS oznámila, že od 1.10.97 vstoupí v účinnost její separátní příměří  s vládou, GIA zmasakrovala za přihlížení armády 400 osob v Bentalha. Předáci FIS a gen. tajemník FFS Hocine Ait Ahmed , obvinil se spoluúčasti na masakru GIA a armádu, zatímco Washington, OSN a gen.taj. Amnesty International z masakru obvinili pouze GIA … 10.97 v odpovědˇna uzavřené příměří GIA podnikla svůj první útok na město Blida, 40 km jižně v horách od Alžíru 19 vlastními vyrobenými raketami poté. co v okolí města pozabíjela 89  civilistů. GIA využila  mocenského vakua v ústředí 1.voj. okruhu, jehož velitele , generála Sajída  Bey ( z kliky generála Lamariho) Ziruál odvolal, protože nezabránil masakrům civilistů, které v okolí města GIA uskutečnila ( nejen to : gen. Sajíd Bey „ podezřele neobezřele “ vydal 60.000 kusů pušek „občanům“ v okolí města  na sebeobranu, takže skončili u islámistů ,  a Ziruál jej obvinil i z toho, že nezabránil obrovským krádežím zbraní z armádních skladů v oblasti Velkého Alžíru  …) . 9.10.97 vyšel v Paris-Match článek Derriere les tueries, de sordid intérets immobiliers et fonciers, Patrick Forrestier.

Příměří se nelíbilo ani příslušníkům polovoj. jednotek, protože po vyhlášeném „příměří“  se na politické scéně objevili „ kajícníci“ , chráněni DRS a požívající de facto trestní imunitu, zatímco příslušníci domobrany byli  již tu a tam za masové popravy v tichosti zatýkáni ,ale zřídkakdy souzeni.Příkladem za všechny může být v roce 99 zatčení dvou starostů z oblasti Relizane z Národního shromáždění za demokracii ,kteří vedli jednotky Patriotů a za tři roky osobně povraždili přes 80 lidí, včetně policejního důstojníka, jenž se vraždy pokoušel objasnit (Patrioti spadali pod ministra obrany). Přestože jejich kauza byla mediálně široce probírána,byli brzy bez potrestání propuštěni (třebaže jeden z nich byl zatčen při kontrole u silničního zátarasu s mrtvolou v kufru) …

Velitelé polovoj. jednotek byli rovněž nespokojeni, že do funkce voj. velitele Alžíru byl jmenován hlavní architekt příměří gen.Muhamed Boughaba. Mužem číslo dvě GIA za Zouabriho byl stejně vražedný Rašíd Oukali alias Rašíd abú Tourab, šéf jeho osobní gardy, po smrti Zuabriho (2/02) jeho nástupce. Oba pocházeli z Boufarik, kde byl Zouabri 2/02 zavražděn ( na to, že na jeho hlavu byla vypsána odměna 65.000 dolarů, přežil dlouho) . 8.2.02 jej armádní speciální jednotky dopadly na udání bývalého člena katibatu al-Khadra v jednom nuzném domě jeho rodného města Boufarik, a kromě Zouabriho údajně zabily (podle oficiálních zdrojů) údajně i jeho pobočníka abú Okacha ElPara,původně armádního specialistu na výbušniny s výcvikem v US (později se znovu objevil) , a majitele domu Abdela Hakima Boumediene, bývalého příslušníka GIA, jenž přijal příměří nabídnuté vládou,a pravděpodobného informátora.

Abú Tourab, společně  se Zouabrim, zorganizoval masakry v Mitidja a v Titteri, a musel se o to více „snažit“, protože nepocházel z kruhu „ Afghánců“ , ale jen z FIS. Zato do svého oddílu Katibat el-Khadra /Zelená brigáda  adoptoval tři extrémisty z bosenské džihádistické  „legie“, kteří mu „ radili“ . Pseudoprotikandidátem Touraba po smrti Zouabriho byl Khalid Fermache (35),který vstoupil do GIA za Zitouniho, a  byl pověřen „operacemi“ v západních předměstích Alžíru. Abú Tourab z Fermache učinil muže číslo dvě a svým nečetným podporovatelům slíbil  navázání „dialogu“  s válečnými lordy, kteří se  jako členové GIA postavili proti Zouabrimu.

Abú Touraba od samého počátku nepodpořil oddíl katibat al-Ahwal/Hrůzy, který od roku 94 působil poloautonomně, a přidal se k odštěpenecké skupině Kada Benchiha Strážci salafistické výzvy. Je pravděpodobné, že Tourab byl jen notoricky známým velitelem , který neměl kontrolu nad v této době již zdevastovanými a roztroušenými buňkami GIA (v této době měla GIA asi 1.000 mužů).Protože od Bouteflikova „ národního smíru“ z ledna 00  GIA chyběli noví rekruti , Tourab slíbil, že řady GIA „omladí“ a zahájil rozsáhlou „billboardovou“  kampaň v mešitách, kde plakáty GIA slibovali mladíkům za vstup do GIA  mj . pravidelný měsíční příjem pro jejich rodiny, „tučnou prémii“ pro jejich rodiny, padnou-li v boji , „odpuštění“ pro jejich příbuzné, kteří se „odvážili“  přistoupit na Bouteflikovu amnestii a složit zbraně … Zakrátko ukázal svoje pravé úmysly : žádný dialog a usmíření s konkurenty , jen bombové útoky a další masakry, zejm. v Kabylii, aby zvýšil etnické napětí. Aby získal zbraně, najímal nájemné vrahy, kteří odstřelovali policisty .600 mrtvých si připsal na svůj vrub během měsíců 5/02-7/02, aby si krvavou lázní „označkoval“ počátek svého panování. 

V 9/97  skupina alž. policistů, která uprchla do Evropy, vydala prohlášení, potvrzující, že masakry páchali, kromě  islámistů, i speciální jednotky armády a tajných služeb , a polovojenské milice, vytvořené k tomuto účelu „ likvidátory“ .„ V roce 93 nám byla sdělena nová metoda protiteroristického boje  - masové vraždění civilistů : dostali jsme rozkazy, že islámisty již nemáme zatýkat, ale rovnou střílet, a také jejich rodiny a přátele, „ pravilo se v prohlášení. „Naši kolegové, pod vlivem hypnotik, které nám před každou takovou  „protiteroristickou“  akcí dávali,  rozkazy splnili, a zmasakrovali  civilisty v Blida a v Chlef v 2/94 . jejich hlavy odřezali a pohodili po ulicích. Ti nejaktivnější byli povýšeni, či dostali dvojnásobné platy, či byli přeřazeni ke speciálním jednotkám …   Ale také jsme byli svědky fyzické likvidace desítek našich dalších kolegů,kteří brutální popravy civilistů odmítli vykonat. Budˇzešíleli v důsledku mučení, či byli popraveni. Stejně skončily i jejich rodiny.“    

