NordStream a jeho vojenské důsledky

Nejen pobaltské státy se cítí ohrožené koncentrací ruských vojsk kolem Petrohradu, ledaže by si je Putin k Petrohradu stáhl pro vlastní bezpečnost ( každá diktatura vede k ekonomickému krachu a k obohacení jen diktátorových pochopů ) .  

Také Švédsko je ze strany Ruska ohroženo, a zvažuje za tímto účelem svůj vstup do NATO ( švédsko-norská námořní úderná skupina by pro Kreml znamenala problémy nejen v pobaltském regionu, ale i při jeho uchvacování Arktidy ).

Třebaže švédská společnost je v otázce vstupu do NATO rozpolcená (na rozdíl od české rozpolcenosti ohledně US radaru, ve Švédsku jde o finanční, nikoliv politický rozměr), proatlantický vektor je ve Švédsku citelně silnější, což naznačila nejen jeho ochota připojit se k bombardování Libye poskytnutím gripenů, ale i další spolupráce s NATO …

Švédsko by si však nepomohlo, Obama 5.1.012 podstatně snížil US finance plynoucí do pokladny NATO, a raději je nasypal do pokladen firmám vyrábějícím solární panely, které budˇ krachují nebo podnikají v Číně, autům s elektrickým pohonem, kdy výroba jednoho vyjde na 20 mil. dolarů, třebaže je nikdo nekupuje, a jiným podobným užitečným projektům …

Vedení EU řeší jen globální oteplení, Německo řeší jen ruský plyn, Francie nebude bojovat vůbec pro nic ( „ Nebudeme umírat pro gdaňský koridor !“ ) , a v UK by se vlády musel chopit nový Churchill, aby LON neřešil jen svůj příspěvek do rozpočtu EU …

NATO by tak proti jakékoliv ruské expanzi protestovalo jen verbálně.

Zatímco Kreml má významné radarové stanice na bělorusko-polských hranicích, a v Kaliningradu balistické rakety s jadernými hlavicemi, NATO má v této oblasti jen pár protiraketových střel …

Vpád Kremlu do pobaltských států ( taktéž do Česka) by se tak řešil jen na úrovni rezoluce RB OSN, třebaže Poláci by asi znovu bojovali bez ohledu na komunistickou minulost a přátelská objetí Komorowského (litevského původu) s Putinem …

Švédové zvažují i společnou švédsko-norskou vojenskou komisi, kterou by společně čelili choutkám Kremlu na spolknutí většiny Arktidy, a která by pomohla i Finsku navzdory jemu samotnému, protože Finsko udržuje s Kremlem „ zvláštní „ vztahy .

Dalším vysněným projektem Švédska je výše zmíněné vytvoření skandinávské jednotky rychlého nasazení …

Optimismus však není na místě, protože ve FS veterány, kteří v roce 39 bojovali proti Rusku, a do posledního dechu navštěvovali Mannerheimův memoriál a jiné vojenské hřbitovy, na kterých spílali Kremlu, vystřídala generace, zastoupená synem bývalého ministerského předsedy Sukselainena, která s Ruskem intenzívně obchoduje, a touží po jediném - aby jednotlivé evropské státy zanikly, a vznikly Spojené státy evropské s metropolí v Petrohradu, o což se snaží Putin v 21.stol. opětovným přepsáním historie pobaltských národů …

Jediným odstrašením pro Kreml AD 2012 jsou samotné pobaltské národy, bytˇ zeměpisně proti Rusku nechráněné  : ozbrojení Lotyši nechtěli Rudé armádě/RA vydat přístav Lipawa/Libau ani po 8.5.45 ( vojenský přístav je dodnes megaskladištěm zbraní a munice) , a v Litvě protibolševičtí partyzáni bojovali ještě 12 let po znovuobsazení země 9.5.45 ( strategická Klapejda byla ministátem Řádu německých rytířů, viz bitva u Grunwaldu 1410) …

V roce 94 Kreml zinscenoval formální odchod ruských okupantů z Estonska, ale konalo se překvapení – Rusové se do Ruska vrátit nechtěli, a to ani ruští kolonové, které do pobaltských zemí přemístili ruští „osvoboditelé“ poté, co již podruhé deportovali v dobytčích vagónech zdejší národy na otrocké práce do vyhlazovacích gulagů na Sibiři.

