Abcházie, genocida Gruzínů z roku 1993 zůstala nepotrestána a tabu

Osetský a abcházský separatismus Kreml proti Tbilisi dlouhodobě organizoval - Rusko potřebovalo strategický gruzínský přístav Suchumi, proto financovalo abcházské „ separatisty“ – své loutky, aby Abcházii, v níž Abcházové byli 

v menšině ( zhruba 20% obyvatel ) odtrhlo od Gruzie, a získalo ji do svého područí.

Zcela otevřeně od tbiliského masakru z 9.4.1988, kdy Kreml brutálně zmasakroval účastníky pokojné protisovětské demonstrace v Tbilisi, kterou zorganizoval Výbor pro nezávislost ( Merab Kostava, Zviad Gamsachurdia, Giorgi Chanturia, Irakli Bathiashvili, Irakli Cereteli aj. ).

V drtivé většině šlo o studenty. 21 z nich sovětští vojáci ubili polními lopatkami ( střílet měli zakázáno ), z toho 17 žen - zrůdné chování jako svůj standard ruská armáda později potvrdila na Ukrajině. Stovky dalších demonstrantů byly zraněny. Velitelem brutálního zásahu byl gen. Igor Rodionov /1936-2014/, velitel Zakavkazského vojenského okruhu ( čínští komunisté své studenty zmasakrovali tanky 4.6.1989 na náměstí Nebeského klidu/Tchien-an-men v Pekingu ).

Napětí v Abcházii vyvrcholilo 16. 7.1989 sporem o založení pobočky Gruzínské státní univerzity v Suchumi vyčleněním gruzínské sekce z Abcházské státní univerzity, kdy bylo zabito 17 osob a Kremlem vyhlášeno stanné právo, načež proruská abcházská inteligence 1989 sepsala petici Kremlu, ve které žádala o připojení Abcházie k SSSR ( pod SSSR měli Abcházci, kolaborující s Kremlem, od Kremlu privilegia ), kterou mj. podepsal rektor Suchumské státní univerzity, zatímco Gruzíni v Tbilisi demonstrovali za vyhlášení nezávislosti Gruzie na SSSR.

1990 Kreml do čela Abcházie dosadil ruského kolaboranta Vladislava Ardzinbu, v 4/1991 Gruzie vyhlásila nezávislost, a prvním demokraticky zvoleným prezidentem se stal disidentský spisovatel s morálním kreditem Zviad Gamsachurdia.

Konaly se první svobodné parlamentní volby, kdy byly pro Abcházii nastaveny národnostní kvóty výrazně ve prospěch Abcházů  - Abcházové získali 28 křesel z 65 ( třebaže tvořili jen 17 % populace), Gruzínci 26 mandátů (45 % populace) - zbylých 11 křesel získali zdejší Rusové a zástupci ostatních národností (38 %).

1989 bankovní lupič, KGB spolupracovník a Kmotr gruzínské mafie Džaba Joseliani, jenž strávil v sovětských žalářích za bankovní loupež 17 let, a v ruském podsvětí byl ikonou, obnovil polovojenskou nacionalistickou  historickou milici Mchedrioni/ „ Rytíři“ s praporem sv. Jiřího  ( oficiálně k boji proti separatistickým Abcházům a Osetům z „ Jižní " Osetie, de facto měla zajistit dozor KGB nad Gruzií ), kterou 1991 Gamsachurdia postavil mimo zákon, a Joselianiho a další vůdce milice nechal uvěznit. Joseliani v 12/1991 z vězení uprchl a přidal se k sesazenému proruskému ministru obrany Kitanimu, jenž proti Gamsachurdimu organizoval puč.

Mchendrioni  ( přes 1000 členů a přes 10.000 spolupracovníků, víc než Národní garda ) se sice zavazovala k ochraně gruzínského území, občanů a církve, ale ve skutečnosti úzce spolupracovala s gruzínsko- ruskou mafií.  Její velitelé mj. zatarasovali silnice a projíždějící řidiče pokutovali, pašovali drogy a vybírali výpalné od podnikatelů. 