 „ Skvěle „ odváděná práce  „likvidátorských“ frakcí Ozbrojené islámské skupiny/GIA dobře sloužila cílům alžírských generálů  - zdiskreditovat islámisty a zablokovat jakoukoliv možnost politického kompromisu s nimi. Mediálně nejznámější „noční“ masakry GIA spáchané  v létě 96, v roce 97 a 98 pod vedením Antara Zuuabriho v oblastech, které masově hlasovaly pro FIS , jsou např. vesnické komunity v blízkosti Alžíru  a kasáren, s největší koncentrací armády,  Rais u Sidi Moussa (300 lidí zmasakrováno 29.8.97, 200 zraněno), o pár dní později v noci na 5.9.97 v Sidi-Youcef, kde mají kasárna elitní jednotky armády,bylo zmasakrováno 70 lidí, a  v Bentalha, 20km od Alžíru, přes 400 lidí (22+23.9.97 ) , v nichž těhotné ženy byly mačetami „rozkrojeny“ či motorovými pilami rozřezány , mladé dívky byly zotročeny jako sexuální otrokyně, dětem byly usekány končetiny, hlavy kojenců byly rozbity o zdi  či jim byla podřezána hrdla ...  V případě masakrů  v Rais a Bentalha, vládní kasárna stála několik set metrů od  scén hrůzy, aniž by armáda zasáhla … Zouabri na tyto masakry reagoval koncem 9/97 : „ Těmito masakry bezbožného lidu, který stojí v cestě vítězství mudžahedínů, protože GIA nepodporuje, těmito akty vraždění,podřezávání, podpalování a znásilňování žen se více přibližujeme Bohu …“ (V březnu 09 se v Ženevě pod záštitou Světové organizace proti mučení a v rámci zasedání Rady pro lidská práva konala konference s příbuznými zavražděných a nezvěstných v 90.letech v Alžírsku, sdruženými ve Skupině rodin nezvěstných , které se zúčastnily i dvě alž. organizace pomáhající těmto rodinám Djazairouna a Somoud, jen aby konstatovaly, že Alžír v roce 07, krátce poté, co podepsal Úmluvu OSN proti mučení, znovu odmítl ustavit vyšetřující komisi těchto zločinů) . 

Šéf AIS, emír Madani Merzak, kritizující „modus operandi“ Zouabriho, přistoupil na jednostranné a bezpodmínečné zastavení palby , které začalo platit od 1.10.97, aby , jak prohlásil, „pomohl odhalit ty, kteří se za těmito masakry skrývali, „  … Na příměří ze stejných důvodů přistoupil i  emír Ali Belhadžar a jeho LIDD. Rovněž vlivní šejkové a umírnění muftí odmítli masakry (muslimských) civilistů a vyhlásili fatvy proti jejich pachatelům ( džihádističtí muftí  je nazývali „ kolaboranty“ ) . Někteří předáci z FIS, např. Kamar Eddine  Kherbane, žijící v LON, příměří dkouho odmítali,zatímco  Ahmed Bénaicha, druhý muž AIS, k němu vyzýval. (V 9/99 složil zbraně významný islámistický vůdce z regionu Larbaa Mustafa Kartali) .

Také Usáma bin Ládin/UBL ( a organizace samotného Zavahiriho Egyptian Islamic Jihad)  na podzim 97, s klesající podporou  zhrozených muslimských středních vrstev, a po kritice mezinár.islámistických organizací,byl nucen, stejně tak jako v 6/96 odsoudil Zitouniho, odsoudit Antara Zouabriho za masakry (muslimských) civilistů a znásilňování „zotročených“ (muslimských) žen . Prohlášení  Zavahiriho, kritizující  „ právní „ úchylky emírů Zitouniho a  Zouabriho , navíc uvádělo, že „ emír Zouabri je obklopen agenty DRS a lidmi kolaborujícími s režimem“ ….Zouabri mu ve své druhé fatvě  odpověděl, že „všichni Alžířané jsou odpadlíci od víry a zasluhují si zemřít za to, že nepodporují  „ mesiášskou „  GIA „  …  „ Budeme nadále ničit jejich žně, brát jejich dobytek, dekapitovat muže a znásilňovat jejich ženy na venkově, ve městech i v poušti.“

Právě touto druhou fatvou a druhým „kolem“ masakrů  (12/97-1/98  v provincii Relizane ,přes 1.000 osob) Zouabri definitivně přišel o podporu UBL a Zavahiriho. 

Masový vrah  emír Antar Zouabri měl i své podporovatele : byl jím  Egyptˇan Mustafa Kamel alias abú Hamza al-Masri, veterán z Afghánistánu ,a samozvaný extrémistický kazatel z londýnské mešity ve Finsbury Park ( v únoru 06 odsouzen v LON k sedmiletému vězení ) , který pro emíra Zouabriho na objednávku vystavoval fatwy , žehnající vyhlazování alž. vesničanů ( a vybíral od svých londýnských oveček  peníze na zbraně pro Zuabriho )  …Abú Hamza al-Masri jménem Výboru pro otázky náboženství přiměl abú Moundhera, aby napsal manifest s přiléhavým názvem Ostrá mačeta, žehnající masakrům alžírských venkovanů pro jejich „ vlažnou“ podporu džihádu …Tyto fatwy požadovaly uplatnění „božích“ zákonů na nepřátele džihádistů, tj. jejich popravu (většinou podřezáním hrdla), konfiskaci jejich majetku (ghanima), a  učinění z  jejich žen sexuálních otrokyň ( honosnějším názvem je „sabi“ ,musely podstoupit „přechodné“ manželství se členy GIA )  … V červnu 97  “tiskový mluvčí“  GIA Assouli  Mahfoudh v tiskovém komuniké prohlásil, že „vraždění žen a dětí nepřátel je v naprostém souladu s islámem, a že nevinní z nich  přijdou do ráje … „ Tyto fatwy a manifesty kvalifikovaných i samozvaných extrémistických duchovních, přímo vyzývající k vraždění,většinu z masakrů odstartovaly. 

K otřesům však nakonec došlo i v „ Londonistánu“ , když abú Qatada/Koutada odmítl v 6/96  listu GIA nadále šéfovat, takže jej ve funkci šéfredaktora ochotně nahradil abú Hamza alMasri, prozatím neotřesitelný podporovatel masových vražd a tiskový mluvčí GIA během ramadánových masakrů ,které GIA spáchala v roce 98 (v 1/98 odjeli do Alžírska „pochopit“ filozofii masakrů dva prominentní franc. filozofové André Glucksmann a Bernard-Henri Lévy) .Jenže poté, co  nově založená GSPC převzala kontrolu nad evropskou sítí GIA, členové GSPC v „Londonistánu“ se dostávali v mešitě ve Finsbury Park do potyček s členy GIA , a když začali útočit i proti abú Hamzovi alMasri, tento nuceně přešel na stranu GSPC a ukončil vydávání plátku GIA.

Abú Qatada v 3/04 odklon al-Qajdy od GIA definitivně potvrdil v prohlášení, uvádějím :“ GIA se dopustila nezákonností, ale naštěstí v Alžírsku existuje „strana pravé cesty“, a tou je GSPC .“ Usáma bin Ládin/UBL finančně podpořil odštěpení oddílu Hasana Hattaba ,který stejně jako GIA odmítl složit v roce 97 zbraně a přistoupit na program nár. usmíření ( Hattab,třebaže nebojoval od 8/03, se vzdal až v 9/07, když padl do obklíčení ). To nejcennější, co UBL od Hattaba dostal, byly Hattabovy kontakty v Evropě (HH šéfoval i evropské síti GIA) …

Hattab alias abú Hasan Hamza *1967, v roce 1989,kdy ukončil voj. službu u výsadkářů, vstoupil do FIS. Kpt. Chouchane uvádí, že Hattab ještě kjako výsadkář prováděl diverzní protivládní akce pod vlivem takfiristy Mohameda  Oureta alias Mahieddine Ouarith, jenž se soustředil na „nábor“ výsadkářů ze základny Biskra a Laghouat, tj. přemlouval je, aby i s výzbrojí dezertovali k takfiristům , když dělal Mahieddinovi spojku s výsadkáři ( nejrozsáhlejší dezerce se uskutečnila v kasárnách  Beni Messous v 4/92)  …

