Specnaz provedly převrat již v Afghánistánu 1978

Mezi nejvýznamnější ruské žoldnéřské firmy patřila „ protiteroristická „ společnost Anti-Terror Orel ( antiterror-orel.ru ), založena 1997(98?) ve spolupráci s ruským fašistou Žirinovským ( viz mj. Bellingcat či Informnapalm 

Private Military Companies in Russia, carrying out criminal orders of Kremlin ), jenž vedl ruskou delegaci na návštěvě u Saddáma Husajna, na kterého již v té době byly uvaleny sankce OSN.

Jejím spoluzakladatelem byl dále jednatel aerolinek Vnukovo Airlines Sergej Isakov, propojený s dagestánským miliardářem Sulejmanem Kerimovem.

Na Anti-Terror  Orel navazovala Antiterror – Centr založená ve městě Orel v roce 2005 jako soukromá bezpečnostní agentura pro ruské firmy v Iráku.

Anti-Terror Orel byla zaměřena na Bagdád, ve kterém působila od US intervence v Iráku z března 2003 s tím, že zde chrání ruské diplomaty a ruskou infrastrukturu, spíše dovážela do Iráku zbraně. Anglosaský monopol trhu však nedokázala překonat, proto se od roku 2010 zaměřovala na subsaharskou Afriku a nabízela eskortní služby lodím.

K. Marten, Russia’s use of semi-State security forces: the case of the Wagner Group + New America : Decoding the Wagner Group

Kerimov se zviditelnil v roce 2006, když se svým Ferrari Enzo za 650.000 dolarů  na promenádě v Nice naboural do stromu a téměř zemřel na popáleniny – na sedačce vedle něho seděla nejznámější ruská TV hlasatelka. Jeho večírky v ceně 10 mil. dolarů navštěvovala nejen Amy Winehouse ( zemřela 2011 údajně na otravu alkoholem ), ale i Putinova špiónka Anna Chapman ( Služba vnější rozvědky) , z US po zatčení vyhoštěná 2010.

Jako každý mafián si i Kerimov povinně koupil ( 2011) fotbalový tým - Anži Machačkala, pro který najal brazilskou fotbalovou hvězdu Roberta Carlose, kterému dával narozeninové dárky v hodnotě 3 mil. dolarů.

Za Sovětského svazu obýval s manželkou jeden pokoj dvoupokojového bytu v dělnické ubytovně připojené k továrně.

Již v roce 1997 Kerimov vlastnil 50% podíl ve Vnukovo Airlines, v jedné z hlavních leteckých společností v zemi, a usiloval o převzetí kontroly nad Fedprombank. V době finanční krize v srpnu 1998, kdy Rusko nesplácelo dluh a hodnota rublu dramaticky klesla, se Kerimov snažil udržet své nabyté jmění -koupil akcie Transněft a získal křeslo v parlamentu za ultranacionalistickou ( fašistickou ) Liberálně demokratickou stranu Žirinovského, kterému byl představen Sergejem Isakovem.

Isakov byl spolu se Žirinovským ve vyšetřovací zprávě OSN obviněn z přijímání  úplatků v programu pro pomoc Iráku Ropa za potraviny. 1999 Kerimov získal  téměř zkrachovalý státní podnik Nafta Moskva, který byl v této vyšetřovací zprávě označen za nezákonně profitující z programu OSN ( úplatky bral i samotný šéf programu Benon Sevan, skandál vypukl v únoru 2005 ).

Kerimov vstoupil do velké ligy ruského byznysu po nástupu Putina v roce 2001 bitvou o převzetí finančního impéria podnikatele Andreje Andrejeva, bývalého šéfa policie, jenž na něj podal žalobu, že nad tímto impériem získal kontrolu nezákonně – v říjnu 2003 Andrejev, jenž se soudil i s mafiánem Děripaskou, jen o vlásek přežil střelbu proti svému autu, viz mj. můj článek

Ruská federace , " bezpečné " místo pro podnikatele - Blog iDNES.cz

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

Žirinovský byl z izmailovské mafie, složené převážně z veteránů KGB z Afghánistánu, také Děripaska pro ni pracoval – bratři Čornovojovi byli jeho prvním obchodním partnerem, mj. pro ně zakládal zástěrkové firmy v Lichtenštejnsku ( podnikatelé s nimi nespolupracující končili mrtví nebo na invalidním vozíku ).

