Putinovi žoldáci a jejich ortodoxní vojensko-vlastenecké dětské tábory

Skupina RSB byla založená 2005 sloučením tří soukromých vojenských společností z veteránů Alfa a Vympel (  jeden ze zakladatelů, bývalý žoldák a člen Specnaz Boris Čikin tvrdí, že byla založena až v roce 2010

a registrována v Belize 2011, zatímco webové stránky uvádějí, že první akce na záchranu unesené lodě Emiráti se konala 1999 ).

Jde o konsorcium složené z menších společností schopných fungovat v jakémkoli scénáři. Na svých stránkách uvádí, že je registrována jako oficiální partner OSN s kancelářemi v Moskvě, v Německu, Itálii, Turecku, na Kypru.

Dle stránek společnosti byla založena bývalým FSB členem Pohraniční stráže Olegem Krinicynem, jenž plnil delikátní misi na hranicích mezi Tádžikistánem a Afghánistánem.

Poskytuje bezpečnostní služby ochrany personálu a infrastruktur, eskortní služby, odminování a rekultivace bombardovaných oblastí. Působí v Indickém oceánu proti pirátům, v Libyi likviduje miny pro Putinova maršála Haftara.

Na své webové stránce prohlašuje, že se neúčastní bojů, ale na stejné stránce je video France 24 YouTube, v němž Krinicyn říká :„Když dostanu rozkaz, dokážu sehnat 1000 bývalých ruských důstojníků, připravených odjet bojovat během  týdne.“

Krinicyn popřel účast RSB ve válce v Súdánu, ale dle webových stránek provedla svou první misi při záchraně lodi Emirati unesené súdánskými občany u pobřeží Súdánu.

Žoldáci i z této skupiny se účastnili Putinovy anexe Krymu a bojů v Donbasu. Následně byly aktivity společnosti převedeny na BV, zejména do Iráku a subsaharské Afriky, vyskytovala se i ve Středoafrické republice a Nigérii.

Podle webu společnosti v jejím čele stojí bývalý kpt. námořnictva Igor Nikov a bývalý fregatní kpt. Sergej Emelin. Dle novinářských zdrojů však společnost řídí Vjačeslav Kalašnikov, podpluk. FSB ve výslužbě.

Moran Security Group

Moran byla klasickou PMC, která poskytovala ozbrojený doprovod pro případný boj s piráty. Jejími klienty byly velké ruské státní konglomeráty, mj. Rostec či petrohradská námořní přepravní společnost Sovcomflot Sovcomflot, Sogaz ( majoritně vlastněný Gazpromem) , FEMCO, Murmansk Shipping, United Marine. Poskytovala i zpravodajství ruským tankerům, a úzce spolupracovala s ruským námořnictvem. 

Na výnosném trhu boje s piráty, např. 1999 v Súdánu a v Somálsku, ročně vydělávala milióny dolarů. Působila i v severním Iráku při hranicích se Sýrií, a v Afghánistánu.

Existovaly dvě odlišné Moran Security Group, obě registrované v Moskvě na jiných adresách. Jedna, registrovaná v roce 2011 a řízená Vjačeslavem Kalašnikovem, se popisovala jako firma zabývající se osobní námořní dopravou, činnost ukončila v březnu 2017.

Druhá, řízená Jevgenijem Sidorovem, Borisem Čikinem a Alexejem Badikovem  v OR uváděla, že je „ soukromou bezpečnostní firmou “, založenou 2012 ( dle OR aktivní 2012-14 ).

Čikin 2014 uvedl: „ Nejsme ruská firma, jsme registrovaní v Bagdádu - kdybychom byli ruskou firmou, nemohli bychom v Iráku spolupracovat s US a britskými silami, protože členové US koalice nesmějí od roku 2006 s ruskými bezpečnostními firmami spolupracovat. „  Čikin tvrdil, že Moran byla registrována 2010, její webová stránka uvádí, že v roce 2011 v Belize, ve skutečnosti fungovala od konce 90.let na námořních trasách z Adenského zálivu do Indického oceánu – viz jak torpédoborec USS Cole 12.10. 2000 v přístavu Aden čerpal pohonné hmoty, když do něho najel člun naložený stovkami kilogramů výbušnin. Dva útočníci a 17 námořníků zahynuli.

