Gruzie, Saakašviliho „ moralizující „ nástupci

13.3.010 si Saakašvili/MS v předtuše zabrání Krymu dovolil jeden kanadský žertík . TV Imedi odvysílala v sobotu večer v hlavním vysílacím času zprávu, že Gruzii napadla ruská vojska – nachytal se i prezident Obama, jenž na tiskovce v přímém přenosu útok na Gruzii odsoudil. Někteří Gruzíni málem dostali srdeční infarkt, TV Imedi se omluvila, MS prohlásil, že jen ukázal, co Kreml zamýšlí, poslanec Dumy Konstantin Kosačev a Dmitrij Rogozin prohlásili MS za nebezpečného a chorého člověka.

V 10/010 Gruzie zrušila víza pro ruské obyvatele Severního Kavkazu, což Kreml označil za  „ provokaci a snahu rozdělit ruský lid „ s tím, že se takové opatření „vymyká civilizovanému dialogu mezi státy „ ( zatímco podporovat separatismus a zcizovat území je chováním civilizovaným ) …

Vesnice Perevi  na administrativních hranicích JO je zasazená do kamenitého svahu s volně pobíhajícími vepři a s koňskými spřeženími, které svážejí dřevo. Každý chlap zde má za opaskem plastikovou lahev s gruzínskou vodkou, která je možná nejstarším destilátem na světě.

Byla poslední gruzínskou vesnicí, kterou navzdory dohodě Sarkozyho s Medvěděvem ze 8/08 okupovali ruští vojáci i po podepsání příměří .

O vesnici Perevi, tři hodiny jízdy autem z Tbilisi, měli Rusové velký zájem, protože jim zkracovala cestu mezi dvěma vojenskými tábory.

Z vesnice Perevi Rusové odešli již jednou – v 12/08, avšak za 24 hodin se vrátili.

Naposledy z ní odešli ( za most do JO, za kterým vlaje ruská vlajka) 18.10.010 pod dohledem řeckého ex námořního důstojníka z bezprecedentní Pozorovatelské mise EU/EUMM, ustavené v 10/08 jako 300členný sbor EU civilních pozorovatelů .

Její pravidelné monitorovací hlídky, které procházely podél demarkační čáry, se přes tlumočníky tázaly jak místních úřadů  tak vesničanů, zda se nevyskytly problémy.

V této monitorované vesnici Rusové obtěžovali jen jediným, zato podstatným způsobem – při každém vstupu do vesnice a odchodu z vesnice každému kontrolovali na svém stanovišti před vesnicí osobní doklady .

Někteří z vesnice sarkasticky prohlašovali, že jediným pozitivem ruské přítomnosti bylo, že od jejich vesnic držela v patřičné vdálenosti Osety, ale že se ze strachu před ruskými vojáky neodvažovali chodit hlouběji do lesa, aby si nasbírali lesní plody a lískové oříšky …

Navzdory ruské okupaci JO osetské děti stále chodí do této vesnice do základní školy, a i Gruzíni by chtěli volně navštěvovat své příbuzné a známé za demarkační čárou v JO, kde na trzích prodávají, co si vypěstovali a vyrobili – do JO sice  zboží prodávat chodí, ale přes šikanující ruské kontroly a za značných omezení pro svůj prodej ( mohou provézt jen 30 kg nákladu ) .

Zatímco Rusové demarkační čáru volně přecházeli, pozorovatelé EUMM nesměli na území JO vkročit ani polovinou chodidla ( což platilo i o Abcházii)  …

V každé z obou gruzínských provincií, přeměněných do obřích ruských základen ( jejichž zřízením  Putin místním lidem „ přinesl svobodu „) měla ruská armáda k roku 010 zhruba 4.000 vojáků.

EUMM si nedělá iluze – konflikt je jen zmrazen, z JO bylo vyhnáno 30.000 Gruzínů, jejich domy a majetek zabrali Osetové, a neumožnili nikomu se do JO vrátit.

Kreml v Ženevě jednání sabotuje, protože trvá na tom, že není stranou konfliktu, a domáhá se být prostředníkem jako EU.

