Alžírsko V : Bushova imaginární válka v Sahelu

3. 04. 2009 6:37:41
Z GSPC se stala AQLIM, z bývalé politické mrtvoly Bouteflika prezident, a Bush vyhlásil kvůli maghribské ropě, zemnímu plynu a uranu PanSahel Initiative , v rámci které US vojáci nenápadně obsazují Maghrib ...

Poté, co v 9/06 vedení GSPC v čele s Droukdalem/Droukdelem odsouhlasilo sloučení s al-Qajdou, v lednu 07 se GSPC přejmenovala na Al-Kajdu Islámského Maghribu/ AQLIM, a stala jednou z nejnebezpečnějších buněk al-Kajdy s chapadly (a mobilními výcvikovými tábory) nejen po celém Maghribu a BV (Libanon,Sýrie, odkud pašuje své žoldáky do Iráku , šéf Adil Sakir Mukni alias Jásir abú Sayyaf,zatčený), Pákistán (Bounoua Boudjenaa alias Anes) , ale prostřednictvím svého zahran. výboru ( šéfuje mu Sadaoui Abdelhamid) kontroluje své pobočky v US a záp. Evropě ( její chapadlo“ GSPC Europe“ vede Aït Hadi Mustafa s ústředím v Německu , dalším šéfem pro Evropu byl Chálid Bassir). Kromě něm. pobočky má GSPC pobočky ve Španělsku (Khouni Mohammed) , Itálii , ve Francii (Kinai Abdullah) , Belgii ( Tarek Maaroufi z Tuniska) , UK (Rašíd Bukhalfa alias abú Doha a Kamar Eddine Kherbane), v Dánsku (Mehiri Athmane alias Rouget) , a v Nizozemí . ( Celkem bylo v záp. Evropě zatčeno a vydáno Alžírsku přes 50 příslušníků GSPC ...).

Islámističtí teroristé zaplavili záp. Evropu pod záminkou žádostí o polit. azyl , jako Kamar Eddine Kherbane, zakládající člen FIS a GSPC, který byl styčným zástupcem Usámy bin Ládina v Pešaváru pro alžírské veterány z Afghánistánu pod pláštíkem Usámovy muslimské charitativní organizace International Rescue Islamist Organisation , poté se usídlil v Albánii, v Instanbulu, a nakonec v UK , kde dostal v roce 94 polit. azyl, takže se v roce 98 v pohodě setkal s Usámou bin Ládinem v Súdánu. Původně se západoevropské odnože GSPC soustředˇovaly jen na vybírání financí pro GSPC, poté hlavně na rekrutování nových džihádistů , nejlépe konvertované nemuslimské mládeže ( Tárik Ramadán kdysi řekl něco, k čemu se dnes nehlásí – „ zvítězíme nad Evropou zevnitř prostřednictvím konvertované evropské mládeže „ ...) .

Kamikaze islámistické organizace rekrutují jednak z drogových dealerů ve věznicích (mladíci kolem 20 let z chudinských čtvrtí Alžíru z 10 a více sourozenců, ze západoevropských věznic, zejm. britských a francouzských ( pro účely v Dagestánu a Beslanu to byli konvertovaní pěšáci z ruských věznic) . Mladiství z chudinských městských čtvrtí, často několik sourozenců , mezi 15 -20 lety s čistým trestním rejstříkem jsou hlavní masou, kterou islámistické organizace rekrutují přes imámy v mešitách ( jedním z AQLIM kamikaze byl 15letý mladík, který navštěvoval mešitu, jejíž imám byl „verbířem“ AQLIM , takové věci Islamic Community of Czech Sisters či Islámské listy neřeší ... ) , protože jsou snadno zmanipulovatelní a hlavně bezpečnostní složky nemají šanci je vystopovat.

Další mimořádně účinnou formou verbování mladých adeptů na sebevražedné útoky , a to i zahraničních, které AQLIM preferuje, je internet, protože i mladíci ze slabších sociálních rodin navštěvují internetové kavárny, takže mají neomezený přístup k propagandistickým islámistickým stránkám, včetně „atraktivních“ videonahrávek, výcvikových příruček a teroristických výzev.Ve výcvikových táborech tito mladiství nejprve projdou ideologickým vymytím mozků , jejíž součástí je, že převezmou jméno jednoho z islámistických vůdců, např. abú Djellala či abú Dahdah apod. V alž.táborech dostávají jako žold 2.000-3.000 alž. dinárů týdně ( stává se však, že někteří z nich včas procitnou a zoufale se snaží vzdát se úřadům) ...

V roce 07 se se sebevražednými útoky roztrhl pytel - 28.1. proti zahran. delegaci v Boumerdes v okrese Dellys , 13.2. v Tizi Ouzou a Bourmedes 7 mrtvých,3.3. se útočník odpálil v autobusu, 4 mrtví, z toho 1 Rus , 11.4. útok tří sebevrahů proti kanceláři premiéra a policejní stanici v Bab Ezzouar, 24 mrtvých,11.7. sebevrah vjel s nákladním automobilem do kasáren v Lakhdaria u Bouira,10 mrtvých,6.9. se útočník odpálil v davu lidí čekajících na prez. Bouteflika, 8.9. útočník vjel do kasáren v Dellys,100 km východně od Alžíru, a zabil 28 příslušníků Pobřežní stráže 14.9. útok na polic. stanici v Zemmouri,21.9. se odpálil u konvoje,převážejících zahran. dělníky pro franc. firmu u Lakhdaria .Novou metodou boje byl útok raketovým granátem na nákladní voj. letadlo na letišti v Djanet 8.11.07, možná, že chtěla vyvolat dojem své síly, ale pravdou také může být, že tyto „efektní“ metody boje mají zakrýt její trvalou ztrátu zkušených bojovníků ... Kamikaze či malá skupinka ,která zařízení odpálí, je , na rozdíl od zkušených válečníků, snadno nahraditelná .

11.12.07 se odehrály dva simultánní sebevražedné útoky nákladními automobily přeměněné v mobilní bomby (každé nákladní auto vezlo 800 kg výbušnin) : proti alž. Ústavní radě v Hydra (požehnala puči generálů) a proti budově OSN, kde sídlí pobočka Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky a UN Development Programme v okolí Ben Aknoun. Zemřelo 37 lidí, z toho 17 pracovníků OSN , 170 lidí bylo zraněno. K útoku se přihlásila AQLIM,která budovu OSN označila za „mez. doupě prašivých nevěřících, kteří byli ztrestáni rytíři víry “ ... Ve zprávě, kterou vydala, dále stálo :“ Je to připomínka křižákům, kteří plundrují naši zemi, aby naslouchali požadavkům našeho šejka Usáma bin Ládina pozorněji ... „Útok proti Ústavní radě provedl 32letý Larbi Charef (abú Assimi), člen FIS,jenž byl v roce 04 zatčen jako organizátorský článek logistiky GSPC, ale v rámci „národního usmíření“ propuštěn, takže okamžitě utekl do hor ke GSPC ...Útok proti budově OSN uskutečnil 64letý Rabbah Bechla (abú Othman), který trpěl metastází rakoviny . Třebaže většina bombových útoků byla provedena na východě, zásoby a logistiku má GSPC soustředěny v západním Alžírsku, kde např. v únoru 07 odhalila logistickou buňku GSPC v Constantine,430 km od Alžíru,která byla složená z 24 Alžířanů, dvou Tunisanů a jednoho Francouze (Alain-Roger Raphael), obchodníka se zbraněmi,jenž zbraně pašoval z východního přístavu Skikda ve svém karavanu.

Droukdel v roce 07 přišel i o řadu významných velitelů : v květnu 07 byl zabit druhý muž GSPC emír Sami Sayoud, pár dní na to byl zabit emír Djelloul z Katibatu Ansar, v červenci byl zabit se svými osobními strážci zástupce velitele zóny 2 a vojenský poradce Droukdela Ali Dahdah alias Ali Dix v kopcích nad městem Amizour u Bejaia,230 km od Alžíru. Dahdah byl pravou rukou Sadaouiho a byl autorem bombových útoků z 11.4.07. S ním byl zabit i Nour Mohamed alias Haroun El Achaachi, spojka ze zóny 9 pro pašování zbraní z jihu .V září byl při střetu s armádou u Boumerdes zabit Aissa Boussenna alias emír Serraka z Katibatu Ansar,který byl autorem bombového útoku na příslušníky pobřežní stráže v Dellys z počátku září.1.10.07 byl zabit Djamel Khalid Elkebir alias emír Farouk, voj.poradce Djounda ElAhouala, jenž koordinoval sebevražedné útoky v oblasti Boumerdes.6.10.07 byl zabit v Boghni,Tizi Ouzou , 90 km východně od Alžíru, jeho „milovaný“ Zoheir,kterého jmenoval emírem zóny 2. Spolu s ním byli zabiti další autoři sebevražedných útoků z dubna 07, emír Katibatu ElFarouk Hamzaoui Abdelhamid alias abú Tourab, a Osama abú Ishak alias Rabah.V říjnu byl zabit další emír AQLIM Touikar Sadek v provincii Skikda. V listopadu 07 byl zabit Djemai Boualem alias Houdaifa v provincii Bejaia, spojka mezi vedením AQLIM a Katibatem Ansar, jenž zařizoval přísun peněz a zbraní .V prosinci byl bezpečnostními složkami po „ udání“ zabit emír Chaib Khemissi alias ElAtrous(36) se svými 5 kumpány , 35 km od Tebessa.

