Wallenberg II : Admirál Horthy, na rozdíl od slovenské vlády, Židy odmítl nacistům vydat

Admirál Horthy, na rozdíl od slovenské vlády, madˇarské Židy odmítl nacistům vydat, zatímco slovenská vláda jako jediná na světě své vlastní Židy nacistům sama nabídla. Spojenci měli s Madˇarskem své plány, nešlo jen o Židy.

V 3/1932 byl zavražděn ( dle nedbalého šetření francouzské policie spáchal sebevraždu v souvislosti s bankrotem ) tehdejší třetí nejbohatší průmyslník světa švédský stavební ing. Ivar Kreuger /1880-1932/ „ Zápalkový král „ ( a vášnivý gambler, jenž se nikdy neoženil ).

Vyráběl nejen zápalky, podnikal ve stavebnictví, v dolech ( zlato, železo, uhlí ) v bankovnictví ( spolupracoval s US finančníkem Morganem ), a v mnoha dalších oborech. Plánoval převzetí švédského telekomunikačního systému, vlastnil polovinu firmy Ericsson. Kreugerovy firmy kontrolovaly mj. společnosti IG Farben, Bayer.

Viz mj. 22.9.2013 The Matchless Swede od SleuthSayers :

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwiP0eyOlp39AhV6yLsIHWhwA9AQFnoECBYQAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.sleuthsayers.org%2F2013%2F09%2Fthe-matchless-swede.html&usg=AOvVaw1oSRHR9oOQRENAmzbn69NL

Říkalo se mu „ Spasitel Evropy „ , protože po 1.sv.v.  ekonomicky zdevastovaným evropským státům půjčil v rámci svého „ Marshallova plánu „ miliardy dolarů.

Ekonomickou prosperitu Evropy si nepřáli bolševici a nacisté, potřebovali v Evropě chaos a nezaměstnanost, aby mohli převzít moc. Kreugera nesnášela  ani švédská sociální demokracie – stát blahobytu, ve kterém nebyla u moci, jí nevoněl.

Světová hospodářská krize 1929-1933 Kreugera, jenž byl úzce propojen s US kapitálem, zničila, jeho firmy se přes noc staly skořápkami bez finančního krytí.

Jeho zadluženost vůči švédským bankám se rovnala polovině švédských zlatých rezerv – Kreugerovo bankovní impérium/ Kreuger Corporation po jeho smrti převzaly banky rodiny Wallenbergů, Wallenberg Corporation byla hlavním finančním konkurentem Kreugerova bankovního impéria.

Jeho smrt a rozpad jeho impéria vyvolal v Evropě hospodářský chaos, a nacistům i švédské sociální demokracii umožnil dostat se k moci. Švédská média zahájila štvavou kampaň, ve které Kreugera označila za podvodníka století, jenž mj. falšoval účetní knihy.

Po zavření jeho továren přišly o práci tisíce lidí, takže švédští sociální demokraté vyhráli volby /1932-1946/ a sociální demokrat  Per Albin Hansson /1885-1946/ se stal novým premiérem.

Kreugerův bratrTorsten verzi „ sebevraždy „ nikdy neuvěřil, uvádí, že pistoli držel v levé ruce, třebaže byl pravák, a sebevraždě odporovaly i další nesrovnalosti.

Dle některých nájemného vraha do Paříže poslala kremelská OGPU, a to obávaného Leona Birthščanského.

Švédští sponzoři ( mezi podezřelými je i Wallenberg Corp. ) údajně poslali Leonovi do Paříže 24 hodin před vraždou 16.000 franků. Do převodu peněz měl být zapleten Carl Frisk /1865-1944/, bývalý šéf Švédské obchodní banky/ Svenska Handelsbanken, a přítel a zaměstnanec Kreugera Ernest Hoffman.

Šéf OGPU ( ČEKA ) Felix Dzeržinský /1877-1926 otráven, oficiálně zemřel na „ infarkt „ / se svého času chlubil : „ Spáchat vraždu je jednoduché, ale naaranžovat vraždu tak, aby vypadala jako sebevražda, to chce umělce. Máme mnoho umělců.“ ( „Leon“ byl zavražděn 2 roky po vraždě Kreugera.)

