Mimozemský původ létajících disků Pentagonu potvrdil jen Kreml …

4. 09. 2012 16:27:23
Oficiální vědeckou elitou neuznaný vědec Nikola Tesla /1856-1943/, jenž pravidelně napadal jak Edisona, jenž jej pro své podnikání využil ( pro své spory nedostali Nobelovu cenu), tak Einsteina, jehož teorii relativity se vysmíval a při každé příležitosti ji veřejně vyvracel, byl hrdý jak na svůj srbský původ, tak na svoji vlast Chorvatsko, v němž se narodil ...

Protože pohrdal komerčním úspěchem, na sklonku života, bez halíře, bez přátel a s dluhy, zato s hotelovým pokojem, ve kterém dlouhá léta žil, vyplněným od podlahy ke stropu vynálezy a nákresy, které měl uskladněné i v mnoha schránkách po neworských nádražích, již vycházel jen tehdy, když chtěl učinit „ nezvyklá“ prohlášení pro tisk ...

Jak osobitý Nikola Tesla vynalezl dle vlastních slov indukční motor – procházel se se svým přítelem po budapeštˇském parku a recitoval básně ( uměl z paměti mj. celého Goetha, potrpěl si i na aforismy hraběte Voltaira ), a ve chvíli, kdy recitoval jistou pasáž z Fausta o křídlech, které by jej vynesly za sluncem,Tesla pochopil základ elektrického motoru, na který získal patent ...

V US se poté stal zakladatelem moderních elektrických sítí, poukázal na možnost využití Niagárských vodopádů pro výrobu elektřiny .

Získal zde stovky a stovky patentů, přednášel po celé Evropě, aniž by mu nějaká vláda uvěřila, např. o využití elektromagnetických vln k přenosu zpráv, či o robotech řízených na dálku, marně evropským vládám nabízel přenos energie paprskem částic, vysmáli se mu i ve Washingtonu ...

Létající disky

Mezi nacistické zázračné zbraně patřili nejen nacionálněsocialističtí bratři Hortenové, ale i rakouský dr. Zippermeyer a jeho obří vířivé Vortex dělo, postavené na nápadu dalšího Rakušana Viktora Schaubergera/1885-1958/.

Schauberger byl , jako Nikola Tesla v US, mezi vědci považován za podivína, je stejně nedoceněným géniem jako Nikola Tesla, oba odmítli pracovat pro tajné služby, a oba propagovali volnou „živou“ přírodní energii (vortexy“ , slovo, které si pro vířivé vodní a vzdušné proudy vymyslel ) a „nestandardní“ fyzické zákony .

Volnou přírodní energii studoval i Karl Schappeller, jenž princip rovnováhy v termodynamice jednoduše nahradil principem nerovnováhy/ nerovnovážná termodynamika / samoreprodukční otevřený termodynamický systém vyměňující si s okolím hmotu i energii , a jestliže se hmota a energie chovají jako substance, nevznikají ani nezanikají ...

Karl Schappeller, jenž byl převezen do US v rámci operace Paperclip, mj. tvrdil, že existuje i termodynamický cyklus, který odporuje druhé větě termodynamiky, a nazval jej reverzní termodynamikou ...

Teze Schappellera potvrdil „Belgičan“ ruského původu Ilja Prigogine 1917-2003, jenž v roce 1977 dostal Nobelovu cenu za chemii za průkopnickou práci „ Spontánně se sebeorganizující nerovnovážné systémy – od fluktuace k řádu „ ...

Schauberger, autor „implozívní/dostředivé“ energie a technologie, byl na obtíž energetickému lobby, jako Nikola Tesla odsuzoval technologii, ze které se energie získává explozí, spalováním paliva, rozbíjením atomů, což devastuje přírodní materiál - propagoval přírodní energii, založenou na implozi a živé vodě (zaregistroval si patent na generátor živé vody), nikoliv na mrtvé vodě, kterou představuje její prohnání vodními turbínami, proto byl velkým odpůrcem vodních elektráren.

U nacistů vzbudilo zájem jeho tvrzení, že dokáže levitovat/pohybovat malými předměty, nazýval tuto energii diamagnetickou – Schaubergerova oscilační turbína, ve které předmět levitoval rychlostí až 2.000 km/h ( pražský tým Schrievera chtěl dosáhnout rychlosti 4.000 km/h) ...

Teorií oscilace a technologií imploze Schauberger dosahoval antihmoty, a tím zrušení gravitace (někteří jej podezírají , že vynalezl perpetuum mobile, volný a trvalý zdroj implozivní energie, trvale se pohybující stroje však odporují základnímu zákonu oficiální fyziky o zachování energie ) ...

V roce 34 byl lesník a fyzik samouk Schauberger pozván Hitlerem na audienci, aby jej informoval o svých radikálních představách jak využívat obrovské síly vody a vzduchu .

Hitlera velmi popudil, protože nereagoval na Hitlerovu výzvu, aby věnoval veškerý svůj pracovní elán pro vojenské potřeby Třetí říše ...

Znamenalo to, že po anšlusu Rakouska v 3/38 si pro Schauberga přišlo SS, a sebralo mu patenty na jeho vzduchovou turbínu, technologii, jak zvedat kapaliny a plyny z roku 35, přístroj pro „chlad-teplo“ , který vyrobil pro Siemens ...

Za Třetí říše za dohledu SS, která jej považovalo za blázna, potají stále pracoval na svých „ vortexech“ , třebaže jej SS pověřila jinými úkoly, mj. v roce 43 měl vyvinout létající disky poháněných jeho vzduchovou turbínou k vyřazení nepřátelských radarů ...

Pod nepřetržitým dohledem SS Schauberger ve Vídni ve spolupráci s firmou Kertl a Heinkel pracoval na diskovém vířivém motoru „ Repulsinu“ (patentoval jej ve Vídni 4.3.1940), kterým vedení SS chtělo vybavit svoji „bioponorku“ , kterou Schauberger pojmenoval Pstruh, protože jako pstruh vypadala (v 5/40 byla na vodu spuštěna stejnojmenná US ponorka USS Pstruh /SS-202) ...

V roce 41 nechal Himmler Schaubergera na přání vídeňského „cechu“ inženýrů zavřít do blázince ...

V roce 43 Schauberger pracoval pro SS se svým týmem 30 technicky vzdělaných vězňů ve vyhlazovacím táboře Mauthausen ( o Mauthausenu se Schauberger zmiňuje ve své korespondenci z 50. let) nejen na Repulsinu ( první postavený model Repulsin A se při prvním testu v laboratoři rozbil, Himmler Schaubergera obvinil ze sabotáže ) ...

V roce 45 vídeňský byt Schaubergera prohledalo bolševické komando, zkonfiskovalo mu všechny nákresy, které našlo, a pro jistotu ještě byt vyhodilo do povětří.

Vzápětí nato byl zajat Američany, a držen ve vazbě 9 měsíců.

Přestože Schauberger vojenskou spolupráci s Američany odmítl, kontaktovala jej firma Avro Canada, aby pro ní pracoval v týmu pod vedením Richarda Miethe , což Schauberger znovu odmítl s tím, že se chce věnovat jen civilním projektům ...

V roce 52 Schauberger na Technické univerzitě ve Stuttgartu tvrdil, že západoněmecká vláda potvrdila platnost jeho teorie o mnohavrstvové tekoucí vodě, když vyzkoušela jeho měděné spirálové trubky kuželového tvaru .

Schauberger se chtěl po válce zabývat jen civilním využitím svých nápadů, ale potřeboval sponzory, a toho využil US vojensko-průmyslový komplex ( v zorném úhlu zájmu zůstával i u bolševiků ) , který jej vylákal do US přes Karla Gerchsheimera (v Texasu žil od roku 22 ), jenž pracoval pro US vojenskou kontrarozvědku, velice aktivní byl v rámci operace Paperclip v letech 45-50 v Německu, a jeho přítele Roberta Donner, ocelového magnáta z Filadelfie, propojeného s US vojensko-průmyslovým komplexem.

Vojensko-průmyslové lobby bylo tehdy velmi zklamáno výsledky týmu Wernhera von Brauna ( mj. suverénně vypouštěné družice Sputniky), proto se zaměřili na volnou energii Schaubergera, kterého vylákali do Texasu pod záminkou soukromého financování jeho výzkumu imploze pro civilní účely ...