Sebevražedné útoky GSPC-AQLIM proti civilistům , které vyvolaly hněv alž. veřejnosti, však AQLIM rozdělily . Starší generace v nich neviděla žádný smysl, takže někteří velitelé se se svými muži dobrovolně vzdali úřadům, např.Brahim Boufarik (po útocích z 11.4.07),za což jim byla udělena amnestie.Brahim Boufarik prohlásil :“ Několik mufti uvnitř AQLIM se postavilo proti sebevražedným útokům namířeným proti civilistům, Droukdal převzal metody a dialektiku GIA.“ Postavil se proti ní šejk Abdenasser, bývalý člen Rady shura GSPC, dále Ahmed Jabri z téže Rady a abú Abbas, poradce této Rady.Droukdalova skupina hlásá takfirismus (takfir = věřící), umožňující muslimovi prohlásit jiného muslima za odpadlíka, apostata, kterého může s čistým svědomím před Allahem zabít.Po zářijových bombových útocích 07 dal někdo do oběhu (pravděpodobně bezpečnostní složky, aby mezi členy AQLIM zasely nejistototu) zprávu, že po setkání emírů AQLIM v oblasti Djarrah mezi Bouira a Tizi Ouzou, byl Droukdal (08 stále svobodný) sesazen a nahrazen Ahmadem Harounem ... V listopadu 07 se bezp. složkám podařilo zatknout významného islámistu Bouderbala Fateh alias Abdelfatah abú Bassir a jeho dva komplice, kteří byli vybaveni 800 kg výbušnin, třemi bombami a 20 roznětkami. Fateh působil jako terorista již 14 let, a původně šéfoval zahran. výboru AQLIM , ale byl nucen nahradit v terénu Sajída Ameur alias abú Albani (skup. Lakhdaria), který se vzdal úřadům ...(v ústředním vedení byl Fateh nahrazen Sadawi Abdelhamidem alias abú Yahia , bývalým emírem zóny 2 ) .

Od 4/07 AQLIM figuruje na seznamu OSN teroristických organizací, a jejím předákům byly zmrazeny finance ( Droukdel, Salah Gasmi alias Salah abú Mohamed či Bounouadher, odpovídající za mediální image AQLIM, natáčí propagační videa,vydává tisková prohlášení, vyjednával s rak. vládou v kauze rak. rukojmích , Yahia Djouadi alias Yahia abú Amar,šéfoval jižní saharské-sahelské zóně AQLIM s ústředím v Mali, kde do AQLIM rekrutuje Mauretánce, organizuje a financuje marockou pobočku AQLIM, dále Deghdeh, finanční manažér AQLIM, vznáší požadavky na výkupné ,Abid Hammadou alias abú Zeid či Youcef Adel, ElParou jmenovaný šéf katibatu Tarek Ibn Zaid s ústředím a výcvikovými tábory v sev. Mali, byl jedním z únosců západoevrops. turistů z 3/03 a rak. turistů z 2/08, v 6/05 vedl útok proti kasárnám mauretánské armády, při kterém padlo 15 mauret. vojáků). Bezpečnostní složky 8.10.07 objevily dvě velké laboratoře na výrobu výbušnin v Boumerdes, první z nich byla umístěna v jednom činžáku Cap Djinet v blízkosti Dellys, 90 km východně od Alžíru. Zabavili mj. velké množství sulfátu čpavku, chloridu čpavku a nitrátu čpavku , a přes 20 hotových výbušných zařízení .Druhá byla umístěna v Bouchakour, jižně od Les Issers.Další ránou pro AQLIM bylo zatčení jejího „pokladníka“ , Mustafy Dadaou alias Zaida v září 06, jenž byl v 5/07 odsouzen k doživotí .Dadou fungoval pod emírem Soheibem (zabit v dubnu 07) z Katibatu Tarik Ibn Ziad a inkasoval peníze za „ výpalné“ od místních obchodníků a živnostníků a z výkupného za únosy zdejších bohatších podnikatelů.

V 1/08 alž. armáda v zátahu pozatýkala 200 příslušníků AQLIM, z nichž 30 „aktivních“ teroristů, zbytek byl „podpůrný“ personál , v 2/08 armáda v Kabýlii na udání emíra znepřátelené frakce AQLIM Adbelmoumene Rašída alias Hodheifa alAssimiho, zatkla hlavního experta AQLIM na výbušniny Halouane Amrane alias Handhala (jeho bomby vybuchly např. v 12/07 v Alžíru) .V 3/08 byl v Mali zatčen „Afghánec“ abú Usáma, který velel AQLIM v jižním Alžírsku. Nejen pro nedostatek peněz a rekrutů se AQLIM organizačně zredukovala z osmi na čtyři zóny : jednu na východě, dvě ve středu a čtvrtou na jihu Alžírska . Scvrkla se i z toho důvodu, že nad některými oblastmi ztratila kontrolu, a redukce je i snahou Droukdela držet oddíly AQLIM,zejména disidentské , na kratší uzdě.

Velkou neznámou zůstává otázka, zda se džihádisté z Maghribu vrátí z Iráku do Alžírska, či zda dají přednost džihádu v Afghánistánu či v Somálsku ... Podle Droukdela, který poskytl rozhovor v 7/08 The New York Times ( a poskytl první fotografii sebe, jak se svými pěti muži brodí potokem s nezahalenou tváří s kalašnikovem v ruce) , se jim do Alžírska moc nechce a dávají přednost Afghánistánu .

Tak jako al-Kajda GSPC /AQLIM věnovala hodně úsilí mediální propagandě cílené zejm. na zahraniční džihádisty, a po vzoru al-Kajdy mediální propagandu soustředila do jediné sekce (al-Kajda má své al-Sahab Media Center) . Příkladem této nové mediální úrovně je právě onen Droukdelem poskytnutý rozhovor listu The New York Times z 7/08.

4.6.08 šestnáctiletý „kamikaze“ ve vojenské základně Bordj al-Kiffan zabil pouze sebe a zranil tři vojáky, taktéž 23.7.08 mladistvý kamikaze najel s motorkou naloženou výbušninami do voj. nákladˇáku, a zabil jen sebe, zranil 13 vojáků. Srpen 08 byl nejkrvavější na bombové útoky (80 mrtvých).17.8.08 oddíl AQLIM přepadl voj. hlídku ve Skikda a zmasakroval ji (12 mrtvých) poté, co při kraji silnice vybuchly dvě bomby.19.8.08 kamikaze najel s autem plném výbušnin do skupiny policejních kadetů před policejní školou v kabylské Issers, zabil 43 kadetů a zranil 45. O den pzději 20.8.08 explodovala dvě auta naplněná výbušninami v kabylském městě Bouira, a zabila 12 lidí.První auto bylo namířené proti místní voj. úřadu, druhé proti autobusu převážejícímu alž. zaměstnance kanadské firmy SNC-Lavalin (viz AFP z 24.8.08) .

Po bombových útocích GSPC/AQLIM z roku 07 bylo jasné, že GSPC chce rozšířit své působení i na západ Alžírska , zejm. v hornaté oblasti na alžírsko-marockých hranicích Ain Temouchent (470 km západně od Alžíru) ,Sidi Bel –Abbes, Tlemcen a Maghnia (kde alž. armáda objevila v 6/07 skrýš s nášlapnými minami v počtu 2.500 kusů), protože na východě je již velká koncentrace alž. bezpečnostních složek, přičemž zátahy na GSPC/AQLIM již pořádá i marocká armáda. Proto AQLIM své bomby vlastní výroby již nepřeváží po silnicích , prošpikovaných komntrolními stanovišti, ale v rybářských člunech podél celého alž. pobřeží .

