Poté, co místní velitelé Putinovi pomohli Donbas rozvrátit, Putin je nařídil zlikvidovat

Jiná byla situace v Donbasu, kde Rusové, na rozdíl od Krymu, nepřesáhli 30 % obyvatel. Kyjev na akce proruských „separatistů“ a ruských „turistů„  reagoval zahájením protiteroristické operace (ATO).

Konflikt na Donbasu zahájil ruský podpluk. Igor „Strelkov“  Girkin, jenž se  skupinou 52 "dobrovolníků " ( ruských " turistů " )  a žoldáků z Krymu v květnu 2014 obsadil policejní stanici a radnici ve městě Slavjansk v Doněcké oblasti, načež překročili ukrajinské hranice ruští „ dobrovolníci“ z žoldnéřských společností Luna a Step, které byly zformovány u města Rostov a ve Veselyji, kde měli wagnerovci svou první operační základnu ( Putinem vysmívaná GRU v Donbasu  pro své „ zásluhy „ vstala z mrtvých). Přidalo se k nim zhruba 300 místních obyvatel, většinou kozáckého původu ( Slavjansk ukrajinská armáda dobyla zpět 7.7.14 ).

Podle SBU byli wagnerovci v čele s podpluk. Utkinem v Donbasu rozmístěni 21.5.2014.

Wagnerovci měli velké ztráty, prováděli průzkum, obsluhovali přenosné z ramene odpalované protiletadlové raketové komplety, a účastnili se bojů jako útočná pěchota, zejména bojů o letiště v Doněcku a Luhansku.

V noci na 14.6.2014 nad letištěm v Luhansku sestřelili obří vojenský transportní letoun IL-76, v němž zahynulo 49 ukrajinských vojáků z 25. samostatné výsadkové brigády umístěné v Dněpropetrovsku ( v březnu 2017 ukrajinský soud odsoudil na 7 let do vězení gen. Viktora Nazarova za nedbalost v souvislosti se smrtí 49 ukrajinských vojáků, ale nezbavil ho vojenské hodnosti. Podle prokuratury generál nevzal v úvahu varování tajné služby, že „ separatisté“  mohou na letoun zaútočit, a povolil leteckou přepravu roty vojáků na luhanské letiště. Generál vinu popřel. https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-krimi/458844/za-sestreleni-letounu-il-76-dostal-ukrajinsky-general-sedm 

IL-76 byl sestřelen ruským z ramene odpalovaným přenosným protiletadlovým raketovým kompletem 9k38 Igla (v kódu NATO SA-18 Grouse).

Podle SBU přišel rozkaz k sestřelení letounu přímo od generála Nikiforova, velitele 58. ruské armády, a byl vykonán Dmitrijem Utkinem, Andrejem Guraliovem a Andrejem Lebeděvem z Wagnerovy skupiny.

MH17

17.7.2014 byl nad Doněckem sestřelen Boeing civilního letu MH-17 Malaysia Airlines na lince z Amsterodamu do Kuala Lumpur, zemřelo 283 cestujících, včetně 80 nezletilých, a 15 členů posádky.

Dutch Safety Board na základě vyšetřování prohlásila, že letadlo bylo sestřeleno ruskou raketou Buk, převezenou na Ukrajinu z Ruska, a vystřelenou z území ovládaném ruskými/proruskými milicemi.

V roce 2018 nizozemský vyšetřovací tým (JIT) uvedl, že za sestřelení letadla je plně zodpovědný Kreml, a 2019 zveřejnil jména čtyř podezřelých, které označil za pachatele zločinu, na které byl vydán mezinárodní zatykač.

Byl to pluk. GRU Igor Girkin “Strelkov” , ruský občan,  v inkriminované době ministr obrany nikým neuznané “Doněcké lidové republiky”, ruský občan Sergej Dubinský, v inkriminované době zástupce Girkina, ruský občan Oleg Pulatov, v inkriminované době zástupce ředitele rozvědky DLR, a tehdejší ukrajinský občan Leonid Charčenko, velitel proruské polovojenské milice.