Oba za ním přiletěli do Bavorska, setkání se zúčastnil i Walter, Schaubergerův syn, matematik a fyzik ...

Oba podvodníci s nimi podepsali dohodu na tříměsíční pobyt Viktora Schaubergera v Texasu ( museli jej ale hodně přemlouvat, aby z Rakouska vytáhl paty), s tím, že jeho syn v Texasu zůstane jeden rok, aby otcovy myšlenky „ vysvětlil“ , třebaže Gerchsheimer brzy pochopil, že Walter otcovým teoriím, které oficiální vědecké kruhy nepřijaly, nerozumí ...

Viktor Schauberger tak se svým synem skončili 20.8.58 na texaském ranči Donnerova obchodního společníka Heralda W. Totten, a to nikoliv jako hosté, ale jako rukojmí , což Viktor Schauberger pochopil poté, co zjistil, že svoji zprávu o tom, co míní implozí, nepíše pro své budoucí sponzory, ale pro jaderného fyzika Erika A. Boerner, kterého na ranč poté, co Schauberger svoji zprávu 31.8.58 dopsal, přivolali, aby ze Schaubergera tahal rozumy.

Schauberger tak pochopil, že je to Boerner, jenž chce jeho objevy zneužít pro částicový urychlovač, který budoval v Brookhaven, proto ten náhlý zájem o Schaubergera a jeho implozi, která otevírala cestu k bombě daleko mocnější, než byla vodíková ...

Stejný princip komprese a dekomprese byl těžištěm „molekulární“ bomby dr. Nowaka, kterou tento za války vyvíjel pro SS ...

Také Boerner po přečtení zprávy Viktora Schaubergera prohlásil, že „ implozívní bomba je realizovatelná a spočívá na rovnici Maxe Plancka z roku 1900 E=hv, a na rovnici Friedricha Hasenohrl (ten jí postuloval jako první v roce 1903 m=Ec2 ) –Einsteina E = Mc2 , m= masa hmoty, M = rozdíl hmoty mezi dvěma pozorovanými masami (za Einsteina matematické výpočty prováděla jeho srbská manželka, geniální matematička, která se kvůli němu vzdala své vědecké kariéry - viz můj článek na Militaria.cz Válka a odpovědnost vědce) + na Kepplerově třetím zákoně o pohybu planet ...

Jakmile Viktor Schauberger pochopil, že byl podveden, chtěl okamžitě letět domů, ale „náhle“ zde onemocněl, a bylo mu řečeno, že aby se mohl vrátit do Rakouska, musí podepsat prohlášení, že na účastníky únosu/konsorcium Donner-Gerchsheimer převádí veškeré své nápady, koncepty a vynálezy, přičemž mu odmítli poskytnout i tlumočníka, kterého si však prosadil ...

Podle tohoto prohlášení se všechny jeho modely, náčrty,prototypy , zprávy a údaje, včetně původní zprávy prof. Popel o „negativním tření/frikci“ , staly majetkem konsorcia, navíc se Schauberger musel zavázat, že po zbytek života o implozívní energii již nepromluví – slůvko antigravitační výzkum tak zmizelo ze zpráv světových médií a před zraky veřejnosti se uklidila neortodoxní fyzika s jejími zákony, které neodpovídají oficiální linii vědy (viz také zde Dinosauři a vědci) ...

Schaubergerovy vize potvrzují Zero Point Energy, vertikulární a dynamický éter energie vakua , bod nula, který zkoumala nacistická vědecká obec, jak dosvědčuje zařízení na univerzitě v Heidelbergu/Kraftstrahlkanone na způsob laserového děla, které podle nákresu Nikoly Tesly zkoumalo usměrněný proud částicových paprsků, „schopný vyřadit motory celé letky „ /elektromagnetické pulzní zbraně ...

Zlomený a nemocný Schauberger zemřel v Linci pět dní po svém příletu z texaského ranče , zatímco Gerscheimerova firma dostala vzápětí po Schaubergerově smrti v roce 58 obří zakázku nové vzniklé NASA ...

Zařízení na produkci volné energie s pulzními Teslovými cívkami, které kopírovaly Teslovo zařízení s názvem Transformátor na zvětšování impulzu, se stalo středem pozornosti nacistického vedení, jak o tom svědčí schůzky samotného Hitlera s Planckem či Schaubergerem ...

Ing.Hans Kohler a dr. Karl Schumann studovali i Teslovu pyramidovou konstrukci cívek (pyramidová záhada dnes oblíbená u ex-příslušníků ruských tajných služeb) a magnetů, v níž dva rotující sub-elektrické obvody neměly žádný přívod energie, a přesto produkovaly, či přesněji „ transdukovaly“ energii zdánlivě z ničeho ...

Právě Schumann v roce 26 prohlásil, že „ zařízení vynálezce ing.Hanse Kohlera, založené na skalární fyzice a zdroji netradiční energie/zero point energy, není nikterak podvodné „ ...

Až v roce 78 UK vláda odtajnila Teslova schémata zařízení na pokusy s energií nulového bodu v podobě dvou bizarních sub-obvodů německého námořního ing. a vynálezce Hanse Kohlera ( původní zpráva UK tajné služby/British Intelligence Objectives Sub-Committee/BIOS z léta 46 č. 1043 s názvem Vynález Hanse Kohlera na údajně nový zdroj energie,experimenty , které pod dohledem dr. Karla Schumanna, objevitele zemské rezonance, uskutečnil v meziválečném období na Berlínské univerzitě, Nick Cook Zero Point, zpráva byla otištěna i v US Integrity Research Institute v roce 05 ) ...

Spolu s tím se významný český matematik dr. Václav Hlavatý (1894-1969, účastnil se pražského povstání, od roku 48 v US) pokusil o šesti dimenzionální řešení teorie sjednoceného pole, které Einstein elegantně obešel, když na řešení nepřišel ( se srbskou manželkou,která za něj všechno počítala, již nežil) – Hlavatý rovnice úspěšně vyřešil .

Nevíme téměř nic, jak daleko se nacističtí vědci v tomto zkoumání dostali, a ještě méně, jak daleko jejich poznatky rozvinuli pováleční vítězové, kteří i 60 let po válce stále mnohé zatajují ...

Dr. Karl Schumann od roku 43 pracoval na tajném nacistickém výzkumu „ baterií“ , na kterém pokračoval i jako Paperclip vědec v US ...

Nick Cook tvrdí, že poválečná skupinka složená z jistých složek tajných služeb, Gehlenovy organizace a jistých složek vědecké komunity, přezdívaná „Bratrstvo Zvonu“, přetrvala zejména proto, aby potlačila jakoukoliv veřejnou zmínku o tomto výzkumu, prováděla dezinformační kampaň , a odklízela z očí veřejnosti všechno, co by tento výzkum mohlo podpořit ...

Jak vědecká komunita funguje, viz zde můj článek Dinosauři a vědci, ale i případ geniálního vědce jménem Michel Bounias, jenž když 23.3.03 zemřel, světová média , ani vědecká komunita, neuronila ani slzu ( tu uronil jen fyzik Volodomir Krasnoholovec, šéf vojenského výzkumu ukrajinské Akademie věd ) ...

Matematik prof. Bounias, jenž v 60.letech 7 let pracoval na francouzském jaderném programu, šéfoval koncem 70.let výzkumu agronomie INRA v Avignonu, zabýval se zde vlivem ionizujícího záření na rostliny, a již v této době protestoval proti ničení přírody pesticidy a práškování polí , které mj. zabíjí pro náš život nezbytné včely ( později biolog a entymolog Rémy Chauvin/1913-2009/, mj. velký kritik darvinismu a sociobiologie, upozoril na to, že toxicita, která zabíjí včely, by mohla vycházet z geneticky upravených rostlin/OGM ...) .

Prof. Bounias nebyl oblíben ani ze strany agrolobby, ani ze strany vojáků, kteří jej úzkostlivě sledovali přes svoji vojenskou laboratoř ETCA/Etablissement Technique Centrale de l ́ Armement – přesto profesor zlobil, zejména tím, že v roce 81 „objevil“ mikrovlny o 3 gigahertz pulzující o nízké frekvenci o délce vln5 mm na5 mm, které označil za původce změn pigmentové výbavy na rostlinách, což jeho nadřízení odmítli jako blbost s tím, že pigmentovou výbavu rostlin nelze měnit , ale Bounias trval na svém ( důležitá „maličkost“ – takovéto vlny v přírodě neexistují, šlo o radarové vlny), takže zděšené vedení INRA mu nechalo zabavit laboratoř četníky ...