Důkazem přeskupování AQLIM je i to, že v oblasti 80 km jižně od Tebessa GSPC/AQLIM v roce 07 vybudovala komplex laboratoří pro výrobu svých bomb a tranzitní sběrné středisko pro nově naverbované džihádisty pro Irák , navzdory tomu, že analytici předpokládali, že eliminací emíra Houari Youcefa alias Mustafy Omeira v květnu 06 aktivita zbytku skupiny Ibad Errahmane z hor Les Babors poklesne. V květnu 07 armáda objevila další výcvikový tábor v Shine El Oued, 700 km jihovýchodně od Alžíru, blízko tuniských hranic, pod správou Chahada Katibat. Výcvik sebevražedných komand patřil mezi „školní osnovy“ tohoto tábora. Bezpečnostní složky zde objevily poslední vůle a testamenty pěti již vycvičených sebevražedníků , nahraných na CD-ROM. V červenci 07 bezpečnostní složky zpřetrhaly zdejší teroristickou logistickou sítˇ a zatkly 12 lidí ve věku od 17 do 40 let ( Reuters) .

Alž. základny GSPC/AQLIM jsou hlavnímí základnami pro výcvik džihádistů směřujících do Iráku , zejména jižní pouštní oblast se zavedenými tradičními trasami tuarégských nomádů a pašeráků se dnes významně překrývají s „doupěty“ teroristů, o to více ,že tuto oblast v podstatě nelze kontrolovat. Jediné, co může alž. vláda dělat, je navazovat spojenectví se zdejšími Tuarégy ... Teroristy podporují jejich rozvětvené rodiny, např.v 12/06 alž. vláda zatkla ve vesnici Boudghane v okresu Tlemcen 28člennou terorist. buňku, kterou úspěšně vedla vdova po teroristovi – policie mj. našla 480 rozbušek (nakoupeny ve Francii, do Alžíru poslány přes Španělsko a Marroko) ,480 m dlouhou zápalnou šňůru, 108 nášlapných min. Pouta mezi džihádisty v Alžírsku,Somálsku, Iráku a Afghánistánu potvrdil i Madjid Habib, jenž byl pro výkupné unesen 28.4.07 u Tizi Ouzou , a který uvedl, že únosci se několikrát spojovali s někým, kdo byl v Somálsku, a měli k dizpozici celou tašku telefonních karet, z nichž každou použili jednou a vyhodili (BBC Monitoring Middle East ) . V 4/07 AQLIM provedla bombový útok proti sídlu alž. premiéra a proti několika policejním stanicím v Alžíru , v 12/07 zaútočila proti středisku OSN v Alžíru a proti budově Ústavního soudu v Alžíru.

Shrneme-li, GSPC se ambiciózně restrukturalizovala na 4 nové zóny : centrální (Alžírsko), východní (Tunisko), západní (Mauretánii) a jižní ( oblast Sahelu) .Nejen Mali ,Niger (tábor v Agwan) a Mauretánie ( tábor Ummul Qurah), ale dokonce i Nigérie (která v roce 07 zatkla nigérijského „talibance“ Mallama Mohameda Ashafa, organizátora vojenského křídla hnutí Nigerian Taliban s cílem provádět útoky na rezidence US občanů v Nigérii , peníze dostával od agentů al-Qajdy v pákistánském ústředí Lahore či ze Súdánu přes jednu londýnskou banku, a dalšího významného „talibance“ ,šéfredaktora prominentního listu ze sev. Nigérie Mohameda Damaguna, který na výcvik nigérijských mudžáhedínů v alž. táborech přispěl částkou 300.000 dolarů ), vyjádřily obavy nad tím, že v jejich odlehlých nikým nekontrolovaných oblastech GSPC/AQLIM provozuje výcvikové tábory . Nigérijští „talibanci“ byli nejaktivnější v letech 03 a 04, kdy útočili na policejní stanice a vládní budovy, dnes kladou odpor v horách Mandara Mountains na hranicích s Kamerunem (Reuters 07). 3.11.07 eg. lékař Ajman Zavahiri (otec byl mufti) v audionahrávce na internetu vítězně oznámil, že Libyjská Islámská Bojující Skupina/LFG v čele s abú Laith Libim se připojila k síti al-Qajdy.

Přesto až prosinci 07 US ministerstvo financí zmrazilo veškeré finanční účty Wadouda alias Droukdala ( pocházel z chudé rodiny, takže po univerzitních studiích měl „ zaručenou“ nezaměstnanost) , kterého Washington obvinil z intenzívního náboru sebevrahů, kteří např. zaútočili na kanceláře alž. premiéra v dubnu 07 a ústředí policie ...

V sev. a záp. Alžírsku v trojúhelníku Chlef,Tiaret a Tissemsilt operovala extrémistická skupinka Salafist Combatant Group/GSC vedená Yahia Djouadi alias abú Amar (bojové jméno Arafata) *1967, která vstoupila do Droukdalovy GSPC-AQLIM, když se Yahia Djouadi, jako expert na trhaviny, stal šéfem vojenského výboru AQLIM, a později šéfem/emírem její jižní subsaharské zóny/zóny Sahelu /AQLIM South Zone,jehož úkolem bylo verbovat z této oblasti pro úkoly džihádu mladé nezaměstnané .

V 2/08 AQLIM unesla dva rakouské turisty v Tunisku a vznesla své požadavky vůči rak. vládě (ta nepřímo, navzdory nesouhlasu DRS, s únosci jednala, a vyplatila jim jeden až dva milióny euro) , a v 6/08 AQLIM bombovým útokem proti nádraží zabila jednoho Francouze.

V srpnu 08 se CIA nepodařilo ve spolupráci s bezpečnostními složkami Mali abú Amara polapit do svých pečlivě rozhozených sítí : měl přijet do berberského Gao ,400 km západně od Bamako, vyjednat nákup obrovského množství trhavin za dvě mld euro s jistým obchodníkem se zbraněmi, se kterým jednal již jeho předchůdce z maghribské al-Kajdy Mokhtar Belmokhtar. Pravděpodobně někteří zkorumpovaní důstojníci v maliské armádě jej varovali, takže místo sebe poslal své dva zástupce ,mauretánské teroristy z oddílu Tarek Ibn Ziad, historický berberský muslim a největší vojevůdce v iberské historii z počátku 8.st. n.l., který dobyl Iberský polostrov , kteří byli po příjezdu zatčeni.

Alžírští islámisté učinili z Alžírska zemi, ke které ostatní džihádisté,zatím v plenkách, zejm. maročtí, tunisští, libyjští, a mauretánští,malisští a nigérijští ,mohou s důvěrou vzhlížet, jako ku své inspiraci . Např. tuniský islámista Mustafa Nasri Ait Hadi se úspěšně začlenil do sítě GSPC, přičemž dohodu o spolupráci mezi alž. a tuniskými islámskými radikály vyjednal v roce 98 Rašíd Bukhalfa, alias abú Doha alias Doktor, hlavní figurka GSPC v Londýně/LON ,který se v LON za tímto účelem setkal se Seifallah Ben Hassine, emírem Tunisanů ...Tunisané,Maročané a Libyjci, vycvičeni v táborech al-Qajdy, necestují do Alžírska přímo, ale přes Maroko či Egypt , aby navodili zdání, že jsou turisté ... V 5/07 alžírská policie zatkla tři libyjské „turisty“ ve věku mezi 22-25, a od ledna do května 07 20 tuniských „turistů“ , které vrátila do země původu .

Shrneme-li, dnešní šéf GSPC 39letý Droukdal prokázal, že dobře ovládá strategické manévrování, když doposud přežil vyřizování si účtů v rámci GSPC, a že se připojil k al-Qajdě nikoliv z nábož. důvodů (v náb. projevech je slabý, ve svém internetovém projevu z 22.9.08 se o náboženství zmínil krátce jen jednou),ale z taktických, aby na svoji skupinu přitáhl pozornost mez. veřejnosti, což se mu podařilo zejména 1.7.08, když poskytl listům New York Times a International Herald Tribune rozhovor na audiokazetě a svoji fotografii.

Někteří analytici tvrdí, že „rozpuštění se GSPC “ v al-Qajdě nemělo ani důvody finanční, protože GSPC neměla o příliv peněz nouzi ( únosy bohatých, dávky,které jí musí platit zejm. venkovské komunity v Kabylii, přepadávání pošt a konvojů s penězi , pašování a obchod se zbraněmi,kradenými auty,cigaretami a tvrdými drogami v rozlehlém a neobydleném Sahelu, praní špinavých peněz a spekulace na burzách , dary více či méně dobrovolné od maghribské komunity v Evropě a jinde , GSPC je prostě „ pouštní mafií“ ), jen čistě strategické.