Kreml prohlásil, že tyto 4 muže do Nizozemí, kde v prosinci 2021 dostali všichni 4 doživotí, nevydá.

Bitvy o luhanské letiště se zúčastnilo 72 wagnerovců, z nichž 15 padlo.

Wagnerovci bojovali i v bitvě o strategický dopravní uzel Debalčevo (14. 1.–20. 2. 2015), viz mj. můj článek

Ruský gen. Lencov osobně velel útoku proti Debalčevu - Andrea ...

kostlanova.blog.idnes.cz › blog

Bitvě o Debalčevo osobně velel ruský gen. Alexandr Lencov, jenž však nedokázal pro Putina dobýt dobře opevněný přístav Mariupol, na který měli Rusové zaútočit z dobytého Debalčeva.

Porážka ukrajinských sil u klíčového Debalčevo urychlila proces, který vedl k podpisu Minských dohod z roku 2015, a k přeměně války v Donbasu do fáze nekonečné vyčerpávající zákopové války. Putin si nyní mohl propojit Doněck a Luhansk.

Na satelitních snímcích, které má SBU k dispozici, jsou wagnerovci u Debalčevo, maskovaní jako „ separatisté „, plně vyzbrojeni. Měli mj. 6 vozidel typu Ural, 5 tanků, z toho minimálně dva T-72, dva vybavené protiletadlovými děly, dva UAZ, nákladní automobil KamAZ, obrněný BPM-1, a bojová obrněná vozidla BPM-97 Vystrel.

Už jenom tato výzbroj, která jim jako „ separatistům „ byla předána v rostovské oblasti, potvrzuje jejich spojení s Kremlem.

Podle nezávislé ruské tiskové agentury Interfax se bitvy o Debalčevo zúčastnilo 205 wagnerovců, z nichž 21 padlo.

V bojích byla zapálena obec Sanžarivka s 8 obyvateli, zhruba 10 km od Debalčeva, ve které si Ukrajinci vybudovali pevnost. Měla strategický význam, protože byla na kopci s výhledem na dálnici M3, která byla klíčovou zásobovací trasou pro ukrajinské jednotky, které Debalčevo bránily.

25.1.2015 Putinovi wagnerovci zahájili sérii útoků pěšáků s pomocí 5 tanků. Ukrajinští vojáci zničili 4 z 5 tanků a donutili wagnerovce k ústupu. 28.1.15 se wagnerovci pokusili dobýt Sanžarivku neúspěšně znovu.

Kreml komicky tvrdil, že Debalčevo dobyli ukrajinští „ separatisté“, tj. donbasští horníci ...

Vysoká přesnost útoků prováděných dělostřelectvem  ( šlo o jednu z největších dělostřeleckých akcí v moderní historii, zúčastnily se jí stovky ruských vojáků pravidelné armády, wagnerovci byli podpořeni ruskou armádou několika KAMAZ-43269 "Vystrel" MRAPs, jejichž velitel byl zraněn, zraněn byl i Utkin, měl střepinu v játrech) a profesionalita při identifikaci citlivých cílů a při vedení bojových akcí prozrazuje naopak dokonale vycvičené vojáky, dobře vyzbrojené, a rozhodně kvalifikované.

Wagnerovci byli dále zodpovědní za bezpečnost a obranu klíčových strategických míst, a za osobní bezpečnost některých separatistických vůdců.

Když boje skončily, ruská komanda separatisty, které potřebovala jen jako loutky pro mezinárodní veřejnost, odzbrojila, a poslala zpět do jejich domovů  - podle ultranacionalistických webových stránek Sputnik.ru a Pogrom. ru ( od 2017 blokovaných, protože Putina kritizovaly za odstoupení od projektu Novorossija, jejich 35.letý zakladatel Jegor Prosvirnin 27.12.21 nahý a mrtvý " vypadl z okna " , tvrdil, že v Rusku vypukne občanská válka a RF se rozpadne )  wagnerovci při jedné razii zabili přes 10 proruských velitelů separatistických milic. V dalším nájezdu v lednu 2015 odzbrojili v Oděse separatistickou brigádu „Luhanské lidové republiky“, když její základnu v Krasnodonu obklíčili tanky a dělostřelectvem, a donutili separatisty, aby jim vydali své zbraně a vrátili se domů.

