Co bude Putin dělat s íránským plynem ?

RF není žádná energetická velmoc, stará ložiska ropy a plynu jí docházejí, nakupuje plyn středoasijský, a ráda by se dostala k plynu íránskému. V kauze íránského plynu se Kreml přestal přetvařovat, a vyložil karty.

8.4.014 se skupina 5+1 ( Čína, RF, US,UK, F + Německo)  již potřetí od počátku letošního roku sešla  v Ženevě, aby s Íránem jednala o jeho jaderném programu s nadějí, že letos v létě bude konečně uzavřena dohoda s garancemi, že Írán neusiluje o výrobu jaderné bomby pod záminkou civilního jaderného programu, která ukončí desetiletí sankcí vůči němu.

Kreml však  tato mezinárodní jednání již během OH v Soči poslal ke dnu vlastním vyjednáváním ...

Kreml od počátku roku 014 bezostyšně vyjednává s Teheránem o nákupu íránské ropy výměnou za ruské  „ zboží „ ( 2. jaderný reaktor v Bušíru + zbraně, protože spolu s Rosneftem  vyjednává i ruský vývozce zbraní číslo 1 Rostech ) ve výši 20 mld dolarů/14.5 euro   ...

Kreml Teheránu tvrdí, že je připraven odebírat 500.000 barelů ropy denně ( po částečném zmírnění embarga má Teherán právo od 7/014 vyvážet  1 mil. barelů ropy denně, avšak Rusko není na seznamu povolených klientů ( Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Tchajwan, TR) ....

Aby RF nemohla být postižena sankcemi, prodej íránské ropy by nezprostředkovával Rosneft, ale nová zprostředkovatelská společnost zaregistrovaná v RF ( viz ekonomický deník Kommersant ze 17.2.014, založen 1909, 1919 jej zakázali bolševici, obnoven 1990) ...

Kreml jedná i o plynu.

Jak by však v době neexistující infrastruktury RF dodávala plyn do Číny (ropovod ESPO/East Siberia-Pacific Ocean zprovoznila v roce 010 v rámci obchodu " ropa za úvěr " ) , či jak by plyn dopravovala k uzavřenému Kaspickému moři je nejasné – co by Putin s íránským plynem dělal, je tudíž otázkou.

V 2/014 ruský návrh potvrdil íránský velvyslanec v MOW Mahdi Sanael s tím, že Kreml nemá žádný plyn, který by mohl dodávat Číně ...

Gazprom a Rosneft jsou petrodolary uměle nafouknuté kolosy, jejich rozpočet je závislý na vývozu těchto surovin.

Energetická infrastruktura RF je zchátralá, a zpracovatelský průmysl těžce zaostává za západními konkurenty.

Průměrné výkony energetického sektoru jsou jedním z hlavních důvodů stagnace ruské ekonomiky.

Světová banka odhaduje ekonomickou recesi RF na mínus 1.8 pro rok 014, a mínus 2.1 pro rok 015.

Kreml modernizaci energetického sektoru obětoval měšci s krátkodobou hotovostí, navíc vměšování se Kremlu do politiky Gazpromu a Rosneftu omezuje jejich investiční strategie.

Chátrající Gazprom se špatně přizpůsobuje světovým revolucím ve svém oboru, Gazprom byl mnohokrát vývojem zaskočen - obnovitelné zdroje energie, břidličný plyn, konkurence kapalného plynu, liberalizace evropského trhu, která ohrozila monopol Gazpromu nad plynovody.

Přesto jeho šéf Alexej Miller vládne Gazpromu již od Putinova zvolení na jaře 00.

Třebaže finance Gazpromu od roku 08, kdy byl na vrcholu, podstatně poklesly, Gazprom v rámci „ politické dělby práce „ mj. stále vlastní hlavní média, které kontroluje pro Putina.

Protože to Putin nařídil, Gazprom stále trvá na z hlediska rentability pochybném projektu plynovodu SouthStream s počátečními náklady 16 mld euro, který obchází Ukrajinu.

Také rozvojová strategie Rosneftu je sebedestruktivní, třebaže v roce 012 odkoupil většinový podíl TNK-BP, a stal se největší ropnou společností na světě.

Frajerskou transakci korunoval strategickým partnerstvím s US ExxonMobil, se kterým hodlá těžit ropu v ruské Arktidě (potřebuje západní technologie).

Nicméně investoři se do partnerství s Rosneftem nehrnou, protože pro ně není věrohodný svými politickými aktivitami -  stejně jako Gazprom, i Rosneft musí politicky pracovat pro Putina, např. financovat stavbu ropovodů do Číny či financovat ruské vojenské loděnice.

Rosneft těmito politickými proputinovskými aktivitami riskuje, že se stane jen avatarem Gazpromu ( v Kremlu probíhá nejen skrytý boj klanů, ale i boj mezi Gazpromem a Rosneftem, kdy každý začíná podnikat v oboru toho druhého).