Gamsachurdia se nesnášel s ex sovětským disidentem Tengizem Kitovani, jenž proti němu, když byl v 8/1991 během puče v Rusku zbaven funkce velitele Národní gardy, v 11/1991 zosnoval proruský puč, který skončil útěkem Gamsachurdii v 1/1992 do Čečenska. V nové vládě se Kitovani stal opět ministrem obrany, za prezidenta byl zvolen Eduard Ševardnadze. Kitovani dožil v Moskvě, byl přítelem ministra obrany Pavla Gračeva, jenž 1993 vydal rozkaz střílet tanky po budově ruského parlamentu.

Za Ševardnadzeho získala milice Joselianiho velký vliv a pravomoci, třebaže jí Ševardnadze považoval za zločineckou , ale nezbylo mu než se na ni spoléhat, protože byla silnější než gruzínská armáda a Národní garda, a spolehlivě pronásledovala stoupence Gamsachurdii – „ zviadovce „.  ( Až 1995, když si upevnil moc, postavil Ševardnadze milici Joselianiho mimo zákon, 1998 nechal Ševardnadze Joselianiho zatknout pro organizovaný zločin, mj. i pro zorganizování bombového útoku ze 8/1995 proti Ševardnadzemu , 2000 mu dal ze zdravotních důvodů milost , 2003 Joseliani zemřel na infarkt ( později byla  milice obnovena jako Strana patriotů ).

Bitva o Abcházii (  bitva o Suchumi, bitva o Gagru, obléhání Tkvarčeli, masakr v Kamani, sestřelení tří letadel Gruzínských aerolinií u Suchumi v září 1993 – další oblíbený modus operandi ruské armády, masakr v Suchumi ) proběhla mezi gruzínským státem a abcházskými „separatisty“, řízenými Kremlem, se kterými bok po boku bojoval prokremelský Batalion Bagramjan abcházských Arménů  ( „ Třetí generace arménských uprchlíků z TR před genocidou z roku 1915 tak pomáhala realizovat genocidu na Gruzínech z roku 1993 „, uvedl očitý svědek Sergo Matkava ) a kremelští žoldáci, které Kreml nazýval „ ruskými dobrovolníky „ ( Konfederace kavkazských národů, donští kozáci, čečenští a jihoosetští bojovníci ). Dcera sovětského generála Ivana Bagramjana se ohradila proti tomu, aby tento prapor zneužíval jméno jejího otce.

27.9.2023 arménský premiér Pašinjan přiznal, že byla chyba, že se Arméni 1993 zúčastnili po boku Abcházů pogromů proti gruzínským civilistům.

Gruzie přijala ústavu z roku 1921, která nepočítala s existencí autonomních republik, v 6/1992 proruští abcházští separatisté zaútočili na vládní budovy v Suchumi, a v 7/1992 Kreml v zastoupení „ separatistů „  jednostranně vyhlásil nezávislost Abcházie na Gruzii s abcházskou ústavu z roku 1925, která mezinárodním společenstvím nebyla uznána.

Válka proti Gruzii vyvrcholila 14.8.1992, kdy se Gamsachurdiovi příznivci (zviadovci)  stáhli z Tbilisi do západní Gruzie, kam 14.8.1992 gruzínský ministr obrany Tengiz Kitovani vyslal policejní jednotky a jednotky Národní gardy ( zhruba 3.000 mužů ), aby obnovily kontrolu nad Abcházií ( byly doplněny zločinci propuštěnými z vězení pod podmínkou, že budou bojovat v Abcházii ).

Ještě téhož dne na Suchumi směrem od Gali zaútočila gruzínská policejní jednotka ( 1.000 mužů ), která obsadila letiště Suchumi-Babušara, uvalila informační embargo na novináře, a během poledne vtrhla do města s tanky a pěchotními vozidly, zatímco abcházští separatisté se samopaly se schovávali za barikádami, a házeli po gruzínských tancích Molotovovy koktejly.