1.4.011 se Mezinárodní soudní dvůr spravedlnosti v Haagu prohlásil za věcně nepříslušným pro posouzení gruzínské stížnosti na RF, že prováděla etnické čistky v Abcházii a JO s tím, že mezi stranami sporu měl nejdříve proběhnout dialog ( obětˇse nejprve musí dohodnout s vrahem)  …

5.11.011 Tbilisi oznámilo, že „rozkrylo ruskou špionážní sítˇ“, ze které zatklo 9 Gruzínů a 4 Rusy.

Mystifikace jménem Ivanišvili

Obskurní Bidzina Ivanišvili jako chudý student vystudoval v MOW, kde v roce 90 začal se svým ruským obchodním partnerem Vitalijem Malkinem, podnikat.

Nejprve prodával PC + telefony, poté působil v ruském bankovnictví, kdy nakupoval státní podniky privatizované hluboko pod cenou, a prodával je za trojnásobek  - jeho hlavní holding Rossijskij Kredit, který vlastnil s Malkinem, utěšeně rostl  …

Dnes je nejbohatším mužem Gruzie s úzkými vazbami na svého obchodního partnera Malkina.

Vitalij Malkin jako Viktor But zbohatl na nelegálním prodeji zbraní a praní špinavých peněz, z čehož Malkina 15 let obviňovala Kanada, pro kterou je persona non grata/nežádoucí osoba, a taktéž jej z téhož na svém blogu v roce 013 obvinil Alexandr Navalnyj.

Přesto byl Malkin od roku 04 proputinovským senátorem v Dumě, a v roce 09 vedl delegaci 4 ruských senátorů, kteří v US Kongresu bezostyšně lhali a přesvědčovali US senátory, že advokát Sergej Magnitský, zatčený na příkaz Kremlu a brutálně zavražděný ve vazební věznici, byl zločinec, jenž zemřel na rakovinu slinivky břišní …

Malkin musel nakonec z funkce senátora odstoupit, když média zveřejnila, že  ruským úřadům  „zatajil „, že  má dvojí státní občanství jako Ivanišvili …

Tolik o dnešní vládnoucí klice v Gruzii, která Saakašviliho, kterého Ivanišvili zpočátku štědře sponzoroval, nahání před soud …

Ivanišvili  v 4/012 založil/koupil koaliční hnutí Gruzínský sen ( jméno kapely jeho syna ), které v 10/012 vyhrálo parlamentní volby ( načež toto nesourodé hnutí po volbách rozpustil) , a francouzský občan Ivanišvili se stal premiérem ( Ivanišvili, třebaže žil většinou v MOW, dostal v roce 09 od Sarkozyho francouzské občanství, takže dle gruzínské ústavy, která duální občanství nedovoluje, přišel o gruzínské, a nemohl se stát poslancem ) .

K vítězství této zakoupené koalice přispělo především kompromitující video pochybného (FSB) původu s týráním vězňů v gruzínských věznicích, po jehož zveřejnění ulice zaplavili demonstranti, ale také soukromá TV stanice Ivanišvilovy rodiny TV9 (kterou vlastnila jeho manželka Jekatěrina Kvedelidze, a další jeho příbuzná ), kterou Ivanišvili po volbách rovněž hluboko pod cenou nabídl k prodeji …

Navíc si Ivanišvili po vzoru Putina vytvořil „ vládní skupinu „ novinářů propagandistů …

Záhadné čečenské komando v údolí Lopota, 2. past na Saakašviliho ?

Do údolí Lopata je to z Tbilisi 3 hodiny jízdy autem, která končí u vesnice Lapankuri, poté lze potkat jen koňský povoz či vozík tažený oslíkem.

29.8.012 gruzínské elitní policejní jednotky v počtu 200 mužů za účasti bojových vrtulníků zaútočily v horách na záhadnou skupinu zhruba 30 čečenských ozbrojenců v údolí Lopata na severovýchodě Gruzie u dagestánských hranic s nehostinnými horskými stezkami pohlcenými hustými lesy, z nichž jsou všude kolem vidět zasněžené vrcholy Kavkazu.

Po zuby ozbrojení vousatí muži již třetí den drželi jako rukojmí 5 vesničanů z Lapankuri, kteří jim sloužili jako nosiči po cestě do hor k dagestánským hranicím, a v blízkosti hranic byli propuštěni/údajně vyměněni za jednoho pohraničníka ...

