Zavraždění tří ruských novinářů ve Středoafrické republice 2018

V Putinově Rusku nejen nepohodlní novináři pravidelně vypadávají z oken, jsou zastřeleni, otráveni, či umírají na „ infarkt „. Policie vždy tvrdí, že spáchali sebevraždu pod vlivem drog, nebo vypadli „ neštˇastnou náhodou „.

Investigativní novinář a vojenský dopisovatel listu Kommersant  Ivan Šafronov (51)  „vypadl z okna“ svého moskevského bytu v březnu 2007 ( chystal článek o kremelských dodávkách zbraní na BV ).

V 7/2016 v Kyjevě zabila bomba v autě běloruského novináře Pavla Šeremeta, jenž kritizoval okupaci Krymu.

V 8/2016 byl v Kyjevě zabit další kritik Kremlu Alexandr Ščetinin, zakladatel tiskové agentury Nový region.

2017 z okna svého bytu v Moskvě „vypadl“ vydavatel časopisu Železný svět Vadim Godlevskij (44), když si šel pro své věci do bytu k manželce, od které se chtěl odstěhovat. Dole v autě seděla jeho milenka, která poté vypovídala souhlasně s verzí FSB – vrhl se z balkónu, protože měl dle FSB miliónové dluhy ( přestože byl úspěšným trenérem v atletice, zajímal se o farmaceutický průmysl – doping ? ).

12.4.2018 byl v Jekatěrinburgu vyhozen nahý z balkónu svého bytu novinář Maxim Borodin (33). Byl hospitalizován v kómatu, zemřel o 3 dny později.Jeho přítel Vjačeslav Baškov uvedl, že mu den předtím volal, že se kolem jeho bytu pohybují maskovaní muži z bezpečnostních složek.

Krátce před svojí vraždou se stal známým svým článkem o wagnerovcích, které pro ruskou veřejnost objevil. Psal o jejich smrti v Sýrii a o pohřbech v Rusku, kterých se všech zúčastnil, a natočil rozhovory s jejich rodinami.

2012 ruský novinář Jegor Prosvirnin, pracující pro ultranacionalistu Dugina,  založil ultranacionalistické webové stránky Sputnik.ru  + Pogrom.ru, které 2014 podporovaly okupaci Krymu a Donbasu. Poté, co Putin upustil od Duginova projektu NovoRossija, Prosvirnin a Dugin začali Putina kritizovat, že Putin v Rusku vyvolává občanskou válku a způsobí rozpad RF ( proto jsou obě webové stránky od roku 2017 v Rusku zakázané pro „ extrémistický „ obsah ).

35letý Prosvirnin 28.12.21 nahý  „ vypadl z okna svého moskevského bytu“ , ve kterém žil s manželkou  – se vší pravděpodobností byl z okna vyhozen již mrtvý (  Duginova dcera Darja zahynula při explozi svého auta 20.8.22 ).

V patách wagnerovců do Středoafrické republiky dorazily ruské firmy napojené na Putinova „ šéfkuchaře „ Prigožina, chtivé středoafrického nerostného bohatství, mj. Prigožinova firma M-Invest a M-Finans Jevgenije Chodotova, bývalého petrohradského policejního vyšetřovatele, viz články ruského novináře Denise Korotkova z fontanka.ru, jenž sleduje aktivity wagnerovců od roku 2013. Koncesi k těžbě za Prigožinovu firmu podepsal její „ regionální ředitel „  Michail Potěpkin, jenž spoluvlastnil firmu IT-Debugger s Annou Bogačevovou, která patří mezi 13 ruských občanů, uvedených ve vyšetřovací zprávě Roberta Muellera, kteří se vměšovali do US voleb 2016 přes Prigožinovu petrohradskou trollí farmu Internet Research Agency.

Aktivity wagnerovců  ( 22.11.22 europarlament navrhl prohlásit Wagnerovu skupinu za teroristickou organizaci, a 23.11.22 označil Rusko za stát sponzorující terorismus ) byly středem zájmu tří ruských novinářů, kteří se do Středoafrické republiky/CAR vypravili, aby je zdokumentovali  - kameraman Kirill Radčenko, filmový režisér Alexandr Rastorgujev, a válečný dopisovatel Orchan Džemal ( specializace Kavkaz, BV, Turecko).

Jejich výpravu financovalo Středisko pro investigaci/ICC exilovaného Michaila Chodorkovského, jenž na FB napsal, že „ pracují na dokumentu o ruských žoldácích, kteří spolupracují i s povstalci, proti kterým mají bojovat, výměnou za podíl na zisku z diamantových a zlatých dolů „ .

Článek je založený na  Final Report on the Murders of Orkhan Dzhemal, Alexander … ( dossier.center ) https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjC4MfMn8X7AhUdgP0HHY7jBe8QFnoECBoQAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.eng.kavkaz-uzel.eu%2Farticles%2F47964%2F&usg=AOvVaw0i0M98AGwuZ6irlrZZOEwr

Projekt ICC v čele s Andrejem Konjachinem, bývalým šéfredaktorem webové stránky listu Kommersant, bývalou zástupkyní šéfredaktora Forbes.ru  Anastázií Gorškovovou, novinářem Sergejem Kaněvem, redaktorkou Anastázií Kulaginovou, aj., byl odstartován v 12/2016. Připojil se i producent Rodion Čepel, jenž předtím pracoval pro TV Doždˇ.

V roce 2017 ICC zveřejnilo vyšetřovací zprávu svého týmu o vraždě 25letého novináře Dmitrije Sokolova z roku 2004, kterou měl dle ICC na svědomí finančník a provozovatel Wagnerovy skupiny Putinův „ šéfkuchař „  Prigožin, o kterém chtělo ICC natočit dokument.

Proto se ICC na vytvoření dokumentárního filmu o aktivitách Prigožinových wagnerovců  v Sýrii a v Africe na jaře 2018 dohodl s válečným dopisovatelem Orchanem Džemalem , kritikem obsazení Krymu a války v Donbasu, s filmovým režisérem Alexandrem Rastorgujevem ( účastníkem demonstrací proti zfalšovaným volbám do Dumy 2012, jenž spolu s Pavlem Kostomarovem a Alexejem Pivovarovem natočil dokument Srok/Termín o organizátorech protivládních demonstrací ),  a s kameramanem Kirillem Radčenkovem  (spolupracoval s ANNA News Agency, specializující se na konflikty v Sýrii, BV, UA, 2017 byl členem týmu, který natočil dokument o Aleppo ).

Krátce před svým odletem do Casablanky v 7/2018 tento tým ICC tajně natáčel na základně wagnerovců Molkino na okraji Krasnodaru.

Jak ICC cestu do CAR neuvěřitelně naivně zorganizovalo

Prigožinova zaměstnance Kirilla Romanovského ICC doporučila producentka německého filmového fóra Kino Hafen Elena Šulkinová a syrsko-ruský novinář Abbas Juma.

Producent Rodion Čepel s Romanovským navázal první kontakt 9.4.2018, kdy jej požádal, aby týmu ICC zařídil cestu do Sýrie.

25.6.2018 se uskutečnilo jediné osobní setkání mezi týmem ICC a Kirillem Romanovským.

29.6. Romanovský slíbil, že zajistí prostředníka, jenž pro ně v CAR všechno zařídí, hotely i auto se šoférem,  a pomůže jim vyřešit jakékoliv případné problémy.

7.7.2018 Romanovský poslal Konjachinovi telefonní číslo na  „pracovníka OSN  Martina „ , jenž bude oním prostředníkem. Bude však pro ně přístupný jen přes textové zprávy přes WhatsApp, nikoliv po telefonu, protože tam, kde je, není signál. Romanovský tvrdil, že „ Martin „ je v Bambari, 376 km od Bangui, kde chtěli novináři strávit několik dní, aby si natočili zdejší zlaté doly. Ale než odjedou do Bambari filmovat, chtěli, aby jim „ Martin „ pronajal v Bangui na 14 dní dům ( není jasné, zda se tak stalo či ne ) .

9.7.2018 Rodion Čepel vytvořil na platformě Telegram „ICC skupinu CAR“.

10.7.2018 Anastasia Gorškovová poslala skupině potvrzení, že mají rezervované letenky ( cesta měla trvat od 27.7.18 do 17.8.18 ).

27.7.2018 Orchan Džemal, Alexandr Rastorgujev a Kirill Radčenko odletěli z Moskvy do Casablanky na turistická víza, kde zůstali až do letu do Bangui, který se měl uskutečnit 29.7.2018. Rastorgujev jim poté řekl, že nastala změna, a že letí do Bangui již v noci  27.7.18.  

Po této změně plánu se Rodion Čepel snažil zkontaktovat „ Martina „ , ten si však textovou zprávu nepřečetl, proto je na letišti v Bangui, kam dorazili 28.7.18  v 7.18 místního času, žádný řidič nečekal. Museli si proto sehnat hotel sami, ubytovali se v hotelu National.

Od doby, co přistáli, se marně telefonicky snažili spojit s řidičem a s „ Martinem „. Ten si přečetl zprávu, kterou mu zaslal Rodion Čepel až 9.20, odpověděl v 9.32 s tím, že pro ně pošle auto s řidičem. V 9.48 Čepel poslal „ Martinovi „ moskevské telefonní číslo Kirilla Radčenka.

V 17:24 Anastasia Gorškova v chatu napsala, že jejich řidič Bienvenue jí odpověděl na sms zprávu, kterou mu předtím poslala o jejich dřívějším příletu.

V 15.00 se dle recepční hotelu National ruští novináři ptali, kde si mohou koupit SIM karty, odpověděla jim, že na letišti. V 17.22 Rastorgujev volal řidiči a poslal mu 4 sms zprávy, řidič mu odpověděl v 18.12, Rastorgujev mu volal zpět v 18.14.

Řidič se předtím v 18.08 snažil 2x volat ruské číslo Kirilla Radčenka, ale pokaždé si spletl jednu číslici, takže se nedovolal. V 18.27 Džemal odeslal do ruského ústředí jejich místní telefonní čísla.