Gruzínské jednotky za podpory dělostřelectva brzy obsadily i velkou část střední a východní Abcházie. Abcházové byli obklíčeni ze západu i východu v okrese Gudauta, a v severovýchodní části okresu Očamčyra v Tkvarčeli a okolí.

18. 8. 1992 bylo Suchumi gruzínskými jednotkami dobyto.

Separatistická vláda pod vedením Vladislava Ardzinby se stáhla na ruskou leteckou základnu do Gudauty, kde požádala Kreml o pomoc, který „ gruzínskou agresi „ odsoudil.( po nezdařeném atentátu na Ševardnadzeho v 8/1995, jenž získal US investici do výstavby ropovodu z Ázerbájdžánu přes Gruzii do Turecka v hodnotě 3 mld dolarů, musela Gruzie v 9/1995 potupně podepsat smlouvu s Ruskem o pronájmu tří základen v zemi, včetně Gudauty ).

Kreml na porážku svých abcházských loutek zareagoval přes Konfederaci kavkazských národů ze Severního Kavkazu, která se 19. 8.92 sešla v Grozném a vyhlásila vojenskou pomoc Abcházii.

22.8.92 ruská Konfederace kavkazských národů zveřejnila dekret svého šéfa  Musy Šanibova a předsedy svého parlamentu Jusupa Soslanbekova, který mj. zněl:

„Jelikož není jiná možnost, jak vyhnat gruzínské okupanty z území nezávislé Abcházie, nařizujeme tímto vyslání dobrovolníků na území Abcházie, aby zničili agresora vojensky. Je třeba využít všech metod, včetně teroristických. Všechny osoby gruzínské národnosti přítomné na území Konfederace vyhlašujeme za rukojmí.“

25. 8.92 velitel gruzínských vojsk, vyslaných do Suchumi, Giorgi Karkarašvili,  v TV oznámil, že gruzínské jednotky nebudou brát žádné válečné zajatce, že abcházským civilistům, kteří se neúčastní násilností, se nic nestane, a že se uskuteční mírová jednání.

Ardzinbovy separatisty varoval, že pokud mírová jednání ztroskotají, a pokud bude zabito 100.000 Gruzínů, zahyne všech zbývajících 97.000 etnických Abcházů, podporujích Ardzinbu.

3. 9. 1992 se v Moskvě setkali Ševardnadze a Ardzinba, a pod dohledem Kremlu  podepsali příměří, na základě kterého se měla gruzínská vojska stáhnout z okresu Gagra, nejzápadnějšího okresu v Abcházii, a Abchazové měli zařídit odchod ruských severokavkazských „dobrovolníků „ - ruských občanů. Zatímco Gruzie svou část dohody o příměří splnila, Abcházové nikoliv.

Operace Gagra ( 1.- 6.10.1992)

Po stažení těžké techniky gruzínské armády z Gagry se abcházští separatisté Tbilisi vysmáli a pod vedením severokavkazských „dobrovolníků“ , tj. ruských důstojníků, obnovili boje, kterých se zúčastnily i ruské kozácké oddíly z Kubáně. Tomuto vojsku separatistů, ruských „dobrovolníků“ z ruské Konfederace kavkazských národů a ruských kozáků, velel ruský důstojník čečenského původu Šamil Basajev ( zavražděn Putinovým Kremlem jako nepohodlný svědek  v 7/2006 ).

Proruští „ separatisté“ a ruská „ dobrovolnická „ vojska ( jako 2014 ruští důstojníci „ na dovolené „  v Donbasu ) byla tentokrát krátce po podepsání příměří vyzbrojena těžkou vojenskou technikou, dodanou Kremlem ( Ševardnadze před bitvou Rusko z dodání této těžké vojenské techniky obvinil ) -  tanky T-72, raketomety BM-21 Grad, útočné stíhačky Suchoj Su-25 a vrtulníky.