Skupina, kterou Putin označil za „ čečenské teroristy vycvičené Gruzií, které gruzínská policie chtěla infiltrovat do Dagestánu  „,  na gruzínské jednotky v horách v blízkosti ruských/dagestánských hranic dle Putina „čekala „.

Ještě před útokem gruzínská strana s ozbrojenci vyjednávala přes čečenského veterána Zelimchána Changošviliho, rodáka z Pankiského údolí, jenž v letech 00-05 velel skupině 100 čečenských bojeviků, a protože byl Kremlem označen za teroristu, byl privilegovaným vyjednavačem gruzínských sil, navíc znal dokonale zdejší terén.

Velitel policejní jednotky komando neznámého původu vyzval ke složení zbraní s tím, že je policisté nemohou nechat přejít do Dagestánu  – dva muži ze záhadného komanda, zjevně velitelé, byli velmi agresivní s tím, že budou bojovat do posledního muže.

Po bitvě, v níž padli i tři policisté, gruzínská TV ukázala rozstřílená těla sedmi příslušníků komanda „ v maskáčích ( ostatní se rozutekli do lesa ), a jejich výzbroj – kalašnikovy, pistole Makarov s tlumiči, CH odstřelovačské pušky, ruční granátomety, brýle pro noční vidění poslední módy, satelitní telefony  ...

Většina ze členů komanda pocházela z čečenské diaspory ze západní Evropy.

Dva zabití byli mladí gruzínští Čečenci z údolí Pankisi/horští Kistové  z vesnice Duissi, třetí Čečenec žil v Gruzii jako politický uprchlík, dva pocházeli z RF, a do Gruzie vstoupili ilegálně z Dagestánu.

Jejich rodiny z údolí Pankisi tvrdí, že byli někým zmanipulováni.

1 ze zabitých gruzínských Čečenců studoval na Technické univerzitě v Tbilisi, poté v 9/011 náhle odjel do FS s tím, že se vrátí v prosinci, vzápětí psal, že s jedním přítelem z FS odjel na Slovensko, poté jeho otec dostal dopis z Egypta, a v 3/012 se znenadání, aniž by otce upozornil, objevil v Gruzii, přičemž 1 měsíc před svojí smrtí mu byl vydán zbrojní pas na automatickou pistoli Stečkin ( Tbilisi však tvrdí, že nalezené pistole nepocházeli z vládních skladů ).

12 dalších členů komanda přiletělo do Gruzie legálně z Rakouska, šest z nich  v 4/012, šest v 8/012, jiní přes Istanbul či přes TR pohraniční přechod Sarp/Sarpi, přičemž  11 z nich mělo ruské pasy, na které nemuseli mít pro vstup do Gruzie vízum.

3 z nich pocházeli z uprchlických rodin z Rakouska,  2 z Francie, 1 z FS, 1 z UK -2 z nich bojovali v Sýrii ( otec jednoho z nich, pocházející z Grozného, uvedl, že synův děda a praděda byli zastřeleni Rusy, takže kdyby byla pravda, že jeho syn byl členem komanda z Lopot, osobně by požádal úřady, aby jeho syna deportovali do RF „ ...

Giga Bokeria, tajemník Saakašviliho Rady národní bezpečnosti, Saakašvilimu zcela loajální, prohlásil, že to byli „džihádisté řízeni ruskými tajnými službami „ .

Uvedl také, že v Gruzii žili celé týdny či měsíce před svým výstupem do hor, a že nebyli v Gruzii poprvé.

10 z nich beze stopy zmizelo, jeden ze šéfů této skupiny, přezdívaný Abú Hamza, se po měsících strávených v Pankiské soutěsce, a dvou měsících bojů v Sýrii  vrátil do Rakouska.

V době, kdy se skrýval v Pankiské soutěsce ( ve které se za Putinovy čečenské války ukrývali skuteční čečenští separatisté/bojevici ), poskytl dokonce (den před „atentátem“ v Bostonu )  rozhovor čas. Foreign Policy, v němž mj. uvedl, že proti Asádovi bojuje v Sýrii asi 200 Čečenců ( o skupině z Lopota se nezmínil ).

