Geopolitický fatalismus, aneb svaté sféry ruského vlivu I.

Jak Putin podněcuje a " řeší" separatismus na ruských hranicích, aneb shrnutí politiky appeasementu Západu a Putinových okupací, anexí, " referend" (Kreml nové " republiky"  nejprve uzná, a poté v nich zinscenuje referendum, ve kterém tyto prohlásí, že se připojují k RF) a " normalizací" ...

Pobaltské státy marně upozorňují na výrazné posilování ruského ekonomického a politického vlivu v pobaltských státech (Lotyšsko má 35% rusofonních občanů, Estonsko 29% , Litva 8% ), a jsou znepokojeni tím, jak je Putin čím dál intenzivněji obviňuje ze špionážní činnosti vůči Rusku  … 

Po jejich vstupu do EU a NATO Rusko s pobaltskými státy nenormalizovalo své vztahy, naopak, Rusku vyhovuje „pnutí“ ve vzájemných vztazích, které Putin záměrně vyvolává, přičemž ekonomicky je čím dál více „přebírá“  …

Litvu politicky stresuje kvůli ruské enklávě Kaliningradu, Lotyšsko a Estonsko kvůli ruským menšinám, jejichž „ pronásledování „ ze strany těchto dvou států Moskvě poskytuje záminku, aby s nimi nepodepsala smlouvy o delimitaci hranic, třebaže jsou již celé roky připravené k podpisu …  

Ruské letouny neustále narušují vzdušný prostor pobaltských zemí.

Protože mj.  pobaltské státy a Polsko tvrdí, že byly Rudou armádou okupovány, nikoliv osvobozeny, 15.5.09 Medvěděv obnovil bývalou sovětskou  „Komisi pro boj proti falšování historie na úkor ruských zájmů „, což sarkasticky navozuje domněnku, že povolené je jen falšování dějin pro ruské zájmy užitečné (viz můj článek Putin, mistr dezinformací) ...

Separatismus v Podněstří

Poté, co RF odtrhla Podněstří od Moldávie, Putin nabídl vyřešení ruského separatismu v Podněstří opětovným začleněním Podněstří do Moldávie, kterému by Moldávie, podle ruského plánu, poskytla „širokou autonomii „ za to, že Moskva uzná trvalou, nikým jiným neuznanou neutralitu Moldávie, aby tato nemohla vstoupit do NATO ...

Moldávie „ neutralitu“ vyhlásila ve své ústavě z roku 94, jednak aby se zbavila ruských jednotek na svém území, tj. v Podněstří, které však její vyhlášenou neutralitu ignorují, a měla záminku pro své odmítnutí podepsat s Ruskem smlouvu o vojenské spolupráci, a jednak aby vůbec vklínění mezi Ruskem a Rumunskem přežila.

Moldávie by však ještě musela, dle přání Putina, vystoupit z GUAM, neformálního svazku vytvořeného s Ukrajinou, Gruzií a Ázerbájdžánem pro snížení ruského vlivu, který je pro Moskvu trnem v oku.

V malém Podněstří je rozmístěno 1.500 vojáků ruského „mírového“ sboru, a zdejší ruská separatistická entita kontroluje četné zbrojovky a vojenská skladiště ( je zde největší evropské skladiště min a granátů) .

„Prezident“ ruských separatistů, podporovaný ruskými „ vlasteneckými kruhy „ , které financovaly zdejší „ revoluci za nezávislost“ ze 9/90, kdy vyhlásily nezávislé Podněstří, a „referendum“ ze 9/06, na základě kterého připojily Podněstří k RF, vládne jako absolutistický vládce.

Privatizoval všechny zdejší výnosné podniky tak, že je předal do vlastnictví významných ruských obchodníků z řad KGB/FSB ( viz můj článek Nová politika Kremlu vůči Moldávii).

Sevastopol

Putin svého času prohlásil, že není nakloněn tomu, aby se ruská flota v roce 2017 ze Sevastopolu stáhla, jak se k tomu Rusko zavázalo ve třech dohodách z roku 1997, o to více, že, jak Rusko tvrdí, jde jen o rámcové mezivládní politické dohody, které k tomu, aby mohly být realizovány, potřebují ještě podrobnější „prováděcí“ zákony vzešlé z nějaké rusko-ukrajinské komise speciálně k tomuto účelu ustavené , které dnes neexistují. 