Ruské nelegální dodávky těžké vojenské techniky na území Gruzie osobně řídil budoucí Putinův muž pro veškeré zahlazování stop ( kterým se primárně zabývalo ruské ministerstvo pro mimořádné situace pod jeho vedením) Sergej Šojgu, jehož jméno se denodenně objevovalo v ruské TV s přívlastkem  " mírotvůrce ", který v Gruzii  s gruzínskými důstojníky osobně vyjednává dodávky ruské " humanitární " pomoci Abcházii ... 

Zdejší malá skupina gruzínských vojsk nejprve město bránila, poté se stáhla do centra a po přeskupení útočníky vytlačila z města do okolních zalesněných hor.

2. 10.92 ruská vojska se separatisty zaútočila znovu, Rusové navíc zahájili námořní blokádu Gagry, které velel 1.náměstek ruského ministra obrany Michail Kolesnikov. Jeho jednotka asistovala obsazení Gagry a ruský tanker „Don“ dodal separatistům v Gudautě 420 tun paliva.

Během bojů prchali gruzínští civilisté na severozápad směrem k ruským hranicím, odkud je Rusové přepravili do Gruzie, nebo se nechali ruskými loděmi, zapojenými do blokády, evakuovat po moři.

Gruzíni, kteří během bitvy o Gagru neuprchli, byli vyhnáni z domovů násilím nebo byli povražděni. Celkem jich, dle Wikipedie, bylo ubito 429. Sto z nich ruské „ dobrovolnické „ vojsko popravilo na stadionu, usekávali jim hlavy, s kterými poté hráli fotbal ( viz pozdější ruské válečné zločiny v Čečně a na Ukrajině ).

Gruzínský majetek v Gagře byl vyrabován. V Gagře byl dopaden a zavražděn i vlivný gruzínský politik Michail Džinčaradze, místopředseda Nejvyšší rady Abcházie.

Ševardnadze na ruská vojska v bitvě o Gagru reagoval zastavením vyjednávání o statusu Abcházie, a odsoudil vměšování se Ruska do vnitřních záležitostí Gruzie.

Kreml lhal, že ruské vojsko „pouze evakuovalo 12.000 ruských civilistů „  z oblasti bojů a pohrozil, že ofenzíva Gruzie směrem k ruské základně v Gudautě a překročení řeky Gumisty budou považovány za nepřátelský akt proti Rusku.

Obléhání Tkvarčeli ( srpen 1992)

V hornickém městě Tkvarčeli v odlehlé části východní hornaté Abcházie téměř polovinu z 22.000 obyvatel tvořili Abcházové, kteří zde vytvořili protigruzínské polovojenské oddíly, a další dvě čtvrtiny Rusové a Gruzínci, kteří s vypuknutím války v srpnu 1992 uprchli.

Gruzínci blokádu s ostřelováním Tkvarčeli zahájili v říjnu 1992 po bitvě o Gagru.

Jedním z hlavních cílů ostřelování byla tkvarčalská elektrárna, která přestala vyrábět elektřinu a město a jeho okolí tak bylo přes rok odstřiženo od elektrické energie. Rusové vrtulníky evakuovali své civilisty a do města naopak přepravili abchazské separatisty a ruské vojáky.

Gruzínci na ruský letecký most odpověděli zintenzivněním ostřelování města, zejména po ztroskotání další fáze vyjednávání na začátku prosince 1992, kdy gruzínský parlament zavedl stanné právo v jimi kontrolovaných částech Abcházie.

14. 12. 1992 byla zasažena ruská helikoptéra Mi-8, v níž dle Kremlu zahynulo přes 50 osob, včetně 25 abcházských dětí. Kdo vrtulník sestřelil, dodnes není jasné, třebaže Kreml obvinil gruzínskou armádu, která sestřelení popřela.