Otazníky nad touto ozbrojenou skupinou nevyjasnil ani Kreml, tím spíše že, 15.4.013 bizarní  bombový útok z US Bostonu při Bostonském maratonu ( 3 mrtví po výbuch dvou bomb umístěných v odpakových koších v cílové rovince ) , ze kterého byli obviněni dva čečenští bratři, z nichž hlavní údajný útočník byl odstřelen při zásahu bezpečnostních jednotek, otázku „čečenského terorismu“ opět vynesl na mezinárodní scénu ...

Proruský premiér Ivanišvili v 6/013 obvinil MS a jeho ministry ze sponzorování „čečenského terorismu“ na Kavkazu, tak jak byl svého času Putinem obviněn čečenský prezident Maschadov, umírněný muslim.

Ivanišvili nařídil rozsáhlé vyšetřování této policejní akce, a nechal exhumovat těla – na tiskovce zopakoval Putinova slova, že „ MS a jeho klika po celou dobu sponzorovala čečenský islámistický terorismus, a nechala čečenské teroristy procházet Gruzií směrem na Západ „ ( původně tvrdil „ směrem do RF „)  ...

Jeho slova podpořil jím do funkce dosazený gruzínský ombudsman Nanuašvili, s tím, že „ MS nechával procházet Gruzií do RF čečenské islámistické teroristy z celé Evropy, které sponzoroval a vycvičil „ ( opět změna směru do RF) ...

„Čečenské teroristické komando Saakašviliho jednotky zlikvidovaly z důvodů vyřizování vzájemných účtů „, tvrdil pro média ombudsman, ale důkazy nepředložil.

MS jen suše konstatoval, že šlo o Putinův úskok, jemuž opět naletěl – „ protože kdyby šlo skutečně o záškodnickou teroristickou skupinu, přecházející tam a zpět hranice, ruská komanda by ji pronásledovala hluboko do gruzínského vnitrozemí „  ...

MS uvedl, že se policejní jednotky o existenci tohoto komanda dozvěděly až po únosu místních obyvatel, a když zjistily, že ozbrojenci mají satelitní telefony, gruzínská strana upozornila místní rezidenturu CIA + Švýcary, kteří jsou oficiálními prostředníky mezi Tbilisi a RF, ale ani jeden z nich nic nepodnikl.

Podle US diplomatického zdroje byla gruzínská policejní operace zahájena až na upozornění Kremlu, který o ozbrojené skupině blížící se k dagestánským hranicím upozornil svého přítele Obamu.

Ivanišvili, jehož popularita již po pár měsících silně klesla, byl premiérem od 10/012 ještě za prezidentsví MS do 11/013, kdy sám poté, co dosadil do funkce premiéra  svého zaměstnance 31letého Iraklije Garibašvili, ( novopečeného ministra vnitra) , odstoupil, a stáhl se z politiky do své honosné rezidence v architektonickém stylu hvězdných válek v kopcích nad Tbilisi.

Jeho zdánlivý odchod z politické scény dokazuje, že oligarcha Ivanišvili měl jen svrhnout MS, dosadit si svoje loutky na úřad prezidenta a premiéra, a odejít z politické scény do pozadí, odkud své loutky bude řídit.

O to spíše, že ještě na podzim 012 nechal změnit ústavu, která z prezidenta učinila jen dekoraci, a veškeré pravomoce přenesla na premiéra.

Garibašvili, jehož tchána, ex policejního generála, MS nechal v 10/011 uvěznit,  Ivanišvilimu věrně sloužil – byl manažérem jeho syna Bera, jenž je známým raperem a písničkářem, a pracoval ve správních radách v několika Ivanišviliho firmách, zejména Cartu Bank + Cartu Charity Foundation  …

Garibašvili ve své několikaměsíční funkci ministra vnitra propustil na amnestii na svobodu nejen svého tchána, ale celou řadu vězňů, kteří poté spolu s ultrapravicí na příkaz Ivanišviliho bránili v Gruzii „ruské ortodoxní hodnoty“, mj. rozpoutali hon na LGTB ( viz skandál z 1/013, kdy obvinil důstojníky vojenské policie z homosexuality), Armény a muslimy.

12.11.012 byla gen. tajemníkovi NATO Rasmussenovi „ ukradena“ Facebooková stránka poté, co na ni umístil bezvýznamné video s banálním komentářem, jaké významné úspěchy NATO zaznamenalo v Afghánistánu.