O 20 let později byl jeho výzkum předmětem ufologistické zprávy Cometa, která byla předložena prezidentu Chirakovi a premiéru Jospinovi, a která byla na francouzské wikipedii smazána pod záminkou , že obsah musí být neutrální, kdežto tato zpráva fanaticky obhajuje mimozemskou přítomnost na planetě Zemi, protože podle tvůrců zprávy bylo „ ukradeno“ několik letadel přímo ze vzduchu , mj. let AF 3532 v oblasti Trans-en-Provence , kde měl laboratoř Bounias, jenž zde přišel na ony nepřírodní radarové vlny ...

Na podporu ufologistických teorií přispělo i USAF, kterému podle této zprávy zmizel ze vzduchu bombardér, s USAF samozřejmě RAF, kdy ztrátu letounu nahlásila základna RAF v Lakenheath , o ruské armádě, které ufouni unesli nejvíce letounů, ani nemluvě ...

Závěry zprávy měly posílit výzkum projektů SEPBA /solární energie, a evropského Cometa 2000, a zamlžit výzkum prof. Bouniase , mj. zaměřený na nové pohonné jednotky – systémy MHD/magnetohydrodynamické, kdy se vodivý roztok/elektrolyt rozhýbe pod vlivem spojeného elektrického a magnetického pole ...

Pro velení Wehrmachtu Schauberger ve spolupráci s Messerschmittem pracoval na tekutém vířivém ochlazování pohonných jednotek.

V roce 44 stále pod dozorem SS Schauberger na Technické univerzitě ve Vídni pokračoval ve vývoji Repulsinu B, nakonec v tomto roce vedení SS od ponorky upustilo a soustředilo se jen na létající disky ...

„Mimozemské“ létající talíře Pentagonu (viz můj článek pro Militaria. cz Leonida Křížka „ Pentagon a mimozemštˇané“ ) se velice podobaly nákresům nacistických konstruktérů , nicméně US armáda tvrdošíjně popírala, že by testovala nacistické talířové letouny /Rundflugzeug .

Mezi Hitlerovy diskoletouny patřily i FeuerBall/ Kugelblitz „kulový blesk“ , Kugelwaffen, světelné koule se zvláštní svítící palivovou směsí, které se od 9/44 do 2/45 objevovaly v blízkosti spojeneckých letounů, a svými silnými elektrostatickými a elektromagnetickými výboji jim vyřazovaly zapalování a radary .

List The NYC Times ze 14.12.44 napsal o tajemných létajících koulích, o kterých informovali spojenečtí piloti.

Počátkem roku 50 italský ing. prof. Giuseppe Belluzzo, ministr hospodářství Mussoliniho, jako zasvěcený účastník nacistického projektu zareagoval na tvrzení Pentagonu, že Hitlerovy létající disky jsou výmyslem, a pro list Il Giornale d ́Italia uvedl, že „ jak nacistické Německo, tak fašistická Itálie od počátku roku 42 testovaly nejrůznější typy létajících disků, které dnes testuje jistá velmoc“ ...

Teprve poté, co rozhovor listu s prof. Belluzzo přinesla US agentura Associated Press, se je „ odvážily“ uveřejnit německé listy ...

Pár dní poté exnacistický letecký inženýr a kpt. letectva Rudolf Schriever v rozhovoru pro Der Spiegel v článku Untertassen-Flieger Kombination z 30.3.50 potvrdil, že „ v roce 41 navrhl nadzvukový diskový vrtulník o průměru15 m, na kterém pracoval v týmu s Klausem Habermohl, s italským ing. Giuseppem Belluzo a Waltherem Miethe v pražské továrně BMW až do 4/45, kdy z Československa uprchl, přičemž jeho nejnovější model byl otestován 19.2.45 na letišti Kbely, takže nejde, jak tvrdí Pentagon, o mimozemská UFO, ale o německou technologii ( Militaria.cz Pentagon a mimozemštˇané ) ...

Dále tvrdil, že „ v roce 48 mu z jeho soukromé dílny agenti české vojenské rozvědky pro jistou velmoc ukradli plány a model tohoto diskového vrtulníku ...“

2.4.50 rozhovor se Schrieverem, spolu s podrobnými nákresy diskoletounu , přetiskl něm. časopis Heim und Welt .

Do roka a do dne od poskytnutí rozhovoru Schriever zemřel při „autonehodě „ ...

Schriever ve svém ojedinělém a odvážném rozhovoru s tiskem potvrdil, že do Prahy počátkem roku 45 jezdil i Schauberger, aby jim při testech s létajícími disky radil.

19.2.45 lidé v Praze hlásili jasně svítící neidentifikovaný předmět na obloze , což potvrdil i ing. George Klein, jenž tvrdil, že byl 14.1.45 svědkem vypuštění létajícího disku v Praze ( Tages Anzeiger z 18.11.54) ...

Třebaže experti varovali před vlivem Gehlenovy organizace v samotných US, kam se po válce přistěhovali její spolupracovníci z východoevropských zemí, nacistická komunita v US „pro Dullese a US armádu“ bezpečnostní hrozbu nepředstavovala, proto jí US armáda ponechala na základnách White Sands a Fort Bliss v Texasu volné ruce ...

Nebezpečná nezávislost nacistické vědecké komunity se projevila při incidentu Hermes/Juarez, při kterém byla na základně White Sands v Novém Mexiku testována upravená raketa V2 s větším doletem pod kódovým označením projekt Hermes, kterému šéfoval nacistický ing. z Paperclip Ernst Steinhof.

29.5.47 střela Hermes II/RTV-6-3/RV-A-3 místo na sever nabrala směr na jih, přeletěla El Paso, a dopadla pár km od Ciudad Juarez .

Steinhof mohl raketu zničit v půli letu, ale neučinil tak, bylo mu „líto“ test nedokončit ...

Když představitelé USAF na místo dopadu odletěli, marně střelu hledali – to, co z ní zbylo, místní rozprodali jako suvenýry ...

Zatímco USAF mexické vládě zaplatilo veškeré škody a s poklonkami se omluvilo, Steinhof se od srdce smál, a pronesl :“ Jsme prvními Němci, kteří infiltrovali US a z US území zaútočili na Mexiko „ , velení USAF poté zpřísnilo na obou testovacích základnách pro německý tým provozní pravidla ...

V pořadí druhý šéf NASA James Webb si stěžoval, že „ Němci obešli pravidla, a pokusili se postavit obří nosnou raketu přímo ve středisku NASA ještě před uzavřením kontraktu mezi US vládou a dodavatelskou firmou , takže by nad sebou potřebovali více kontroly „ ...

Webb však německý tým NASA podezíral i z vyzrazování informací , v té době Paříž/PAR úspěšně vyvíjela svůj vlastní raketový nosič, a pozemní a námořní balistické střely, což mj. znamenalo, že francouzská verze Paperclip týmu pracovala na stejném zadání jako Braunův tým v NASA, obavu, že z US Paperclip týmu unikaly informace, vyjádřil i pluk. Frank Reed ...

Při testech v US jsou známé tři incidenty létajících disků

a) 1964 New Mexico, Zamora

b) 1980Texas Cash/Landrum incident

c) 1965 Pennsylvania /Kecksburg incident

Viz knihu Henry Stevens Hitler ́s Flying Saucers, Igora Witkowského The Truth about the Wunderwaffe, Nicka Cook/The Hunt for Zero Point a Joseph Farrell Reich of the Black Sun : Nazi Secret Weapons and the Cold War Allied Legend + The SS Brotherhood of the Bell (06) ...

Počátkem 6/52 francouzský deník France Soir publikoval článek o raketě V-7, jejíž autorství si v roce 52 nárokoval Richard Miethe ,jenž údajně uprchl do US, a skončil údajně u kanadské firmy Avro, zatímco jeho nákresy a modely zkonfiskovalo bolševické komando (stopy po Miethem končí v roce 45 ) ...

Článek o V-7 přetiskl čas.La Marchedu Monde, a 7.8.52 francouzský týdeník C ́estLa Vie (Pentagon a mimozemštˇané Militaria.cz) .