16. 12.92 gruzínská vláda požádala Rusko, aby své lidi evakuovali z Abcházie jinými cestami než letecky, například přes moře, a aby výrazně omezilo počet letů do Gudauty na svou leteckou základnu.

Gruzínský parlament v deklaraci oficiálně obvinil Rusko z agrese vůči Gruzii a žádal, aby stáhlo všechna svá vojska z celého území Abcházie, která je nedílnou součástí Gruzie.

V prosinci 1992 zahájili ruská „ dobrovolnická „ vojska se separatisty ostřelování ruskými děly Suchumi, které ovládala gruzínská vojska. Ruská „ dobrovolnická „ vojska posilovala své pozice v Gudautě a podél řeky Gumisty, aby zaútočili na strategický přístav Suchumi.

4.3.1993 dorazil do Suchumi Ševardnadze, aby osobně řídil obranu města, a zorganizoval vyjednávání mezi Abcházy a Gruzíny, které vedl abcházský ministr hospodářství Beslan Kobachija a ministr Gruzie pro abcházské záležitosti Goga Chaindrava.

Dle Kobachiji byl Ardzinba připraven odstoupit v případě, že odstoupí i Ševardnadze. Ardzinba dále poznamenal, že Abcházie svoji nezávislost nevyhlásila oficiálně.

Časně ráno 16.3.1993 ruská vojska spolu se separatisty zahájila dělostřelecký útok na Suchumi, které bylo plné civilistů.

Dělostřelecky ostřelovali i gruzínské vojenské posádky podél řeky Gumisty. Týž den a druhý den několik ruských stíhaček Su-25 provedlo nálet na Suchumi, a speciální ruský výsadek překročil řeku Gumistu, gruzínská armáda je však zahnala zpět.

Mezitím se do Gruzie z Čečenska tajně vrátil exprezident Gamsachurdia.

14.5.1993 bylo přes ruského diplomata Borise Pastuchova vyjednáno další příměří mezi Ruskem a Gruzií ( podepsané  Ševardnadzem a Jelcinem bez Abcházců ), které zavazovalo k účasti na mírové konferenci pod dohledem OSN.

Ani toto příměří Kreml nemyslel vážně - 2.7.93 připlula ruská válečná loď k abcházskému pobřeží poblíž vesnice Tamyš, a zapojila se do bitvy proti gruzínské armádě, ale Gruzínci, navzdory těžkým ztrátám, dokázali své pozice uhájit.

V červenci abcházští separatisté s ruskými důstojníky obsadili další obce kolem Suchumi. Nejtěžší boje svedli o Kamani, kde se nacházela posádka gruzínské Národní gardy a prapor gruzínských dobrovolníků.

Po pádu Kamani Abcházové a jejich ruští spojenci systematicky mučili, znásilňovali a vyvražďovali civilisty. V klášteře znásilnili jeptišky, které pak vraždili před zraky zdejších kněží, které rovněž zavraždili.

Dobytím Kamani si ruská „ dobrovolnická „ vojska spolu se separatisty zajistili všechny strategické výškové body v okolí Suchumi.

15. 8.93 Řecko evakuovalo 1015 etnických Řeků, kteří nestačili uprchnout, evakuační letadla pro své občany ( 400 lidí ) vypravilo i Estonsko.

Situace pro Gruzii proti Jelcinově Rusku, které si Západ předcházel finanční pomocí, nebyla příznivá, a tak byl Ševardnadze nucen zasednout k jednacímu stolu přímo s proruskými separatisty v Soči, kde byla 27. 7. 1993 podepsána dohoda o stažení do 15 dnů gruzínských vojsk a ruských „ dobrovolnických „ jednotek z Abcházie, a na  „mír“  dle rezoluce RB OSN č. 858 z 24.8. 1993 měly dohlížet mírové jednotky s mandátem OSN.