Místo obvyklých 300 sdílení se pod videem rozpoutala celonoční trpká litanie nikoliv mezi občany států NATO či Afghánci, ale mezi stoupenci Saakašviliho a Ivanišviliho, kteří Facebookovou stránku Rasmussena napadli, a přeměnili jí v bojiště svých politických zájmů.

V 12/012 francouzský občan Ivanišvili uspořádal hon na Saakašviliho stoupence, které na vánoční svátky navzdory protestům MS pozavíral do vězení, a dokonce umožnil vstup do země bývalému ministru obrany Saakašviliho Iraklu Okruašvilimu, kterého MS v době, kdy se jej Okruašvili jako agent FSB spokusil v 9/06 svrhnout, nazval „ mojí největší chybou „ …

Okruašvili byl Saakašvilim  přes zdejší francouzskou ambasádu vyexpedován do Francie, ve které má Putin líheň svých „speciálních“ oligarchů, viz mj. můj článek Angola, honba za ropou a diamanty, mj. Arkadij Gajdamak, a Ivanišvili tohoto agenta FSB, jenž dostal ve Francii za Sarkozyho politický azyl, pozval, aby přijel svědčit proti Saakašviliho ministrům  …

V 1/013  MS + Ivanišvili na nepovedeném společném mejdanu přijali 80.letého patriarchu gruzínské ortodoxní církve Ilju II ( jenž protestoval dopisem Putinovi proti  ruské agresi vůči Gruzii ), na  kterém si Ivanišvili z patriarchy dělal hloupou legraci, že má raději MS než jeho .

Třebaže se rozjaření MS + Ivanišvili se sklenkou v ruce dobře bavili, Ilja II zachoval diplomatickou vážnost.

Zatímco o politiky gruzínští občané přestanou mít zájem od okamžiku, kdy po volbách převezmou funkce, patriarcha je již mnoho let jejich nejoblíbenější veřejnou stálicí, proto se politici předhánějí, aby je s patriarchou novináři vyfotografovali …

V 2/013 Ivanišvili, očividně nezvyklý odpovídat na nepříjemné dotazy, hrubě vyjel na tiskovce na novináře, kteří mu připomněli, že nesplnil své okázalé sliby,  se kterými žongloval během volební kampaně.

1.3.013 MS po několikaměsíčním provolávání Ivanišviliho, jak moc stojí prezidentova ochranka, poslal svoji ostrahu „ domů“ s tím, že mu jako četník stačí manželka, se kterou poté nasedl do jejich malého elektrického auta, a odjeli na letiště, z něhož odletěli na oficiální návštěvu Baku.

V 4/013 začal dle informací listu The NYC Times tbiliský soud znovu vyšetřovat vraždu ze 8/93, kdy byl v Tbilisi zavražděn šéf místní rezidentury CIA Freddie Woodruff, oficiálně vojenský instruktor Ševardnadzeho ochranky a elitní jednotky Omega.

Woodruff si vyrazil na „výlet“ s šéfem Ševardnadzeho ochranky Eldarem Gogoladzem + se dvěma dívkami.

Když se vraceli, pokoušelo se jejich auto na okraji Tbilisi stopnout několik vojínů, Gogoladze, jenž řídil, nezastavil, a když kolem nich projížděl, padl výstřel .

Gogoladze, jenž byl i zdatným kriminalistou, však nezavolal policii, místo toho odvezl Woodruffa bez známek života do nemocnice, vrátil se na místo, kde vojáci stopovali, a tři z nich zadržel - jedním z nich byl 20letý Anzor Sharmaidze, jenž se na policejní stanici přiznal k neúmyslnému zabití, v roce 94 byl odsouzen na 15 let.

Oficiální šetření z té doby znělo, že byl zastřelen ranou zblízka opilým vojákem Anzorem Sharmaidzem, ale FBI ve vlastním šetření zjistila, že vůz značky Niva nebyl kulkou prostřelen, jak tvrdila zpráva gruzínských vyšetřovatelů.

Neodpovídala ani doba smrti – Anzor ve své výpovědi tvrdil, že po voze vystřelil, protože auto jelo bez zapnutých světel, ale údajná doba smrti uvedená ve vyšetřovací zprávě byla 21.00, kdy v Tbilisi v srpnu ještě bylo denní světlo.