Na konci roku 2003 se Kerimov pustil do svého dosud největšího projektu na vydělávání peněz. Začal kupovat akcie Gazpromu, získal na ně půjčku 43 milionů dolarů od státní banky Vneshekonombank, zajištěnou aktivy Nafty Moskva jako zástavou. Cena akcií Gazpromu se v následujícím roce zdvojnásobila, což Kerimovovi pomohlo splatit první půjčku za čtyři měsíce. Brzy dostal na nákup akcií Gazpromu i nabídku půjček od největší státní banky Sběrbank. Kerimov tak od státních bank dostal půjčky v miliardách dolarů, aby získal 5% podíl v Gazpromu a 6% podíl ve Sběrbank.

V letech 2003-2008 těmito investicemi do Gazpromu a do Sběrbank vydělal 21 mld dolarů. Také jeho poslední akvizice, Uralkali, velkovýrobce potašových hnojiv, byla financována s pomocí gigantických úvěrů od VTB, ruské státní banky číslo dvě. Majetek Kerimova odhadl Forbes na 25 miliard dolarů ( 19. nejbohatší muž v Rusku ).

Na příkaz Putin se bývalý podnikový ekonom Kerimov rok před finanční krizí (2008) vetřel v roli klíčového investora do největších finančních institucí Západu. Přes gigantické půjčky od ruských státních a západních bank investoval do západního finančního systému miliardy dolarů  ( mj. do banky Morgan Stanley, Goldman Sachs, Deutsche Bank, Credit Suisse, Fortis, RBS ), a stal se jejich majoritním akcionářem.

Západní investiční banky hledaly podíl na ziscích půjčkami Kerimovi, přičemž si jako zástavu vzali ruské blue-chip akcie, které kupoval ( akcie nejziskovějších společností, které jsou obchodovány na burze, název dle modrých žetonů z kasina ).

S pomocí Allena Vine jako partnera ( narozený v Rusku, šéfoval investiční sekci pro Rusko v bance Bank of America Merrill Lynch ) s Kerimovem začala obchodovat velká banka na Wall Street, Morgan Stanley ( banky si nechaly o Kerimovi vypracovat bezpečnostní analýzu od firmy Kroll, která žádná nebezpečí neshledala (!) ).

V době, kdy se nejvýznamnější US investiční banka Lehman Brothers v roce 2008 zhroutila, Kerimov již pronikl do západního bankovnictví (  „Hry, které Kerimov hraje, nejsou pro západní banky “, řekl jistý západní bankéř ).  Putinův Kerimov se stal sponzorem prestižního Kennedy Center Honors ve Washingtonu, výročních cen za celoživotní dílo v umění, což mu 2007 vyneslo pozvání na recepci do Bílého domu.

Za krize 2008 přišel o 14 mld dolarů, které opět rychle nabyl. Poté, co zkolabovala Lehman Brothers, Kerimovi telefonoval US ministr financí, aby své akcie neprodával, protože šlo o tak obrovskou částku, že by US ministerstvo financí mělo problém ( tehdejší tajemník ministra pro Evropu a Eurasii Eric Meyer se o tomto telefonátu prý dozvěděl až z listu The Financial Times ).

Lloyd Blankfein z Goldman Sachs několikrát Kerimova navštívil v jeho moskevské rezidenci, nicméně všichni západní bankéři si uvědomují, že Kerimov je jen Putinovou zástěrkovou firmou, investorem Putinových peněz.

Úkol Putina učinit z Moskvy mezinárodní finanční centrum a přilákat kapitál do Putinova Ruska, však nesplnil, třebaže pro Putinův projekt několik bankéřů ruku zvedlo, např. Jamie Dimon z JPMorgan, Richard Parsons, šéf Citigroup, a Stephen Schwarzman, šéf investiční skupiny Blackstone.

V New Yorku bývalý obchodní partner Kerimova a bývalý poslanec ruského parlamentu Ašot Egiazaryan tvrdí, že se Kerimov spojil s moskevskou radnicí, aby násilně převzal jeho 25% podíl v mnohamiliardovém projektu hotelu Moskva, jehož součástí byla stavba hotelu ze stalinské éry těsně za hradbami Kremlu poté, co byl zbořen bývalou radnicí ( vydíral jej hrozbou trestního stíhání, pokud převod práv nepodepíše - Kerimov popírá, že by ho nutil k prodeji ).