S řidičem se na základě výše uvedených sms zpráv a hovorů setkali někdy mezi 17.26 ( Radčenko poslal sms  „ Jdeme vyzvednout řidiče „ )  – 19.49 ( Rastorgujev oznámil ústředí jejich plány prodloužit si rezervaci v hotelu a do Berenga se vydat až 29.7., které byly zjevně dohodnuty poté, co se setkali s řidičem ). 30.7. se poté měli v Bambari setkat s „ Martinem „ . Podle policejní výpovědi šoféra se setkali v 17.45.

Podle výpovědi hotelového zaměstnance novináři byli 29.7.22 zastaveni dvěma policisty, protože filmovali blízko hotelu, což potvrzuje Radčenkova zpráva, že policisty museli uplatit 65.000 západoafrickými franky.

Po incidentu s policisty odjeli autem na vojenskou základnu Berengo, 75 km od Bangui, kterou si Rusové udělali z chátrajícího Bokassova  paláce „ Berengo „ , u kterého je dlouhá ranvej ( kanibalský císař Bokassa 1976-79 ). Základna leží při cestě k diamantovému městu Boda, 180 km od Bangui, kde se odehrávaly střety mezi muslimy a křestˇany.

Na ruskou základnu nebyli vpuštěni, protože údajně neměli akreditaci od ministerstva  obrany.

Radčenko ústředí informoval, že je vpustit na základnu odmítl starší člověk, jenž mluvil anglicky i rusky, ale že na základnu vpustili jejich řidiče Bienvenue. Řidič jim poté sdělil, že mluvil s ruským zástupcem základny, jenž si na ně vzal kontakt a slíbil, že jim zavolá do 5 dnů, aby jim poskytl adresu, na které lze získat akreditaci pro vstup na základnu  .

Místní rezident na policii uvedl, že přibližně ve 14.00  přijeli novináři do vesnice Pissa, nedaleko základny Berengo, kde filmovali.

Kolem  18.00 novináři přijeli zpět do hotelu, což potvrdila korespondence mezi Džemalem a jeho přítelkyní Olesjou Emeljanovou, které přes WhatsApp v 17.58 poslal snímky pořízené ve vesnici Pissa.

V 21:02 Radčenko ústředí napsal, že „ zítřejší  cesta do Bambari, kam pojedou na setkání s „ Martinem „ , jim potrvá celý den „ . Ve 22.11 Radčenko poslal ústředí poslední zprávu s tím, že plánují zůstat v Bambari do 3.8. ( Radčenkův mobil byl naposledy aktivní ještě  31.7. ve 13.19 kolem Bangui ).

Poslední zprávu od Rastorgujeva ústředí dostalo 30.7.2018 v 11.51, ale zprávu od ústředí ( od Suzanny Baranžijevové ) , poslanou v 11.52, si Rastorgujev nikdy nepřečetl.

Podle zaměstnankyně hotelu novináři z hotelu odjeli 30.7. kolem 11.00, pracovník hotelové ostrahy tvrdil, že z hotelu odjeli ve 12.00. Kufry si nechali v hotelu s tím, že se 3.8. vrátí.

Dle výpisu hovorů Džemal z mobilního telefonu s místní SIM kartou 30.7. v 10.46 volal řidiči Bienvenue.

Kolem 15.00 byli ve městě Damara ( záznam aktivity OSMO kamery ze 14.56 na Radčenkově Google účtu ), čas potvrdili i místní rezidenti. Jejich poslední online aktivita se odehrála v 15.42, kdy Radčenko použil ve svém mobilu Google překladač.

Na základě výpovědí svědků novináři kolem 18.30 dorazili do města Sibut ( 200 km severovýchodně od hlavního města Bangui ) s vojenskou základnou vládních vojáků  s ruskými vojenskými „ instruktory „.

Z neznámého důvodu však jejich auto místo do Bambari na východ změnilo trasu a odbočilo na sever po silnici vedoucí do města Dekoa, na které byli 23 km severně od města Sibut, zavražděni ( dle jedné verze mířili na sever ke zlatému dolu v Ndassima, ze kterého těžila ruská firma, a jehož ostrahu zabezpečovali wagnerovci – dle ruského ústředí návštěvu dolu neměli ve svém rozpisu cest ).

Agentura RIA FAN, která je pod Prigožinovou kontrolou, tvrdila, že novináři byli zavražděni na silnici v nejnebezpečnější oblasti země, ale podle OSN mapy ( vyšetřování MINUSCA ) byli novináři zavražděni na poměrně bezpečné silnici.

30.7.2018 večer byli přepadeni, dle policejního spisu, skupinou ozbrojených mužů v turbanech, kteří nemluvili ani francouzsky ani středoafrickým úředním jazykem – sango , sanžštinou,  ale arabsky, údajně skupinou ex-Seleka muslimských vzbouřenců ( milice Seleka tvořili v drtivé většině muslimští přistěhovalci ze Súdánu a z Čadu, požadovali více práv pro muslimskou menšinu ). Mezinárodní vyšetřovatelé upozorňují, že tuto informaci hlavní svědek Bienvenue, jenž záhadně přežil, neuvedl.

Mezinárodní vyšetřovatelé považují tvrzení, že byli přepadeni skupinou exSeleka za lživé. Byli přepadeni na území stoupenců prezidenta Touadéry, nikoliv na území ovládaném milicemi ex Seleka. Také v interních dokumentech Prigožinových wagnerovců je toto území označováno za území pod kontrolou Maxima Mokom, šéfa skupiny AntiBalaka a ministra pro odzbrojení, demobilizaci, reintegraci a repatriaci. Navíc se vražda udála v blízkosti vládní základny s ruskými vojenskými instruktory v Sibutu.

Závěr středoafrické policie, který podpořilo ruské ministerstvo zahraničí, je komický  - náhodně narazili na ozbrojence, kteří jim chtěli ukrást auto ( aby to vypadalo jako loupež z auta zmizelo přes 8.000 dolarů  a drahá kamera, ALE neodnesli tři velké kanystry v CAR vzácného benzínu ) či je chtěli unést a požadovat výkupné, což je v CAR běžné. 

Není zde však běžné vraždit novináře, sledující Putinovy žoldnéře, kteří byli jen další novináři z dlouhého seznamu novinářů, kteří se o wagnerovce zajímali.

Ve Středoafrické republice nejsou běžné ani vraždy bělochů – jde o výjimečné případy, jako když byla v 5/2014 zavražděna francouzská novinářka Camille Lepage, kdy šlo o nájemnou vraždu.

Alain Nzilo, středoafrický novinář, jenž psal o stále větší vojenské přítomnosti Rusů ve Středoafrické republice, uvedl v rozhovoru pro CNN, že je překvapen místem, kde byli přepadeni. V tomto místě se povstalci již několik měsíců nepohybovali, často tudy projížděly hlídky vojáků OSN, a v Sibutu operovala vládní vojska.

Nzilo ( BBC, AFP ) také shledával velmi „ zvláštním „, že ozbrojenci nezastřelili řidiče, kteří jsou vždy zavražděni jako první, nikoliv cizinci. Navíc, středoafrické úřady řidiče Bienvenue poté držely v izolaci, aby nemohl s nikým mluvit.

V září 2018 ruská investigativní novinářka Lilia Iapparova, která již psala o wagnerovcích v Sýrii, jejichž počet odhadovala na 6.000, napsala, že do vraždy tří ruských novinářů byla zapojena ruská žoldnéřská firma Patriot.

Podle anonymního člena společnosti Patriot byli zlikvidováni, protože odhalili, že Rusko posílá do embargované CAR zbraně, neregistrované u OSN.

Pjotr Verzilov, aktivista rusko-kanadského původu, bývalý mluvčí kapely Pussy Riot, jenž se rovněž snažil objasnit smrt ruských novinářů, jen zázrakem přežil pokus o své otrávení.

Kreml zareagoval na vraždu tří ruských novinářů jen přes Lavrovo ministerstvo, které vydalo stručné prohlášení, že „ novináři do Středoafrické republiky cestovali bez akreditace od ruského zamini „.

V té době měli ochranu ruských zájmů ve Středoafrické republice na starosti dva kremelští muži – 1. náměstek ruské ambasády Viktor Tokmakov  a zvláštní bezpečnostní poradce středoafrického prezidenta Touadery Valerij Zacharov  ( zaměstnanec Prigožina ) – o nich viz můj článek „Středoafrická rep: OSN Rusku povolilo výjimku ze zbrojního embarga“

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwiWz5fHoe_5AhUmgv0HHTRIBCEQFnoECAQQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D788700&usg=AOvVaw29C4nrqnGpTR2ZAQFgmn4a

Kreml si zažádal a dostal od RB OSN výjimku ze zbrojního embarga uvaleného na Středoafrickou republiku  – dovoz zbraní organizoval Valerij Zacharov ( Prigožin ), jenž vyjednával i s některými povstalci. Zbraně byly dováženy letecky či přes Kamerun, ale RB OSN dodnes neví, jaké zbraně ( Rusko nepovolilo OSN inspekci v táboře v Bangui Camp de Roux ) a kde skončily – jisté je, že poté, co byla Rusku udělena výjimka ze zbrojního embarga pro Středoafrickou republiku, byly nelegálně vyzbrojené povstalecké milice v Súdánu.

Ruská a středoafrická státní média nejprve z vraždy novinářů obvinila povstalecké milice Seleka, místní obyvatelé z vesnice Kpakou, se kterými hovořili vyšetřovatelé najatí Chodorkovským, uvedli, že několik hodin před vraždou na místě přepadení tábořilo asi 10 neznámých mužů.

Krátce před útokem místní obyvatelé viděli kolem projíždět auto ( policejního majora Emmanuela Kotofio ), ve kterém byli 3 ozbrojení běloši kavkazského vzhledu, a 2 černoši. List The New York Times citoval investigativní zdroj z Human Rights Watch, jenž uvedl, že „ mnoho věcí do sebe nezapadá „ .

Zahraniční novináři, pokud chtěli vstoupit do tábora ruských žoldáků  wagnerovců, museli mít akreditaci ruského ministerstva obrany, kterou dostal jen jeden francouzský novinář, jenž nesměl nic fotografovat ani s nikým mluvit.