V době vraždy Kreugera bylo Raoulovi Wallenbergovi 20 let, a určitě měl informace o jednáních, která probíhala mezi Kreuger Corp. a Wallenberg Corp.

1936 barvoslepý Raoul Wallenberg získal místo ve stockholmské kanceláři společnosti Central European Trading Co. (export-import mezi Stockholmem a střední Evropou ), kterou vlastnil madˇarský Žid Kalman Lauer.

1938 Horthovo Madˇarsko přijalo několik protižidovských opatření – zákaz výkonu určitých profesí, snížení počtu vládních funkcí, které mohli zastávat, a zákaz mezietnických sňatků.  Lauer do Madˇarska přestal jezdit, a klíčovou pozici ve své firmě předal Wallenbergovi.

Monarchista Horthy usiloval o revizi Trianonské dohody, která Madˇarsku odebrala dvě třetiny území. V 11/1938 ve Vídni proběhlo „  arbitrážní jednání „, kdy ministři zahraničí von Ribbentrop a italský hrabě Ciano Madˇarsku „ věnovali „ část východního Slovenska a západní Ukrajiny, a v 8/1940 ( 2.vídeňská arbitráž ) i severní část rumunského Sedmihradska, a po napadení Jugoslávie v 4/1941 Vojvodinu. Madˇarská židovská komunita se tak rozrostla z 500.000 na 750.000 Židů.

V 11/1940 Madˇarsko za tato území přistoupilo k paktu Osy - Německa, Itálie a Japonska, a 27.6. 1941 vstoupilo s Berlínem do války proti Moskvě.

Na jaře 1938 byl přijat první protižidovský zákon, který omezoval podíl Židů na národní ekonomice na 20%, druhým zákonem byl podíl snížen na 5%. Třetí zákon z roku 1941 byl obdobou nacistických norimberských zákonů z roku 1935, ale přísnější : za Žida považoval každého, kdo měl dva židovské prarodiče ( v Německu tři ) , a zakazoval smíšená manželství. Pro tuto definici stoupl počet Židů na území Maďarska i s anektovanými oblastmi ze 750 000 na 850 000.

1941 madˇarská vláda na nátlak Berlína zakázala všechny židovské noviny.

V 7/1941 Budapeštˇ na německý nátlak vyhostila 17 000 Židů ukrajinského a polského původu, kteří neměli madˇarské občanství. Byli odvezeni na území okupované Ukrajiny a po skupinách hnáni do města Kamenec-Podolský, kde byli spolu s místními Židy (23 600 osob) postříleni příslušníky SS Einsatzgruppen.

Ke druhému masakru došlo v 1/1942 v Novém Sadu, na území Jugoslávie anektovaném Maďarskem, kde pod záminkou boje proti partyzánům příslušníci maďarské armády postříleli 5 000 osob, polovina z nich byli Židé. Vláda Miklóse Kállayho se pod mezinárodním tlakem od akce distancovala a uskutečnila soudní proces s viníky.

Do jara 1944 nacistické vyhlazovací tábory vyhladily víc než jednu třetinu evropských Židů, ale k vyhlazení stále zbývalo 750.000 Židů v Madˇarsku, které do té doby admirál Horthy odmítal nacistům vydat.

Premiér Kállay jednoznačně odmítl naléhání nacistů, aby Maďarsko začalo s „konečným řešením židovské otázky“, a po porážce Němců u Stalingradu, v níž Berlín obětoval desetitisíce maďarských vojáků, se Horthy a Kallay rozhodli zbavit se Berlína a vyjednávat se spojenci, takže 19.3.1944 nacisté obsadili Budapeštˇ.

 „Konečné řešení“  přijel do Budapešti organizovat samotný Adolf Eichmann. Od 5. 4. 1944 museli Židé nosit žlutou hvězdou, od 28. 4. 1944 se Židé z venkovských oblastí museli přestěhovat do ghett, v nichž bez vody a jídla čekali na deportaci v nákladních vagónech do plynových komor v Osvětimi ( denně bylo z ghett transportováno 12.000 Židů, celkem bylo v Osvětimi od dubna do  července 1944 zplyněno 437 402 madˇarských Židů ).