Od roku 1990 Hattab se svými bratry působil v buňce svého strýce Takfir –wal-Hijra /TH , a po zrušení výsledků voleb v 1/92 se svými čtyřmi bratry odešel do MEI/Hnutí za islámský stát /Harakat ad Daoula al islamiyya,kterou bývalý kpt. Mekhloufi založil v Khemis El Khechna. Jeho čtyři bratři (svoji činnost začali podřezáváním hrdel těch mladíků ze sousedství, kteří nebyli ochotni připojit se k djihadu)  byli zabiti i se svými rodinami v letech 93-95 v důsledku interních čistek či v přestřelkách s bezpečnostními složkami ( 37letý Ali 93,31letý Tewfik 94, 20letý Zoheir a 42letý Džamel 95, v roce 96 v boji s bezpečnostními složkami byl zabit i 23letý syn Džamela). Islámistickým ozbrojencům aktivně pomáhali i Hattabovi rodiče. Hattabova sestra se provdala za islámistického teroristu s diplomem inženýra, a bratr Hattabovy manželky bojoval ve skupině GSPC … 

Do GIA Hattab vstoupil v roce 94 za Gousmiho v rámci „sjednocování opozice“  spolu s představiteli FIS Redjamem,Mohamedem Sajídem, a Mekhloufim ( ten v GIA pobyl jen efemerní okamžik ) . Nicméně Hattabovo působení v buňce Takfir-wal-Hijra/TH pod jeho hrůzostrašným strýcem Abdelkaderem Hattabem alias Mouloudem alias Tonio*1947, veteránem z islámistického odboje 80.let za Bouyaliho,negramotným zamědělcem, jenž byl 1987 odsouzen k trestu smrti, poté omilostněn v rámci amnestie bouyalistům z roku 1990, je trochu záhadné. Strýce  v roce 94 emír abú Abdalláh Ahmed alias Gousmi nechal zavraždit ( některé zdroje uvádějí , že jej na příkaz Gousmiho zavraždil sám Hattab , a byl za tuto „laoajalitu“ ke Gousmimu povýšen na velitele (emíra) katibatu ElFeth v záp. Kabýlii - chráněncem jeho strýce byl od červnových voleb 90,kdy se poznali, mladík Droukdel, fascinovaný fanatismem Moulouda, který později vystrnadil Hattaba z vedení GSPC … ).

Po zavraždění Gousmiho, také nový emír Džamel Zitouni Hattaba brzy povýšil a jmenoval jej v 6/95 emírem katibatu 2. Zitouni zamýšlel udělat z Boumerdes baštu GIA, z níž bude GIA moci podnikat nájezdy i do Alžíru.Tak se i stalo. Zatímco v ostatních provinciích působily maximálně dva katibaty, v Boumerdes, v jedné z nejmenších provincií,  působilo 5 katibatů islámistických teroristů nejrůznějšího kalibru, což však i naznačuje, že o nové rekruty v této provincii nebyla nouze ( pocházeli odtud i Meliani a Chebouti) .  

Hattáb svoji poslušnost Zitounimu, tak jako ostatní disidenští velitelé, vypověděl  na přelomu roku 95/96 ( krátce před zavražděním Zitouniho, Zouabri nechal kolovat audiokazetu, na které Hattab a další výsadkář Abdelaziz Abi alias Okacha ElPara diskutují o tom jak se zbavit Zitouniho ) , a ustavil se v Boumerdes a Dellys,v nepřístupném terénu lestnatých hor,  „ nezávislým“ velitelem. Na rozdíl od jiných velitelů Hattab vydával jen nesouhlasná prohlášení k válce Zitouniho proti civilistům, ale proti GIA jako takové neútočil. Jiní, jako Ali Benhadjar, Kada Benchiha, Sidi Bel Abbes či Abdelkader Souane se Zitounim krvavě bojovali, nakonec Zitouniho v 7/96 údajně zabil oddíl Benhadžara z Médea,třebaže Benhadžar poté, co se vzdal úřadům, tvrdil, že „nevěděl“ , že mezi muži, na které jeho oddíl zaútočil, byl i Zitouni. To se jeho oddíl dozvěděl až druhý den …

Zavraždění Zitouniho od samého počátku, na rozdíl od Hattaba, propagoval Okacha ElPara a Miloud Habbi . Po schůzce s bin Ládinem ,který potřeboval napravit reputaci islámistů pokaženou masakry Zitouniho a Zouabriho, Hattab a 19 jiných polních „disidentských“ velitelů ( např. Kada Benchiha alias Kulhavý, Mustafa Kartalim z Mitidja, mufti Dichou ) v únoru 98 založili alž. Salafistickou skupinu pro kázání a boj/GSPC (3.000 mužů), a Dichou byl ustaven jejím prozatimním velitelem do zasedání „národní rady“ . Prohlášení uvádělo, že  jejich oddíly nebudou vyhlazovat civilisty, a budou bojovat jen proti bezpečnostním složkám a jednotlivým „odpadlíkům“ , zejm. z řad  intelektuálů (nepoddajným i vůči režimu v Alžíru), jako byl zpěvák Lounes Matoub, jehož rozsudek smrti Hattab podepsal  …Zouabri tyto velitele prohlásil za zrádce a nařídil svým stoupencům, aby je zlikvidovali .

Založení GSPC a simultánní útoky proti US ambasádám v keňském Nairobi a tanzanském Dáresalám odděluje jen 6 měsíců .

S představiteli GIA byl UBL v přímém kontaktu během svého pobytu v Súdánu, a navzdory tomuto podrazu se založením GSPC, GIA využívala výcvikových táborů al-Qajdy až do roku 01 … Podle Jane´s Defence prošlo výcvikovými tábory al-Qajdy do roku 01  2.800 Alžířanů , čímž se Alžírsko stalo po Saúdské Arábii a Jemenu (otec UBL byl Jemenec) největším dodavatelem džihádistů pro al-Qajdu . Skrze své výcvikové tábory al-Qajda navazovala kontakty i se sympatizanty GIA a později GSPC. GSPC, která se za Hattaba rozrostla na 4.000 mužů,  působila i v oblasti Tebessa  v jihovýchodním Alžírsku ( právě z této oblasti své „ rámě“ protáhla v roce 03 na Saharu) . 

V hustých kabylských lesích měla GSPC své hlavní sídlo  a místní berberské obyvatelstvo, odbojné vůči ústřední vládě, ji podporovalo či tolerovalo (útočila na i na jejich nepřítele – alž. bezp. složky ), dokud nezačala poté, co se připojila k al-Kajdě, útočit i na ně .Jak sama GSPC, tak pozdější GSPC/AQlIM,  se snažily navodit zdání, že jejich skupina a zdejší berberská komunita  mají stejnou identitu a zájmy … Např. během demonstrací v roce 01 list Quotidien d´Oran napsal, že  místní „bin Ládin pouště“ Abderrezak ElPara ( kabylský rodák) vedl kabylské demonstranty do útoků proti vládním budovám … 

Tak jako v případě GIA i cíle GSPC jsou mlhavé, stejně jako fatwy GIA, tak i fatwy GSPC jsou přenášeny přes pochybné „ kanály“ . Poselství vůdců těchto dvou organizací nejsou nikdy filmována,a hráči v nejvyšíí funkci národního emíra se střídají tak často jako den a noc. Přesto média (která  u veteránů ANP často mají k dizpozici jen stručný životopis ) budou denodenně vědět o  nejtajnějších důvěrnostech těchto organizací …

DRS je tak opět na scéně : po masakrech mez. veřejné mínění marně na generálech  požadovalo vpuštění do země mez. vyšetřovací komise, ale ani islámisté  nemohli v masakrech civilistů pokračovat. Jenže bez islámistického terorismu by se generálové  mohli brzy ocitnout na lavici obžalovaných v Haagu : GIA tudíž musela zmizet, ale terorismus nikoliv. DRS agenty infiltrovaná GSPC bude „mírnější“ , ale o to více bude exportována do západních zemí … 