Podle SBU a ruského zpravodajského webu Fontanka.ru, wagnerovci rovněž zajistili odzbrojení kozáků a jiných separatistických formací.

Wagnerovci především zodpovídali za nastolení prokremelského pořádku. Proto úkolem Utkinových mužů bylo, poté, co boje s ukrajinskou armádou skončily, eliminovat „ příliš nezávislé „ proruské velitele, kteří nerespektovali vůli Kremlu, zejména poté, když Putin opustil Duginův projekt „Novorossija“, anebo byli až tak nezávislí, že nechtěli záviset ani na Kyjevu ani na Kremlu. Všichni zavraždění separatističtí velitelé byli nepřáteli sovětského majora v záloze Igora Plotnického, kterého Putin nejprve jmenoval ministrem obrany LLR, a na podzim 2014 šéfem LLR.

Ukázkový je případ Alexeje Mozgovoj /1975-23.5.2015/, rodáka z Luhanska, velitele kozácké brigády Prizrak/Duch ( alias Antracit ), jedné z nejobávanějších separatistických polovojenských formací, soudce „lidového soudu „, který vydával rozsudky smrti.

Do Putinovy agrese pracoval jako kuchař v Petrohradu. Mozgovoj byl spojenec „ ministra obrany DLR“ Girkina, Žirinovského z LDPR a Mironova ze Spravedlivého Ruska, vždy jednal nezávisle, proto měl problémy se zásobováním svého oddílu.

Mozgovoj se odmítl podřídit promoskevské hierarchii v LLR, a s pomocí OBSE on a jeho dva kolegové, Andrej Kozlov a Anna Sameljuková, si podali oficiální žádost o registraci své politické strany Narodnoe Vozrožděnie u kyjevského ministerstva spravedlnosti, které ji obdrželo 5.5.2015, a odsouhlasilo 8.5.15, kdy se v luhanském Alčevsk konalo „mezinárodní protifašistické fórum“ se 100 účastníky, včetně členů OBSE, na kterém odsouhlasení nové politické strany Kyjevem vešlo ve známost – hned druhý den 9.5.15 luhanské úřady zakázaly Mozgovoji, aby uspořádal vojenskou přehlídku k 9.5.45.

Mozgovoj se proto rozhodl přemístit své muže do DLR pod velení svého přítele pluk. Girkina.

Mozgovoj byl zastáncem sjednocení LLR a DLR, vyjednával v tomto smyslu s veliteli různých formací, a veřejně kritizoval Plotnického, že je jen prospěchář, jenž válku využívá ke svému obohacení. Plotnický v dubnu 2014 zformoval v Alčevsku proruský prapor Zarja, který konkuroval místním kozáckým praporům.

V květnu 2014 byl Plotnický jmenován „ ministrem obrany LLR“ , a když v srpnu 2014 rezignoval na funkci šéfa LLR Valerij Bolotov, stal se šéfem LLR Plotnický, loutka ukrajinského proruského politika Oleksandra Jefremova, bývalého guvernéra Luhanska a jednoho z vůdců proruské Strany regionů.

Koncem listopadu 2017 vypukl boj o moc mezi „ prezidentem“ LLR  Igorem Plotnickým a  „ ministrem vnitra „ Igorem Kornetem, kterému Plotnický nařídil, aby podal demisi. Během jejich konfliktu se ve středu města Luhansk rozmístili vojáci v neoznačených uniformách, část z nich byla z Wagnerovy skupiny ( potvrdil Igor Girkin  „Strelkov“, jenž by Kremlem z Ukrajiny stažen po sestřelení Boeingu MH-17, protože se stal pro Moskvu přítěží ).