Když 7. 7.1944 Horthy deportace zastavil, bylo Maďarsko, s výjimkou Budapešti, již bez Židů.

Horthy se snažil navázat styky s opozicí a ukončit spojenectví s Německem. Po tajných jednáních v Moskvě vyhlásil Horthy v 10/1944 příměří a vystoupení Maďarska z války proti Moskvě, načež byl okamžitě Němci odvolán z funkce a vládu převzala pronacistická Strana šípových křížů s vůdcem Ferencem Szalasim, jenž deportace obnovil - tentokrát se týkaly budapešťských Židů, kteří žili sestěhováni ve vyhrazených domech označených žlutou hvězdou.

V té době byly osvětimské plynové komory již uzavřeny, proto bylo přes 70 000 Židů vyhnáno z Budapešti v pochodech smrti do pracovních lágrů Třetí Říše.

Další tisíce Židů byly vyvražďovány příslušníky Strany šípových křížů přímo v hlavním městě. Ještě během prosince 1944, kdy už byla Budapešt obléhána RA, bylo 70 000 Židů posláno do ghetta v židovské čtvrti.

Zprávy o deportacích madˇarských Židů obletěly svět ( na rozdíl od celého rozsahu holokaustu, viz můj článek „ Holokaust, největší poválečné tabu „  https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjr3u_Ynpr8AhVY8rsIHUPHCccQFnoECAoQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D171624&usg=AOvVaw32GSMDTQnbD8i-FVJ5Ep5w)   ).

Informace o deportacích rozšířil George Mantello-Mandl /1901-1992/, Žid z rumunského Sedmihradska ( Transylvánie, správní město Kluž ), jenž zachránil tisíce Židů, když jim na ženevském konzulátu Salvadoru, za podpory konzula, vystavoval fiktivní doklady o občanství Salvadoru.

Jeho zveřejnění zprávy Wetzler-Vrba Report přimělo Roosevelta a Churchilla, aby admirálu Horthymu deportace pomohli zastavit ( Osvětim však nebyla jen vyhlazovacím táborem, byla především obrovskou  průmyslovou zónou nacistických továren pro válečnou výrobu s otrockou pracovní sílou, která byla zplyněna, když již nemohla pracovat – viz kauza spojená  se skutečností, že spojenci tuto průmyslovou zónu nikdy nebombardovali ).

Roosevelt proto do Stockholmu vyslal Ivera Olsena, jak ve funkci šéfa OSS ve Stockholmu, tak ve funkci místního šéfa US Rady pro válečné uprchlíky/American War Refugee Board ( kterou Roosevelt pro záchranu evropských Židů zřídil teprve v 1/1944 ), aby kontaktovala  neutrální vlády ve Vatikánu, Turecku, Španělsku, Portugalsku, Švýcarsku a Švédsku, aby pomohly zorganizovat záchranné mise. Vatikán k realizaci plánu na záchranu ohrožených madˇarských Židů zplnomocnil arcibiskupa Angela Roncalliho, pozdějšího papeže Jana XXIII, jenž byl v té době vyslancem Vatikánu v Turecku se sídlem v Istanbulu.

25.5.1944 US Rada pro válečné uprchlíky se obrátila na 5 neutrálních evropských států, aby v Budapešti navýšily počet svého diplomatického personálu, což ani jeden z nich nevyslyšel – ale ani sama US vláda nevydala k této výzvě žádné instrukce, protože tato výzva šla proti oficiální US politice izolace Madˇarska.

Vztahy mezi US a Švédskem nebyly nikdy dobré, což bránilo jakékoliv koordinované akci v Madˇarsku ( která se formálně konala pod záminkou záchrany madˇarských Židů ).

Ve Švédsku působil od 10/1941 US vyslanec Herschel Vespasian Johnson /1894-1966/, a jen díky jeho vytrvalé snaze dosáhnout mezi US a Švédskem v této věci kompromisu se Wallenbergova mise uskutečnila ( a právě odlišné postoje US a Švédska před misí ovlivnily i jejich odlišný přístup k řešení Wallenbergova zmizení v 1/1945 ).