Byla registrována jako Moran Security Group nebo Moran Maritime Group v offshorových obchodních rejstřících napříč světem ( mj. v NYC, v Brémách, na Seychelles, v Keni ).

Čikin a Badikov potvrdili, že Moran Group fungovala na základě kontraktů s ruskými státními firmami pod záštitou ministerstva obrany.

Na ruskou žoldnéřskou firmu Moran Group byl přes svého asistenta napojen právník Alexandr Toršin *1953, Putinova loutka a jeden z kmotrů ruské mafie, jenž působil s Putinovou komsomolkou Valentinou Matvijenkovou  v Senátu v letech 2001-2015, a 2015-18 byl zástupcem Ruské ústřední banky ( v níž Toršin pracoval již v 90.letech).

2016 jej španělští vyšetřovatelé spojili s Alexandrem Romanovem, kmotrem gangu Taganskaja, ve Španělsku odsouzeným na 4 roky. Toršin pro tento gang pral přes banky špinavé peníze, a dle španělských vyšetřovatelů stál nad Romanovem, byl pokladníkem mafie Taganskaja, a Romanov plnil jeho finanční příkazy. Španělská policie zjistila, že 80% nemovitostí, které Romanov ve Španělsku vlastnil, patřily Toršinovi ( všechny jim byly konfiskovány ) .

2013 chtěla španělská policie Toršina zatknout na jeho narozeninovém večírku na Mallorce, ale nepřijel, někdo jej varoval. 2018 španělská policie předala své odposlechy Toršina FBI, španělský vyšetřovatel José Grinda prohlásil, že „ Trumpův syn se má čeho bát „. V US byl Toršin vyšetřován pro vměšování se do US voleb 2016 a je na US sankčním seznamu.

Skupina Moran Security vlastní dceřinou společnost v Nigérii, vedenou dle ruského OR Borisem Čikinem,  ex podpluk. KGB Sergejem Kalašnikovem, Alexejem Badikovem a Vadimem Gusevem.

Podle OR je Moran částečně vlastněna holdingem  Neova Holdings Ltd registrovanou v Belize, která mj. nabízela  „čištění vzduchu a vody, poradenství ohledně těžby místních surovin“. Jednou z poboček Neova Holdings Ltd je veřejná akciová firma Novaem Group, konglomerát, který 2009 vznikl splynutím Sibenergomash TM Engineering, Trubmash, a dalších ruských firem.

Novaem Group je napojena na četné ruské státní podniky, včetně Technopromexport, částečně vlastněný ruským dodavatelem zbraní Rostec.

Moran Security Group se „ proslavila „ 2012 nigerijskou kauzou : 19.10.2012 loď MV Myre Seadiver, plující pod nizozemskou vlajkou z přístavu Baltyjsk v Kalininingradské oblasti, ale vlastněná a používaná ruskou Moran Security Group ( verze Vjačeslava Kalašnikova) , několik dní kotvící v Lagoském přístavu, byla v okamžiku, kdy se již chystala odplout, prohledána nigerijskou pobřežní stráží, a její 15členná ruská posádka z Moran Security Group byla zatčena a obviněna z pašování zbraní s tím, že při vstupu do nigerijských teritoriálních vod posádka neinfornovala nigerijské úřady o převážení zbraní (8598 kusů munice, 14 Ak-47 a dalších 42 pušek, včetně přes 20 Benelli MR1 ), a že ani ke vstupu do nigerijských pobřežních vod neměla povolení.

Šéfové Moran Security Group tvrdili, že posádka měla nigerijské vízum z Moskvy a na převážení těchto zbraní za účelem „ potírání pirátství „ získala povolení nigerijských úřadů již v červnu 2012.  Šéfové Moran Security Group Alexej Badikov a Vadim Gusev ostře protestovali s tím, že množství zbraní nalezených na palubě bylo tak malé, že o pašování ani nemohlo jít.

Z nigerijského vězení byla posádka ruskou ambasádou vyplacena vysokou částkou až 25.2.2013, aby čekala na soud v přívětivějších ubytovacích prostorách, které jí ruská ambasáda zajistila.