Navíc Woodruffovo tělo bylo do nemocnice přivezeno ve 22.00 ve značně pokročilém stavu rigor mortis/posmrtné ztuhlosti, takže Woodruff musel být zavražděn mnohem dříve.

EŠ, + šéfové  FBI i CIA se nicméně drželi oficiální verze, ale 13.10.95 ex šéf  státní bezpečnosti Irakli Batijašvili uvedl, že Woodruff byl zavražděn agentem KGB ( v roce 05 Batijašvili v rámci svého tažení proti MS nevyloučil ani „ zavraždění „ premiéra Žvaniji, v roce 07 skončil jako politický vězeň Saakašviliho ) , což 28.7.96 potvrdil i šéf bezpečnosti Shota Kviraya, jenž prohlásil, že vraždu si objednal ex KGB šéf v Gruzii Igor Giorgadze ( Kviraya v 11/93 osobně zastřelil 6 členů nechvalně proslulých Joselianiho milic Mchedrioni, kteří rabovali v Zugdidi ) , načež jej EŠ přiměl k rezignaci, a nepomohlo mu ani to, že toto tvrzení odvolal v rozhovoru pro list The Moscow Times z 2.8.96.

Na EŠ byly spáchány dva pokusy o atentát, v roce 95 + v roce 98, v obou případech byli atentátníci přepraveni do MOW ze základny Vaziani u Tbilisi.

Z prvního pokusu byl obviněn Igor Giorgadze, ex šéf KGB v Tbilisi, kterého od té doby hledal Interpol, třebaže tvrdil, že je nevinný s tím, že „jeho“ atentát by neselhal.

EŠ  po atentátu z roku 95 podezíral i šéfa své ochranky, proto v 8/96 vsadil Eldara Gogoladze na tři měsíce do vazby pod záminkou nelegálního ozbrojování, třebaže Gogoladze měl licenci na nošení zbraně. Jeho dům byl prohledán od sklepa po půdu, ale nic podezřelého nebylo nalezeno.

Zavraždění Woodruffa se mohlo odehrát i úplně jinak.

14 dní před zavražděním Woodruffa dlel v Tbilisi šéf kontrarozvědky CIA pro východní Evropu Aldrich Ames, jenž za 9 let práce pro KGB + FSB prodal KGB/FSB jména všech agentů CIA ve východní Evropě, 10 z nich krátce na to bylo zavražděno.

S Igorem Giorgadzem, šéfem KGB v Gruzii, se Ames v Tbilisi nepochybně setkal.

V roce 90 se Aldrich Ames stal šéfem zpravodajské služby CIA pro boj s narkoobchodem, a Woodruff mu údajně zaslal zprávu o gruzínské obchodní síti, která pašovala heroin ze SU/RF na Západ  -  v době vraždy byl v Baku Gary Best, agent CIA a velkoobchodník s drogami, jenž obchodoval i s KGB, pluk. GRU Surikov by mohl vyprávět.

Anzor Sharmaidz strávil ve vězení 12 let – poté byl propuštěn MS, protože svědci z procesu se přiznali, že byli policií mučeni, aby Sharmaidze označili za vraha.

1.8.013  tbiliský soud k velké nevoli Ivanišviliho rozhodl, že se bývalý ministr obrany a vnitra Saakašviliho  Bacho Akhalaia, původně náčelník gruzínských věznic /04-08/, v těchto ministerských funkcích neprovinil ani zneužitím pravomocí ani mučením ( v žalobě stálo, že věznil opoziční důstojníky ).

Zůstal však ve vězení v souvislosti s žalobou týkající se jeho působení ve funkci Náčelníka gruzínských věznic.

Z funkce ministra odstoupil, když jej proruská 5. kolona obvinila z ponižování a šikany vězňů, jak ukazovalo video nejistého původu, po kterém na podzim 012 propukly proti Saakašvilimu demonstrace, v důsledku kterých zvítězila opoziční koalice Ivanišviliho, jenž nechal okázale Akhalaiu zatknout …

18.7.014 gruzínský parlament jednomyslně ratifikoval asociační dohodu s EU, kterou podepsal 27.6.014 v Bruselu, společně s Ukrajinou ( ratifikovala ji 16.9.014)  a Moldávií ( ratifikovala ji 2.7.014).