Koncem listopadu 2017 SBU zveřejnila, že má audionahrávky, které prokazují přímé spojení mezi Dmitrijem Utkinem a Igorem Kornetem, ministrem vnitra LLR, jenž osobně stál za vraždami disidentských separatistických velitelů.

Počátkem června 2018 SBU zveřejnila i telefonickou konverzaci mezi Utkinem a Plotnickým z ledna 2015, a mezi Utkinem a GRU důstojníkem Olegem Ivanikovem, jenž používal jméno Andrej Ivanovič, jenž, dle výpovědi jednoho wagnerovce, v bojích 2014-15 řídil jak wagnerovce, tak luhanské separatisty.

21.11.17 byl Plotnický svržen  „ ministrem vnitra“ a uprchl do Moskvy ( již 6.8.2016 s ním explodovalo auto, výbuch ho jen zranil), na jeho místo nastoupil ministr bezpečnosti Leonid Pasečnik.

Podnikatel s pohonnými hmotami Plotnický měl s luhanskými kozáky ( Mozgovojova skupina Antracit ) od počátku ostré spory - kozácký velitel Pavel Dremov ho obvinil z defraudace a z toho, že hájí jen zájmy svého „ šéfa „, bývalého guvernéra Luhanska Jefremova.

V prosinci 2014 Dremov veřejně vyzval ke svržení Plotnického, načež beze stopy zmizel vůdce kozáků Nikolaj Kozicyn.  V prosinci 2014 a v lednu 2015 se kozáci a „vládní“ milice ve střetech navzájem stříleli a házeli po autech svých protivníků ruční granáty.

23.5.15 bylo auto Mozgovoje a jeho doprovodu přepadeno na silnici mezi Luhanskem a Alčevskem u vesnice Mychalivka ( okres Perevalsk). Na jeho konvoj byla nejprve hozena bomba a poté byl rozstřílen z kulometu.

Spolu s Mozgovojem zahynul řidič, 6 bodyguardů a jeho tisková mluvčí Anna Sameljuková ( zavražděni byli i další velitelé kozáků, separatisté Aleksander Bednov „ Batman“  a Pavel Dremov  ).

Přesně na stejném místě byl na Mozgovoje spáchán pokus o atentát již 7.5.14.

Kreml jeho vraždu přiřkl „ neznámým sabotérům „, zbylí velitelé brigády Prizrak z vraždy obvinili „ kyjevské komando“, podporovatelé Mozgovoje z vraždy obvinili armádního majora a antisemitu  ( „ Majdan byl dílem Židů, Porošenko je Žid „ ) Igora Plotnického, a Kyjev obvinil komando GRU.

Zatímco u vražd proruských, ale „ neposlušných“ velitelů Alexandra Bednova „ Batmana „ a Mozgovoje z roku 2015 se o roli podpluk. Utkina spekuluje, třetího místního proruského separatistického velitele Alexeje Fomičeva ( volací znak Foma ) , velitele Oděské brigády, po přestřelce zajal se svými wagnerovci osobně, viz Znak. com ( v Oděse začaly „ separatistické nepokoje“ 2.5.14 ).

V květnu 2018 ukrajinská Bezpečnostní služba SBU oznámila, že se do Doněcku ze Sýrie vrátilo zhruba 100 wagnerovců s úkolem pozabíjet kohokoliv, kdo je Kremlu nepohodlný.

Spojení mezi wagnerovci v Donbasu a ruskými úřady nedokazuje pouze kvalita jejich výzbroje, ale i odposlechy pořízené ukrajinskou SBU.

Dle odposlechů Utkin referoval o průběhu bitvy o Debalčevo ruskému občanu, kterého Bellingcat identifikoval jako důstojníka GRU Olega Vladimiroviče Ivanikova „Oreona“ , používajícího falešné jméno Andrej Ivanovič Laptev. Ivanikov měl na starosti předávání instrukcí Kremlu nepravidelným silám v Donbasu, a taktéž loutkám ve vládách „DLR a LLR“ .