V březnu 2013 Putin požadoval, aby byla Nigérie potrestána a sankcionována.

O propuštění posádky bojovalo vedení Putinova Sovcomflot (viceprezident Abramasov ), které požádalo své britské partnery z Glencore International, aby se u nigerijských úřadů přimluvili, stejně jako německo-americkou firmu SAARPSCO, působící v oblasti námořní bezpečnosti ( ve prospěch Kremlu se angažoval její šéf Hans Niebergall ).

Posádka byla propuštěna až v říjnu 2013 poté, když zástupce šéfa Sovcomflotu Jevgenij Abramasov přiměl svého obchodního partnera Glencore International, aby se za ni prostřednictvím svého nigerijského kontaktu přimluvil, což mělo nečekanou dohru 2015, kdy Sir Og Amazu, šéf místní firmy Amazoil, která Glencore v Nigérii zastupovala, podal v Londýně na Glencore žalobu, že mu Glencore nevyplatilo 5 miliónů dolarů slíbené za propuštění posádky – v rozhovoru z jara 2018 opět uvedl, že mu Glencore Int. slíbila vyplatit tyto peníze přes offshorovou firmu Glimer Ltd., registrovanou na Kypru s kontakty na ruské a slovenské energetické firmy, a že peníze několikrát urgoval u moskevského vedení Glencore, které tento slib popřelo ) .

Jakmile dorazila zpráva o zatčení jejích zaměstnanců, Moran Security Group vydala prohlášení, ve kterém uvedla, že se nigerijským ozbrojeným silám vojensky postaví. Jak to myslela, není jasné.

MAR

Byla založena 2014 v Petrohradě pro Putinovy války v  „blízkém pohraničí“ ( dle webu společnosti mezi její hlavní činnosti patří ochrana rusky mluvícího obyvatelstva v zemích sousedících s RF (!) ).

Křest ohněm prodělala na Ukrajině ( Krym, Donbas), kde dle svého zakladatele Alexeje Marušenka poskytovala „humanitární“ podporu separatistům a neúčastnila se bojů.

Fotografie, které se objevily na ruské sociální síti VK, svědčí o opaku. V rozhovoru pro RusNext v roce 2015 Marušenko uvedl, že se jeho muži účastnili operací, když to bylo nutné. Dodal, že společnost měla 70 zaměstnanců, všichni pocházeli z řad ex Specnaz, a prováděli záchranné mise (evakuace raněných ) v Sýrii a v Libyi.

Enot Corporation

ENOT Corp. byla v Rusku registrovaná 2016 jako nevládní organizace pro upevňování vojensko-vlastenecké výchovy mládeže, složená z ex členů Specnaz. ENOT Corp se nedefinuje jako PMC, ale je u ruského ministerstva spravedlnosti zaregistrována jako „Ruská ortodoxní komunita“ ( Manguševova žoldácká skupina však fungovala již od 2011, mj. v Tádžikistánu se formálně angažovala v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví, ve skutečnosti pašovala drogy ).

Příslušníci ENOT bojovali v Donbasu, kde plnili příkazy ruských tajných služeb, což Putin vydával za „ humanitární „ pomoc – do Donbasu převážela mj. munici. Některá videa ukazují, že se účastnila bojů na obnovení kontroly nad územím kolem města Antracit.

Viz : InformNapalm ze 27.1.20 : Dary tří králů, smrt Vsevoloda Čaplina a ruská propaganda v církvi

Měsíc před záborem Krymu se uskutečnila operace ruských tajných služeb „Dary tří králů „, kdy Putinův oligarcha a mládežník Konstantin Malofejev přivezl na Ukrajinu athoskou relikvii Dary tří králů, aby podpluk. FSB „monarchista „ Igor Girkin  „Strelkov“ mohl prostřednictvím kostelů Moskevského patriarchátu ( patriarcha a agent KGB Kirill, vlastním jménem Vladimir Gunďajev ) pod zástěrkou poutnických náboženských akcí aktivizovat ruskou agenturní sítˇ na Ukrajině.