V 9/52 italský týdeník Tempo otiskl čtyřdílný článek o Hitlerových tajných zbraních, jehož autorem byl italský novinář Luigi Romersa, jenž v roce 47 napsal o jaderných pokusech Třetí říše na pobřeží Baltského moře ( viz kniha Hirošima nebyla první) ...

Der Spiegel z 10/52 rozhovor se Schrieverem znovu přetiskl, ale pozměnil místo a datum ukradení plánů a modelů : v tomto přetisku „ Schriever“ tvrdil, že „ nákresy a modely mi byly ukradeny z farmy , na které jsem se skrýval, 14.4.45 ... „ .

Vrtulníkovou technologii si nechal patentovat již v roce 39 prof. Heinrich Focke, pilotovaný „diskovrtulník“ vyvíjela i firma Mitteldeutsche Motorwerke/MIMO v Lipsku podle návrhu „vášnivého amatéra“ Artura Sacka a Lippische, jenž modely testoval ve větrném tunelu v Leteckém institutu v Göttingenu již v letech 40-41.

„Diskovrtulník“ byl postaven počátkem roku 44 , první zkušební let v 17.4.44 na baltském pobřeží se nepovedl.

V roce 53, poté co Avro Canada oznámila, že vyvíjí diskový tryskový letoun dosahující průměrné rychlosti2.400 km/h, vystoupil z anonymity německý inženýr Georg Klein, jenž prohlásil, že nacistické Německo vyvíjelo dva druhy diskových letounů, nerotující typ , který vyvíjel Richard Miethe , a rotující „vrtulník“ s prstencem rotujících listů nad kokpitem tvaru vejce ( Flugkreisel) , který v Praze vyvíjeli Rudolf Schriever a Klaus Habermohl ( s tryskovým či raketovým pohonem, který byl nakonec nahrazen Schaubergerovou vzduchovou turbínou) ...

Klein tvrdil, že se 19.2.45 na kbelském letišti účastnil úspěšného letu tohoto „ diskovrtulníku “ , který s posádkou během tří minut vyšplhal do výšky 12.400/15.000 m ... V 4/45 byl letoun údajně zničen na rozkaz polního maršála Keitela .

Admirál Hillenkoetter, první šéf CIA (47-50) a nejzavilejší popírač úspěšně se rozvíjejícího nacistického programu diskových/talířových letounů, byl sice členem mnoha voj. tajných organizací, jako NICAP a skupiny Majestic 12, přesto nedokázal „předpovědět“ ani útok bolševické Severní Koreje proti Jižní 25.6.50 ....

Skupinu Majestic 12 založil prez. Truman poté, co se v tzv. UFO Roswell incidentu US letectvu v 7/47 podařilo „zajmout“ nabouraný létající talíř „i s mimozemskou posádkou „ ...

Hillenkoetter v roce 60 v rozhovoru pro New York Times hlasitě požadoval, aby byly zveřejněny důkazy, které má USAF o „ mimozemských létajících talířích „ ...

V rozhovoru prohlásil:“ Kvůli přísnému utajování se nám veřejnost směje, přesto vysocí důstojníci letectva dodnes tento létající talíř analyzují ... „ , což prohlásil v roce 05 taktéž bývalý kanadský ministr obrany (63-67) Paul Hellyer .

Po zhroucení bolševického impéria v 12/91 ruská vláda přispěchala Washingtonu na pomoc, a odtajnila „svoji“ Modrou složku, kterou KGB vedla o „mimozemských“ létajících talířích s tím, že si tento „jev“ zasluhuje pozornost vědecké obce , ruská Akademie věd přitakala, a prohlásila, že teze o napadení US mimozemskými létajícími talíři je „ věrohodná“ ...

Ruská vláda se tak stala první vládou na světě, které potvrdila „ invazi“ létajících talířů do US ...

V roce 47, dva roky po „převodu“ Hitlerových vědců a jejich dokumentace do US, se na farmě Foster Ranch u Corona v okrsku Roswell,Nové Mexiko, zřítilo „něco“, pro co si armádní komando okamžitě přijelo, a místním svědkům tvrdilo, že je to přísně tajný výzkumný „balón“ , třebaže to byl vysoce moderní průzkumný letoun vybavený radarem, zatímco místní personál z Roswell Army Airfield, který v životě radar neviděl, třebaže hlídal jedinou US základnu vybavenou jad. zbraněmi, se vší vážností tvrdil , že to byl mimozemský létající talíř (některé zdroje uvádějí, že byli psychicky zmanipulováni), což ufologisté s nadšením přijali, a požadovali, aby US voj. letectvo mimozemskou posádku „vydalo“ ...

USAF v letech 52- 12/69 studovalo nebezpečí plynoucí z „UFO“ pro národní bezpečnost (Project Blue Book), k čemuž zástupce šéfa USAF pro výzkum gen. Bolender v roce 69 vydal pamětné memo, potvrzující to, co kritici projektu Blue Book dávno tušili :“ Zprávy o UFO , které by mohly negativně ovlivnit národní bezpečnost, nejsou součástí systému Blue Book ... „ .

V pol. 90.let US Air Force vydalo k tomuto tématu dvě „vysvětlující“ zprávy, které potvrzovaly dřívější verzi USAF, že šlo o „ vysokovýškový výzvědný balón“ z projektu MOGUL, vypuštěný z Alamogordo, vybavený rádiovým vysílačem a monitorovacím zařízením k testování sov. atomových výbuchů a balistických raket ...

Tyto dvě zprávy USAF inspirovaly Korffa, aby v roce 97 napsal knihu The Roswell UFO Crash, What they do not want you to know/Co nechtějí, abyste věděli ...

V té době,mj., dva inženýři z firmy Messerschmitt, testovali na přísně střežené USAF Testing Centre , Area 51, u Groom Lake, severně od Las Vegas, Messerschmittův špionážní letoun U2 , který byl , spolu s ukázkou raket V1 + V2, a nákresy budoucího kradmého letounu Stealth, rozložen a dovezen do US v 5/45 na ponorce U234, obchod století, který údajně dohodl v 1/45 s Pentagonem Hitlerův tajemník Martin Bormann za svoji poválečnou beztrestnost ...

Hitlerovy inženýry, jež pracovali na špionážním letounu U2, který měl začít s průzkumnými přelety sovětského území od roku 56, si v roce 55 přivlastnila US firma Lockheed, která s nimi začala pracovat na dokonalejší verzi U2 : SR71 Blackbird, a taktéž na prvním prototypu kradmého letounu Stealth (poprvé vzlétl v 12/77) ...

Area 51 byla pod společnou pravomocí Pentagonu a Komise pro atomovou energii, a její technický provoz, včetně ostrahy, zajištˇovali jejich tajní soukromí kontraktoři, EG+G Corp. z Las Vegas, založená v 11/47 (v roce 59 se stala veřejnou firmou, od 83 technicky zajištˇovala Kennedy Space Center) třemi muži : a) profesorem Haroldem Edgertonem, zakladatelem vysokorychlostního fotografování, a vynálezcem strobelitu, který analyzuje pohybující se elektrické zařízení, např. motory, tím, že jejich pohyb po dobu analýzy vizuálně „zmrazí“ ... b) Kennethem Germeshausenem a Herbertem Grierem, kteří za 2.sv.v. pracovali pro US vládu během závěrečných testů atomové bomby ...

Druhým kontraktorem voj. základny Area 51 byla firma MII-6O Pave Hawk .

Area 51 hraničí s nevadskou atomovou střelnicí , atomová sila v Yucca Mountain jsou 64 km jihozápadně od Groom Lake .

Všichni, kteří jedou na západ po venkovské špinavé silnici Groom Lake Road, vedoucí kolem vjezdů do několika malých rančů, jsou z přilehlých kopců Jumbled Hills , ještě několik km od první voj. silniční kontroly, sledováni voj. hlídkami ...

Jižně od Rachel Groom Lake Road vede na nevadskou státní silnici č.375 , přezdívanou „mimozemská dálnice ...

V roce 59 kameraman Jack Judges vyfotil z letadla zvláštní letoun ve tvaru disku na pozemku kanadské pobočky US firmy A.V. Roe . Poprvé byl tento letoun tvaru disku vypuštěn v roce 55, jak později US letectvo přiznalo.