Známý investigativní novinář Christo Grozev z Bellingcat uvádí, že jakmile ruští novináři dorazili do CAR, wagnerovec pluk. Konstantin Pikalov  „ Mazaj „ , jenž do CAR dorazil 3 týdny před vraždou novinářů, všeobecně považovaný za  představitele ruského ministerstva obrany, napsal dopis s instrukcemi, jak mají být sledováni.

Jejich řidič Bienvenue byl policejním agentem a v neustálém kontaktu s policejním majorem Emmanuel Kotofio, jenž novináře sledoval, byl i na letišti v Bangui v době jejich příletu. Kotofio byl v 19.00 identifikován vládními vojáky na výjezdním kontrolním stanovišti města Sibut s výjezdem do města Dekoa. Přes kontrolní stanoviště se vrátil do města Sibut ve 20.00. Ve 20.45 řidič nahlásil obyvatelům vesnice Kpakou přepadení.

Chodorkovského Nadace ( najala 2 mezinárodní týmy profesionálních vyšetřovatelů ) v lednu 2019 zveřejnila, že má důkazy o tom, že se přepadení zúčastnil i policejní důstojník CAR, jenž jel se svým vozem za novináři,  a byl v den vraždy celý den ve spojení s jejich řidičem ( jehož měl v přátelích na FB ), a s wagnerovcem Alexandrem Sotovem z Prigožinovy M-Finans, jenž měl v CAR na starosti nábor a výcvik pro práci v kontrarozvědce. Sotov byl zaměstnanec  Valerije Zacharova, bezpečnostního poradce prezidenta CAR, jenž  řídil i zdejší Prigožinovy wagnerovce.

Policejní major Kotofio byl wagnerovci vycvičen v ruském táboře na hranicích se Súdánem, a s wagnerovci od té doby spolupracoval.

V březnu 2019 musela Chodorkovského Nadace pro nespolupráci úřadů CAR své soukroné vyšetřování zastavit. CAR úřady vyšetřování vraždy ukončily 30.7.2019 s tím, že se novináři stali obětí loupeže ze strany neznámých pachatelů, třebaže úřady měly důkazy o tom, že vražda novinářů byla naplánovaná, vrazi měli i rozpis jejich cest, a že šlo o popravu profesionály -  povahu jejich zranění v žádném případě nelze vysvětlit úmyslem okrást je.

Výpovědi některých svědků nebyly v policejních spisech zmíněny nebo je policisté neřešili, např. jeden svědek 18.8.2018 uvedl, že na místě zločinu viděl šedivé Mitsubishi bez SPZ – ve spisech je jen uvedeno : „ Auto nebylo nalezeno.“ Tuto poznámku policie uvedla i u dalšího auta, o kterém se zmínil další svědek z vesnice, že mezi 21.00-21.30 viděl vesnicí projíždět vozidloToyota Hilux, které patřilo organizaci Plan International.

Mezinárodní vyšetřovatelé si byli jisti, že „ zprostředkovatel “ novinářů  jistý „ Martin“, vydávající se za NL pracovníka OSN, který byl ruským novinářům doporučen Kirillem Romanovským, speciálním dopisovatelem Prigožinovy agentury RIA FAN News, nikdy neexistoval.

Romanovský, dle Meduza News Agency, „ Martina, jenž má v CAR kontakty, a všechno jim zařídí, včetně ubytování „  doporučil Alexandru Rastorgujevovi.

Novináři se s „ Martinem „ nikdy nesetkali, ani s ním nikdy nehovořili po telefonu, protože Romanovský požadoval, aby s ním komunikovali jen SMS zprávami, protože „ Martin „ pracuje ve městě Bambari, 376 km od Bangui, a má špatný signál. Data mobilního operátora však ukazují, že „ Martin „ Bangui nikdy neopustil. Romanovský v kauze zavražděných novinářů lhal ve všem.

Jejich vražda byla do detailů naplánována. „ Martinovo „ telefonní číslo bylo zaregistrováno na falešné jméno Erik Mustermann, bylo použité jen ve dnech 5.7. a 10. 7., a nikdy z něho nebylo voláno ( jen na zákaznickou linku operátora  ).

Také mobil jejich řidiče byl registrován na falešné jméno Toma Mariana, a to 27.7.2018, a bylo z něho voláno jen ve dnech 28-30.7.18.

Již následující den po zavraždění novinářů zahájil Prigožinem placený novinář Kirill Romanovský dezinformační kampaň, ve které šířil lži, že novináři byli zavražděni francouzskými tajnými službami či arabsky mluvícími bandity, anebo lidmi z Chodorkovského Střediska pro investigaci/ICC.

Měsíc po vraždě novinářů Chodorkovský oznámil, že ICC přestává financovat, protože je zklamán, jak ICC organizačně odbylo vyslání novinářů do CAR, zejména jak se ve všem spoléhalo na neznámého „ zprostředkovatele Martina „, kterého ICC dohodil Kirill Romanovský, Prigožinův zaměstnanec.

Chodorkovský prohlásil, že cítí částečnou vinu, protože projekt financoval, a proto finančně zajistí rodiny zavražděných novinářů a zaplatí mezinárodní vyšetřování soukromých týmů.

Ten samý den 29.8.2018 Andrej Konjachin, bývalý šéf ICC, prohlásil, že ICC již neexistuje, a že sám smrt novinářů v CAR prošetří.

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjFiK7wj5X6AhXHgf0HHR_AAMwQFnoECAcQAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.rferl.org%2Fa%2Fkhodorkovsky-ends-funding-for-news-site-after-russian-journalists-killed-in-africa%2F29461361.html&usg=AOvVaw2pOqw2VQC47J_OYWW96zXH

V 6/2019 právníci příbuzných zavražděných novinářů poslali Putinovu Vyšetřovacímu výboru RF petici, aby byl do vyšetřovacích spisů zahrnut i článek listu Novaja gazeta Kronika dobře připravené smrti ( kterou zorganizovali Prigožinovi zaměstnanci Zacharov a Sotov ), ale petice byla Putinovým Vyšetřovacím výborem zamítnuta.

Rekonstrukce událostí z večera  30.7.2018

Vyšetřovatelé  Chodorkovského shromáždili svědectví z kontrolního stanoviště vládních sil FACA na silnici z města Sibut směrem do města Dekoa. Doprava přes toto kontrolní stanoviště je omezena od západu slunce, kdy je průjezd povolen jen četnictvu, armádě a humanitárním misím. 

30.7. slunce zapadalo v 18.02. Vládní vojáci uvedli, že auto s novináři stanovištěm projelo v 19.00, a že ho nechali projet jen z důvodu, že jim to nařídili ruští vojenští instruktoři z vojenské základny z města Sibut, se kterými se při kontrole auta novinářů telefonicky spojili, a tázali se, zda auto mohou nechat projet. Pár minut před příjezdem auta novinářů kontrolním stanovištěm projelo SUV, ve kterém dle vládních vojáků seděl major četnictva Emmanuel Touaguende Kotofio, FACA instruktor, a tři Kavkazané. Auto s Kotofiem kontrolním stanovištěm zpět směrem na Sibut projelo ve 20.00.

Podle svědectví starosty vesnice Kpakou byli obyvatelé vesnice ve 20:45 vyburcováni řidičem novinářů Bienvenuem, jenž tvrdil, že byl přepaden ozbrojenci, byl zraněn do břicha, ale podařilo se mu v Mitsubishi L200 z místa přepadení ujet.

Starosta také uvedl, že v době mezi 21:00–21:30 projelo vesnicí auto mezinárodní charity Plan International – starosta posádku auta požádal, aby informovala jednotku OSN MINUSCA ve městě Dekoa, že zde došlo k ozbrojenému přepadení, ale nikdo z OSN do vesnice tu noc nedorazil. 

Starosta došel pěšky na kontrolní stanoviště FACA ve městě Sibut v 5.00 ráno, kde mu vojáci sdělili, že ruské novináře varovali, aby po setmění nikam nejezdili, ti však odpověděli, že se potřebují ještě týž den dostat do města Dekoa. Starosta poté informoval četnictvo.

Jednotka OSN MINUSCA ve své zprávě uvádí, že v 6.00 ráno našel tři těla ruských novinářů burundský prapor, 4 m napravo od silnici vedoucí do města Dekaa ( 23 km od Sibut ) mezi vesnicemi Kene a Kpakou. Zpráva MINUSCA  obsahuje i fotografie těl z místa zločinu a vozu Mitsubishi L200 s kamerunskou SPZ. Bližší údaje o voze Mitsubishi vyšetřovatelé Chodorkovského nedostali, protože na kamerunsko-středoafrické hranici je zakázáno natáčet hranicí projíždějící vozy.

Dle zprávy OSN k vraždám došlo kolem 20.45 večer.

MINUSCA vyšetřování vražd předala místnímu četnictvu a místní samosprávě. Právě místní policie těla převezla do nemocnice ve městě Sibut, kde byla prohlédnuta, a převezena do Všeobecné nemocnice v Bangui, kde byla potvrzena smrt, a těla byla přemístěna do márnice. 4.8. byla těla převezena do Paříže a v noci ze 4./5.8. 2018 byla letecky převezena do Moskvy.

Osobní věci obětí byly odvezeny na policii. Podle ruského vyšetřovatele Igora Zolotova z Putinova Vyšetřovacího výboru „ byly tři kufry Džemala, Rastorgujeva a Radčenka skladovány na ruské ambasádě v Banguii až do března 2019, protože „ nebyla možnost je dopravit do Moskvy.“

Forenzní vyšetření těl potvrdilo, že zemřeli v důsledku četných střelných ran/ byli rozstříleni z blízké vzdálenosti ( střelný prach v ranách ), Džemal a Radčenko z útočné pušky Kalašnikov, Džemal seděl vedle řidiče, Rastorgujev pravděpodobně seděl vzadu na pravém sedadle za Džemalem ( jejich těla byla na trávě nalezena vedle sebe na pravé straně silnice ), Radčenko na levém ( jeho tělo bylo pohozeno vlevo, několik metrů od Džemala a Rastorgujeva ).  Vyšetřovatelé odhadli počet střelců na 4 až 6 lidí.