Poté, co Egiazaryan podal na Kerimova žalobu, byl zbaven poslanecké imunity, a ruští prokurátoři jej začali vyšetřovat pro údajný finanční podvod. Byl obviněn v nepřítomnosti ( v září 2010 uprchl do US ), a zařazen na seznam hledaných Interpolem.

Manželka Arkadije Dvorkoviče, Putinova hlavního ekonomického poradce, šéfuje představenstvu dvou Kerimových firem, PIK Group a Polyus Gold, což je největší ruský těžař zlata. Kerimov je napojený i na Igora Šuvala, prvního místopředsedu vlády.

Kerimov začal hojně investovat v rodném Dagestánu, mj. utratil 200 milionů eur za hráče a 100 milionů eur za nový stadion, a plánoval postavit další stadion pro 45.000 lidí za 600 milionů eur  ( Suleyman Kerimov, the secret oligarch, FT, 10.2.2012 ), místo aby Dagestánu vybudoval silnice a kanalizaci.

Antiterror Orel pokr.

Protiteroristická skupina Orel byla založena zpravodajskými veterány z GRU a důstojníky specnaz v záloze – dle ruského obchodního rejstříku ji založilo 5 mužů uvedených jako akcionáři ve společnostech Orel Airborne Forces a All Union Special Forces Association of Paratroopers: Igor Iljin, Oleg Maslov, Alexandr Filipinkov, Pavel Ovsjanikov – ředitelem byl Sergej Epiškin z FSB Vympel, veterán z jugoslávských válek.

Ruský OŘ jej uvádí jako šéfa 5 žoldáckých firem, napojených na jednotky Specnaz, a jako akcionáře 10 dalších bezpečnostních firem, včetně Vítjaz-Patriot a Soldier of Fortune ( Žoldák), která byla zaregistrována v prosinci 2001 a rozpuštěna v listopadu 2016.

Spolupracovala s organizacemi veteránů, zejm. s výsadkáři Orel a s Asociací ruských speciálních sil. Byli v ní i bývalí vojáci z námořní pěchoty a bývalí členové speciálních jednotek FSB Alfa a Vympel.

Archivovaná verze webové stránky skupiny uvádí, že polovina jejích příslušníků  sloužila ve výsadkových jednotkách (VDV), v 7.oddílu speciálních sil (ROSICH), a v 1. jednotce Specnaz z MVD (Vitjaz, založená 1991, Putinem pro jistotu zrušená 2008).

Jejími detašovanými skupinami byly Patriot Group a R.O.S.A., jejíž někteří členové přešli do společnosti Rusič, skupiny ruských neonacistů z řad veteránů Specnaz, kteří sehráli klíčovou roli v Donbasu v bitvách o Debalčevo a Ilovajsk.

Dalšími jejími filiálkami byly skupiny Antiterror-Redut a TigrTop Rent, které posluhovaly ruským energetickým společnostem. Obě firmy nabíraly z řad specnaz výsadkářů, kteří byli členy klubu Redoubt Center for Operational-Tactical Tasks, který spadal pod veřejnou moskevskou organizaci Association of Veterans of Peacekeeping and Local Conflict Missions, jejímž ředitelem byl Viktorovič Machotkin, bývalý důstojník ruské Tichomořské flotily, jenž později jako dobrovolník bojoval v Čečně ve 106. gardové letecké divizi a jako dobrovolník v Abcházii.

Tyto dvě pobočky Anti-Terror Orel působily v letech 2004-06 v Afghánistánu, a později v Donbasu a v Sýrii nejprve pod praporem Slovanských sborů, později pod wagnerovci, polovojenského kartelu řízeného Kremlem.

Tigr-Top Rent odvozoval svůj původ od podjednotek Alfa a Vympel, které při sovětské invazi do Afghánistánu při dobývání sídla vlády vedly pověstný útok ( operace Storm-333 ) na kábulský palác Taj Bek, během kterého byl těmito jednotkami 27.12.79 zavražděn (zastřelen) prezident Afghánistánu Hafizullah Amín, kterého Kreml nařkl ze spolupráce s CIA.

Za sovětské okupace Afghánistánu byly tyto jednotky jádrem zdejší sovětské zpravodajské činnosti a kontrašpionáže.

( Neštěstí Afghánistánu začalo, když prozápadní Muhamad Daúd 1973 svrhl palácovým převratem svého bratrance krále Muhamada Záhira Šáha, jenž byl v Itálii. V té době měl již Kreml v Kábulu vytvořené rozsáhlé „komunistické“ sítě mezi levicovými intelektuály ( mj. učitel Háfizulláh Amín ) a důstojníky, členy Levicovědemokratické strany Afghánistánu (KS), se kterými osnoval převzetí moci v Kábulu.

