Kaliningrad, geopolitický rukojmí Kremlu

Nebezpečnou ruskou enklávou ( Kreml raději pro negativní vnímání enklávy nazývá Kaliningrad exklávou), ruským ostrovem v EU, či „ černou dírou“ EU,  je Königsberg, který byl v roce 45 obsazen Rusy, a v roce 46 přejmenován na Kaliningrad .

Jeho původní obyvatelé baltští Prusové nikdy nepřijali křestˇanství, 997 zabili pražského biskupa Vojtěcha, jenž se je vypravil pokřtít, mazovský kníže Konrád si na pomoc proti pohanským Prusům pozval v roce 1226 Řád německých rytířů, který v roce 1255 založil Königsberg/na počest krále Přemysla Otakara II, jako hlavní město Východního Pruska.

Baltští Prusové byli vyhlazeni Němci, a Němci byli na oplátku deportováni a vyhlazeni Rusy, kteří východopruskou enklávu poté kolonizovali, a přejmenovali na Kaliningradskou oblast, ve které dnes převládají Rusové (78%), 9% Bělorusové, 7% Ukrajinci, zbytek jsou Litevci a Poláci ( Kreml se je snaží proti sobě poštvat, např. nadhazuje, že by Varšava měla na Litvě  požadovat vrácení města Vilnius, které jí patřilo v letech 23-39 ) …

Litva se od ostatních pobaltských států odlišuje tím, že nemá početnou ruskou menšinu, její početně významnou menšinou jsou Poláci, kterým agenti Kremlu  připomínají, jak jsou utiskovaní, ale litevští Poláci, kteří zde žijí 400 let, na to nereagují, mají vlastní školy i univerzitu, a většina z nich , na rozdíl od ruské menšiny, ovládá litevštinu ( je založena na češtině, ze které vznikla) .

Jediný spor, který mezi Litevci a litevskými Poláky probíhá, je o psaní písmen, protože litevština nezná dvojité W.

Východní Prusko bylo německou enklávou v letech 1920-1939, jejíž historie začala 14 body prezidenta Wilsona, z nichž jeden požadoval vytvoření polského/ PL státu na všech územích s převládající PL komunitou, který měl mít i přístup k Baltskému moři. Wilsonova přání realizovala Versailleská mírová smlouva 4.10.1919, která vstoupila v platnost 10.1.1920.

Východní Prusko tak přišlo o 40.000 km2 a 2.3 mil. obyvatel, polský/gdaňský koridor se svobodným městským státem Danzig/Freie Stadt D. byl 30-90 km široký, a zatímco Německem postoupený koridor Polsku poskytoval přístup k moři, byl problematický pro Východní Prusko.

Stejně jako později v případě západního BER, nákladní vlaky mohly být užívány pouze pro tranzit, takže vagóny musely být celně zapečetěné.

PL bylo na základě Versailleské  smlouvy povinno zabezpečit cestování mezi Německem a Východopruskou exklávou PL železnicí bez pasů a celních kontrol, pravidla pro cestování upřesňovala Pařížská smlouva  z roku 21.

Pro silniční dopravu však bylo zapotřebí PL vízum, věci převážené v autě podléhaly celní kontrole, a bylo možno jezdit jen po vymezených „tranzitních“ silnicích …

( Pro pozdější ruskou enklávu byl dohodnut mezi Ruskem a EU na 10. vzájemném summitu v 11/02 „litevský koridor“, v dohodě byla bohužel vsuvka, kterým EU „ uznávala specifickou situaci Kaliningradské oblasti, součásti RF „ (!) ,  do 1.7.03  nebylo zapotřebí litevské vízum, poté toto vízum občané RF dostávali zdarma, a při zakoupení lístku na vlak/autobus současně eletronickou formou poskytli údaje z pasu litevskému konzulárnímu úřadu - přesto Dimitrij Rogozin, dnes velvyslanec RF při NATO, dříve Putinův emisar na Severním Kavkaze či v Kaliningradské oblasti,  neváhal přirovnat litevské praktiky k „ Pinočetovým „ , viz Izvěstija  z 20.6.02 ) …