Pitevní protokol uvádí, že střelné rány byly úmyslné a profesionálně zasazené, přestože již byla tma a novináři se mohli volně pohybovat. Rastorgujev dostal dvě rány přímo do srdce. Byli popraveni lidmi s profesionálním výcvikem.

Skutečnost, že řidiče nejen nezabili, ale ještě mu umožnili odjet, vážně zpochybňuje pravdivost jeho nekoherentní výpovědi, kdy jedno tvrzení popírá druhé, kterou na policejní stanici učinil 1.8.2018.

Na jeho výpovědi zaráží, že nedokázal popsat místo, kde k útoku došlo, vzhled novináře, jenž byl dle jeho výpovědi zastřelen první, ani jednání útočníků. Nedokázal vysvětlit, proč přežil, a jak se mu podařilo z místa zločinu uprchnout.

Závažné nesrovnalosti v oficiálním tvrzení

CAR vyšetřovatelé neumožnili mezinárodním vyšetřovatelům rozkrýt identitu řidiče novinářů, neposkytli ani jeho fotografii ( fotografie ze sociálních sítí nejsou směrodatné ), jen uvedli, že se jmenuje „ Bienvenue Douvokama „ .

Mezinárodní vyšetřovatelé zjistili, že „ Bienvenue „ byl bývalý četník nebo voják, a prokázali, že po vraždě byl Bienvenue držen ve vazbě a nedovolili mu s nikým mluvit. Putinův Vyšetřovací výbor zahájil oficiální vyšetřování 31.7.18,  Bienvenue měl v ruském vyšetřování postavení „ svědka „ .

List Moskevský komsomolec citoval ruský diplomatický zdroj, že Bienveue byl Rusy vyslechnut 1.8.18, a že uvedl :“ Pršelo, už byla tma, na silnici se objevili dva ozbrojení muži, a zbraněmi naznačili, že máme zastavit. Zabrzdil jsem, a když auto zastavilo, objevili se další maskovaní ozbrojenci, kteří mluvili jen arabsky ( ruská dezinformace, ve svém výslechu na policii se Bienvenue o „arabsky mluvících“  útočnících nezmiňuje ).  Zamířili na nás hlavněmi pušek, a přikázali nám vystoupit. Jeden zastřelil jednoho novináře, ostatní z nich začali z auta vyhazovat věci. Zbylí dva Rusové se jim postavili na odpor, využil jsem tohoto momentu zmatku, skočil do auta, které zůstalo nastartováno, a odjel „.

Nikdo nevysvětlil, proč vrazi nechali naživu klíčového svědka, nevytáhli klíčky z auta, a ani se nesnažili rozstřílet pneumatiky odjíždějícího auta ( bylo ale rozstřílené zadní sklo ). Navíc vozidlo novinářů bylo vybaveno autokamerou, kterou si novináři přivezli z Ruska, a která po jejich vraždě zmizela.

Z fotografií místa zločinu, které pořídil personál MINUSCA v 6.00 ráno 31.7.18, je vidět, že vozidlo, které  stojí vedle místa, kde byla nalezena těla novinářů ( stejné vozidlo, kterým odjel Bienvenue ? ), má vzadu na korbě zřetelně viditelné tři kanistry benzínu, které útočníci nevzali, třebaže pro místní obyvatele měly nesmírnou cenu – Bangui a tato oblast se dlouhodobě potýká s těžkým nedostatkem pohonných hmot.

Z dopisu ruského chargé d´affaires v CAR V.G. Tokmakova, který list Moskevský komsomolec zveřejnil 8.8.18, vyplývá, že řidič během vyšetřování odpovídal „ zmateně, nesrozumitelně,  a jen stále opakoval, že si nepamatuje, s kým novináři během cesty mluvili ( telefonicky či osobně ), a neví, s kým se měli přesně setkat.“

Bienvenue si protiřečí ve výpovědích : 1.8.18 na policii uvedl, že používá dvě telefonní čísla, a že si nepamatuje číslo, které používal při komunikaci s novináři ( třetí číslo ). Na policii nezmínil ani čtvrté číslo, které denně používal v červnu a v červenci 2018, a které  na něj bylo registrováno.  Až o 6 měsíců později v únoru 2019 Bienvenue mezinárodnímu vyšetřovateli Gvozdějovi přiznal, že toto čtvrté číslo je jeho.

Ve své výpovědi na policii Bienvenue neuvedl, že kontakt na něj novináři dostali ještě předtím, než přiletěli do CAR, skutečnost, kterou potvrzuje korespondence mezi Rodionem Čepelem a „ zprostředkovatelem  Martinem „ . Gvozděvovi Bienvenue řekl, že mu byla práce dělat ruským novinářům řidiče nabídnuta někým, kdo mu dal na sebe jen telefon.

Na policii 1.8.18 však Bienvenue uvedl, že se s novináři setkal „ náhodně „ 28.7. v kavárně, kde slyšeli, že mluví anglicky, a zeptali se jej, zda bych jim nedělal řidiče na výletech a nepronajal pro ně pick-up. Souhlasil, a tak se dohodli.

Další nesrovnalosti v jeho policejní výpovědi :

Bienvenue ve výpovědi neuvedl, že byl zraněn.  Starosta vesnice, ve které Bienvenue požádal o pomoc, ve výpovědi uvedl, že Bienvenue mu neřekl, že byly přepadeny či dokonce zastřeleny další osoby, o tom se starosta dozvěděl až ráno v Sibutu. Dle výpovědi starosty řidič Bienvenue, když dorazil do vesnice, byl zraněn do břicha a krvácel ( fotografie pickupu, pořízené MINUSCA, ukazují rozstřílené zadní sklo ).

Úřady CAR tvrdily, že novináři byli uneseni „ zhruba 10 muži v turbanech, kteří muvili arabsky “. Mluvčí ruského zamini Maria Zacharová uvedla, že „ novináři byli přepadeni osobami, které je oloupily, a když se novináři bránili, útočníci je zastřelili „, což zopakoval i Putin na tiskové konferenci v prosinci 2018.

Řidič Bienvenue však v žádné své výpovědi počet útočníků neuvedl, zato počet „ 10 arabských útočníků „  uvádí firemní konverzace Prigožinových wagnerovců z 31.7.18 v 19.25 – v době, kdy ještě o identitě či počtu útočníků  nezazněly žádné zprávy v médiích. Informaci o „ 10 arabských banditech „ ze zdrojů wagnerovců přejala i policejní vyšetřovací zpráva z 1.8.18.

Místní kriminalisté důkladně neprohledali místo činu – našli jen dvě nábojnice, třebaže bylo vystřeleno mnoho nábojů. Pár dní po vraždách neznámé osoby vypálily na místě činu trávu, aby zahladily stopy.

Sledování novinářů

Údaje od telekomunikační společnosti Telecel ukazují, že telefonní číslo řidiče Bienvenue, které bylo dáno novinářům, bylo aktivní jen od 13.10 hodin 28.7.2018 do 12.01 hodin 30.7.18, a bylo 27.7.18 registrováno na falešné jméno Toma Mariana . Další telefonní číslo řidiče bylo registrováno na jméno Douvokama Bienvenue 5.7.17, naposledy aktivní bylo 31.7.18 v 17.41.

Bienvenue komunikoval s novináři nejen novým telefonním číslem, ale novou SIM kartu vložil i do nového telefonu.

Z výpisu hovorů vyplývá, že Bienvenue byl během pobytu ruských novinářů v CAR v neustálém kontaktu s představitelem policie Emmanuelem Kotofio, kterého krátce před vraždou a blízko místa činu  poznali vládní vojáci u kontrolního stanoviště města Sibut. Mezi 28.7. a 30.7. spolu krátce komunikovali 47x, což je klasická ukázka operační komunikace při sledování, Bienvenue svoje akce s Kotofiem koordinoval, třebaže tvrdil, že s ním mluvil jen soukromě.

Několik místních zdrojů mezinárodním vyšetřovatelům potvrdilo, že Bienvenue byl policejním agentem.

Novináři obdrželi středoafrická víza 11.7.18, takže přinejmenším od tohoto dne úřady v Bangui věděly o jejich příletu.

Údaje z telefonu policejního majora Kotofia potvrzují, že během pobytu novinářů v CAR byl neustále v jejich blízkosti - 28-29.7. byl nedaleko jejich hotelu, 30.7. byl ve městech Damara a Sibut, stejně jako oni.

Poslední příchozí hovor pro majora Kotofia se uskutečnil 30.7. v 16.07, když byl ve městě Sibut. Od té doby až do 12.8. byl jeho telefon nedostupný.

Kotofio, jenž ve vyšetřovacích spisech figuruje jako svědek, obdržel od wagnerovců vojenský výcvik v súdánském táboře Am Dafog. Krátce po vraždě novinářů byl povýšen na jejich řidiče.

Z výpisů hovorů Kotofia vyplývá, že byl v době pobytu novinářů v CAR v neustálém kontaktu s několika policisty a důstojníky FACA, jejichž identity mezinárodní vyšetřovatelé odhalili.

Kotofio používal tři telefony, aby se 108x spojil s číslem zaregistrovaným na jméno Hammond Barret Travis, propojeným s účtem WhatsApp. Analýza fotografií na tomto WhatsApp profilu prokázala, že účet patřil Alexandru Sotovovi ( viz jeho profil na ruských sítích VK.com a OK.ru ), bývalému důstojníku Vnitřních jednotek ministerstva vnitra z Petrohradu.

V červenci a v srpnu, včetně dne, kdy byli novináři zavražděni, byl Sotov v Bangui ( potvrzuje to výplatní páska i letenky ). Sotov byl wagnerovec s osobním číslem ?-5661 se zařazením  „ Instruktor  Sledování, Protisledování, Nábor a Zpravodajství „ .

Výpis hovorů z dvou telefonních čísel, registrovaných na jméno Hammond Barret Travis, ukazuje, že hovořil s následujícími osobami : Valerij Zacharov ( v červenci a v srpnu  167x ) , Kirill Jevstignějev, Anželika Barilovič, Zachar Panov, Roman Žukov, Artur Makovský. Všechny tyto osoby byly zaměstnanci M-Finans + M-Invest Jevgenije Prigožina.