Krvavý puč provedli příslušníci Specnaz za asistence levicových důstojníků 27.4.1978, kdy zavraždili Daúda spolu se 17 členy jeho rodiny, a dosadili loutkovou prokremelskou vládu v čele s komunistickým spisovatelem  a spoluzakladatelem  Levicovědemokratické strany Núr Muhamadem Tarákím. Háfizulláha Amína Kreml učinil šéfem tajné policie.

Tarákí byl přesvědčeným komunistou, nikoliv bezduchou loutkou, jak ukázaly jeho projevy v zahraničí. V září 1979 krátce po svém příjezdu z Havany byl Tarákí zavražděn – uškrcen/udušen polštářem, dle Kremlu údajně ambiciózním Amínem, jenž se prohlásil prezidentem, třebaže v Kábulu vládla ruská ambasáda, která již od září 1979 dodávala Kábulu/Amínovi proti mudžáhedínům zbraně.    

Kreml Amína, jenž vystudoval v US, nařkl ze spolupráce s CIA, ale přitom jej učinil šéfem tajné policie, tj. nejmocnějším mužem, a tvrdil, že k prosincové invazi dostal zvací dopis od afghánské vlády ( prezident byl současně i premiérem). Po uškrcení Tarákího a zastřelení Amína učinil Kreml prezidentem loajálního bezduchého komunistu Babraka Karmala.)

Nejznámější postavou skupiny Anti-Terror Orel byl Vadim Gusev, jenž byl v Rusku zatčen dle zákona zakazujího žoldnéřství poté, co Gusevova skupina na podzim 2013 u Palmýry prozradila světu nejen sebe, ale i wagnerovce.

Gusevova fotka v pouštní uniformě obletěla svět již 2005, kdy v Bagdádu pracoval pro žoldnéřskou firmu Tigr Top- RusCorp.

2008 Antiterror Orel Group byla klíčovou složkou bývalých Vympel ženistů, pověřených vyčistit terén pro stavbu plynovodu SouthStream  ( Gazprom + italská ENI) od nevybuchlé munice. Výstavba plynovodu SouthStream byla zastavena jednak pro neochotu Bulharska a jednak pro okupaci Krymu. Projekt Putin bleskově nahradil projektem TurkStream, který vede do Turecka.

2009 Putin, který dlouho nadbíhal Berlusconimu svojí účastí na jeho mejdanech na jachtách, s ním v Soči uzavřel dohodu o plynovodu SouthStream, pouze pár měsíců poté, co s Kremlem propojená státní firma Emercom Demining ( bývalých příslušníků jednotek Vympel, Alpha, Vitjaz, a VDV) pod ministerstvem pro mimořádné situace, která od Kremlu získávala kontrakty na odminování a ostrahu infrastruktury pro firmy Gazprom a Transněft, vyhrála v Bělehradě lukrativní kontrakt na odminování podstatné části trasy plynovodu SouthStream.

Rusko-srbský ženijní tým pod dohledem Emercom Demining vedl Isakov. Isakov a jeho kolegové v Srbsku na příkaz Kremlu založily hustou sítˇ náborových a výcvikových středisek, ze kterých poté najímali žoldáky pro východní Ukrajinu do praporu taktických skupin ( mj. Batman, 1.Slavjanský, Přízrak, Mezinárodní brigáda ), kteří se zúčastnili nejkrvavějších bojů  v Donbasu.

Jakmile se objevily problémy, byly žoldnéřské firmy přeregistrovány pod jinými jmény, Antiterror Orel Group byla v ruském OR 2007 přeregistrována pod názvem RusCorp. - podle její zaniklé, ale archivované webové stránky, RusCorp. vznikla jako holding pro malou konfederaci žoldáckých firem, napojených na Výcvikové středisko Antiterror Orel.

Podle FB účtu společnosti a archivovaných webových stránek se RusCorp specializovala na obchodní zpravodajskou činnost, vyhodnocovala rizika, a prováděla ochranu VIP osob.