Jakmile si Putin v 5/012 protiústavně prohodil funkce s Medvěděvem, vytvořil Energetickou komisi, která je mu přímo podřízena, a které předsedá Igor Sečin, bývalý tlumočník KGB/GRU v Angole/Mosambiku, Putinův stín.

Tato neprůhledná Komise dubluje vládu, a je překážkou pro vypracování zodpovědné strategie pro oba podniky.

Přesto oba zastaralé kolosy na hliněných nohou se Putinovi dokázaly i postavit,  odmítly převést část svých dividend do státní kasy, a zaštítěny jinými vlivnými státními podniky (Sběrbank, železnice, zbrojovky ), se postavily proti Medvěděvovu plánu na privatizaci sektoru  (!) ...

Ukrajina, jak bude platit za svoji energetickou fakturu?

Politický zvrat na Ukrajině z 22.2.014 přišel v době, kdy Ukrajina  teoreticky ztratila  svoji geostrategickou důležitost jako tranzitní země 80% ruského plynu, ale současně zůstala 100% závislá na ruském plynu a ropě ( ukrajinská faktura za energii činí ročně 14.58 mld euro) .

Ukrajina byla důvodem dvou energetických krizí z let 06 + 09, které v lednu uprostřed tuhé zimy ohrozily zásobování Evropy.

Z politických důvodů, kdy vláda v Kyjevě nebyla proruská, Kreml zastavil dodávky plynu Ukrajině z formálního důvodu neplacení faktur, takže Kyjev byl uprostřed tuhé zimy donucen odčerpávat plyn pro Evropu, Gazprom proto zastavil jakýkoliv vývoz plynu přes Ukrajinu ( proto Kyjev nikdy nesouhlasil oddělit právně i fyzicky tranzitní plynovody od místních, které dodávají plyn jen Ukrajině, jak požadoval Gazprom ) .

Nakonec se 4 evropské firmy spojily s Gazpromem (německé BASF + E.ON, nizozemská  Gasunie + francouzská  GDF Suez), a v letech 011 + 012 zprovoznily dvě trasy plynovodu NordStream, 1.224 km, spojující přes Baltské moře RF se severním Německem ( staví se další dvě).

Další plynovod vede do Německa přes Bělorusko a PL (Jamal) , a přes Černé moře do TR ( BlueStream), takže Ukrajina jako plynová tepna byla teoreticky odsunuta na vedlejší kolej ( některé přípojky do Evropy však  ještě nejsou zcela integrované, a německá odbočka NordStream do ČR (plynovod Opal)  ještě nedostala souhlas od EU) .

S anexí Krymu RF potřebuje anektovat i východní a jižní Ukrajinu, protože Krym je energeticky napojen na ukrajinskou energetickou a vodovodní sítˇ.

Stavba mostu přes Kerčskou šíji (7.5 km) by trvala minimálně dva-tři roky.

Gazprom, EDF,BASF a italská ENI staví přes Černé moře i jižní odbočku (South Stream, 2.380 km)  z přístavu Novorossijsk do přístavu Varna (BG), jejíž dvě trasy by měly být zprovozněny v roce 016, se stejným cílem – obejít Ukrajinu.

V roce 020 by tak tranzit ruského plynu přes Ukrajinu měl být, teoreticky, jen historií.

Kdyby si Ukrajina vybudovala kapacity na kapalný plyn, obešla by se bez ruského plynu zhruba za 10 let.

EU slíbila 11 mld euro, MMF 11 mld  euro, a US 1 mld dolarů, ale z dlouhodobého hlediska nikdo z nich energetickou fakturu za Kyjev platit nebude ( 9 mld euro za plyn +  6 mld euro za ropu) – Ukrajina tak bude muset přestat subvencovat ceny za energii, bude muset odbourat rozkrádání státních financí, a MMF vyžaduje i likvidaci oligarchického systému.

Ukrajina však má třetí největší zásoby břidlicového plynu v Evropě, a v 11/013 Ukrajina podepsala kontrakt na těžbu  břidlicového plynu s Chevronem.

Největší zásoby hydrokarburátů jsou však na Krymu, kde hodlají těžit přátelé RF ExxonMobil, Shell a ENI.

Po anexi Krymu EU zamýšlí uzavřít s US dohodu o svobodné výměně zboží, aby zhruba od roku 016 mohla kupovat US kapalný zemní plyn/LNG, a zaměří se na dražší irácký a kaspický plyn ( Ázerbájdžán, Turkmenistán, Írán), který by mohl začít do EU proudit od roku 019 – RF se na úbytek klientely z Evropy připravuje získáváním zakázek v Asii ( v 5/014 by měl Putin dorazit do Číny) ...