Je příznačné, že se Rusové dodnes pobaltským národům, ani Polsku, ani Ukrajině za svoji genocidní politiku neomluvili , naopak Kreml z nich učinil „ státy Osy zla „ , a obviňuje je z agresívní špionáže a z utiskování ruského etnika, které se nechce vrátit do Ruska, ale odmítá se naučit místní jazyk …

Hlavní problém pro Polsko, pobaltské a skandinávské státy však představuje rusko-Schröderův projekt plynovodu NordStream, kterým nejen vzroste v této oblasti politický vliv Ruska, které sklouzává do diktatury, ale ohrožuje tuto oblast i vojenskými důsledky ( plošiny a stanice, i kdyby spadaly pod švédskou jurisdikci v rámci pobřežních vod,  budou pod kontrolou ruské vojenské zpravodajské služby GRU jako její tykadla, a na své si přijde i FSB, která na nich bude zajištˇovat ochranu zaměstnanců před  „teroristy“, což znamená  nezanedbatelné rozšíření ruské vojenské přítomnosti jako odrazový můstek pro pohlcení pobaltských států, včetně PL, a nepomohly by ani bilaterální smlouvy, pokud by vůbec byly uzavřeny, protože ruské a švédské scénáře vedení protiteroristických akcí jsou rozdílné jako nebe a dudy) …

GRU a FSB již dnes pro své výzvědné aktivity v oblasti Baltského moře využívají falešné prostředníky a falešné subkontraktory registrované offshore , čímž se zbavují jakékoliv odpovědnosti, včetně za neekologické chování.

Skutečnost, že je NordStream registrovaný ve Švýcarsku/CH situaci významně zhoršuje, protože se stal naprosto finančně neprůhledným .

Nejjednodušším řešením by bylo naklást dodatečné paralelní produktovody k již existujícím, čímž by se podstatně snížil i neblahý ekologický dopad kladení potrubí pod mořem .

Pro projekt, který by spoléhal pouze na Bělorusko, by se asi nenašel investor, proto nejlepší variantou by byla pozemní „ jantarová“  trasa přes Lotyšsko a Litvu, která by Rusko a západní Evropu spojila bez třetích smluvních stran.

S touto variantou však NordStream nepočítá, a projekt záměrně obešel i výlučná ekonomická pásma pobřežních států, třebaže by tím podstatně zkrátil svoji trasu.

Projektem NordStream se zvýšilo riziko kolizí tankerů v této oblasti, a kvůli projektu NordStream není možné zvýšit kapacitu plynovodu Jamal-Evropa (z Tˇumenské oblasti Sibiře) .

NordStream sice pokračuje šnečím tempem, ale ohrožuje regionální stabilitu a zaběhlá partnerství, protože je pravděpodobné, že se stane jablkem sváru v této oblasti, at ˇ již z technických či smluvních důvodů,  přičemž jeho stavbou budou postiženy všechny pobřežní státy, nejvíce PL.

Podle plánu Gazpromu rozděluje členy EU na dvě skupiny, a je na překážku jednotné energetické politice EU .

Rusko by získalo silné politické páky nejen proti pobaltským státům, ale i vůči Ukrajině a Bělorusku (Kreml bude moci přesměrovávat tok plynu), a proti všem státům, které se na něj napojí ( kromě Německa i DK, NL, Belgie a UK) …

Ukrajina, Bělorusko, pobaltské státy a PL by své politické páky vůči Rusku ztratily, a přijdou o zisk z tranzitních poplatků …

Gazprom bude ovlivňovat ceny plynu v Evropě, a evropský energetický průmysl tak nebude stimulován, aby se modernizoval.

Z ekologického hlediska je sice plyn lepší volbou než uhlí, nicméně EU na uhlí zase přechází, mnohé státy se obávají, že ruský politický systém bez zaběhlých demokratických pák, což prokázala jeho „ privatizace“ ze strany Putina , by mohl tok plynu západní Evropě přerušit v důsledku politického vydírání.

NordStream tak znamená diverzifikaci dodávek pro několik států EU, ale nikoliv diverzifikaci dodavatele. Gazprom výrazně pronikne na vnitřní trh EU, zatímco Kreml nadále odmítá vpustit na vnitřní ruský energetický trh západoevropské konkurenty .

Problémem je různý pohled na „ strategické partnerství“, kterým se Putin tak rád od roku 00 , kdy začalo rusko- evropské energetické partnerství, ohání, ale na tlak EU a WTO, aby Rusko svůj energetický trh liberalizovalo,  prohlásil , „ atˇsi EU nedělá žádné iluze, protože Kreml Gazprom nikdy nerozdělí, a EU bude vždy jednat jen s ruským státem, a ruským státem jsem já Putin Veliký „ …

Proto, aby Gazprom zůstal monopolním dodavatelem, Kreml neratifikoval Evropskou energetickou chartu ani Protokol o tranzitu, čímž dokazuje, že by neměl být považován za spolehlivého dodavatele pro Evropu ( podle toho, jak se mu to hodí , jedná přímo s Bruselem, anebo vyjednává bilaterálně tam, kde je pro něj výhodnější Brusel obcházet, a tak úmyslně zasévá mezi členské státy neshody a sváry, Brusel není schopen proti těmto státům, které s Kremlem uzavírají dlouhodobé problematické kontrakty o odběru, zakročit ) …

NordStream tudíž rozhodně není společným projektem EU, protože jde proti zájmům některých jejích členů, a na rozdíl od tvrzení Kremlu, projekt NordStream od EU nezískal „zelenou“ oproti jiným projektům …