Bývalý velitel ukrajinské floty Vladimir Beskorovajny 30.1.07  v rozhovoru pro BBC prohlásil, že jediným východiskem pro Ukrajinu je, aby ukrajinský Ústavní soud znalecky posoudil, jak jsou tyto tři dohody z roku 1997 plněny, a navrhl jejich zrušení z důvodu jejich neplnění ze strany Moskvy/MOW , která Sevastopol po celou dobu v podstatě okupuje …

Reagoval na potyčku mezi ukrajinskými důstojníky a ruským velením floty, kdy ukrajinští důstojníci, vybaveni soudním příkazem, přišli 23.1.07 obsadit radionavigační stanici Mars-75, ale nebyli do ní Rusy vpuštěni s tím, že podle dohod z roku 97 musí veškeré majetkové otázky upravit speciální bilaterální komise ustavená k tomuto účelu …  

V 6/ 08  Putinova duma Kremlu „doporučila“, aby Ukrajině vypověděl těžce vydobytou smlouvu o přátelství z roku 97, pokud Ukrajina učiní „ jakýkoliv další krok ke členství v NATO „ …

Strategická námořní základna Sevastopol je „svobodné město“ pod přímou správou Kyjeva. Zde kotvící bývalá sovětská/SU černomořská flota byla 1997 rozdělena na část ruskou a ukrajinskou, a námořní základna byla pronajata Rusku, ale jen do roku 2017 s tím, že další prodloužení nebude.

11.5.08 starosta Moskvy Jurij Lužkov při návštěvě Krymu vykřikoval, že přístav Sevastopol musí být připojen k RF, což ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov komentoval jako "oprávněný požadavek většiny Rusů, který neohrožuje státní suverenitu Ukrajiny " ...

Kyjev okamžitě prohlásil Lužkova za osobu non grata/nežádoucí, a zakázal mu vstup na Ukrajinu.

Po výkřicích Lužkova a Lavrova, že Sevastopol patří Rusku, prezident Juščenko podepsal 20.5.08 dekret stanovující, že do dvou měsíců bude přijat zákon o odchodu ruských sil ze Sevastopolu (13.000 mužů) k původnímu domluvenému datu (2017).

23.5.08 ruský velvyslanec při NATO Dmitrij Rogozin v moskevském rádiu Echo prohlásil, že " město Sevastopol je neoddělitelnou součástí ruské floty kotvící zde již 225 let, a proto ruská flota z přístavu nikdy neodejde „ ...

Tentokrát vyhrotil situaci šéf ruského námořnictva viceadmirál Vladimir Vysotskij, když prohlásil, že má v úmyslu zvýšit počet ruských lodí v Sevastopolu ze smluvních 35 na 100, „ protože ruská flota Sevastopol neopustí ani po roce 2017 “ … 

Jak ruská armáda donutila Gruzii vstoupit do SNS

Hrátky Kremlu s nacionalistickým cítěním národnostních menšin, a jeho dvojí hra za účelem destabilizace jihokavkazského regionu, aby Kreml mohl ovlivňovat Tbilisi a Baku ( „zmrazeným“ karabašským  konfliktem), jsou nebetyčně průhledné.

Z Jižní Osetie a Abcházie se silnými ruskými menšinami Kreml dohlížel na Gruzii,  zrovna tak zneužíval Osetinců, Moskvě vždy loajálních (Stalinova matka byla Osetka), protože Osetové jsou jedinými ortodoxními křestˇany na Sev. Kavkazu .

Když se Osetinci z Jižní Osetie chtěli 1989 připojit k Severní Osetii, Kreml stál na straně  Tbilisi .

Tehdejší gruzínská komunistická vláda se souhlasem Gorbačova odebrala Osetincům  v 3/90 statut autonomní oblasti, a  boje propukly znovu. 

Gorbačov jejich snahy o nezávislost krvavě potlačil (51 mrtvých, 25.000  uprchlíků, 1990 dostal Nobelovu cenu za mír …) .  