Přestože GSPC vznikla z přímé iniciativy Usámy bin Ládina/UBL ( GSPC původně patřila mezi 16 entit pojmenovaných „Specificky pověřený globální terorista /SDGT) , GSPC nebyla signatářem fatwy al-Kajdy z 23.2.98, protože Hattab na sebe nechtěl upoutat pozornost zahraničních a alž. bezpečnostních služeb ( a jednak oficiálně byla GSPC „ inaugurována“ až v květnu 98)  … Protože al-Qajda Hattabovy muže cvičila ve svých táborech, její operativci začali pronikat do sítí GSPC a ovlivňovat její stoupence, aby je přiměli zinternaciolizovat  jejich boj (aby loajalitu k Hattabovi vyměnili za loajalitu k UBL) , což se Hattabovi a jeho věrným nelíbilo, takže  uvnitř GSPC docházelo k rozbrojům .Vedení al-Qajdy učinilo poslední pokus nátlaku na Hasana Hattaba,aby s GSP vstoupil do Islamic World Front, a vyslalo k němu  svého emisara pro Maghrib  Jemence Emada Abdelwahida  Ahmeda Alwana (který sehrál rozhodující úlohu při organizování úprkového kanálu  do Jemenu pro alkajdisty z BV po US intervenci v Afghánistánu v říjnu 01 , byl  zabit  v září 02  při přestřelce  435 km východně od Alžíru ) , aby jej přiměl připojit se ke světovému džihádu . Hattab však chtěl, aby si GSPC ponechala svůj alžírský charakter a  chtěl spolupracovat s al-Qajdou jako nezávislý subjekt . Proto jej al- Qajda musela vyměnit, čehož dosáhla rozněcováním nesvárů v GSPC …

GSPC měla kromě ústředí, vysokoškolsky vzdělaného vojenského poradce (Ali Dahdah alias abú Dix ,již zabit,před ním  to byl Abbi Abdelazíz alias Okacha ElPara ) a vysokoškolsky vzdělaného odborníka na informatiku ( Salih Qasimi alias abú Muhamad  Salah) … dále Radu prominentů/Notables, Poradní madžlis/Echouri (ze šéfů GSPC,který volí nové šéfy)  a podpůrné výbory (tiskový odbor, který se přihlašuje k odpovědnosti za atentáty, upozornil na sebe v roce 04 pod vedením šejka Omara Abd Birracted, a je administrátorem webové stránky GSPC jihad-algeria.com ), a Shura /Radu ( Abú Hasan Rašíd,Ahmed Jabri, Šejk  Ahmed Abú al Baraa, Ahmed Zarabib ) . Na svých webových stránkách GPSC  nejen neustále varuje pravověrné, aby se stranili nevěřících a odpadlíků, kterým vyhrožuje pekelnou smrtí, ale jsou zde i návody pro její ovečky, jak vyrobit výbušniny, třebaže je nabádá, aby výbušniny použili jen po prostudování všech fatew, které vydal Usáma bin Ládin …

V prosinci 06, když se AQLIM přihlásila na své webové stránce k útokům proti mez. soukromé firmě ,registrované v US, Brown and Root-Condor ( uzavřena v roce 07),,která poskytuje inženýrské služby ropnému a plynovému průmyslu,filiálce Halliburton Company, poskytla na své webové stránce i plány přípravy na útok a video z útoku, aby přilákala nové ovečky a nové sponzory pro další útoky, včetně na objednávku. 

Hassan Hattab se stal jejím „oficiálním“ národním emírem teprve poté co se v červenci 99 zbavil svého rivala muftího Abdelmadžida Dichou, řečeného abú Mosáb, jenž byl  na „národní konferenci“ disidentů GIA  v roce 98  zvolen prvním emírem GSPC . Dichou byl na příkaz Hattaba zavražděn  ve své baště  v masívu Babors  u Sétif jedním přívržencem Hattaba, třebaže GSPC tvrdilo, že zahynul v přestřelce s armádou … Likvidace Dichoua, kontaktní spojky al-Qaidy a velitele nezávislé Free Salafist Group/GSL, byla nutná pro semknutí vlastních řad  v boji proti Zouabrimu  .

Zástupcem Hattaba a jeho hlavním mužem v terénu byl (údajně podle generality)  další bývalý výsadkář Abderrezak ElPara , třebaže Hasan Hattab byl známý svým odmítavým postojem vůči dezertérům z armády, které považoval za agenty DRS … Nabil Sahrawi alias Mustafa abú Ibrahim dostal na starost styky se zahraničím … „Funkci“ dostal od Hattaba i pašerák z jihu Mokhtar Belmokhtar alias Khaled abú  ElAbbes, Abdelhak abú ElKhabab a abú Abdallah Messaoud. 

ElPara byl  podle generálů v Alžíru Hattabem v roce 02 jmenován šéfem oddílů GSPC v jižním pouštním Alžírsku  (třebaže oficiálně Sahara Katibat  GSPC ustavila až v 6/04 ) což bylo trochu „ z ruky“ od bojištˇ občanské války ,nicméně  protože GSPC od roku 02 přestávala mít v Alžírsku „ co na práci“,  musela brát i přivýdělky  v rámci světového džihádu  pro al-Qajdu , a tím bylo  vytváření výcvikových táborů pro al-Qajdu v oblasti Sahelu  ( a ohrožování  ropného sektoru alž. ekonomiky) , protože bin Ládin musel v roce 1996 odejít ze Súdánu … (Jiné zdroje tvrdí, že ElPara naopak po zavraždění abú Mosába vedl na Hattabovi nezávislou Free Salafist Group/GSL  pod jménem Amari Saifi).Paradoxně, čím více  klesala nebezpečnost GSPC pro alž. režim, tím rostla její nebezpečnost pro stabilitu celého  maghribského  a subsaharského regionu ( o to více , že  se al-Qajda „mediálně“ staví proti existujícímu projektu na výstavbu trans-saharského ropovodu z Nigérie do Evropy … ).

Úkolem ElPara bylo vybudovat a vést v Tibesti Mountains na libyjských hranicích s Čadem výcvikové tábory pro nové fanatiky džihádu z Mali,Mauretánie, Libye,Čadu, Súdánu, aby dokázali zručně používat střelné zbraně a výbušniny … Bývalý vlivný  muftí/učenec  GIA (jmenovaný do této funkce Gusmim ), šejk Ahmed Baraa (Ahmed Zarabib) se stal ideologickým vůdcem GSPC, jehož hlavním úkolem byl nábor mladých mužů do jejích řad .Baraa byl zabit 17.ledna 06/43, v horách  u Toudja ,260 km východně od Alžíru, údajně v přestřelce s armádou (která jeho eliminaci zmedializovala) , faktem je, že se nesnášel s bývalým příslušníkem GIA a bývalou pravou rukou vražedného emíra  Džamála  Zituniho Droukdelem (Droukdel vyrůstal v oblasti Meftah, baště GIA) …V červnu98 přistál ze základny v Blida na letišti v Ibize s bitevním vrtulníkem Mi-8 poručík Alili Messaud a požádal zde o „polit. azyl“.

1999 85% členů GIA , většinou „starší“ generace, přijali Bouteflikovu amnestii a složili zbraně (někteří emírové  „kapitulaci“ svých  mužů  „nevydýchali“ , jako Abdelmadjid Broche alias abú Moukatil z Collo ,Skikda, ,který raději své muže postřílel, než aby jim povolil složení zbraní) . V únoru 02 byl zastřelen , údajně v přestřelce s alž. bezp. složkami , šéf GIA Zouabri .