Nacistické Německo požadovalo postavit přes „PL koridor“ etrateritoriální dálnici, která by nepodléhala PL jurisdikci - Východní Prusko, ležící mezi nepřátelským PL a bolševickým Ruskem, hlasovalo v roce 33 jednohlasně pro NSDAP, aniž by tušilo, jaký konec si tím předplatilo ( jeho obyvatelé nejenže přišli o rodinné statky a půdu, ale ti, co před RA včas neprchli, byli do podzimu 48, kdy byli všichni do jednoho deportováni do Německa, využíváni jako otrocká pracovní síla, která dodávala RA potraviny, dokud nedorazili ruští kolonové ) .

Bitvou o Westerplatte u ústí přístavu města Gdaňsk začala 2.sv.v., když do kanálu Westerplatte vplula na předstíranou  „přátelskou“ návštěvu lodˇ Schleswig-Holstein, která 1.9.39 ve 4.45 ráno zahájila dělostřeleckou palbu ze svých děl.

Königsberg/Královec je rodištěm slavného humanisty a osvícenského/Aufklärung filozofa  Immanuela Kanta /1724 - 1804/, jenž ze svého rodného města za celý svůj život nevystrčil paty.

Königsberg Albertina Universität z roku 1544 byla bolševiky přejmenována na Univerzitu Immanuela Kanta.

Bolševici chtěli z povědomí světa vymazat jakoukoliv stopu vedoucí k zdejší historii Řádu německých rytířů, důsledně přejmenovali všechna města , městečka, ulice i uličky, takže jedinou stopou vedoucí k německé historii byl Immanuel Kant (třebaže v Königsbergu se narodil i Johann Gottlieb Herder, Hannah Arendt, aj. známé osobnosti ), ale sochu mu zde postavili až Němci v roce 92.

V oblasti Königsbergu jsou i slavná místa napoleonských bitev  - Tilsit, Friedland a Eylau/dnes Sovietsk, Pravdinsk a Bagration …

Ve vybombardovaném a ohořelém Königsbergu skončily v roce 45 i stopy po ukradené Jantarové komnatě ( stěny lemovaly obří kusy jantaru nejrůznějšího odstínu, pokryté z jantaru vyřezanými ozdobami, údajně měla cenu 30 miliónů ve zlatě ) z Jekatěrinského paláce v Puškinu/bývalé Carské selo u Petrohradu, carovy letní rezidence ( carovi  Petru I. Velikému ji daroval pruský panovník Friedrich Wilhelm I. ) .

Po skončení obléhání Leningradu z Jekatěrinského paláce zbyly jen ohořelé ruiny lemované zmrzlými těly Němci oběšených lidí.

Podle bolševiků ji rozebranou v bednách  ukradli nacisté ( údajně maršál Küchler s Erichem Kochem v roce 41, kteří ji na podzim 42 nechali odvézt do Königsbergu, kde „těsně před“ příchodem RA zmizela ( ale podle pověsti ji měl v jezeře u smolenské silnice utopit za ústupu z MOW 1812 již Napoleon I)  …

Königsberg spojenci vybombardovali 30.8-2.9.44, jantarový poklad byl údajně ukrytý ve sklepě pod zámkem (který rovněž vyhořel) dle výpovědi jistého dr. Rhoda pro jistého pluk. NKVD prof. Brjusova, manželé Rhodovi brzy na to zemřeli.

Celé město však bylo velkým labyrintem podzemních chodeb.

Bolševici záměrně potlačili i „hanzovní“ dynamiku Kantova ostrova Kneiphof, z elegantního ostrova, srdce Königsbergu, učinili zanedbanou lokalitu.