Bývalý agent CIA armádní kpt. Virgil Armstrong ( 10 let u Zelených baretů, celkem 22 let ve vládních službách) v roce 90 tvrdil, že „ US tajné služby o vývoji létajících disků věděly již na počátku války, ale těmto projektům nevěnovaly pozornost, protože jim nevěřily „ ...

Ve svém video rozhovoru z roku 96 s Jo Conrad Armstrong rozebírá i tajný deník admirála Richarda Byrda /1888-1957/s tím, že se o něm dozvěděl od admirálova synovce, se kterým sloužil v CIA, jenž mu řekl, že admirálův deník vyjde knižně (kniha The Missing Diary of Admiral Byrd vyšla se souhlasem CIA v 4/92, v této době Armstrong rozebíral UFO záhady v US s tím, že se někdy v letech 91-2,3 setkal v BER s US vládním agentem, jenž mu jeho veřejná vystoupení posvětil ) ...

Knihu The Missing Diary k tisku připravil William Bernard, jenž napsal knihu The Hollow Earth, čímž se vysvětlují jisté pasáže v deníku ...

Poprvé se o deníku zmiˇuje v roce 59 “vědec“ Amadeo Giannini, jenž tvrdí, že admirál psal o svém letu na Severní pól v 2/47 ( kdy by musel zběhnout z US vojenské expedice na Antarktidu 46-47 Operation Highjump) , kniha The Missing Diary of Admiral Byrd vyšla v 4/92 v době , kdy UK tajná služba odtajnila transkripty z Farm Hall 1945 ve verzi pro veřejnost ...

Někteří tvrdí, že Bird ́s Secret Diary je falzifikací, který ve skutečnosti částečně popisuje jeho cestu na Arktidu z roku 26, a který vznikl z popudu tajných služeb, když hrozilo, že se svět dozví o tajném deníku Byrda o jeho poválečných výpravách na Antarktidu, ohledně nichž byl vázán mlčením ,pravděpodobně je knižní verze zavádějící kompilací obou ...

Byrd podle Armstronga mluvil o německých létajících discích a nacistické základně na Antarktidě - Byrd se z největší a velmi spěšně zorganizované vojenské expedice/tažení na Antarktidu vrátil v 4/47 (operace byla náhle a předčasně bez vysvětlení ukončena již v 2/47, třebaže měla trvat 6-8 měsíců ) , byl předvolán na kobereček k prezidentu Trumanovi, jenž mu za něco vyčinil, a zavázal jej slibem doživotního mlčení, což na admirálovi požadovaly i US tajné služby ...

Byrd se zúčastnil další US vojenské expedice na Antarktidu v letech 55-56 ( 57 náhle skonal ve spánku) , která měla se zdejší nacistickou kolonií nadobro skoncovat, expedice rovněž skončila neúspěšně.

Nacisté měli k 4/45 na Antarktidě údajně 37 ponorek, kolonie čítala kolem 4.000 lidí, včetně šéfů společnosti Vril ( viz zde Okultismus a NSDAP ), k 4/45 nacisté údajně po celém světě disponovali sedmi mocnými vojenskými základnami.

Zkušený polárník Byrd byl na Antarktidě již 28-30,33-35, v roce 38 navštěvoval Hamburg, a se souhlasem US vlády přijal pozvání zúčastnit se německé expedice na Antarktidu v letech 39-40, ale v 3/40 byl US vládou odvolán, třebaže německá expedice pokračovala dál ...

K této době se pojí i záhadná smrt admirála James Forrestal /1892-1949/

Forrestal a jeko kroužek napojený na sítˇ du Berriera počítali, že v roce 48 v prez. volbách zvítězí NYC guvernér Thomas E.Dewey, nikoliv Truman, podporovaný Dullesem.

Admirál byl 1. US ministrem obrany, 31.3.49 jej Truman z funkce odvolal - admirál jej kritizoval za snižování vojenského rozpočtu, za odzbrojování, za dezorganizaci US armády, za celkovou demobilizaci US ozbrojených sil, za preferování atomovek na úkor financování konvenčních sil, a de facto likvidaci výzbroje US konvenčních sil, kterou Truman posílal do šrotu, anebo byla z lodí vyhazována do moře, zatímco nová byla teprve „ na cestě“ ...

2.4.49 byl admirál Forrestal převezen na neuropsychiatrickou kliniku, protože se cítil „ vyčerpaný“ , třebaže jeho bratr řekl, že netrpí depresemi, ale na kliniku byl zahnán neopodstatněnými koordinovanými útoky médií, že je paranoidní a usiluje o rozpoutání 3.sv.v. s bolševiky (zejména to o něm prohlašoval Dullesův novinář Drew Pearson ) ..

Na klinice 22.4.49 „ vypadl“ ze 16.patra /příčina smrti, ale již v době jeho smrti kolovaly dohady o jeho vraždě, které vyústily v knihu The Death of James Forrestal Cornela Simpsona z roku 66, kterou US média přešla hlubokým mlčením - Simpson uvádí, že hlavním důvodem pro pochybnosti je to, že zpráva námořní vyšetřovací služby byla označena za přísně tajnou.

Zpráva námořní vyšetřovací komise byla odtajněna až 04 admirálem Willcuttsem/známá tudíž jako Willcuttsova zpráva, jen konstatuje sebevraždu a jsou v ní nejasnosti – oficiální linie naznačuje, že zanechal nepřímý náznak, že spáchá sebevraždu tím, že si vlastnoručně vypsal úryvek ze Sofoklesovy tragédie Ajax, ale vyšlo najevo, že celý nebyl psán jeho rukou (David Martin Who killed James Forestall ?), podle zprávy měl kolem krku omotanou šňůru z okenních rolet, a na jeho posteli bylo rozbité sklo.

Pokud jde o onu báseň , je v ní zmínka o „ nightingale“, což bylo i jméno ukrajinské elitní nacistické brigády Nachtigall Brigade, kterou Forrestal pomáhal propašovat do US, aby vyrovnal síly s Kimem Philby ( Berrier jej již v té době označoval za agenta Kremlu) , kterému selhal (jak by ne, byl agentem Kremlu) pokus s ABN/Antibolshevik Nationals, což byla emigrantská fašistická skupina MI6.

Forrestal byl také proti vytvoření židovského státu v Palestině, protože v této době jej podporoval i Kreml, který Izraeli přes ČSR dodával zbraně.

Proto se objevovali kouřové teorie, že byl zavražděný Izraelci, či bolševiky.

Jeho deník z let 44-49 The Forrestal Diaries byly publikovány v NYC Herald Tribune, ale ve velmi cenzurované podobě ...

Admirál hodně věděl, zejména pravý účel operace High Jump, to, že na nacistických základnách byly nalezeny létající disky,prototypy částicových zbraní, a že nacističtí vědci pracují na těchto projektech dál pro vojenské složky, NASA a CIA .

Admirál Forrestal toho věděl hodně, protože stejně jako gen. Patton patřil do antiCIA a antiAllan Dulles skupiny Hilaire du Berrier, a byl zdrojem informací pro senátora Jamese McCarthy ( jenž také skončil podivnou smrtí, Dulles rozhlásil, že se upil k smrti) ...

Senátor McCarthy na základě informací od du Berriera informoval Kongres o podvratných aktivitách nejen US bolševiků, ale i Allena Dullese a CIA , kteří s bolševiky spolupracovali ...

Forrestal, stejně jako Patton a du Berrier, chtěli, aby Japonsko kapitulovalo tak, aby si mohlo zachovat tvář, protože jej potřebovali proti hlavnímu nebezpečí – bolševickému.

Proto byl Forrestal , stejně jako Patton, považován za „nejnebezpečnějšího“ muže Ameriky, který je schopen rozpoutat 3.sv.v. v době, kdy se bolševici zmocnili Číny a ČSR, a Chruščov zablokoval západní BER, když mu jej nechtěli vydat, zatímco Dulles s nimi chtěl spolupracovat ...

Gen. Dwight Eisenhower však s admirálem souhlasil, a napsal si 11.6.49 do deníku :

“ Nikdy jsem neměl příčinu pochybovat o přesnosti jeho úsudku.“

Je nutno se zeptat, kdo vlastně vyhrál 2.sv.v. , když budoucnost byla založena na nacistické technologii, otestované ve vyhlazovacích táborech, a když se Kurt Waldheim za protlačení bolševiků s tacitním souhlasem Washingtonu stal gen. taj. OSN ...