Jak skončil jeho nástupce Rašíd abú Tourab, nikdo neví. Některé alž. noviny,blízké genštábu, Liberty a Le Matin, a US agentura AP ze 30.7.02 tvrdily, že byl spolu se svými 15 muži zabit bezpečnostními složkami v Tamezguida Forest koncem 7/02 (citovaly DRS), zatímco Le Soir d´Algerie ,Akher a francouzská agentura AFP z 19.12.03 uváděly, že byl zatčen v domě svých rodičů v Boumerdes v 11/03, a v srpnu 04 alž. ministerstvo vnitro uvedlo, že byl zavražděn  jedním ze svých mužů v 7/04 , jiní tvrdí, že byl zatčen v 11/03 a zavražděn v 7/04   …  

Jeho nástupce Chabaane Younes byl  údajně zabit v Chlef (200km západně od Alžíru) v lednu 05 , Další emír GIA Nurredin Boudiafi  byl zatčen v 3/06 ,čímž  podle Alžíru, GIA skončila, až na ty, co přešli ke skupině  GSPC … Zbraně však GIA nesložila,třebaže její řady značně prořídly : někteří přijali amnestii, ale hlavně se podstatná část jejích členů přelila do GSPC Hattába a odštěpenecké frakce GIA z roku 96 Salafistické skupiny pro džihád /al-Jamaa al-Sunniyyah al-Dawaa wal Tabligh/GSD  alias GSPD , Salafistická skupina pro predikaci a džihád Abdelkadera Souane alias abú Thumana alias Hádžího Belkacem, bývalého velitele oddílu GIA  Rabbania .

 Hasan Hattab po intrikách Droukdala (izoloval Hattabovy spojence, např. Saadávího  Abdelhamida alias abú Haithama)  rezignoval na funkci šéfa GSPC v září 03, Droukdelem označený za „příliš umírněného“ ( Hattab se v roce 03 stal „náhlým“  stoupencem zapojení GSPC do mírového procesu národního usmíření,které doposud odmítal) , zatímco  Hattábovi odpůrci v GSPC  navazovali stále užší kontakty se šéfem al-Kajdy v Mezopotámii, abú Músabem al-Zarkávím , který  se  začal intenzivně zajímat o GSPC krátce před 11.9.01, kdy  do ní vyslal  svého emisara, který měl na starosti Maghrib ( Zarkávího emisar byl zabit v 9/01) … 

Funkci  šéfa  GSPC převzal  za pomoci diktátorského  Droukdala v září 03 Nabil Sahrawi  alias Mustafa  abú Ibrahim, který byl pod Droukdelovým vlivem ( v 10/03 Sahrawi vyzval alž. muslimy ,aby vstoupili do světového džihádu pod vlajkou molla Omara a UBL proti kacířskému Západu, a vyhlásil válku proti všemu, co je v Alžírsku kacířské a „cizí“ , atˇjsou to jednotlivci, zahran. zájmy či zařízení , jako např. přehrady … ) , což Hattab veřejně označil za  velkou chybu , načež byl z GSPC na popud Droukdela v únoru 05 vyloučen ,čímž byly popřeny zprávy o jeho dřívějším zavraždění, které DRS přes média vypustila skrze údajného „přeběhlíka“ , jehož osobní svědectví, jak „ na vlastní oči Hattaba viděl v tratolišti krve, když byl střelen do hlavy a do krku … „ , uveřejnila většina médií .

To,že je naživu, potvrdil i svým  (jediným) rozhovorem ze dne 15.10.05 pro arabský deník AlCharq alAwsat, vydávaný v LON , ve kterém vyzval  své spoludruhy ke složení zbraní, a Alžír vyzval k propuštění svého idolu Ali Belhadže, aby vyjednal podmínky pro „usmíření“ za islámisty, a žádal zrušení zákazu strany FIS .Během rozhovoru ve skromném domku, asi 100 km východně od  Alžíru, měl  Hattab alias abú Hamza na sobě turban ,talibanský oblek a při sobě notebook. Mluvil stručně (Hattab nikdy nevydával teologicko-politické fatwy, zato napsal brožurku o bojovém umění), a omluvil se, že na některé otázky možná neodpoví „ z důvodů, které nemůže prozradit.“ Přiznal, že se v horách oženil a  má děti, a že spolupracuje s DRS na národním usmíření … Hattab také potvrdil, co již řekl Droukdel, a sice, že z vedení GSPC odešel v 9/03  z vlastní iniciativy poté, co se s Droukdelem neshodl na propojení GSPC s al-Qajdou , a na nutnosti zabít abú Hafsa, mladého imáma z Alžíru, jenž spolupracoval s DRS ,a vyzýval k zastavení bojů. Hattab prohlásil, že sotvaže z vedení odešel, Nabil Sahrawi a Droukdel nechali abú Hafsa zavraždit. AFP tvrdila, že Hattab se za velmi dramatických okolností  22.9.07 vzdal úřadům, a od té doby je údajně vězněn v tajném vězení armády (8/08) . 

Po mysteriózní smrti Sahrawiho ( byl údajně armádou vlákán 27.6.04 do léčky ve vesnici ElKseur v horské oblasti Béjaia (Malá Kabýlie),260 km východně od Alžíru,  i se svými  čtyřmi pobočníky .Blízkovýchodní tisk, např. Middle East Online,  informoval, že Abbi Abdelaziz alias Okacha ElPara byl  mezi zastřelenými pobočníky Sahrawiho ) o funkci šéfa GSPC poté soupeřili dva emírové, autokratický Abdelmalik Droukdel , kterého stanovil svým nástupcem Sahrawi,  a Abdelhamid Sadawi alias abú Haitham, emír zóny 2, jenž byl kandidátem číslo jedna, protože jej chtěli „válečníci“ , a který stál na straně Hattaba (Droukdal  Sadawiho zbavil funkce  poté, co jej obvinil ze pronevěry fondů, a nahradil jej  Harekem Zoheirem, alias Sofiane Fassila (32) . )Třetím kandidátem byl  u „válečníků“  rovněž oblíbený  Abderrezak ElPara, který však v té době byl zadržován čadskými rebely  …  Droukdel se tak  nakonec , 14.10.04 , stal šéfem GSPC sám , třebaže nebyl jejím zakládajícím členem jako např. Baraa , ale jen šéfem její sekce pro výrobu výbušnin ( Droukdel má dva univerzitní diplomy – z chemie a  elektroniky ) a člen Rady prominentů/ Notables , která zahrnovala hodnostáře sedmi provincií, v nichž byla GSPC aktivní … (viz Terrorism in the Maghreb) .  

Své konkurenty Droukdel  důkladně likvidoval „  … Imám abú Hafs byl zabit v roce 03 na východním předměstí Alžíru,Abdelkarim Kadouri zabit ve Wadi,Ali Boumhala zabit v Boumerdes v roce 06, dále Sajíd Ameur alias abú Bilal El Albani, bývalý emír zóny 2, a Abdelkader Benmessaoud alias abú  Mossaab Daoud , bývalý emír zóny 9 . Posledního emíra zóny 9, Mokhtara Belmokhtara,alias Jednookého,  Droukdel sesadil z funkce a nahradil jej svým oddaným stoupencem Yahijou  Djouadim alias abú Omar Abd Birr, který šéfoval  expertní skupině  na informatiku … Po nástupu Droukdela GSPC ztratila podporu malé skupiny DHS/Dhoumet Dawa Salafia , která podporovala Hattaba.. 

Skupina GSPD/Salafistická skupina pro kázání a džihád sed odtrhla od GIA  v roce 96 Abdelkaderem Souane alias abú Thoumama alias Hádž Belkačem, bývalým emírem oddílu GIA Rabbania s baštou v Djebel Louh. GSPD operovala v oblasti Derrag, jižně od Medea, Tiaret, Aïn Defla a Tissemsilt , a  byla založena na kmenové soudržnosti, třebaže „daně“, které GSPD vybírala, patřily k největším …Souane podlehl své těžké nemoci v červenci 02 . Rovněž GSPD nesouhlasila se zabíjením (muslimských) civilistů en masse a soustředˇovala se na polovojenské milice DRS z řad „ vlastenců“  , jednotky domobrany Patrioté … GSPD byla rozdělena na 4 oddíly : odddíl Ech Chakirine („Ti,co děkují“) vedl samotný Souane, kolem 60 mužů, operoval  kolem Derrag,jižně od Medea, uskutečnil řadu bombových útoků. Oddíl El Wathiqine( „ Věřící v Boha“) vedl jistý Nadir, kolem Djebel Louh, Ain Defla , oddíl El Inbiath („Vzkříšení“) odštěpený z části bývalého oddílu GIA El Khadra,působící v Ain Defla, Tissemsilt,Tiaret, Relizane,  vedený Mohamedem Houti, který v květnu 02 oznámil, že jeho oddíl přechází do GSPC … Zbylá část oddílu GIA El Khadra zůstala v GIA pod názvem  El Wafa ) . 