Španělské tajné služby odhadují, že atentáty v Madridu, které provedla marocká odnož AQLIM, mohly GSPC přijít maximálně na 50.000 euro.

Podle Washingtonu Droukdel disponuje v Alžírsku asi 600 muži, v Iráku Droukdalova „mez. legie“ čítá podle Washingtonu kolem 8.000 mužů. Atentát proti budově OSN v Alžíru z 12/07 však ukázal, že stačí hrstka fanatiků , aby škody byly obrovské(42 mrtvých,150 zraněných).

ZVOLENÍ BOUTEFLIKA

V létě 98 média kolem genštábu a DRS rozpoutala kampaň proti gen. Bétchinovi, který usiloval o prez. kandidaturu ve volbách , které se měly konat v roce 2000, a proti prez. Ziruálovi, který „nedokázal“ uchránit civilisty před pokračujícími masakry, které jej diskreditovaly, a hlavně proto, že se vůči armádnímu velení „ příliš osamostatnil“ ...

11.září 98 prez. Lamín Ziruál ku překvapení národa nečekaně odstoupil a nechal vypsat předčasné prez. volby (o 2 roky dříve než se měly konat, s tím, že kandidovat nebude,což zdůvodnil snahou předat moc v zemi civilistům ( nosícím polní uniformu) , ve kterých v dubnu 99 „zvítězil“ bývalý prominent voj. režimu , třebaže po smrti svého mentora Boumediena byl juntou překvapivě „odstraněn“ ,Abdal Azíz Bouteflika (62) alias Sidi Abdel Qader, dlouhodobý ministr zahraničí, první civilista po Ben Bellovi, kterého pomohl pluk. Boumedienemu svrhnout ... ( v roce 08 se generálové soustředili na prosazení ústavy,která by „prověřenému“ Bouteflikovi umožnila vykonávat od roku 09 třetí prez. mandát ... ) .V roce 99 si Bouteflika vybudoval image postavené na „opozici vůči prez. Bendžedídu“ , třebaže ti, kteří jej v exilu znali, tvrdí, že naopak Bendžedídu podlézal, a když zjistil, že jedna příbuzná Bendžedída je ještě neprovdaná,dvořil se jí ( v 90.letech se nečekaně a tajně oženil s dcerou alž. diplomata Amal Triki).

Závažnější nařčení proti Bouteflikovi vyslovil ve své knize z roku 04 šéfredaktor deníku Le Matin Mohamed Benchicou : „nezvěstný“ synovec Bouteflika Mohamed byl synem Mohameda,syna z prvního manželství Bouteflikovy matky,kterého Bouteflikovi do rodiny nikdy nepřijali a vydědili ho. Po smrti otce se Mohamed vydal do Alžíru vyjednávat s Bouteflikem o „svých právech“ , ale brzy „zmizel“ ... Benchicou ironicky naznačuje, že asi skončil pod drny na zahradě Bouteflikovy vily (Benchicou *1952 ,který v roce 89 založil v Alžírsku Svaz novinářů, byl v roce 04 odsouzen za „finanční delikty“ na 2 roky do nechvalně proslulého vězení ElHarrach v Alžíru) .

V době, kdy Bouteflika jistá klika generálů ( gen. Larbieho Belkheira) vytáhla z propadliště dějin , byl politicky mrtvý a jeho kandidatura rozsela uvnitř armádních a polit. struktur chaos : gen. Khaled Nezzar jeho kandidaturu vetoval, gen.taj.strany FLN Boualem Benhamoud si veřejně postěžoval , že kandidatura Bouteflika byla jeho straně vnucena „shora“ , a vedení strany RND předlouho otálelo s vyhlášením svého oficiálního postoje,koho bude podporovat, protože zamýšlelo prosazovat své dva straníky , gen. Betchine , poradce prez. Ziruála , a v záloze mělo býv. ministr spravedlnosti Mohameda Adamiho.

Proti oběma armádní média ( podle káhirského listu Al-Ahram jim informace dodala klika kolem armádního genštábu gen. Lamari, jenž generálům usilujícím o dialog s islámisty nemohl přijít na jméno .... ) rozpoutala štvavou kampaň : první kauza,kterou média proprala, se týkala prof. Bin Mesajída, jenž byl za Adamiho odsouzen k trestu smrti na základě vykonstruovaného obvinění, že se zúčastnil bombového útoku, avšak poté, co některé noviny uveřejnily dokumenty prokazující, že v době útoku byl v zahraničí, a že nejenže nebyl členem žádných milicí, ale naopak tyto milice mu vyhrožovaly ( prohlásil, že „ nechce být občanem ani islámské republiky Madaniho z FIS , ani republiky, kterou povede gen. Bétchine ) byl rozsudek zrušen . Druhá kauza se jmenovala Bou Alie, což byl uvězněný bývalý obchodní partner Bétchinovy rodiny (spoluvlastník nakladatelství) – když některé noviny napsaly, že byl uvězněn jen proto, že vedl s Béchinovou rodinou obchodní spor, byly tyto noviny Daňovým úřadem vyzvány, aby okamžitě zaplatily své daňové nedoplatky, a protože neměly hotovost, byly staženy ze stánků ).

Tato volba stranu RND rozštěpila, odtrhly se od ní frakce, které Bouteflika nepodpořily, takže FLN opět významně posílila ... ) . Další kandidáti ke zděšení voličů odstoupili 16 hodin před volbou (junta jejich odstoupení neuznala a uvedla jejich“ umístění“ ve volbách ) na protest proti „nedemokratickým volebním praktikám“ .Odstoupil churavějící Hocin Aït Ahmed (73) ve volbách 4.místo , který byl jediným pro vojáky nebezpečným kandidátem, Abdelhamid Mehri (gen.taj. FLN 86-96) ,pluk. Mouloud Hamrouch (premiér 89-92), který se snažil za pět minut dvanáct liberalizovat ekonomiku a předstíral, že má podporu členské základny FLN a RND , ve skutečnosti počítal s blahovolnou podporou všech islámistů, další bývalý premiér Meqdad Sifi,udržující s generály dobré obchodní vztahy (jenž údajně dodával kandidátům takové informace, aby „na poslední chvíli“ odstoupili) , býv. ministr ropného průmyslu a financí Sid Ahmed Ghozali (generálové jej odepsali pro jeho prohlášení po zavraždění prez. Boudiafa ,kdy si sarkasticky povzdechl, že doufá, že za vraždou Boudiafa stálo alespoň nějaké spiknutí,které vstoupí do dějin, a ne jen vrtoch nějakého generála, na který se druhý den zapomene ) ,další býv. premiér Belaid Abdessalam , dále Youssef Chatib, přední bojovník za alž. nezávislost a býv. poradce prez. Ziruála , rozhodně odmítající usmíření s islámisty, dále bývalý ministr zahraničí Ahmed Talib Ibrahimi (ve volbách druhé místo) , reprezentující „umírněnou“ islámisticko-nacionalistickou frakci ve FLN ,který se zaklínal, že nebude trójským koněm FIS, ale ve skutečnosti rovněž spoléhal na všechny islámisty a konzervativce , a zarytý islámista Saad Abdullah Gaballah (jako jediný vedle Hocina Ahmeda měl vlastní stranu,ve volbách 3. místo) ...

Jejich společným jmenovatelem bylo, že prapůvodně všichni vzešli z FLN, všichni se prohlašovali za „nezávislé“, a měli tak podobně zmutované programy, že byli navzájem nerozlišitelní ... Dalším jejich shodným rysem bylo, že je během posledních pěti let nebylo na polit. scéně vidět ani slyšet, pouze Sid Ahmed Ghozali se v březnu 97 na marocké půdě odvážil porušit hrobové polit. ticho a vyzvat armádu k předání moci civilistům.Která armádní klika podporovala koho, těžko říci, stejně tak, kdo je financoval ... Odstoupili poté, co gen. Ziruál odmítl splnit jejich požadavek a zrušit již probíhající volby v provinciích (armáda nezůstala neutrální,jak slibovala, a nepokrytě propagovala ve všech médiích Bouteflika pod heslem, že „Bouteflika sice je z hrobu vyhrabanou politickou mrtvolou, ale v dané situaci je jediný, kdo dokáže „usmířit“ národ ) ....