Válka Kremlu proti Gruzii trvala do 27. 9.1993, kdy proruští Abcházci ( ne všichni Abcházci byli proruští, kolaborovali zejména ti z okresu Gudauta, ve kterém Rusové měli obří leteckou základnu ) po boku ruských vojenských jednotek, které se nacházely na území Abcházie nebo blízko hranic, bitvu nad gruzínskou armádou vyhráli.

Abcházští velitelé, placeni Kremlem, se v této válce stali válečnými zločinci, mj.  -  Vladislav Ardzinba, Vladimir Aršba, Sergej Dbar, Vagharšak Kosjan, z ruské Konfederace kavkazských národů - Musa Šanibov, Jusup Soslanbekov, Aslambek Abdulchadžijev, Sultan Sosnalijev, Šamil Basajev, Ruslan Gelajev, Turpal-Ali Atgerijev.

V masakrech gruzínských civilistů zahynulo zhruba 20-30 000 lidí, 200 000 až 250 000 Gruzínů bylo v pogromech vyhnáno z Abcházie, jejich domovy a majetek obsadili abcházští zločinci, kolaborující s Kremlem ( stejně dnes Kreml slibuje ruským rekrutům byty v Kyjevě ).

Viz mj. knihu Guram Odišaria : Průsmyk běženců.

OBSE přijala tři rezoluce odsuzující etnickou čistku Gruzínů v Abcházii, a to v Budapešti 6. 12.1994, v Lisabonu 3. 12. 1996, a v Istanbulu 17.-18. 11. 1999.

Ruský ministr zahraničních věcí A. Kozyrev na tiskové konferenci 15. 10.1993 byl nucen přiznat, že v Suchumi probíhá etnická čistka Gruzínů.

Ďjakov, který v tyto dny přijel do Suchumi z Moskvy, v listu „Izvěstija“ z 19.října 1993 píše: „V Abcházii probíhá genocida.“ V moři zahlédl desítky těl, rozřezané ženy, useknuté hlavy vyvržené na pobřeží ( viz Sergo Matkava pro Forum24 https://www.forum24.cz/dobyti-gruzinskeho-suchumi-pred-30-lety-nam-pripomina-nebezpecnost-a-brutalitu-ruskeho-imperialismu ).

Viz také mj. můj článek „ Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii „ https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwimip-Put-AAxV9hP0HHRUtAiMQFnoECBAQAQ&url=https%3A%2F%2Fkostlanova.blog.idnes.cz%2Fblog.aspx%3Fc%3D50790&usg=AOvVaw0MMEeqxASbuYUhkEs2089V&opi=89978449

Kremelská válka proti Gruzii se neomezovala jen na Abcházii, Kreml současně zorganizoval svržení prvního demokraticky zvoleného prezidenta známého disidenta a spisovatele Zviada Gamsachurdii /1939-31.12.1993/, kterého obklopil KGB agenty ( Gamsachurdiu těžce nesnášel manžel současné gruzínské prezidentky Zurabišviliové ), a dosadil do funkce Eduarda Ševardnadzeho /1928-2014/, ex Gorbačovova ministra zahraničí.

K nejhorším etnickým čistkám Gruzínců, kteří zde tvořili přes polovinu obyvatel, došlo 27.9. 1993 při masakru v Suchumi, který v 10/1993 za gen. tajemníka OSN Butruse Butrus-Ghálího vyšetřovala mise OBSE, jež nad aktivitami ruských tajných služeb přivírala oči ( zejména Frank-Walter Steinmeier ), a vyšlapala tak cestu pozdějším válečným zločinům ruské armády v Čečensku , na UA, a mj. v Sýrii.

Masakr v Suchumi (září 1993)

Kreml i přes podpis smlouvy Abcházce nadále vyzbrojoval, a 16.9.1993 zahájil mohutnou ofenzívu proti nepřipraveným Gruzíncům v Suchumi s tím, že Gruzie neplní dohodu ze Soči …

Po 10 dnech bojů bylo Suchumi 27. 9.93 dobyto a gruzínská armáda byla zatlačena za řeku Inguri.