Útvar Jižní Osetie  je výmyslem „alchymisty“ Kavkazu Stalina z roku 1922, kdy Osetii  rozdělil na S a J  : „dělnickými“  Osety, které popuzovali proti  nadřazené „gruzínské aristokracii“ , bolševici chtěli kontrolovat buržoazně-nacionalistickou Gruzii, kterou považovali za hnízdo antibolševismu .

Jak vypadá ruská „ neutralita“ v praxi

Gruzie od vyhlášení nezávislosti v podstatě nekontrolovala autonomní rep. Abcházii  (bývalá perla sovětské Riviéry, Abcházové tvoří 45% obyvatel, dále zde žijí Arménci a Řekové ) , ani autonomní oblast Jižní Osetii, území, které kontrolovaly ruské tajné služby, a jen částečně kontrolovala bohatou Adžárii . 

Jak sám Eduard Ševardnadze/ EŠ prohlásil, „ Moskva/MOW byla hlavní překážkou, proč se Gruzínci nikdy nemohli úspěšně dohodnout s Abcházci…   

6.8.92 se EŠ definitivně, pro neshody jak řešit situaci v Abcházii, rozešel s těmi, kteří jej „korunovali „ : pučistický  promoskevský premiér podporoval výlučně vojenské řešení , kdežto EŠ se snažil do abcházského konfliktu zapojit mez. organizace, zejm. mírové jednotky OSN , a situaci v Abcházii vyjednat s MOW za jednacím stolem, ale  mírové urovnání se ruskému genštábu nehodilo  …

20.2.93 ruské letouny demonstrovaly svojí sílu nad přístavem Suchumi, a ruský ministr obrany Gračev vyhlásil Abcházii a Adžárii za  sféry ruských strategických zájmů …

23.2.93 na zasedání parlamentu EŠ prohlásil, že před uzavřením smlouvy s Ruskem o přátelství by ruská vojska měla z Gruzie odejít, a v tomto smyslu byla odhlasována parlamentní rezoluce.

Na začátku války neměli Abcházové žádnou těžkou výzbroj, koncem války měli tanky, děla, obrněné pěchotní vozy, těžké dělostřelectvo, voj. lodě, vrtulníky - to vše z Ruska, které jim rovněž zajištˇovalo leteckou podporu, jak svědčí sestřelení stíhacího letounu SU-27 u Suchumi, o kterém však MOW tvrdila, že to byl gruzínský letoun přestříkaný na ruské barvy, a třebaže gruz. armáda žádný SU-27 nevlastnila, MOW v odvetu za toto „nařčení“ bombardovala postavení gruz. armády …

Ruské „mírové“ jednotky v Abcházii sehrály velmi negativní roli, kdy boje záměrně rozněcovaly, např. 20.2.93 ruské bitevní letouny SU-25  bombardovaly obytnou oblast v Suchumi, přičemž ruské velení nejprve tvrdilo, že to byla odvetná akce za to, že gruz. armáda bombardovala ruskou vojenskou laboratoř v Ešera, zatímco později MOW tvrdila, že letouny nepatřily ruské armádě, ale že přiletěly ze Severního Kavkazu …

Ševardnadze na to Moskvě odpověděl, že jelikož ruská armáda ovládá vzdušný prostor nad okresem Gudauta ( obří ruská letecká základna), nese odpovědnost za jakýkoliv útok z této oblasti, i kdyby přišel od Martˇanů …

S ruskými důstojníky z místní ruské letecké základny Gudauta, státu ve státě, a s ruskými zbraněmi Abcházci po 11 dnech krvavých bojů dobyli na překvapené gruzínské  armádě, jejíž těžká bojová technika po uzavřeném příměří  (!)  byla již odvezena ( v řadách Abcházců bojovali i proruští Čečenci „kadyrovci“   Kadyrova staršího, dobytí Suchumi se účastnil i tehdy neznámý Šamil Basajev, příslušník 104. ruské elitní výsadkové divize, jenž byl pověřen velením severokavkazských dobrovolníků, a byl od proruské abcházské vlády vyznamenán za hrdinství – zakrátko „přešel“  na druhou stranu, viz můj článek Falešný bin Ládin) .