Podezřele v roce 53 vypadl z okna hotelového pokoje i dr. Frank R. Olson /1910-1953/, specialista na biologické zbraně z projektu MK-Ultra, ovládání mysli - k této kauze list NYC Times ze dne 11.1.76 v článku Josepha B.Treasera napsal , že CIA, po odhalení skandálu s LSD, vydala dvě protichůdné zprávy (viz také zde Experimenty z Dachau nejen na Američanech) .

Skandál vyšetřovala mj. Rockefeller Commission, projekt, na základě kterého CIA testovala na širší US veřejnosti LSD, které v 60.letech za vietnamské války vrhla do ulic , a vypěstovala tak vysoké procento narkomanů závislých na syntetické droze LSD, její „vysvětlující“ zpráva nevysvětlila, zejména, kdo všechno dal k narkomanizaci „ulice“ souhlas, naopak, vše ještě zahalila do kouřové clony, ve které mj. cituje projekt námořní rozvědky Bluebird a Artichoke , aniž by je rovněž vysvětlila ...

Navíc 150 stránek ze složky Olson bylo zničeno již v roce 73 , údajně zaměstnancem CIA dr. Sidney Gottliebem, což byl muž, jenž Olsona drogou LSD v den smrti předávkoval na tajné konferenci ve státu Maryland ( Olson chtěl z vojenského výzkumu přejít na civilní, takže jej nadřízení poslali ke služebnímu psychiatrovi Haroldu Abramson, jenž se na projektu rovněž podílel) .

Projekt MK-Ultra ( program biologických zbraní zrušil v roce 69 Nixon) byl částí, kterou si CIA utrhla z projektu námořní vojenské rozvědky Chatter z roku 47/optimální drogy „pravdy“ pro vedení výslechů ( zejména alkanin Anabasis aphylla, skopolamin a meskalin) , byl pokračováním výzkumu nacistických vědců na koncentráčnících , a jimi vedený, projekt Chatter byl zastaven v roce 53, jeho pokračováním byly projekty Artichoke, Bluebird, a jako poslední, když si CIA vydupala svůj díl na znalosti SS vědců, projekt MK-Ultra) ...

V 10/05 přejelo Armstrongova dvouletého syna na tříkolce auto - před ním a jeho sousedem ( staral se o dítě, když byl Armstrong, samoživitel, v práci), když šli venčit štěně ...

„Opilá“ řidička podle Armstronga dobře věděla, co dělá, protože 3 lidi na rovině přehlédnout nemohla, podle souseda poté chladnokrevně dupla na brzdy a ujela - později po zatčení byla týž den propuštěna na kauci ve výši 60.000 dolarů.

Ve vývoji nacistických létajících disků pokračovala kanadská firma Avro, vyrobila dva neúspěšné prototypy z roku 53 a z roku 61.

Lety s Ju-390 do Mandžuska

Po 6/41 trasa BV222V1 do Mandžuska za surovinami vedla z norského Kirkenes na Sachalin, později byla zvolena severofinská letecká základna Nautsi.

Od roku 42 však Japonsko, které mělo s Kremlem dohodu o neútočení, nesouhlasilo s přelety SU území ze strany Luftwaffe, proto spojení uskutečňovala letadla Lufthansy.

Do čínského města Ninghsia jako prvý letěl Ju-290A-5 werke J900170, Luftwaffe kód KR+LA, který měl i kódy tajného útvaru Luftwaffe KG200, a to 9V+DH.

Letoun byl zničen v Rechlinu při náletu v roce 45. Měl přídavné nádrže a MTOW měl zvýšenou ze 41.3 tun na 45 tun se zvýšeným doletem na 4.200 nmil.

Letěl z Oděssy, ze které Němci odešli 10.4.44, létalo se z ní do 2/44.

Při těchto letech letouny Ju-290 pravidelně přistávaly v Kazachstánu, kde vysazovali příslušníky páté kolony ...

Podle záznamů firmy Junkers nacisté do čínské Ninghsia létali z černomořského Burgasu, zejména mezi dubnem a zářím 44, kde ještě před válkou Francouzi vystavěli letiště s mimořádně dlouhou RWY.

Vzdálenost z Burgasu do Ninghsia je zhruba 3.500 nmil.

Japonsko lety Luftwaffe z Burgasu preferovalo, protože až do 5.9.44 bylo Bulharsko formálně neutrální, a udržovalo s Kremlem diplomatické styky ...

Že trasu do Tokia létal i letoun Ju-390 tvrdil Kreml, a taktéž Paměti Alberta Speera a kniha Wolfganga Hirschfelda .

Podle kpt. Pancherze v 5/44 dostal Ju-390 nový certifikát na vzletovou váhu 80.500kg na dolet 11.000 km s nákladem10.000 kg.

Ju-390 létal i na průzkumné lety pro německé ponorky do Kapského Města, tvrdil major Hermann Fischer *1913, pilot, jenž tyto lety létal na žádost admirála Dönitze . Létal je i kpt. Pancherz, jenž letové záznamy o těchto letech z počátku roku 44 ukázal po válce britskému novináři Tom Agoston ...

Jelikož tato trasa dolet Ju-390 přesáhla, musel letoun natankovat budˇza letu, anebo při cestě na tajné základně, což je pravděpodobnější ...

Existuje výpovědˇ jistého německého pilota ze základny Lechfeld, válečného zajatce Američanů, jenž uvedl, že Sonderkommando Nebel létalo pravidelnou trasu z Finska do Japonska na letounu Me-264, a že v budoucích plánech měl být Me-264 nasazen proti Austrálii a US/UK tichomořským základnám ...

Spolu s CIA, která v roce 93 odtajnila některé materiály, odtajnila některé dokumenty i Argentina, která s nacisty čile obchodovala, a které potvrzovaly, že nacistické letouny pravidelně využívaly letiště ElPalomar ,18 km od Buenos Aires ...

Vzdálenost z norského Bodo do Buenos Aires je zhruba 6.900nmil, Ju-390 byl schopen uletět 7.400 nmil ( součástky na Ju-290 + 390 vyráběla česká továrna Letov ) .

Viz mj. webovou stránku Hugo Junkers.

Rakety odpalované z ponorek

Jedno zařízení nacistického protiponorkového systému, 60 metrový houbovitý objekt, objevený potápěči v roce 011 na dně Baltského moře přímo pod plavebními trasami, údajně rušící elektroniku potápěčů v okruhu 200 m, mělo podle expertů rušit signály nepřátelských ponorek – protože se SU ponorkám do Baltu v roce 42 dařilo pronikat, nacisté v roce 43 v Baltu nainstalovali 55 km protiponorkovou sítˇ...

Němci měli neobyčejný talent vybrat si vždycky ten nejsložitější přístup k čemukoliv - mohli použít i obyčejné námořní letouny,které by v Atlantiku doplňovaly palivo z německých U-boatů, které by za sebou táhly obří palivové cisterny ( na počátku války táhly některé německé ponorky malé letadélko či kluzáka, kterého používaly pro vyhledávání konvojů) , a potřebovali by znát jen předpovědˇ počasí, aby natankovaly někde v závětří .

Od roku 42 letecké firmy ve službách nacistů zkoušely další variantu – rakety odpalované z ponorek, v roce 44 již byly připraveny odpálit raketu V-2 ze speciální ponorky na NYC ( údajně i Texas či Luisianu ) ze vzdálenosti 12.5 mil...

Konec války však pro tyto letecké firmy a jejich lukrativní projekty přišel moc brzy, do US toto know-how převedli inženýři těchto firem v rámci „ recyklace“ ...

„Raketoplán“

V 6/35 a v 2/36 dr. Eugen Sänger publikoval v rakouské letecké publikaci Flug články o letadle s raketovým pohonem, takže byl nacistickým vrchním velením požádán, aby v Trauen vybudoval a vedl tajný Letecký výzkumný institut, a vyvinul v něm svoje letadlo Silverbird, které by dokázalo doletět s kapalným raketovým palivem na oběžnou dráhu.

Na tomto palivu dr. Sänger pracoval mnoho let, a v období od 1930-35 se mu podařilo vyvinout „ regenerativně chlazené“ kapalné raketové palivo, chlazené vlastním palivem, které proudilo kolem palivové komory .