Valerij Zacharov s duálním občanstvím, ruským a středoafrickým,  oficiální bezpečnostní poradce středoafrického prezidenta, je wagnerovec s osobním číslem M-5258 se zařazením „ šéf instruktorů „ .

V červenci 2018 Zacharov a Sotov dokonce několikrát použili stejný Motorola telefon ze stejného místa (OUANGO, Bangui) .

V 1/2019 BBC lokalizovala místo, odkud Alexandr Sotov poslal fotografie své manželce Olze Sidorenkové.  Z budovy u řeky Ubang, která sousedí s vojenskou základnou genštábu CAR (Camp De Roux), a je zhruba 500 m od ruské ambasády. Je to stejné místo, ze kterého byly používány telefony Travise a Zacharova, jenž byl přímým nadřízeným Sotova. Zacharov v rozhovoru pro Fontanka.ru přiznal, že Sotov byl vojenským instruktorem Kotofia.

Klíčovou úlohu dezinformátora sehrál RIA FAN zvláštní dopisovatel novinář Kirill Romanovský, jenž poskytoval lživé informace

31.7.18 se ICC tým v Moskvě marně pokoušel spojit s „ Martinem „ , jeho telefon byl nedostupný, zprávy nepřečtené. Kirill Romanovský, jenž kontakt na „Martina „ novinářům předal, neustále své prohlášení o „ Martinovi „ měnil.

Romanovský tvrdil, že při náhodném setkání v Berlíně se svým známým Abu se od něho dozvěděl, že jejich společný známý „ Martin „, s nímž se dle svých slov seznámil 2013 v Berlíně v uměleckém centru Kunsthaus Tacheles, oba se zajímali o sportovní medicínu, a se kterým nebyl Romanovský  5 let v kontaktu, pracuje v CAR pro OSN či pro nějakou nevládní organizaci. Romanovský požádal o kontakt na „ Martina“, ale Abu měl s sebou jen iPad, tak si vzal kontakt na Romanovského. O pár dní později, tvrdil Romanovský, obdržel od „ Martina „ sms.

Nejprve tvrdil, že se s přítelem „Martina“ jménem Abu setkal v Berlíně na podzim 2017, poté uvedl, že se s ním setkal až v 6/2018, ale místo ( obchod  Altstadt Spati ) ani okolnosti  setkání nedokázal popsat, stejně tak nedokázal popsat vzhled „Martina“ ani vzhled svého známého Abu. Mezinárodní vyšetřovatelé obchod navštívili, a zjistili, že vypadá naprosto jinak, než jak jej Romanovský popsal.

Svědectví Romanovského nebylo možné potvrdit, protože odmítl poskytnout faktické důkazy o svém přátelství s „ Martinem „ či s „Abu „ s tím, že všechno staré maže, a že se mu telefon rozbil, tak ho měl v opravě a data se ztratily. Zpět ho získal až v polovině srpna.

Romanovský poskytl jen jeden záznam svého kontaktu s „ Martinem „  přes WhatsApp  – z 10.7.18 z 21.56, mezinárodní vyšetřovatelé  prokázali, že se „ Martinovo „ číslo objevilo na Romanovského telefonu  10.7.18 i v 15.16 - v 16.01 téhož dne Romanovský informoval Konjachina, že ho „ Martin „ již kontaktoval přes WhatsApp.

Romanovský tvrdil, že změny ve výpovědích a nepamatování si mnohých věcí je důsledkem nádoru, který má na mozku, ale i nádor si Romanovský vymyslel.

Vyšetřování prokázalo, že Romanovský dal ICC kontaktní údaje na „ pracovníka OSN Martina „ 7.7.18, „ Martinovo „ telefonní číslo bylo poprvé aktivováno 5.7.18 v Bangui, tj. Romanovský „ Martinovo „ telefonní číslo obdržel mezi 5.7.-7.7.  od neznámého zdroje, který neprozradil.

7.7. Romanovský požádal Andreje Konjachina, aby „ Martinovi „ nevolal, aby s ním komunikoval jen textovými zprávami přes WhatsApp, protože v Bambari je špatný signál.

10.7. v 16.23 „Martin“ obdržel sms od Anastázie Gorškové, ale neodpověděl na ni, a vypnul si telefon. Za celou tuto dobu nebyl s „ Martinem „ uskutečněn ani jeden hovor.

Metadata ve výpisech prokazují, že „Martinův „ telefon nikdy neopustil Bangui, třebaže Romanovský tvrdil, že je v Bambari ( 376 km od Bangui ).

„Martinovo „ telefonní číslo bylo registrováno na Eriku Mustermannovou, jejíž jméno a fotografie byly mnoho let používány pro falešnou ID kartu v Německu. To, že pro registraci telefonního čísla byla použita padělaná ID karta prokazuje, že vražda novinářů byla pečlivě naplánovanou operací. Telefon byl aktivní jen tři dny – 5.7., 7.7. a 10.7.,  hovor z něho nebyl uskutečněn žádný ( jenom 5.7. dva hovory na zákaznickou linku ).

7.7. „Martin“ obdržel jednu sms od neidentifikovaného předplatitele, a 10.10, jednu sms od Anastázie Gorškové, poté již jeho telefon použit nebyl.

Dle výpisu Telecel „Martin“ a Bienvenue spolu nikdy netelefonovali, a Bienvenue nikdy ve své výpovědi jméno „ Martin „ nezmínil.

Nikdo ze zástupců Bambari , včetně starosty, nikoho jménem „ Martin“ neznali, a zástupce velitele MINUSCA potvrdil, že ve službách OSN ve městě Bambari žádný Holandˇan  „Martin“  nepracuje, a není uveden ani na seznamu pracovníků OSN v CAR.

Kirill Romanovský si přesné příjmení „ Martina nepamatoval „ , ale uvedl možné verze, které nezávislí vyšetřovatelé v Nizození v registru NL občanů  prověřili, a nikoho podobného jména nenašli.

Mezinárodní vyšetřovatelé  prověřili i aktivity Romanovského během března- srpna 2018, a zjistili, že v normálním státě jiném než Rusko by již byl pod hledáčkem policie.

Romanovský komunikoval s celou řadou Prigožinových zaměstnanců v CAR, včetně v den vraždy a pár dní po vraždě, a vyhledával internetové zprávy o ruských občanech v CAR, např.  „ ruský konvoj v Bangui „, „ Rusové v Bangui „ , „ Rusové v CAR „ .

V 5/2018 Romanovský jako kameraman doprovázel  Prigožinův ruský konvoj ze Súdánu do CAR, v konvoji byli wagnerovci a představitel ruského ministerstva obrany. Fotografie jej ukazuje u města Birao, 45 km od hranic se Súdánem. Sponzorem Romanovského súdánského víza byla společnost Aswar Multi Activities, která uzavřela obchodní kontrakt s Prigožinovou  súdánskou firmou Meroe Gold.

Filmový štáb se skládal z Romanovského, Julie Nikitinové ( dopisovatelka Fontanka.ru ), novináře Vladimíra Maljanova, kameramana Denise Tarasova ( s ním Romanovský přiletěl do Damašku v 4/2018 ), a tlumočníka  Klima Kasjanova.

Mezinárodní vyšetřovatelé obdrželi kopii súdánského vstupního víza  pro Romanovského, vydaného 26.3.18,  potvrzení o letu ze Sýrie do Súdánu, o překročení hranice ze Súdánu do CAR 5.5.18 ( kontrolní stanoviště Am Dafok ), a potvrzení o letu z Bangui do Petrohradu 23.5.18. Povolení vstoupit do Súdánu bylo Romanovskému posláno Michailem Potěpkinem, regionálním šéfem MInvest, Prigožinovy společnosti.

Romanovský zatajil svoji známost s Valerijem Zacharovem, jenž po vraždě novinářů koordinoval práci středoafrického a ruského vyšetřovacího týmu, a v 5/2018 pro filmový štáb vyčlenil dva ruské vojenské instruktory, kteří štáb doprovázeli.

Mezinárodní vyšetřovatelé zjistili, že Romanovský odjel z CAR dříve než ostatní z filmového štábu – odjel s Valerijem Zacharovem do Chartúmu, kde se zúčastnil vyjednávání s vůdci středoafrických povstaleckých skupin, včetně ze skupiny AntiBalaka a ex Seleka ( je velmi pravděpodobné, že se setkání zúčastnil i Prigožin ).

Romanovský se nikdy o své cestě do Súdánu a CAR nezmínil ani ve své výpovědi, ani na svých soukromých účtech na sociálních sítích.

16.6.18 Romanovský ve svém internetovém vyhledávači hledal soubory s videem o ruském konvoji, který dorazil do CAR. Na videu je vidět Romanovského mezi místními občany, zatímco hlas obrazovky mluví o přivezení léků do měst Bria a Bambari.

25.6.18 Romanovský informoval Andreje Konjachina, že obdržel Cenu za odvahu ( spjatá s finanční odměnou ).

30.7.18 v den vraždy hledal ve 12.38 „ Rusové v CAR „., a 31.7.18 v 11.45 dopoledne hledal paragraf 105 ruského trestního zákoníku „Vražda „ , ve 12.00 a ve 12.10  „Rusové v Bangui „ , v 15.03 „ tři zavraždění Rusové „  a v 15.31  „ Sibut “ , třebaže první zpráva o zavražděných ruských novinářích byla vydána AFP 31.7.18 až v 19.03 …

V 16.30 se Romanovský díval na profil Kirilla Radčenka na VK.com, a ve 20.20 hledal informace, jak vyčistit pamětˇ mobilu, ale ve svém rozhovoru pro list The Insider Romanovský nedokázal vysvětlit, proč chtěl zničehonic vymazávat údaje ze svého mobilu ( již 28.7. Romanovský hledal, jak vymazat historii hledání a jiné údaje ). 3.8.18 si Romanovský vymazal korespondenci se 13 uživateli VK.com.

1.8.18 Romanovský hledal „ Tacheles Berlin „ ,  a prostudoval si k němu wikipedii, místo, o kterém tvrdil, že se sešel s „ Martinem „.