Zdejší za války rozbořenou katedrálu znovu postavenou po roce 91 z německých peněz Rusové přeměnili na ortodoxní svatostánek, a ponechali jen protestantskou kapli a Kantovo muzeum …

Königsberg, staré hanzovní město se spoustou zeleně, zcela zničené po spojeneckém bombardování, se neubránilo stalinskému betonovému urbanismu, jehož vrcholem bylo, když byl z příkazu Brežněva koncem 60.let dynamitem vyhozen do povětří zdejší hrad, na kterém byl v roce 1701 korunován první pruský král …

Kaliningrad s údivem zjistil, že se jmenuje Königsberg, až v roce 05, kdy oslavil 750 let od svého založení ( proti oslavám, které podpořila EU, se postavili ruští váleční veteráni s tím, že je hnusné oslavovat „fašistickou“ minulost města, takže Putin celonárodní oslavy zrušil, třebaže na ně již pozval Chiraka i Schrödera, a z celostátních oslav učinil oslavy jen regionální, mimochodem Königsberg je rodištěm Putinovy manželky ) …

Do příchodu Putina se uvažovalo o tom, že se městu jeho původní jméno vrátí, ale nešlo o tak snadnou věc , jako když se „ukazem“/nařízením  město Kalinin,150 km severně od MOW, vrátilo ke svému původnímu názvu Tver.

Dnes již nikdo nemá odvahu Rusům připomenout, že je čas na jeho vrácení, naopak, všichni v 12/ 91 , kdy se SU rozpadl, mlčky přihlíželi, jak si Königsberg  jako nezákonné  „ dědictví“  přivlastnila RF , třebaže nejbližším „ ruským“ městem je Pskov, 600 km od Kaliningradu ( MOW je vzdálená 1.200 km),600 km je to i do Berlína/BER či Kodaně .

V roce 91 se tak hranice mezi Kalinigradem a Litvou staly mezinárodními hranicemi .

Tato násilně rusifikovaná enkláva má dnes tři lepší politické možnosti – navrácení Německu, její rozdělení mezi PL a Litvu, nezávislost s připojením k EU.

Háček je v tom, že pro Rusko nabyla Kaliningradská oblast s těžbou jantaru ( 90% světových zásob) strategický význam (hospodářský význam však pro Rusko  nemá žádný ),protože po roce 91 Rusko přišlo o podstatnou část přístupu k Baltskému moři, a v této enklávě drží nezamrzající přístavy Pillau/Pilava, dnešní Baltijsk, a Kaliningrad ( na rozdíl od zamrzávajících přístavů Petrohrad a Kronštadt ve Finském zálivu) …

Kreml by potřeboval i litevské přístavy Klaipejdu/Memelburg a Liepaja, přes které prochází 20% ruského námořního obchodu .

Litva a PL s obavami sledují navrhovaná řešení ruského „tranzitu“ přes  Litvu, z nichž Putin prominentně propaguje prokopání tunelu přes Litvu na běloruské hranice …

Mají strach, aby se "litevský tranzitní koridor“ nestal pro Rusy záminkou, jako se  „ polský/gdaňský koridor“ stal pro nacisty záminkou k vymazání PL z mapy Evropy …

Rusové z Königsbergu  neučinili ani druhé „ okénko“ ( jak by řekl Puškin) do Evropy ( po Petrohradu) , ani „ baltský Hongkong „ , ale ruský pašerácký koridor ( černá ekonomika tvoří 60%) , v němž se prodávají hlavně ruské zbraně ( dodávané z místní námořní letecké základny, počet jejích jednotek byl drasticky snížen pod 9.000 mužů) , drogy, luxusní kradená auta, a provozuje se prostituce.

Z ekologického hlediska Rusové učinili z Kaliningradské oblasti, kde skladovali chemické a biologické zbraně, extrémně znečištěnou oblast, načasovanou ekologickou bombu ( do místních vod Baltského moře jde veškerý průmyslový odpad dřevozpracujícího průmyslu,  domácí odpad , i odpad z námořní letecké základny) …