Káhirský list Al-Ahram nicméně napsal, že odstoupili spíše proto, že se volby změnily v referendum o Bouteflikovi a kvůli tomu, že Mahfoud Nahnah, „pragmatický“ vůdce Hnutí za pacifistickou společnost/MSP alias alž. Hamas , který byl protikandidátem prez. Ziruála v roce 95, a dostal za tuto službičku od Ziruála sedm ministerstev, sedm guvernérů a odpovídající počet velvyslanců (armáda jej však nesnášela), pověstný jazýček na váhách , kterému všichni z tohoto důvodu servilně nadbíhali, se na poslední chvíli oportunisticky připojil ke třem velkým stranám podporujícím Bouteflika ,přesněji řečeno podporovalo jej vedení těchto stran, National Liberation Front/FLN, National Democratic Rally /RND/ a koalici islámistických stran Nahda /MN v čele s Lahbíbem Adami ... . (Další významnější alž. polit. strany : El Islah/Hnutí za národní reformu/MRN v čele je Abdallah Džaballáh,,Strana pracujících /PT v čele Louisa Hanoune, Alž. národní fronta /FNA v čele Moussa Touati ....) . Bouteflika se nakonec postavil do vedení FLN ...

Íránský expert na Alžírsko Amir Taheri o odstoupení prez. kandidátů prohlásil :“ Zachovali se jako typičtí vůdci ze 60.let, kteří si s diktátorskou mentalitou na poslední chvíli dupli, že když nemohou vyhrát, nebudou se voleb účastnit, přestože nebylo zdaleka jisté, zda Bouteflika první kolo vyhraje, takže rozhodoval každý hlas ... „ Prez. Bouteflika prosazoval to, k čemu se Ziruálovu klanu zavázal : uzavření „ mírové smlouvy“ mezi vládou a ozbrojeným křídlem ilegální FIS, Islámskou armádou spásy/AIS, která jeho návrhy v červnu 99 přijala . (La miséricorde z roku 95 ,la concorde civile z roku 99 a la réconciliation nationale z roku 06 jsou varianty stejného principu : vzdáš se, dostaneš milost.)

ROPA,ZEMNÍ PLYN, URAN : AMERICKÉ, FRANCOUZSKÉ A RUSKÉ ZÁJMY V ALŽÍRSKU

13.7.99 Bouteflika vyhlásil zákon O občanském usmíření, který stanovil podmínky, jež měly stimulovat rebely ke složení zbraní (11.6.99 jej podpořil Abbassi Madani jako vždy dopisem bez veřejného vystoupení) , 16.9.99 byl jeho Civil Concord schválen v referendu, načež v lednu 00 prezidentským dekretem nabídl AIS a jí spřízněným skupinám podivuhodnou kombinaci odpuštění trestu a amnestie, „ amnestující milost“ , když se tyto samy rozpustí. (AIS se „rozpustila „ v lednu 00 tak, že významná část jejích bojovníků se „znovu „ začlenila do protiteroristických jednotek, protože amnestující milost se vztahovala pouze na „prokazatelné „ členy AIS, v drtivé většině tedy na agenty DRS ) . Zákon se vztahoval na dvě skupiny : na ty,které a) od 1.10.97 dodržovaly příměří (jsou amnestovány samotným vyhlášením zákona), b) nebo se vzdají do třech měsíců ode dne vyhlášení zákona ( půjdou před probační komisi, a pokud „jen“ bojovali a nespáchali atentáty,vraždy či znásilnění, dostanou mírné tresty a budou zbaveni na 10 let občanských práv, a ti, kteří takové skupiny „jen“ podporovali, ale nebojovali, souzeni nebudou, ale rovněž na 10 let přijdou o svá občanská práva ) .„Amnestující milost“ byla Bouteflikova „inovace“, protože jinak se jeho zákon od dekretu prez. Ziruála (rahma) z počátku roku 95 ničím nelišil ( Ziruál však generalitě odmítl „ vyprat“ masové vrahy v jejích službách, čemuž se Bouteflik nebránil ...).

Jména těch a jejich skupin, ,kteří se vzdali, tvoří součást přílohy tohoto zákona,ale tato příloha nebyla nikdy zveřejněna, počty a údaje zveřejněná v médiích si odporují (1.500 -5.500 za období 7/99-1/00). Navíc, mezi těmi, co dezertovali od islámistických gangů, byly i ženy s dětmi radikálů, které odešly s muži, a civilní život si musely rovněž „legalizovat“ ...Zákon byl prováděn v naprosté obskurnosti, tj. veřejnost se nedozvěděla nic o probačních komisích, kolik „teroristů“ před nimi stanulo a jaké dostali tresty,apod.,co se stalo s lidmi, kteří zůstali na svobodě, ale byli zbaveni občans. práv ,apod. ... Že projektem „občanského usmíření“ šlo jen o „ vyprání“ agentů DRS potvrzuje fakt, že AIS si nestanovila žádné polit. podmínky pro vyhlášení příměří ( např. osvobození polit. vězňů, opětovná legalizace FIS ) ... Byli propuštěni jen ti představitelé FIS, co si odpykali celé tresty, jiní nebyli propuštěni vůbec, a jeden z nejvýznamnějších představitelů FIS Abdelkader Hachani , byl v 11/99 zavražděn, protože nesouhlasil se způsobem amnestování ...

Vyjímečný stav nebyl zrušen a pro představitele FIS v zahraničním exilu vláda neposkytla záruky pro jejich návrat.Ti praví islámističtí teroristé se zákonu vysmáli,ale ani zákon samotný nedává prostor pro jednání se skutečnými islámistickými extrémisty, tak, jak si to přál ve svém dopise z června 99 Abbassi Madani, který již 26.11.99 , po zavraždění Hachaniho, napsal představitelům AIS druhý dopis, ve kterém svoji podporu Bouteflikovi odvolal a varoval velitele před uspěchaným složením zbraní. Bouteflika měl kontroverzní zájem rozšířit tuto „ amnestující milost“ i na ostatní islámistické jednotky (GIA,GSPC,HDS) , ale to se mu nepodařilo. Co si GIA myslela o občanském usmíření , předvedla 14.2.00, když při falešné dálniční kontrole podřezala hrdla 16 civilistům .Problémem byly kontakty těchto tří organizací s al-Qajdou, na což neustále upozorňoval alž. tisk, protiislámský všeobecně a většinou propojený s kruhy armádních radikálů ...

Nesporné napojení na al-Qajdu (jak GSPC tak HDS měly dlouholeté osobní kontakty se sítí Usámy a jeho pobočníka Ajmana Zavahiriho) nabylo na významu i s prudkým sbližováním mezi Alžírem a Washingtonem. Teprve když byl v roce 04 Bouteflika drtivou většinou zvolen prezidentem podruhé a poslal náčelníka genštábu Mohameda Lamariho do důchodu , dokázal se svojím projektem pohnout: národ mu v referendu v září 05 schválil v rámci vyššího „ národního usmíření „ širší amnestii, pod kterou spadli i masoví vrazi (zločiny proti lidskosti) na obou stranách (rodiny obětí nemají tudíž šanci dostat vrahy před soud a musí mlčet, třebaže Bouteflika již v roce 99 slíbil přešetřit masakry spáchané oběma stranami) .

Zda Bouteflikovu „ sebeamnestii“ skousne i mez. společenství však není jisté, protože k dodržování mez. práva se zavázala i alž. vláda ( „sebeamnestii“ argentinské a chilské junty mez. společenství odmítlo v 90.letech uznat, také uruguajská generalita si v roce 86 schválila „sebeamnestii“ zločinů, kterých se dopustila za voj. diktatury 73-85, kterou „ratifikovalo“ referendum v roce 89, ale parlament ji v únoru 09 prohlásil za protiústavní, takže rozhodne Nejvyšší soud) .Zajímavé je, že po „národním usmíření“ mnoho významných islámistů nevýslovně zbohatlo a obohatilo svůj majetek o miliardy dinárů., např. většinu butiků s mobily vlastní „usmířenci“ z roku 1999 ...

Ve shodě s tím několik důstojníků, kteří byli obžalováni z páchání zločinů vůči civilistům, bylo povýšeno, např. Mhenna Djebbar, šéf CTRI, Athamnia,,bývalý velitel 12. RPC,Tlemcani,bývalý velitel 4.RPC, a také Chingriha,bývalý velitel operačního sektoru v Bouira.Celkem bylo v 7/05 povýšeno na generály 14 plukovníků, kteří nemilosrdně potírali islámisty i s jejich rodinami ( pouze některé komentáře k povýšení gen. Médiena na armádního generála v 7/06, hodnost,kterou měl doposud pouze gen. Lamari, naznačovaly, že by mohlo ve skutečnosti jít o „zlatého padáka“ ...) .