CAR úřady s mezinárodními vyšetřovateli odmítly spolupracovat. Zejména znemožnily výslech hlavního svědka šoféra Bienvenue - zato poskytly celou řadu jeho falešných výpovědí a jeho fotografií, aby mezinárodní vyšetřovatele uvedly na nesprávnou stopu.

CAR úřady také hrozily místním novinářům, kteří byli ochotni s vyšetřovateli spolupracovat, takže novináři  dostávali výhružky smrti od neznámých individuí – 10.9.18 byl zavražděn Aimé Bangha, šéf národního četnictva, jenž s mezinárodními vyšetřovateli spolupracoval. Byl nalezen mrtvý ve svém domě, úřady tvrdily, že dostal infarkt.

Aimé Bangha si často telefonoval s Hammondem Barret Travisem, naposledy 8.9.18 v 10.50, dva dny před smrtí.

CAR úřady brzy přestaly smrt ruských novinářů vyšetřovat. Ruský chargé d´affaires v CAR V.G. Tokmakov situaci popsal : „ CAR vyšetřovatelé se do vyšetřování vraždy ruských novinářů nehrnou, vše nechávají na ruských vyšetřovatelích.“

V srpnu 2018 Rusko a CAR podepsaly mezivládní dohodu o vojenské spolupráci, dodávce zbraní a vojenských instruktorů pro výcvik CAR armády, která byla v dubnu 2019 doplněna  Smlouvou o zřízení pobočky ruského ministerstva obrany v CAR ( !!! ).

Následovala dohoda o „ přímé spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení  a spolupráci v trestních a jiných záležitostech „ .  Navzdory této dohodě, z petice, kterou podal otec Radčenka Alexandr Radčenko, vyplývá, že „ Rusku nebyly dodány žádné dokumenty z vyšetřování vedeného úřady CAR a všechny žádosti ruského Vyšetřovacího výboru byly ignorovány „ .

V září 2018 Andrejevová, právní zástupkyně Alexandra Radčenka a Iriny Gordijenkové ( bývalé manželky Orchána Džemala ), požadovala, aby byly do Moskvy převezeny šaty zavražděných pro kompletní balistické vyšetření, a aby si Vyšetřovací výbor RF vyžádal výpisy hovorů z mobilních telefonů zavražděných novinářů,  ale její žádost byla Putinovým Vyšetřovacím výborem ignorována.

V CAR nebylo provedeno ani požadované forenzní vyšetření před repatriací těl do Ruska, protože nabalzámování těl v CAR zničilo či poškodilo veškeré důkazy, které mohly určit přesnou dobu smrti a vzdálenost, ze které byly kulky vypáleny.

9.6.2019 advokátka Andrejevová požadovala na zvláštním vyšetřovateli  Vyšetřovacího výboru RF Igoru Zolotovovi, aby do vyšetřovacích spisů zahrnul  i článek listu Novaja gazeta  Kronika dobře připravené smrti, založený na vyšetřování mezinárodních vyšetřovatelů  Chodorkovského.

Andrejevová článek doložila mnoha dokumenty, mj. účty za telefon  šoféra Bienvenue a policisty Emmanuela Kotofio, a dokumenty usvědčující ruské občany Valerije Zacharova a Alexandra Sotova, že oba měli informace, které by vyšetřovatele mohly zajímat, a žádala o jejich výslech.

Zolotov nejprve tvrdil, že žádný takový návrh nedostal, a poté tyto materiály odmítl jako za důkazně neprůkazné.

Mezi publikacemi, které o vraždách tří novinářů  šířily dezinformace ( které Prigožin roztočil hned druhý den po vraždě ), vynikají zejména dvě : článek RIA FAN z 15.10.18 „Krev je speciální džús“, který napsal Kirill Romanovský pod  pseudonymem Alexej Žvakin ( dosvědčil šéfredaktor Zubarev, že autorem byl Romanovský ), a článek RIA FAN z 6.6.19 „Kdo stojí za vraždou ruských novinářů “  Jevgenije Gvozděva.

Soukromý detektiv, tj. privátní osoba, Jevgenij Gvozděv, najatý touto Prigožinovou tiskovou agenturou v 2/2019, mohl podezřele nahlížet do spisů a vyslýchat některé svědky, včetně vojáků a policistů, což údajně nebylo umožněno Vyšetřovacímu výboru RF, který odmítl žádost Iriny Gordijenkové, manželky Orchána Džemala, aby podnikl totéž.

Gvozděv z  „Martina „ učinil francouzského občana Dominique Christophe Raineteau „ Alpha „, spjatého s kriminálními gangy, zejména s Nimeri Matar Jamusem „Force „ , šéfem muslimské skupiny. Odůvodnil to výpovědí řidiče Bienvenue, jenž tvrdil, že mu telefonní číslo, kterým kontaktoval novináře, bylo dáno Jusufem, spolupracovníkem Dominika Ch. Raineteau, jenž mu navrhl, aby pracoval jako šofér pro Rusy.

Ve skutečnosti to byl Kirill Romanovský, jenž dal skupině novinářů kontakt na „ Martina „ , a články RIA FAN měly od Romanovského odvézt pozornost.

Prigožinova RIA FAN již před 13.2.19 publikovala článek o Christophu  R. s názvem „ Podivný Martin je agent francouzských tajných služeb“ , zakladatel žoldnéřské armády a bývalý poradce ex prezidenta Francois Bozizé, „kterého Interpol považuje za teroristu, a kterého hledá celá Afrika „.

Mezinárodní vyšetřovací tým nedokázal prokázat existenci „Jusufa „, ale zásadně relevantní informací je, že novináři dostali jméno a číslo na řidiče Bienvenue od „ Martina „ již 27.7.18, tj. jeden den předtím než Bienvenue, dle svých vlastních slov, obdržel SIM kartu.

Jednu z hlavních rolí v této dezinformační kampani, řízené Prigožinovými zaměstnanci, sehrál Michail Burčík, jenž byl nadřízeným Romanovského, a byl jedním ze 13 Rusů, které Washington obvinil z vměšování se do US voleb 2016.

Burčík do dubna 2014 byl gen. ředitelem neslavně proslulé Prigožinovy „ Internet Research Agency „ , kremelské trollí továrny, která se v 3/2018 dostala na US sankční seznam.

Burčík pomohl Romanovskému se lží, jak se seznámil s „ Martinem „ a s  „Abu „ v nějakém supermarketu v BER, v jakém přesně si již nepamatuje „ . V emailu Andreji Konjachinovi napsal, že v té době hledal obchod s google mapami. Mezinárodní vyšetřovací tým zjistil, že hodinu předtím si psal s Burčíkem, jenž mu radil, aby neudával přesnou adresu hypermarketu, aby nebyl vypátrán Abu. Burčík mu radil, aby řekl, že to byl malý supermarket s červenou střechou, nic jiného že už si nepamatuje.

28.9.18 kanál Telegramu „ Kremelská pradlena „ zveřejnil lživou korespondenci mezi Andrejem Konjachinem a Petrem Verzilovem. Z konverzace mezi Burčíkem a Romanovským vyplývá, že se tuto korespondenci snažili učinit co „ nejzajímavější „.

Romanovský šířil dezinformace nejen z příkazu Burčíka, ale i jiných, např. v prosinci 2018, když byl na misi v Sýrii, dostal příkaz od Mikity Ancharova, zaměstnance RIA FAN, aby natočil rozhovor s falešným teroristou .

Zaměstnanci Prigožina zamýšleli natočit dokumentární film o tom, „ jak ruští wagnerovci vnesli mír do CAR „., který by wagnerovce vykreslil v tom nejlepším světle, a předvedl světu účinnost Putinových metod k obnově míru ve světě.

Hlavními herci měli být wagnerovci a místní povstalci. Např. představitel Wagnerovy skupiny měl dle skriptu pronést : „ Měli se zeptat hned na letišti, kde mají Rusové základnu, a každý hlupák by je k nám za 10 centů přivedl. Samozřejmě, že bychom jim dali lekci o tom, jak mají milovat svoji vlast, tvrdou lekci pro skutečné muže, ale alespoň by tedˇ byli naživu.“

Další dezinformace, které  Prigožinovi zaměstnanci šířili : a) novináři z neznámého důvodu jeli do Kaga-Bandoro, území pod plnou kotrolou Abduláha Hisséne, b) ani ruská ambasáda ani OSN o jejich příjezdu nevěděly.

Petr Byčkov, šéf petrohradské  „Logistické „ kanceláře Wagnerovy skupiny, v chatu kolem 19.30 napsal, že spolu se Zacharovem přišli na nejlepší dezinformační verzi : „ Tato stínová individua, pravděpodobně jednající na příkaz Chodorkovského, jeli dle MINUSCA na schůzku s povstalci  ( Abdullah Hissene, Al-Chatim, Ali Darassa ) do Kaga-Bandoro, ale přepadla je desetičlenná arabsky mluvící povstalecká banda, která je chtěla okrást - ujet autem se podařilo jen řidiči Bienvenue.“

Opět je nutné připomenout, že informace o jejich přepadení „ 10 arabsky mluvícími povstaleckými bandity „ se ve zprávách médií objevila již 31.7. večer, US agentura AP ji zveřejnila v 21.15, avšak první oficiální výslech řidiče Bienvenue se konal až 1.8. v 9.58 dopoledne,  ve kterém navíc nic takového o „ 10 arabsky mluvících banditech „  neřekl.

Další diskuse je vedena o tom, kdo tuto dezinformaci Byčkova a Zacharova má šířit, navrhovali ruskou ambasádu v Bangui či CAR Bezpečnostní službu.

Účastníci chatu se ale i podivovali – „ Proč bychom měli vytvářet oficiální prohlášení o incidentu, který se nás vůbec netýká ? Je nám úplně jedno, kdo tam zemřel, a co se stalo. Ruský velvyslanec se již vyjádřil. Všichni ruští a UA novináři se tedˇzaměřují jen na tuto kauzu, a každý, kdo se k tématu veřejně vyjádří, bude jako na terči.“ Nakonec se shodli na tom, že napíší, že „ hlavním zdrojem informací by měla být CAR policie a ruská ambasáda „ .