Další skupina, která v roce 97 nesložila zbraně byla HDS/ Defenders  of Salafist Preaching/The Guardians of the Salafist Call /Houmet Dawa Salafia /. HDS se svým šéfem Kada Benchiha,bývalým velitelem GIA pro záp. Alžírsko,zejm. provincii /wilayat Ain Delfa ,Relizane, Tissemsilt (Quarsenis Mountains)  se odtrhla od GIA rovněž v roce 96 (jednotka GIA Benchiha se jmenovala Katibat Ahoual/Jednotka Hrůzy) , nicméně za nepřítele v zásadě považovala jen alž. stát, nikoliv obyvatelstvo.  Když byl Kada Benchiha v roce 99 v boji zabit, jejího velení se ujal další „Afghánec“ , Mohamad Benslim alias Salim Abassi alias abú Džafar Afghani , jenž šéfoval i řadě extrémistických buněk v zahraničí, napojených na al-Kajdu ( 20.10.03 US ministerstvo zahraničí uvedlo,že zmrazilo bankovní konta málo známé, ale dobře organizované a vyzbrojené alž. islámistické skupiny DHDS/Dhamat Houmet Dawa Salafia, jak Benslim HDS přejmenoval … ). 

Po roce 97 se tak ozbrojený boj alž. islámistických skupin „scvrkl“  jen na džihádistické křídlo salafistického proudu dnešního sunnitského islámu. Ani alž. tajná služba DRS,která v těchto letech řídila i policii, v masakrech  nezůstala pozadu a na přímý rozkaz šéfa kontrašpionáže DRS gen. Lamari Smaina a Mohameda Médiena založila a řídila  několik polovoj. eskader smrti „ Vlastenců/Patriotů “ , prostřednictvím kterých zabíjela muslimské civilisty v islámistických regionech . Šlo o ozbrojené civilisty domobrany (domobrana Patriotů fungovala již v 60.letech,emír Zouabri je přezdíval Harki milice či Ziruálovi psi ) , kteří měli vybíjet celé rodiny DRS označených islámistů .Gen. DRS Toufik vytvořil OJAL/Organizace mladých svobodných Alžířanů, jejímž heslem bylo, že „ za jednu ženu napadenou islámisty proto, že nenosí čádor, OJAL zabije 20 žen, které nosí hidžáb … „ OJAL např. unesla a umučila v 11/93 šéfa hlavní islámské charitativní nadace Mohameda  Buslimaniho a  jednoho ze zakládajících členů FIS matematika Mohameda Tedjini Budžekha.OJAL, svým jednáním připomínala ORAF/Organization of the French Algerian  Resistance,vytvořena v 12/1956 francouzskou kontrarozvědkou DST, aby na terorist. útoky odpovídala terorist. protiútoky, a tak mařila jakékoliv naděje na polit. urovnání … Gen. DRS Lamari Smain pro odstrašení civilistů zavedl okamžité  popravy zatčených, praxe vykonávaná v letech 93-97 , těla byla spalována.

Komanda smrti používala i armáda, zejm. z řad výsadkářů, pod vedením  šéfa ozbroj. sil gen. Mohameda Lamariho, jehož muži vraždili zejm. politiky, novináře, vědce, kteří veřejně podpořili islámisty . GSPC si Alžírsko rozdělila na tři hlavní zóny (2,5,9) , zóně 2 šéfuje Rašíd Abdelmoumimn,alias Abú Younis  Acimi, před ním Harek Zoheir alias Sofiane  Fassila, zóně 5 ve východním Alžírsku Abdelali Yahioui alias Younes (dříve této zóně údajně šéfoval ElPara alias Amari Saifi ), zóně 9 (jižní Alžírsko, dnešním šéfem je Yahia  Djaoudi alias Yahia abú Amar) .

Zóna 9 je strategickou pašeráckou oblastí Sahary (zbraně, kontraband, kradená auta) . Zóna se táhne od pohoří Bou Kahil  v provincii Djelfa  do hor provincie Souk Ahras  ve východním Alžírsku, GSPC zde má několik mobilních táborů . Šéfoval jí profesionální pašerák  „Afghánec“  emír Mokhtar Belmokhtar alias Belaouer/Jednooký alias abú Khalid Abbes, který se jako stoupenec Hattaba nesnesl s Droukdelem, a z obavy o svůj život odešel v prosinci 07 do Mali. Belmokhtar se dobře znal s abú Musábem Zarkávím z Afghánistánu, kde společně  působili počátkem 90.let (Belmokhtar 18 měsíců, v kteréžto  době prodělal voj. výcvik v táborech Khaldin a Jihadwal, jakož i v táborech al-Kajdy v afghánském Džalalabádu) . V roce 95 byl jmenován emírem GIA  pro oblast Sahary (včetně pohraničí Nigeru,Mali,Mauretánie a Čadu) , funkci kterou zastával i po svém přechodu do GSPC. Podílel se i na únosu záp. turistů na Sahaře a na útoku proti základně armády v Mauretánii v roce 06. Podle listu The Independent se v roce 04 oženil s dcerou významného tuarégského činitele z Mali, čímž svoji koalici s Tuarégy vyztužil.

Poté, co se nepohodl s Droukdelem, se emírem pro zónu 9 stal  Yahia  Djaoudi alias  Yahia abú Ammar, nicméně jižní oblast kontrolují dvě skupiny : skupina ElMoulathamoun emíra  Mokhtara Belmokhtara , jenž se  soustředˇuje na Mauretánii, (kvůli svým sporům s Droukdelem pravděpodobně na volné noze)  a skupina  Tarek Ibn  Ziad OU ElFatihine , které velí  Hammadou  Abid alias  Abdelhamid  abú Zeid , jenž  se zaměřuje  na Tunisko a sever Mali.

V roce 07 bylo tak jižní Alžírsko, včetně  Msila, Djebel Boukhil a Ain Rich „líhništěm“ teroristů. V každé zóně působí  několik voj. oddílů /katibat : v Alžíru  a Ain Defla je to katibat Hrůzy /Ahouel K., dalšími katibaty  zóny 2 jsou  Arkam K. (Aboun Memien alias Rabahtarfi, operuje v Boudouaou,Keddara , západně od Boumerdes ),Zemmouri/Zamouri  K, (Boualem Hadjires alias Kaakaoui,poté Youcef Khelifi alias Talha  ) ,Farouk K. (Abderrahmane  Bouzegza alias abú Assa),Feth K. (Omar Bentitraoui alias Yahia abú Khitma a Abdelhamid Saadawi alias abú Yahia Haythem),Katibaty zóny 5 (oblast Beni Ksila,západně od Bejaia, 250 km východně od Alžíru ) jsou : Tarik Ibn Ziad K.,Ansar K. (velel jí Harek Zoheir alias Sofiane Fassila ( zabit v říjnu 07) jenž nahradil Abdelhamida Saadawi ,poté Rabah Kasdi , dnes Rašíd Abdelmoumin), Abou Bakr Ssedik K.(Djamel Niche alias abú Sham Elyes a Moussa Kitab alias abú Hanifa tento k. , odpovědný za oblast od Khemis ElKhechna  po Dar El-Beida , hraje strat. roli, protože operuje v blízkosti Alžíru s baštou v Meftah , a spolupracuje se skupinou Erraad,které velí Lounes Ferkioui alias šejk Ahmed, oprující v Larbatache,Hamadi a Khemis ElKhechna) , Khaoha K.  (bodyguards pro Droukdela), Katibaty zóny 9  (Djebel,,Djelfa) jsou : Chahada K., Talaia Salafia K.,Mouhadjiroune K.,Nasr Aflou K..Tyto zóny se mnohdy překrývají a jsou zdrojem interních sporů …

Hlavními zónami jsou zóny číslo dvě  (zahrnuje Alžír,Boumerdes (vstupní brána do Alžíru) ,Tizi Ouzou,rovněž strateg. bod,  a Kabýlii) a pět, ostatní mají podpůrnou povahu . Důležitost zóny klesá nebo stoupá také v závislosti na původu „celostátního“ emíra GSPC , Hattab pocházel z Kabylie, Sahrawi z oblasti Tebessa. V čele zóny je emír , zóna se dělí na katibats ,které se dále dělí na 3 nebo 4 fassilas, které jsou tvořeny dvěmi sarayas(12-18 mužů, kteří často operují ještě v menších skupinkách (2-6 mužů) . 