Jeho motor měl neuvěřitelnou rychlost 3048 m/s, daleko větší než pozdější raketa V-2 (2.000 m/s) ...

Sängerův „orbitální bombardér“ či „ „atmosférický kluzák“ byl určen pro nadzvukové stratosférické lety – měl zploštělý trup, krátká klínovitá křídla.

Po stranách trupu měl dvě velké palivové nádrže, motor o váze 100 tun měl vzadu na trupu, přičemž po stranách motoru byly ještě dva menší pomocné motory.

Nesl jednu bombu o váze 3.629 kg, obrannou výzbroj neměl žádnou.

Po tříkilometrové počáteční trase jej měl pohánět raketový stupeň s tahem 600 tun za 11 s, po vzletu z úhlu 30 stupňů a dosažení výšky 1.5 km by dosáhl rychlosti 1.850km/h , a zažehl by se na 8 minut při spálení 90 tun paliva hlavní motor o maximální rychlosti 22.100 km/s a výšce nad 144 km (jiné zdroje uvádějí 280 km), Z této výšky by svůj let mohl prodloužit odrážením se jako míč od hustší atmosférické vrstvy.

Nad NYC by svoji jedinou bombu shodil, vrátil by se do atmosféry, a při návratu jak by zrychloval a sestupoval pod gravitační silou, by ve výšce kolem 40 km narazil na hustší vzduch, a klouzal by jako kámen po vodě, a také by se ochlazoval ( tak, jak byl navržen bez ochranného tepelného štítu, by shořel na padrtˇ, a kdyby měl tepelný ochranný štít, jeho nabídnutá váha by se drasticky snížila, takže bomba by musela být podstatně menší ) ...

Po dosažení normální letové hladiny by přistál na klasickém tříkolovém podvozku pro kluzákové přistání na některém tichomořském území kontrolovaném Japonci .

Údajně tomuto raketoplánu měly sloužit obří dlouhé ranveje v norském Bódó ...

Závěrečná testovací zařízení pro testy motoru o plném výkonu byly dostavěny v době, kdy Wehrmacht táhl na východ v 6/41 , a byly zastaveny všechny futuristické programy, takže dr. Sänger přešel k DFS/Německý výzkumný institut pro kluzáky, a pomáhal navrhnout Skoda-Kauba Sk P.14.

Ačkoliv se Luftwaffe maximálně snažila, aby dr. Sängerovi zabránila výsledky jeho výzkumu publikovat, pár kopií se dostalo z Německa.

Po válce jej Francouzi požádali, aby pracoval spolu s matematičkou Irene Bredt pro francouzské ministerstvo letectva, ze kterého ve velmi bizarní konspiraci byl málem unesen Stalinovými agenty.

Kdyby německé dálkové bombardéry pár náletů na US města uskutečnily, generálové Eisenhower, Marshall a jiní jim podobní by zcela určitě generálu Pattonovi nebránili, aby táhl na BER bez ohledu na Stalinovy city ...

Na US pevninu zaútočili Japonci 23.2.42, když japonská ponorka I-17 „bombardovala“ kalifornské ropné pole Ellwood u Goleta, Santa Barbara . Třebaže ponorka poškodila jen pumpovací ventil v hodnotě 500 dolarů, kpt. ponorky Nishino Kozo hlásil do Tokia, že „ zanechal Santa Barbara v plamenech“ ...

V noci 3.6.42 během bitvy o Midway japonské letouny z japonské letadlové lodi uskutečnily v rámci japonské invaze na Aleutské ostrovy dva nálety na US vojenskou základnu Dutch Harbour /78 mrtvých US vojáků, 10 japonských. Američané však ukořistili zřícený japonský letoun Zero, který jim poskytl cenné technické údaje.

Američané o invazi věděli, protože japonské vojenské kódy již dlouhou dobu louskali jako lískové oříšky, ale rozhodli se ostrovy s obtížným terénem nebránit, jen civilisty evakuovali do táborů na Aljašce – přesto někteří Američané Japoncům do rukou padli.

Poprvé od roku 1812 bylo US území okupované.

Většinu ostrovů Američané za těžkých ztrát dobyli zpět v 5/43, zatímco v 8/43 spojená US a kanadská vojska podnikla útok na Kiska Island, aby poté zjistila, že Japonci se z ostrova stáhli již 10 dní před invazí ...

20.6.42 japonská ponorka I-26 ostřelovala maják Estevan Point na ostrově Vancouver v Britské Kolumbii, ale nezasáhla jej , nicméně získala primát v útoku proti kanadskému území od roku 1812 ... ̈

21.6.42 japonská ponorka I-25 v noci ostřelovala pevnost Fort Stevens, jediný vojenský objekt v US Japonci napadený , opět poškodili jenom baseballové hřiště pevnosti. Vojáci v pevnosti dostali rozkaz neopětovat střelbu, aby je Japonci nemohli přesněji zaměřit, ponorka byla poté neúspěšně napadena US bombardérem ...

Vzápětí po Pearl Harbour Japonci v 12/41 dobyli strategický skalnatý ostrov/atol Wake Island, ležící v polovině námořní trasy mezi Filipínami a Havajskými ostrovy, 5.10.43 po jednom US náletu japonský velitel ostrovů Sakaibara nechal v odvetu kulometem postřílet 98 US civilních kontraktorů, kteří zde pro US armádu stavěli námořní základnu ( 1 z nich, jehož jméno nebylo nikdy zveřejněno, po cestě k popravišti na druhou stranu ostrova utekl, a vytesal na ohromný balvan „98 US PW 5-10-43 „ po dopadení byl mačetou dekapitován osobně Sakaibarou) ...

Celkem zde Japonci zajali 1.600 US, z toho 1.100 civilních kontraktorů, zajatý vojenský personál + většina z těchto civilních stavebníků byla odsunuta na nucené těžké práce do zajateckých táborů v Číně, z těchto 1.600 lidí japonské zajetí přežilo jen 700 z nich ( 1 z nich spolu se svým kolegou v roce 45 vyskočili z vlaku, kterým je Japonci převáželi, kolega si zlomil nohu, pokračovat mohl jen William Taylor, jenž nakonec skončil v oddíle čínských partyzánů bolševika Maa, jenž mu osobně věnoval na památku rohožku s tím, že je jediným US válečným zajatcem, jenž se úspěšně probil severní Čínou ) .

Na ostrově Wake si Sakaibara ponechal jen 98 Američanů, kteří mu zde budovali opevnění, po válce byl Sakaibara v 6/47 Američany , kteří ostrov dobyli 4.9.45 , oběšen na ostrově Guam.

Jediným leteckým náletem na US pevninu byl „nálet“ osamělého námořního letounu Yokosuka E14Y1 ze 9.9.42, který odstartoval z mateřské ponorkové lodi I-25, aby shodil zápalné pumy na Mount Emily u Brookings v Oregonu, aby zde založil lesní požár, což se nepodařilo, nepodařilo se mu způsobit ani žádné další škody .

V období od 11/44 do 4/45 Japonci vypustili směrem na US přes 9.000 trans-tichomořských zápalných balónů, které měly zakládat lesní požáry – svého cíle dosáhlo zhruba 300 balónů, které nezpůsobily žádné materiální škody, zabily jednu ženu a pět dětí, když si jedno dítě s bombou z balónu pokoušelo hrát, a o život přišel i jeden US voják, když 6.8,45 hasil požár pumou způsobený.

US připravily Japonce o radost z psychologického teroru tím, že tisk měl zakázáno o incidentech s teroristickými balóny informovat .

Američané zase v 1/42 zvažovali vypustit nad japonskými průmyslovými objekty milióny netopýrů s malými zápalnými bombami s výhodou, že létají v noci , zatímco přes den zalézají do tajných skrýší, zejména snadno se zapalujících budov ...

US pracovaly i na projektu Holub či Orcon/Organic Control v jehož rámci se snažily využít cvičené holuby k navádění střel /tři holuby na jednu střelu, National Defense Research Committee na tento výzkum věnoval 25.000 dolarů ( v roce 48 byl projekt Orcon vzkřísen námořnictvem, zrušeny byl až v roce 53) .

K potápění německých lodí OSS zamýšlela používat jako navigační čidlo kočky, které se žalostně bojí vody, takže by „veslovaly“ směrem k nepřátelskému plavidlu, avšak problém byl, že při testování když byly shazovány z letadla, upadly do bezvědomí ...