Zároveň stoupenci Zviada Gamsachurdii obsadili přístav Poti a klíčový železniční uzel v Samtredii, takže Tbilisi zůstalo odříznuté od moře, a gruzínské jednotky v Abcházii se musely vzdát a odevzdat zbraně zviadovcům.

Jakmile v Suchumi převzali vládu Abcházové a jejich ruští spojenci, začal  masakr gruzínských civilistů, který trval 2 týdny. Ruské severokavkazské jednotky začaly ničit gruzínské čtvrtě města a vyvražďovat Gruzínce po celé Abcházii.

V Suchumi bylo vyvražděno 10 000 Gruzínců, zbytek uprchl přes Kodorskou soutěsku do Mingrelie, Tbilisi nebo Ruska.

V Suchumi bylo zajato několik politiků loajálních Gruzíncům jak abcházské, tak gruzínské národnosti. Všichni byli mučeni a následně popraveni, včetně Žiuliho Šartavy, hlavy Abcházské autonomní republiky.

Toto rusko-abcházské genocidní řádění vedlo 19.10.93 k přijetí rezoluce RB OSN č. 876 odsuzující porušení mírové dohody ze Soči a etnické čistky, které prováděla abcházská „armáda“ a její ruští spojenci. Kvůli vyvraždˇování Gruzínů se několikrát sešla i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) v Budapešti, Lisabonu a Istanbulu, která etnické čistky potvrdila a odsoudila. Rusko přistoupilo k totální blokádě Abcházie, aby si v ní upevnilo moc, a do dneška její chod, společně s provozem Jižní Osetie, financuje..

Zvláštní vyslanec OSN Eduard Brunner svolal jednání o míru do Ženevy, kde proběhly gruzínsko-abcházské rozhovory, které vyústily v dohodu, ve které Tbilisi muselo souhlasit s umístěním ruských jednotek na hranicích Abcházie s Gruzií podél řeky Inguri pod dohledem OSN a na základě mandátu SNS ( podmínky byly upřesněny v moskevské dohodě z května 1994 ).

4. 12.93 v gruzínsko - abcházské Deklaraci o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu, třebaže šlo o rusko-gruzínský konflikt, podepsané představiteli Gruzie, abcházskými kolaboranty, Ruskem, OSN a OBSE, se vyjadřovalo přání nastolit mír v zemi. Tato komická deklarace byla jedinou akcí, ke které mezinárodní společenství přikročilo pro zachování územní celistvosti Gruzie, napadené ruským imperialismem.

Abcházské straně se v deklaraci přiznávalo právo na existenci autonomní republiky, vlastní ústava a státnost, Abcházové se v ní vzdali úplné nezávislosti. Deklarace nikdy nebyla realizována, Abcházie přešla pod plnou kontrolu Kremlu,definitivně po ruské agresi proti Gruzii ze srpna 2008.

Součástí deklarace byl i závazek Abcházů, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům, což se nestalo, vrátilo se jen pár rodin.

Pozdější ruské provokace : 1998 válka v Abcházii, 2001 Kodorská krize, 2006 Kodorská krize, 2007 útok helikoptér v Horní Abcházii a pád letadla v Abcházii, incident u Bochundžary, 2008 incident v Churče, bombové útoky v Abcházii, přestřelka u Ačamchary, válka v Jižní Osetii, bitva u břehů Abcházie, bitva o soutěsku Kodori.

Viz mj. mé články o Gruzii, např. "EU Putinovi odkývala i bezdůvodně obsazenou Abcházii" 

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjXjty8hNOBAxWg8rsIHW3VAYsQFnoECA4QAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.vojsko.net%2Fzpravy%2F142-uvahy%2F2519-eu-putinovi-odkyvala-i-bezduvodne-obsazenou-abchazii&usg=AOvVaw2RTH_nb6dzx4Ie-uXCvnQc&opi=89978449