Další telefonní hovor, zachycený kyjevskou rozvědkou, opět prokázal spojení mezi podřízeným Utkinem a jeho nadřízeným ruským generálem Nikoforovem, kterého ukrajinské úřady označují za toho, kdo nařídil sestřelení IL-76 během bitvy o luhanské letiště .

Pluk. Konstantin Pikalov

Do roku 2007 Pikalov sloužil v jednotce 99795, umístěné ve vesnici Storoževo u Petrohradu, kterou ministerstvo obrany vedlo jako „ experimentální“ , zkoumala účinky radioaktivního záření na živých tvorech. Na základně zůstal i po svém odchodu do důchodu, minimálně do roku 2012. Poté vedl soukromou bezpečnostní agenturu.

Na podzim 2014, v čele skupiny 144 kozáků  ( ve skutečnosti to byli příslušníci Specnaz, kteří oficiálně přijeli na taneční festival ) v Banja Luce zastrašoval v ulicích protivníky Milorada Dodika, prezidenta Kremlem podporované Republiky Srpské v Bosně-Hercegovině, jejíž ulice kozáci výhružně brázdili ( ve stylu Putinových Nočních vlků  v době voleb ). Jakmile Dodik volby 12.10.2014 opět „vyhrál“, hned odjeli.  

Putinův FSB oligarcha Konstantin Malofeev byl v Republice Srpska ve stejnou dobu, a v den voleb se nechal s Dodikem vyfotografovat. Pluk. Konstantin Pikalov se sice vyfotografovat nenechal, ale jeho spoluakcionář ve firmě Convoy Military Security Vasilij Jadčikov je na fotografii pořízené v Banja Luka.

V letech 2014-17 Pikalov pravidelně jezdil do míst v blízkosti ukrajinských hranic, někdy spolu se známými důstojníky Wagnerovy skupiny, zejména s Vadimem Gusevem a Nikolajem Chamatkojevem.  20.6.2015 podnikl výlet do Kazachstánu.

2016 se ucházel za stranu Spravedlivé Rusko o místo poslance v okrsku jeho vojenské základny u Petrohradu, což ruská Ústřední volební komise popřela, protože je na černém seznamu ruské Ústřední banky s poznámkou, že je podezřelý z praní špinavých peněz, třebaže jeho současný trestní rejstřík je čistý.

Bývalí Prigožinovi zaměstnanci pod podmínkou anonymity potvrdili týmu Bellingcat, že se Pikalov účastnil vojenských operací na Ukrajině i v Sýrii.

Pikalov často jezdil do Finska a Estonska, v únoru 2020 odjel z Petrohradu na ruskou základnu do městečka Pečory u estonských hranic, kde je umístěna 2. Specnaz brigáda GRU .

Po Minských dohodách se wagnerovci přesunuli s ruskou armádou do Sýrie, ale v roce 2017 se někteří wagnerovci znovu objevili v Luhansku, pravděpodobně k výcviku separatistických jednotek LNR, viz https://warsawinstitute.org/putins-invisible-army/

V Donbasu působili i žoldáci MAR a ENOT.  ENOT v bitvě o Debalčevo zajištˇovala průzkum, a likvidovala pro Putina nepohodlné velitele, mj. během bojů o městečko Čornukin u Debalčeva 1.2.2015 zavraždila velitele proukrajinského muslimského praporu Prapor Dudajev, financovaného oligarchou Kolomojským, Isu Munajeva, jenž vedl průzkumnou misi blízko nepřátelských pozic.

ENOT Corp, s úzkými vazbami na FSB, provedla nejméně 14 misí v Donbasu. Během jedné z nich žoldáci odzbrojili proukrajinské polovojenské milice v okolí města Antracit, a prováděla výcvik bezpečnostních složek „ DLR“.