Po válce CIA platila projekt Acoustic Kitty, kdy do kočky chirurgicky voperovala odposlouchávající zařízení s anténou v ocase, projekt byl ukončen, když první takto modifikovaná kočka byla vypuštěna před budovou SU velvyslanectví ve Washingtonu, a vzápětí ji přejelo auto ( koček využívali nejen Britové k hubení myší v zákopech 1.sv.v., ale i Peršané v bojích proti Egyptˇanům, pro které kočky byly posvátné , takže když Peršané vypustily stovky koček na bitevní pole, egyptští vojáci při hrůzné představě, že by nějaká kočka mohla dojít ke zranění, se raději vzdali ) ...

UK armáda proti německým lodím za 2.sv.v. používala mrtvé krysy , jejichž těla byla naplněna plastickou trhavinou s představou, že spolu s uhlím budou lopatou vhozena do kotle , nicméně jejich první zásilka byla nacisty zadržena, a po zbytek války sloužila pro demonstrativní účely na vojenských akademiích toho, čeho jsou Britové schopny ...

Bolševici měli účinnější nápad, a zneužívali k vyhazování do povětří německých tanků vyhladovělých psů , které vycvičili na to, že potravu vždy pod tankem najdou, rozbuškou byla malá dřevěná páka na jejich hřbetě – po zničení asi 300 tanků dostali němečtí vojáci rozkaz střílet po každém psu v jejich okolí, v roce 42 však bolševici s nedobrovolnými kamikaze skončili, když po vypuštění jisté vycvičené smečky se tato zcela nekontrolovatelně vrhala na bojišti pod tanky bez ohledu na jejich státní příslušnost, takže donutila k ústupu celou jednu sovětskou tankovou divizi ...

Japonci snili o tom, že se zmocní Panamského průplavu, přes který proplouvaly i spojenecké konvoje. Zůstalo jen u snu, protože japonské námořnictvo utrpělo těžké ztráty již na počátku svého konfliktu s US.

Operace SS Elster/Magpie -Straka z roku 44 spadá do politických fikcí nejlepší řady - US spisovatel Philip Roth Spiknutí proti Americe ( další politické fikce – mexický Carlos Fuentes Sídlo/Trůn orla z roku 03, UK Aldous Huxlex Konec civilizace , aneb Statečný nový svět z roku 31, který se inspiroval v románu Herberta George Wells Lidé jako bozi, španělský Stav obležení Juan Goytisolo z roku 02, Günther Grass Im Krebsgang/Crabwalk/En crabe z roku 02, dále Orphan Pamuk Kar/Sníh z roku 02, Hanba z roku 99 jihoafrického a australského spisovatele Johna Maxwell Coetzee, peruánského Mario Vargas Llosa Svátek kozla/dominikánského diktátora z roku 02) ...

V operaci SS Elster se mj. měli Erich Gimpel a německo-americký přeběhlík William Colepaugh infiltrovat do okruhu vědců projektu Manhattan , a projekt sabotovat .

Německá ponorka U-1230 je naložila v Kielu a vyložila je Hancock Point, Maine, 30.11.44.

Také tato operace SS skončila naprostým fiaskem, když se Colepaugh sám 26.12.44 přihlásil FBI, a všechno vyzradil, takže Gimpel byl zatčen o 4 dny později v NYC.

Oba muži byli odsouzeni k trestu smrti, ale jejich rozsudky byly později zmírněny – zatímco Gimpel strávil za mřížemi 10 let, Colepaugh byl propuštěn v roce 60, a zařídil si obchod v Pennsylvanii, na důchod odjel do Kalifornie.

Na podzim 44 byla zpackána mise s cílem zavraždit Stalina – KG200 vysadila u MOW několik agentů vybavených falešnými povoleními ke vstupu do Kremlu , většina z nich byla zadržena při silničních kontrolách, jedna dvojice na motorce z důvodu, že třebaže celý den hustě pršelo, jejich uniforma byla naprosto suchá, další z nich někde v lesích čekali na konec války.

Zpackané německé špionážní akce pro Kanadě

V 4/42 agent Abwehru Marius Langbein byl vysazen ponorkou, možná U-217,u St. Martin, New Brunswick, aby do BER hlásil pohyb lodí v přístavu Halifax, Nova Scotia, což byl hlavní odjezdový přístav pro severoatlantické konvoje, avšak jak již bylo u agentů Abwehru téměř pravidlem, také Langbein změnil po vysazení názor na BER, odstěhoval se do Ottawy, kde si spokojeně za peníze Abwehru žil až do 12/44, kdy se vzdal kanadským úřadům.

V 11/42 ponorka U-518 v Conception Bay, Newfoundland, potopila dvě nákladní lodě plné železné rudy, a poškodila třetí, a navzdory útoku kanadského letounu RCAF, ještě úspěšně vysadila v New Carlisle, Quebek, německého špióna Wernera von Janowski, jenž jako všichni další neschopní špióni Abwehru se choval tak, že majitel hotelu, ve kterém se ubytoval, okamžitě upozornil kanadské úřady, že jeho host v hotelovém baru platí zastaralou měnou ...

Janowski byl zatčen ve vlaku směrem na Montreal s ultramoderní velmi výkonnou vysílačkou ve svém zavazadle - poté se stal dvojím agentem a vysílal do BER falešné informace.

Pro námořní válku byly zprávy o počasí alfou a omegou, proto v 9/43 ponorka U-537 vyplula z Kielu přes norský Bergen do Martin Bay v severní části Labradoru s meteorologickým týmem na palubě, který zde úspěšně vysadila, a který zde zřídil automatickou meterologickou stanici Wetter-Funkgerät Land-26/Weather Station Kurt, Martin Bay.

Stanice fungovala perfektně ( baterie vydržely tři měsíce) i navzdory pravidelným leteckým hlídkám kanadského letectva.

V 7/44 U-867 vyplula z Bergenu, aby stanici dodala nové zařízení, ale byla potopena. Nacistická povětrnostní stanice v Kanadě bez úhony přežila až do 80.let, kdy byla odvezena do Kanadského vojenského muzea.

Autor: Andrea Kostlánová | úterý 4.9.2012 16:27 | karma článku: 22.98 | přečteno: 6798x

Další články blogera

Andrea Kostlánová

Prodej dětí – poptávka stimuluje nabídku

Jean-Jacques Rousseau hlásal lásku k bližnímu, ale své děti dal do sirotčince, ani Albert Einstein láskou k vlastním dětem neoslnil. Jak vypadaly sirotčince dříve, ukazuje Charles Dickens a Maupassant, u nás vyšla knížka o

10.2.2024 v 15:09 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 478 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Ochrana žen a dětí je katastrofická, zatímco z LGBT se stává privilegovaná kasta

Lidská práva nedodržuje mj. drtivá většina afrických států. Téměř všechny podepsaly Mezinárodní úmluvu o potlačení a trestání zločinu apartheidu z roku 1973, která byla přijata z iniciativy Kremlu,

9.2.2024 v 11:42 | Karma článku: 11.95 | Přečteno: 478 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Rudolf Hess i Wallenberg věděli to, co se neměla dozvědět veřejnost

Stejně jako Wallenberg i Hess věděl to, co se veřejnost nikdy neměla dozvědět.- že nacisté spolupracovali se sionisty, kteří od nich Židy vykupovali, a rovněž i s bolševiky, kteří ukrajinské a běloruské Židy nacistům vydávali.

8.12.2023 v 19:36 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 716 | Diskuse

Andrea Kostlánová

Švédská vláda půjčila Kremlu milióny v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení

Švédský vyslanec v Moskvě v 12/1946 – „ Bylo by skvělé, kdybychom dostali odpovědˇ, že je Wallenberg mrtvý „, aneb socialistická vláda v 10/1946 půjčila Kremlu 300 mil. dolarů v době, kdy byl švédský diplomat v sovětském vězení.

18.11.2023 v 18:15 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 20 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 237 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 105 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.89 | Přečteno: 581 | Diskuse
Počet článků 1105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1381

Mám doktorát z mezinárodního práva a zahraničněpolitické vztahy jsou mojí vášní. Motto pro můj blog : "Take away that pudding, it has no theme." Winston Churchill

email : kostlannova@email.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...