Slavnostního zasedání v den ratifikace se zúčastnili i velvyslanci států EU, nebyl však na něj pozván gruzínský prezident Giorgi Margvelašvili, doktor filozofie a ex poradce Niny Burjanadze, šéfky parlamentu.

Margvelašvili, kritik MS, v roce 012 podpořil koalici Gruzínský sen, ale neúčastnil se její volební kampaně – Ivanišvili jej učinil svým ministrem školství, ale když Margvelašvili oznámil, že ministerstvo školství poskytne studentům učebnice zdarma, a nakladatelé intelektuála Margvelašviliho nazvali „ noční můrou pro byznys“ , Ivanišvili jej z funkce ministra odvolal, a učinil z něho prezidentského kandidáta koalice Gruzínský sen ( Margevelašviliho dcera studovala v MOW).

Avšak již v 10/013 + 18.3.014 v rozhovorech pro TV Imedi si Ivanišvili stěžoval, jak jej prezident, kterého dosadil do funkce, zklamal ( Ivanišvili si představoval, že Margvelašvili na funkci prezidenta rezignuje, a odejde spolu s ním )  …

Hon na Saakašviliho a jeho přátele

V 2/013 Ivanišvili obvinil tbiliského starostu a přítele MS ze zpronevěření veřejných fondů.

V 3/014 , v době okupace Krymu, Ivanišvili rozšířil své žaloby i na MS.

Prokuratura vyzvala MS k podání vysvětlení, ale MS se odmítl dostavit s tím, že hon na něj po okupaci Krymu spadá do konfrontace Západ–Putin  .

V 8/014 byl MS v nepřítomnosti svými proruskými nepřáteli obviněn z dalšího „zločinu“ – v 7/05 si údajně u svého ministra vnitra Vano Merabišviliho ( sedí ve vězení na přání Ivanišviliho od 11/012 ) objednal zmlácení opozičního poslance a podnikatele Valerije Gelašviliho, když tento v rozhovoru pro novináře uvedl, že mu MS protiprávně zkonfiskoval majetek, a měl posměšné narážky i na jeho soukromý život ( v době svého napadení maskovanými muži však příběh pro Eurasianet.org vyprávěl jinak – tvrdil, že Saakašviliho vláda jeho stavební firmě Ewra nezaplatila za rekonstrukci prezidentského paláce 2.2 mil. dolarů )  …

Hon na majetek Saakašviliho

V 9/014 Saakašvilimu, kterého již Ivanišvilim placení vládní funkcionáři obvinili ze zneužití moci, zabavili veškerý majetek v Gruzii, protože dle jejich názoru údajně zpronevěřil  5 mil. dolarů na elitní soukromé školy pro své dva syny, na novoroční vládní večírek v Dubaji, a na kosmetiku a odtučňovací kůru pro sebe a pro baculatého tbiliského starostu Gigi Ugulavu …

Z důvodu výše zmíněných „ zločinů“ Saakašviliho  policie 19.9.014 zkonfiskovala i tbiliský byt jeho manželky a byt jeho matky, a taktéž 17 let staré auto značky Honda jeho babičky …

Někteří se tomuto nařčení vzešlého z úst Saakašvilových nepřátel smějí, jiní, jako jeho manželka, rodilá Nizozemka Sandra Roelofs, se brání žalobami – Sandra Roelofs má doklady, že byt v Tbilisi  koupila ještě v době, kdy MS nebyl prezidentem , a to z finančních prostředků, které získala prodejem jiného svého bytu …

Pokud jde o Ivanišviliho, tento gruzínský a ruský oligarcha a francouzský občan bez gruzínského občanství v jedné osobě, vlastní v rozporu s gruzínskými zákony, několik firem v daňovém ráji na UK Panenských ostrovech, které jsou stále aktivní, např. Bosherton Overseas Corp., a navzdory tomu, že to Ivanišvili popírá, US tvrdí opak ( stejně zde desítky firem vlastní jeho ruští přátelé oligarchové a ázerbájdžánský prezident Alijev, jeho manželka a dvě dcery ).