21.6.04  GSPC poprvé zaútočila na civilní objekt , a to na hlavní rozvod plynu pro Alžír, plynárnu Sonelgaz  v Hamma , při útoku zranila 11 lidí. Doposud útočila v odlehlých oblastech na voj. konvoje , většinou  zaminováním cesty či falešnými silničními zátarasy a kontolními stanovištˇmi .Útoky proti civilistům en masse ,které nechtěl realizovat Hattab, posvětil Droukdelem dosazený nový emír GSPC  Nabil Sahrawi, který na přání Droukdela vydal fatwu s názvem Dlouhá cesta/SafarEttaouil, která  GSPC umožnila zabíjet u falešných silničních zátarasů  civilisty,kteří se od svého domova vzdálili na víc než 50 km ,a zároveň vyhlásil válku cizincům a zahraničním firmám.

GSPC z alžírského dvorečku vstoupila do světového džihádu až po definitivním sloučení s al-Kajdou , které oznámil  šéf GSPC,  abú Musab Abdel Wadoud  alias  abú Mossaab Abdelouadoud  alias  ing. Abdelmalek Droukdel  (používá asi 23 falešných jmen, jen titul inženýra si nevymyslel) * 1970 , v září 06 .Kontakty se Zarkávím na podzim 03 navázal Abdelmalek Droukdel  z velmi prostých důvodů : GSPC by bez připojení k al-Qajdě  ztratila  smysl (program nár. usmíření vyhlášený Bouteflikem 29.9.05 přijali i mnozí  historičtí zakladatelé GSPC, zejm. Hattab, a to v 8/06 ) ,finančně „zbankrotovala“ ,a proto nedokázala naverbovat dostatečný počet mladých mužů, nálepka al-Kajdy jim vylepšila image u zahran. sponzorů v Zálivu , nejlepší bojovníci GSPC odešli do války v Iráku , takže  převzetí globálního džihádu  pod svoji korouhev GSPC umožnilo kontrolovat alž. džihádisty,kterých s válkou v Iráku  přibývalo  ( jejichž příliv do al-Kajdy se GSPC Zarkávímu zavázala zajištˇovat  … 03-05 bylo na syrsko-iráckých hranicích nejvíce zatčeno po Saudech a Jemencích Alžířanů …).

Bouteflikova Charta národního usmíření , která omilostnila masové vrahy na obou stranách svůj účel tedy nesplnila a byla činy GSPC/AQLIM proměněna v cár papíru … ( Mathieu Guidere : Al-Qaida á la conquëte du Maghreb, le terrorisme aux portes  de l´Europe,Monaco 07) .

 Třebaže v rozhovoru  pro The New York Times  prostřednictvím audiokazety Droukdel tvrdil, že se GSPC „prodala“  al-Kajdě jen z ryze ideologických důvodů , svůj první kontakt se Zarkávím navázal v květnu 04 se žádostí, aby Zarkáví pomohl osvobodit v březnu 04 zajatého ElPara ,čehož údajně Zarkáví využil k ovládnutí GSPC , která dnes pro Zarkávího provozuje výcvikové tábory pro džihádisty nejen z Maghribu, ale i z Nigérie, a poskytuje „čerstvou krev“ pro Zarkávího do Iráku  (již 11.9.03 bylo zmedializováno prohlášení GSPC, že vstupuje do al-Qajdy, jeho autentičnost však nebyla věrohodná) .To nejcennější, co al-Qajda od GSPC dostala , je přístup k využívání evropské , zejm. francouzské  sítě GSPC, do které GSPC adoptovala zejm. francouzsky mluvící Tunisany a Maročany   … 

V roce 01 byla v LON zatčena sedmičlenná buňka GSPC, ve které působil (a byl zatčen) i vysoce postavený činitel al-Qajdy abú Qatada. Hned poté byla ve Španělsku pozatýkána šestičlenná  logistická buňka GSPC , která  pro GSPC ,za sponzoringu al-Qajdy, zajištˇovala přísun špičkové moderní zpravodajské technologie  …V září 02 byli dva agenti GSPC s falešnými pasy zatčeni v Pákistánu, v dubnu 03 zatkla několik členů GSPC nizozemská policie Italská policie v 5/03 odhalila v Miláně  při svém pátrání po praní špinavých peněz a organizovaném zločinu buňku GSPC, zahrnující pět Tunisanů, kterou vedl Abdououi Jouseph, a patřil k ní imám marockého původu z mešity Gallarate  (severně od Milána)  Mahfoudi Mohamed.

V roce 07 italská a britská policie zatkla 9 Tunisanů , kteří v těchto zemích zajištˇovali finanční a logistickou podporu pro GSPC/AQLIM, kam byli „uklizeni“ poté, co zorganizovali bombové  útoky v Alžíru ( 4/07) a přestřelky s tuniskou policií v 12/06 a 1/07 . Z nich nejnebezpečnější byli Habíb  Ignaoua(46), zatčený v LON,a Essid Sami Ben Khemais , jenž byl právě  propuštěný po 6 letech z vězení, zatčený  v Itálii. Milánská buňka GSPC  rekrutovala mladíky pro výcvikové tábory v Afghánistánu, odkud byli rozesíláni do Bosny,Čečny, Alžírska ,Tuniska či Maroka, anebo byli zapojeni do džihádu v Afghánistánu. Kromě toho tato buňka GSPC vybavovala  džihádisty GSPC a al-Qajdy v Evropě, na BV a v Maghribu  konspirativními byty, falešnými doklady,, auty, mobily a financemi .

Koncem roku 07 belgická policie pozatýkáním několika islámistů odkryla jejich plány na osvobození salafisty Nizara Trabelsi, jenž si v Belgii odpykává 10letý trest vězení za přípravu útoku proti US základně v belg. Limburgu. Belg.tajné služby poté sledovali čtyři prominentní islámisty z Belgie až na afghánsko-pákistánské hranice, kde se setkali s některými šéfy al-Qajdy.11.12.08 belgická policie údajně rozbila belgickou pobočku al-Qajdy v Bruselu a Lutychu, a belgická vláda se poté obávala útoku islámistického kamikaze (belg. premiér z tohoto důvodu navrhoval zrušit pravidelné zasedání Rady Evropy …).Mezi zatčenými byla i Malika El-Aroud, vdova po Dahmane Abdel Sattarovi (jeden ze dvou kamikaze, kteří pár dní před 11.9.01 zavraždili afghánského velitele Masúda,šéfa Severní aliance), která je od té doby vůdčí postavou islámistů v Belgii ( jejím druhým manželem je spojka al-Qajdy pro Belgii, jistý Tunisan ). Malika vlastní několik webových stránek, na nichž jménem al-Qajdy chrlí nenávist vůči Západu … Spolu s Malikou byl zatčen jeden z ideologů belgických islámistů Bassam Ayachi, syrsko-francouzského původu, jenž svého času šéfoval belgickému Islámskému středisku .