Ruská armáda se bojů zúčastnila, přestože Jelcin vyhlásil v abcházské válce ruskou „ neutralitu“ …

V 9/93  tak byla gruzínská armáda abcházsko-čečensko-ruskými  jednotkami  zákeřně poražena , přičemž  jednotky, které dobyly Suchumi, v rámci etnických čistek  prováděných místními milicemi pod ruským velením vyvraždily 30.000  Gruzínců ( tyto etnické čistky a porušení dohody ze 27.7.93 odsoudila RB OSN v rez. č. 876 ze dne 19.10.93 ), a 250.000 gruzínských civilistů  v panice prchalo spolu s gruz. armádou přes Kodorskou soutěsku do gruz. regionu Svaneti, který sousedí s Abcházií … 

Válka tak skončila totálním vítězstvím abcházsko-severokavkazské muslimské aliance, financované a vyzbrojené Rusy (proti které o dva roky později bojovali v Čečensku …) …

Ševardnadze s rozprášenou gruzínskou armádou, jejíž pozice bombardovalo  „ neutrální“ ruské letectvo, byl nucen ustoupit tlaku MOW,  a souhlasit se vstupem Gruzie do SNS („přihlášku“ podal 9.10.93, nicméně, podal ji „osobně“ , aniž by konzultoval gruz. parlament) , což doposud odmítal, protože SNS slouží k zachování ruské nadvlády v postsovětském prostoru.

Ševardnadze musel dále Kremlu povolit,  aby rozmístil v nejstrategičtějších bodech Gruzie ruské „mírové“ jednotky, a to podle ženevských gruzínsko-abcházských jednání pod dohledem OSN … 

EU začala  „pumpovat“  do Abcházie  milióny dolarů na rekonstrukci, kde skončily nikdo neví  …

31.12.93 byl Zwiad Gamsachurdia, zákonný prezident Gruzie , ve vesnici  Šibula v kraji Semegrelo za nejasných okolností zastřelen ( Rusy zlikvidován cílenou střelou navedenou na jeho satelitní telefon , stejným způsobem  se Rusové v roce 96 zbavili prvního čečenského prezidenta Džochara Dudajeva, a 8.3.05 dostali dalšího nezávislého čečenského prezidenta Aslana Maschadova ), podle oficiální verze „spáchal sebevraždu“ …

V 3/ 94 Gruzie oficiálně vstoupila do SNS, a Abcházie byla nucena 4.5.94  podepsat gruzínsko-abcházskou dohodu o příměří/zastavení palby , na základě které byly do Abcházie vyslány ruské  „mírové „ jednotky/oficiálně mírové jednotky SNS s výlučně ruskými vojáky, které měly dohlížet na dodržování příměří  ve 24 km širokém narázníkovém pásmu mezi Gruzií a Abcházií , aby na demarkační čáře podél řeky Inguri obě strany oddělily.

Ruské jednotky se tak uhnízdily ve strategických přístavech Suchumi a Batumi, kdežto US jednotky, vyslané OSN na žádost EŠ jako mez. pozorovatelé /MONUG se od 27.7.93 usadily v Tbilisi .

Jak ruské „mírové“ jednotky nebyly absolutně vhodné pro tuto roli, vypovídají zprávy pozorovatelů OSN již z roku 93 „ nechovaly se nestranně, tvrdě šikanovaly místní obyvatelstvo, nespolupracovaly s pozorovateli OSN , neumožňovaly pozorovatelům OSN  svobodu pohybu v ruských  zónách, vojáci, včetně velitelů, byli kýmkoli zkorumpovatelní , normy pro udržování míru spolku SNS se drasticky lišily od norem OSN  … 

 „Mírový“ mandát svým jednotkám MOW opakovaně „zapomínala“ včas prodlužovat, takže v „mezičasech“ v Abcházii fungovaly ilegálně …

Rusko navíc pro svoji „ historickou“ roli v této oblasti požadovalo od RB OSN  „ mimořádné „  pravomoci pro tuto oblast ( viz můj článek Ruské tajné služby a jejich politická ruleta v Gruzii ) …