Ve 20.21 Vadim Kupcov poslal na chat podrobný časový rozpis, kdo ( např. CAR policejní šéf ) a kdy by měl s dezinformacemi přijít na veřejnost, včetně s naprosto hloupými verzemi, a přímo říká, že je nutné zatajit skutečnost, že tři zavraždění novináři chtěli o středoafrických aktivitách wagnerovců natočit dokument, a v dezinformacích se také nesmí naznačovat, že pracovali pro Chodorkovského.

Nejlépší verzí je, že chtěli v CAR natočit dokument o úspěších ruských vojenských instruktorů v jejich práci pro vládní jednotky FACA, které cvičí oficiálně a legálně, s tím, že prostě měli smůlu a narazili na bandity.

Tato vymyšlená verze by měla být na závěr potvrzena vysoce postaveným CAR představitelem, jenž by se zároveň Rusku a rodinným příslušníkům zavražděných omluvil.

Byčkov debatu ukončil s tím, že musí ještě prodiskutovat se svým šéfem ( Prigožinem ), zda je možné svalit odpovědnost na Hissénovy povstalce ( s Hissénem měl Prigožin dlouhodobé smluvní vztahy ).

Podle interních dokumentů Prigožinovy „ Firmy „ přímá jednání s povstalci vedl Valerij Zacharov. Ten v rozhovoru pro TV Al-Džazíra uvedl, že novináři v den vraždy sjeli z plánované trasy a odbočili na sever místo do Bambari, protože chtěli uskutečnit rozhovor s polními veliteli povstalců (Abdoulaye Hissene, Noureddine Adam, Mahamat Al Khatim) na schůzce s nimi v Kaga-Bandoro.

Zacharov samozřejmě nezmínil, že zaměstnanci Prigožinovy „Firmy“ tuto schůzku novinářům dojednali, ani že jednali i s jinými povstalci, např. s Forcem, jenž kontroloval oblast kolem Bangui RK5, a jenž byl rovněž příjemcem štědré ruské „ humanitární „ pomoci přes Prigožinovu „ Firmu“ ( která zodpovídala ruské ambasádě ).

Úzké kontakty mezi Prigožinem a CAR povstalci podrobně dokumentuje memorandum francouzského velvyslance v CAR Christiana Badera z 6.2.2018.

19.9.18 Dimitrij Sitij, zastupující Prigožinovu „ Firmu „, obdržel zprávu od ruského atašé a šéfa konzulární sekce Konstantina Lechova, jenž žádal o radu, jak má nejlépe odpovědět na dotazy Romana Radčenka, bratra zavražděného Kirilla Radčenka, ohledně osobních věcí Kirilla, a kdo zaplatil repatriaci Kirillova těla do Moskvy ( vysmátý Prigožin v roce 2021 cynicky nabídl, že nechá třem zavražděným ruským novinářům postavit v CAR pomník ).Současně mu přikazoval, aby u CAR policie a prokuratury zařídil, aby předali veškeré osobní věci novinářů ruské ambasádě, aby nic nepálili.

Dle zprávy mezinárodních vyšetřovatelů  Prigožinova Firma zaplatila CAR generálnímu prokurátorovi a jeho zástupci, a dalším jejich zaměstnancům, kteří zodpovídali za vyšetřování vraždy novinářů, speciální výcvik v Rusku, a všem jejich poradcům vyplatila 5.000 dolarů, včetně policejnímu řediteli, ministru národní bezpečnosti, a dalším ministrům prezidenta Touadéry ( Dossier Centre má kopie všech dokumentů, které to potvrzují ).

20.9.18 list Moskevský komsomolec citoval diplomatickou korespondenci ruské ambasády v CAR, ve které ruský chargé d´affaires V.G.Tomakov informoval Putinův Vyšetřovací výbor, že CAR prokuratura neustavila žádného soudního vyšetřovatele, a nechala všechno na Kremlu.

Aktivity Prigožinovy „ Firmy „ v Africe

„Středoafrický projekt „ zahájili 2017, kdy na pozvání prezidenta Touadéry přijelo 21.9.2017 do CAR  sedm „ specialistů „ Prigožinovy firmy MInvest, oficiálně, aby zde prozkoumali možnosti těžby nerostných zdrojů.

Těmito specialisty byli : Jevgenij Frolov, Nikolaj Dobronravin, Boris Niževenkov, Vjačeslav Botějev, Jevgenij Chodotov, Dmitrij Sytij, Alexandr Kuzin.

7.10.2017 v Soči  představitelé Prigožinovy Firmy jednali s členy CAR vlády o vytyčení klíčových oblastí spolupráce  - těžba nerostů, včetně v největším diamantovém dole  u města Quadda, a bezpečnost ( výcvik vládních vojáků ).

9.10.2017 Lavrov se oficiálně v Soči setkal s prezidentem Touadérou.

Podle memoranda Prigožinova firma obdržela licenci do 26.11.17, a povolení k průzkumu do 15.1.2018.

25.10.17 Jevgenij Chodotov, Prigožinův zaměstnanec,  registroval v CAR  Prigožinovu firmu Lobaye Invest ( šéfoval ji Dmitrij Sytij, asistent a tlumočník Valerije Zacharova ), pobočku Prigožinovy M-Finans, v níž Chodotov původně zastával funkci generálního ředitele ( po něm Jelena Kočinová ). Lobaye Invest začala těžit diamanty v prefekturách Lobaye, Haute-Kotto, a údajně v dolu Ndassima Gold Mine, a zlato v blízkosti měst Bangassou, Ouadda, Bria, a Sam Ouandja.

Stejně jako většina Prigožinových zaměstnanců i Chodotov byl členem petrohradské Ligy veteránů RUBOP/ Regionální divize boje proti organizovanému zločinu ( píše ruský novinář z listu Novaja gazeta Denis Korotkov ).

S Dmitrijem Sytijem ruští diplomaté koordinovali své odpovědi na dotazy příbuzných zavražděných novinářů. Sytij, mluvící anglicky, francouzsky a španělsky, ve svém životopisu uvádí, že po vystudování ruské Státní univerzity ekonomiky a financí vystudoval Katalánskou mezinárodní univerzitu a v Paříži SKEMA Business School.

V Petrohradu Sytij spoluvlastní firmu TF Silhouette, a je na seznamu Prigožinových zaměstnanců Internet Research Agency v sekci Překladů, kde zodpovídal za manipulaci s veřejným míněním ( na stejném seznamu je i novinář Kirill Romanovský, vedený jako „ Dezinformační specialista „ ).

V únoru 2019 TV kanál Current Time zveřejnil studii o tom, jak se rozdělovaly peníze mezi Prigožinovy firmy. Platby byly vypláceny jednak přímo firmám, které oficiálně vlastnil, a jednak firmám na ně napojeným ( M-Finans, M-Invest, Concord management and Consulting, Credo, Combined Works «Concord», Concord M, Business Project, Megaline, Service K, Broker Expert, Lizena, InvestGlobalGroup, and New Technologies SPA ), které si hotovost mezi sebou převáděly prostřednictvím půjček.

Přes Prigožinovy firmy v CAR (M-Finans, M-Invest, Lobaye Invest ) byli vypláceni i Prigožinovi vojenští instruktoři, tlumočníci a politologové ( političtí stratégové ), kteří všichni prodělali vojenský výcvik.

Wagnerovci mají na výplatní pásce ID číslo svého žoldáckého odznaku s písmenem M – např.  šéfporadce Valerij Zacharov „ M-5658“, odstřelovač Alexandr Zaličev, dvojnásobný Mistr RF ve střelbě, má číslo M-0197.

Prigožinovy aktivity v Africe aktivně podporuje ruské zamini, což dokazuje korespondence zamini ( mj. Lobanova, Bogdanova, Glušenkova, Konstantina Lechova ), a ruské ministerstvo obrany, např. ruskou vojenskou základnu v Berengo (CAR)  používají jak vojáci ruské armády, tak Prigožinovi žoldáci. Prigožin, ač není představitelem ministerstva obrany, se účastní mezirezortních schůzek .

V listopadu 2018 list Novaja gazeta zveřejnila video schůzky Šojgu s libyjským maršálem Haftarem, které byl přítomen i náčelník genštábu Gerasimov a Prigožin.

Prigožinovi zaměstnanci přes Pjotra Byčkova ( šéf Prigožinovy Logistické kanceláře v Petrohradě ) zasílají Šojgovi analytické zprávy o afrických zemích ( k dubnu 2019 rozpracovali 15 afrických států ).

Prigožinova  Firma má úkoly i v Rusku, kde se specializuje na provokace vůči antiputinovské opozici, kterých se i účastní, např. v únoru 2019 kanál Telegramu Nezygar zveřejnil fotografie Navalného a Prigožina s textem : 2.2.2019 se Navalnyj setkal s Prigožinem. Ve své korespondenci s Jevgenijem Kopotem ze 4.2.2019 Naděžda Kramarová  uvádí, že fotografie byla podvrhem, objednal si ji Prigožin.

Emaily Prigožinových zaměstnanců  ( mj. mezi Michailem Potěpkinem a  Jevgenijem Kopotem ) zmiňují některá jména ruského zamini a ministerstva obrany,  a afrických představitelů, včetně z OAJ, mj. Touadéru, Lavrova a jeho zástupce Michaila Bogdanova. Potěpkin s Kopotem si např. (28.4.18 ) psali, že jim šéf (Prigožin)  v CAR odsouhlasil „ syrský scénář „ .

Prigožin, Valerij Zacharov, Lavrov, Bogdanov, Potěpkin a Kopot dostali od Touadéra vyznamenání „ Řád národního usmíření „, přičemž jak samotný řád, tak seznam těch, kteří jej měli dostat, navrhla  Prigožinova petrohradská  Logistická kancelář, která vymýšlela a obstarávala „ kulisy „ pro kremelské Prigožinovy herce „ ( žoldnéře, obchodníky, diplomaty, novináře ).

Prigožinova „ Firma „ a její porušování lidských práv a práva mezinárodního

Poprvé byli wagnerovci veřejně odhaleni v Donbasu, do kterého Kreml vpadl 2014, a brzy byli zdokumentováni ve všech krizových oblastech, ve kterých mělo Rusko své zájmy – od Venezuely přes Sýrii po západní Afriku.