V 9/01 Ali Benhadžár prohlásil, že „usmíření byl podvod, protože k usmíření je zapotřebí obou stran, a islámisté z FIS nebyli „odškodněni“ za újmu,která jim byla způsobena zrušením voleb v 12/91 , ve kterých Benhadžár získal poslanecké křeslo. K volbám prý tedˇnechodí, ale je přesvědčený, že i dnes by islámisté zvítězili. 500.000 osob, které byly pro své aktivity ve FIS propuštěny ze svých funkcí, nebylo ještě reintegrováno ... “ . Pesimisticky se o „usmíření“ vyjádřil v roce 04 i Abdelhak Lajáda, kdysi odsouzený k trestu smrti, poté omilostněný . Lajáda prohlásil, že boj za islámistický stát ještě zdaleka neskončil ... Generálům se však podařilo islámistické vůdce jako je Benhadžár, izolovat tím, že všemožně podporovali „umírněné“ islámisty, a na rozdíl od Maroka, které v roce 00 propustilo uvězněného šejka Abdeslama Yassine , Alžír Belhadže nechal ve vězení. Dokonce i v baště konzervativního islámu v Médea ztratili radikální islámisté půdu pod nohama.Na druhé straně, Alžír islámisty nebude moci držet stranou politického života donekonečna.

V 6/04 byl vydavatel Mohamed Benchicou odsouzen ke dvěma letům vězení pro pomluvu prez. Bouteflika poté, co v 2/04 vydal knížečku Bouteflika Samozvanec (oficiálně pro porušování devizového zákona, že mu v 8/03 po jeho příletu z PAR našli v kufru nějaké listinné obligace) , a v 4/05 pět novinářů z listu Le Matin d ́Alger, kteří se vyslovili proti tomu, aby byl Bouteflika zvolen v roce 04 prezidentem podruhé, byli v 4/05 uvězněni na tři měsíce pro pomluvu (že si členové alž. vlády za veřejné peníze ze státní ropné firmy Sonatrach nakupují luxusní vily pro sebe a své přátele) , žalobu vznesl Mohamed Ali Shoraffa, obchodník z UAE, přítel Bouteflika (mj. Hassane Zerrouky, dopisovatel lˇHumanité a autor knihy z roku 02 La Nébuleuse islamiste o vzniku islámistického hnutí v Alžírsku) .

Masové porušování lidských práv jen potvrdilo, že alž. stát není právním státem, ale je charakterizován všemohoucností výkonné moci a zakrslostí moci zákonodárné a soudní , což je důsledek toho, jakým způsobem vznikl , a nezměnil na tom nic ani nucený přechod k polit. pluralismu v roce 89, a to zejm. proto, že za nitky této výkonné moci vždycky tahala armáda, která stát de facto řídila. Dokud nebude „demilitarizována“ politická sféra, tj. dokud armáda nebude zbavena své polit. role, nebude moc být o demokratizaci ani řeči ... Prim, který hrála armáda, činila z prezidenta jen loutku : armádní kruhy destabilizovaly každého ambicióznějšího prezidenta, který by svoji úlohu posiloval, což se projevilo u druhé kandidatury Bouteflika, ke které se generalita , vedená náčelníkem genštábu Lamarim ,postavila velmi nepřátelsky ( po svém znovuzvolení Bouteflika poslal Lamariho do důhodu ) . To, že se Bouteflikovi podařilo nejen generála Lamariho obejít a prosadit svoji kandidaturu, ale i drtivě se svými diktátorskými pravomocemi zvítězit v přímé volbě , znamenalo dramatické posílení prezidentské moci a nastartovalo odchod armády , byt ́pomalý, z polit. scény ...

Bouteflika si svoje diktátorství pojistil ještě novým zákonem o armádě ( který nahradil zákon z roku 1969) : podle tohoto zákona o povyšování vysokých důstojníků rozhoduje vyšší voj. rada, které předsedá prezident a ministr obrany. V článku 25 tohoto zákona se důstojníkům zakazuje „ propagovat v armádě náboženství či glorifikovat ideje, které jsou proti duchu republikánských laických zákonů „ ... Na druhou stranu, posílení Bouteflikovy role znamenalo marginalizaci polit. stran.29.11.05 byl 68 letý Bouteflika hospitalizován ve franc. vojenské nemocnici ve Val-de-Grace v PAR, o měsíc později podepsal franc.-alž. smlouvu o přátelství s prezidentem Chirakem.

V 11/00 byl gen. Nezzar u franc. soudu obviněn devíti alž. emigranty (mj. známým alž. aktivistou v oblasti lidských práv právníkem Rašídem Mesli, proti kterému alž. vláda vydala mez. zatykač pro „ kontakty s teroristy“ ) v Alžíru mučenými vojáky, z nichž jeden mučení nepřežil, obviněn z toho, že ve své funkci ministra obrany praktikoval mučení zatčených (jeden z nich svoji žalobu stáhl, když byl v Alž. zatčen jeho syn a obviněn z kontaktů s „teroristy“ ).

Nezzar, jenž byl zrovna v PAR na promoci své knihy memoárů, za pomoci franc.ministerstva zahraničí, z PAR odjel v 4/01, a řízení proti němu bylo zastaveno. Na obvinění Souaidia,že zbaběle utekl, Nezzar odpověděl, že chtěl zabránit diplomatickému incidentu mezi Alžírem a PAR (viz také Hichem Aboud La Mafia des généraux 02) .

V 7/02 začal bizarní proces v PAR , kde v tomto roce vyšla kniha islámisty a armádního dezertéra, poručíka elitní jednotky Habíba Souaidia (33) La salle guerre/The Dirty War /Der Schmutzige Krieg 1992-2000,kterou vydalo nakladatelství Découverte, která se ve Francii stala bestsellerem . V knize Souaidia obvinil armádu a její tajné služby z masakrování civil.obyvatel, většinou v převlecích za rebely(kritici jej obviňují,že se snaží se očistit islámisty od všech zločinů, ale Souaidia na to před soudem odpověděl, že kniha jen konstatuje, že armáda páchala ty samé zločiny jako islámisté, např. prohlásil, že na vlastní oči zažil upálení 15letého islámisty – „moje elitní jednotka jej prostě na skládce polila benzínem a zapálila, a nebyl jediný, byl jsem svědkem asi sta takovýchto vražd“).

Gen. Nezzar(66), ministr obrany v 90-93 , podal žalobu pro pomluvu proti Habíbovi Souaidia ( nikoliv proti knize samotné , ale pro tvrzení,že generálové Nezzar,gen. Massu a gen. Aussaresses jsou odpovědní za zavraždění 120.000 lidí , které uvedl v 21.5.01 ve franc. TV Channel 5) u francouzského soudu a poté byl Habíb Suaidia v 4/02 v Alžíru v nepřítomnosti odsouzen ke 20 letům vězení za špinění armády a podkopávání národ. bezpečnosti, což mnohé překvapilo, protože Nezzara obvinilo i mnoho vysokých důstojníků, kteří odešli z armády, a nebyli trestně stíháni, např.Hichem Aboud , bývalý příslušník DRS, prohlásil, že Nezzar vlastníma rukama zabil svoji ženu.

Nezzar na proces do PAR přijel s celou vládou a tunami spisů, všechny výdaje na Nezzarovy právníky platil alž. stát . Jejich tvrzení, že zastavením volebního procesu bránili „ demokracii “ proti „afghanizaci“ , se nelíbilo západním „demokratům“ , protože ústava jim nedovolovala zatýkat masově občany a zadržovat je bez soudu v „koncentrácích“, jenže uvědomují si tito západní „demokraté“ , že sami islámisté volali po zrušení ústavy a zavedení šaríji a že vše, co udělali vojáci, islámisté chystali zavést také ... Na druhou stranu gen. Nezzar nazýval své kolegy dialogisty „negramoty,kteří nic nepochopili“, a alž. civilní politiky nazval „póvlem“ .Franc. soud (předsedou senátu byl soudce Herve Stephan) konstatoval, že ani alž. armáda ani islámisté neponechali naživu žádné nezávislé svědky svých vyhlazovacích aktivit ,zejm. se postarali o „vymření“ nezávislých novinářů a příslušníků nevládních organizací ...

Franc. veřejné mínění chtělo, aby se zastavené soudní řízení proti Nezzarovi z roku 00 obnovilo, a Nezzar v podstatě nemohl cestovat do Francie pro nejistotu ,zda nebude zatčen. Proto přešel do útoku s cílem otestovat franc. vládu a politiky,kteří alž. armádu v boji proti islámistům v drtivé většině podporovali.Proces se tak stal pastí na franc. vládu ,komplice alž. režimu ...