Mezi kozáckými milicemi měla klíčový význam Donská armáda, vedená zločineckým atamanem Nikolajem Kozicynem, rodákem z Donbasu, jenž prohlašoval, že Donbas je z 80 % obýván kozáky, kteří Donbasu musí vládnout.

Kozicyn však celý život prožil v Rusku, sloužil v armádě a účastnil se vojenských tažení v Podněstří a v Abcházii.

9.4.2014 z jeho iniciativy vznikla Kozácká národní garda, složená z ruských a ukrajinských členů ( měla údajně 15.000 mužů), kteří se vynořili z ruských vojenských nákladních vozů u města Antracit, kde okamžitě převzali kontrolu nad státními budovami a začali verbovat pro boj za zájmy Putinova Ruska.

Nicméně Kozicynovi kozáci, součást Putinovy Národní gardy, utápějící se v alkoholu, se ukázali být dost nedisciplinovaní, a to až do té míry, že si Igor „Strelkov“ Girkin v Kremlu stěžoval na jejich neposlušnost, což vedlo ke střetu kozáků s vůdci LLR a DLR.

Po skončení bojů o Debalčevo opilý ataman Kozicyn slavil vítězství zběsilou jízdou po městě Debalčevo ve vojenském vozidle, které zde nechali ustupující ukrajinští vojáci.

Kozicyn se nechvalně proslavil po sestřelení civilního Boeingu MH-17 Malaysian Airlines, když krátce po sestřelení prohlásil, že přepravovalo ukrajinské špióny (298 cestujících v letadle byli většinou akademici, kteří cestovali na sjezd o AIDS v Malajsii) . V rozhovoru s reportérem Vice News Simonem Ostrovským tvrdil, že odpovědnost za sestřelení nese pilot, který neměl letět nad válečnou oblastí.

Podle odposlechů zveřejněných SBU byl jednou z osob odpovědnou za tragédii. Pár dní před sestřelením SBU získala odposlech Ivanikova, odpovědným za vojenské dodávky na Donbas z RF, jenž s vůdci „separatistů“ projednával obstarání protiletadlového systému Buk-M1.

Kozácká národní garda úspěšně rozšiřovala území, které ovládala, a současně zabavovala vše, co mohla ukrást.

V oblastech podřízených jurisdikci Kozicyna, zavedli kozáci režim, který Sukhankin definuje jako „vojenský terorismus“, charakterizovaný krádežemi, vydíráním a konfiskací humanitární pomoci.

Koncem roku 2014 80% území “ Luhanské lidové republiky “ ovládali tři kozáčtí velitelé: Kozicyn, narozený v Donbasu, jenž však prožil celý život v Rusku, Mozgovoj a Dremov, ukrajinští občané z Luhanska. Tito atamani neuznali autoritu LLR v čele s Plotnickým, chtěli sjednocení Luhanska s ruskou oblastí Rostov.

Hádky s Plotnickým se stupňovaly.

Kozáci odmítli být zařazeni do armády LLR, protože si chtěli zachovat svobodu manévrování. Kromě toho obvinili Plotnického a jeho muže, že si přivlastnili pomoc z Ruska a profitovali z ní, zejména ruskou pomoc nerozdělovali v oblastech pod kozáckou kontrolou. Dále tito 3 atamani obvinili Plotnického a spol. z prodeje donbaského uhlí na Ukrajinu, čímž zradili ideologické zájmy místního obyvatelstva.

Hádky mezi kozáckými atamany a Plotnickým vedly až k vojenské konfrontaci : když se Kozicyn koncem listopadu 2014 vrátil z Ruska, zjistil že byli zabiti dva jeho podřízení, načež Pavel Dremov poslal dopis Putinovi, ve kterém obvinil Plotnického z čistky kozáků prostřednictvím wagnerovců, načež byl Utkinovými wagnerovci 12.12.14 zavražděn samotný Pavel Dremov.