Kreml přes Prigožina provozuje wagnerovce protiústavně, žoldáctví zakazuje paragraf 359 ruského TZ z roku 1996 -  proto žoldáky provozoval v naprosté tichosti bez jakékoliv veřejné zmínky. Ruský trestní zákoník definuje žoldnéřské aktivity úžeji než mezinárodní právo (Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů - Protokol I) – „ žoldnéřem je ten, kdo se účastní ozbrojeného konfliktu či vojenských nepřátelských aktů „ .

Viz mé články o žoldnéřích „ Metamorfóza žoldnéřské profese I + II „

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwiSptT9sr37AhWU7qQKHbNOBBoQFnoECAsQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D135811&usg=AOvVaw3tiyq6KW9dwTSXeUh-LeO6

+

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwiRx__as737AhVKLewKHbBPCKsQFnoECAoQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D135915&usg=AOvVaw1EoHg9FfBAGv25jY8xxNSC

Dle článku 1 úmluvy OSN proti náboru, užívání, financování a výcviku žoldnéřů z roku 1989 ( viz také Úmluvu OAJ z roku 1979 o odstranění žoldnéřství v Africe ) termín žoldnéř zahrnuje i osobu, která si nechala zaplatit za účast v násilných aktech směřujících ke svržení vlády, či jinak narušujících ústavní pořádek či územní celistvost státu.

Úmluva OSN uvádí, že žoldnéřství porušuje základní principy mezinárodního práva zakotvené v Chartě OSN, a že každá osoba, spadající pod definici žoldnéře, podléhá trestnímu stíhání a extradici, což uvádí i rezoluce VS OSN ze 23.1.2017.

Putinovo Rusko stáhlo svůj podpis z Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a prohlásilo, že jeho rozhodnutí neuznává, takže dle tohoto Statutu nemůže být k tomuto soudu za své válečné zločiny spáchané na UA, v Sýrii a v jiných zemích, pohnáno.

V roce 2017 se Wagnerova skupina za svoje aktivity na UA dostala na US sankční seznam ministerstva financí, za to, že rekrutovala a posílala na východní UA bojovat své žoldáky, Prigožin se na US sankční seznam pro svoje vojenské aktivity na UA dostal již 2016.

Vojenské instruktory, žoldáky a dodávky zbraní, dohodl Lavrov a Touadéra v Soči 9.10.2017, následně Kreml požádal o výjimku z vojenského embarga OSN uvaleného na CAR, a 26.12.17 tuto vyjímku dostal. Vládní vojáky ruští instruktoři cvičili nejen v CAR, ale i Súdánu, od dubna 2018 začali i s výcvikem CAR policie a četnictva, a to na hlavní ruské základně Berengo u města Sibut. Ruští „ instruktoři“ však byli rozmístěni i v Bangui, a ve městech Bambari,Bangassou,  Bouar, Dekoa, a Paoua.

Mezi 26.1.18 a 7.2.18 přiletělo do Bangui na mezinárodní letiště devět vojenských letadel naložených ruskými zbraněmi a municí, viz zpráva francouzského velvyslance  Christiana Badera ). Rusové letadla vyložili v noci za přítomnosti představitelů  EU Training Mission, zatímco představitelé UNMAS/Speciální kanceláře OSN , kteří jsou k takovému dohledu přímo zmocněni, podezřele nebyli  u žádného vykládání ruských letadel přítomni.

Po vyložení byl vojenský náklad převezen na základnu Camp de Roux, která není vybavena na to, aby zde mohly být skladovány zbraně a munice.

Baderovo memo vyjadřuje obavy nad netransparentností dodávek, „nikdo neví, kolik zbraní, jakých a kam budou směřovat „ , a zároveň upozorňuje, že prvních 22 ruských instruktorů , mezi nimiž byli i představitelé ruských žoldáckých firem, pravděpodobně přijelo s falešnými pasy.

Memo uzavírá, že „ dovezené ruské zbraně silně působí jako ruská vstupenka pro zdejší ruské ekonomicé zájmy, zejména pro zájmy Putinových oligarchů, kterým zde slouží nejrůznější prostředníci z řad Kmotrů spojených se Sýrií, Súdánem a Katarem, mnozí z nich jsou přímo zapleteni do nelegálního obchodu se středoafrickými nerostnými surovinami, který uskutečňují nejrůznější ozbrojené skupiny, zejména z řad bývalých příslušníků muslimských milic Seleka, se kterými se Rusové ( vyjednával Chodotov ) dlouhodobě přátelili ( jako s talibanci ), a to zejména s radikálním křídlem Lidové fronty pro znovuzrození CAR (FPRC) v čele s Noureddine Adamem a Abdoulaye Hissenem. FPRC je vražedná skupina vytvořená  a plně kontrolovaná  Národní bezpečnostní službou Čadu, která jí dodává zbraně ze sousedního Darfúru.

Valerij Zacharov z Prigožinovy „Firmy „ ve dnech 27-28. 8. 18 zorganizoval setkání CAR povstalců v Chartúmu, kde tito podepsali deklaraci o spolupráci. Tím, že tam přijeli i bývalí šéfové milic Seleka, Noureddine Adam a Abdoulaye Hissene, porušili zákaz vycestování z CAR, který na ně byl OSN vznesen.

Podle RB OSN, FPRC povstalci společně s wagnerovci ve dnech 29.-30.10. 18 eskortovali konvoj z Am Dafok do CAR přes města Birao, Ouadda a Bria.

Prigožinovi zaměstnanci mnohokrát porušili lidská práva, např. v lednu 2019 občan CAR Mahamat Nour Mamadou obvinil ruské instruktory, že ho 5 dní mučili poté, co byl zadržen vládními vojáky/FACA pro podezření, že patří k bývalým milicím Séléka. Rusové mu na místě svázali ruce, přes hlavu mu hodili sako a tloukli jej pěstmi. Poté jej převezli na svoji základnu, kde jej mlátili řetězi a kovovými tyčemi, a nožem jej řezali do nohy, rukou a paží. Uřízli mu i prst.

Podle zprávy mise OSN v CAR, která o případu napsala podrobnou zprávu, jej Rusové propustili až poté, co zasáhly CAR bezpečnostní složky. O tom, že Rusové měli nad územím CAR, kde působili, neomezenou moc, svědčí i incident z podzimu 2018, kdy Rusové ze své základny u města Sibut zastavili konvoj MINUSCA, který jel do města Dekoa. Rusové na příslušníky OSN mise MINUSCA namířili své pušky a donutili konvoj OSN, aby se vrátil !!!

Závažné obavy OSN vzbuzuje ustanovení dohody mezi Kremlem a CAR ze 7.10.2017, které říká, že „ Rusko má právo uskutečňovat platby v hotovosti, protože všechny CAR banky provádějí bankovní převody jen přes příslušné účty ve Francii. Na přání CAR vlády bude hotovost přivážena jen soukromými letadly “ ( bez jakéhokoliv účetnictví ruské špinavé peníze korumpují jak CAR vládu, tak CAR povstalce ).

16.2.2018 byla proti Prigožinovi a jeho firmám Concord Management and Consulting  +  Concord Catering, + Internet Research Agency, a 13 jeho zaměstnancům vznesena žaloba v US státu Washington, že již od roku 2014 ( obsazení Krymu a Donbasu ) tyto firmy zahájily v US podvratné aktivity s cílem ovlivnit v roce 2016 US prezidentské volby a zvolit Trumpa.

Jeho zaměstnanci vystupovali jako US občané, vytvořili si na US sociálních sítích falešné účty, a snažili se do svých skupin nalákat co nejvíce US uživatelů. Své komentáře posílali i pod identitami ukradenými skutečným US občanům.

V květnu 2019 MBK Media zveřejnila pracovní plány pro Prigožinovy zaměstnance „ US Pobočky „, ve kterých se mj. uvádí: „ Cílem je na území US států Alabama, Georgia, South Carolina, Mississippi, a Louisiana vytvořit panafrický stát, který podkopá územní celistvost, a vojenský a ekonomický potenciál US.“

Hlavními aktivitami „US Pobočky“  mělo být v těchto výše zmíněných státech 1) vytvoření sítí výcvikových táborů pro černošské aktivisty, ve kterých jim bude poskytnut ideologický a vojenský výcvik 2) nábor AfroAmeričanů z nejchudších US měst, kteří již byli ve vězení pro účast účast ve skupinách organizovaného zločinu, a aktivistů radikálních černošských hnutí pro jejich využití k demonstracím ve velkých US městech s cílem destabilizovat vnitropolitickou situaci v US.

Tento dokument, rozvíjející strategii „ boje černošského šovinismu proti US establishmentu „ byl v lednu 2018 zaslán Michailu Potěpkinovi, řediteli Prigožinovy firmy M-Invest.

Středisku Dossier Center se podařilo identifikovat odesílatele - Ceyhun Nasimi Ogly Aslanov, zaměstnanec Internet Research Agency, jeden ze 13 ruských občanů obviněných, že se vměšovali do US voleb.

Tyto zločinné aktivity Prigožinovy „Firmy“ zaměřené na vměšování se do politických systémů US, CAR. Súdánu, JAR, Madagaskaru aj. států jsou zakázány celou řadou mezinárodních právních aktů, mj. Deklarace OSN o nepřípustnosti vměšování se do vnitrostátních záležitostí jiných států a ochraně jejich nezávislosti a suverenity/The Declaration on the Inadmissibility of Intervention in the Domestic Affairs of States and the Protection of Their Independence and Sovereignty z roku 1965.

Závěr: pro objasnění vraždy tří novinářů je nutné vyslechnout ruské občany do ní zapletené, mj. Kirilla Romanovského,Valerije Zacharova,Alexandra Sotova, Dmitrije Sytije, Pjotra Byčkova, Jevgenije Kopota, Michaila Burčika, Michaila Potěpkina, Nikolaje Čiklina, Andreje Blinkova, Igora Osadčiho, Valerije Kondakova, Andželiku Barilovičovou, Zachara Panova, Artura Makovského, Romana Žukova, Kirilla Jevstignějeva, Alexandra Kuzina.