Alž. novinář a dokumentarista Mohamed Sifaoui poznal Suaidia v 4/00 v ústředí Novinářů bez hranic, když v tomto roce prchl z Alžírska a zažádal ve Francii o polit. azyl (odseděl si 4 roky ve voj. vězení pro krádež ) . Tvrdil, že hodně ví o zločinech armády za občanské války, proto mu Sifaoui pomohl knihu sepsat jako spoluautor ,seznámil jej s významnými franc. novináři, a sehnal mu vydavatele, Francois Geze, s tím, že bude uveden jako spoluautor. Jenže Sifaoui rukopis přepsal, protože , jak prohlásil :“ Nemám problémy obvinit z jistých masakrů armádu, ale nemohu napsat, že islámisté byli bez viny a žádné masakry nepáchali. Žil jsem v Alžírsku během masakrů a moji přátelé byli zmasakrováni právě islámisty .“ Jenže vydavatel nechal knihu přepsat, aby v ní masakry páchala jenom armáda, Sifaoui se s nakladatelstvím Découverte soudil, a vyhrál spoluautorská práva.

Výsadkář Suaidia se v knize opírá především o svědectví svého bývalého instruktora na voj. akademii zvláštních výsadkářských jednotek v Cherchell,kpt. Ahmeda Chouchen,mezi vojáky uznávaného velitele, který byl 3.3.92 zatčen pro spolupráci s islámisty a konspiraci v armádě ,a odsouzen ke třem letům vězení.Na procesu v PAR Ahmed Chouchen svědčil ve prospěch Suaida,který u soudu tvrdil,že kpt. Chouchen,třebaže je islámský fundamentalista, se kategoricky staví proti násilí jak politickému, tak individuálnímu , zatímco novinář z franc. TV stanice France 2 Mohamed Sifaoui určité části jeho knihy u soudu vyvracel, a svědčil ve prospěch gen. Nezzara, takže jej označovali za agenta tajných služeb DRS , DST , Mossadu či CIA. Sifaoui začal svoje svědectví před soudem tím, že se pevně díval do očí Nezzarovi a prohlásil : „ Jako polit. uprchlík neschvaluji mnoho věcí, které generálové od dosažení nezávislosti v Alžírsku udělali, ale s čistým svědomím prohlašuji, že jsem jim vděčen za to, že pozastavili volební proces a zabránili islámským radikálům, aby z Alžírska učinili druhý Afghánistán.“ (To prez. Bouteflika se na smrtelné posteli stal mystikem, a stále více se bratříčkuje s radikálními islámisty, jeho premiér Abdelaziz Belkhadem je islámista ....)

Sifaoui se znal s pluk. DRS Hadžím Zoubirem,který šéfoval tiskovému odboru DRS, a povoloval novinářům natáčení.Sifaoui cynicky prohlásil:“Nemohl jsem s ním mít nic společného, protože patřil v DRS k dialogistům, kdežto já spíše k likvidátorům ... Navíc, byl to on, kdo na mne sepsal spisy, na základě kterých jsem byl v Alžírsku odsouzen jako nepřítel prez. Bouteflika.“ Souaida tvrdil, že „ Sifaoui se prezentuje jako polit. uprchlík,ale proti mé knize cituje informace ze zdrojů DRS.“Sifaoui se táže :“Jestliže jsem agentem DRS, proč jsem Souaida při příjezdu do PAR ubytoval, proč jsem jej nesprovodil ze světa ? Proč jsem jej seznámil s Francois Geze z nakladatelství Découverte, a navíc jsem mu pomohl knihu sepsat ...“ Souaidia se jej zeptal:“ Znáte ještě někoho politicky pronásledovaného v Alžírsku, kterému bylo povoleno vystoupit ve veřejnoprávní TV ?“ Sifaoui odpověděl :“ Nechal jsem se pozvat mým osobním přítelem novinářem Mouradem Belkacem,který byl mým kolegou v rádiu Chaine 3,Musel za mne bojovat,ale vyhrál , protože můj postoj proti knize Špinavá válka byl známý. Jasně jsem řekl, že mám-li si vybrat mezi armádou a islámisty, volím armádu. Mouradem Belkacem byl zavražděn v 7/02 po dvou relacích svého pořadu.“

Po svědectví Sifaouiho u soudu začali někteří jeho francouzští přátelé novináři , např. Jean-Batiste Rivoire či analitici z CNRS (Vincent Geisser), na něho plivat špínu , že je agentem DRS , zastala se jej spisovatelka Caroline Fourest (kniha Frere Tariq).

Islámista kpt. Ahmed Chouchane poslal generálu Nezzarovi z vězení Bechar v 3/92 dopis, aby odvolal všechna opatření, která dovedou Alžír do občanské války .Tento dopis konzultoval s gen. Gaid Salahem,velitelem 3.voj.okruhu, a s dalšími voj. činiteli, kteří jej navštívili. Kpt. Chouchane v PAR svědčil o zmasakrování 50 vězňů speciální jednotkou četnictva ve věznici Bérrouaguia, jejichž těla byla poté spálena. 500 dalších bylo střelbou zraněno, a po 2 měsíce byli dennodenně mláceni kovovými tyčemi. Alž. TV odvysílala zprávu, že je zavraždili spoluvězni.Chouchane také vypověděl o tom, že poté. co si trest stanovený voj. tribunálem odpykal a podepsal 1.4.95 propouštěcí list z vězení El Harrach, jej ještě ve vězeňském areálu uneslo komando z voj. kontrarozvědky/DCSA. „Byli to stejní důstojníci, kteří mě vyslýchali po mém zatčení, a hrozili, že z kasáren CPMI v Ben Akoun, ze střediska mučení DRS, živý nevyjdu (mučili mě již po zatčení v 3/92) . Poněvadž jsem to tušil, měl jsem předem domluveno s mými advokáty, že v takovém případě moji kauzu zveřejní ,a budou požadovat intervenci v můj prospěch u prez. Ziruála, což se stalo. Díky prezidentovi nejsem dnes nezvěstný.

Gen. Kamel Abdelrahman,šéf voj. kontrarozvědky osobně, mě poté začal vydírat s tím, že jistá klika taj. služeb se mě rozhodla zavraždit, čemuž se vyhnu jen tehdy, budu-li s ním spolupracovat. Nabídl mi hodnost plukovníka a peněz, kolik budu chtít. Neměl jsem na vybranou, proto jsem „na oko“ , abych získal čas pro zorganizování svého odchodu do zahraničí, spolupráci přijal. Měl jsem se podílet na zavraždění představitelů FIS, přesně Mohameda Sajída,Abdelrazaka Redjama ,Abdelkadera Cheboutiho a Sajída Mekhloufi. Odpověděl jsem, že bych ochotně zabil emíra Zitouniho, jenž se na veřejnosti pyšně hlásil k vraždění civilistů, ale pluk. Bašír Tartague na to řekl :“ Zitouniho nech na pokoji, ten patří k nám, s ním budeš spolupracovat, schůzku ti domluvíme. Naštěstí, než mi s ním schůzku domluvili, můj advokát mě v 11/95 propašoval přes hranice Mali a po dlouhých peripetiích v záp. Africe jsem se nakonec dostal v 11/97 do LON,kde mi poskytli polit. azyl.“

Gen. Nezzar v PAR prohlásil, že si kpt. Chouchaneho vždycky vážil, a proto mu svěřil vysokou voj. funkci, ale později zjistil, že je to přesvědčený islámista, který se jako takový na jaře 91 scházel s Cheboutim a Mekhloufim, aby zorganizovali ozbroj. křídlo FIS.

Na jaře 01 Kabylii a Alžír zachvátily obrovské demonstrace, tzv. kabylské Black Spring, poté, co byl policií zastřelen jeden kabylský mladík a tři další zatčeni jen proto, že protestovali proti ústřední vládě . Když polici došel slzný plyn , použila ostré náboje , zastřelila 80 demonstrantů a stovky jich zranila ... V červnu byli 4 demonstranti zastřeleni před prez. palácem , vláda demonstrace zakázala, ale v říjnu 01 schválila ústavní dodatek, který uznal berberštinu /tamzight za jeden z úředních jazyků ( v červenci 98 byla arabština k 36. výročí vyhlášení nezávislosti vyhlášena jediným oficiálním úředním jazykem) .18.9.01 byl v Casablance zatčen a Alžírsku vydán jeden ze zakladatelů FIS, bývalý armádní pilot Kamareddine Kherbane, jenž žil v LON .V 12/01 ministerstvo obrany zažalovalo novinářku Salimu Tlemcani z nejčtenějšího deníku ElWatan a tento list za článek, který pojednával o nejnovějších změnách na nejvyšších postech ve voj. zpravodajské službě/DRS.