Zástupcem jejího ředitele byl Moskvan Alexej Daniljancev, jenž dle OR Británie a Kypru byl veden jako šéf poboček, které nesly podobné jméno (v UK dle OR v roce 2008 šéfoval RusCorp. Int. Ltd, která měla stejnou adresu jako dřívější britské kanceláře RusCorp. a stejnou vlastnickou strukturu ). Pod jménem RusCorp. Int. byla zapsána celá řada firem, např. v Singapuru a na Floridě ( pobočka Orlando na Floridě má v OR status : neaktivní ) či v Brazílii, která je napojena na pobočku Rostec ( poskytuje služby pro těžební a energetické projekty). Antonio Carlos Rosset Filho je od prosince 2015 v OR zapsaný jako jednatel RusCorp International LLC.

Podle ruského Integrated Economic Information Portal (IEIP), společnost RusCorp Russian International registrovaná v Brazilii je řízená Antonio  Rossetem, a je členem Rusko-brazilské obchodní komory.

Prezentace na webové stránce VSMPO-AVISMA, což je pobočka Rostec, zobrazuje Putina, jak pózuje s Antonio Rossetem, a naznačuje, že RusCorp International je hlavním distributorem zboží vyráběného firmami napojenými na Rostec, např. Minsk Tractors.

Podle informace tiskové agentury Reuters ze 17.7. 2009 RusCorp-IRTF získala jeden ze svých obřích kontraktů v částkách mnoha miliónů dolarů na zajištění ostrahy produktovodu v Nigérii v rámci dohody mezi Gazpromem a nigérijskou National Petroleum Corporation. V Nigérii se překrývají husté sítě ruských žoldáckých firem různě napojených na RusCorp či Antiterror Orel Group, a kříží se zde s další významnou ruskou žoldáckou firmou Moran Security Group.

Během Putinovy agrese proti Gruzii v srpnu 2008 AntiTerror Orel poskytovala poradenské služby a výcvik abcházským separatistům, stejně jako Antiterror-Redut.

V letech 2008-2009 byla Anti-Terror Orel v rámci výstavby plynovodu South Stream, společného podniku Gazpromu a italské Eni ( SouthStream, který měl vést z bulharského pobřeží Černého moře napříč jihovýchodní Evropou, měl být řízen konglomerátem rusko-evropských firem, které k tomuto účelu vytvořily společný podnik ve švýcarském městě Zug ), pověřena přes státní podnik Emercom ( „ humanitární „ agenda , zaměstnanci Emercomu byli veteráni týmů Alfa, Vympel, Vitjaz aj.  ) ministerstva pro mimořádné situace ( budhista Šojgu ) odminováním letiště Niš v Srbsku ( ropovod měl procházet srbskými oblastmi 1999 bombardovanými letouny NATO kazetovou municí ).

Emercom Demining v letech 2001-2012 řídil viceadmirál sovětského námořnictva z jaderné ponorky a KGB důstojník Oleg Belavencev ( 1985 vyhoštěn pro špionáž s další desítkou sovětských „diplomatů“ z Londýna poté, co 1985 zběhl šéf londýnské rezidentury KGB, Belavencev poté odjel pracovat pro KGB do NDR ve stejné době, kdy tam pro KGB pracoval i Putin ), jenž v letech 1995-2000 obchodoval se zbraněmi v rámci své funkce zástupce ředitele státního exportního podniku Rosvooruženije, později zařazen pod Rostec.

Po okupaci Krymu se stal Belavencev Putinovým vyslancem na Krymu, post, který byl zrušen 2016, kdy se již Západem sankcionovaný Belavencev stal Putinovým zplnomocněncem pro Severokavkazský federální okruh (do 2018).

Na společnost Anti-Terror Orel, která získala významné státní zakázky, mj. střežení ropovodů Transněftu, se napojila galaxie žoldnéřských firem, mj.Tigr Top Rent Security, založena 2005 pro mise v Iráku ( její člen Vadim Gusev byl později v Moskvě zatčen ), Antiterror-Redut, či v roce 2007 založená RusCorp., všechny spojené s veterány Specnaz.

Antiterror-Redut ( později přejmenovaná na Center-R ), na rozdíl od Tigr Top Rent Security, najímala veterány z Vympel, ať už sloužili v GRU nebo FSB, a většina zaměstnanců společnosti pocházela ze 45. pluku ruských výsadkových speciálních sil. Účastnila se Putinovy agrese vůči Gruzii v roce 2008.

2011 se AntiTerror Orel údajně registrovala jako výcvikové a vzdělávací středisko veteránů ze zvláštních jednotek, třebaže v OR záznam nebyl, oficiálně zanikla 2016.