Den po happeningu ukrajinských aktivistů, která akci ruských tajných služeb a Moskevského patriarchátu připomněla ( 26.1.20), v Moskvě před kostelem zemřel skandální protojerej Ruské pravoslavné církve Vsevolod Čaplin, jenž vyhrožoval Ukrajině likvidací, a vyzýval k okupaci dalších ukrajinských regionů.

Čaplin ( 51) zemřel za zvláštních okolností,  Čaplin, stejně jako Igor Girkin, kritizoval Putina jako „zrádce Ruska a NovoRuska“.  Ruská média psala, že Čaplin „chystal Černou revoluci“.

2016 webová stránka mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm zveřejnila emailovou korespondenci vedoucího odboru Institutu zemí SNS, šéfa Asociace pravoslavných expertů a tiskového mluvčího Svazu pravoslavných občanů Kirilla Frolova, jenž si s Vsevolodem Čaplinem psal o intrikách, kterými by šlo vyřešit „ukrajinskou otázku „. Korespondence byla zveřejněna zásluhou hacktivistů z Ukrainian Cyber Alliance, tzv. Frolov Leaks.

Když Čaplin a Frolov zjistili, že jejich korespondence byla prozrazena, Čaplin napsal: „Tento únik považuji za věc spíše pozitivní. Nemusíme se za nic stydět.“

Koncem ledna 2020 došlo na Ukrajině k dalšímu skandálu kněze z Moskevského patriarchátu. Na Volodymyra Zelenského se obrátila matka padlého obránce letiště Doněck, když kněz Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu památku jejího syna zhanobil.

Portál Inforesist s odkazem na Armyinform.com.ua, uvedl, že matka padlého „kyborga“ Denyse Popovyče uvedla, že v den synových narozenin přišla společně s manželem a vnoučaty, aby za syna objednala zádušní bohoslužbu v kostele, kde dlouhá léta zpívala. Od kněze si však vyslechla příval urážek s tím, že to byl „bratrovrah“.

Padlý „kyborg“ Denys Popovyč byl granátometčíkem u 40. brigády taktického letectva sdruženého zvláštního oddílu Ozbrojených sil Ukrajiny „Divoká kachna“. Dne 22. ledna 2015 bránil opevněné stanoviště Zenit, kde byl zabit, zůstali po něm dva malí synové.

Mezi nejkontroverznější aktivity ENOT Corp patří vedení vojenských letních táborů mládeže v některých zemích post-sovětského prostoru i mimo něj.

Enot ve svých „vlasteneckých“ táborech ( v Rusku, Bělorusku, Srbsku, Černé hoře, Podněstří, Jižní Osetii ) poskytuje vojenský výcvik dětem v uniformách ve věku od 12-18 let, učí je střílet a bojovat. V srpnu 2018 byly dětské vojenské tábory, vedené srbskými válečnými veterány, uzavřeny v Srbsku poté, co média zveřejnila, že instruktoři v táborech děti vyzývají k násilným trestným činům a podněcují je k nenávisti ( kauza „Zlatibor“, tábor na svazích stejnojmenného kopce, byl veden společnostmi Enot a Slovanské sbory ).

Prezident Vučič, Putinův spojenec, byl nucen prohlásit, že zřizování dětských vojenských táborů je nepřípustné.

Mnoho členů ENOT je na Ukrajině vyšetřováno pro válečné zločiny ( brutální zacházení s ukrajinskými vězni, zohavování mrtvol padlých nepřátel ( uřezávání uší a zohavování obličejů noži ). Skutečnost, že se ENOT Corp angažovala ve stejných oblastech jako wagnerovci, vzbuzovala podezření, že jsou ve skutečnosti jedinou firmou.

Velitelem žoldáků  ENOT byl Roman Telenkevič, spojovaný s ruskými neonacisty, šéf „ Národního chrámu“  i Svazu ruských dobrovolníků v Donbasu .

2019 bylo vedení ENOT, složené z důstojníků FSB ( Alexandr, Mriščuk, Barjašev ), navzdory podpoře ruské ortodoxní církve, zatčeno pro zpronevěru 4.8 mil. rublů, načež Putinův Vyšetřovací výbor společnost Enot označil za žoldnéřskou a  její členy obvinil z loupeží a vydírání.