MAGHRIBSKÁ ROPA,ZEMNÍ PLYN,URAN

Po 11.9.01 v rámci tažení Washingtonu za ropou,zemním plynem a uranem do severoafrických zemí Maghribu , začalo velké „veřejné“ sbližování Washingtonu s alžírskými generály, kteří tak dokonale „vymazali ze zemského povrchu „ alžírské islámisty, třebaže za cenu spáchaných zločinů proti lidskosti . Náměstek ministra zahraničí William Burns v říjnu 03 v Alžíru prohlásil, že „Washington se musí od alžír. generálů v boji proti terorismu hodně učit ... „ (v 11/01 a v roce 03 Bouteflika navštívil Washington, v 3/02 US ministerstvo zahraničí označilo GSPC za mez.terorist. organizaci a v 9/03 ji dalo na seznam zablokovaných účtů US ministerstva financí ) .

Gen. Charles Wald, tehdejší zástupce velitele amerických sil v Evropě , uvedl ,že se al-Kajda úporně snaží usadit v oblasti Maghribu a Sahelu, čemuž se snaží zabránit US-alžírská protiteroristická spolupráce . Tak jak bin Ládin posloužil Washingtonu k vybudování voj. základen ve středoásijských republikách, strašák ElPara usnadnil amer. průnik do Maghribu ...

6.9.03 Alžír navštívila početná voj. delegace vedená gen. Charles F. Waldem, přidělencem v SACEUR, který byl přijat gen. Lamari. Součástí návštěvy byla prohlídka města Tamanrasset , kde US Národ. bezpečnostní agentura /NSA začala budovat velkou monitorovací US základnu oplátkou za prodej vojenské protiteroristické techniky Alžíru ... Když Washington oznamoval prodej této voj. techniky Alžíru, prohlásil , že „ alžírská vojenská vláda ( která spáchala zločiny proti lidskosti) je nejdemokratičtějším státem arabského světa „ ...

Americká operace PANSAHEL tak v 11/03 vstoupila v účinnost – je součástí celkového plánu Washingtonu na restrukturalizaci amerických vojenských základen ve světě : místo velkých finančně náročných kolosů chce Washington vybudovat po světě jen flexibilní malé „ opěrné body „ - projektem PanSahel bude vybudována sítˇ malých operačních základen v oblasti Maghribu a Sahelu. Pro voj. akce v této oblasti ( protiteroristická „pomoc“ ) Washington využívá speciální US jednotky umístěné v Německu (viz rozhovor US pluk. Nelsona,odpovědného za operace Pansahel, pro marocký čas. TelQue Magazine).

Podle plánu PANSAHEL Američané mají již 2000 vojáků v bývalé francouzské pevnosti v Džibuti a plánují vytvoření desítek dalších menších základen v Alžírsku ,Maroku, Tunisku ,Mali, Mauretánii, Čadu,Nigeru, Senegalu a v Ghaně.V Alžírsku tisk již diskrétně píše o amerických „tykadlech „ o síle 400 mužů nedaleko městečka na libyjských hranicích Tamanrasset (kde je stálá alž. posádka, na hranicích s Libyí má Alžír další stálou posádku v Djanet, obě města leží 1.500 km od Alžíru vzdušnou čarou)) , a o „Zelených baretech“ usazených od 11/03 v severomaliskémTombouctou /Timbuktu správním středisku stejnojmenného regionu. Američané chtějí mít pod kontrolou i západosaharská střediska obchodu se zbraněmi v okolí alž. Tindouf při hranicích s Mauretánií a Marokem,a „zkrotit“ takto Maroku nepřátelskou Frontu Polisario.

V 1/04 dorazil US „protiteroristický“ tým do mauretánského Nuakšottu, což potvrdila tajemnice náměstka ministra zahraničí Pamela Bridgewater, která uvedla, že jednotka o síle 500 mužů a 400 příslušníků Rangers se rozmístilo podél čadsko- nigerských hranic.Tyto US „protiteroristické“ posily měly mj. zlikvidovat údajného BinLádinova emisara Abderrezaka ElPara, „bin Ládina pouště „, kterému se v USA dostalo elitního výcviku ...

V roce 05 PanSahel Initiative/PSI byla přejmenována na TransSaharan Counter-Terrorism Initiative.Severní a západní Afrika představuje v projektu PanSahel stěžejní body kvůli bohatým zásobám ropy,zemního plynu a uranu v této oblasti .Dnes ropa z této oblasti pokrývá pokrývá 17% americké spotřeby, za deset let to bude již 25% ...

V těchto ropných úvahách hraje klíčovou roli alžírská ropná společnost Sonatrach, největší v Africe, s obchodním obratem 32 mld dolarů ročně .Alžírsko je druhým největším dodavatelem zemního plynu do Evropy a druhým největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu do USA .( V roce 05 se Alžírsko stalo hlavním dodavatelem ropy do Brazílie a začalo s Brazílií vyjednávat o radarovém programu SIVAM/System for the Vigilance of the Amazon za 1.4 mld dolarů, který Brazílie používá pro leteckou kontrolu Amazonie, a který zakoupila od US firmy Raytheon ( která zde porazila franc. firmu Thomson, údajně proto, že si Thomson „neošetřil“ přenos svých komunikačních dat) . Alžír by takový radarový program chtěl využívat nad Saharou ) .

Alžírsko má nepatrný obranný průmysl, jako továrnu na výrobů voj. rychločlunů v licenci Brooke Marine na základně Mers el-Kebiru u Oranu postavenou v 80.letech , a továrnu na výrobu munice ve městě Jenchela a na výrobu lehkých zbraní v Seriana, obě postavené s čínskou pomocí na počátku 90.let. Důležitá je však existence dvou jad. reaktorů v zemi, jeden menší v Draria, postavený s argentinskou pomocí, a druhý Es Salam v Birine v provincii Ain Usera, 250 km jižně od Alžíru, dokončený s čínskou pomocí v 12/93, který byl ohniskem nejrůznějších podezření ze strany anglosaských médií v roce 91 , zejm. v souvislosti s významnými zásobami uranu ( kolem 20.000 tun uranu v oblasti El Hoggar na jihu Alžírska). Alžírsko podepsalo smlouvu o nešíření jad. zbraní a spolupracuje s inspektory z MAAE. Také Maroku jsou tyto dva reaktory trnem v oku.

Z maghribských států má největší voj. výdaje Libye (se kterou má Alžír uzavřenou sml. O voj. spolupráci z roku 75) ,poté Alžírsko a na 3.místě je Maroko. Alžír byl přijat do Středozemní Iniciativy NATO,vytvořené v roce 1995, Alžírsko do ní bylo přizváno v roce 1999. V 11/01 Alžír podepsal smlouvu o voj, spolupráci s Tuniskem. Alžírsko vojensky spolupracuje i s TR (kupuje od TR obrněné transportéry Scorpion) ,Indií (utvrzeno smlouvou z 11/01) a JAR (smlouva o voj. spolupráci z 2/99, podepsána gen. Lamari a jihoafric. ministrem obrany gen. Joe Modise, byla první voj. smlouvou, kterou Alžír veřejně přiznal ). Z JAR Alžír nakoupil bitevní vrtulníky,lehké tanky Mamba,bezpilotní průzkumný letoun Seeker s doletem přes 200 km a výzbroj pro noční vidění (prez. Nelson Mandela vždy Alžíru vyjadřoval vděčnost za jeho podporu ANC, takže jihoafrický ministr obrany často do Alžíru cestoval ...) .

Alžír v 12/1989 podepsal rámcovou smlouvu o voj. spolupráci se Španělskem, která byla rozvedena v letech 02 – 1/04, kdy gen. Mohamad Lamari uskutečnil první návštěvu ve Španělska od získání alž. nezávislosti.13.1.02 do Alžíru dorazila US námořní delegace,která zde připravila podmínky pro společné nám. manévry AUCEX02 při alž. pobřeží , kterých se zúčastnil torpédoborec USS Ramage ze 6.floty.O pár dní později gen. Lamari přijal US generála Barboru Fast,zpravodajského šéfa SACEUR.30.5.02 se konaly parlamentní volby,ve kterých zvítězila „ Národní fronta osvobození /FLN premiéra Aliho Benflise.V 11/02 byl Alžír poprvé pověřen, aby v Alžíru zorganizoval ve spolupráci s římskou NATO Defence College výroční seminář, kterého se zúčastňují diplomaté a voj. experti ze Středozemní Iniciativy NATO.V roce 04 Alžírsko vyslalo početnou delegaci na pražský summit NATO.

Autor: Andrea Kostlánová | pátek 3.4.2009 6:37 | karma článku: 17.14 | přečteno: 1909x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 477 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 477 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 714 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 214 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 15.82 | Přečteno: 362 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 100 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 567 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...