Ve stejné době se v PAR opět řešila kauza Lionela Dumonta, bývalého vojáka, později islámisty al-Qajdy z loupežného gangu Roubaix, jehož nitky sahaly až do Japonska ( v roce 99 uprchl ze sarajevského vězení, poté  02-03 trávil v pákistánské komunitě v Japonsku, kde údajně založil pobočku al-Qajdy, poté odešel do Německa ,a dnes si ve Francii odpykává trest 30 let vězení poté , co byl Berlínem vydán ). Při svém pobytu v roce 01 v Thájsku konspiroval s islámisty z Jemaah Islamiyah,kteří spáchali atentáty v Bali z konce roku 02. 

V červnu 05 se  mauretánská pobočka GSPC jménem GMPJ  poprvé zapojila do světového džihádu přepadením vojenské základny v poušti na severovýchodě Mauretánie v Badr , při kterém zabili 15 vojáků (sami ztratili 6 mužů, včetně svého velitele)  . Nicméně někteří analytici, např. z Geopolitique.com, vyjádřili pochybnosti o tom, že by nějaká pobočka GSPC či GSPC samotná byla schopna provést tak rozsáhlý útok během armádního cvičení „Flintlock 2005“, spíše se domnívají, že šlo o inscenaci v réžii DRS, aby zvýšila prestiž Alžírska v jeho boji proti mez. terorismu ( DRS nejprve zinscenovala nájezdy GSPC na cíle v pohraničním pomezí v Mali,Nigeru a Mauretánii, a poté alž. armáda podnikla  „úspěšné“ tažení proti teroristům „napojeným na al-Qajdu.“) K útoku na základnu se přihlásil pašerák Mokhtar Belmokhtar, bývalý emír zóny 9, a al-Qajda  ze svých poboček po celém světě mu  na internetu blahopřála , včetně abú Musába Zarkávího, šéfa irácké al-Tawhid wal-Jihad (přejmenované na al-Qajdu v Iráku) , odsouzeného v Jordánsku 15.2.06 v nepřítomnosti k trestu smrti spolu s dalšími osmi osobami, za to, že naplánoval útok z 4/04 proti sídlu jord. bezpečnostních sil). Mnozí analytici však zpochybňují, že by „obchodník“  Belmokhtar útok provedl.

6.7.05 významný marocký list Liberation uveřejnil informace  mauretánské policie o tom, že al-Qajda před 11.9.01  zamýšlela učinit z odlehlé oblasti Sahelu, kterou v podstatě žádná armáda nedokáže kontrolovat, rozsáhlé výcvikové tábory pro kadety džihádismu ( mauretánská policie po útoku z 6/05 provedla razie a  údajně rozbila buňku GSPC v Mauretánii a zmocnila se všech jejích dokumentů, včetně seznamu mauretánských politiků , kteří měli být zavražděni , včetně premiéra  Sghara Mbarecka).

26.12.05 alž. bezp. síly v provincii Médea pochytaly tři významné  představitele GSPC, abú Omara Abd alBira, odpovídajícího za mediální sféru GSPC, abú Bilal alAlbaniho, řídícího vnější vztahy GSPC (který koordinoval spolupráci s Belmochtarem, jenž zbraně dodával do skrýší GSPC v horách sev. Alžírska ) , a třetího neidentifikovaného muže, přičemž všichni tři byli „pobočníci“  tehdejšího vůdce GSPC  abú Musába elWadouda. Spolu s těmito pohlaváry GSPC armáda zabavila  22 miliónů dolarů, které převáželi ve voze, ve kterém jeli …  

V srpnu 05 GSPC  vyzvala své sympatizanty ve Francii  k útokům proti alž. představitelům ve Francii (ambasáda,konzulární odd.) a proti všem Alžířanům  žijícím ve Francii, kteří se nepřipojili k džihádu … Podpořte své bratry v Alžírsku tím, že vystopujete  a zabijete tyto zloduchy ve Francii , kteří navštěvují diskotéky a kasina … „  GSPC také vyzvala k zabíjení všech muslimů francouzské státní příslušnosti, pokud neprovádějí džihád, a dokonce radikální muslimy pomlouvají …  V září 06  al-Zawahiri na videonahrávce  připomínající 11.9.01 prohlásil :“  Modleme se k Bohu, aby se GSPC  stala trnem v hrdlech všech Američanů , Francouzů a všech jejich přisluhovačů, jako jsou zrádci a odpadlíci od víry … „ V audiokazetě  z 20.9.07 Zawahiri  vyzval  k vyhnání Španělů z Andalúzie , dnešního španělsko –portugalského území, které od 8.stol. patřilo  muslimům, dokud jim jej neukradli v 15.stol. křižáci  …  Vzpomeňte si, bratři, na krev vašich otcl, a společně s vašimi syny se postavte do řad mudžáhedínů  a vyžeňte křižáky ze Španělska …  Nejdříve však musíte vyčistit od Francouzů a Španělů Maghrib …  (BBC Monitoring Middle East + PanAfrican News Agency ) . Strach, že se  GSPC obrátí proti cizincům, se naplnil 10.12.06,když její příslušníci  zaútočili na autobus, převážející zaměstnance firmy BRC z jejich kanceláří do Sheraton Hotel v Bouchawi, 15 km západně od Alžíru . 8.1.07 šéf AQLIM v prohlášení vyzval Alžířany, aby podřezávali hrdla křižákům ,zejm. Francouzům, a ukončil jej varováním, že AQLIM „netrpělivě“ očekává další příkazy Usámy bin Ládina …  „ .Ve zveřejněné odpovědi bin Ládina stálo :“ Nemám nic proti tomu, když bojujete proti Francii, která dlouho kolonizovala posvátné muslimské území a dnes utlačuje na svém území Alláhovy mudžáhedíny … „ (Reuters).

 Tato násilnická rétorika nebyla ničím novým, lze ji objevit již v prohlášení strany FIS z roku 92 :“ Nevěřící  ateistická křižácká Francie brání v práci FIS vůdcům v zahraničí a uvalila politickou blokádu na hlasy, vyzývající  ke zřízení islámistického státu v Alžírsku. Neznabožská Francie dokonce voj. juntu  podporuje dodávkami nejmodernějších bojových vrtulníků a chemických zbraní … „  V této době chtěl Droukdel psychologickým nátlakem donutit PAR, aby propustila některé prominentní uvězněné členy GSPC/AQLIM,a přiměla Alžír, aby učinil totéž , údajně Droukdel požadoval „vydání“  Abderrezaka elPara , jenž údajně DRS vyzradil existenci mauretánské „pobočky“ GSPC s názvem GMPJ , jejíž sítˇ sám vytvořil .24.12.07 členové GSPC/AQLIM povraždili francouzskou rodinu v Aleg Town ,východně od Nuakšot. 30.12.07 zaútočili na voj. základnu  Galaouia, 250 km od Attar, a zabila tři vojáky.Mauretánské úřady poté zatkly  tři  nechvalně proslulé příslušníky GSPC/AQLIM , kteří tvořili „ spící“ buňku v Mauretánii . 

AQLIM  reaktivovala  taktiku GIA i v další metodě boje  - začala odpalovat auta  naplněná výbušninami .Poprvé takové auto odpálila GIA  13.2.93 , aby zabila  ministra obrany gen.Khaled Nezzara., a poté 8.10.94 GIA  simultánně odpálila pět automobilových bomb v Alžíru. Poté  takovéto útoky prováděla jen řídce, obnovila je až AQLIM, když 29.10.06 v noci simultánně odpálila dvě nákladní auta zaparkovaná před policejními stanicemi na východních předměstích Alžíru Reghaia (30 km od Alžíru) a Dergana .